Pražáci pomohou Haškovi vyhrát volby
Petr Paulczynski
Původně jsem si říkal, že o Epopeji a peripetií okolo toho čí vlastně je a kam vlastně patří nebudu psát. Taky co, když už všichni všechno napsali. Ale včera mne nadzvedly dvě věci. Jednak na ČT24 nějaký pražský radní nabob asi nechtěně prozradil, že Epopej prý zapůjčí napřed do Japonska a druhá vcelku čilá reakce oranžového JM hejtmana Haška: Hejtman Jihomoravského kraje se ostře ohradil proti výrokům pražských radních ve věci stěhování epopeje z Moravského Krumlova. A na dnešek svolal ve věci mimořádné jednání rady. Tak a máme to. Pražáci kvůli své nenažranosti s Epopejí pomůžou ČSSD vyhrát na jižní Moravě krajské volby. Hašek bude Krumlov bránit i vlastním tělem a nechá ze sebe udělat moravského národního hrdinu. Takže vám Pražáci na radnici fakt moc děkujeme! "Celej zmagořenej pražskej magistrát v čele s tim opencardovým Bémem nám udělá bordel i na Moravě" napsal kamarád na FB. Já říkám: "Zbláznili se pražáci?">>>
Havel by měl natočit Kocábovo odcházení
Petr Paulczynski
Tak jsem myslel že končí vládní pověřenec pro pozitivní diskriminaci. Tak nějak to říkal premiér Nečas. Ale zdá se, že chybička se vloudila. Kocáb ještě než ho vyhodili dveřmi, klepe na Nečasovo okénko. Zachovejte můj úřad, lobbuje Kocáb u Nečase. Prý je nejpotřebnější. "Chci udržet agendu lidských práv, ať už ji budu řídit já, nebo někdo jiný," objasnil Kocáb, který zároveň dal najevo, že by funkci chtěl i nadále zastávat on sám. "Ta práce mě baví," pochvaluje si současnou agendu Kocáb. To by mne asi bavilo taky. Práce nic moc, výsledky žádné, nikdo mne nehoní a ještě si užiju s tiskovou mluvčí. No neberte to. Síla pravdy a lásky je zdá se mohutná. Panu Nečasovi by měl někdo připomenout, že na rozdíl od aktivistické Džamily předvedl pan Kocáb výrazně lenivější výkon. Moc keců a skutek utek. Myslím, že jeho angažmá zcela prokázalo zbytečnost tohoto úřadu, jehož zrušení by mohlo ušetřit zatraceně mnoho milionů korun ročně.>>>
Zahrada soch Ireny Žantovské
Tomáš Reindl - Irena Žantovská
Naprosto unikátní experimentální koláž soudobé hudby s rockem, world music a elektronickou hudbou pochází ze scénického projektu z poesie Ireny Žantovské. Básně (v přednesu Nely Boudové) jsou obrazem nesnadného soužití mezi mužem a ženou, mezi jedincem a společností, zrcadlem dvou kontrastů, v nichž hledáme smysl svého života. Hudební kompozice Tomáše Reindla (mj. Al-Yaman, Orchestr Berg, Omnion) oscilují mezi klasickým a moderním výrazivem, zachází stejně dovedně s inspirací u moderních skladatelů vážné hudby (Glasse či Reicha), jako s rockovou či etnickou hudbou, atonálními „zvuky ulice“ atd. Písně v projektu nazpívaly ruská operní pěvkyně Inna Davidenko, česko-polská rocková zpěvačka Ewa Farna a členky skupiny Triny Iveta Kováčová a Jana Procházková. Mediálním partnerem CD je Rádio Ethno 90,7 FM Praha a 99,4 FM Brno. Nápad přizvat k natáčení různé zpěvačky různých žánrů se ukázal jako velmi nosný, protože ze spojení originální hudby Tomáše Reindla a zpěvaček z odlehlejších žánrových oblastí vzešly naprosto nové a mnohdy neočekávané hudební kvality. Zatímco Iveta Kováčová, romská zpěvačka ze skupiny Triny, se zde objevuje v interpretaci moderního šansonu a její kolegyně Jana Procházková podniká výlet k razantnímu rap-metalu, Ewa Farna v písni Ohňonoši vstřebává nejen rockové, ale i world music výrazivo a dodává písni nezaměnitelnou energii a svébytnost. Proto také právě Ohňonoši v podání Ewy Farne byli vybráni jako píseň pro klip z CD Zahrada soch. Při tvorbě klipu – obdobně jako v samotném scénickém představení, z něhož hudba pochází, bylo využito počítačových animací původních výtvarných koláží – v kombinaci a kontrastu s živým záznamem zpěvačky a tanečníků. Další info na: www.zahradasoch.estranky.cz
Před pěti lety odešel výjimečný Člověk
IVANA HASLINGEROVÁ A JIŘÍ PANCÍŘ
Přesně tento nadpis, až na těch pět let, měl článek, který jsme psali v neděli 24. července 2005, když z radiožurnálu zazněla suchá zpráva: "Dnes v ranních hodinách v 62 letech podlehl rakovině v Onkologickém ústavu v Brně ministr kultury, Pavel Dostál." Dodnes cítíme, jak jsme tehdy úplně zkameněli, i když jsme věděli o jeho těžké a hrozné nemoci. Pavel Dostál nebyl totiž jen ministr kultury, ale především Člověk s velkým Č a jsme šťastni, že jsme měli tu čest se často účastnit jeho akcí, které pořádal s umělci, a že jsme ho mohli poznat nejen z té formální politické stránky. Obdivuhodné na něm bylo, že oceňoval u lidí především to, co dělají, a nebyl to jen politický fanatik. Byl to snad jediný politik, který neurážel opozici, i když si prosadil většinou své stanovisko. Snad nejlépe to vyjádřil po jeho smrti president republiky Václav Kalus: "Byl dobrým příkladem toho, že politika lidi nemusí rozdělovat a mohou mezi nimi existovat přátelské vztahy. V tom byl výjimečný." Měl proto přátele i mezi ultrapravičáky a s každým našel společnou řeč. Stejně jako mistr Leonardo da Vinci, který při hledání modelu pro Jidáše v každém zločinci nalezl něco kladného, i Pavel Dostál nalezl v každém to, o čem si s ním mohl popovídat. Nevyhledával konflikty ale společnou řeč a dovedl ocenit, když byl někdo opravdu pracant a odvedl dobrou práci. Na jeho pohřbu jsme před pěti lety vyslechli z úst mnoha politiků jaký byl Pavel Dostál vynikající ministr kultury. O to je smutnější, že si na něj nikdo z jeho spolustraníků ani nevzpomněl a pouze bojují o své posty místopředsedů a dalších pucfleků v Parlamentu. >>>
Pavel Dostál s přáteli zpíval písničky šedesátých let
JIŘÍ PANCÍŘ
Článek vyšel před pěti lety. Dnes ho připomínáme u příležitosti pátého výročí od úmrtí Pavla Dostála
Je silně rozšířenou představou, že obrodný proces šedesátých let byl vyprovokován mladými nespokojenými komunisty pod vedením soudruha Dubčeka, kteří na sklonku roku 1967 svou obhajobou 
„socialismu s lidskou tváří“ vyvolali „obrodný proces“, který vedl ke druhé okupaci našeho státu. Nikoliv, obrodný proces začal podstatně dříve, už na samém začátku šedesátých let, kdy tehdejší president Novotný významně uvolnil šrouby, které naši veřejnost svíraly od roku 1948 a které se ještě více utáhly po maďarské krizi v roce 1956. Odsouzení kultu osobnosti v SSSR, formální přeměna názvu naší vlasti na tu Československou socialistickou a objevení se některých imperialistických laků na nehty na našem socialistickém trhu vyvolalo oddech veřejnosti po tolika letech ideologického tlaku. Nemohlo ještě dojít k tomu, že by byla zrušena cenzura, ale bylo již možné psát i jiné texty, než ty, které jednoznačně podporovaly vítězství pracujícího lidu. Teprve v té době bylo možno psát o tom, jak krásně svítí slunce i bez toho, aby bylo nutno dodat, že svítí jen zásluhou naší strany a vlády. A ten krásný čas vedl k tomu, že začala vznikat celá řada amatérských či poloamatérských souborů, které se začaly zabývat trampskou písničkou, rock´n´rollem, pantomimou,černým divadlem, herectvím, prostě vším, čemu se v té době říkalo „malé formy“ a čemu začalo vládnout divadlo „Sedmi malých forem“, ve zkratce Semafor.
Ministr kultury Pavel Dostál s kyticí od Lucie Bílé, která mu jménem všech poděkovala za výborný nápad zmapovat divadla šedesátých let v publikaci "Pódia z krabičky"
Byly to právě tyto bohatýrské dny, ve kterých se vytvářelo nové vidění společnosti, kdy lidé začali objevovat, že „na okně seděla kočka“ nebo „že Armstrong není Rus“. Toto hnutí pravděpodobně znamenalo pro duchovní osvobození naší společnosti víc, než dnes tak opěvované časopisy Host, Literární noviny a mnohé jiné. A proto je nutné hodnotit jako zvlášť záslužný počin skupinky nadšen ců, kteří se nyní po kusili ten tvůrčí kvas šedesátých let zpřístupnit jak formou autentických nahrávek z té doby tak formou jakéhosi revivalu, který zachycoval písně, kterým autentická nahrávka chybí. Kniha "Pódia z krabičky" spolu s pěti doprovodnými CD zachycuje atmosféru této doby. Je proto na místě poděkovat vedle tvůrců projektu i ministru kultury Pavlu Dostálovi, bez jehož pomoci by se neuskutečnilo nejen toto setkání, ale nevyšla by ani výše uvedená publikace.>>>
Havlův film za peníze ČT. Test českého diváka, či kult osobnosti?
Lukáš Petřík
V úterý 22. června uzavřela Česká televize smlouvu se společností Buc-Film producenta Jaroslava Boučka a vstoupila tak do koprodukce filmové verze hry Václava Havla Odcházení. To, že se státní televize finančně podílí na soukromém projektu, je podle prezidentova vicekancléře a kritika médií Petra Hájka skandál. Petr Hájek kritizuje nejen tento počin ČT ale i časté dokumenty ČT o bývalém prezidentovi: „Jako by nestačily roky takzvaných dokumentárních ČT cyklů o jeho hrdinských činech. V šedesátých letech by se tomu podle sovětského, stalinského, respektive chruščovovského vzoru říkalo i mezi komunisty s odporem vytváření kultu osobnosti." Později se podle Hájka podobným oslavným dokumentům lid již jen smál. „Anekdoty o tom, jak už se člověk bojí otevřít i olejovky, aby na něj nevykoukl Husák. Také mu z našich daní nakonec financovali filmovou verzi jeho veledíla o Slovenském národním povstání. Velké vzory holt přitahují. Člověka z těch podobností až mrazí. Což má zase v těchhle vedrech také svou hodnotu. Ale je to hodně drahá a nemravná klimatizace. Něco jako bursíkovské sluneční elektrárny České televize," dodal Hájek.>>>
Chrchel nad Prahou zpátky?
Petr Paulczynski
Architektonický skvost, nebo zrůdnost? Není to ještě tak dávno, co se díky extravagantnímu architektovi Kaplickému rozhádal kdekdo s kdekým. Vzpomínáte? Oko nad Prahou, blob, chobotnice, chrchel. Takových přívlastků se stavbě nové budovy Národní knihovny dostávalo. Podivná stavba rozdělující nejen politickou scénu byla vybrána v podivné soutěži a její realizace měla stát neuvěřitelné peníze. A hle, po těchto volbách, kdy ekonomická situace je ještě horší než v době vzniku projektu (podzim 2007) se objevují politické síly žádající reinkarnaci akce, kterou již tehdy pražští radní smetli pod stůl. Novou hru rozehrávají TOP09, VV i ČSSD. "Rozhodně jako návrh do programu napíšu, že Praha vytvoří územní a plánovací podmínky pro to, aby stát mohl tuto investici v lokalitě, kam byla plánována, realizovat," řekl HN předseda pražské TOP 09 František Laudát. Jednoznačně pro blob je i kandidátka na primátorku za VV Markéta Reedová. Ta už má i plán, kde by mohla stavba stát v případě, že se pro ni nepovede získat pozemky na Letné. Mohl by se vystavět na místě chátrajícího Paláce kultury na Vyšehradě. Kaplického knihovnu chce stavět i pražský lídr ČSSD Jiří Dienstbier mladší. Proti blobu tak nyní stojí jen ODS.>>>
Brouk Pytlík je proti Václavu Havlovi nula
Petr Paulczynski
Disident, spisovatel, dramatik, prezident a na konec režisér. Renesanční člověk Václav Havel. Leonardo da Vinci by ustrnul v němém úžasu. Své poslední drama Odcházení se rozhodl Václav Havel dokonce zvěčnit na filmovém pásu. A sám se posadil do režisérské židle. Proč ne, když si všeuměl a vševěd troufá. Drama s rozpočtem 44 milionů korun se má natáčet do konce srpna. Proč však do soukromého projektu vstupuje veřejnoprávní ČT mi uniká. Proč strká peníze od poplatníků-nevolníků do díla, které nikterak příznivě přijato nebylo a to i v celosvětovém kontextu. Vicekancléř Petr Hájek k tomu uvedl: „Tohle je ovšem opravdový skandál. Nejenže Václav Havel má spoustu vlastních peněz na to, aby mohl ze svého riskovat svůj mladický režijní debutantský propadák. Nejenže je nemravné, aby ČT, z miliard, které nám ukradne z peněženek v podobě zákonem přikázaných televizních daní financovala soukromé projekty filmových producentů - navíc obvykle svých kamarádů a přátel. Nejenže celý tento systém pokřivuje a ničí konkurenční prostředí na mediálním a filmovém trhu. Především je ale neuvěřitelné, že do okruhu tohoto mafiánského způsobu "financování" vstoupí i bývalý prezident." A neřekl to jenom Hájek, jehož mohou mnozí zpochybňovat. Řekl to i miláček národa Zdeněk Troška. „Od mnoha lidí jsem slyšel, že pan Havel to nemá zapotřebí a já s tím souhlasím. Svých peněz má dost," populární režisér, kterému ČT odmitla kooperaci na pohádce od Boženy Němcové>>>.
Červencové číslo tištěné revue Fragmenty
Právě vyšlo červencové číslo revue Fragmenty. Získáte ho kliknutím na titulní stranu vlevo nebo na http://www.fragmenty.cz/zz Fragmenty 1007 internet.pdf. Kulturně-hospodářská revue Fragmenty, kterou vydává již patnáctým rokem Kulturní komise ČR vychází na luxusním křídovém papíře gramáže 135 a je určena pro pečlivě vybranou cílovou skupinu vedoucích osobností našeho průmyslu a politiky – presidenta republiky, jeho nejbližší spolupracovníky, senátory, poslance, ministry, finančníky, V.I.P. podnikatele a představitele jejich profesních organizací. Tento výběr dává jedinečnou možnost presentace před vládní i podnikatelskou elitou a zviditelnění se před čtenáři, na jejichž rozhodnutí nejvíce záleží. Zveřejnění příspěvku v revue Fragmenty přináší tudíž možnost bez problémů oslovit právě tuto cílovou skupinu osob s rozhodujícími pravomocemi.
Aby se články dostávaly do povědomí široké veřejnosti bez zpoždění, které nastává u takových periodik, jakým je tištěná verze revue Fragmenty, založila Kulturní komise ČR internetovou podobu revue www.fragmenty.cz, která je denně aktualizována a rozesílána formou avíza e-mailem do počítačů kromě výše uvedených politiků a podnikatelů i více než stovce vlivných mediálních pracovníků – šéfredaktorů a vybraných redaktorů všech důležitých médií včetně televize, rozhlasu a ČTK – jakož i několika stům známých osobností z umění a kultury u nás i v zahraničí. E-zin Fragmenty nekopíruje tištěnou podobu revue, ale velký důraz klade na rychlé sdělení příslušné informace výše uvedeným osobnostem a médiím. Zprostředkujeme tak aktuální informace, na které v denících nezbývá prostor či se z jakéhokoliv důvodu nezveřejní. Navíc je zde dostatek prostoru, takže články nemusejí být kráceny.
Manželka prezidenta republiky Livia a Klausová navštívila Velehrad
Ivana Haslingerová
Paní Livia Klausová zúčastnila slavnostní mše konané v rámci Národní poutě na Velehradě 2010. V předvečer mše svaté se u Baziliky nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje zúčastnila „Večera lidí dobré vůle“, nad kterým převzala záštitu. Ve velehradském Gymnáziu zahájila vernisáž vítězných obrázků V. ročníku soutěže v malování „Cestou dvou bratří" a poté se v rámci Mezinárodního setkání vozíčkářů, setkala před velehradskou Základní školou s vozíčkáři.
Želivské kulturní léto
Pavla Janoušková
Největší a nejdelší kulturní festival Musae Siloenes v historii kláštera odstartoval první červencový víkend v Želivském opatství. V průběhu celého léta se divákům představí desítky umělců, například z oblasti vážné hudby nebo jazzu. „Zahajovací koncert festivalu se uskutečil už v sobotu 3. července. Představil se na něm soubor Vagantes, který uvedl díla barokního premonstrátského skladatele Františka Ignáce Tůmy. Z dalších účinkujících vystoupil například Jazz trio Vladimíry Krčkové. Tato mladá zpěvačka je hudebními kritiky označována dokonce za jazzovou princeznu. Premonstrátský klášter Želiv si pro každého návštěvníka koncertu připravil milé překvapení. V ceně vstupenky je totiž zahrnuta také noční prohlídka kláštera, která byla připravena speciálně pro festival s netradičním výkladem. Zájemci tak mohou ušetřit, protože samotná večerní prohlídka stojí sto dvacet korun. „Věřím, že spojení národní kulturní památky kláštera Želiv a kulturního festivalu bude úspěšné a lidé se budou do Želiva vracet, stejně jako Dobří holubi,“ uvedla umělecká ředitelka festivalu je Marika Pečená. Připomněla atk film Dobří holubi se vracejí, natočený v klášteře, který se také bude v rámci festivalu promítat. Na programu jsou připraveny nejen koncerty vážné hudby, ale výstava fotografií, obrazová výstava nebo přednáška o barokní malířské výzdobě kláštera. Festival potrvá až do soboty 4. září.>>>
Ladislav Jakl: "Modrá vopice, dobrá vopice!"
ivana haslingerová
Rocková kapela Ladislava Jakla Folimanka Blues už zase dělala v Praze kravál a naplno rozjela své novinky i staré hity. A nebyl by to kovaný pravičák Jakl, aby si nevybral klub se stylovým názvem Modrá Vopice (www.modravopice.eu) v Praze na Žižkově. Společnost jeho kapele dělaly kapely Rock Automat, Alice in Madness a Ikaros. Kapelu dal Jakl dohromady již v květnu roku 1993. Současný název nese od prosince 1993. Hraje v sestavě zkušených a osobitých muzikantů: Robby Černý *1951 - piano, Pavel Pečenka *1980 - drums, Jan Chalupský *1951 - guitar, Hadži Hrkal *1957 - bass guitar, Ladislav Jakl *1959 - vocal, accoustic guitar. Více informací o Folimance Blues získáte z těchto zdrojů: www.folimankablues.cz, www.ladislavjakl.cz, případně na www.facebook.com skupina: folimankablues. Já sama jsem se poprvé s kapelou Ladislava Jakla setkala již před deseti lety na svérázném křtu jejího alba "Naše hospody" v prostředí pražských houmlesáků na Masarykově nádraží v Praze. Kmotrem alba byl generální ředitel Národní galerie Milan Knížák. Od té doby jsem viděla mnoho jeho koncertů ve Vagonu, Lucerna baru, Na Folimance a mnoha dalších klubech a hospodách. Dokonce i ten pod Nuselským mostem. I když byl každý v jiném prostředí, jedno měly společné. Na všech koncertech to vždy Jakl rozjel se svou skupinou naplno jako zuřivý rocker.>>>
Nová „mašínovská“ kniha "CESTA NA STŘEDOZÁPAD"
Bc. Jan Kopal
Vás chci pozdravit bráchové Mašínové
Honza Vyčítal & Greenhonrs
Jsou cesty, které jsou horší, než tušíme
pozor na poleno, hej, Mirku Dušíne
jsou cesty, co mají stažené šraňky
jsou lidé, z kterých se stávají tanky
jedině tak mohou zdolat tu dálku
vyhlásit režimu soukromou válku
R: Vím, jsou dny prťavci a jsou i velcí dnové
čímž vás chci pozdravit, bráchové Mašínové
Jablka nepadnou daleko od stromu
některé únory přinesou pohromu,
a když jsou kladiva společně se srpem
lehce se z února stává i srpen
jsou cesty klikaté, jsou cesty přímé
někdy směr tušíme, jindy ho víme
storry jak z westernu znovu si omílám
za brázdy slaných vln vám pozdrav posílám
R: Vím, jsou dny prťavci ...
Vždy jen pár výstřelů a pak se slehla zem
bylo vás jenom pět a skoro proti všem
jen stopa smazaná zbyla vám za zády
šlo po vás StB a půl Rudý armády
táta nad vámi bděl v té svaté válce
a snad sám Stvořitel držel vám palce.>>>
