ROŠŤÁK WOODY ALLEN NA VINOHRADECH

Jiří Sommer

            Pokud chcete zažít pěknou divadelní divočinu, pak musíte do Divadla na Vinohradech na nejčerstvější premiéru, jíž se stala rozverná komedie Woodyho Allena Mocná Afrodité, podle jeho znalců prý vůbec nejlepší komedie, kterou napsal (a v její filmové podobě si sám zahrál). Ano, ano, bohyně lásky a všeho, co je s láskou spojené, pojal infant terrible amerického divadelního a filmového umění Woody Allen jako hledání morality a amorality zároveň, jako hledání absurdity života a jeho reality zároveň, jako mlčení a vtipné žvanění zároveň  a tak dále, a tak dále…    Allen Stewart Konisberg (1935), což je jeho skutečné jméno, patří sice dnes už mezi postarší generaci amerických  filmových režisérů, divadelních a filmových herců (především komiků), scénáristů, dramatiků ale i amatérských klarinetistů, ale je stále aktuální a stále žádaný. Držitel tří Oscarů se prosadil především jako tvůrce amatérských filmů – a rázem uspěl. Pomohly mu v tom výborné postřehy a vynikající znalost lidí okolo sebe, široké spektrum různých zájmů a pochopitelně, alespoň ta pověstná kapička talentu (spíš bych měl říci, že to v tomto případě byl přímo vodopád). Zaujal svým neotřelým smyslem pro vtipné gagy, někdy i poněkud neslušné svým obsahem, ale nikoho zjevně neurážející. Vystupoval v různých kabaretech a nočních podnicích, odkud po neúspěšném pokusu o vysokoškolská studia ho téměř okamžitě „ulovila“ NBC jako scénáristu. Podle průzkumu britské televize byl zařazen do první padesátky nejlepších světových komiků a bavičů všech dob a – a skončil na třetím místě!!!>>>

Komentované prohlídky k výstavě „Sv. Anežka Česká – princezna a řeholnice“

Aleš Pištora

Komentované prohlídky a přednášky k výstavě „Sv. Anežka Česká – princezna a řeholnice“ začínají od 15. ledna 2012 v Klášteře sv. Anežky České, kde je výstava otevřena do 25. března 2012.

Uspořádání výstavy „Svatá Anežka Česká – princezna a řeholnice“ se ujalo Arcibiskupství pražské, které spolupracovalo s Národní galerií a dalšími kulturními a církevními institucemi. Od roku 1932 je to první pokus o vytvoření uceleného přehledu svatoanežské tematiky ve výtvarném umění a uměleckém řemesle. Výstava představuje život a dílo sv. Anežky Přemyslovny v rovině královské dcery, ženy, kterou žádá o ruku sám císař, ale také významné představitelky panovnického rodu, která usiluje o smír v rodině a pokoj v české zemi. Je na ní zachycen i ohlas Anežčiny charitativní služby a jejího výjimečného dějinného poslání ve výtvarném umění.>>>

Arcibiskup Duka byl jmenován kardinálem

Aleš Pištora

Dnes v poledne 6. ledna 2012 papež Benedikt XVI. při sváteční promluvě před modlitbou Anděl Páně ohlásil jmenování pražského arcibiskupa Dominika Duky OP kardinálem.

„Nyní s velkou radostí ohlašuji, že 18. února se bude konat konzistoř, během které jmenuji 22 nových členů kardinálského kolegia,“ řekl na Svatopetrském náměstí papež Benedikt XVI. Poté vyjmenoval všech 22 nových kardinálů. Mezi nimi také pražského arcibiskupa Dominika Duku OP.

Pražský arcibiskup se jmenováním kardinálem stává spolu s ostatními nově jmenovanými kardinály papežovým spolupracovníkem a poradcem v církevních záležitostech. Podle Kodexu kanonického práva má jako člen sboru kardinálů tři úlohy: volit společně s ostatními kardinály papeže, být konzistorním poradcem římského papeže v nejdůležitějších otázkách a pomáhat římskému papeži v každodenní péči o celou církev. S titulem kardinál jsou spjaty rovněž jisté církevní slavnostní povinnosti. Jmenování kardinálem nicméně nemění nic na současných pravomocích a úkolech daných funkcemi pražského arcibiskupa. Arcibiskup Duka svým jmenováním ovšem získává větší možnosti v jednání s římskými úřady.>>>

Redakce Fragmentů upřímně blahopřeje jeho eminenci Dominiku kardinálu Dukovi k tak významné funkci. Ať mu ve všech jeho krocích pomáhá Bůh.

Dominik Duka: "Ukazuje se, že slova národ, vlast a Bůh nejsou prázdná slova"

Ivana Haslingerová

"Milujte se navzájem jako já miloval Vás." Ježíš Kristus

Včera slavil celý náš národ Silvestr. Málokdo přitom vzpomněl, že Svatý Silvestr byl papež, který v roce 313 Milánským ediktem uvedl církev do svobody a že církev slaví v tento den především jeho památku a poděkování Bohu za to. Primas český, arcibiskup pražský Mons. Dominik Duka OP celebroval v katedrále svatých Víta, Václava a Vojtěcha v závěru občanského roku 2011 mši svatou na poděkování Bohu. Jeho excelence arcibiskup Duka uvedl, že by si přál, aby naše církev žila opět životem světové křesťanské církve, protože křesťanství ve světě s výjimkou Evropy prožívá stále větší nárůst. Na otázku "Proč právě v Evropě nedochází k růstu křesťanství?" odpověděl pan arcibiskup, že je to způsobeno tím, že je Evropa v krizi, a to nejen ekonomické, ale především morální. Ti, kteří do ní přicházejí pracovat, v ní neplatí daně. Obyvatelé Evropy si navykli slavit Silvestr každý den a myslí, že se jim to vyplatí. Myslí si, že je snadné žít život ve svobodě bez zodpovědnosti. Z mnoha platných a staletími prověřených zásad si tropí legraci. To ale nejde provádět do nekonečna, neboť je to hřích. Evropa žije ve hříchu, a se hříchem se žít nedá, a pokud ano, není to dobrý život. Mons. Duka uvedl, že by si přál, aby církev mohla žít samostatně. K tomu, aby mohli kněží a další její zaměstanci žít a pracovat, potřebuje ale navrátit majetek, který neukradla, a to ani po Bílé hoře. Užitek z tohoto majetku půjde obcím a městům. Navíc je pro obce výhodné, že jim stát tento církevní majetek nemůže žádným soudem vzít. Podle mne je hanbou polistopadových vlád, že stále nedokázaly církvím komunisty ukradený majetek vrátit. Je jasné, že nejde o to, že by na to naše vláda neměla peníze, ale o otázky politického boje. Jde totiž pouze o uzavření obchodu církve se státem o pouhé 2 promile rozpočtu ČR.>>>

„Ve službách ducha doby“

doc. JUDr. Stanislav Přibyl Ph.D., JC.D., kněz

Dovoluji si v našich končinách ten neobvykle osvobozující luxus, že souhlasím jak s Halíkovou charakteristikou zaťaté mentality katolických tradicionalistů, tak i se Semínovou charakteristikou Halíkova rozbředlého pojetí křesťanské víry. Oba pánové, kteří se berou tak urputně vážně, by totiž potřebovali jako sůl ty „růžencové babičky“. Pan Semín by zjistil, že venkovští velebníčkové jim vysluhují „čelem k lidu“ obřad, který on za mši sv. neuznává, přestože byla ustanovena legitimní autoritou církve v Misálu Pavla VI. No, a náš mediálně obletovaný Tomáš Halík by tam přestal označovat zbytek kléru za nedovzdělané „pohřebáky“, jak on s gustem říkává. Zbavil by se tam rovněž své nemírné ambice, kterou nejlépe vyjadřuje roztomilý bonmot „Tomáš Halík Masaryk“. Ulevil by si tím a třeba by zjistil, že Václav Klaus je i s tou svojí kontroverzností docela príma chlapík na svém místě.

DOX a panoptikum pravdolásky

Nejvulgárnější otevřená, nenávistná a primitivní protihradní propaganda

 

Adam B. Bartoš

Centrum současného umění (DOX) by se mělo přejmenovat na Centrum současného politického aktivismu. Právě probíhající výstava „Luciferův efekt: střetnutí se zlem“ není totiž ničím jiným než nejvulgárnější protihradní propagandou. Už ne rafinovaně skrytou, ale otevřenou, nenávistnou a primitivní. Jejím smyslem je vykreslit současného hradního pána v tom nejděsivějším světle (on je ten satanáš), kdežto hradního pána předešlého jako hrdinu z lidu. Výstava dokonce končí urnami, kde návštěvníci mají hlasovat o tom, zda by prezident měl být odvolán pro vlastizradu. Na jednu stranu se nelze divit – pokud je samotné centrum financováno panem Bakalou. Zarážející ale je ona míra frustrace pravdoláskařské kliky, která už přesahuje jakoukoli rozumnou mez a stává se hysterií. Klaus jako Lucifer. Ztělesnění zla. Havel ex machina. To už není kýč a nevkus, to je úchylka. Otrocká mentalita. Toto už není normální střet levice a pravice. To je frontální útok na základy národního bytí, na stát, na českou suverenitu, na tradice, na řád, na křesťanské hodnoty. To je pokus o rozvrat, pokus o destabilizaci. Je to na několika frontách vedený výpad proti všemu.>>>

POZORUHODNÁ KOMEDIE V DIVADLE METRO

Jiří Sommer

            Na začátku interpretace mých nejčerstvějších divadelních postřehů z jedné přitažlivé inscenace mně dovolte malé zamyšlení. Jsou divadla velká, kamenná, vejdou se do nich stovky diváků a právě v nich očekáváme stejně velké a vznešené tituly či chcete-li dramatické bestsellery. Jedná se v nich obvykle o vážná či dokonce „supervážná“ témata, která  ovšem  vždy dostatečně nemusí diváka náležitě oslovit. A pak jsou tu divadla malá, chce se mně říci „domácí minidivadélka“, kam se člověk obvykle chodí potěšit z titulů, která do vážnosti mívají někdy dost daleko. Teď už asi víte, kam mířím, tedy jak myšlenkově tak i fakticky. Mířím totiž do divadla Metro, které se cudně a nenápadně ukrývá v podzemních prostorách pasáže hned vedle proslavené pražské hospody U medvídků. Tentokráte ale nezakotvíme v této pivnici, ale v hledišti uvedeného divadélka. A na co vás sem chci pozvat? Stručně řečeno – na komedii amerického autora, ale také herce a režiséra Jerryho Mayera (1941 – 2003) s názvem Láska na tři. Nečekejte tady pompézní scénu či rozsáhlý herecký ansámbl, to se tady, a budu upřímný, z finančních důvodů jaksi nenosí. Znáte to z jiných soukromých divadel, peněz na nějaké velmi výpravné kusy tady nazbyt není, a tak se vedení divadla uchýlilo k výběru takových her, které diváky především pobaví a divadlo přitom zásadním způsobem nezruinují. A věřte mně, po oněch desítkách let, kdy sleduji česká divadla, právě Metro onu linii diváka, tedy co nejvíce pobavit, tak to splňuje beze zbytku.>>>

Senátoři a poslanci si zazpívají Českou mši vánoční

Petr Kostka 

Ve středu 21. prosince 2011 se v katedrále sv. Víta na Pražském hradě uskuteční ojedinělé provedení České mše vánoční Jakuba Jana Ryby. V jednom sboru a pod jednou taktovkou zapějí senátoři a poslanci bez rozdílu politické příslušnosti. Půjde tak o ojedinělou příležitost slyšet politické rivaly ladící v jednom tónu. Jádro mezinárodního sboru tvoří žáci i rodiče ze Základní umělecké školy v Praze 10 Hostivaři a jejich hosté z partnerských škol v Německu, Rakousku, Polsku, Slovensku a Chorvatsku. Nad koncertem převzal záštitu arcibiskup pražský a primas český Monsignor Dominik Duka. Koncert začíná v 19.00 hodin a vstupné se nevybírá.

Záchrana Ježíška Čechy spojuje

Pavla Janoušková

Českou společnost je obecně těžké rozhýbat k jakékoliv aktivitě. Avšak projekt Zachraňte Ježíška ukazuje, že Čechům jejich symboly a tradice nejsou lhostejné. „Stále více lidí, které potkáváme, o akci na záchranu Ježíška ví a podporuje ji. Lidé nám posílají podpůrné dopisy a e-maily, děti kreslí obrázky, píšou básničky a rodiny, které dříve měly v oknech a v bytech figurky Santy Clause, tak je mění za české symboly,“ popisuje jedna z autorek projektu Eva Fruhwirtová. Počet příznivců tradičního dárkonoše Ježíška rok od roku v České republice roste. Organizátoři akce od roku 2008, kdy se akce konala poprvé, sebrali přes 100.000 podpisů lidí z 93 zemí světa, na facebooku má akce téměř 35.000 příznivců. Nejvíce příznivců Ježíška pochází z Česka, Slovenska, Německa a Rakouska, kde je Ježíšek tradičním dárkonošem.

Ježíška si přejí mít nejen Češi, ale i sám archanděl Gabriel brání ohnivým mečem Santu Clausovi ve vstupu do ČR (pozn. redakce)

Příznivci Ježíška vyzvali obchodníky k používání českých symbolů
Stále více Čechů vyzývá na internetu obchodníky a prodejce, aby při vánočních kampaních nepoužívali americké symboly včetně Santa Clause, ale naopak tradiční české symboly Vánoce. Facebookova skupina Zachraňte Ježíška má téměř 34 000 podporovatelů a jejich počet každou hodinu neustále narůstá. „Neděláme negativní kampaň, ale spíše se snažíme podporovat firmy, aby ve svých marketingových strategiích pracovali s českým Ježíškem a dalšími tradičními symboly,“ upozorňuje jeden z organizátorů akce na záchranu českého Ježíška Tomáš Zdechovský. „Objevují se názory vyzívající k bojkotu firem užívající k propagaci Santu. Avšak tuto iniciativu nepodporujeme,“ dodal organizátor. Podle Zdechovského jsou české Vánoce plné krásných tradic a je škoda, abychom na ně zapomněli a místo nich používali cizí symboly. „Globalizace je v některých ohledech na škodu,“ posteskl si bojovník za Ježíška Zdechovský.
         

Informací o lednových novinkách Bontonfilmu na DVD a Blu-ray

Petr Slavík

Z vycházejících DVD titulů určitě stojí za zmínku novinky jako jsou:

·         Muži v naději: hit letošních kin vychází na DVD i Blu-ray;

·         Pomáhat a chránit: komediální thriller z irského prostředí

·         Strašáci: thriller s  James Marsdenem a Kate Bosworthovou;

·         Co ty jsi za číslo?: komedie s Annou Faris a Chrisem Evansem;

·         Neklid: milostný příběh s Miou Wasikowskou a Henry Lee Hopperem;

·         Noc žraloka: horor plný žraloků;

... a pouze na Blu-ray discích vyjdou tyto filmy:

·         Kleopatra: Elizabeth Taylor, Richard Burton ... rozšířená verze na 2 Blu-ray discích;

·         Těžce zamilován: Gwyneth Paltrow, Jack Black.

 

VÍTEJTE V HOTELU PLAZA V NEW YORKU

Jiří Sommer

            Na začátku své recenze se trochu poopravím: vítejte v apartmá číslo 719  hotelu Plaza ve Vinohradském divadle. Pozval nás sem režisér Martin Stropnický (a hned na začátku musím říci, že celé představení provedl skvěle) na stejnojmennou hru amerického dramatika Neila Simona. Nevím, zda je třeba tohoto „amerického Moliéra“, jak bývá honosně ale po právu nazýván, nějak výrazněji představovat, ale sluší se říci, že je to jeden z nejplodnějších ale zároveň nejuznávanějších dramatiků Spojených států. Na svém tvůrčím kontě má úctyhodnou řadu divadelních her, televizních i filmových scénářů i libret k muzikálům. Bez jeho her si už dost dobře nelze představit dlouhodobě vyprodaná představení na nejpřednějších scénách na newyorské Broodwayi. A to se tady, představte si, po prvé prezentoval už v roce 1961 hrou Uprchlík. Byl to právě on, kdo obohatil světovou dramatickou literaturu v žánru velmi obtížném, zato nad jiném působivém – v tragikomedii. Za „své“ hrdiny si vybral lidi střední třídy a na jejich osudech s jistým nadhledem i lehkou ironií odhaluje jejich trápení i radosti, slabůstky i pocity zklamání. A vše to „prošpikovává“ soucitným humorem, laskavou empatií a plně využívá své přednosti, jíž jsou vtipně a živě napsané dialogy.>>>

KAM AŽ MŮŽE DOJÍT LIDSKÁ BEZOHLEDNOST?

Jiří Sommer

Rád bych na začátku napsal: konečně je něco v Národním divadle, kde se neexperimentuje s jeho dobrým jménem.  Zjednodušeně řečeno, tak na mě zapůsobila nejčerstvější premiéra, která se odehrála na jevišti Nové scény a jíž se stala světové uvedení hry českého autora a režiséra zároveň – Petra Zelenky s názvem Ohrožené druhy. Musím přiznat, že právě na tento titul jsem byl zvláště zvědav, protože z předpremiérových informací jsem se dozvěděl, že nabízený titul je hlubokou sondou do morálky soudobých kapitalistických firem, které se neštítí žádné blamáže, aby posílily své zisky. Já vím, tato slova tak nějak „zavánějí“ obžalobou kapitalismu, jaká se objevovala v tisku před rokem 1989, nicméně tehdy většina běžně žijících obyvatel naší vlasti měla jen malé potuchy o tom, jak to vlastně s kapitalismem doopravdy je. Změna společenských poměrů otevřela prostor pro pochopení kapitalismu „s lidskou tváří“, alespoň tak byly převratné události roku 1989 reprezentovány. Málo se už ale mluvilo o temnější rovině tohoto způsobu produkování zisků, tedy zisků za každou cenu, svým způsobem na úkor všech „těch blbých“, kteří stále věří v čistotu kapitalistického podnikání.>>>

DIVADLO NA PALMOVCE SE ČINÍ

Jiří Sommer

            Nejen v centru hlavního města se dají shlédnout pozoruhodné divadelní inscenace. Téměř na okraji „divadelní“ Prahy, v Libni (ale blízko metra), vytvořili v posledních letech skvělé inscenace, které jsou divácky velmi přitažlivé. Poslední premiérou ze soboty 26. listopadu se stal slavný americký muzikál Chicago, který s nebývalým úspěchem prošel snad všemi nejprestižnějšími divadly světa.  Pravda, libeňské Divadlo pod Palmovkou není uzpůsobeno na monstr-gala představení, přece jenom jde o divadlo činoherní, možná i poněkud komorní, nicméně za odvahu uvést takový „majstrštyk“ je třeba pochválit vedení divadla i herecký soubor. Muzikál autorů Freda Ebba,  Boba Fosse a Johna Kandera je uváděn s podtitulem „satirický krimimuzikál podle skutečných událostí“. Jeho autoři se ve svém řemesle skutečně dobře vyznali, takže na jeviště přinášejí dostatečnou porci zpěvu, tanečních čísel, různých převleků i neočekávaných zápletek. Jejich muzikál je nepochybně považován za jeden z vrcholů tohoto hudebně dramatického žánru, což mj. dokládá jeho fantastický úspěch v divadlech na newyoryské Broodwayi (podle statistik ho zde vidělo na 18 miliónů diváků). Před několika lety ho v Praze také uvedlo Hudební divadlo v Karlíně, ale až po jeho derniéře se dostalo na jeviště Divadla pod Palmovkou.>>>

Dominik Duka zahájí v Římě výstavu "Anežský zázrak - Listopad 1989"

Aleš Pištora

V rámci své návštěvy Říma zahájí pražský arcibiskup Dominik Duka OP spolu s ministrem kultury Jiřím Besserem v prostorách Papežské univerzity sv. Kříže v Římě v úterý 6. prosince 2011 v 11.00 hodin výstavu fotografií Herberta Slavíka nazvanou "Anežský zázrak - Listopad 1989". Výstavu, která se koná pod záštitou ministra zahraničních věcí Karla Schwarzenberga, uspořádalo velvyslanectví ČR při Svatém stolci u příležitosti 800. výročí narození svaté Anežky České. Jedná se o další z mnoha akcí, jimiž si různé instituce připomínají odkaz sv. Anežky České. Výstava v Římě má připomenout to, čemu se říká „anežský zázrak“. Účast deseti tisíc Čechů, které komunistický režim pustil do Říma na kanonizaci, bývá označována za jedno ze znamení konce komunismu. Pouhých pět dní poté, 17. listopadu, byla nastoupena cesta ke svobodě a ani ne za půl roku Jan Pavel II. přijel do Prahy, kde byl uvítán památnými slovy prezidenta Václava Havla: „Nevím, zda vím, co je to zázrak, ale nyní jej prožívám.“ Při zahájení výstavy promluví rektor Papežské univerzity sv. Kříže Luis Romera, dále ministr kultury ČR Jiří Besser, emeritní předseda Papežského výboru pro historické vědy kardinál Walter Brandmüller, ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů Daniel Herman a pražský arcibiskup Dominik Duka OP.>>>

PERPLEX v divadle Rokoko- Tak to už tady dlouho nebyllo?!

Jiří Sommer

              Dvěma premiérami se na konci listopadu pochlubila Městská divadla pražská. Dnes se vracím k první z nich, jíž byla scéně Divadla Rokoko hra dnes snad nejhranějšího německého autora Maria von Mayenburga s poněkud zapeklitým názvem Perplex. Pokud byste snad hledali význam tohoto slova ve slovníku cizích slov, tak byste tam našli, že slovo perplex poněkud zastarale či hovorově znamená zmatený či popletený. Tak tím by se dalo vysvětlit všechno, myslím tím smysl a obsah hry. Dramaturgie ho uvádí jako tragikomedii o neuchopitelnosti reality a o identitě člověka, o absurditách dneška a zkrátka a dobře o tom, že vlastně ani nevíme, v jakém že to světě žijeme, že vlastně nevíme, co je a co není pravdou či v čem je vlastně náš nejbytelnější smysl života? A teď – babo raď? Dá se totiž něco tak složitého, jako je nejinternější vstup do hlubin vlastní duše a potažmo do hlubin duše jiného člověka vůbec postihnout? Nezavání to až příliš banálním pokusem pomoci si Freudem a jeho hlubinnou psychologií k vlastnímu sebeprosazení? Všechno dění na jevišti sledoval jako Alenka v říši divů a poté marně přemýšlel, co jinak uznávaného režiséra vedlo k inscenaci představení, které patrně nejen že nepobaví, ale ony složité problémy, které chce v tomto představení řešit, se stávají ještě složitější a nepochopitelnější. A pokud přece jenom někdo bude tvrdit, že podobné představení na českých jevištích dlouhodobě postrádá, pak se asi bude muset zamyslet na rozpolceností svého vlastního já.>>>

PERPLEX v divadle Rokoko- Tak to už tady dlouho nebyllo?!

Jiří Sommer

              Dvěma premiérami se na konci listopadu pochlubila Městská divadla pražská. Dnes se vracím k první z nich, jíž byla scéně Divadla Rokoko hra dnes snad nejhranějšího německého autora Maria von Mayenburga s poněkud zapeklitým názvem Perplex. Pokud byste snad hledali význam tohoto slova ve slovníku cizích slov, tak byste tam našli, že slovo perplex poněkud zastarale či hovorově znamená zmatený či popletený. Tak tím by se dalo vysvětlit všechno, myslím tím smysl a obsah hry. Dramaturgie ho uvádí jako tragikomedii o neuchopitelnosti reality a o identitě člověka, o absurditách dneška a zkrátka a dobře o tom, že vlastně ani nevíme, v jakém že to světě žijeme, že vlastně nevíme, co je a co není pravdou či v čem je vlastně náš nejbytelnější smysl života? A teď – babo raď? Dá se totiž něco tak složitého, jako je nejinternější vstup do hlubin vlastní duše a potažmo do hlubin duše jiného člověka vůbec postihnout? Nezavání to až příliš banálním pokusem pomoci si Freudem a jeho hlubinnou psychologií k vlastnímu sebeprosazení? Všechno dění na jevišti sledoval jako Alenka v říši divů a poté marně přemýšlel, co jinak uznávaného režiséra vedlo k inscenaci představení, které patrně nejen že nepobaví, ale ony složité problémy, které chce v tomto představení řešit, se stávají ještě složitější a nepochopitelnější. A pokud přece jenom někdo bude tvrdit, že podobné představení na českých jevištích dlouhodobě postrádá, pak se asi bude muset zamyslet na rozpolceností svého vlastního já.>>>

Heidi dostala k narozeninám místo briliantů knížku!

Denisa Dvořáková

V tichosti a utajení oslavila zpěvačka a moderátorka Heidi Janků 49. narozeniny. „Jelikož číslo, které bych letos měla mít na narozeninovém dortu je takové divné, ani dort ani nic podobného se nekonalo. Narozeniny jsem oslavila s Ivošem a blízkými přáteli jen slavnostnějším obědem, kde jsme na zdraví připili Prosecem. Ani žádné velké dary se nekonaly – květiny, kosmetika a podobně, protože jsem všem řekla ať šetří na mé příští narozeniny,“ usmívá se Heidi a naznačuje, že příští rok oslaví padesátiny ve velkém. Letos dokonce od manžela nedostala ani žádné brilianty. „Ivoš nikdy nebyl romantik a na takové věci moc není, i když je pravda, že jeden briliantový prsten mi jednou koupil jen tak – líbil se mi a jemu taky! My k dárkům nepotřebujeme žádná výročí!“ přiznává Heidi, která dostala den po narozeninách dárek v podobě právě vydané knížky nazvané Hvězdy popu, které jsme milovali. Heidi v ní má kapitolku se svou upřímnou zpovědí spolu s dalšími zpěváky 70. a 80. let – Michalem Davidem, Petrou Janů, Pavlem Rothem, Petrem Sepeši, Miroslavem Dudáčkem a Júliou Hečkovou. „V knížce se ale objevuje i spousta fotografií a jmen dalších kolegů. Mám takovéto vzpomínkové knížky ráda,“ přiznala Heidi.>>>

Pražský komorní balet uvede premiéru Mono no aware

Ladislava Jandová

První premiérou Pražského komorního baletu v sezoně 2011/2012 bude choreografie Hany Turečkové „Mono no aware“ (Na hranici krásy) na hudbu G.F.Händela a Štěpána Polanského. Premiéra se uskuteční 11. prosince 2011 od 20 hodin na Nové scéně Národního divadla v Praze v rámci komponovaného večera PRAŽSKÝ KOMORNÍ BALET A HOSTÉ. Vedle Pražského komorního baletu se představí umělecké soubory DekkaDancers s choreografií Nevyřčené ticho Tomáše Rychetského a Balet Bratislava s nejnovější choreografií Mária Radačovského.Od konce září studují členové Pražského komorního baletu novou choreografii Hany Turečkové. Vedle sólistů Pražského komorního baletu (Lenka Bílková, Denisa Kubášová, Ivana Sikorová a David Stránský) choreografii nastudují hosté Tomáš Červinka a Jakub Sedláček. Choreografka Hana Turečková poytvoření scénografie a light designu byl osloven renomovaný německý umělec Marcus Selg a návrh kostýmů bude realizován ve spolupráci s Ateliérem LaFormela Antonína Soukupa. Název choreografie je odvozen od termínu „mono no aware“, který se objevuje v japonské literatuře a lze ho volně přeložit jako autentický povzdech bytosti. Jedná se o schopnost velké citlivosti, o uvědomění si krásy a pomíjivosti estetického předmětu nebo bytosti, jejíž ztělesněním je v Japonské tradici například krátké trvání sakurového květu. Je to jakýsi „výkřik duše“, vyřčením úžasu nad pomíjivou křehkostí nádherných lidských snů, ale i nad prchavostí, bolestí, stárnutím a často zvrhlou, neodbytnou žádostivostí, i nad všudypřítomným zánikem a rozkladem. Hana Turečková k choreografii uvádí:>>>

Prezident přijme arcibiskupa pařížského J.E. kardinála André Vingt-Trois

Prezident republiky Václav Klaus přijme v pondělí dne 21. listopadu 2011 ve 13.30 hodin na Pražském hradě Jeho Eminenci kardinála André Vingt-Trois, arcibiskupa pařížského a prezidenta Francouzské biskupské konference.

 

 

Moderní a oblíbený Dominik Duka

Ivana Haslingerová

Nakladatelství Petrklíč doktora Juraje Himela vydalo jako svou 367 publikaci knihu dr. Pavla Veselého (na obr. uprostřed) o životě a díle 36. primase českého, pražského arcibiskupa Mons. Dominika Duky s názvem „Dominik Duka – Moderní a oblíbený“. Slavnostní požehnání bylo knize uděleno v paláci knihy Neoluxor na Václavském náměstí v Praze bratrem jáhnem Ludvíkem (na obr. vpravo), kterého pan arcibiskup požádal, aby požehnal knize za něho. Kmotrou knihy byla místopředsedkyně Senátu Parlamentu ČR Alena Gajdušková (druhá zprava) a Lenka Filipová (druhá zleva). Slavnostním odpolednem provázel Petr Jančařík (vlevo).>>>

Zádušní mše za Ivana Martina Jirouse v Humpolci

Zádušní mše za Ivana Martina Jirouse se  bude konat 25. listopadu 2011 v 18.00 hodin v kostele sv. Mikuláše v Humpolci. Květiny budou přeneseny na hrob jeho rodičů, který nesměl Ivan Jirous za vládv´dy komunistů navštívit. Pán Bůh Tě už nenechá plakat Ivane.

Pán Bůh Tě už nenechá plakat Ivane

Ivana Haslingerová

"Okolo Panny Marie v závějích bílé hostie. Je to tak správně, jak to je. Od božích muk jde vůně sena, na vodě plave bílá pěna, pod vodou bílá břicha ryb. Zbav nás, ó Pane, našich chyb. Ukonči naše trápení. Od božích muk jde vůně sena, zavadle voní lupení. Třpytí se slunce kosám na ostří. Třpytí se slzy na řasách vás tří. Pán Bůh nás nenechá v starosti, Pán Bůh nás nenechá věčně plakat. Nad sochou svaté Starosty rozkvétá bíle akát." Ivan Martin Jirous

Když jsem 10. listopadu 2011 uslyšela zprávu o smrti Ivana Jirouse, první co se mi vybavilo, byl verš z Nerudova Hřbitovního kvítí: "Z věnce, který z idejí si mladost svila, každý den v hrob lístek umí pohřbíti, dnové, lístky prchnou - hlína dešť ten vpila - živils se, bys mohl jednou umříti." Bylo to proto, že si Ivana pamatuji jako spolužáka na humpoleckém gymnásiu. me se všichni báli, si prý mnohdy ve sborovně povzdechla, že je to sice rošťák, ale zná toho tolik, že musí shánět vysokoškolské učebnice, aby ji nepotopil při vyučování. Všeobecně se vědělo, že jeho snem je studovat dějiny umění a že má v tomto velký přehled. Když jsem po několika letech jezdila z Humpolce studovat do Prahy Matematicko-fyzikální fakultu, on týmž autobusem jezdil na Fakultu filosofickou, kde studoval své miloavné dějiny umění. Sedali jsme často spolu a i když mi šel na nervy poznámkami, co to prohlížím za zvířátka, když jsem otevřela skripta s integrály, přesto jsem se s ním moc ráda bavila, protože jeho nadšení pro to, co po studiích v životě dokáže, a povídání o umění mne povzbuzovalo při studiu a při snech i o mém životě. Abych použila slov básníka, "jeho mladost svila z jeho idejí obří věnec." Bohužel listí i květy z věnce orval komunistický režim dokonale>>>

 

Zabraňme nenasytné Charybdě multikulturalismu pozřít naši národní kulturu

Jiří Pancíř

Jako president Kulturní komise ČR a vydavatel kulturně-hospodářské revue Fragmenty jsem si dovolil předat zdravici V. sněmu signatářů Manifestu D.O.S.T. s přáním úspěchu. Přiznám se, že cíle D.O.S.T. mi byly vždy velmi blízké. Jedním z důvodů je ten, že samotné slovo „kultura“ přímo svým názvem znamená kultivování, pěstování, vzdělávání a zušlechťování něčeho, co je kultivování schopno. V tomto smyslu lze mluvit o „národní kultuře“ jako o kultivaci národa pomocí tradic, u nás anticko-křesťanských, tříbením morálních principů a vírou. Aniž jsme se úplně vymanili z kulturního omezení diktatur nacismu a komunismu, ze spárů obludné Skylly, padáme poslední dobou stále víc do nestvůrné tlamy vodní příšery Charybdy, která všechny kultury pozře, stráví a pak vyvrhuje jako jednolitou páchnoucí hmotu. EU místo souběžných proudů kultur jednotlivých svých národů, které se vzájemně doplňují, ovlivňují a podporují, vytvořila jakýsi kulturní již předem natrávený Euroguláš, do kterého zahrnula i Evropě cizí směry a hnutí. Tato Charybda nazývaná levicovými intelektuály multikulturalizmem už stříká obsah svého žaludku volně do světa. A tomu by chtěla Kulturní komise ČR společně s Akcí D.O.S.T. zabránit. Protože každý národ bez kulturního směřování a především bez víry v Boha vždy v dějinách zanikl. Kultivovat náš národ, aby tak jako kdysi Odysseus zdárně proplul mezi dravou Skyllou totalit a nenasytnou Charybdou multikulturalismu, aby si uchoval svou svébytnost, hrdost a nezávislost.>>>

Anonym vyhrožuje zničením dětského orloje v Poděbradech!

Denisa Dvořáková

Unikátní dětský orloj, který byl slavnostně odhalen v Poděbradech v pátek 28. 10. 2011 u vstupu na kolonádu z náměstí Krále Jiřího, naproti soše T. G. Masaryka, vyvolal velké emoce. Dětský orloj formou kreseb představuje historii populárního lázeňského města a na jednom z jeho kreslených plakátů jsou i bratři Mašínové, kteří v Poděbradech do roku 1953 žili. Jejich plakátek zve na ORIENTAČNÍ BĚH po stopách bratří Mašínů. „V anonymu, který pan starosta Langr dostal, se píše, že pokud z orloje okamžitě neodstraní plakátek s bratry Mašíny, dojde k jeho destrukci. Není z něj ale jasné, zda bude provedena kameny, sprejem nebo zda se bude jednat o pumový útok. Myslíme si, že jsme je vyobrazili objektivně a bratři Mašínové jsou nedílnou součástí historie Poděbrad a nelze je z našeho pohledu v moderní historii města opomenout a to, že komunisté anonymně a agresivně vyhrožují je výsledek polistopadové politiky, v níž nedošlo k vyrovnání se čtyřicetiletou komunistickou minulostí naší země,“ komentuje celou situaci Petr Prchal.>>>

Osobnosti, kterým udělil prezident státní vyznamenání

Radim Ochvat

U příležitosti řádového dne 28. října 2011 se prezident republiky rozhodl ocenit vynikající občanské zásluhy o budování svobodné demokratické společnosti, vynikající výsledky práce, zásluhy o obranu vlasti, hrdinské a výjimečné činy některých významných osobností a udělit či propůjčit jim státní vyznamenání České republiky. Prezident republiky propůjčil Řád Bílého lva vojenské skupiny brig.gen. v.v. Mikuláši Končickému za zvlášť vynikající zásluhy o obranu a bezpečnost státu a vynikající bojovou činnost. Generál Mikuláš Končický vstoupil jako dobrovolník v roce 1944 do československého armádního sboru v Sovětském svazu a jako velitel tanku se zúčastnil Karpatsko-dukelské a Jaselské operace a podílel se na osvobození Ostravy a Prahy. Po válce patřil mezi naše špičkové vojenské odborníky v oblasti tankové techniky. V roce 1970 byl za svůj odmítavý postoj k okupaci naší země vojsky Varšavské smlouvy z armády propuštěn. Je nositelem mnoha vysokých našich i zahraničních vojenských vyznamenání. Jako aktivní funkcionář Českého svazu bojovníků za svobodu a Československé obce legionářské svým veřejným vystupováním přispívá k udržování a šíření odkazu národního odboje.>>>

Poděbrady mají unikátní dětský orloj

Denisa Dvořáková

Poděbradská kolonáda má novou turistickou akratci. U vstupu na kolonádu z náměstí Krále Jiřího, naproti soše T. G. Masaryka je od dnešního odpoledne dětský orloj, který se po vhození desetikorunové mince rozpohybuje, hraje a zpívá. A formou dětských kreseb představuje historii populárního lázeňského města. Nápad na vytvoření poděbradského diorama vznikl už před lety, ale k jeho realizaci došlo až nyní. A po technické stránce nebyla vůbec jednoduchá. V orloji se pohybuje dvanáct figurek a každá má svůj motorek. „Když válec otevřete tak zevnitř to v něm vypadá jako v atomové elektrárně,“ směje se zpěvák a skladatel Petr Prchal alias Pancho, jenž složil a nazpíval s poděbradským dětským sborem Kvítek písničku, kterou orloj hraje. O výtvarnou stránku se postarala jeho manželka, poděbradská rodačka a výtvarnice Lucie Seifertová, která do unikátního orloje mimo jiné nakreslila figurku jak pojídá lázeňskou oplatku, druhá pije Poděbradku, která jí roztáčí srdce. Je tam masérka nasírující pacienta, jenž se kroutí, lázeňská, která potápí hlavu pacientovi pod vodu do vany. Chodí tam mažoretky nebo paní s kočátkem a dětmi na procházce. Nakonec tam přijede král Jiří a naproti němu motorkář a když Panchova píseň končí, zařehtá kůň, tak se král na koni postaví a motorkář postaví motorku taky na zadní. „Motorkář je tam proto, že mají každý rok v Poděbradech srazy. A nechybí ani drbny, protože je to tady jedna velká drbárna,“ říká se smíchem Lucie Seifertová. Střecha dětského orloje kopíruje střechu zámku Poděbrady. Sám orloj je veselý, rozpohybovaný a v nadsázce. Lucie Seifertová dlouho přemýšlela do čeho rozpohybované divadlo schová a až jejího manžela Pancha napadlo dát je do plakátovací plochy ve tvaru válce. A na plakáty Lucie nakreslila významné události z historie Poděbrad – od druhohor, kdy se tam v moři proháněli žraloci až po současnost, například bratry Mašíny, kteří ve městě do roku 1953 žili.>>>

Lidé jako Jiří Winter neodcházejí, jejich legenda pokračuje

Ivana Haslingerová

Když se z rádia ozvala 30. 10. 2011 strohá zpráva, že ve věku 87 let zemřel kolem 15. hodiny ve Vojenské nemocnici ve Střešovicích český výtvarník Jiří Winter Neprakta jakoby se na chvíli zastavil čas. I když jsme věděli, že byl dlouhodobě hospitalizován, přesto jsme doufali, že člověk z takovou vitalitou ještě bude o svůj pobyt zde v pozemském světě chvíli bojovat. Bohužel pan Jiří Winter tentokrát svůj boj prohrál. Lidé jako on však neodcházejí, jejich legenda pokračuje. Nikoliv legenda jako příběh, který vznikl na základě nějaké pravdivé události a pak se stal základem pro fabulaci. Neprakta nebyl jen legenda, neboli pravděpodobná událost. Neprakta byl jistota a kvalita, byl a bude i nadále stálice. V případě pana Wintera se ostatně fabulovat nemusí. On sám byl velký fabulátor, dokonalý vyprávěč, gurmet a encyklopedista, navíc zcestovalý. Vzpomínám, jak na náš dotaz při oslavě svých 80. narozenin v pražské Malostranské besedě, jaké to je být nejlepším, odpověděl: „Nestojí to za nic. Chtěl bych být pouze dobrým, abych měl i nadále motivaci být jedním z nejlepších a tím se někdy nejlepším stát.“ ( podrobně viz článek "NEPRAKTA *80 - legenda pokračuje") Pan Winter byl renesanční člověk. Při oslavě jeho osmdesítých narozenin jsme mu přáli, aby mu jeho dobrá nálada vydržela nejméně do sta let! Bůh rozhodl jinak a tak nezbývá než závidět andělům, že bude rozdávat svůj laskavý humor od včerejška právě jim a popřát mu, aby se mu v tom transcendentním novém světě líbilo alespoň tak jako na tom pozemském. Ať ho Bůh opatruje i na této jeho nové cestě...>>>

Paní Livia Klausová se zúčastní předání Cen MK ČR

Manželka prezidenta republiky Livia Klausová se ve čtvrtek dne 27. října 2011 ve 20.00 hodin v Národním divadle v Praze zúčastní ceremoniálu předání Cen Ministerstva kultury ČR.

Na všechno buď připraven! – Myši

Petr Štěpánek

Ve čtvrtek 27. 10. 2011 vydává nakladatelství Mladá fronta román Na všechno buď připraven! Strhující příběh z let, kdy šlo doopravdy a doslova o krk. Anabázi českého „Motýlka“ komunistickými kriminály z doby, které se dnes říká padesátá léta. Lubomír Školoud ten příběh na vlastní kůži prožil, Petr Štěpánek sepsal. Nabízíme tak trochu „jinou“ ukázku "Myši": Jinak jsme se v kriminále bavili častokrát pěknými ptákovinami. V Leopoldově byla spousta myší a krys. Je zajímavé, že se nedržely třeba na samotách. Asi by tam chcíply hlady. Ale na „společných“ vesele rejdily. Když jsem pracoval na hale, bydlel jsem nějaký čas na třetím oddíle v přízemí. Ležel jsem na posteli u dveří, nad Jirkou Pánkem. Za hlavou nám stál papírový pytel na odpadky. Večer, když se zhaslo, v něm rejdily myši. Dělaly takový kravál, že jsme nemohli ani spát. Lezly nám taky po nohách do postele, a to vadilo hlavně Jirkovi. Začali jsme je chytat a k tomu účelu jsme si na hale zhotovili pastičku: malou, podlouhlou bedýnku s padacími dvířky. Myš se do ní chytila vždy živá a pak jsme rozhodovali o jejím osudu.>>>

Blahopřejný dopis prezidenta republiky Václava Klause Jiřímu Suchému

Vážený pane Suchý, dovolte, abych Vám za sebe i za celou českou kulturní veřejnost poblahopřál k Vašemu významnému jubileu, k osmdesátým narozeninám. Přeji Vám především hodně sil, vnitřního klidu a spokojenosti, nepřetržité tvůrčí energie a dalších uměleckých úspěchů. Patříte k fenomenálním postavám českého divadla a písničkové tvorby. Doba divadla Semafor se stala pro celé poválečné generace něčím stejně významným, jako v předválečném období Osvobozené divadlo, na které jste v jiných, stejně obtížných podmínkách s Jiřím Šlitrem geniálně navázali. Mnohé Vaše písně naprosto zlidověly. Nevím, co víc by si mohl autor přát. Často veřejně říkám, že Vaše Kočka na okně a další podobné songy byly větším průlomem do zkamenělého ovzduší totalitního Československa, než mnohé sjezdy spisovatelů a dalších organizací, které politicky připravovaly Pražské jaro 1968. Bylo to obdivuhodné, je a zůstane to nedocenitelné. Pro mě je ovšem stejně tak obdivuhodné, že – jak jsem mohl vidět i v nedělním televizním pořadu – dále neúnavně tvoříte, vystupujete, píšete a skládáte. Vážený pane Suchý, přijměte, prosím, ode mě ještě jednou přání všeho dobrého. Na prvním místě pevné zdraví, předpoklad všeho ostatního. Věřím, že ještě dlouho bude Váš nezaměnitelný projev znít českým kulturním prostorem, že se svými spolupracovníky přinesete ještě hodně radosti svým divákům a posluchačům, nám všem.Václav Klaus, v Praze dne 29. září 2011

Na všechno buď připraven!

Petr Štěpánek

Buď připraven! Tak zní skautské heslo. Je ale možné být připraven úplně na všechno? Bylo mu dvacet let, když si vyslechl návrh na trest smrti. Jeho největší vina? Miloval skauting a nechtěl se ho vzdát. Strhující příběh z let, kdy šlo doopravdy a doslova o krk. Anabáze českého „Motýlka“ komunistickými kriminály z doby, které se dnes říká padesátá léta. Lubomír Školoud ten příběh na vlastní kůži prožil, Petr Štěpánek sepsal. Knihu Na všechno buď připraven! vydává nakladatelství Mladá fronta. Nabízíme ukázku: Leopoldov: Nevím, kdo plánoval přesuny vězňů, ale někdy koncem léta nás zase připravili na eskortu. Skoro celé samoty a ještě pár muklů ze společných. Nacpali nás do autobusů a jelo se. Tentokrát ale dlouho. Minuli jsme hranice Čech a Moravy, minuli jsme hranice Moravy a Slovenska. Začínali jsme tušit nejhorší. Pozdě v noci jsme stanuli před branou pevnosti zvané Leopoldov. Jestli na mě někdy něco zapůsobilo hnusným dojmem, tak to určitě byl náš noční příjezd do Leopoldova. Otevřela se obrovská tlama trámové brány a my kousek popojeli. Pak se otevřela železná brána a my zase kousek postoupili. Následovala další trámová brána a nakonec drátěná vrata osvětleného koridoru, kterými jsme vjeli na hlavní silnici leopoldovské pevnosti. Noc, bachaři se samopaly, psi, řadění muklů, vyvolávání jmen. Pak po skupinách na samoty. Každému problesklo hlavou: „Proboha, co mě tady čeká?“ Leopoldov byl poslední štací v republice. Když někdo něco provedl v Jáchymově, šoupli ho na Bory nebo do Kartouz. Když provedl něco na Borech, v Kartouzích nebo na Mírově, mohl si být jistý, že skončí v Leopoldově. A v Leopoldově už si mohl vyvádět, co chtěl. Odtud se nedostal. Leda na samoty nebo do korekce. Leopoldov se opouštěl jen výjimečně, podařilo se to jen jednotlivcům. Patřím mezi ně i já, ale o tom až později. Hned druhý den nastala nová buzerace – leopoldovská. >>>

Prezident republiky se zúčastní představení nové knihy o katedrále sv. Víta

Prezident republiky Václav Klaus se v úterý dne 27. září 2011 ve 14.00 hodin v katedrále sv. Víta na Pražském hradě zúčastní slavnostního představení knihy „Katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha, svatyně českých patronů a králů“.

Nula růžových tanků a bulharských záchodků nemůže urazit schopného člověka

Ivana Haslingerová

David Černý se neumí zviditelnit svými pracemi a tak se snaží již léta na sebe upozornit agresivitou a vulgaritou. Zejména na profesora Knížáka jako na úspěšného a ve světě uznávaného umělce má už léta mimořádnou pifku, žárlí jako malé děcko. Navíc je to "pravdoláskovec" jako vyšitý a tak všechny "klausoláskovce" nesnáší přímo nepříčetně. Už mne ani nebaví o něm psát, neb se jen opakuje a jeho útoky jsou již tak neúčinné jako předávkovaný penicilín. Myslím si, že je již nemůže nikdo z uměleckého světa brát vážně, jen pokrčit rameny a povzdychnout si, že se Černý zase jednou špatně vyspal a musí se odreagoavat. Přesto nemohu nereagovat na jeho poslední bezprecendentní chování, v němž použil k dehonestaci profesora Milana Knížáka jedny z nejvulgárnějších výrazových prostředků, kterými český jazyk disponuje, protože jsem zavalena rozhořčenými dopisy čtenářů nad jeho chováním a dotazy proč se k tomu nevyjadřuji. Tak tedy: Nula růžových tanků a bulharských záchodků nemůže urazit schopného člověka. Je ovšem smutné, že Rada ČT je ve vleku přítele pana Černého z Dělostřelecké ulice a že kvůli této skutečnosti povinně platíme za vysílání takto nízkých pořadů. Pravdoláskovci okupovali přes Bakalovy  peníze již tisk - Hospodářské noviny a Respekt - nedávno i ČT a podle toho vysílání ČT vypadá a vypadati bude. Rada ČT se třese, aby ji TOP 09 nenechala zrušit, není tajemnstvím přátelství některých jejich představitelů s panem Bakalou. Útoky na autentickou pravici se budou stupňovat s blížící se prezidentskou volbou. Je již veřejným tajemstvím, že skupování médií se děje mj. za účelem dostat na Hrad knížete Schwarzenberga. Ptáte se, co si o tom myslím? Samozřejmě, že je to hrůza. Nevadilo by mi, kdyby si pan Bakala a spol. založili svoji soukromou televizi a vysílali si v ní, co chtějí, ale takto pokrytecky zneužívat televizi veřejnoprávní, na níž se skládá celý národ v povinných poplatcích, to pokládám za podlost.>>> 

Výstava Vladimíra Zubova a Olgy Zubové

Pavel Hrejsemnou

Malíře Vladimíra Zubova už lidé znají, ale nedávno překvapila jeho žena Olga, která v pražské galerii PRE představila 14 vlastních obrazů. Slavnostní vernisáže se zúčastnila celá řada významných osobností. Olgu Zubovou přišli pozdravit přátelé z politiky, show byznysu i ostatních kulturních a společenských sfér. Také kamarádi z Kutné Hory tvořili na vernisáži početnou „delegaci“. Netradičně uvolněně se zapojili hosté do programu při vystoupení Karla Bláhy a Václava Upíra Krejčího, plný sál rozesmál opakovaně moderátor Petr Salava a Ivan Mládek, velký aplaus zazněl při milých slovech Jany Bobošíkové, která celou výstavu zaštítila. Na četné dotazy přítomných, jak se dostala k malování, odpovídala Olga Zubová: „ Potřebovala jsem si trochu odpočinout od stresů, které s sebou nese vysoká politika a zjistila jsem, že barvy a štětce jsou úžasný relax.“ Zubovovi připravili pro hosty rozmanité pochoutky z vlastní kuchyně, nejvíce však šokoval Vladimír, který pekl před zraky přítomných pizzu. Výstava v Praze potrvá dva měsíce, poté poputuje do Jihočeského kraje a na Moravu.

 

Kulturní léto v Senátu pokračuje

Pavlína Heřmánková

V měsíci září se budou ve Valdštejnské zahradě Senátu Parlamentu ČR konat pro veřejnost zdarma vždy od 17 hodin níže uvedené koncerty Kulturního léta: Folklorní soubor Písečan, Písek - čtvrtek 1. září - pod záštitou senátora Miroslava Krejči, Big Band a taneční soubor Základní umělecké školy Adolfa Voborského - čtvrtek 8. září - pod záštitou senátora Tomáše Grulicha, Tóny pozdního léta z Dobrovice - Pěvecký sbor Dobrovan a jeho hosté - čtvrtek 15. září - pod záštitou senátora Jaromíra Jermáře, Severáček - Liberecký dětský sbor Základná umělecké školy - čtvrtek 22. září - pod záštitou 1. místopředsedy Senátu Přemysla Sobotky, Městská hudba Františka Kmocha, Kolín - čtvrtek 29. září - pod záštitou senátora Pavla Lebedy. V sobotu 17. září od 14.00se bude ve Valdštejnské zahradě konat setkání senátorek a senátorů s občany. Setkání bude rovněž doprovozeno kulturním programem.

 

Centrum pro ekonomiku a politiku si Vám dovoluje nabídnout novou publikaci: Sborník 91/2011 "David Hume - 300 let od narození", Cena : 100 Kč. Více na www.cepin.cz v sekci publikace.

Karel Havlíček Borovský coby novinář

Jan Kopal

Motto:
               „Noviny nedělají mne, ale já dělám noviny; já jsem z nich teprve učinil něco novinám podobného.“
Karel Havlíček Borovský v dopise z 2. května 1846

               „Kdekoli nepanuje vaše řeč, vaše národnost, jste utlačenci i v nejsvobodnějších zemích. Vždyť pak jest svoboda slova, svoboda tisku první základ veškeré ostatní svobody. Kde ale váš jazyk z ouřadů a škol jest vyloučen, tam odňata jest vám, tj. národu vašemu, více svoboda tato skrze policii a cenzuru.“
Karel Havlíček Borovský v Národních novinách 12. dubna 1848

        Uplynulo 155 let od smrti Karla Havlíčka Borovského, též Havla, vlastním jménem Karla Havlíčka (* 31. října 1821 Borová u Přibyslavi – + 29. července 1856 Praha). Proslul jako český básník, politik a novinář. Je považován za zakladatele české žurnalistiky, satiry a literární kritiky. Literárně bývá řazen do realismu, politicky pak patří k tzv. 2. generaci národních buditelů. Přídomek „Borovský“, kterým často podepisoval své články, je odvozen od jeho místa narození (Borová). S životem a dílem Karla Havlíčka Borovského se již od 60. let 19. století pojí řada mýtů a ideologických klišé, neboť většina českých politických směrů se od jeho smrti pokoušelal Havlíčka přivlastnit a jeho profil upravit k obrazu svému. Do národního povědomí české společnosti se zapsal obraz Havlíčka jako národního mučedníka a bojovníka proti mocenské zvůli. Pojí se s ním základní atributy „pravdy“ a „odvahy“, obdobně jako v případě dalšího národního mučedníka Mistra Jana Husa. Karel Havlíček byl především vášnivým a zároveň i racionálním novinářem s kritickým myšlením. Jeho síla spočívala v logické argumentaci a v ironii. Jeho publicistika vykazuje silné znaky antiklerikalismu, přesto však Havlíček nebyl ateista. Svou kritiku katolické hierarchie pojil s úsilím o všeobecnou demokratizaci společnosti. Vedl ostré polemiky namířené proti tisku českých radikálů a velkoněmecky orientovaných německých liberálů a své silné stránky využíval také k obraně konstitucionalismu před vládním tiskem. Havlíček vystupoval proti vídeňské vládě, své čtenáře poučoval o občanských svobodách a sociálních otázkách. V jeho žurnalistickém díle vrcholí období novinářství buditelského a současně vzniká český moderní politický tisk. Charakter, který vtiskl svým novinám, je výrazně nový, usilující o přiblížení a vyjádření aktuálních, závažných problémů jak politických, tak hospodářských a kulturních.  Jeho politické přesvědčení vycházelo z federalismu a liberalismu českého občanského programu. Havlíček byl zastáncem koncepce austroslavismu a zasazoval se o rozvoj českých zemí v rámci habsburské monarchie. Později si uvědomuje, že austroslavismus zahnal české hnutí do slepé uličky. Přiznává své omyly, hledá východisko. A tehdy začíná jeho velký boj proti nastupující reakci, za demokracii a svobodu. Liberálnímu pojetí se vymykal svým demokratismem, zejména jeho odlišným poměrem ke šlechtě. Žádá zrušení feudálních privilegií, rovnost všech stavů před zákonem a odmítá dvoukomorový parlamentní systém jako nedemokratický. Havlíček působil v Pražských novinách v příloze Česká včela, Národních novinách, která sám založil a konečně také v časopise Slovan. >>>

Hold světu za oknem

Ivana Haslingerová

Korejský fotograf, umělec a veliký milovník přírody AHAE představil v jednom z paláců Národní galerie, Veletržním paláci v Praze, svá intimní svědectví o plynutí času pod názvem „Pohled z okna“. Je až neuvěřitelné, že nádherné obrazy, které mohou návštěvníci výstavy vidět, vznikly pohledem z jediného okna domu umělce.

Profesor Milan Knížák v rozhovoru se synem umělce Keit H. Yoo. Naslouchá jihokorejský velvyslanec Gabriel Oh

Je to dokladem toho, jak  obrovsky bohatý a krásný musí být vnitřní život tohoto člověka, který nafotografoval  jen za poslední tři roky milion sto tisíc snímků a přitom každý je jedinečný a jiný. A nepředstavujte si malé zasklené obrázky fotografií. Umělecké fotografie Ahaovy jsou zpracovány do nádherných velikých obrazů, které by mohly co do velikosti být ozdobou pracoven pánů Hušáků. Když vejde návštěvník do obří dvorany Veletržního paláce a vidí ji plnou až po strop obrovských obrazů přírody, je až ohromen, co dokáže získat z pohledu jednoho okna své pracovny citlivý pozorovatel života a světa za ním. Zaskočilo to i člověka, kterého hned tak něco nezaskočí, autora koncepce výstavy  profesora Milana Knížáka: >>>

Želivský klášter zlepšuje v celém areálu orientaci pro návštěvníky

jana Kodysová

Zcela nový turistický informační systém přichystal želivský klášter pro své návštěvníky. S pomocí informačních tabulí chce zlepšit orientaci po klášterním areálu, který svou rozlohou zaujímá plochu skoro 12 000 m2. Informačních tabulí je po areálu celkem sedmnáct. „V první fázi projektu, kdy chceme zvýšit povědomost o klášteře jako o nové národní kulturní památce, jsme nainstalovali sedmnáct informačních tabulí s texty ve třech světových jazycích. Jedna tabule je celkovým schématem areálu s popisem jednotlivých budov a dalších šestnáct bude zavěšeno přímo na samotných objektech. Na financování projektu jsme získali dotaci z Regionálního operačního programu Jihovýchod ve výši více než půl milionu korun,“ vysvětluje správce želivského kláštera František Marek. Informační tabule umožní návštěvníkům lepší orientaci po celém klášterním areálu. V přípravě je i virtuální prohlídka kláštera. Součástí projektu je také sada nových informačních brožur, ve kterých budou informace o historii kláštera, popis trasy prohlídky kláštera a také tipy na výlety po okolí po památkách na činnost premonstrátů např.: po kapličkách premonstrátů.  Na podzim bude spuštěný nový informační webový portál, který nabídne například virtuální prohlídku klášterem. „Historie kláštera dýchne až do domovů potenciálních návštěvníků. Informační letáky a nový webový portál bude opravdu podrobným průvodcem po klášteře. Věříme, že tyto interaktivní prvky pozvou návštěvníky k faktické návštěvě kláštera,“ dodává správce Marek. Želivský klášterní komplex byl před rokem zařazený na seznam národních kulturních památek. Založen byl v roce 1139 pražským biskupem Ottou a českým knížetem Soběslavem. Má za sebou pestrou více než 870 letou historii, v padesátých letech zde byl internační tábor pro kněze a řeholníky a od roku 1956 psychiatrická a protialkoholická léčebna. Od roku 1991 jsou zde zpátky premonstráti, kteří se snaží navázat na svoji bohatou historii na Želivě.

 

Václav Klaus: "Moc prosím slovo nacionalismus nepoužívat neutralisticky"

Ivana Haslingerová

Každý průměrně vzdělaný člověk ví že český básník, prozaik, dramatik, publicista a politik Viktor Dyk (1.12.1877-14.5.1931) je prototypem vlasteneckého básníka češství, nebo chcete-li vlastenectví na pozadí jeho veršů „Opustíš-li mne, nezahynu, opustíš-li mne, zahyneš.“ Díky vymývání mozků mladé generace europeistvím vedoucím k odnárodňování vlivem politiky EU není ale bohužel již mnoha mladým lidem jasné, co to vůbec národ natož pak češství je. Klíčová otázka pro pochopení Dykova tvůrčího profilu je proto pochopit od základu ideu národa a pojetí češství. I když češství ztratilo svou obrozeneckou výlučnost, neztratilo svou nutnost. A protože jak cizí tak dokonce i naši současní prounijní politici se snaží o vymazání tohoto pojmu z hlav našich občanů, musí o hloubku češství každý z nás bojovat v sobě samém. K tomu je velmi důležité seznamovat se s jeho významnými představiteli, mezi něž patří na jednom z prvních míst Viktor Dyk, jehož literární dílo je tak bohaté a obsáhlé, že je těžko srovnatelné s ostatními. Psal lyriku, básnické skladby, satiru, povídky, romány, překládal, byl literární kritik a publicista píšící polemiky na denní události. Napsal víc než tisíc článků, glos a polemik. Jeho vlastenectví neskončilo ale jen na papíře, ale po vzniku samostatné republiky se jí aktivně věnoval ve funkci poslance a senátora. I přes velikou šíři jeho díla se vším, co napsal, jako červená nit vine uvažování nad národní a evropskou politikou. Je proto velmi záslužné, že Centrum pro ekonomiku a politiku (CEP) uspořádalo u příležitosti 80ti let od Dykova úmrtí odborný seminář k uctění památky tohoto vlastence a národního buditele. „Když jsem dostal od doktora Tomeše knihu „Dyk a Masaryk“, zhltl jsem ji jedním dechem a řekl si, že musíme Dykovi věnovat jeden ze seminářů CEPu. Navíc jsem si uvědomil, že uplynulo 80 let od jeho smrti, což byla další motivace k uspořádání tohoto semináře,“ uvedl prezident Václav Klaus seminář k uctění Dykovy památky. Zamyslíme-li se nad kořeny Dykova hluboce prožitého vlastenectví, musíme se vrátit do doby, kdy je člověk nejcitlivější na dění kolem sebe, do doby jeho dospívání. Zjistíme, že jako dvacetiletý student právnické fakulty české univerzity v Praze byl bezprostředním svědkem bouřlivých událostí konce roku 1897, které ho ovlivnily na celý život. Dobový český intelektuální život ovládal kriticismus.>>>

Rituály normalizace na Staroměstské radnici

Josef Louda

V Křížové chodbě Staroměstské radnice v Praze byla 4. července zahájena fotografická výstava Dany Kyndrové Rituály normalizace.  Doprovodnou publikaci pokřtili společně s autorkou a její matkou Libuší i předseda českého PEN klubu Jiří Dědeček (druhý zleva), primátor Prahy Bohuslav Svoboda a nakladatelem Karel Kerlický (KANT). Výstava trvá do 14. srpna. (Foto Josef Louda)

Pane premiére, zabraňte ukončení Projektu intenetizace knihoven

Pavel König

Místopředsedkyně Senátu PČR Alena Gajdůšková se obrátila na předsedy vlády Petra Nečase dopisem, ve kterém ho vyzvala, aby se zasadil o přehodnocení záměru ministerstva vnitra přestat financovat projekt internetizace veřejných knihoven. Toto rozhodnutí by podle Aleny Gajdůškové bylo v příkrém rozporu s prohlášením premiéra o tom, že Česká republika v úsilí o zvýšení konkurenceschopnosti chce dosáhnout stavu, kdy každý bude moci užívat internet do konce příštího roku.

 

Slovenský film Cigán platila ČT. Jandák se brutálně rozčílil

 Tomáš Urban

Na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech měl v úterý premiéru slovensko-český film Cigán. Dílo slovenských tvůrců, které koprodukovala Česká televize, se zabývá palčivým problémem – životem Romů na východním Slovensku. To rozčílilo poslance Vítězslava Jandáka (ČSSD) a šéfku Suverenity Janu Bobošíkovou. Oba totiž vidí poslání ČT jinde než v koprodukování zahraničních filmů. Podle Jandáka ČT zřejmě brzy začne podporovat i filmovou tvorbu v afrických státech. Českou bombou na letošním karlovarském festivalu byli Slováci. Držitelé Českého lva za snímek Záhrada, scenárista Marek Leščák a režisér Martin Šulík, se pustili do tématu, do kterému se chce málokomu. Cigána, strhující drama čtrnáctiletého chlapce, které koprodukovala Česká televize, natáčeli přímo ve východoslovenských slumech. V největší české filmové databázi ČSFD.cz, která mimochodem film označuje jako čistě slovenský, zatím hlasující, kteří snímek měli možnost vidět, přisoudili "Cigánovi" 43 %.

Jandákovi chcípl traktor

Stínový ministr kultury Vítězslav Jandák, poslanec ČSSD, nad dramaturgií České televize poněkud kroutí hlavou. „Právě sekám trávu a až mně z toho chcípl traktor. Česká televize má zřejmě hodně peněz, a tak podporuje zahraniční kinematografie. Počítám, že až začne Burkina Faso točit filmy, tak se na tom bude naše veřejnoprávní televize také finančně podílet. Je to chvályhodné, že přispívá na rozvoj zahraniční filmové produkce. Zřejmě mají tolik peněz, že neví kam s nimi," řekl Jandák.>>>

Prezident zaslal kondolenční dopis Marii Sukové

Prezident republiky Václav Klaus zaslal ve čtvrtek dne 7. července 2011 kondolenční dopis paní Marii Sukové, vdově po zesnulém houslovém virtuosovi Josefu Sukovi:

Vážená paní Marie,

dovolte mi, abych Vám touto formou vyjádřil svou nejhlubší účast nad odchodem Vašeho pana manžela, kterého jsme – já i moje manželka – měli velmi rádi. Jeho odchod mě zasáhl stejně jako nemalou část české veřejnosti. Všichni cítíme, že s Josefem Sukem odchází celá jedna epocha našich kulturních dějin. Ne o každém hudebníkovi lze zcela říci, že to byl velký umělec. A ne o každém umělci lze říci, že to byl skutečně český umělec. Obojí lze o Josefu Sukovi říci bez sebemenšího zaváhání. Jeho umělecká tvorba, jeho interpretační mistrovství, jeho pedagogický odkaz, ale i jeho nepřehlédnutelná autorita na společenské scéně, to vše je pevnou součástí našeho národního kulturního povědomí. Navíc byl Josef Suk po celém světě živou reprezentací naší kulturní vyspělosti. Desítky let byl pro nás Josef Suk legendou a pokračovatelem nejslavnějších tradic českého hudebního umění. Je pro mne velmi smutné si uvědomit, že ode dneška zůstane již jen legendou. Jsem však přesvědčen, že snad víc než kdy jindy si právě teď všichni uvědomíme, co pro nás Josef Suk znamenal, znamená a vždy znamenat bude.

S projevem osobní soustrasti Václav Klaus

KRÁLOVÉ SLUNCE navštíví Prahu

Helena Bártlová

Všichni fanoušci klasického baletu, ale i ti, kteří se zajímají o nové formy tance, budou mít moţnost vychutnat si světovou taneční událost – mezinárodní baletní gala KRÁLOVÉ SLUNCE, které bude uvedeno v české premiéře 4. srpna 2011 v praţském Národním divadle. Tato kulturní událost vznikla zejména díky podpoře společnost TVEL Fuel Company, která je součástí skupiny Rosatom a která tak oslaví patnácté výročí svého zaloţení. Uměleckým ředitelem baletního projektu KRALOVÉ SLUNCE je známý ruský choreograf Nikita Dmitrijevskij, ţák světoznámého českého choreografa Jiřího Kyliána. „K hostování v Praze přistupuji s velkou zodpovědností a zvláštní citlivostí. Praha je nejen rodiště Jiřího Kyliána, ale také scéna, kde se zrodila legenda. Je pro mě ctí, že vystupujeme právě na prknech Národního divadla. Jiří Kylián je pro mne člověk, který mi pomohl najít osobní svobodu,” říká Nikita Dmitrievskij.Jedinečnost představení spočívá v jeho neobyčejném a autentickém obsahu. Pouze jediný letní večer publikum zaţije skvělý kaleidoskop choreografií ztvárněný předními sólisty z nejlepších světových divadel, jako je Velké divadlo v Moskvě, Divadlo Michajlovského a Stanislavského nebo Baletního divadlo Borise Eifmana. Představení navíc doplňují tanečníci ze Státního baletu v Berlíně, Stuttgartského baletu, Compania Nacional de Danza a taneční skupina „La Mov” ze Španělska, Nizozemského tanečního divadla a Paříţské opery. Námětem a inspirací tohoto jedinečného představení se stal barvitý ţivot krále Ludvíka XIV. - zejména jeho taneční vášeň. Gala večer KRALOVÉ SLUNCE byl úspěšně uveden v Moskvě i Sofii a získal si přízeň a všeobecné uznání, jakoţto jedna z nejdůleţitějších společenských událostí roku. Tradicí představení se stalo také uvádění premiérových děl. Ani letošní rok nebude výjimkou. Nikita Dmitrijevskij divákům představí v premiéře balet s názvem Tabula Rasa a další díla.Hlavním partnerem představení je společnost TVEL Fuel Company, která je součástí skupiny Rosatom: „Již tradičně podporujeme významné společenské a kulturní události v Rusku a v zemích našich obchodních partnerů. Letos této příležitosti využíváme s ještě větším nadšením vzhledem k našemu patnáctému výročí“, poznamenal výkonný ředitel společnosti TVEL Fuel Company Ivan Dybov. „Tento kulturní počin velmi dobře charakterizuje ducha naší společnosti: klasika a tradice se prolínají s neustálým vývojem – jako nejnovější úspěchy moderního baletu. My jsme společnost působící v sedmnácti zemích světa, a tanečníky tohoto představení jsou nejen absolventi nejlepších ruských baletních škol, ale i další špičkoví tanečníci z celého světa. Jsem si jist, že toto představení upoutá velkou pozornost a stane se jednou z nejzajímavějších kulturních událostí této země,” dodává Ivan Dybov výkonný ředitel společnosti TVEL Fuel Company.

Klausovský katolík udeřil: Halík je kacíř

Lukáš Petřík

Jaký je pohled konzervativních tradičních katolíků na osobnosti českého církevního i politického života? To čtenářům představil jejich hlavní laický předák ředitel institutu sv. Josefa Michal Semín. Nastínil svůj pohled na zesnulého papeže Jana Pavla II., současného Nejvyššího pontifika Benedikta XVI., kardinála Miloslava Vlka a jeho nástupce na svatovojtěšském stolci Dominika Duku či modernistického kněze Tomáše Halíka, kterého považuje za materiálního heretika (kacíře). Srovnal po duchovní stránce i exprezidenta Václava Havla a současného prezidenta Václava Klause Podle tradičních katolíků, kteří se často soustřeďují kolem francouzským arcibiskupem Marcelem Lefébvrem založeného Bratrstva Pia X. se Katolická církev po II. Vatikánském koncilu a principů na něm přijatých nachází v těžké krizi. Podle tradičních katolíků a Semína do církve po Druhém Vatikánu pronikl duch modernismu, relativismu a synkretistického pojetí ekumenismu, kdy se představitelé církve mnohdy odklánějí od věčných pravd, které mají hájit. „Zatímco dříve bylo pojetí, že Katolická církev je jedinou pravou Církví kristovou a katolické náboženství tím jediným pravým, které vede ke spáse, tak po koncilu jsme svědky určitého ústupu od tohoto sebepojetí," řekl Semín ParlamentnímListům.cz. Z hlediska obrany a šíření pravé katolické víry posuzuje Semín i církevní představitele. „U kardinála Vlka byl ústup od tradičního pojetí církve velmi výrazný, protože byl členem mezinárodní organizace Fokoláre, která byla známa propagací takzvaného ekumenismu v pojetí mezináboženského dialogu, který ale nemá vést jako v klasickém pojetí k přesvědčování příslušníků falešných náboženství, aby se obrátili ke Kristu, ale aby si ponechali své mylné náboženství a dívá se na tyto falešné a mylné kulty pozitivní optikou s tím, že se o těchto náboženstvích již jako o nepravých nehovoří," míní Semín.Podle Semína Vlk velmi důrazně prosazoval toto mylné pojetí ekumenismu a duch Druhého Vatikánu. „Zatímco k ostatním nekatolickým náboženstvím hlásal vstřícnost a toleranci, tak byl velmi tvrdý, neúprosný a nekompromisní právě proti tradičním katolíkům, kteří se v uvozovkách provinili tím, že chtějí zachovat poklad pravé víry a názory, které v církvi platily a církev učila po téměř dva tisíce let. Kdykoli byla příležitost, tak arcibiskup Vlk proti konzervativnějším a tradičním proudům v církvi tvrdě zasáhl," kritizuje předchozího správce pražské arcidiecéze Semín.>>>

Hradecký den v rámci evropského divadla

Jiří Sommer

            O tom, že královéhradecké Klicperovo divadlo patří ke stálicím naší divadelní kultury, bylo možno se znovu přesvědčit na Theatre  European Regions, tedy divadelním festivalu evropských regionů, který se konal minulý týden v metropoli východních Čech. Vzhledem k tomu, že toto divadlo znám už drahnou desítku let, byť poslední dvě desetiletí poněkud méně, byl jsem velmi zvědav na nabízená tři představení v rámci zmíněného festivalu.  Pravda, byla poněkud rozdílná, ani dojem z nich nebyl jednotný, ale každopádně zaujala asi nejen mne, ale i publikum, které je obšťastnilo ve skutečně hojném počtu. Zejména  školní mládež byla jeho největší částí při dopoledním představení hry Sherlock Holmes aneb vraždy vousatých žen, kterou podle slavného detektivkáře A.C. Doyla pro potřeby jeviště upravil David Drábek , který byl zároveň režisérem představení. Musím podotknout, že jsem právě na tento titul byl enormně zvědavý, neboť, co si budeme povídat, detektivka na jevišti je zcela osobitý útvar a musí být udělána tak, aby vás zaujala, protože podruhé už na ni nepůjdete. A tady, alespoň to je můj dojem,  se to zase tak moc nepovedlo. Celý poněkud více než absurdní příběh několika vražd vousatých jeptišek je dost nepřehledný, místy až chaotický, takže si nejsem jistý, jestli v něm divák „neplave“. Jistě, mnohý může namítnout, že je to vlastně parodie, že jak Holmes tak Watson jsou pojati s výraznou mírou nadsázky a není dobře hledat mezi nimi jakoukoli spojitost s oněmi klasickými příběhy, které tato podivuhodná dvojice obvykle řeší. Nicméně, konec je poněkud tajemný, takže divák víceméně tápe, protože najednou jsou tu Holmesové dva a babo raď, který je vlastně pravý  a co měl za lubem. Jistě, ctím to jako pokus o nový pohled na jevištní realizaci zmíněných slavných postav, leč nemohu se zbavit pocitu určité vnitřní rozpolcenosti. Ovšem, na „obranu“ tohoto představení musím říci, že herci jsou tu výborní, ať už jde o Kamilu Sedlárovou, Františka Staňka, Zoru Valchářovou-Poulovou nebo Miroslava Zavičára. K tomu chci dodat, že školní mládeži se to asi musí líbit, je to živé a místy i hrůzostrašné.>>>

Miroslav Rada - mistr zkratky a symbolů

Ivana Haslingerová

Nechce se tomu ani věřit, ale 23. února 2011 se dožil 85 let náš významný sakrální malíř dvacátého století Miroslav Rada. Kromě toho, že Miroslav Rada vyzdobil řadu tuzemských i zahraničních evangelických kostelů, namaloval mnoho obrazů s biblickou i světskou tématikou a věnoval se kresbě i ilustrování knih, zvláště pro děti. „Nejsem jen náboženský malíř. Maluji vše, co mne chytí a napadne. Třeba namaluji zajímavé slovo. Jsem pro naprostou svobodu a toleranci v umění. Ať každý maluje, co chce. K hodnocení, zda to je dobré či ne, je stejně potřeba nejméně 50 let časového odstupu,“ říká mistr. Nevím samozřejmě, jak ho ohodnotí příští generace, ale troufám si předpokládat, že vstoupí do dějin umění především jako náš velký sakrální umělec minulého století a v encyklopediích se budou zobrazovat jako typická jeho díla obrazy se sakrální tématikou. A to i přesto, že jeho byt i ateliér je plný obrazů s nejrůznějšími náměty. Určitě v nich nebudou chybět významná sakrální díla 20. století u nás, výjevy ze Starého a Nového zákona, které zdobí vinohradskou modlitebnu Českobratrské církve evangelické v Korunní 60 a obraz „Velké pašije“. Toto dílo snad nejnázorněji dokládá, že Miroslav Rada je malířem monumentálních příběhů. Takových malířů není mnoho. Rada dokáže zkratkou a symbolem vyjádřit celý příběh. To, jak znázornil ukřižovaného a přitom všeobjímajícího Krista s křížem u jeho nohou, hovoří za vše. Vyjádřit spojení lásky ke všem lidem a nelidské utrpení Krista tímto spojením jsem nikde neviděla, ani u velkých renesančních mistrů. I další postavy jsou zobrazeny symboly. Postavám římských legionářů dal například podobu kovových robotů, vyvolávajících v divákovi vzpomínku na hrubost, násilí, vraždění nemluvňátek.>>>

David Černý: "Co jsou mé bulharské záchody ve srovnání s tím hajzlem na Hradě?"

Břetislav Olšer

Ministři kultury EU chtěli na jaře 2009 vědět, kdo je autorem „ostudně proslavené“ provokativní plastiky Entropa. Nechali proto na svou pražskou konferenci pozvat jejího tvůrce - výtvarníka Davida Černého, a ten je nezklamal. V hlasitém komentáři před mnoha přihlížejícími znectil prezidenta Václava Klause."Co jsou moje bulharské záchody ve srovnání s tím hajzlem, co máme na Hradě," řekl před svědky Černý. Urážel ho též kvůli jeho váhání s podpisem Lisabonské smlouvy, která dnes dovedla EU na počátek krachu. Byla to velká sláva to předsednictví EU, od níž si nejvíc sliboval Saša Vondra, že si třeba srovná svůj pokřivený pohled na svět. Uvěřil sobě i podobně libovému frajerovi, co ze sebe též dělal, co není - Davidu Černému, vydávajícímu se za výtvarníka. Domluvili se spolu na “sochařském” díle, co by oslavilo naše předsednictví EU, které mělo nejdražší audiovizuální ozvučení na světě. Podepsali smlouvu o vytvoření Entropy, o níž David Černý původně tvrdil, že onu Entropu vytvoří umělci ze všech 27 členských zemí Unie. Nakonec se ukázalo, že autorem trapné slátaniny je on sám. Stát za projekt zaplatil 1,9 milionu korun a za jeho půlroční pronájem v Bruselu měl dát Černému 1,2 milionu. Dalších 10,3 milionu korun pochází ze sponzorského daru Bakalovy těžařské společnosti NWR. David šel prostě s kámošema z mokré čtvrti do hospody a domluvil s nimi při pivu, že to udělají úplně sami. Víc hlav, víc peněz, ale hlavně pro ně. Proč dělit miliony sedmadvaceti? Tedy podvod, kdy vytvořili falešný seznam evropských tvůrců, kteří o tom samozřejmě neměli ani zdání. Ti kluci, co spolu mluví, se prostě chtěli podívat do Bruselu, aby tam završili svoji taškařici za cizí prachy. Nečekali, že se ozve dánská výtvarnice, jež byla uvedena mezi sedmadvaceti umělci, co se měli na výrobě Entropy podílet, která prohlásila, že s tím nemá nic společného a že se o této nepovedené taškařici dozvěděla až z médií. Na nečekané odhalení podvodu Úřad vlády ČR reagoval prohlášením, že umělec vládu podvedl. Bývalá děkanka filozofické fakulty Ostravské univerzity Doc. PhDr. Eva Mrhačová, CSc., řekla: "To se jeden diví, kam ty peníze ze státní pokladny pořád mizí? Vydávat svou vlastní slátaninu za kolektivní umělecké dílo 27 autorů ze zemí EU a pak přiznat, že jde o osobní produkt, to je podvod, ať se to halí do jakýchkoli zmirňujících slov (vtip, legrace, satira, mystifikace…) a jako podvod by celá záležitost měla být také stíhána. A Alexandr Vondra, který nechal vyplatit obři sumu ze státní pokladny, aniž dal zkontrolovat, na co byla využita, je “prostě za idiota”. Vzniká však otázka, zda člověk s takovýmto vztahem ke státní pokladně by měl zastávat vysokou vládní funkci…?" A to ještě paní docentka netušila, jak pan Vondra následně úřadoval s firmou Promopro.>>>

Hradec Králové evropskou divadelní metropolí

Jiří Sommer

            Rok se s rokem schází a většina renomovaných českých i evropských divadelníků směřuje do Hradce Králové. Jejich hlavním cílen tentokráte není poznávání nádherných architektonických skvostů města zvaného také Salon republiky, ale další, již sedmnáctý  ročník festivalu Divadlo evropských regionů. Proběhne tady už tradičně v posledním červnovém týdnu, tedy od 21. do 30. 6. 2011. Pořadatelé této monstrpřehlídky mají už dostatečné zkušenosti  z předchozích patnácti let a s potěšením lze kvitovat, že „rozptyl“ dramatických žánrů a rozsah pozvánek je stále širší. Je to nepochybně svátek pro východočeskou metropoli, svátek pro samotné Klicperovo divadlo, ale ostatně i pro české divadlo vůbec, je to oslava ctitelů a aktérů bohyně Thálie a jejích Múz. Bez nadsázky je možné říci, že se zde představí to nejlepší z domácí divadelní scény a přijedou zajímaví hosté ze zahraničí. Nelze vyjmenovat všechna představení, bude jich prý kolem čtyř set padesáti, ale přesto bych neměl opomenout např. úspěšnou inscenaci Činoherního klubu Leda, která celý festival otevírá, či Dealer´s Choise z Dejvického divadla. Kdo má chuť na Morávkovu inscenaci Mistra a Markétky v provedení Husy na provázku, je mu to umožněno. Mimochodem ji pro festival má nachystanou i mladoboleslavské divadlo.A co takhle představení brněnského Národního divadla Korespondence V+W? Představí se také ostravské Divadlo Petra Bezruče s poetickou hrou Nevěsta. Nepochybně lákavým titulem bude adaptace slavného filmu Ucho, kterou v Hradci Králové bude prezentovat Moravské divadlo Olomouc. Své si zde pochopitelně „odehraje“ i domácí Klicperovo divadlo, honosící se tím, že jeho repertoár je nepodbízivý. Ostatně, už čtyřikrát bylo divadlem roku. Nabídnou mj. představení Sherlock Holmes, Klub autistů a Světáky.>>>

Staré varhany na Křemešníku zachránila dobročinnost lidí

Jana Kodysová

Už o letošních Vánocích se ze starých varhan v poutním kostele Nejsvětější Trojice na Křemešníku budou linout krásné tóny. Starobylý nástroj z roku 1836, který je momentálně v dezolátním stavu, se konečně dočká opravy. I díky veřejným sbírkám začne jeho oprava po letošní pouti v druhé půli června. Do Vánoc by měla být kompletní renovace hotová. „Při standardním průběhu oprav budou vánoční koledy na Křemešníku znít z opravených varhan. Dobročinnost lidí a sponzorské dary pomohly uskutečnit nákladnou renovaci v poustním kostele. Na záchranu přispívali všichni bez rozdílu vyznání,“ těší Jiřího Blažka, hlavního organizátora akcí za záchranu varhan na Křemešníku, který inicioval spontánní výběry peněz od lidí. Celkový výtěžek z veřejných akcí se vyšplhal na 35 tisíc Kč. Vybrané peníze předal Jiří Blažek páteru Jaromíru Stehlíkovi, duchovnímu správci kostela. Varhany jsou k opravě připraveny, smlouva s realizátorem opravy podepsaná a po pouti 19. června nic nebrání tomu, aby se s pracemi začalo. Celková částka zahrnuje příspěvky dárců, výběr na Vánočním koncertě a výběr na třech komornějších akcích pořádaných Jiřím Blažkem (přednáška prof. Řezníčka, vazby květin Jaromíra Kokeše a ochutnávky moravských vín z Vinných sklepů Valtice pod vedením Davida Šťastného).

AKCE KULAK budiž  stálým  výstražným  mementem

Miroslav Růžička, KPV

   Neuvěřitelně  zlé a smutné  chvíle prožívali zemědělci v padesátých  letech, kdy  mnozí byli  během 24 hodin  násilně  vystěhováni ze  svých rodných  domovů a to tehdy  vládnoucími  komunisty. Tento  zločin proti  lidskosti v takzvané  „AKCI KULAK“  nesmí a  nemůže být nikdy    zapomenut, protože  takovéto události  dějiny ve své historii nepamatují. Bez  soucitu, bez  lítostí, jako  podřadní  lidé byli tito sedláci  převezeni  třeba  na druhý  konec republiky jen aby  nenarušovali vznikající  JZD. Z tisíců těchto  vysídlenců jsem zatím alespoň část sepsal a  vydal knižně v dokumentu  "VYHNANCI",  jehož první díl se již doprodává. Křest  druhého dílu knihy VYHNANCI, který volně navazuje na předchozí díl, proběhne  v pondělí  20. června  2011 v budově Krajského  úřadu v Jihlavě v přítomnosti  pana  hejtmana  MuDr. J. Běhounka. Od  tohoto data je možno knihu zakoupit v knihkupectvích.Paní Jarmila Zíchová od Jaroměře mi s pláčem vyprávěla, že  teprve nyní,  téměř po šedesáti  letech, když si  přečetla  knihu VYHNANCI,  si uvědomila, čeho všeho byla  jejich rodina  ušetřena. A to  je  jeden z pravých  důvodů, proč  by  měly rodiny  nevystěhovaných  mít  tento  dokument, číst v něm a  děkovat  Bohu, že  nepatřili k těm  postiženým. I  já, autor, jsem byl s rodiči navržen na  vystěhování, avšak v kritický den schůze  KSČ, kde  jeden  rozumný  komunista  prohlásil,  že  nebude po  práci  v továrně  ještě  chodit pracovat   na opuštěná  pole  po vystěhovaných sedláckých rodinách jsem byl toho ušetřen. Přidal se další  soudruh  a bylo po stěhování.  Z tohoto  důvodu  vděčnosti jsem se  věnoval tomuto  tématu a věřím, že se  takovýto  zločin  již nikdy  nebude opakovat. Proto  věřte  se  mnou, hlavně  čtěte a poučujte  mladé, aby  si  demokracie  více  vážili!    VYHNANCI   -  budiž  stálým  výstražným  mementem. (Knihu mohu zaslat objednávkou na maili: ruzicka.kpv@seznam.cz)

Rozpasky nad Hrubínem

Jiří Sommer

            František Hrubín – skvělý básník a době poněkud poplatný dramatik. Řeč není o jeho básnických sbírkách,  které jsme dobách našich gymnaziálních studií většinou doslova hltali. Romance pro křídlovku, nádherná poetická báseň plná života nepochybně učarovala nejen mně, ale pohříchu většině mých vrstevníků. Jeho divadelní hra Srpnová neděle byla ve své době jistě výrazným zpestřením doby, kterou mladá generace už dneska považuje za „něco“, co bylo typické pro minulé století. Ono šrámkovské nevyzpytatelné mystérium života dovedl Hrubín parádně oživit a jeho filmová podoba by mohla být i dnes potěšitelná. Leč, dnešní doba už je přece jenom jiná, jiná i pro nás, kdož jsme ji zažili v podobě, jak ji básník ztvárnil ve své další hře – Křišťálová noc. Pominu nyní důvody, proč ji napsal a kdo si ji objednal, neboť to se uvádí ve všech upoutávkách Švandova divadla právě k tomuto posledně zmíněnému titulu. Abych mohl shlédnout její premiéru, odvolal jsem některé další akce plánované právě na večer premiéry, neboť, a teď to myslím velice čestně, jsem si ji nechtěl nechat ujít a doslova jako kluk z doby před těm i nějakými desítkami let, kdy ji Hrubín stvořil, jsem se na ni opravdu těšil. A opět po pravdě, odcházel jsem s rozpaky…>>>

Rožmberkové v Senátu Parlamentu ČR

Ivana Haslingerová

Dne 18. května proběhla v rámci tzv. Rožmberského roku, který byl vyhlášen u příležitosti významného výročí 400 let od úmrtí posledního z rodu Rožmberků, Petra Voka (obr. vlevo), v zahradách Valdštejnského paláce slavnostní vernisáž výstavy „Rožmberkové, rod českých velmožů a jeho cesta dějinami". Výstava má ambice stát se podobně prestižní výstavou jako již uskutečněné výstavy Rudolf II. a Praha, Karel IV. – Císař z boží milosti nebo Albrecht z Valdštejna a jeho doba. Exponáty budou na výstavě průběžně obměňovány, tak aby mohla být výstava navštívena i opakovaně. Pořadatelem výstavy je Národní památkový ústav, spolupořadateli jsou Národní galerie v Praze a Senát PČR. Záštitu nad výstavou převzali předseda Senátu Milan Štěch, první místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg, ministr kultury Jiří Besser, hejtman Jihočeského kraje Jiří Zimola a předseda Akademie věd ČR Jiří Drahoš.>>>

U hrobu Viktora Dyka

Bc. Jan Kopal             

Na den přesně dnes 14. května 2011 uplynulo 80 let od okamžiku, kdy zemřel na srdeční mrtvici při koupání v Jaderském moři v blízkosti jugoslávského ostrova Lopud básník, prozaik, dramatik, novinář a politik Viktor Dyk. Již v předvečer tohoto výročí ve čtvrtek 12. května se na pražské Olšanské hřbitovy vypravili členové a příznivci Společnosti Viktora Dyka a Národního klubu v Praze pod vedením předsedy společnosti PhDr. Josefa Tomeše, který byl duší i srdcem této akce.  I přes nepřízeň počasí a s deštníkem v ruce promluvil Dr. Tomeš k přítomným 25 účastníkům.           Připomenul dlouhou cestu vedoucí od Spolku ke zřízení pamětní desky a pomníku Viktoru Dykovi k vytvoření dnešní Společnosti Viktora Dyka. V této souvislosti vzpomněl svou letošní 26. návštěvu hřbitova. Omluvil také hereckou legendu Josefa Mixu, který v minulých letech na tomto místě recitoval Dykovy verše. Pietní vzpomínka nebude poslední letošní akcí – již za pár dní se na půdě Centra pro ekonomiku a politiku uskuteční seminář věnovaný Viktoru Dykovu (26. 5.) a bude následovat přednáška Dr. Tomeše pro zimní univerzitu Vlastenecké fronty (28. 5.). Na podzim by se také měl v pražské Lannově vile uskutečnit básnický výbor z tvorby Viktora Dyka, který by přednesl herec Otakar Brousek mladší. Pozadu nezůstane ani město Mělník, které pořádá vzpomínkové shromáždění za účasti starosty města (19. 5.).>>>

Další bestseller prezidenta republiky – "Zápisky z cest "

Ivana Haslingerová

Prezident republiky Václav Klaus navštívil v pátek dne 13. května 2011 v Průmyslovém paláci na pražském Výstavišti 17. mezinárodní knižní veletrh a literární festival Svět Knihy Praha 2011. Od Nakladatelství Fragment převzal Výroční autorskou cenu za nejúspěšnější novinku roku 2010, kterou se stala jeho kniha "Zápisky z cest". Každý politik a zejména prezident hodně cestuje. Během své politické dráhy procestoval v různých politických, státních a „profesorských“ funkcích pět kontinentů. A jak je o něm známo i z domácí politiky, že mu nic neujde tak i při svých zahraničních cestách si pozorně všímá všech zajímavostí, jedinečných zvyklostí, obyčejů a neobvyklých detailů. A co je překvapivé, že tento exaktní a na první pohled přísný profesor dokáže své postřehy přiblížit čtenářům poutavou formou a že všechny jeho cestovatelské záznamy mají své kouzlo nejen co do podstaty sdělení, ale pro svou čtivost. Pikantní na celé věci je, že k psaní zápisků dohlali vlastně pana prezidenta naši novináři honící se za senzacemi a neinformující o faktech: "Myšlenka písemného zachycení mých dojmů z cest vznikla z mé vlastní frustrace, že o cestách prezidenta skoro nikdo nic podstatného nenapíše, ač s námi skupina novinářů vždy jede. A když napíše, tak mám často pocit, že jsme byli na poněkud jiných cestách nebo že jejich podstata byla v něčem úplně jiném." A po úspěchu jeho světového bestselleru "Modrá nikoliv zelená planeta" se zdá, že až ho omrzí politická kariéra budou mít páni Vieweghové vážnou konkurenci a přejde je humor nad jeho urážením a ponižováním. >>>

Zastavte rozprodej historického majetku!

Jana Bobošíková

Suverenita vyzývá vládu ČR, aby odmítla návrh ministra zahraničí Karla Schwarzenberga prodat historický klenot českého státu Lobkovický palác. Jsme přesvědčeni, že česká vláda nesmí prodávat symboly české státnosti, ke kterým Lobkovický palác bezesporu patří. Respektujeme běžnou zvyklost, kdy tyto paláce slouží jako representativní sídla zastupitelstev různých zemí, ale jsou stále českým majetkem. Pokud Německo touží po tom, aby vlastnilo některý český majetek, ať mu pan ministr nabídne třeba Orlík nebo Dřevíč. Pokud chce vláda Německu prodat nějaký objekt, nechť se porozhlédne. Máme v Čechách řadu architektonických skvostů, jako jsou například bývalé sekretariáty KSČ či Palác kultury. Země, která prodává tak výjimečné historické památky, zbavuje se nejen symbolů své historie, ale připravuje se tak na ztrátu suverenity a život v lokajském předklonu. To Suverenita nikdy nedopustí.

Fenomén Laterna magika

Lucie Kocourková

V sobotu 17.  června od 18ti hodin nabízí Nová scéna Národního divadla výjimečnou příležitost poznat zblízka fenomén Laterny magiky při přednášce o její historii a základních principech vedenou Mgr.Václavem Janečkem, Ph.D. Přednáška bude spojena s praktickou ukázkou fungování synchronizace obrazu a tanečníků přímo v sále Nové scény. Přednáška bude vedena v anglickém jazyce.

 

LIDSKÁ DUŠE V BOŽÍM ÚDĚLU

Jiří Sommer

Musím předeslat, že na nejčerstvější premiéru v Divadle v Dlouhé jsem se neobyčejně těšil. A hned mohu konstatovat, že beze zbytku naplnila mé nejvnitřnější očekávání. Určitě se zeptáte, o jakou hru šlo a čím na mě tak hluboce zapůsobila?  Hra se jmenuje Polední úděl a jejím autorem je francouzský symbolistický básník a dramatik, ale také politik a diplomat Paul Claudel (1868-1955). Tento pán mj. také v těchto funkcích působil v Praze. Literárně zasvěceným občanům jistě není jeho jméno jakkoli utajeno. Celé jeho dílo, jak básnické tak dramatické, je totiž prostoupeno hledáním absolutna, hledáním smyslu stvoření světa jak toho pozemského, tak toho, který se odehrává v jeho duši, v jeho svědomí, v jeho směřování k dokonalosti a ideálu. Je jím  opravdu Bůh, k němuž své čtenáře a diváky Claudel posouvá? Bůh totiž v uvedeném dramatu sice není z pochopitelných důvodů přítomen, ale je tu zastoupen, zastoupen poledním žárem, který otevírá „okno“ do božího světa. Jistě, Claudel byl svojí vírou a potažmo svým dílem katolicky orientovaným člověkem, což nesporně ovlivnilo jeho výše zmíněné hledání.>>>

Požehnané nejen Velikonoce, ale celý rok přeje redakce Fragmentů.

Prezident předal poprvé v historii "Zlatý záchranářský kříž " i psímu hrdinovi

Ivana Haslingerová

Letos poprvé vyhlásil časopis Psí kusy ve spolupráci s odborným záchranářským časopisem Rescue report pod záštitou Generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR anketu "Statečné psí srdce". Posláním ankety bylo ocenění výjimečných psích činů vedoucích k záchraně lidského života, které se odehrály v roce 2010. Odborná porota tak neměla vůbec jednoduchou práci, když musela vybrat jednoho vítěze v každé ze čtyř kategorií: Záchranný čin služebních psů, Záchranný čin psů laiků, Spící srdce (ocenění in memoriam) a Pomáhající srdce (ocenění dlouhodobě pomáhajícího psa). Absolutní vítězkou se stala fena belgického ovčáka Arven. Ocenění lidským vítězům Zlatého záchranářského kříže již několik let tradičně předává prezident republiky Václav Klaus. Nikdo nevěřil, že by se to mohlo stát i pejskům. O to větší radost měli vyhlašovatelé ankety z toho, že se to skutečně 14. dubna 2011 ve 14 hodin stalo a prezident republiky Václav Klaus předal na Pražském hradě absolutnímu vítězi ankety "Statečné psí srdce" fence Arven, za to, že zachránila život sousedovi, Zlatý záchranářský kříž.>>>

Kdy se dočkáme trestů pro obžalované za zabití ve Studénce…?

Břetislav Olšer

Tragédie se stala 8. srpna 2008. Na důležité železniční trať směrem do Prahy spadl ve Studénce rekonstruovaný silniční most. Do jeho trosek krátce poté narazil mezinárodní rychlík Comenius. Na místě zahynulo šest lidí, čtyři ženy a dva muži. Už 8. května by měl být odhalen čtyřmetrový památník obětem katastrofy. Jeho tvůrcem je 82letý akademický sochař Miroslav Rybička z Jistebníku. Byl jsem se podívat v jeho ateliéru, kde se už rýsuje plastika, věnovaná památce všech obětí. "Právě pracuji na znázornění okamžiku střetu, té hrůzy. Hodně to na mě zapůsobilo. Jakmile mi přivezou železo, vylijeme formu na čelní desku betonem. Nachystané na odlévání mám už i písmena, ze kterých budou křestní jména obětí nehody…“ Celou svoji práci věnuje Studénce zadarmo. Platit se budou jen provozní náklady. "Nejsem žádný filantrop, ale také náš syn se zabil při dopravní nehodě, takže vím, jak pozůstalí takovou ztrátou trpí. Navíc si pamatuji zásady skauta, o jeho třech dobrých skutcích denně,“ říká sochař Rybička>>>

Želivský klášter bude baštou relaxace pod taktovkou Eliase Velly

Jana Kodysová

Týden zklidnění , meditace a uvědomění si smyslu vlastní existence nabídne na podzim želivský klášter v podání světoznámého kněze a prezidenta komise pro satanismus a okultismus P. Eliase Velly. Poté, co se Želiv setkal se zájmem manažerů a vytížených lidí o možnost relaxace v klidném prostředí, rozhodl se klášter uspořádat ve dnech 22. října – 27. října týden klidu pod odborným vedením teologa P. Velly. Zájemci se mohou už nyní hlásit. „O akce P. Eliase Velly je všude, kam přijede velký zájem, proto už nyní vyzýváme zájemce, aby se na jeho exercicie přihlásili. Bohužel máme počet účastníku omezený na 300 účastníků a zájem o jeho akce je vždy několikanásobný,“ avizuje s dostatečným předstihem správce želivského kláštera František Marek. Hlavní myšlenkou akce bude způsob vnímání a osobního zacházení s tím, co člověka přesahuje, která vybídne k diskusi a konfrontaci všech účastněných. Zváni jsou proto všichni bez rozdílů vyznání či názorů. Hlavní náplní budou diskuse, přednášky, meditační a duchovní cvičení.>>>

Jak jsem přispěl Václavu Havlovi

Petr Paulczynski

Je o mně notoricky známo, že jsem příznivcem Václava Klause. A tak se může zdát divné, že bych učinil něco takového jako píši v nadpisu. Ale přesto je to tak. Dostal jsem se totiž mezi sponzory jeho díla Odcházení. Velmi bohatému exprezidentovi přispěli totiž na jeho soukromý rozmar  i poslední chudáci, platící televizní poplatky, neboť Česká televize na jeho film přispěla deseti miliony korun (osmi miliony v penězích, dvěma pracemi). Souhlasím proto s Mirkem Mackem, který napsal: "Že to Václavu Havlovi nebylo a není blbé, mě jen utvrzuje v tom, co si o něm myslím už dávno: je to starý pokrytec."Nejhorší na tom je, že ač jsem jako koncesionář přispěl, na film rozhodně nepůjdu. Nu a jak tedy s mým příspěvkem bylo naloženo? Filmoví diváci, zdá se, se na Odcházení příliš nehrnou. Podle údajů Unie filmových distributorů se za úvodní dvě srovnatelná období propadl počet diváků o dvě třetiny a tedy i tržby z milionu a půl ze vstupného na půl milionu korun.>>>

 

AŤ SE MLÁDÍ VYDOVÁDÍ

Jiří Sommer

Pravidelně už po několik roků s potěšením sleduji scénu divadelní fakulty – divadlo DISK. Pravda, někdy si člověk musí až dodatečně v hlavě ujasnit, jaký vnitřní smysl mladí herci a potažmo mladí režiséři, scénografové a výtvarníci kostýmů do jednotlivých představení prostě „vsunuli“. Ono to totiž bývá někdy ošidné, vyslovit pozitivní či negativní soud hned po skončeném představení a to říkám i přesto, že dosti zásadně dám na svůj první dojem, tedy buď se vám to prostě a jednoduše líbí či nelíbí. V divadle DISK tomu ale tak vždycky nemusí být. Mladí adepti herectví, ať už jde o herectví činoherní nebo alternativní nemohou pochopitelně vzhledem k věku sehrát jakékoli představení, byť už i taková jsem zde shlédl. Patrně to není hlavní důvod, proč si vybírají také hry či adaptace prozaických titulů, které by i jim byly věkově a mentalitou blízké. Jistě, občas mezi sebe „pustí“ někoho ze starší herecké generace, nezřídka i svého pedagoga, ale nebývá to zcela běžným jevem. Snad právě z tohoto důvodu je třeba pohlížet na jednotlivé inscenace, které DISK nabízí. A věřte, že tady mají téměř stále vyprodáno. Nemalou měrou se na tom asi podílí i skutečnost, že se tady nehraje na klasickém jevišti, ale přímo před diváky, kteří mohou dokonce využít polštářků a posadit se na zem a dostat se tak do bezprostředního kontaktu s herci.>>>

HOLKY, MOC VÁM TO SLUŠÍ…

Jiří Sommer

            Tak a je to tady…Divadlo ABC nabídlo svým věrným i občasným divákům labužnickou premiéru hry britského dramatika Tima Firtha Holky z kalendáře. Řekněme, že ji můžeme považovat za jakousi paralelu k možná známějšímu titulu Do naha. Předpokládám, že si ho asi většina pro divadlo zapálených spoluobčanů pamatuje z inscenace Divadla na Vinohradech (mimochodem, hraje se tam stále, takže Divadlo ABC teď nabízí něco konkurenčního). Jde také o divadelní adaptaci, vycházející z filmu společnosti Miramax, který se jmenoval Calendar Girls. Ten se podle oficiálních údajů stal sedmým nejúspěšnějším britským filmem všech dob, v USA se umístil dokonce na pátém místě. Po těchto úspěších se Tim Firth pustil do jeho divadelní podoby, která rovněž posbírala řadu metálů a ocenění. A vězte, že z nemalých tržeb za jednotlivá představení (prý beznadějně vyprodaných), byla poskytnuta nemalá částka nemocnici svatého Jakuba v Leedsu. Leč, tyto skutečnosti asi diváka zase tak příliš nevzrušují, spíše ho vzrušuje příběh, který sice na první pohled vypadá dosti banálně, ale ve svých důsledcích je nejen kratochvilný, ale také působivý jak z hlediska jeho morálního smyslu, tak i z hlediska osobité estetiky a v neposlední řadě je i velmi příjemnou přehlídkou hlavních ženských hvězd Divadla ABC, doplněných o hostující herečky.>>>

Kdo se chytí do pasti?

Jiří Sommer

Když jsem býval malý kluk, hltal jsem všechno, co bylo podepsáno Jaroslavem Foglarem. Když jsem trochu povyrostl, tak prim v mých literárních zájmech „převzala“ anglická autorka detektivních románů a divadelních her Agatha Christie. Nic naplat, do dnešní doby asi nebyla  tato dáma v tomto žánru překonána, i když…i když jí vyrostla hezká řádka konkurentů, pohříchu však v žánru detektivních románů. Ono totiž napsat detektivní hru, aby po celé dvě hodiny vás udržovala v pořádném napětí, tak to prosím klobouk dolů. Musím říci, že jak Past na myši tak i Deset malých černoušků jsem v různých divadlech viděl několikrát a obvykle jsem odcházel s příjemným pocitem, i když bývám někdy v tomto směru pořádný „šťoura“.
            Past na myši je nepochybně (a tvrdí to téměř unisono všichni velcí teatrologové) je nejlepší scénickou detektivkou paní Christie. Má totiž vše, co lze do poněkud jevištně stísněného útvaru z hlediska pravidel detektivního žánru dostat. Myslím tím atmosféru, napětí, vstupní představení jednotlivých osob s jistým decentním náznakem možného budoucího delikventa, časové zařazení stejně jako výběr místa, matení veřejnosti, samotný zločin, jeho odhalování a překvapivý závěr. S tím si Agatha Christie dovede perfektně poradit. Ostatně, detektivka se zmíněným názvem původně spatřila světlo světa už v roce 1947 jako rozhlasová hra, objednaná u příležitosti kulatých narozenin obdivovatelky této velké detektivkářky, jíž byla britská královna Mary. Pak vyšla jako povídka pod názvem Tři slepé myšky a teprve v roce 1952 byla inscenována už pod názvem Past na myši v londýnském divadle Ambasador. Soudě podle některých statistických údajů je to zřejmě nepřetržitě nejhranější titul nejen na londýnském  divadle (hraje se tu padesátou devátou sezónu – 24.000 repríz!!), ale nepochybně i v globálním pojetí.

           

Exmánička Zahradil pařil na jižanský rock. Nefandí Obamovi

Lukáš Petřík

Aby se fanoušci rocku necítili ukřivděni a diskriminováni, nevyslala mne redakce tentokrát na Jazz na Hradě, ale na koncert jižanské rockové kapely Molly Hatchet, která pochází z floridského Jacksonsville. Na koncertu byl i fanoušek jižanského rocku člen grémia ODS a místopředseda europarlamentní frakce Evropských konzervativců a reformistů Jan Zahradil. Exmánička a bývalý rocker Zahradil si koncert vyloženě užíval a zkoušel chvílemi i headbanging. Ale každý rocker ví, že bez hřívy to není ono. „Dlouhé vlasy jsem si nechal ostříhat zhruba před dvaceti lety, když jsem vstoupil do politiky," prozradil rocker Zahradil, který měl na sobě tričko Lynyrd Skynyrd a který řadu písní s publikem nahlas zpíval. Mimochodem fanouškem Lynyrd Skynyrd je i prezidentův tajemník, rocker na Hradě, Ladislav Jakl. Sál byl zaplněn a fanoušci měli často trička s motivy jižanských vlajek a kapel. Vlajka Konfederace zavlála i zde. Vicekancléř prezidenta Václava Klause Petr Hájek, který vyvěšuje jižanskou vlajku na své chalupě, by měl z tolika symbolů rebelství, boje za svobodu a státní nezávislosti určitě radost. Nutno dodat, že jižanskou vlajku používají i další kapely pocházející z Jihu: například texaská metalová Pantera, floridská death metalová banda Obituary, rockabilliový Rebel Son ze Severní Karolíny a Black Knights či countriový zpěvák Hank Williams jr. a jeho bluegrass-pankový syn Hank III. K tradici jižanské Konfederace se odkazoval i legendární Johnny Cash.>>>

 

Podobnost čistě náhodná

Jiří Sommer

Divadlo na Vinohradech se opět pustilo do Shakespeara. To není samozřejmě nic neobvyklého, neboť jednotlivé tituly tohoto dramatického genia se tady hrají pravidelně snad každou sezónu. Dramaturgie tentokráte pro diváky připravila hru, která ani na našich ani na světových jevištích nepatří k těm příliš často inscenovaným. Řeč je o titulu nazvaném poměrně krátce, leč výstižně: Cesar. Po řadě her, které jsem na Vinohradech shlédl a nebyl jsem z nich zrovna "na větvi", musím tentokráte po pravdě a zcela upřímně podotknout, že to je jedno z vůbec nejlepších představení v tomto divadle za několik posledních sezón a troufám si tvrdit, že i jeden z nejlépe inscenovaných "Shakespearů" na českých a moravských jevištích (a v tomto případě jde dokonce o českou premiéru). Pravda, vždycky, když jdu na nějakou shakespearovskou hru bez ohledu na to, do kterého je to divadla, mám takové vnitřní "svrbění". Proč? Asi proto, že tento anglický dramatik přelomu 16. a 17. století se v dnešním době moderně pojatého divadla dá hrát  nejroztodivnějšími způsoby, tedy s důrazem na původní podobu či s důrazerm na možnosti vnímání současného diváka.>>>

Útočí Halík na prezidenta jménem celé katolické církve?

Jana Volfová

Otevřený dopis Dominiku Dukovi

Vážený pane primasi český, arcibiskupe Dominiku Duko, s hrůzou jsem si přečetla v médiích, že jeden z vysokých představitelů katolické církve přirovnal názory prezidenta České republiky Václava Klause k myšlenkovému světu „fašizujících maloměšťáků“. Dovoluji se Vás, pane arcibiskupe, tímto otevřeným dopisem zeptat, zda stanovisko katolického intelektuála Tomáše Halíka je útokem této církve na demokraticky zvoleného prezidenta naší země nebo jen nenávistným stanoviskem jednotlivce, který předkládá své vlastní politické názory jako slovo Boží. Jsem hluboce věřící katolička. Byla jsem vychována ve víře, kterou jsem nezapírala ani před rokem 1989. Tehdy jsem navštěvovala náboženství a patřila do tzv. mládeže pátera Kohlíčka. Moji víru formoval i arcibiskup Tomášek, který mne biřmoval. Tito významní církevní představitelé mne vychovali k tomu, že základním principem křesťanství je láska a svornost, nikoliv nenávist. Vážený pane arcibiskupe, pevně věřím, že nenávistná a znevažující slova na adresu prezidenta České republiky Václava Klause nejsou stanoviskem církve, v jejímž čele stojíte, a že se od výroků katolického intelektuála Halíka budete otevřeně distancovat.>>>

Výstaviště vesničky Ředhošť, DÚSP Čížkovice a Domov Terezín si vás dovolují pozvat na 1. ročník pouťové akce pro širokou veřejnost a hlavně pro lidičky s tělesným nebo mentálním postižením a ústavy sociální péče. Akce s ekoná 26. 3 od 12 do 16 hod v prostorách Velké tržnice v Řethošti. Kulturní program je zajištěn z řad „umělců“ z ústavů sociální péče a celým pořadem bude provázet klaun Kristyán. Lidičky s postižením mají zdarma: kolotoč, autodrom, trampolína s upoutáním, vláček (pro malé), živý oslík, pejskové, koňské spřežení, jízda na koni (klidném) a jízdy na koloběžce. V případě zájmu je možnost ukázek sázení rostlinek odborníky (i roubování a očkování). Z další nabídky: střelnice, kolo štěstí, prodej perníčků a jiných pouťových sladkostí, prodej výrobků vyrobených klienty z jednotlivých zařízení.

Březnové číslo tištěné revue Fragmenty

Právě vyšlo březnové číslo revue Fragmenty. Získáte ho kliknutím na titulní stranu vlevo nebo na http://www.fragmenty.cz/zfrag 1103internet.pdf. Kulturně-hospodářská revue Fragmenty, kterou vydává již šestnáctým rokem Kulturní komise ČR vychází na luxusním křídovém papíře gramáže 135 a je určena pro pečlivě vybranou cílovou skupinu vedoucích osobností našeho průmyslu a politiky – presidenta republiky, jeho nejbližší spolupracovníky, senátory, poslance, ministry, finančníky, V.I.P. podnikatele a představitele jejich profesních organizací. Tento výběr dává jedinečnou možnost presentace před vládní i podnikatelskou elitou a zviditelnění se před čtenáři, na jejichž rozhodnutí nejvíce záleží. Zveřejnění příspěvku v revue Fragmenty přináší tudíž možnost bez problémů oslovit právě tuto cílovou skupinu osob s rozhodujícími pravomocemi.

Aby se články dostávaly do povědomí široké veřejnosti bez zpoždění, které nastává u takových periodik, jakým je tištěná verze revue Fragmenty, založila Kulturní komise ČR internetovou podobu revue www.fragmenty.cz, která je denně aktualizována a rozesílána formou avíza e-mailem do počítačů kromě výše uvedených politiků a podnikatelů i více než stovce vlivných mediálních pracovníků – šéfredaktorů a vybraných redaktorů všech důležitých médií včetně televize, rozhlasu a ČTK – jakož i několika stům známých osobností z umění a kultury u nás i v zahraničí. E-zin Fragmenty nekopíruje tištěnou podobu revue, ale velký důraz klade na rychlé sdělení příslušné informace výše uvedeným osobnostem a médiím. Zprostředkujeme tak aktuální informace, na které v denících nezbývá prostor či se z jakéhokoliv důvodu nezveřejní. Navíc je zde dostatek prostoru, takže články nemusejí být kráceny.

Sbor americké školy si pro první evropský koncert vybral Želivský klášter

Pavla Janoušková

Úplně první vystoupení křesťanské školy Westminster Christian Academy na evropském kontinentě se odehraje v želivském klášteře. Hudební skupina při střední škole ze státu Missouri vystoupí v rámci Velikonočního cyklu benefičních koncertů. „Westminster Concert Choir & Orchestra obsahuje vokální a instrumentální skupiny se širokým hudebním repertoárem amerických a světových autorů. Studenti se individuálně připravují ve volném čase na hudební výkony v soukromých hudebních lekcích a ve škole,“ informoval správce želivského kláštera František Marek. Želivské klášterní podvečery začnou v pátek 18. března, na kterém vystoupí právě hudební těleso ze Spojených států. Dirigovat bude Allen Schwamb a Hugh Jones, s průvodním slovem a jako sólista vystoupí Michal Šust.„Koncertní turné je pořádáno díky dlouholeté mezinárodní spolupráci mezi Czech Symphony Project v Saint Louis vedené českým rodákem, Michalem Šustem, a uměleckou školou v Hradci Králové, kterou řídí jeho bratr Karel Šust,“ vysvětlil Marek. Velikonoční koncerty v Želivě budou pokračovat v sobotu 2. dubna komorním smíšeným sborem Pražští pěvci, kteří jsou vítězi osmi mezinárodních soutěží. V malovaném reflektáři vystoupí se skladbou Bohuslava Martinů. Další koncert se uskuteční v neděli 24. dubna. Tentokrát půjde o velikonoční Laudate Dominum v podání varhaníka Petra Žáka a Marka Kubeše, který hraje na trubku.>>>

Kondolenční dopis prezidenta republiky Josefu Lustigovi

Vážený pane Josefe Lustigu, rád bych vyslovil svou hlubokou účast nad ztrátou Vašeho otce, pana Arnošta Lustiga. Pan Lustig v mých očích patřil mezi skvělé osobnosti naší literatury. Již od mládí jsem byl jeho věrným čtenářem a netrpělivě jsem čekal na každou jeho další knihu. Tato slova osobního uznání jsem mu psal i ve své gratulaci k jeho osmdesátinám. Kvůli své pohnuté životní historii si nemohl vybrat jiné zásadní inspirační téma, než právě téma holocaustu. To se dá ale uchopit velmi různě, například tak, že se nás ony hrůzy dnes nijak netýkají, že pramení někde úplně jinde než v naší největší možné blízkosti, v naší soudobé civilizaci. Že se nerodí v temných zákoutích mysli lidí, jaké známe, ale u jakýchsi netvorů z jiné planety. Toto nebyl případ Arnošta Lustiga. Jeho příběhům člověk věřil, z jeho knih si mohl čtenář odnést něco pro svůj dnešní život. Ve Vašem otci jsem viděl člověka, který se celý život poctivě snažil najít si své místo v pohnutém světě druhé poloviny dvacátého století, místo na straně spravedlnosti, svobody a základních lidských hodnot. Osobnost jeho talentu a jeho osobních i uměleckých kvalit bude chybět nám všem.>>>

Petr Hájek: „Velký třesk nebyl inspirován stvořením, ale vyhnáním.“

Ivana Haslingerová

* Teorie velkého třesku dává obrovský prostor pro teorii stvoření tak, jak je popsána v Bibli. Velký třesk nevznikl v souvislosti se stvořením světa, ale s vyhnáním Adama a Evy z Ráje po prvotním hříchu. Právě „vyhnání“ je okamžikem „Velkého třesku“, jímž začíná hmotný svět a poté i dějiny pozemského člověka.

* Cestu návratu zpět do Ráje a do života věčného nám sdělil Bůh prostřednictvím svého syna Ježíše Krista,. Ten svou obětí na kříži a vzkříšením uzavřel kapitolu vyhnání a otevřel nám cestu k návratu do původního transcendentního stavu. Nejde o automat, ale o  nabídku svobodnému člověku pro cestu zpět do království Božího, na niž člověk vykročí přijetím křtu.

* Rozdíl mezi ideálním (původním) a pozemským člověkem zatíženým dědičným hříchem, je rozdílem mezi původní lidskou transcendencí a obtížnou existencí v našem částečně zhmotnělém světě. Pochopení původní lidské existence, kořenící v transcendentní povaze bytí je klíčem ke světu. Všechno ostatní je odvozené.

* Věřící člověk má své pevné zakotvení. Není-li Bůh, je dovoleno vše, protože pak není ani dobro ani zlo – a především není lidská svoboda. Ti, kteří znají Boha a vědí, že není dovoleno vše, mohou být svobodní, protože se mohou rozhodovat. Je proto povinností křesťana v atheismem napadené společnosti rozpoutat diskusi o Bohu a o víře – a tedy o hodnotách a svobodě. Darwinistická evoluční koncepce, není omyl, ale vědomě pěstovaný  blud. Je součástí strategie na zotročení člověka.

* Každý, kdo se ptá na problémy současnosti, by si měl důkladně přečíst dnes často opomíjenou první část Bible, Starý zákon. Nejen proto, že v něm je skryt Nový zákon, ale také proto, že tam jsou popsány dějiny světa i počátky a cyklické problémy naší civilizace. Bez prostudování Starého zákona nelze pochopit tajemství našeho krásného světa a člověka v něm. Porozumět, proč se stejně tak životy každého z nás, jako i osudy naší civilizace pohybují po sinusovce. >>>

Udělí prezident republiky vyznamenání Statečným psím srdcím?

Ivana Haslingerová

Anketa "Statečná psí srdc" začala. Nominujte do konce února největší psí činy roku 2010!

 

Každý den se lidé nejen u nás, ale na nejrůznějších částech světa dostávají do ohrožení života. Málokdo si při poslechu zpráv o nejrůznějších neštěstích ale uvědomí, že těmto nešťastníkům pomáhají nejen neohrožení záchranáři, hasiči a vojáci, ale i čtyřnozí přátelé. Někteří cvičí a trénují celé týdny, měsíce a roky jen proto, aby mohli pomoci a být v pravém okamžiku tam kde je jich třeba. Jiní se k záchraně lidského života nachomýtnou jakoby náhodou, jakoby hrou osudu. Tu probudí páníčky, že jim hoří dům, tu přivolají pomoc pro pána v glykemickém šoku, tu přivedou pomoc k houbaři, který si vyvrtnul nohu v lese. Ať již jde o cvičené policejní psy,či o milující mazlíčky, všichni, kteří pomohli, si zasluhují naše ocenění a úctu. A to nehovořím o psech, bez nichž si hendikepovaní občané neumějí doslova představit život. Proto je záslužné, že vznikla z popudu DušanaStuchlíka, šéfredaktora časopisu "Psí kusy", jako partnerská akce "Zlatého záchranářského kříže" určeného pro ocenění záchranářů lidských také anketa "Statečné psí srdce" pro ocení záchranářů psích. Do projektu jsou zapojeni jak odborníci z různých bezpečnostních a záchranářských profesí, tak široká veřejnost.

"Ocenění vítězům Zlatého záchranářského kříže již několik let tradičně předává prezident republiky Václav Klaus. Přál bych i vítězům ankety "Statečné psí srdce", aby poznali na vlastní oči jaké to je dostat medaili přímo z rukou pana prezidenta," pousmál se Martin Dejdar, který moderoval tiskovou konfernci věnovanou této anketě.>>>

 

Dominik Duka: "Nastává světová krvavá genocida křesťanů. Protestujme!"

Ivana HAslingerová

Když nastoupil do arcibiskupského úřadu královéhradecký biskup Dominik Duka, zdůraznil, že se církev musí přiblížit občanům. A od té doby měli občané již možnost se s ním setkat na mnoha akcích, některých opravdu důstojných a nádherných. Co ale předčilo očekávání, byla jeho účast na demonstraci proti pronásledování a vraždění křesťanů ve světě u sochy sv. Václava na pražském Václavském náměstí dne 18. ledna 2011. Není rozhodně samozřejmostí vidět primase českého s megafonem, jak hřímá, že "současná míra pronásledování křesťanů ve světě již nabývá charakteru genocidy, že je nutná naše solidarita s těmi, kteří jsou pronásledováni, že to není jenom nějaká šikana, ale skutečně krvavé pronásledování, plánovaná likvidace formou genocidy." Pan arcibiskup připomněl, že žijeme ve svobodné zemi a že součástí svobody je i svoboda náboženského přesvědčení. "Je potřeba usilovat o to, aby mohli křesťané svobodně žít jako příslušníci jiných náboženství," uzavřel pan arcibiskup a dodal, že nesmíme zapomínat na ty, kteří trpí, že by se měla vláda více zajímat o tuto problematiku a snažit se pomáhat křesťanům na mezinárodní scéně. Shromáždění svolal výbor Petice na podporu pronásledovaných křesťanů ve složení Ignác Pospíšil, vydavatel časopisu Duše a hvězdy, Ondřej Vaněček z občanského sdružení Res Claritatis a Petr Jurčík, předseda Mladých křesťanských demokratů. Přímo na manifestaci petici podpořily Konzervativní strana, Křesťanská mezinárodní solidarita (CSI ČR), Konzervativní listy, Akce D.O.S.T., Židovská liberální unie, česká pobočka Mezinárodního křesťanského velvyslanectví Jeruzalém - ICEJ, Institut sv. Josefa a Koruna Česká - místní společnost Slezsko.  Revue Fragmenty i její vydavatel, Kulturní komise ČR, se k petici rovněž připojuje.>>>

 

Ve dnech 23. a 24. července 2011 se bude v KUTNÉ HOŘE konat festival KRYLONOCE. Jde o pokračování a navázání na Karla Kryla, na jeho občanský a umělecký odkaz. Ke dni 16. ledna 2011 svou účast potvrdili: Marta Kubišová, Pepa Nos, Václav Koubek, Lucie Nosová, Branislav Jobus (Slovensko), Petr Lutka, Jan Kryl. Pokud chce kdokoliv přispět sponzorkým darem,kontaktujte mne mrosím. Děkuji. Pepa Nos (www.pepanos.cz /kontakt/).

K čemu je slunce, když není den?

Ve Vzdělávacím a kulturním centru Židovského muzea v Praze, Maiselova 15 se koná v pondělí 24. ledna 2011 od 18 hodin u příležitosti Mezinárodního dne památky obětí holocaustu vzpomínkový večer s hudbou a poezií "K čemu je slunce, když není den?" Jde o poselství naděje v básních dětí a mladých autorů z terezínského ghetta, které zhudebnil Daniel Dobiáš. Účinkují Eva Horká, herečka, a Daniel Dobiáš, hudební skladatel.

Předseda Senátu se setkal s primasem českým

Pavlína Heřmánková

Předseda Senátu pan Milan Štěch se v úterý 4. ledna zúčastnil slavnostní snídaně, kterou k zahájení Tříkrálové sbírky uspořádal v prostorách Valdštejnského paláce Klub senátorů KDU-ČSL. Při této příležitosti se setkal s arcibiskupem pražským a primasem českým Dominikem Dukou. Diskutovali o současné situaci v České republice a ve světě.

Albrecht Dürer, Klanění tří králů, Florencie,Galleria degli Uffizi

Potvrdili si také, že se znovu setkají 11. ledna na Pražském hradě, kde se na pozvání prezidenta republiky shromáždí držitelé klíčů od korunovačních klenotů. Předseda Senátu následně přispěl do Tříkrálové sbírky, kterou pořádá Charita ČR.

Když teče křesťanská krev

Michal Semín

Pronásledování křesťanů je na vzestupu a počet oblastí, v nichž jsou vystaveni cíleným útokům ze strany vyznavačů jiných náboženství či ateistů, také významně stoupá. Indičtí hinduisté, cejlonští buddhisté či ortodoxní Židé v Izraeli, kapitalističtí komunisti v Číně či jevropeističtí sekularisti – ti všichni podnikají účinné kroky k tomu, aby byla Kristova zvěst z veřejného prostranství vytlačena kamsi na okraj či zcela mimo zákon. Patrně nejvýrazněji se tato nenávist ke Kristu a jeho stoupencům projevuje v zemích, v nichž je většinově přítomný islám. Hrůzných příkladů této systematické nenávisti v posledních týdnech a dnech jsme byli mediálními svědky ve dvou „spojeneckých“ zemích Západu – Pákistánu a Egyptě. Účinná pomoc křesťanům nepřichází ani od EU, která touto lhostejností odmítá své vlastní civilizační a duchovní kořeny. Nedej Bože, aby se jednoho dne stalo Václavské náměstí svědkem toho, jak je rozbíjena socha sv. Václava na Václavském náměstí v Praze muslimským davem, krvavě slavícím svůj každoroční den Ašury.>>>

Manifestace na podporu křesťanů

V úterý 18. ledna od 17. hodin, pořádají autoři petice vánoční výzvy „Postavme se teroru proti křesťanům“  u sochy sv. Václava na Václavském náměstí v Praze manifestaci na podporu pronásledovaných křesťanů.

 

Kdy EU vyškrtne z minulosti křesťanství úplně?

Ivana Haslingerová

Přiznám se, že když jsem dávala do naší revue článek docenta Přibyla "Eurocírkev musí být sociálně-feministicko-multikulti-homo uvědomělá", říklala jsem si, že v něm popisuje jakýsí ojedinělý exces rouhajícího se šíleného otce Xaviera. Jak ukazuje zpráva radiovatocana.cz "EU vydala diář na rok 2011 bez křesťanských svátků", zdá se být situace církve v EU ale mnohem vážnější. To, že v rámci tzv. politické korektnosti evropští politici ustupují stále více menšinám a s tím souvisejícím i jejich náboženstvím je všeobecně známo, ale že vynechají v kalendáři na rok 2011 svátky právě té církve, na níž po tisíciletí spočívá evropská kultura a civilizace, to již nejde ani komentovat. To jen člověk němě zírá. V článku se praví: "Evropská komise vyprodukovala tři miliony diářů Evropské unie pro studenty střední školy. Obsahují židovské, hinduistické, sikhské, muslimské a dokonce čínské svátky. Zaznamenány jsou v něm také výroční dny spojené s EU. O křesťanských vánocích v něm ale není ani zmínka. Jak informule Daily Telegraph, přes 330 tisíc diářů, obsahujících také 51 stránek s informacemi o Evropské unii na lesklém papíře, rozdaných v britských školách jako dárek Evropské komise, vyvolalo mezi tamními křesťany značný údiv. Stránka 25. prosince je prázdná, jen v záhlaví má citát „Opravdový přítel je ten, kdo s tebou sdílí starosti i radosti“. A přesto, že křesťanství je v Evropě převládajícím náboženstvím, v diáři Evropské komise chybí i ostatní křesťanské svátky." A korunu všemu nasadil mluvčí Evropské komise, že namísto, aby se omluvil uvedl, že "v rámci politické korektnosti v příštích vydáních zmínky o náboženských svátcích budou v diářích EU chybět úplně, aby se předešlo jakémukoliv nedorozumění."  Zbabělost EU vůči menšinám je prostě bezbřehá. Dokonce zapře i své tradice, svou minulost a je jen otázkou času, kdy její bruselští úředníci zapřou za svá teplá místa i svou víru v Boha jako to učinil totalitární socialismus před lety u nás.

Eurocírkev musí být sociálně-feministicko-multikulti-homo uvědomělá

Stanislav Přibyl

Brilantní přehlídku perel euroideologií měl nedávno možnost sledovat divák Euronews. Byl mu představen španělský kněz, otec Xavier. Sloužil jakýsi levicově angažovaný happening napodobující mši, nikoli však s hostiemi, ale s rozkrajovanou vekou. Nikoli v kostele, nýbrž v konferenčním sále, kde ovšem visel na stěně Kristus přibitý na kříž řetězy – to na znamení těch utlačovaných a marginalizovaných, kteří se ještě musí revolučním bojem osvobodit od pout vykořisťování. Xavier jako kněz „up to date“ musel především smýšlet feministicky. Proto přenechal obřadné pozdvihování oné veky naondulované šedesátnici. A co by byl eurokněz bez multi-kulti? Proto si přišel pro „svaté“ přijímání z veky také mladík Mohamed – jakého asi vyznání? Eurokněz musí také prokázat toleranci, proto bylo zvlášť zdůrazněno, že veku chodí na  happeningy přijímat také homosexuálové. A protože je levicové smýšlení třeba stvrdit také revoluční akcí, otec Xavier ubytovává přistěhovalce a dostává pro ně jídlo v konzervách, jak se také divákům Euronews propagandisticky ukazovalo. Na ně ovšem nepřispívají věřící, nýbrž španělská vláda a – Evropská unie, samozřejmě. Komunisté, obdobně jako dnešní evropští ideologové, podporovali jen určitý typ kněží. Ti z nich, kteří se dali svést jejich „mírovou“ politikou, dostávali od režimu třebas tučné obnosy na opravy kostelů. Takže milá církvi: budeš dotována i dnes, pokud budeš sociálno-feministicko-multikulti-homo-uvědomělá.>>>

Narodil se Kristus Pán…

Luděk Frýbort

Nonono, jen pomalu s tím Kristem Pánem. Co kdyby šel náhodou kolem nějaký muslim, že ano, a vy si tady zpíváte koledy. To by se totiž musel děsně urazit, a s uraženým muslimem nejsou špásy. Kdepak, jen opatrně, a kdyby někoho v těchhle dnech popadaly nějaké vánoční nálady, ať si je raději nechá pro sebe. Ať se s nimi zavře ve sklepě a tam si zpívá, z růže kvítek vykvet nám, veselme se, ale jen potichu, potichu, aby se nedotkl duše citlivé, muslimské. V království českém, pravda, se na korektní chování tolik nedá, snad že je tam muslimů zatím jen málo nebo že nejsou tak urážliví, ale u nás v Zášumaví… oho! Zrovna včera přišel na návštěvu náš synek, a jen co za sebou zavřel dveře, už vidím, že kouká nějak nabuzeně. Taky hned vyklopil proč: seděl prý v tramvaji, naproti němu Turkyně s dceruškou. „Víš, maminko,“ povídá ta holčička, „v naší školce teď děti nesmějí zpívat vánoční koledy, protože by to uráželo nás muslimy!“ A abych si nemyslel, že je v té ohleduplnosti Německo samo, zvoní za chvíli pošťák s dopisem z Austrálie. „Vánoční pohlednici s jesličkami tentokrát neposíláme,“ píše naše známá z klokaního kontinentu, „protože se už u nás nedostane. Prý aby se necítili dotčeni muslimové…“ Ach jo. Pamatuji se ještě na první turecké přístěhovalce, jak přicházeli do Německa za prací: byli to lidé slušní, pořádní, přičinliví a spořiví, vcelku oblíbení, dobrého bydla si vážící a zvyky své hostitelské země respektující; ani je nenapadlo, že by se jimi mohli cítit uraženi. Pamatuji se z ještě vzdálenějších dob na jistého Džamíla, studenta rodem ze Syrie. Seděl v hospodě, před sebou talíř šunky, půllitr piva, a náramně si pochutnával. „Hele,“ povídám při pohledu na to neislámské debužírování, „a co tomu říká Alláh?“ Džamíl odložil vidličku. „Alláh – do Československo – žádný vizum.“ >>>

Britští a čeští senátoři koncertovali v chrámu sv. Víta

Ivana Haslingerová

V sobotu 18. prosince se mohla veřejnost zaposlouchat v chrámu sv. Víta v Praze do České mše vánoční Jana Jakuba Ryby v podání členů českého a britského parlamentu. Zákonodárce doprovodil Hostivařský komorní orchestr, sestavený z žáků a učitelů Základní umělecké školy Praha 10 – Hostivař a pěvecký sbor sestavený z rodičů těchto žáků.

Záštitu nad akcí převzal arcibiskup pražský a primas český Dominik Duka.

Výjimečná událost navázala na koncert, který v roce 2007 v Londýně připravili členové britského parlamentu. Společně, bez ohledu na politickou příslušnost, tehdy v českém jazyce nacvičili Českou mši vánoční Jana Jakuba Ryby. Touto událostí se o rok později inspirovali učitelé a žáci ZUŠ Hostivař  a uspořádali podobný koncert v chrámu Sv. Víta na Pražském hradě. Vystoupili na něm senátorky, senátoři, poslankyně a poslanci ze všech politických stran. Událost vzbudila mimořádný ohlas, a tak byla opakována i v roce 2009 a v letošním roce vystoupili všichni společně. Organizátorkou letošní akce byla ředitelka Nadace Emy Destinnové Jarmila Karasová a ředitel ZUŠ Praha-Hostivař Jiří Stárek. Britskou stranu reprezentovali předseda britského parlamentního sboru Lord Filkin, člen Sněmovny lordů a člen sboru Nicholas O'Neil a sbormistr Alun Michael, bývalý předseda sboru, současný poslanec Dolní sněmovny. Českou stranu zastupovali místopředsedkyně Senátu Alena Palečková, senátor Petr Bratský a kardinál Miloslav Vlk.

Poskok s Megamyslem jsou prostě výborné potvůrky

Ivana Haslingerová

Dne 2. prosince 2010 měl v našich kinech premiéru další z řady animovaných 3D filmů "Megamysl". Publikum se může 3D filmy kochat už nějakou dobu, ale teprve v nedávné době se tato forma stává běžnou i v animovaných filmech. A to velmi úspěšně. Není tomu tak dávno, kdy se diskutovalo o tom, že lidé díky stále větším a dokonalejším televizím přestanou do kin chodit. Nyní naopak s příchodem nové 3D technologie dovolující publiku vstoupit do života neskutečných osob v neskutečných příbězích na ta nejsnovější místa, zažívá film skvělé renesanční časy. A troufám si říci, že ho nevytlačí ani běžná 3D televize, protože ve filmu probíhá vše ve skutečné velikosti. Po prvním 3D filmu Avatar přinesl Bonton film do našich kin další fim o superhrdinech žijících v superměstě, kde je i to nejnemožnější možné. Protože tak rádi sníme, zvláště v současné přetechnizované době, vytvářejí pro nás tvůrci filmů fantastická dobrodružství superhrdinů a pomocí 3D technologie nás vtahují přímo do děje mezi ně. Můžeme tak alespoň na dvě hodiny prožívat s vysněnými hrdiny vše co oni a odpoutat se od běžných starostí. Bát se, smát se, plakat...>>>

Požehnaný Advent všem čtenářům přejí Fragmenty

Krásné a klidné prožití Adventu  (adventus=příchod), doby zklidnění za dlouhých prosincových nocí spojené s přípravou na Vánoce, kdy oslavíme na konci Adventu po Štědrém večeru slavnostní půlnoční mší svatou "Zjevení páně – Epifanie" narození Ježíše Krista. Symbolem adventu je adventní věnec, jehož kruh představuje Boží věčnost, jednotu vzkříšení, věčný život, ustavičnou cestu slunce a zároveň i věčnost. Adventní věnec lze také chápat jako jednotu trojjediného Boha. Stálezelené rostliny v něm jsou symbolem života jako takového, nezničitelnosti, stálosti ve víře a také věčnosti. Vonící větve jedlí, jak se věřilo, sloužily přátelským lesním duchům jako útočiště a věnce ze slámy měly přinášet požehnání, odrážet zlé duchy. Proto se také obvazovaly zlatými stuhami, znamením slunce. Naši předkové věřili také, že Advent je čas bludiček, skřítků a bílých paní, jejichž návštěva zaručila velkou úrodu pro příští rok. Věnce, které byly v oknech obydlí a dvorců, měly ukázat cestu těmto bytostem.V každém případě přejeme všem, ať jim ten náš věnec přinese štěstí, klid a pohodu v očekávání krásných a požehnaných svátků vánočních.

Ruská mocenská elita přisuzuje církvi roli svorníka národní identity

Ivana Haslingerová

Premiér Vladimir Putin slíbil začátkem roku 2010 představiteli pravoslavné církve, patriarchovi Kirillovi ještě letos předat do vlastnictví Novoděvičí klášter a dvě miliardy rublů (cca 1,2 miliardy Kč) na opravy dalších chrámů a klášterů. A slovo dodržel. Po více než 90 letech Ruská Státní duma schválila zdrcující přesilou dlouho připravovaný zákon o restituci nemovitého majetku církvím. Nejsilněji zastoupená církev v Rusku, pravoslavná církev, se tak stane po státu druhým největším vlastníkem majetku v zemi. Pravoslavná víra zažívá nyní znovuvzkříšení a církev bude patřit k nejvýznamnějším institucím v zemi. Formálně jsou sice stát a církev v Rusku stále odděleny, ale mocenská elita zjevně přisuzuje církvi roli jednoho ze svorníků národní identity. Podle nového zákona dostane ruská církev zpět ještě dalších 11 000 objektů, klášterů, škol a tisíců památek celonárodního významu. Pouze 64 zvlášť cenných staveb a architektonických celků zanesených do seznamu památek světového dědictví UNESCO zůstane státních. Jde např. o chrám Vasila Blaženého na Rudém náměstí v Moskvě, o soubor kostelů v moskevském a kazaňském Kremlu, o architektonické rezervace v Suzdalu a Jaroslavli. >>>

Jediná psí Mikulášská besídka v ČR

Zuzana Daušová  

Již osmý ročník Mikulášské pro všechny hodné pejsky pořádá v sobotu 4. 12. 2010 od 11- ti hodin občanské sdružení Helppes – Centrum výcviku psů pro postižené o. s., Praha 5 ve svém výcvikovém areálu na Plzeňské ulici v pražském Motole (proti STK a hotelu Golf). Vstupné je již tradičně dobrovolné a jeho výtěžek bude použit ve prospěch klientů o.s. Helppes - lidí s postižením, kteří čekají na své čtyřnohé pomocníky - asistenční, státem nedotované psy. Jde o jedinělou Mikulášskou zahájí Mikuláš s Čertem i Andělem již tradiční nadílkou pro všechny hodné, ale i zlobivé pejsky, kteří stejně jako děti budou muset štěknout „básničku“ či „písničku“ nebo ukázat nějaký „psí kousek“.  Aby si zlobivce Čert neodnesl do psího pekla, budou muset i oni aspoň podat pac na znamení slibu, že už nebudou honit kočičky, požírat venku „chutné“ odpadky ani okusovat doma boty a sedačky. A ty co Čert neodnese na přání paniček a páníčků do pekla si pak mohou zasoutěžit v přinášení buřtů, chytání pamlsků, Agility Čertů a Andělů. Psi se svými dětskými i dospělými doprovody si mohou společně zasoutěžit v Mikulášském sedmiboji, kde budou soutěžit vedle sebe handicapovaní psovodi s těmi zdravými. Aby byly šance vyrovnané, budou ti zdraví některé soutěžní úkoly plnit vsedě na invalidním vozíčku či naslepo s klapkami na očích. Všichni, kteří chtějí strávit v Helppes příjemnou a zábavnou sobotu s celou rodinou na této benefiční akci, přispějí svou účastí na projekt „Pomoc přichází na čtyřech tlapkách“.>>>

Slavnostní mše svatá v Týnském chrámu

Ivana Haslingerová

U příležitosti uložení zpět do hrobu ostatků Tychona Brahe pořádá Římskokatolická farnost při kostele Matky Boží před Týnem spolu s Dánským velvyslanectvím v Praze v kostele Matky Boží před Týnem 19. listopadu v 15 hodin slavnou mši svatou. Bohoslužba bude celebrovaná Mons. ThLic. Dominikem Dukou OP, arcibiskupem pražským a proběhne za přítomnosti představitelů českého veřejného života. Zúčastní se jí mj. první místopředsedkyně Senátu Parlamentu ČR Alena Gajdůšková. Kostel bude otevřen od 14:00 do 16:30. Pořadatelé prosí veřejnost, aby respektovala pokyny organizátorů. Přední lavice budou rezervovány pro vzácné hosty.

Pane Halíku, pyšnou přezíravostí nikoho o své pravdě nepřesvědčíte

Ivana Haslingerová

Jiří Pehe vydal kontroverzní knihu o prezidentu republiky "Portrét politika ve dvaceti obrazech". To nikoho, kdo jen trochu sleduje politiku, nepřekvapilo. Nikoho nepřekvapilo ani to, že byla psána povrchně a na politologa plytce. On pan Pehe snad jinak psát ani neumí. A už vůbec nikoho nepřekvapilo, že se zvedla vlna negativní kritiky, a to zejména proto, že Jiří Pehe tuto knihu navíc vydává za „kritickou analýzu politického vývoje prezidenta Václava Klause od roku 1990 až do současnosti“. Byli jsme Pehečí (jinak to snad nazvat nelze) kritikou zavaleni natolik, že jsme ani nemohli vše vydat, protože bychom o ničem jiném nepsali. Vydali jsme jen několik zásadních článků: Petr Hájek: "Kniha Jiřího Pehe je o dílo lenocha a mystifikátora!", "Pane Pehe, běžte do PR..YČ" a "Pehe škodí Klausem". I to ale stačilo k tomu, aby to uvedlo do varu obdivovatele mystifikačních myšlenek Jiřího Pehe profesora Tomáše Halíka, který napsal: "Prosím, neznečišťujte můj e-mail tak slaboduchými výplody; ta slečna (míní autorku článku "Pehe škodí Klausem" Terezu Kakosovou) opravdu, jak sama inzeruje, žije v prostinkém černobílém světě a ten druhý (míněn Petr Paulczynski, autor článku "Pane Pehe, běžte do PR..YČ") je navíc agresivně - vulgární hlupák, s nimi nemá smysl polemizovat. Prof. PhDr. Tomáš Halík Th.D." >>>

K patnáctému výročí dostaly Fragmenty krásný dárek

Ivana Haslingerová

Ani se tomu nechce věřit, ale v letošním roce jsme oslavili patnácté výročí vydávání naší kulturně-hospodářské revue Fragmenty. Shodou okolností jsme k  němu dostali příjemný dárek od Národní knihovny ČR. Dne 23. srpna jsme obdrželi dopis z  jejího oddělení archivace webu, v  němž se mj. píše: „…Národní knihovna ČR vybrala Vámi vydávané stránky Fragmenty http://fragmenty.cz jako kvalitní zdroj, který by měl být uchován do budoucna a  stát se součástí českého kulturního dědictví a nabízí Vám jejich bezplatnou archivaci v rámci projektu Národní knihovny ČR WebArchiv http://www.webarchiv.cz a  zpřístupňování z  archivu prostřednictvím internetu.“ Nabídka této významné kulturní instituce nás potěšila a chápali jsme ji jako ocenění naší patnáctileté práce. Po podepsání Smlouvy o poskytování elektronických online zdrojů s našim vydavatelem Kulturní komisí ČR nás Národní knihovna ČR zařadila do Katalogu Národní knihovny ČR a  České národní bibliografie s  tím, že údaj o  šéfredaktorovi je zároveň propojen s  národní databází českých autorů, tzv. národních autorit. Současně pro nás vyrobila logo s právem používat ho ve  Fragmentech s odkazem http://www.webarchiv.cz/files/vydavatele/certifikat.html: „Tyto stránky byly vybrány Národní knihovnou ČR jako kvalitní zdroj, který by měl být uchován do  budoucna a stát se součástí českého kulturního dědictví. Stránky jsou archivovány několikrát ročně a  jejich záznam je součástí České národní bibliografie a katalogu NK ČR.“ Děkujeme a  budeme se snažit důvěru Národní knihovny ČR v nás nezklamat.

Revue Fragmenty je dále ukládána do Knihovny Národního archivu, do Středočeského státního archivu a do všech knihoven v ČR dle seznamu Ministerstva kultury.

Ježíš Kristus: „Buďte obezřetní jako hadi a bezelstní jako holubice“

Stanislav Přibyl

Působení Dominika Duky ve funkci pražského arcibiskupa přibližuje paradox tohoto jinak těžko pochopitelného Ježíšova výroku (Mt 10,16). Hned zkraje prezentoval arcibiskup knihu M. C. Putny o české katolické literatuře. Téhož Putny, který v televizní debatě s Ladislavem Jaklem zastával – proti nauce církve – zákon o registrovaném partnerství. Také první arcibiskupovo udílení svátosti biřmování po nástupu do funkce bylo „u Salvátora“, resp. „u Halíka“. Je zřejmé, že po této Dukově pastorační návštěvě se již nedočkáme Halíkova předvánočního rozhovoru v LN, v němž by se jen krčila zmínka o tom, kdo se nám to vlastně narodil (ten Salvátor!), zatímco Václav Klaus by byl poctěn nesčetnými výrony směšně zoufalého vzteku. Duka na to jde i „zprava“. V době, kdy ještě byl Duka hradeckým biskupem, a jeho pražský předchůdce Vlk dštil oheň a síru na arcikonzervativní „lefébvristy“ s panem Semínem včele, Duka naopak sdělil, že věřící sami mají právo rozhodovat se na základě víry, co chtějí číst, a že některé články v tradicionalistickém časopise „Te Deum“ jsou zajímavé. Je zřejmé, že arcibiskup Duka integroval do značné šíře ideový rozptyl, jehož jsme zejména v arcidiedézi pražské svědky.>>>

Zákoutí Valdštejnského paláce

Petr Kostka

V  historických prostorách Valdštejnského paláce, v sídle Senátu Parlamentu České republiky, je od soboty 6. listopadu 2010 do 30. ledna 2011 instalována výstava fotografií s názvem Zákoutí Valdštejnského paláce. Výstava přibližuje očima fotografa prostory paláce, které nejsou návštěvníkům běžně přístupné. Umožní spatřit záběry například z půdních prostor nebo Astrologické chodby či Grotty. Zachycuje rovněž detaily andělů zdobících Hlavní sál, dále dřevěné detaily, kování nábytku a mnoho dalšího. Návštěvníci uvidí i některé historické artefakty z depozitáře paláce. Výstava je veřejnosti přístupná každý víkend od  10.00 do 16.30 hodin, včetně vánočních svátků 25. 12. a 26. 12. a na Nový rok 1. 1. 2011. Ve státní svátek 17. 11. bude otevřeno od 10.00 do 16.30 hodin, na Štědrý den od 10.00 do 14.00 hodin. Vstup je zdarma.

Havlovo psaní je hra se slovy a snaha o filosofování

 Eugenie Linková  

Reakce na článek profesora Knížáka "Česká kulturní obec je nekritická a neupřímná"

Zase si jednou dovoluji poslat malý postřeh, jímž bych doplnila pana ředitele Knížáka na adresu Václava Havla. Myslím si totiž, že to co píše cítí nemalá část národa. V době, kdy ještě existovalo Svobodné Slovo a pan prezident  Havel prodal Lucernu magnátovi a majiteli Chemapolu Junkovi se  s okamžitostí tento jistě  dobrý a kvalitní český deník musel přejmenovat na SLOVO, Svobodné muselo vypadnout. tenkrát mělo Slovo i nakladatelství Melantrich a ten provozovala  do jisté doby LSNS. Tiskly se tam knihy Václava Havla a jednoho dne,kdy byl den otevřených dveří ve skladu, jsme měli jako redaktoři Slova možnost si vzít neprodejné knihy, ležáky. Byly to tehdy vytisknuté Havlovy knihy a tak jsem si i já několik jeho děl vzala  a přečetla. Nedalo se to dočíst, byla to spíš hra se slovy a snaha o filosofování a tak málokdo z nás si tyto knihy odnesl domů nebo je trvale nechal v redakci, ani já je ve své knihovně nemám,netoužím se k těmto textům vracet jako je tomu v případě   stovek knih, které bych nikdy nedala ani nevyměnila.

Petr Hájek: "Kniha Jiřího Pehe je o dílo lenocha a mystifikátora!"

 Jaroslav Polanský, zástupce šéfredaktora Parlamentních listů

Politolog Jiří Pehe uvedl na trh svou knihu „Klaus – Portrét politika ve dvaceti obrazech“, kterou sám charakterizuje jako první politický portrét prezidenta republiky Václava Klause. Ačkoliv je Pehe dlouholetým Klausovým kritikem, snažil se prý v díle popsat i prezidentovy silné stránky. Stoupenci Václava Klause si to však nemyslí.

„Je to knížka, kterou Pehe napsal sám o sobě. Sám sebe demaskuje jako mystifikátora a lenocha a píše, co mu slina na jazyk přinese. Protože jde o sliny jedovaté, tak si myslí, že si s tím vystačí," zhodnotil pokus o portrét svého nadřízeného vicekancléř prezidenta republiky Petr Hájek. „Pokud toto vydává za portrét prezidenta Václava Klause, tak by bylo dobré, kdyby s ním alespoň jednou hovořil. Metoda, kterou nám tady pan Pehe předvádí, je esence povrchnosti a apriorní zaujatosti, která je typická pro pravdoláskaře," zkritizoval vedle obsahu Pehemu i formu jeho díla.

Jiří Pehe  v knize podezřívá Klause z politického chátrání, které je prý vysvětlitelné i stárnutím.  Domnívá se též, že Klaus si ve svých veřejných vystoupeních vybírá již jen kontroverzní témata. Pokud ale prezident mluví o tématech vážných, stojí prý za to ho poslouchat.>>>

Premonstrátský klášter v Želivě rozezní flétna a varhany

Pavla Janoušková

Hudební podvečery v želivském klášteře pokračují i po skončení Želivského kulturního léta 2010. V sobotu 6. listopadu si pořadatelé připravili pro zájemce klasické hudby podzimní flétnový a varhanní koncerty hudby barokních mistrů. Vystoupí flétnista Lukáš Vytlačil, který vystudoval Teplickou konzervatoř, kde také flétnu posléze i vyučoval. Dále ho doprovodí a zahraje i samostatné sólové skladby varhaník Petr Žák, který je též profesionálním hudebníkem a navíc pochází přímo ze Želiva. Klášter je stále otevřen pro veřejnost a zve návštěvníky k návštěvě a poslechu klasické hudby i k následné prohlídce unikátních barokních interiérů s výkladem. Návštěvníci se tak mohou těšit na komorní koncert v barokním reflektáři v sobotu 4. prosince, s adventními písněmi z českých barokních kancionálů. Na koncertu vystoupí mladí umělci, houslistka Josefína Matyášová a kytarista Milan Duspiva. O Vánocích bude otevřen také starobylý želivský betlém a na Štěpána odpoledne uslyšíme v kostele Narození Panny Marie Českou mši vánoční od Jakuba Jana Ryby.>>>

Havlíčkův Brod –město knihy

Ivana Haslingerová

V Havlíčkově Brodě se konal už 20. Podzimní knižní veletrh.Díky neúnavné píli a vytrvalosti jeho ředitelky PhDr. Markéty Hejkalové (snímek vlevo) se za dvacet let vypracoval tak, že se po pražském Světu knihy stal druhým největším knižním veletrhem u nás. V letošním roce se na něm představilo 160 českých nakladatelů. Nebylo proto velkým překvapením, že ho navštívil velký propagátor četby a náš snad nejzarputilejší knihomol, prezident republiky Václav Klaus. Pro návštěvníky byla jeho autogramiáda u stánku nakladatelství Fragment, kde podepisoval svou knihu "Zápisky z cest", přesto mimořádnou událostí. Již nejméně hodinu před ní se ve výstavním sále nedalo téměř projít a když se objevil v davu, měli se pořadatelé co činit, aby došel ke stánku nerozmačkaný. Ale nejen při autogtamiádě, bylo ve výstavních prostorách málo místa, o nemožnosti si na chvíli při celodenním prohlížení tolika stánků a knih odpočinout nemluvě. Na veletrh totiž přišlo přes 13 000 návštěvníků, pro něž pořadatelé připravili nebývale bohatý doprovodný program, ale jeho prostory zůstaly stejné jako před dvaceti lety. Vím, že to není vinou pořadatelů, ale Městský úřad v Havlíčkově Brodě by se měl vážně zamyslet nad tím, zda by pro tuto opravdu mimořádnou kulturní událost neměl zajistit důstojnější prostory. Pro občany je to mnohdy celoživotní zážitek setkat se s hlavou státu, jakož i s legendami české literatury a dalšími zajímavými osobnostmi.>>>

Pražský komorní balet oslaví neuvěři

telné 35. narozeniny

Ladislava Jandová

Je to k nevíře. Pražský komorní balet oslaví 7. listopadu 2010 ve 20 hodin na Nové scéně ND již 35. narozeniny. Slavnostní večer osobně podpoří Pavel Šmok a Jiří Opěla. V rámci večera se sejde řada bývalých tanečníků a spolupracovníků. Večer se bude skládat z nově nastudované choreografie Pár krátkých sekvencí (Few Brief Sequences) polského choreografa Jacka Przybylowicze a choreografie Mátový čaj od umělecké vedoucí souboru Lucie Holánkové. Uvedené choreografie doplní videoprojekce sestávající z medailonku Pavla Šmoka a ohlédnutím za tvorbou Pražského komorního baletu. Videoprojekce je připravena ve spolupráci s bývalou dlouholetou sólistkou PKB a pedagožkou Kateřinou Dedkovou.

Pavel Šmok k 35. výročí uvádí: „Přiznám se, že jsem při skončení své umělecké činnosti a definitivním odchodu do neuměleckého důchodu měl při nejmenším velké pochybnosti, spíš neblahou jistotu o budoucnosti PKB. Štěstí mi ale přálo, jako ostatně po celý život. Stal se trochu zázrak. Našli se mladí, kteří se dali podobnou cestou, jakou šel náš soubor od začátku. Bohužel však se stejně obtížnými podmínkami.  Možná dokonce ještě těžšími…“
K vyjádření Pavla Šmoka se přidává i emeritní ředitel PKB Jiří Opěla: „S Pražským komorním baletem a jeho zakladatelem Pavlem Šmokem jsem prožil skoro čtvrt století, což považuji za štěstí ve svém pracovním životě.  I když se nám ne vždy dařilo umělecky i finančně tak, jak bychom si přáli, potíže jsme překonávali - - jak kdy a jak se dalo. Po létech však člověk vzpomíná jen na ty pěkné věci (na krásné premiéry a půvabné tanečnice), na bezvadné parťáky do nepohody (tanečníky a spolupracovníky). V jedné z krizových situací nám byla ministrem Pavlem Dostálem nabídnutá možnost spolupráce se Státní operou. Ta se však po čase ukázala být poněkud destruktivní. PKB jako samostatné, úspěšné uskupení se jaksi velmi brzy rozpustilo v potřebách velké operní scény.  Většina z nás tehdy odešla. Z této skutečnosti se soubor složitě vzpamatovával.  Po pěti letech vznikl „nový“ Pražský komorní balet a já jsem tomu dnes rád. Doufám, že se vzpamatují i ti, kteří mají za úkol podporovat české umění. Souboru bych to přál.“  >>>

Decadence Now! Za hranicí krajnosti

Ivana Haslingerová

Dekadence je téma, které je v současné světové kultuře aktuální, či lépe, opět aktuální, bohužel. Apokalyptický pocit zmaru a krize naši civilizace podněcuje zvýšený zájem o temnou stránku lidské povahy i samotného světa. Speciálně od 70. let minulého století nastává ve společnosti a v umění rozkvět dekadentního přístupu k životu. Proto se galerie Rudolfínum rozhodla od 30. září 2010 do 2. ledna 2011 uspořádat výstavu Decadence Now! Za hranicí krajnosti. Již samo slovo dekadence z latinského de-cadentia znamená padat. Smrtí podle umělců hlásících se k dekadenci končí vše, život každého z nás vede proto jen ke konci, zmaru, úpadku a rozpadu. Ve svých dílech vycházejí proto z pocitů marnosti, prázdnoty, nudy, zklamání a beznaděje, jak to ve filosofii představoval například Arthur Schopenhauer a do jisté míry i Soren Kierkegaard. Dekadentní umění tak otevírá nikdy nekončící diskusi o samotném smyslu a významu umění a existenci člověka, jeho citech, vztahu ke kráse, sexu, životu i smrti. Ať již na kohokoliv zapůsobí výstava jakkoliv, je dobře, že zde vůbec je. Že přinutí lidi k přemýšlení a každý si může udělat svůj názor na tento umělecký styl. A právě to nám 50 let chybělo a mnozí si pak idealizovali vše neznámé a zakázané. Já osobně jsem si uvědomila, že tuto životní filosofii zastávat musí být hrozné. Na štěstí zatím dekadentní proud není v současném umění většinový. Ať již si ale každý odnese z výstavy cokoliv, obecně lze říci, že sám její zrod musel být mimořádným výkonem ve smyslu náročnosti přípravy, délky a intenzity práce na její realizaci. Za to patří realizačnímu týmu Rudolfina spolu s kurátorem Otto M. Urbanem dík. Snad jen jednu připomínku. Na výstavě mi chyběl surdecadent David Černý, na kterého s jeho Entropou uvedení dekadenti zdaleka nemají. Oni se pachtí za kritikou pouhých lidiček, jejich sexu, pocitů strachu a zmaru zatímco pan Černý porovnává a kritizuje rovnou celé národy. Dokonce některé znázorňuje přímo na záchodě a tam ani ti nejoriginálnější dekadenti zatím nedospěli. Také neviseli dosud jako on v takové nadnárodní instituci jako je Evropská unie. Holt kdo umí, umí.>>>

Arcibiskup Duka: "O takové podobě Bible jsme v době totality ani nesnili"

Ivana Haslingerová

Bohatě zdobené luxusní Bible s překrásnými ilustracemi od nejlepších evropských malířů patřily od nepaměti k nejcennějšímu majetku šlechtických dvorů. K nejznámějším z nich patří Neapolská bible z druhé poloviny 14. století a také středověká Bible Václava IV., nazývaná mezi znalci dokonce nejkrásnější biblí světa. A nejen bohatí šlechtici, ale i obyčejní lidé i v těch nejmenších vískách vlastnili tuto knihu knih byť jen v méně luxusním podání. Pouze po dobu padesátiletého komunistického duchovního temna se stala Bible podpultovou literaturou. Na štěstí se doba změnila a postupně se lidé přestávají bát přihlásit se k víře v Boha a své knihovny opět zdobí nově vydávanými Biblemi. Specielně posledních několik let, kdy se k víře v Boha nebáli přihlásit významní politici jak na pražském Hradě, tak i ve vládě, nastává po této stránce národní duchovní obrození.

"To není jen kniha, ale celá velká knihovna literatury. Je to dílo, které nám ukazuje, že Bible byla vždy v zájmu člověka. Toto vydání je navíc uměleckým knižním dílem s krásnými iluminacemi," řekl Dominik Duka po obdržení Zlaté Bible v Arcibiskupském paláci

První dva výtisky luxusního vydání ručně vázané Zlaté Bible předali nakladatelé dne 8. září 2010 prezidentu republiky Václavu Klausovi a pražskému arcibiskupovi Dominiku Dukovi. Potvrzuje to jen výše uvedené tvrzení, že vztahy mezi Hradem a Arcibiskupským palácem jsou velmi dobré a že to pan arcibiskup Duka darováním této nejčtenější a nejprodávanější knihy světa panu prezidentovi ocenil. Prezident Václav Klaus, který přebral Zlatou Bibli na Pražském hradě ji rovněž ocenil a byl darem evidentně potěšen.>>>

"Je to kulturní počin a velmi cenná věc," řekl prezident republiky Václav Klaus

Svatováclavské slavnosti inspirují návštěvníky už po devatenácté

Pavla Janoušková

Mezinárodní festival Svatováclavské slavnosti 2010 pokračuje ve svém letošním umělecko-hudebním programu. Za nejbližším koncertem se milovníci hudby vydají v sobotu 11. září do chrámu svaté Barbory v Kutné Hoře. Pořadatelé si pro ně připravili výlet, prohlídku a koncert s názvem Farní fárání.  „Naše tradiční výlety za kulturou mimo Prahu jsou vždy divácky atraktivní, a proto nemohou chybět ani v letošní dramaturgii. Kutná Hora není vybrána náhodně, před diváky se odehraje unikátní koncertní rekonstrukce Barokních Nešpor ke svaté Barboře, tedy k hornické Patronce Dobré Smrti. Komorní soubor Ritornello zazpívá a zahraje na dobové nástroje skladby objevené v kutnohorských archivech,“ přiblížila hlavní pořadatelka Blanka Karnetová. Další zajímavý koncert následuje hned v úterý 14. září. Kantáty Johanna Sebastiana Bacha k oslavě šťastných událostí předvede hudbou a zpěvem přední český barokní soubor Musica Florea od půl osmé v kostele U Salvátora.

Divocí koně

Ladislava Jandová

  Pražský komorní balet uvede 40.reprízu choreografie Divocí koně. Již 40. reprízy se dočká úspěšná choreografie Lucie Holánkové, umělecké vedoucí souboru, Divocí koně. Výběr devíti písní Jaromíra Nohavici, které se dotýkají lidských citů a pocitů tvoří hudební doprovod k choreografii o lidech a pro lidi. Divocí koně se pravidelně objevují v programové nabídce souboru a plní sály velkých kamenných divadel a kulturních domů. U příležitosti slavnostního otevření Městského divadla v Prachaticích dne 21. září byly Divocí koně uvedeny spollu s Tobě ztracena, Carmen pas de deux. Dne 5. října v 19 hodin budou spolu se  Stabat, Lyrická, Carmen pas de deux uvedeny v Městském divadle v Mostě.

Malostranská Beseda hostila taneční horor "Jessie a Morgiana"

Ivana Haslingerová

Nejen milovníci moderního baletu a originální hudby si přišli na své v Hudebním a divadelním klubu pražské Malostranské besedy (Malostranské náměstí 21), kde mohli shlédnout představení Jessie a Morgiana, taneční horor volně vycházející z námětu stejnojmenné novely Alexandra Grina. O režii a choreografii se postarala nezávislá tanečnice a choreografka Alena Pešková, originální hudební zážitek návštěvníkům poskytla Gabriela Vermelho, zpěvačka, herečka a hráčka na kvinton.

Dejte Šance Folimance!

Ivana Haslingerová

Do Chebu, kapelníkova rodiště, jezdí hrát kapela Folimanka Blues Ladislava Jakla zpravidla jednou za tři roky. Tentokrát se ale vrátila už po roce. A to na místo úplně nejlepší, kde se dá v Chebu hrát. Na někdejších dělových šancích Chebského hradu je romantická pivní zahrádka a tam se občas postaví pódium, přiveze pořádný zvuk a hraje se bigbít.Je to krásné místo s krásným výhledem do Poohří, takže tam vypukl skvělý mejdan, kapela své fanoušky nezklamala a rozjela své nové i staré hity. Většina občanů vnímá frontmana kapely Jakla jako vysoce postaveného politika – ředitele Politického odboru Hradu, osobního tajemníka prezidenta republiky a ředitele jeho sekretariátu. Není to ale žádná rozdvojená osobnost, žádný Džekyl a Hajd. Je to prostě osobnost s jasně vyhraněnými politickými postoji patřící díky tomu k nejvýraznějším osobnostem naší politické scény a milující navíc rock. Vlastně teď jsem si uvědomila, že by mne pan Jakl opravil, že "je především rockerem a teprve pak úředníkem", jak své významné politické funkci říká. Ať již ale říká o svých životních rolích cokoliv, je jasné, že obě své profese zastává naplno a obě ho velice baví.>>>

   

Pravda a láska se zase jednou vzbudila

Petr Paulczynski

Na triu Golden Kids jsem ve dvaceti ujížděl ať už dohromady  či na každém  zvlášť.Potom však přišel pověstný 21.8 1968. A  po něm se změnil život všem. I Golden Kids. Jejich cesty se rozešly. Nehodlám moralisovat, že někdo zůstal u výnosné profese s ohnutým hřbetem a někdo se vztyčenou hlavou odešel do zapomnění.Čas oponou trhnul a stárnoucí divy se rozhodly navázat na svoji někdejší slávu. No a nějak se nepohodly. A tak vznikla šaráda končící u soudu. Myslím v byznysu standardní situace. Jestli je to tak, či onak má rozhodnout soud.

„Myslím, že Spravedlnost by neměla rozhodovat podle sympatií. Má rozhodovat podle práva. Určitě si někdy poslechnu Kubišovou, Vondráčkovou nikdy. Kubišové si více cením i za její postoje po roce 1968. To mi však nedává nárok komukoli upírat, aby hájil své zájmy podle práva. Jsou ale lidé, kteří by Spravedlnosti chtěli sundat pásku z očí a přimět ji, aby se na svět dívala jejich očima,” říká k celé kauze Ladislav Jakl

Vadí mi, že v soukromém sporu náhle vystupuje 58 moudrých celebrit. Ptám se, kde zase bere pan Havel tu drzost, vměšovat se do něčeho, co není jeho věcí? Zase někoho poučovat, co je správné a co není. Ostatně, podívám-li se na seznam signatářů, je mi jasno. Pořád a dokola stejná banda pravdy a lásky. Majitelé pravdy, té jediné správné, té jejich.>>>

Neexperimentujte s našimi dětmi!

Ladislav Bátora, předseda Akce D.O.S.T.

Akce D.O.S.T. si dovoluje pozvat všechny svobodomyslné občany na protestní shromáždení „Neexperimentujte s našimi detmi!“, které pořádá ve středu 1. zárí 2010 na podporu Výboru na obranu rodičovských práv. Sejdeme se v 17:00 hodin na Malostranském náměstí v Praze a následovat bude pochod před budovu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR. Závěrečná část akce pak proběhne před kostelem Panny Marie Vítězné v Karmelitské ulici, kde vystoupí se svými projevy zástupci politických stran a občanských sdružení. Akci podporí živým vystoupením písničkári Pepa Nos a Petr Lutka.. Chceme tak projevit svůj odpor proti nucenému zavádění sexuální výchovy do škol a proti „genderovému“ znásilňování českého jazyka a dalším podobným experimentům, které pod vlivem Evropské unie pronikají do českých škol. Přijdte všichni, komu není lhostejný osud našich dětí! Akci mimo jiné podporují: Jana Bobošíková, Eva Dundácková, Hynek Fajmon, Roman Joch, Jaroslav Kubera, Petr Pakosta, Ivo Strejček, Vladimír Železný, Blok Suverenita, Konzervativní strana, Koruna Česká, Nezávislí Demokraté, Právo a Spravedlnost, Duše a hvězdy, Euportál, Eurabia, Freeglobe, Hnutí Pro život ČR, Institut svatého Josefa, Kulturní komise ČR, Kulturně-hospodářská revue Fragmenty, Mladá pravice, Mladí křesťanští demokraté, Národní centrum pro rodinu, Národní myšlenka, Národní Tisková Agentura, Občanský institut, Orel jednota Kladno, Společnost Lipový kríž, Te Deuma Unie křesťanských pedagogů. >>>

Pražáci pomohou Haškovi vyhrát volby

Petr Paulczynski

Původně jsem si říkal, že o Epopeji a peripetií okolo toho čí vlastně je a kam vlastně patří nebudu psát. Taky co, když už všichni všechno napsali. Ale včera mne nadzvedly dvě věci. Jednak na ČT24 nějaký pražský radní nabob asi nechtěně prozradil, že Epopej prý zapůjčí napřed do Japonska a druhá vcelku čilá reakce oranžového JM hejtmana Haška: Hejtman Jihomoravského kraje se ostře ohradil proti výrokům pražských radních ve věci stěhování epopeje z Moravského Krumlova. A na dnešek svolal ve věci mimořádné jednání rady. Tak a máme to. Pražáci kvůli své nenažranosti s Epopejí pomůžou ČSSD vyhrát na jižní Moravě krajské volby. Hašek bude Krumlov bránit i vlastním tělem a nechá ze sebe udělat moravského národního hrdinu. Takže vám Pražáci na radnici fakt moc děkujeme! "Celej zmagořenej pražskej magistrát v čele s tim opencardovým Bémem nám udělá bordel i na Moravě" napsal kamarád na FB. Já říkám: "Zbláznili se pražáci?">>>

Havel by měl natočit Kocábovo odcházení

Petr Paulczynski

Tak jsem myslel že končí vládní pověřenec pro pozitivní diskriminaci. Tak nějak to říkal premiér Nečas. Ale zdá se, že chybička se vloudila. Kocáb ještě než ho vyhodili dveřmi, klepe na Nečasovo okénko. Zachovejte můj úřad, lobbuje Kocáb u Nečase. Prý je nejpotřebnější. "Chci udržet agendu lidských práv, ať už ji budu řídit já, nebo někdo jiný," objasnil Kocáb, který zároveň dal najevo, že by funkci chtěl i nadále zastávat on sám. "Ta práce mě baví," pochvaluje si současnou agendu Kocáb. To by mne asi bavilo taky. Práce nic moc, výsledky žádné, nikdo mne nehoní a ještě si užiju s tiskovou mluvčí. No neberte to. Síla pravdy a lásky je zdá se mohutná. Panu Nečasovi by měl někdo připomenout, že na rozdíl od  aktivistické Džamily předvedl pan Kocáb výrazně lenivější výkon. Moc keců a skutek utek. Myslím, že jeho angažmá zcela prokázalo zbytečnost tohoto úřadu, jehož zrušení by mohlo ušetřit zatraceně mnoho milionů korun ročně.>>>

Zahrada soch Ireny Žantovské

Tomáš Reindl - Irena Žantovská

Naprosto unikátní experimentální koláž soudobé hudby s rockem, world music a elektronickou hudbou pochází ze scénického projektu z poesie Ireny Žantovské. Básně (v přednesu Nely Boudové) jsou obrazem nesnadného soužití mezi mužem a ženou, mezi jedincem a společností, zrcadlem dvou kontrastů, v nichž hledáme smysl svého života. Hudební kompozice Tomáše Reindla (mj. Al-Yaman, Orchestr Berg, Omnion) oscilují mezi klasickým a moderním výrazivem, zachází stejně dovedně s inspirací u moderních skladatelů vážné hudby (Glasse či Reicha), jako s rockovou či etnickou hudbou, atonálními „zvuky ulice“ atd. Písně v projektu nazpívaly ruská operní pěvkyně Inna Davidenko, česko-polská rocková zpěvačka Ewa Farna a členky skupiny Triny Iveta Kováčová a Jana Procházková. Mediálním partnerem CD je Rádio Ethno 90,7 FM Praha a 99,4 FM Brno. Nápad přizvat k natáčení různé zpěvačky různých žánrů se ukázal jako velmi nosný, protože ze spojení originální hudby Tomáše Reindla a zpěvaček z odlehlejších žánrových oblastí vzešly naprosto nové a mnohdy neočekávané hudební kvality. Zatímco Iveta Kováčová, romská zpěvačka ze skupiny Triny, se zde objevuje v interpretaci moderního šansonu a její kolegyně Jana Procházková podniká výlet k razantnímu rap-metalu, Ewa Farna v písni Ohňonoši vstřebává nejen rockové, ale i world music výrazivo a dodává písni nezaměnitelnou energii a svébytnost. Proto také právě Ohňonoši v podání Ewy Farne byli vybráni jako píseň pro klip z CD Zahrada soch. Při tvorbě klipu – obdobně jako v samotném scénickém představení, z něhož hudba pochází, bylo využito počítačových animací původních výtvarných koláží – v kombinaci a kontrastu s živým záznamem zpěvačky a tanečníků. Další info na: www.zahradasoch.estranky.cz

Před pěti lety odešel výjimečný Člověk

IVANA HASLINGEROVÁ A JIŘÍ PANCÍŘ

Přesně tento nadpis, až na těch pět let, měl článek, který jsme psali v neděli 24. července 2005, když z radiožurnálu zazněla suchá zpráva: "Dnes v ranních hodinách v 62 letech podlehl rakovině  v Onkologickém ústavu v Brně ministr kultury, Pavel Dostál." Dodnes cítíme, jak jsme tehdy úplně zkameněli, i když jsme věděli o jeho těžké a hrozné nemoci. Pavel Dostál nebyl totiž jen ministr kultury, ale především Člověk s velkým Č a jsme šťastni, že jsme měli tu čest se často účastnit jeho akcí, které pořádal s umělci, a že jsme ho mohli poznat nejen z té formální politické stránky. Obdivuhodné na něm bylo, že oceňoval u lidí především to, co dělají, a nebyl to jen politický fanatik. Byl to snad jediný politik, který neurážel opozici, i když si prosadil většinou své stanovisko. Snad nejlépe to vyjádřil po jeho smrti president republiky Václav Kalus: "Byl dobrým příkladem toho, že politika lidi nemusí rozdělovat a mohou mezi nimi existovat přátelské vztahy. V tom byl výjimečný." Měl proto přátele i mezi ultrapravičáky a s každým našel společnou řeč. Stejně jako mistr Leonardo da Vinci, který při hledání modelu pro Jidáše v každém zločinci nalezl něco kladného,  i Pavel Dostál nalezl v každém to, o čem si s ním mohl popovídat. Nevyhledával konflikty ale společnou řeč a dovedl ocenit, když byl někdo opravdu pracant a odvedl dobrou práci. Na jeho pohřbu jsme před pěti lety vyslechli z úst mnoha politiků jaký byl Pavel Dostál vynikající ministr kultury. O to je smutnější, že si na něj nikdo z jeho spolustraníků ani nevzpomněl a pouze bojují o své posty místopředsedů a dalších pucfleků v Parlamentu. >>>

Pavel Dostál s přáteli zpíval písničky šedesátých let

JIŘÍ PANCÍŘ

Článek vyšel před pěti lety. Dnes ho připomínáme u příležitosti pátého výročí od úmrtí Pavla Dostála

Je silně rozšířenou představou, že obrodný proces šedesátých let byl vyprovokován mladými nespokojenými komunisty pod vedením soudruha Dubčeka, kteří na sklonku roku 1967 svou obhajobou „socialismu s lidskou tváří“ vyvolali „obrodný proces“, který vedl ke druhé okupaci našeho státu. Nikoliv, obrodný proces začal podstatně dříve, už na samém začátku šedesátých let, kdy tehdejší president Novotný významně uvolnil šrouby, které naši veřejnost svíraly od roku 1948 a které se ještě více utáhly po maďarské krizi v roce 1956. Odsouzení kultu osobnosti v SSSR, formální přeměna názvu naší vlasti na tu Československou socialistickou a objevení se některých imperialistických laků na nehty na našem socialistickém trhu vyvolalo oddech veřejnosti po tolika letech ideologického tlaku. Nemohlo ještě dojít k tomu, že by byla zrušena cenzura, ale bylo již možné psát i jiné texty, než ty, které jednoznačně podporovaly vítězství pracujícího lidu. Teprve v té době bylo možno psát o tom, jak krásně svítí slunce i bez toho, aby bylo nutno dodat, že svítí jen zásluhou naší strany a vlády. A ten krásný čas vedl k tomu, že začala vznikat celá řada amatérských či poloamatérských souborů, které se začaly zabývat trampskou písničkou, rock´n´rollem, pantomimou,černým divadlem, herectvím, prostě vším, čemu se v té době říkalo „malé formy“ a čemu začalo vládnout divadlo „Sedmi malých forem“, ve zkratce Semafor.

Ministr kultury Pavel Dostál s kyticí od Lucie Bílé, která mu jménem všech poděkovala za výborný nápad zmapovat divadla šedesátých let v publikaci "Pódia z krabičky"

Byly to právě tyto bohatýrské dny, ve kterých se vytvářelo nové vidění společnosti, kdy lidé začali objevovat, že „na okně seděla kočka“ nebo „že Armstrong není Rus“. Toto hnutí pravděpodobně znamenalo pro duchovní osvobození naší společnosti víc, než dnes tak opěvované časopisy Host, Literární noviny a mnohé jiné. A proto je nutné hodnotit jako zvlášť záslužný počin skupinky nadšen ců, kteří se nyní po kusili ten tvůrčí kvas šedesátých let zpřístupnit jak formou autentických nahrávek z té doby tak formou jakéhosi revivalu, který zachycoval písně, kterým autentická nahrávka chybí. Kniha "Pódia z krabičky" spolu s pěti doprovodnými CD zachycuje atmosféru této doby. Je proto na místě poděkovat vedle tvůrců projektu i ministru kultury Pavlu Dostálovi, bez jehož pomoci by se  neuskutečnilo nejen toto setkání, ale nevyšla by ani výše uvedená publikace.>>>

Havlův film za peníze ČT. Test českého diváka, či kult osobnosti?

Lukáš Petřík

V úterý 22. června uzavřela Česká televize smlouvu se společností Buc-Film producenta Jaroslava Boučka a vstoupila tak do koprodukce filmové verze hry Václava Havla Odcházení. To, že se státní televize finančně podílí na soukromém projektu, je podle prezidentova vicekancléře a kritika médií Petra Hájka skandál. Petr Hájek kritizuje nejen tento počin ČT ale i časté dokumenty ČT o bývalém prezidentovi: „Jako by nestačily roky takzvaných dokumentárních ČT cyklů o jeho hrdinských činech. V šedesátých letech by se tomu podle sovětského, stalinského, respektive chruščovovského vzoru říkalo i mezi komunisty s odporem vytváření kultu osobnosti." Později se podle Hájka podobným oslavným dokumentům lid již jen smál. „Anekdoty o tom, jak už se člověk bojí otevřít i olejovky, aby na něj nevykoukl Husák. Také mu z našich daní nakonec financovali filmovou verzi jeho veledíla o Slovenském národním povstání. Velké vzory holt přitahují. Člověka z těch podobností až mrazí. Což má zase v těchhle vedrech také svou hodnotu. Ale je to hodně drahá a nemravná klimatizace. Něco jako bursíkovské sluneční elektrárny České televize," dodal Hájek.>>>

Chrchel nad Prahou zpátky?

Petr Paulczynski

Architektonický skvost, nebo zrůdnost? Není to ještě tak dávno, co se díky extravagantnímu architektovi Kaplickému rozhádal kdekdo s kdekým. Vzpomínáte? Oko nad Prahou, blob, chobotnice, chrchel. Takových přívlastků se stavbě nové budovy Národní knihovny dostávalo. Podivná stavba rozdělující nejen politickou scénu byla vybrána v podivné soutěži a její realizace měla stát neuvěřitelné peníze. A hle, po těchto volbách, kdy ekonomická situace je ještě horší než v době vzniku projektu (podzim 2007) se objevují politické síly žádající reinkarnaci akce, kterou již tehdy pražští radní smetli pod stůl. Novou hru rozehrávají TOP09, VV i ČSSD. "Rozhodně jako návrh do programu napíšu, že Praha vytvoří územní a plánovací podmínky pro to, aby stát mohl tuto investici v lokalitě, kam byla plánována, realizovat," řekl HN předseda pražské TOP 09 František Laudát. Jednoznačně pro blob je i kandidátka na primátorku za VV Markéta Reedová. Ta už má i plán, kde by mohla stavba stát v případě, že se pro ni nepovede získat pozemky na Letné. Mohl by se vystavět na místě chátrajícího Paláce kultury na Vyšehradě. Kaplického knihovnu chce stavět i pražský lídr ČSSD Jiří Dienstbier mladší. Proti blobu tak nyní stojí jen ODS.>>>

Brouk Pytlík je proti Václavu Havlovi nula

Petr Paulczynski

Disident, spisovatel, dramatik, prezident a na konec režisér. Renesanční člověk Václav Havel. Leonardo da Vinci  by ustrnul v němém úžasu. Své poslední drama Odcházení se rozhodl Václav Havel dokonce zvěčnit na filmovém pásu. A sám se posadil do režisérské židle. Proč ne, když si všeuměl a vševěd troufá. Drama s rozpočtem 44 milionů korun se má natáčet do konce srpna. Proč však do soukromého projektu vstupuje veřejnoprávní ČT mi uniká. Proč strká peníze od poplatníků-nevolníků do díla, které nikterak příznivě přijato nebylo a to i v celosvětovém kontextu. Vicekancléř Petr Hájek k tomu uvedl: „Tohle je ovšem opravdový skandál. Nejenže Václav Havel má spoustu vlastních peněz na to, aby mohl ze svého riskovat svůj mladický režijní debutantský propadák. Nejenže je nemravné, aby ČT, z miliard, které nám ukradne z peněženek v podobě zákonem přikázaných televizních daní financovala soukromé projekty filmových producentů - navíc obvykle svých kamarádů a přátel. Nejenže celý tento systém pokřivuje a ničí konkurenční prostředí na mediálním a filmovém trhu. Především je ale neuvěřitelné, že do okruhu tohoto mafiánského způsobu "financování" vstoupí i bývalý prezident." A neřekl to jenom Hájek, jehož mohou mnozí zpochybňovat. Řekl to i miláček národa Zdeněk Troška. „Od mnoha lidí jsem slyšel, že pan Havel to nemá zapotřebí a já s tím souhlasím. Svých peněz má dost," populární režisér, kterému ČT odmitla kooperaci na pohádce od Boženy Němcové>>>.

 

Červencové číslo tištěné revue Fragmenty

Právě vyšlo červencové číslo revue Fragmenty. Získáte ho kliknutím na titulní stranu vlevo nebo na http://www.fragmenty.cz/zz Fragmenty 1007 internet.pdf. Kulturně-hospodářská revue Fragmenty, kterou vydává již patnáctým rokem Kulturní komise ČR vychází na luxusním křídovém papíře gramáže 135 a je určena pro pečlivě vybranou cílovou skupinu vedoucích osobností našeho průmyslu a politiky – presidenta republiky, jeho nejbližší spolupracovníky, senátory, poslance, ministry, finančníky, V.I.P. podnikatele a představitele jejich profesních organizací. Tento výběr dává jedinečnou možnost presentace před vládní i podnikatelskou elitou a zviditelnění se před čtenáři, na jejichž rozhodnutí nejvíce záleží. Zveřejnění příspěvku v revue Fragmenty přináší tudíž možnost bez problémů oslovit právě tuto cílovou skupinu osob s rozhodujícími pravomocemi.

Aby se články dostávaly do povědomí široké veřejnosti bez zpoždění, které nastává u takových periodik, jakým je tištěná verze revue Fragmenty, založila Kulturní komise ČR internetovou podobu revue www.fragmenty.cz, která je denně aktualizována a rozesílána formou avíza e-mailem do počítačů kromě výše uvedených politiků a podnikatelů i více než stovce vlivných mediálních pracovníků – šéfredaktorů a vybraných redaktorů všech důležitých médií včetně televize, rozhlasu a ČTK – jakož i několika stům známých osobností z umění a kultury u nás i v zahraničí. E-zin Fragmenty nekopíruje tištěnou podobu revue, ale velký důraz klade na rychlé sdělení příslušné informace výše uvedeným osobnostem a médiím. Zprostředkujeme tak aktuální informace, na které v denících nezbývá prostor či se z jakéhokoliv důvodu nezveřejní. Navíc je zde dostatek prostoru, takže články nemusejí být kráceny.

 

 

Manželka prezidenta republiky Livia a Klausová navštívila Velehrad

Ivana Haslingerová

Paní Livia Klausová zúčastnila slavnostní mše konané v rámci Národní poutě na Velehradě 2010. V předvečer mše svaté se u Baziliky nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje zúčastnila „Večera lidí dobré vůle“, nad kterým převzala záštitu. Ve velehradském Gymnáziu zahájila vernisáž vítězných obrázků V. ročníku soutěže v malování „Cestou dvou bratří" a poté se v rámci Mezinárodního setkání vozíčkářů, setkala před velehradskou Základní školou s vozíčkáři.

 

 

Želivské kulturní léto

Pavla Janoušková

Největší a nejdelší kulturní festival Musae Siloenes v historii kláštera odstartoval první červencový víkend v Želivském opatství. V průběhu celého léta se divákům představí desítky umělců, například z oblasti vážné hudby nebo jazzu. „Zahajovací koncert festivalu se uskutečil už v sobotu 3. července. Představil se na něm soubor Vagantes, který uvedl díla barokního premonstrátského skladatele Františka Ignáce Tůmy. Z dalších účinkujících vystoupil například Jazz trio Vladimíry Krčkové. Tato mladá zpěvačka je hudebními kritiky označována dokonce za jazzovou princeznu. Premonstrátský klášter Želiv si pro každého návštěvníka koncertu připravil milé překvapení. V ceně vstupenky je totiž zahrnuta také noční prohlídka kláštera, která byla připravena speciálně pro festival s netradičním výkladem. Zájemci tak mohou ušetřit, protože samotná večerní prohlídka stojí sto dvacet korun. „Věřím, že spojení národní kulturní památky kláštera Želiv a kulturního festivalu bude úspěšné a lidé se budou do Želiva vracet, stejně jako Dobří holubi,“ uvedla umělecká ředitelka festivalu je Marika Pečená. Připomněla atk film Dobří holubi se vracejí, natočený v klášteře, který se také bude v rámci festivalu promítat. Na programu jsou připraveny nejen koncerty vážné hudby, ale výstava fotografií, obrazová výstava nebo přednáška o barokní malířské výzdobě kláštera. Festival potrvá až do soboty 4. září.>>>

Ladislav Jakl: "Modrá vopice, dobrá vopice!"

ivana haslingerová

Rocková kapela Ladislava Jakla Folimanka Blues už zase dělala v Praze kravál a naplno rozjela své novinky i staré hity. A nebyl by to kovaný pravičák Jakl, aby si nevybral klub se stylovým názvem Modrá Vopice (www.modravopice.eu) v Praze na Žižkově. Společnost jeho kapele dělaly kapely Rock Automat, Alice in Madness a Ikaros. Kapelu dal Jakl dohromady již v květnu roku 1993. Současný název nese od prosince 1993. Hraje v sestavě zkušených a osobitých muzikantů: Robby Černý *1951 - piano, Pavel Pečenka *1980 - drums, Jan Chalupský *1951 - guitar, Hadži Hrkal *1957 - bass guitar, Ladislav Jakl *1959 - vocal, accoustic guitar. Více informací o Folimance Blues získáte z těchto zdrojů: www.folimankablues.cz, www.ladislavjakl.cz, případně na www.facebook.com skupina: folimankablues. Já sama jsem se poprvé s kapelou Ladislava Jakla setkala již před deseti lety na svérázném křtu jejího alba "Naše hospody" v prostředí pražských houmlesáků na Masarykově nádraží v Praze. Kmotrem alba byl generální ředitel Národní galerie Milan Knížák. Od té doby jsem viděla mnoho jeho koncertů ve Vagonu, Lucerna baru, Na Folimance a mnoha dalších klubech a hospodách. Dokonce i ten pod Nuselským mostem. I když byl každý v jiném prostředí, jedno měly společné. Na všech koncertech to vždy Jakl rozjel se svou skupinou naplno jako zuřivý rocker.>>>

Nová „mašínovská“ kniha "CESTA NA STŘEDOZÁPAD"

Bc. Jan Kopal

Vás chci pozdravit bráchové Mašínové

 

Honza Vyčítal & Greenhonrs

Jsou cesty, které jsou horší, než tušíme
pozor na poleno, hej, Mirku Dušíne
jsou cesty, co mají stažené šraňky
jsou lidé, z kterých se stávají tanky
jedině tak mohou zdolat tu dálku
vyhlásit režimu soukromou válku

R: Vím, jsou dny prťavci a jsou i velcí dnové
čímž vás chci pozdravit, bráchové Mašínové

Jablka nepadnou daleko od stromu
některé únory přinesou pohromu,
a když jsou kladiva společně se srpem
lehce se z února stává i srpen
jsou cesty klikaté, jsou cesty přímé
někdy směr tušíme, jindy ho víme
storry jak z westernu znovu si omílám
za brázdy slaných vln vám pozdrav posílám

R: Vím, jsou dny prťavci ...

Vždy jen pár výstřelů a pak se slehla zem
bylo vás jenom pět a skoro proti všem
jen stopa smazaná zbyla vám za zády
šlo po vás StB a půl Rudý armády
táta nad vámi bděl v té svaté válce
a snad sám Stvořitel držel vám palce.>>>