Fragmenty - Fragmenty - SJ World News - Best of Joomla! http://fragmenty.cz Mon, 22 Jul 2019 01:36:33 +0000 Joomla! - Open Source Content Management cs-cz Karel Gott - síla pokory http://fragmenty.cz/index.php/kultura/item/2843-karel-gott-sila-pokory http://fragmenty.cz/index.php/kultura/item/2843-karel-gott-sila-pokory Takto blahopřály dcery Karlu Gottovi před deseti lety

V době, kdy kdejaké nedochůdče, které v životě nedosáhlo ničeho než hloupě kritizovat kdeco a kdekoho a samo se schovávat za anonymitu nicotnosti, hvězda největší velikosti dojatě čte blahopřání od prezidenta Miloše Zemana. „At’ žije pan prezident“ to odvážně provolal v závěru interview pro českou televizi Karel Gott v době, ve které média útočí téměř dennodenně na hlavu našeho státu. A já mu za to děkuji. Možná, že bych mohl toto blahopřání citovat, protože zde v této diskuzní aréně čteme jenom nejapné útoky jak na Karla Gotta, spojené s antichartou, tak na Miloše Zemana, který se zdráhá odvolat někoho, kdo skutečně vytáhl proti klientelismu (co je jiného než klientelismus, z pozice ředitele si sám sobě přihrávat lukrativní zakázky).

„Vážený a milý Mistře, přijměte prosím srdečné blahopřání k úžasnému jubileu.Bezesporu jste čelným představitelem zlaté éry československého a českého umění. Období několika desetiletí, kdy mohutně vytryskly skutečné tvůrčí síly ohromující svou uměleckou hloubkou, prožitkem a zároveň poctivým řemeslem, kdy vytryskly tvůrčí síly, které uměly rozesmát, rozplakat, potěšit, pohladit nebo donutit k přemýšlení. Koncert vážné i populární hudby, divadelní představení, kniha, film, malířství, to byla rozkvetlá louka plná vůní a barev. Bylo to umění prodchnuté lidstvím.“ Vynechám kritickou část směřovaná k současnosti umělecké scény, protože to není záměrem mého článku. To až někdy jindy. Blahopřání končí „Vážený a milý Mistře, jste skutečný umělec, který se rozdává druhým. Vyčerpávající, ale právě to činí umělce umělcem. Vydat se třeba i z posledních sil. Odměnou je potlesk. Tleskám Vám Mistře. Váš Miloš Zeman.“

Omlouvám se, že jsem tentokrát citoval tak velkou pasáž. Ale o tom to celé je. Dvě skutečně velké osobnosti, které miluje většina národa a hemžení nicotných bytostí, včetně politiků, jako třeba europoslance z ODS, kohorty pisálků, kteří si při každé příležitosti musí kopnout do někoho, jehož velikosti nedokáží ani dohlédnout.

Karel Gott vyzařoval příslibem hvězdné slávy už i jako zcela neznámý. Byl jsem toho svědkem. Už nevím zda to byl v roce 1960 či 1961 jsem jako student oboru umělecký kovář na tzv šperkárně v Turnově navštívil s mým spolužákem a výborným zpěvákem s hlubokým sametovým hlasem Jardou Hodíkem (který se ovšem později dal na dráho fotografa) koncert orchestru Karla Krautgartnera. Fenomenální saxofonista, klarinetista a kapelník v jednu chvíli představil mladého talentovaného, zcela neznámého zpěváka, Karla Gotta, který zazpíval skvěle My Funny Valentine. Byl jsem naprosto uchvácen jeho projevem a všem kolem jsem říkal: „To bude jednou veliká hvězda.“ Všichni se mi smáli. Tehdy letěly barytony (hlubší hlasy), Jiří Vašíček, nebo tehdejší idol žen, pohledný „dobře udělanej chlapák“ Rudolf Cortéz. Všichni mi říkali, jak by takové ušaté tintítko (jak tehdy Karel vypadal) mohlo zaujmout publikum a zvláště dívky a ženy. A vidíte, zanedlouho mi všichni říkali: „Kamaráde měl jsi pravdu“ To byl první projev mého neklamného čichu na zatím neobjevené hvězdy.

Potom jsem se často potkával nebo míjel s Karlem Gottem v různých studiích. A všichni pracovníci studií, hudební režiséři, zvukaři říkali, že Karel vždycky chodí dokonale připravený. Vždy s pokorou přistupuje k jakékoliv písni, kterou zpívá. Nikdy se nevyvyšuje. Mimochodem velice se mi líbila v tom interview slova: “Už neříkám, že jsem skromný. Jsem pokorný“. Pokora je vlastnost velkých osobností. Celoživotní pokora Karla Gotta donesla k těm nejvyšším metám. S pokorou přijal i svou nemoc.

Všichni, kdo budete toto mé vyznání číst, mějte též pokoru uznat, že takovou pěveckou hvězdu, která má navíc přehled nejenom o hudbě, ale i o společenském dění, už náš národ asi nikdy víc nepozná.

Mgr. Petr Hannig, předseda ROZUMNÝCH a bývalý prezidentský kandidát

]]>
hannig.petr@seznam.cz (PETR HANNIG) KULTURA Sun, 21 Jul 2019 05:50:18 +0000
Alena Gajdůšková: Cílem a důvodem celého systému zdravotní péče je pacient http://fragmenty.cz/index.php/zdravi/item/2839-alena-gajduskova-cilem-a-duvodem-celeho-systemu-zdravotni-pece-je-pacient http://fragmenty.cz/index.php/zdravi/item/2839-alena-gajduskova-cilem-a-duvodem-celeho-systemu-zdravotni-pece-je-pacient Poslankyně Alena Gajdůšková

V debatách kolem zdravotnictví se řeší většinou jeho financování, hrazení léků nebo dostupnost péče. Na okraji zájmu ale bývají práva pacientů. Přitom cílem a důvodem celého systému zdravotní péče je právě pacient. Toto téma otevřela na půdě poslanecké sněmovny viceprezidentka Svazu pacientů ČR a poslankyně ČSSD Alena Gajdůšková. K tomuto tématu uspořádal Výbor pro zdravotnictví seminář na téma „Pozice pacienta – práva a odpovědnosti v systému zdravotní péče“. Cílem semináře bylo otevřít debatu a hledat rovnováhu mezi právy a povinnostmi pacienta. „A nejen pacienta, ale také našich zdravotníků. Chtěli bychom postavit do centra zájmu pacienta a z pohledu veřejného zdraví se podívat na potřeby zdravotnictví,"  říká poslankyně Gajdůšková.

Praktický lékař MUDr. Jáchym Bednář na semináři prezentoval statistiky toho, co ovlivňuje zdravotní stav člověka: „V 50 procentech jde o chování člověka a jeho životní styl. Důležité  je, aby byly dobré podmínky pro preventivní péči a preventivní programy využilo alespoň 75% lidí.“

Všechny statistiky dále rozvedla poslankyně Gajdůšková: „To všechno potom ovlivňuje úroveň tzv. veřejného zdraví, tedy celé společnosti. Toto veřejné zdraví považuje Mezinárodní měnový fond za jednu z pěti základních podmínek konkurenceschopnosti země.“

Alenu Gajdůškovou svými postřehy doplnila předsedkyně Společnosti medicínského práva ČLS JEP a odborná mluvčí ČSSD pro zdravotnictv Lenka Teska Arnoštová: „Někteří pacienti se nehýbou, jsou obézní, pijí, kouří. Všechny tyto faktory způsobují dle WHO  80 procent hronických onemocnění, která se dají omezit a předejít jim. Lidé by byli zdravější, kdyby si nepůsobili onemocnění svým vlastním chováním.“

Náměstkyně ministra zdravotnictví Alena Šteflová přinesla do debaty také několik zajímavých čísel, která ukazují, v čem Česká republika zaostává. „Preventivní prohlídku v letech 2016/2017 absolvovalo 63% populace ČR. Na stejném procentu jsme také v oblasti proočkovanosti populace. Tam je obrovský problém. Souvisí s ním také zdravotní gramotnost – i v ní patříme k nejhorším v Evropě."

Jak celou situaci ohledně informovanosti a zdravotní gramotnosti vyřešit? „Základem musí být preventivní programy, propagace zdravého životního stylu, osvěta, ale i požadavky na dodržování léčebného režimu pacienty,“ řekla Gajdůšková a doplnila: „Práva pacientů musí být respektována. Aby ale zdravotní péče byla efektivní, je třeba také posílit zodpovědnost pacientů za vlastní zdraví a zdravotníci v tom musí umět pacientům pomoci. Podstatný je vztah důvěry mezi pacientem a lékařem a zdravotnickým zařízením. Pacient musí být ve zdravotnickém systému partnerem.“

Je potěšitelné, že se Parlament začal už konečně místo neustálého boje o posty ministrů či financemi Agrofertu  zabývat i otázkami, které se týkají nás běžných občanů.

Zdraví je alfou a omegou pro šťastný a plnohodnotný život každého z nás a je samozřejmě  důležité i pro bohatství státu. Není-li člověku dobře, nemá o nic zájem a klesá jeho pracovní výkon. A to mám na mysli pouze mírné onemocnění, ne například pacienta pod dolzinem po operaci, který se nedokáže soustředit ani na pročtení novin. Proto by nemělo zůstat jen u  jednoho semináře, ale problémy zdraví by se měl parlament zabývat pravidelně. 

Pokud jde o závěry z právě proběhlého semináře, pak lze naprosto souhlasit, že pacient by měl být zdravotníkům partnerem, který má zodpovědnost za své zdraví a chovat se podle toho. Jenže mnohdy nemá na to již sílu a nedokáže se tak dobře soustředit a mít vůli jako zdravý člověk. Nehledě k tomu, že se nad svým zdravím nezamyslí mladí zdraví lidé dokud si svým chybným chováním nezpůsobí nemoc. A to nemusí být jen feťáci či opilci, ale běžní pracující občané, kteří si po práci například při stavbě budovy zajdou žízniví do hospody. A dokonce i lidé, kterých si mnozí občané váží se o své zdraví nestarají, dokud jim nic není.  Vzpomínám například na výrok prezidenta Václava Havla (parafrázuji), že se nikdy nemusel zamýšlet nad svým tělesným zdravím dokud se nerozstonal. Podobně ministr Pavel Dostál mi na jednom koncertu řekl, že sice každý víme, že bychom měli žít zdravěji a jinak než žijeme, ale nechceme si připustit, že když neposlechneme, tak se právě nám nic nestane. Až když nás nemoc dostihne, jsme v šoku, ale už je pozdě něco změnit.  Jeho slinivka že díky tomu doplatila na hříchy jeho nepravidelného života. A podobným hektickým nepravidelným životem plným stresů žije většina z nás.

Takže zdravotnická osvěta a prevence je samozřejmě důležitá, ale jen sama o sobě nemocným nepomůže, není samospasitelná

Odmyslím -li si teanegery, kterým je k smíchu každá rada dospělých, nepoznala jsem ani staršího zdravého člověka, který by se zabýval tou či onou dietou. Dokud nezastihla například kohokoliv cukrovka, dna či cirhóza, tak si své dortíky, bifteky i alkohol dopřával... Tím nechci říci, aby politici více netlačili na veřejnoprávní média, aby o zdravotních problémech vzniklých díky špatnému životnímu stylu neinformovala, aby nebyl větší postih za nalévání piva dětem a nepostihovali se víc a mnohem přísněji drogoví dealeři. Ale to je spíš otázka tlaku na veřejnoprávní média, aby místo o starostech jaká bude teplota za sto let občany informovala o tom, jak mají oddálit své zdravotní problémy ve vyšším věku. Lékaři musí počítat že tu jsou pro již nemocné lidi. Nehledě k tomu, že všechny zdravotní problémy nejsou zaviněny nesprávnou životosprávou.

Běžní občané čekají od lékaře především to, že jim pomůže když je nemoc již postihne

Virus napadne i velmi zdravé lidi a zvláště při současné globalizaci je nebezpečí onemocnění nejrůznějšími vážnými viry obrovské. Jsou i nemoci vrozené či poslední dobou přibývá nemocí úrazových z autohavárií. Srdce selže i štíhlým mladším manažerům, přeražená páteř čeká i mladé řidiče... A pak je tu hlavní důvod nemocí - každý člověk stárne a jeho orgány slábnou s věkem. Artróza a výměna kloubů postihne i tak sportovně a zdravě žijící lidi, že tomu nechce člověk věřit. I pan Zátopek chodil nakonec o holi. je A když se rozhlédnu kolem sebe v čekárně u lékaře, je tam nejvíc starších pacientů s mnohdy vážnými zdravotními problémy. A právě ti by měli jasně znát na co mají či nemají právo za to, že celý život platili pojištění. Jaká nemocnice je na co nejlépe specializovaná. Zda mají možnost a za jakých podmínek si zavolat sanitu na odvoz na prohlídku k lékaři a zpět a nemusí platit mnoho set za taxíky. Na jaké  invalidní pomůcky mají zájem a jak vůbec pojišťovny postupují při jejich poskytování. Ono je opravdu rozdíl, zda má člověk štěstí a je léčen se srdečním problémem Na Homolce, Ikemu či v okresní nemocnici, kde mnohdy nepoznají ani vážný infarkt. Ale to jej již na jiný článek. 

V každém případě je potěšitelné, že  viceprezidentka Svazu pacientů Alena Gajdůšková uspořádala výše popsaný seminář a věřme, že nezůstane jen u něho, ale budou následovat další zajímavé akce, které pomohou občanům nejen zachránit život výběrem dobrých lékařů, ale také jim zpříjemní pozměněný život po jeho záchraně. Problémy invalidů jsou opravdu stále vážné a přitom by mnohdy stačilo tak málo. Trochu se vžít do života lidí, kteří nejsou tak rychlí, aby zvládali všechny termíny na odpovědi do osmi dnů jako zdraví lidé a psali stovky stránek suplik... 

]]>
haslingerova@fragmenty.cz (IVANA HASLINGEROVÁ) ZDRAVÍ Wed, 17 Jul 2019 07:01:38 +0000
Je smutné, že si někteří politici nestydí přihřát svou polívčičku už i na světcích http://fragmenty.cz/index.php/cirkev/item/2837-je-smutne-ze-si-nekteri-politici-nestydi-prihrat-svou-polivcicku-uz-i-na-svetcich http://fragmenty.cz/index.php/cirkev/item/2837-je-smutne-ze-si-nekteri-politici-nestydi-prihrat-svou-polivcicku-uz-i-na-svetcich Velehrad, město spojené s počátky křesťanství u nás právem slaví každoročně svoji minulost

Je smutné  že i tak slavnostní chvíle jakou byly dny plné oslav u příležitosti příchodu v roce 863 sv. Cyrila Metoděje  na Velehrad, se pro některé soudobé politiky staly vhodnou příležitostí, jak si na ní přihřát svoji politickou polívčičku. Snad nejubožeji to předvedl zřejmě za vydatné pomoci svého letitého holdujícího "poradce Johnyho Walkera" Miroslav Kalousek, který se pustil do Tomia Okamury slovy: „Ten příběh mě nepřestane fascinovat. Dva špičkoví vědci své doby opustí pohodlí a vydají se pěšky do divočiny. Za pár let tu založí kulturu, z níž čerpáme dodnes. Zaplaťpánbůh nebyl Rastislav členem SPD, to by do země žádné imigranty nepustil.“  V jeho fanatismu mu dokonce nevadilo, že nazval významné pozvané hosty Velkomoravského knížete Rostislava, svaté bratry Cyrila  a Metoděje, imigranty. To, že si díky svému "poradci"  Johny Walkerovi plete pan Kalousek už léta  nacionalismus se šovinismem a fašismus s pravicí je známo. Nyní doplnil seznam neznalostí o další neznalost - popletl si pozvané vysoce vzdělané hosty hlavy státu knížete Rostislava s nikým nezvanými nelegálně příchozími nevzdělanými imigranty. Co na tom, hlavně když mohl očernit nenáviděného politického nepřítele podobně jako to činil např. s někdejším předsedou Akce D.O.S.T. Ladislavem Bátorou a mnoha dalšími politiky či novináři.

Tomio Okamura na sociální síti se ale nedal a kontroval panu Kalouskovi: „Cyril a Metoděj byli Evropané, ale nikdy nešířili nějaké multikulturní bludy, ale naopak s nasazením svých životů posilovali národní svébytnost a národní kultury a tradice našich slovanských předků proti germanizaci, kterou se nám pokoušeli vnutit z tehdejší západní Evropy.“ 

Oba pánové si v zápalu politického boje neuvědomili,  že  v době věrozvěstů byla střední Evropa prakticky liduprázdná a osídlení se omezovalo na několik málo  hradišť či větších říší oddělených pralesy a že ani na Velké Moravě ani v tehdy již mocné Francké říši neexistovalo nic jako národnostní pohled na politiku, protože neexistoval pojem národ, tak jak ho chápeme dnes. Rovněž pohyb lidí se nepřibližoval tomu, jak vidíme migraci dnes, natož pak aby se tehdy hovořilo o multikulturních bludech. Nicméně nedosáhli zdaleka hloubky, jakou dosáhl  v rove 2010 slovenský premiér Fico se svým projevem u příležitosti odhalení jezdecké sochy velkomoravského knížete Svatopluka, v němž ho označil za mocného krále Slováků. 
 
Odhlédneme-li od toho, že je nedůstojné v takto památné dny rozviřovat politické žabomyší války, výroky mnohých z nich ukazují, že neznají základní věci z našich dějin. A co je ještě smutnější, že stejnou  povrchní znalost prokazují i mnozí žurnalisté píšící o nich. Podle  Luboše Záloma v článku otištěném v Neviditelném psu příchod věrozvěstů dokonce nic podstatného nezměnil. Velkomoravská politická elita už před příchodem věrozvěstů poznala, že křesťanství je pro ni prakticky jedinou možností, jak si udržet svébytnost. Podobně prozíravě smýšlelo čtrnáct českých knížat, která se nechala v roce 845 pokřtít v Řezně. Cyril a Metoděj nepřišli mezi divochy. Na velkomoravských sídlech stály kostely, v nichž působili latinští kněží spadající pod pasovského biskupa, resp. salcburského arcibiskupa.  Pouze obyčejní lidé stále setrvávali u svých pohanských zvyků, na tom však příchod věrozvěstů nic podstatného nezměnil. V souboji mezi slovanskou a latinskou liturgií a mezi nábožensko-politickým vlivem Konstantinopole a Říma nakonec Cyril s Metodějem a jejich žáci prohráli...  
 
Co na tom, že prokazatelná skutečnost je, že ta česká knížata pokřtěná v Řeznu r. 845 byli  z Velké Moravy, kam v té době Čechy nepatřily, a že šlo o knížata z její dnes slovenské  části v Nitře. Pokud pana Záloma snad mátlo, že klášterní letopisy zmiňují pokřtěné jako "duce bohemorum", neznamená to, že píší o Češích, ale že tak říkají všem pokřtěným. Metoděj byl navíc pozván již pokřtěným knížetem Rostislavem proto, aby zajistil výuku domácích slovanských kněží a šířil s jejich pomocí víru mezi tím "obyčejným pohanským lidem". Právě to pokládal Metoděj za své hlavní poslání - učinit ze všech pohanů křesťany -  a v tom rozhodně neprohrál. Kázal jejich řečí, nikoli latinsky, přeložil s bratrem dokonce Nový zákon do jejich řeči a za tím účelem vynalezl jeho bratr dokonce slovanské písmo Hlaholici. Posléze se stal Moravským arcibiskupem a Morava se stala díky tomu státním útvarem zvaným Velkomoravská říše stojícím na roveň tehdy mocné a konkurenční sousední Východofranské říši. Arcibiskup Metoděj tak položil nejen základy prvního Římem uznaného státního útvaru na našem současném území, ale přivedl jeho lid ke křesťanství. Bez jeho vysvětlování obyvatelům Písma svatého v jejich řeči by se to nepodařilo, i kdyby se o to snažili cizí kněží v latině sebevíc, protože by jí prostě nerozuměli. Odkaz Metoděje i jeho bratra je opravdu mimořádný. Věrozvěsti položili ideje prvního státního útvaru na Moravě a položili základ k šíření křesťanství mezi běžným lidem, čímž zařadili Velkomoravskou říši mezi tehdy moderní a Římem uznávané země. Pokřtít pár ctižádostivých knížat, aby měli dobré styky s Římem, nebyl problém, ale přijetí nového pohledu na svět a Boha celým národem je práce gigantická. A stálo za tím mnoho práce, obětí jak jejich, tak i knížete Rostislava. 

Pokládám proto  za nutné opravit  pokrokový pohled  na toto období po vzoru ministra Gottwaldovy vlády prof. Zdeňka Nejedlého a uvést hlavní historicky prokazatelné skutečnosti o tom, jak vznikal v desátém století první státní útvar na našem současném území - Velkomoravská říše - a co všechno bylo nutné provést k rozšíření  křesťanství v něm:  

V 9. století existovala  v místech budoucí Velkomoravské říše dvě knížectví - Mojmírovo Moravské a Pribinovo Nitranské. Za souseda mělo Mojmírovo knížectví Římem uznávanou Franskou říši, jejímuž  knížeti Ludvíku Pobožnému platilo  za klid v říši od roku 822 poplatky. (Do roku 822 vystupovali Moravané ještě jako kmen). Z Franské říše začalo pronikat do Moravské říše křesťanství prostřednictvím bavorské misie z Pasova  a z Dalmácie. Kníže Mojmír pochopil, že Franskou říši činí silnou křest jejího knížete a roku 831 přijal Mojmír v Pasově křest a dokonce povinně pokřtil všechny poddané pasovskými biskupy. Lidi tomu ale nerozuměli (vše jim říkali latinsky) a žili dál se svými bůžky. Dva roky na to v roce 833 dobyl Mojmír stejně pohanskou Nitru a připojil ji ke své Moravské říši, čímž vznikla Velká Morava. 

Po Mojmírovi nastoupil kníže Rostislav, který si uvědomil, že nestačí jen lidi pokřtít, ale vysvětlit jim smysl křtu v jejich jazyce, na což potřebuje své kněze. Poslal v roce 860 papeži žádost o zaslání učitele, který by zajistil výuku pohanského lidu domácích kněžími, kterým by lidé rozuměli. Papež si nechtěl ale popudit Ludvíka Pobožného a nevyhověl mu. Proto se Rostislav obrátil na byzantského císaře Michala II., který vyslal na Velkou Moravu bratry Konstantina a Metoděje, aby tam zavedli křesťanství.  Do té doby tam stále i přes přání Rostislava a křty knížat i poddaných vládlo mezi lidem pohanství. 

Bratři si uvědomili, že lid potřebuje kázání v jeho jazyce a k tomu že je nutný překlad bible do staroslovanštiny. K tomu bylo nutné nalézt slovanské písmo. Konstantin ho nakonec  vymyslel a nazval je Hlaholicí. Pak přeložil Bibli. Metoděj mezi tím kázal a šířil víru mezi lidmi. Nešlo to ale i přes jeho skvělou rétoriku lehce.  Musel nakonec vydat " Zakon sudnyj ljudem" (Soudní zákon pro laiky) na základě něhož mohl trestat obce, jejichž osadníci se klaní pohanským bůžkům a  vypořádávat se s lidmi, kteří nepřijali křesťanství a konali pohanské oběti nebo přísahy. A to z dnešního pohledu velmi přísně:  „Každá vesnice, v níž se konají oběti nebo přísahy pohanské, ať je předána Božímu chrámu se vším majetkem, který patří pánům v této vesnici. Ti, kteří konají oběti a přísahy, ať jsou prodáni s veškerým svým majetkem a získaný výnos ať se rozdá chudým, “ stojí v zákoně. Nakonec se s pomocí zákona a soustavným vysvětlováním podařilo Metodějovi uvést mezi lidem křesťanství do života a východofranští kněží ztráceli vliv. Uvědomovali si možné získání naprosté nezávislosti Velké Moravy na Východofranské říši a stěžovali si proto u papeže kvůli jazyku, ve kterém Konstantin s Metodějem kázali. A tak museli bratři podniknout cestu do Říma, aby se obhájili. Podařilo se jim to. Papež Jan VIII. roku 880 schválil jejich činnost (poslal Svatoplukovi bulu Industriae tuae, v níž byl Metoděj jmenován arcibiskupem Moravy a Panónie. Rovněž jmenoval německého klerika Wichinga jako biskupa Nitry. Staroslověnština byla uznána jako čtvrtý liturgický jazyk společně s latinou, řečtinou a hebrejštinou. Získáním arcibiskupství se  Velká Morava stala uznávaným státem s názvem Velkomoravská říše.

Po návratu z Říma zjistil ale Metoděj, že se odehrály velké změny. Za pomoci Východofranské říše byl Rostislav svým synovcem Svatoplukem zbaven moci a oslepen, novým vládcem se stal  SvatoplukPo využití pomoci Východofranské říše se jí Svatopluk chtěl ale zbavit, což vedlo k válkám. Svatopluk připojil mnoho knížectví včetně Českého, které do té doby nebylo její součástí a podléhalo Východofranskému císaři (Morava, Slovensko, Čechy, Polsko, Slezsko, Panónie). 

 

 

 


 

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Územní vývoj a členění Velkomoravské říše na vrcholu moci mezi lety 833–907. Východní Franky na západě, Bulharsko na jihu.  
 
Teprve v té době se staly na chvíli Čechy součástí Velkomoravské říše. V roce 870 vyhnal Svatopluk nenáviděné Franky z Moravy, ale nakonec musel v roce 874 uzavřít Svatopluk s mocnou Východofranskou říší smír, ve kterém se zavázal k placení "poplatku za mír". Také na něj byly vedeny tlaky zastánců latinské bohoslužby, na jejichž stranu se Svatopluk přidal. Po Metodějově smrti (885) vyhnal Svatopluk jeho žáky dokonce z říše a Velkomoravská říše se přiklonila k západní kultuře.

Po smrti Svatopluka v roce 894  sílily útoky Franků. Jeho nejstarší syn Mojmír II, se pokoušel Velkomoravskou říši zachránit. Podařilo  se mu konsolidovat poměry a v roce 899 vyslal  poselstvo k papeži do Říma se žádostí o vysvěcení domácích biskupů a obnovu moravské arcidiecéze. Papež Jan IX. vyslal na Moravu tři své legáty, kteří měli za úkol znovu vybudovat moravskou církevní organizaci. Vysvětili moravského arcibiskupa a tři jeho biskupy. Moravská církevní provincie tak byla plně dotvořena. Zdálo se, že se Mojmírovi II. podařilo říši zachránit. Bohužel se v Panónii objevili kočovníci z východu zabývající se chovem dobytka a loupežemi - Maďaři.  Frankové se snažili před Maďary chránit a ve Franské říši (mimo jiné v Bavorsku) zavraždili v roce 904 maďarského velkoknížete Kurszána. Maďaři zaútočili od okolí Nitry přes Velkou Moravu na Východofranskou říši. Tehdy pravděpodobně zahynul  v bitvách kníže Mojmír II. K rozhodující bitvě mezi Bavory a Maďary došlo  v roce 907 u Bratislavy. Boje dokonaly to, že Velká Morava k roku 907 zanikla.

Na Slovensku i po zániku Velkomoravské říše přetrvával význam bývalých velkomoravských žup, jako Nitra, Prešburk. Jejich političtí představitelé se podíleli na formování uherského státu. Tehdejší Nitranské knížectví zahrnující území nynější SR začlenilo do Uherska. Slovenské území zůstalo až do 12. století sice prakticky autonomní, avšak pod suverenitou Maďarů. 

A jak toto dění na Moravě ovlivnilo Čechy

Čechy nebyly za Mojmíra I. a Rostislava  členy Velkomoravské říše, ale byly pod vlivem Východofranského (Bavorského) císaře, kterému platily poplatky za mír. Až Svatopluk je připojil k Velkomoravské říši. Na Svatoplukově dvoře byl v roce 885 pokřtěn český kníže Bořivoj a jeho manželka Ludmila z rukou arcibiskupa Metoděje a  Bořivoj byl Svatoplukem jmenován správcem v pohanských Čechách. Bořivoj uznal svrchovanost Moravy v Čechách, což připomíná pozdější údělná panství na Moravě těch Přemyslovců, kteří nedosáhli na pražský knížecí či královský stolec. To v Čechách vyvolalo povstání, které bylo potlačeno za pomoci Svatoplukova vojska. Po Bořivojově smrti  převzal v roce 888 nad Čechami na čas vládu Svatopluk. Po smrti Svatopluka 894  se od Velkomoravské říše za vlády přemyslovského knížete Spytihněva (syna Bořivojova) v červenci roku 895 na obecném sněmu v Řezně  Čechy od Velké Moravy odtrhly  a vrátily se opět k Východofranskému (Bavorskému) králi.  Křesťanství ale již v Čechách zůstalo a bylo šířeno nadále, takže právem slavíme příchod arcibiskupa Metoděje a jeho bratra Cyrila na Moravu. Položil základ pro naši křesťanskou tradici a pokřtěním knížete Bořivoje se staly Čechy Římem uznávaným státem. 
 
]]>
pancir@fragmenty.cz (Super User) CÍRKEV Sun, 14 Jul 2019 10:21:13 +0000
Národ bez možnosti psát a číst ve své řeči není národem http://fragmenty.cz/index.php/cirkev/cirkev-a-moralku-naroda/item/2836-narod-bez-moznosti-psat-a-cist-ve-sve-reci-neni-narodem http://fragmenty.cz/index.php/cirkev/cirkev-a-moralku-naroda/item/2836-narod-bez-moznosti-psat-a-cist-ve-sve-reci-neni-narodem Solunští učenci sv. Cyril a Metoděj přinesli našemu národu písmo, křesťanskou kulturu a víru dávající naději
Každoročně se čtvrtého a pátého července u příležitosti svátku Sv. Cyrila a Metoděje scházejí na památném Velehradě nejen věřící, ale i nevěřící napříč kulturním, vědeckým a politickým světem, aby si  připomněli, co pro nás v desátém století tito soluňští bratři udělali. S úctou vzpomínají, že z jejich díla vyrostla nejen naše duchovní a kulturní křesťanská tradice, ale i státní idea. Letošní ročník Dnů lidí dobré vůle byl mimořádně významný díky třem důležitým výročím – 1150 let od smrti sv. Cyrila a  jmenování prvního moravského arcibiskupa sv. Metoděje, 200. výročí jmenování Jana Rudolfa Habsbursko-Lotrinského olomouckým arcibiskupem a 30. výročí svatořečení Anežky České na počátku zásadní změny v naší společnosti v roce 1989. Díky tomu, že velkomoravský biskup Metoděj pokřtil českého knížete Bořivoje a jeho choť sv. Ludmilu, byli tito panovníci přijati za rovnocenné mezi ostatní křesťanské panovníky té doby a náš národ přestal být považován za nevzdělané pohanské barbary. V té době bylo totiž přijetí svátosti křtu nejen církevní, ale přímo státnické gesto. Pohané nesměli ani sedět u jednoho stolu s křesťanskými panovníky, ale na zemi se služebnictvem. Po křtu knížete Bořivoje se jeho česká říše stala uznávaným státním útvarem, stejně jako tehdejší říše Franská, a on i jeho následovníci mohli nárokovat královskou korunu. Bořivoj po křtu přesídlil z Levého Hradce do Prahy a s odvoláním na význam a důležitost státnosti požadoval přemístění arcibiskupství z Velké Moravy do Prahy, k čemuž se váže  legendární Palladium země české. Dá se uzavřít, že PŘÍCHODEM SV. CYRILA A METODĚJE JSME SE STALI STÁTNÍM ÚTVAREM ROVNOCENNÝM OKOLNÍM KŘESŤANSKÝM STÁTŮMSV. CYRIL A METODĚJ PŘINESLI ZÁKLADNÍ IDEU NAŠEHO KŘESŤANSKÉHO STÁTU
 
Cyril a Metoděj naučili tehdy naše do té doby nevzdělané barbarské předky chápat, že víra a rozum se navzájem potřebují a jsou motory růstu životního rozvoje člověka a tím i i celé společnosti. Vysvětlili jim, že  víra je světlo, které jim dává nový pohled na svět a nedovoluje jim rezignovat, propadat pesimismu, ale umožňuje jim v každé situaci mít naději. A mít naději i v těch nejtěžších chvílích je ten největší dar. Není nic horšího, než když člověk zjistí, že je konec, že zemřela poslední jiskřička naděje. A toto poselství soluňských bratrů bychom si měli i my lidé 21. století neustále připomínat. Dědictví víry, které našemu národu předali,  je stále živý dar od živého Boha, je stálou formou života. Je to Boží dar, ne pouze nějaké pro moderní lidi přežité náboženství. Cyril a Metoděj přinesli díky písmu cyrilici Slovanům možnost se s tím, co o Víře stojí v Písmu svatém, seznámit v jejich jazyce. Byl to obrovský dar, který nyní ani neumíme dostatečně docenit. Národ bez možnosti psát a číst ve své řeči není národem, ale žije na úrovni podobné zvířatům.
 
Palladium země české, obrázek Staroboleslavské madony je po staletí jedním ze symbolů české státnosti a jedno z hlavních lákadel letošních Dnů lidí dobré vůle na Velehradě. Vystavení této památky nad hlavním oltářem na Velehradě připomíná letos mimo jiné 1150. výročí od smrti svatého Cyrila a jmenování svatého Metoděje prvním moravským arcibiskupem a také 30. výročí svatořečení Anežky České.  (Obrázek archiv Arcibiskupství pražského(
 
Je neuvěřitelné, co dokáže způsobit jedna z hlediska lidských ději vteřinová návštěva inteligentních lidí a jak ovlivní chod dějin státu po tisíciletí. Všichni vládcové jsou smrtelní a z hlediska dějin vládnou jen na krátký okamžik, ale víra  a Bůh jsou s naším národem po tisíciletí a budou i nadále. A nezlehčí to žádné znevažování totalitními nevzdělanými vládci.  Přesně jak to stojí v poutní Velehradské písni: „Velehrad náš ten rozkvétá, vždy znova, žádná moc nám ho již nerozboří, pokud náš národ v hloubi srdce chová důvěru k Matce, která divy tvoří... Víře vždy věrní budou Moravané, dědictví otců, zachovej, nám Pane.“ 
 
 
Převratný význam příchodu soluňských bratří Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu, z kterého postupně vyrostla naše duchovní, kulturní a státní tradice, si na rozdíl od nevzdělaných komunistických vládců uvědomili po roce 1989 naši současní politici a 5. červenec vyhlásili státním svátkem. Náš stát se tím po půl století komunistického duševního marazmu znovu hrdě přihlásil k jejich odkazu a ke křesťanské tradici. Palladium země české bylo vysvobozeno ze mříží Státní bezpečnosti, do nichž bylo v roce 1950 potupně vzpupnými a nevzdělanými komunistickými vůdci uvrženo a zbaveno všech ozdob i korun. Biskupská konference dala pro něj zhotovit repliky svatováclavských korunek a v roce 2015 při návštěvě Věčného města zvané Ad limina požehnal jeho novým korunkám sám papež František. Potvrdilo to vizi autorů dostavby katedrály sv. Víta, kteří v hlavním chrámovém oknu Nejsvětější Trojice představují Pannu Marii se Svatováclavskou korunou na hlavě. Max Švabinský tímto způsobem po skončení války v roce 1945 symbolicky znázornil návrat svobody a suverenity po nacistické okupaci. Současní politici a církev tím vyjadřují trvalou suverenitu naší země po éře nacistické a po té komunistické zvůle. Věřme, že ji opět získáme vymaněním se z okovů novodobého protektora - EU. 
 

 

Desetitisíce občanů se každoročně schází na památném Velehradě k uctění památky sv. Cyrila a Metoděje, snímek archiv Arcibiskupství pražského
 
 Slavnosti na Velehradě gradují vždy 5. července národní poutí, jejímž vrcholem je dopolední slavnostní bohoslužba. Hlavním celebrantem té letošní byl diplomat Vatikánu, apoštolský nuncius v Česku Charles Daniel Balvoa.  Spolucelebranty byla dvacítka českých biskupů a desítky kněží.
 
 
Apoštolský nuncius v Česku Charles Daniel Balvo, diplomat Vatikánu, který sloužil slavnostní mši na Velehradě | Foto: Roman Verne
 
„Dnes oslavujeme svaté Cyrila a Metoděje, kteří byli posláni po dvou, jako apoštolové v evangeliu. Byli to dva bratři, kteří se vydali na cestu ze svého domova v Soluni a začali hlásat evangelium našim předkům, kteří ještě neznali osobu Ježíše Krista. Vydali ze sebe to nejlepší a dědictví, které nám předali, je úžasné: víra, modlitba, zpěvy, písmo, jazyk, tradice. Dnešní svět se vyznačuje stejnými obtížemi a výzvami, kterým čelily první křesťanské komunity v Korintu. Je zde tolik nespravedlnosti a zlo je ve společnosti skutečně přítomno. Je zde na výběr mnoho různých filozofií a náboženských směrů. My katolíci se, jako svatí Cyril a Metoděj, zavazujeme k tomu, že  dáme to nejlepší ze všeho co máme, abychom hlásali světu slovy i skutky radostnou zvěst evangelia Ježíše Krista. Světu, který hledá cíl a smysl, nabízíme poselství víry, naděje a především lásky. Poslání svěřené církvi vyžaduje oddanost a soustředěný zájem. V dějinách církve se duchovní někdy neřídili poučením daným Ježíšem. Nechali se rozptýlit jinými zájmy - politickou mocí, penězi, pohodlným životem, osobními zájmy, které vrhly stín na integritu poslání, do kterého byli zapojeni. Věřící jsou proto voláni k tomu, aby dávali to nejlepší z toho, čím jsou a co mají, a vyvarovali se všeho, co je rozptyluje a odvádí jejich pozornost od Ježíšovy osoby,“ uvedl mj. ve svém kázání apoštolský nuncius Balvo. 
 
Velehrad je spojen nejen se slovanskými věrozvěsty, ale také se sv. Ludmilou, která zde přijala z rukou Cyrila a Metoděje  spolu se svým manželem českým knížetem Bořivojem křest při návštěvě tehdejší Svatoplukovy Velkomoravské říše. Na mši svaté byla proto vystavena cenná relikvie, lebka sv. kněžny Ludmily, první české svaté a patronky naší země. Jedná se o jeden z nejvzácnějších skvostů Svatovítského pokladu, který je na Pražském hradě k vidění jen jednou v roce, a to 16. září na svátek svaté Ludmily. Ke stému výročí naší země se tak po mnoha staletích vrátila babička patrona naší země svatá Ludmila na posvátný Velehrad.
 
 
Olomoucký arcibiskup Jan Graubner se ve své homilii poohlédl do nedávné minulosti. Upozornil na události předcházející druhé světové válce, nástupu komunismu, pražského jara, sovětské invazi i vzniku samostatné ČR: „Neseme zodpovědnost za skutečnosti, které nahánějí strach nejen tím, že roste politický vliv potomků komunistických diktátorů. Nová tvář marxistické ideologie bere svobodu, rozvrací řád a budí nenávist, zpochybňuje právo na život od početí až do přirozené smrti, rozdílnost muže a ženy nebo právo dětí na bezpečné prostředí opírající se o manželství a věrnost jejich rodičů. Cyril a Metoděj u nás položili základy křesťanské kultury i státnosti. Jsem rád, že tuto kontinuitu nám dnes připomíná přítomnost lebky svaté kněžny Ludmily, která přijala křest od svatého Metoděje. Nejlepší plody našeho národa vyrostly právě z přijetí a uskutečňování Boží moudrosti. Kdo žije za každých okolností z evangelia, které nám přinesli svatí Cyril a Metoděj, dělá to nejdůležitější pro šťastnou budoucnost našich rodin, našeho státu i Evropy."
 
Pan  arcibiskup Graubner připomněl rovněž  zasvěcení našeho národa Panně Marii při cyrilometodějské pouti roku 1993: "Zasvětit se znamená svěřit, odevzdat, dát se nejen do ochrany, ale i plně k dispozici. Zasvětit se Panně Marii znamená rozhodnout se patřit jí, být jako ona, nechat ji působit ve svém životě. Zasvětit se společně znamená společně slíbit, že nechceme žít jen pro sebe, ale také pro Ježíše uprostřed nás, a společně vydávat světu svědectví o něm. Jako společenství chceme být Marií, která dává světu Spasitele Ježíše. To může být nejcennějším darem pro naši společnost, která pak už nebude bez Boha, ale dostane příležitost objevit Boží moudrost, krásu křesťanské kultury a mír plný naděje,“ uzavřel arcibiskup Graubner své kázání. 
 
Na jeho slova plynule navázal obřad vyznání víry s obnovou křestního vyznání a zasvěcením se Panně Marii. „Chceš jako Maria žít podle Božího slova, aby se vtělovalo do tvých skutků? Chceš jako Maria hledat dobro druhých? Chceš jako Maria přispět k povznesení naší kultury úctou ke každému člověku?“ ptal se Dominik kardinál Duka, arcibiskup pražský a primas český, přítomných a 40 tisíc přítomných na otázky odpovídalo svým „Ano“. V závěrečné modlitbě tohoto obřadu pak pan arcibiskup zasvětil Panně Marii a skrze ni Bohu celý národ, „aby v nás i skrze nás mohl budovat své království pravdy, spravedlnosti, lásky a pokoje.“
 

Věřme, že Bůh slyší prosby pana arcibiskupa a nedopustí aby tisíciletou křesťanskou kulturu našeho  národa zničily hordy nevěřících muslimů valících se denně do Evropy.   

]]>
haslingerova@fragmenty.cz (IVANA HASLINGEROVÁ) CÍRKEV VYTVÁŘÍ MORÁLKU NÁRODA Fri, 12 Jul 2019 14:47:26 +0000
Pohádky na letní výlety - Strašidla ze Zálesí http://fragmenty.cz/index.php/kultura/item/2834-pohadky-na-letni-vylety-strasidla-ze-zalesi http://fragmenty.cz/index.php/kultura/item/2834-pohadky-na-letni-vylety-strasidla-ze-zalesi Potkáte na výletech všechna strašidla ze Zálesí?

Kniha pohádek Strašidla ze Zálesí přenese čtenáře ze současné přetechnizované doby do časů, kdy byly naše lesy ještě plné divých mužů, hejkadel, bludiček a víl, kdy v každém rybníku bydlel místní hastrman, kdy stavení byla plná šotků a ďáblíků, prostě do doby dětství našich prababiček. Proto je jako dělaná pro milovníky procházek do přírody. Pro ty starší jako nostalgické zasnění při pohledu na paseku plnou víl a rybník plný rusalek, pro děti jako romantické napětí, zda jim při procházce lesem nepřistane na zádech hejkaldo, či zda je nezatahá za nohu hastrman nebo skřítek z rybníka, o němž si večer četly pohádku. Při jejím čtení se prostě pro čtenáře zastaví čas, zasní se nad zelenookými rusalkami a nalezne tolik potřebné zklidnění v současné hektické době. A právě pro tuto její vlastnost, kterou se odlišuje od moderních dětských knih, nad ní přebrala záštitu Kulturní komise ČR. Vyšla v červenci 2017 jako 644. publikace nakladatelství Práh (www.prah.cz.) Je k dostání ve všech knihkupectvích a v internetových e-shopech. Pokud byste ji již nesehnali ve vašem knihkupectví, kontaktujte nás: fragmenty@fragmenty.cz a my Vám zařídíme její zaslání.

Básnířka, prozaička a publicistka Českomoravské vrchoviny v kraji zvaném od nepaměti Zálesí Libuše Pamětnická (*10.7.1920 Hněvkovice, †29.10.1992 Humpolec) zpracovala svou vlastní básnířskou metodou pohádky, které v dětství slýchala. Vlídné prostředí vesnické školy v Hněvkovicích s velkou dědečkovou knihovnou, u něhož v dětství žila,toulky tamními lesy, vyprávění místních pověstí vesnických žen při dračkách, to vše bylo hlavní motivací k sepsání této knihy. Podnebí na Zálesí bylo nadmíru drsné, končina byla prakticky zcela odříznuta od hlavních silničních a železničních tahů. Snad proto právě tam se ještě nedávno vyskytovaly bludičky zvané světýlka, hejkalové, divoženky, diví muži, ďáblíci, rusalky a především hastrmani.

Lesy a rybníky jsou ale všude a i v nich žijí veselí vodníci Camprlíci, lesní strašidla a hejkadla... Vzpomínky na dětství patří i v životě většiny z nás k těm nejmilejším a pohádkové bytosti jsou díky nim přítomny všude kolem nás. Chce to jen se zasnít a zavzpomínat na dětství a pak se procházka krajinou stane jednou velkou pohádkou, přičemž všude kolem nás ožijí pohádkové bytosti. Věřme, že se pohádky budou líbit i moderním přetechnizovaným dětem. 

Podle názoru odpovědného redaktora presidenta Kulturní komise ČR Doc. Ing. Jiří Pancíře, CSc., mají pohádky velmi dobrou literární úroveň. „Kromě vyčerpávajícího popisu strašidel zachycují i život lidí žijících tehdy na vesničkách uprostřed lesů. Lze je proto přijmout i jako pěkně napsané a čtivé povídání o životě ve vesnicích na Humpolecku, kde byly zařazeny mezi povinnou četbu ve škole. Přál bych si, aby kniha čtenářům přinesla tolik potřebný klid v této tak hektické době. Aby se přenesli při jejich čtení do doby, kdy lesy byly plné hejkadel a bludiček, kdy v každém rybníku sídlil hastrman a na jeho hladině tančily zelenooké rusalky,“ píše docent Pancíř v Editorské poznámce ke knize.

 

Ukázka několika pohádek:

Camprlík

V pověsti o dvou zakletých javorech padne jméno bývalého soukenického rybníka Mlejnek u městečka Humpolce. Je to rybník maličký, vlastně jen rybníček, a proto taky i svého vodníka měl stejně mrňavého a tak trochu střeleného. Kdo ho překřtil na Camprlíka, to už se neví, ale jisté je, že na to jméno slyšel a na zavolání vystrkoval svou hlavu v červeném kloboučku z vody. Řeklo by se, že městský vodník, který neváhá, aby se ukázal, když na něho někdo volá může všelicos okoukat, trochu se vzdělat, ale on nic. Každému tykal, na každého, kdo šel okolo, rád vybafnul a nejednou se stalo, že se musel lopotit s nějakou kolemjdoucí vesnickou babkou, která se ho lekla tak, že žbluňkla do vody, aby jí vylovil z vody. Protože nebyl žádný silák, hekal a naříkal a málem volal o pomoc, než ji dostrkal zpátky na břeh a pak si raději dal nějaký čas pokoj.

Humpoláci ho brali jako trochu trhlé ale neškodné strašidlo a nebály se ho ani děti. Když byl dlouho zalezlý ve svém vodním příbytku, házely na hladinu Mlejnku kamínky a prý „Camprlíku, polez ven!“ Takže on byl vlastně přímo vyzýván, aby se ukazoval a předváděl své kousky.

Humpolec měl ještě jednoho vodníka z rybníka Cihelny, který byl skoro podobný člověku, a v blízkosti Želiva, Na jezerech, žil dokonce vodník Princ. Také si o nich něco povíme, zatím však na chvíli zůstaneme u Camprlíka, vodníka ryze vodničího, malého a zeleného, s červeným kloboučkem na hlavě a pusou od ucha k uchu. Prostě Camprlík tělem i svou vodničí duší.

Jde třeba kolem Mlejnku vážený občan Kulík a Camprlík po bradu schovaný v rákosí ječí, až uši zaléhají: „Kulíčku, Kulíčku, podej mi ručič- ku!“ Kulík nic, myslí si, jen se vyvřískej kluku vodnická, ale Camprlík ječí dál: „Kulíčku, Kulíčku, podej mi ručičku!“ „Nedám ti ručičku, ale hůlčičku!“ dopálí se přece jen nakonec Kulík, protože vidí na hrázi kluky a co kluci udrží v tajnosti? Celý Humpolec si bude za chvíli povídat, jak na něho, váženého měšťana, povykoval hastrman a k tomu ještě Camprlík! A měšťan Kulík tou hůlčičkou – byla to pořádná sukovice – jako muž udatný a nad hastrmaní drzostí povznesený, práskne do rákosí. Samozřejmě se ozvalo zaječení a v mžiku se vynořila zelená ruka, která zahrozila a hned zase zmizela.  Kulíka při tom pohledu a taky proto, že Camprlík proti svému zvyku byl zticha jako pěna, zlost náramně rychle přešla. Bydlel poblíž Mlejnku a vyčítal si, že se mu bude Camprlík mstít.Camprlík nebyl ale na nějakou velkou mstu dělaný. Pravda, Kulíkovi pocuchal trochu políčko, jež měl vedle rybníka, párkrát mu rozlil mléko v jeho sklípku, tu a tam podržel pod vodou některou jeho slepici nebo svázal svými pentličkami ocasy krav na jeho louce, ale jen jednou Kulíka doopravdy notně vyděsil a zesměšnil. Jak to udělal, o tom se dočtete v knize pohádek Strašidla ze Zálesí.

Hejkadla a houslista

V každém kraji se jim říká jinak. Hýkalové, hejkalové, ale přece jen nejčastěji to jsou hejkadla. Na rozdíl od strašidel, která se podobají lidem, mají tyhle lesní potvůrky podobu zvířecí. Jakou přesně, to ještě nikdo, kdo se s nimi setkal, kloudně nepopsal, protože hejkadla ukazovala svou moc především na lidském pozadí nebo zase přímo na obličeji. Někdo sice tvrdil, že mají psí hlavu, někdo zase, že dračí pracky.

Všichni však věděli, že dovedou létat a tak se tady usuzovalo i na podobu s velkým netopýrem, ovšem pořádně velkým. Snad se hejkadla dovedla převtělovat i do jiných podob. Buď tak nebo tak, v kraji, kde si lesy s lidmi tykaly, věřilo se na ně skálopevně a nikdo je zbytečně nedráždil tím, na co čekala, tedy slovíčkem „hej“.

Hejkadla nejvíce trápívala muzikanty a lidi, kteří dlouho do noci vysedávali v hospodách. Co se týká muzikantů, nebylo snad ani jednoho, kterého by neprohnalo.

Jeden houslista z proslulé Pamětníkovy kapely se seznámil s hejkadlem o zářijové želivské pouti. V ranečku koláče, buřty a okurky, pod paží housle, šněroval si to náš houslista zrovna v takové náladě ze Želiva do Záhoří. V půli cesty na samotě u Seckých ho napadlo, že musí najít pařez, na kterém starý Pamětník hrál na svou křídlovku noční sólo pro světýlka.  Jak to s houslistou dopadlo, o tom se dočtete v knize pohádek Strašidla ze Zálesí.

 

 

Jak Půlníček zachránil Hněvkováky

Žil-byl v době napoleonských válek v jedné lesní sluji, která zbyla z propadlého města Libice v hlubokých lesích u rybníka Jambora, lesní duch Půlníček. Hodně se toho o něm navypravovalo, málokdo se však s ním setkal. Trochu jako člověk, trochu jako strašidlo obýval lesní zákoutí jižně od vesnice Hněvkovice, kde se dosud říká v Půlníčkových jámách.

Ode vsi k nim vede cesta lukami posetými zjara zlatými blatouchy a bílými sasankami tak, že vypadají jako žlutobílý koberec. Každá louka má jméno podle toho, komu patřila. Je tu louka Cvrčkova, Slunečkova, Jarošova, Vališova a ještě jedna, která měla kdysi zvláštní jméno Napoleonka.

Kdo na ni vstoupil, tomu se zahoupala půda pod nohama a v dobách dávno minulých na ni nemohl člověk vstoupit vůbec, tak byla její půda zrádně bažinatá. Přímo z Napoleonky se vchází do jakési předsíně strašidelného černého a tajuplného lesa Libice, divokého skalnatého bludiště plného roklí, plazivého ostružiní, rulíku a bílého bezu.

Lidé sem chodívají málokdy a v dobách, kdy tam žil Půlníček, do jeho jam nevkročili ani za dne, natož pak v noci. Přesto to byly právě Půlníčkovy jámy, jež jednou Hněvkováky zachránily. Tedy ne ony, ale strašidlo, podle kterého byly pojmenovány, lesní duch Půlníček. Že by strašidla dovedla něco jiného než strašit? Že i ona mají ve svých strašidelných srdcích kousíček místa pro opravdové lidské trápení a pomohou, i když tajně, aby si nezadala před ostatními kamarády ze své strašidelné říše? O tom se dozvíte v knize pohádek Strašidla ze Zálesí. 

O jakých strašidlech se ještě dočtete?

Za dávných dob věřili lidé žijící na Zálesí, že pyšní andělé byli svrženi z nebes a pokud spadli do lesů, měnili se v divé muže, spadli-li do vod, měnili se v hastrmany, a ten, který dopadl na skálu, vzal na sebe podobu skřítka. A nejen to, v lesích na Zálesí žila ještě hejkadla, u potoků tančily rusalky, na lesních pasekách víly a doma na obyvatele čekali šotci dáblíci. O čertech a andělích nemluvě. Zkrátka Zálesí bylo plné strašidel, a domorodci se dušují, že tam žijí dodnes.

Divý muž je tajemná lesní bytost, zarostlá po těle, s velkými zuby a žhavýma rudýma očima. Žije v propastech a roklích a na zimu se do nich zahrabává jako medvěd. V létě chodí po lesích, houpe se v korunách stromů, vodí lidi z místa na místo a žerty si z nich tropí. Babce, která nese dříví, vleze do otýpky na zádech a tíží ji tak, že nemůže dál. Když ji babka shodí na zem, v tom vidí, jak z otýpky vyskočí divý muž a roste a roste, zahouká tak, že ozvěna přímo bouří, a zmizí v lese. Není proto divu, že když se večer sesedli dřevorubci kolem ohně uprostřed hlubokých šumících lesů, kde vítr kolem nich hučel a větve skřípaly a praskaly, věřili, že se kolem nich prohánějí diví muži, u rybníků na ně číhají vodníci a v každé lesní studánce je zatahají za nohu vodní skřítci.

Kromě divých mužů, hejkadel, víl, hastrmanů a rusalek bylo na Zálesí i mnoho létajících luceren, do nichž jsou zaklety duše zemřelých za to, že spáchaly za života něco velmi zlého a nemohou dojít po smrti klidu a pokoje. Hned jsou tu a hned zas jinde, ale stejně se stále vracejí tam, kde spáchaly svůj hřích, dokud je někdo náhodou dotykem a laskavým slovem nevysvobodí. A kromě luceren svítí louky a lesní pěšiny každou noc množstvím světýlek-bludiček, které zavádějí noční chodce doprostřed stále ještě hlubokých lesů, kde kolem nich tančí až do rána. Místní chasníci zkracující si přes les cestu od muziky ve vedlejší vsi by mohli vyprávět. 

O všech těchto strašidlech pojednává tato knížka. Po jejím přečtení budete vědět, kde které strašidlo na Zálesí žije, jak se jmenuje a především co máte dělat, abyste si se strašidly rozuměli a mohli o nich jednou vykládat svým dětem a vnukům stejně tak, jako to uměly naše maminky, babičky a prababičky. A pokud jdete jinými lesy a koupete se v jiných rybnících, pak tam rovněž žijí stejní hastrmani, jezinky, víly a hejkadla.

 

 

 Čekám na Vás na toulkách přírodou, Váš Camprlík

]]>
haslingerova@fragmenty.cz (IVANA HASLINGEROVÁ) KULTURA Fri, 12 Jul 2019 10:23:53 +0000
Přidejte se do Fanklubu neohroženého vlastence Okamury http://fragmenty.cz/index.php/politika-cr/item/2832-pridejte-se-do-fanclubu-neohrozeneho-vlastence-okamury http://fragmenty.cz/index.php/politika-cr/item/2832-pridejte-se-do-fanclubu-neohrozeneho-vlastence-okamury Jediný předseda strany Tomio Okamura se nebál jít do parlamentních voleb s heslem CZEXIT a voliči to ocenili. Stal se místopředsedou Sněmovny

Přestože ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR získal Tomio Okamura dostatečný počet hlasů na to, aby se stal místopředsedou parlamentu, jedná s ním premiér Babiš hůř než se zločinnými a zavrženíhodnými komunisty či se stranou, která díky svým nulovým postojům získala nejméně hlasů ve své historii. A to i přesto, že se ukázalo, že její předseda Hamáček nechce nic jiného, než aby zničil vládu, jejímž je místopředsedou. Premiér se před ním nadále plazí tak, že je musí jako malá rozmazlená děcka smiřovat sám prezident republiky. Než by se spojil se stranou, která je i přes neskutečnou mediální blokádu a přes ostrakizaci svými kolegy z dalších neúspěšných pastraniček, stále oblíbená, raději se ponižuje před zraky celého národa a staví se na stranu Hamáčka, který chce vyhodit ministra za to, že vyhodil podřízeného usvědčeného z korupce. Čestní občané cítí nespravedlnost a pokrytectví v jednání obou pánů. U Hamáčka snahu odpoutat pozornost od jeho neschopnosti prosadit stranu ve volbách, u Babiše strach o dotace z EU za to, že by měl ve vládě euroskeptickou stranu. A protože i europeistický levicový prezident se toho děsí, je jasné, že předseda Okamura potřebuje podporu u slušné veřejnosti, aby ho tito pánové spolu s bakalovskými médii neumlčeli. Proto občané, kteří se již na toto zbabělé patolízalské proevropské chování našich předních politiků nemohou dívat, založili FANKLUB  přátel Okamury a SPD a  naše revue Fragmenty si pokládá za čest být jeho členem. Pokud Vám není budoucnost naší země lhostejná, přidejte se i Vy.

 Nejde opravdu o maličkost. Evropská unie se díky Německu zasekla do přívalu Afričanů a vojáků bojujících za Islámský stát jako do obrovských kleští. Tito lidé se již nechtějí dát nikým zabrzdit a podlehli naivní propagaci, že se budou mít v Německu a dalších zemích EU stejně dobře jako původní obyvatelé. Podle průzkumů nezávislé agentury je rozhodnuto opustit zemi a jet do EU 38 milionů Afričanů. To není opravdu legrace. A zprávy z Libye tomu všemu nasvědčují. Stále tam čekají davy na odvoz. Zde již nejde o žabomyší válku o některé body programů stran, ale o záchranu naší země před tímto nebezpečím. Nejde přitom jen o astronomické výdaje státu na jejich obživu, ale o zánik naší tisícileté křesťanské kultury a civilizace.  Proto spojme síly a přidejme se na stranu odvážného politika, který se chce tomuto nebezpečí postavit, dokud je snad ještě trocha času. 

Staňte se členy jeho FANklubu! Na drobné hádky o další body v programu jeho strany je čas až po zamezení tomuto hlavnímu nebezpečí. Bude-li tu vládnout šaria, stejně na tyto hádky nedojde. https://www.facebook.com/groups/FanklubTO/

]]>
haslingerova@fragmenty.cz (IVANA HASLINGEROVÁ) POLITIKA Tue, 09 Jul 2019 06:37:39 +0000
Letní srovnání cen pohonných hmot http://fragmenty.cz/index.php/ekonomika/item/2828-letni-srovnani-cen-pohonnych-hmot http://fragmenty.cz/index.php/ekonomika/item/2828-letni-srovnani-cen-pohonnych-hmot Letní srovnání cen pohonných hmot

V průběhu července a srpna letošního roku budou ceny pohonných hmot dosahovat podobných úrovní jako v loňském roce. Tehdy se průměrná cena benzínu pohybovala v rozmezí 33,17 až 33,45 koruny za litr. Nafta byla levnější a průměrně stála 32,32 až 32,60 koruny za litr. První červencový den letošního roku se benzín v průměru prodával za 33,05 koruny za litr a nafta za 32,15 koruny za litr. Současné ceny pohonných hmot jsou mírně levnější než v roce 2018. K tomu napomohl uplynulý týden, kdy ceny benzínu a nafty slabě klesaly. Propad cen se však bude postupně zastavovat a přes stagnaci přejde v průběhu prázdninových měsíců do růstu. Tím se ceny pohonných hmot začnou přibližovat k podobným úrovním jako v loňském roce.

 Pro řidiče byl výrazně lepší rok 2017. Tehdy se průměrná cena benzínu v průběhu července a srpna pohybovala v rozmezí 29,50 až 29,79 koruny za litr. Nafta byla v průměru ještě levnější a stála 28,36 až 28,65 koruny za litr. Příznivý byl pro řidiče i rok 2016. V tomto roce šlo o prázdninových měsících tankovat benzín za průměrnou cenu 28,95 až 29,91 koruny za litr a naftu za 27,46 až 28,35 koruny za litr. Z historických cen je patrné, že například cesta do Chorvatska a zpět stála při průměrné spotřebě paliva ve výši 7 litrů na 100 kilometrů v letech 2016 a 2017 zhruba o 400 korun méně než v loňském a pravděpodobně i letošním roce.

Aktuálně se cena ropy Brent pohybuje na úrovni 63 dolarů za barel. Před rokem se ropa Brent obchodovala za 78 dolarů za barel. Výrazně nižší cena ropy by se měla projevovat v koncových cenách pohonných hmot. To se však v praxi neděje a ceny benzínu a nafty jsou jen nepatrně nižší než v loňském roce. Kromě ceny ropy ovlivňuje koncové ceny pohonných hmot i kurz koruny vůči dolaru. Před rokem šlo dolar koupit za 22,36 koruny. Aktuálně se cena dolaru pohybuje na úrovni 22,54 koruny. Kurz koruny je tak vůči dolaru mírně slabší, nicméně to plně nevysvětluje současnou úroveň cen benzínu a nafty. Ve skutečnosti si pumpaři nechávají o trochu vyšší marže, z kterých hradí rostoucí náklady na personál a provoz čerpacích stanic.

Pokles cen pohonných hmot se i přes relativně nízkou cenu ropy chýlí ke konci a v průběhu prázdninových měsíců se řidiči musí připravit na zdražování. Samotná cena ropy se totiž pravděpodobně také bude zdražovat. O to se snaží ropný kartel OPEC a jeho spojenci, když se domluvili na prodloužení dohody o snížení těžby ropy o devět měsíců. Cílem je omezit nabídku ropy na trhu a tím působit na růst ceny. Situaci na trhu s ropou by kromě kartelu OPEC a jeho spojenců mohl ovlivnit vývoj kolem obchodních válek mezi Spojenými státy a Čínou. V případě, že by se podařilo uzavřít příměří, lze očekávat, že by trhy výrazně vzrostly, což by katapultovalo vzhůru i cenu ropy. Naopak eskalace obchodních sporů by mohla současnou predikci opravit směrem dolů.

]]>
EKONOMIKA Fri, 05 Jul 2019 10:28:31 +0000
Stanovisko prezidenta republiky k nepochopitelnému chování předsedy ČSSD http://fragmenty.cz/index.php/politika-cr/item/2827-stanovisko-prezidenta-republiky-k-nepochopitelnemu-chovani-predsedy-cssd http://fragmenty.cz/index.php/politika-cr/item/2827-stanovisko-prezidenta-republiky-k-nepochopitelnemu-chovani-predsedy-cssd Prezident republiky Miloš Zeman

Prezident republiky zastává názor, že ve vládě, která se označuje jako protikorupční, by neměl být odvolán ministr za to, že odhalil korupci ve svém rezortu. Má naprostou pravdu. Když už chce pan Hamáček zničit vládu, aby před volbami mohl vystupovat před socialistickými voliči jako geroj, měl by si nalézt něco rozumného, třeba boj s EET, které drobní podnikatelé tak nenávidí. Nejlépe by ale bylo, kdyby začal něco rozumného pro voliče dělat a nabídnout jim rozumné návrhy. Zatím je sice ve vládě i přes nejhorší volební výsledek od založení ČSSD, ale nic zajímavého kromě hádek o ministerské posty není od něj slyšet. Je pravda, že se tím zviditelní, ale u občanů to budí spíše odpor. Nehledě k tomu, že tím zastraší všechny slušné politiky, aby na svých ministerstvech o nepravostech mlčeli. 

 

 

]]>
haslingerova@fragmenty.cz (IVANA HASLINGEROVÁ) POLITIKA Fri, 05 Jul 2019 09:46:29 +0000
Zničit Rusko, jako v české kreslené pohádce: Zničit krtka http://fragmenty.cz/index.php/ekonomika/item/2825-znicit-rusko-jako-v-ceske-kreslene-pohadce-znicit-krtka http://fragmenty.cz/index.php/ekonomika/item/2825-znicit-rusko-jako-v-ceske-kreslene-pohadce-znicit-krtka Je to děs co to ti Merkelovci s kulturní křesťanskou prosperující Evropou udělali

Géniové mezinárodní investigativní skupiny Bellingcat mají definitivně jasno: za katastrofu malajsijského letounu na lince MH17, při níž v roce 2014 zahynulo na východě Ukrajiny 298 lidí, může opět a jen Rusko. Mezinárodní tým vyšetřovatelských šašků složený z nizozemských, belgických, australských a ukrajinských údajných expertů už 24. května 2018 v nizozemském městě Bunnik znovu po čtyřech letech prezentoval jen předběžné výsledky vyšetřování tragického pádu malajsijského letadla Boeing 777, v jehož troskách zahynulo 298 lidí. Důkazy žádné, nicméně Rusko je viníkem... Přesto o rok později však géniové mezinárodní investigativní skupina Bellingcat  obvinili již prý definitivně z odpovědnosti za katastrofu malajsijského letounu na lince MH17, při níž v roce 2014 zahynulo na východě Ukrajiny 298 lidí. Souzeni za to mají být tři Rusové Igor Girkin, Sergej Dubinskij a Oleg Pulatov a Ukrajinec Leonid Charčenko. Že by věštkyně v kartách zalovila...?

Zničit Rusko, jako v české kreslené pohádce: Zničit krtka. Je to hlavně špinavá voda na antiruský mlýn hlavně bulvárních novinářů, lačným po laciné senzaci, to před několika dny v nizozemském Nieuwegeinu sdělily rodiny pozůstalých, které se seznámily s detaily chystané žaloby. Výsledky šetření pak na tiskové konferenci potvrdila skupina mezinárodních vyšetřovatelů.

Kromě vyšetřovatelů zveřejnila informace o osobách zapletených do katastrofy malajsijského dopravního také mezinárodní investigativní skupina Bellingcat. Zjištění této sorosovsky placené platformy, se opírají o soubor 150 000 hovorů odposlechnutých v době katastrofy ukrajinskou tajnou službou SBU. Jednou z klíčových postav operace byl podle Bellingcatu právě Strelkov.

Přepravu komplexu Buk si podle Bellingcatu objednal šéf povstalecké rozvědky, údajný agent ruské tajné služby GRU Sergej Dubinskij. Zajišťoval rovněž jeho přepravu na Ukrajinu a transport zpět do Ruska. Skupina Dubinského údajně sehrála klíčovou roli v rozhodnutí o sestřelení letadla, které povstalci považovali za nepřátelské.

Separatisté u trosek letu MH17.

Separatisté u trosek letu MH17...

Další osoby, spojené s útokem na letoun Boeing 777, identifikuje Bellingcat jako bývalého plukovníka ruské armády Olega Pulatova a povstalecké velitele Leonida Charčenka, Eduarda Gilazova a Olega Šarpova. Na útoku se rovněž údajně podíleli příslušníci bojové skupiny agenta GRU Igora Bezlera Sergej Povaljajev, Valerij Stělmach a Igor Ukrainěc a dále členové takzvaného praporu Vostok Alexandr Chodakovskij a Alexandr Semjonov.

Je tu však malý zádrhem geniálních nizozemských detektivů

Malajsie vyjadřuje hlubokou nespokojenost s vedeným vyšetřováním zřícení letounu MH17, které s konečným závěrem „ukazovalo prstem na Rusko ještě, než nějaké vyšetřování vůbec začalo,“ řekl podle RT malajský ministerský předseda. Malajsie tvrdí, že jsou z toho „nešťastní“ a ministerský předseda této země řekl, že při tomto šetření bylo „více politikaření než hledání faktů.“

Malajsijský ministerský předseda Mahathir Mohamad tato prohlášení pronesl poté, co společný vyšetřovací tým zveřejnil poslední výsledky tohoto vyšetřování, které zkratovitým usuzováním ukazují prstem na Moskvu. Malajsie říká, že v důsledku toho není přesvědčena o řádnosti tohoto vyšetřování:

Jsme z toho velice nešťastní. Od samého počátku to byla jen politická hra hledající, jak obvinil Rusko ze špatnosti. Ještě než ten případ začali zkoumat, tak už tvrdili, že sestřelení MH17 provedlo Rusko,“ řekl místním médiím ministerský předseda. Malajsie říká, že by chtěli, aby než se ukáže na Rusko, existoval také nějaký „důkaz o vině.“ A políček vyšetřovatelům.  „Prozatím žádný důkaz neexistuje, jen něco jako jedna paní povídala,“ říká Mahathir.

article_photo

Společný vyšetřovací tým ve středu určil čtyři osoby, tři Rusy a jednoho Ukrajince, jako potenciální podezřelé, kteří sehráli „významnou roli“ při sestřelení MH17, když jim předtím údajně z Ruska přistrčili protiletecké rakety Buk. Jak Moskva, tak mezinárodní vyšetřovatelé se shodují, že malajský letoun byl opravdu sestřelen raketou Buk. Nicméně Moskva trvá na svém, že ta raketa patří ukrajinským vojákům a takový již vyřazený typ rakety v ruských ozbrojených silách už dávno neslouží.

Toto zřícení vyšetřovala i nizozemská Bezpečnostní rada, která se soustředila na technické aspekty této tragédie. Ti kritizovali Ukrajinu, že během ozbrojeného konfliktu na východě v roce 2014 tam neuzavřeli vzdušný prostor, což k tomuto incidentu rovněž přispělo. Přesto ale, jako to komentuje Moskva, tato konečná zpráva je plná „vzájemných rozporů“ a „nepodložených tvrzení.“ https://www.zerohedge.com/news/2019-06-20/malaysian-pm-fires-back-mh17-inquiry-says-it-was-designed-blame-russia-beginning

Rusko přitom nikdy nepopíralo, že letoun na lince MH17 byl sestřelen raketou ruského protivzdušného systému Buk. Je rovněž fakt, že raketový systém, který byl použit při sestřelení civilního letadla nad Ukrajinou v létě 2014, byl součástí výzbroje ruských ozbrojených sil, stejně jako těch českých, ukrajinských či finských a jiných.

Kyjevská zákoutí před krvavým Majdanem... Břetislav OIšer

Česko a raketa Buk? „Jedná se o protiletadlový komplex vyžadující speciálně vyškolený a kvalifikovaný personál. Naprostý laik není schopen tento systém obsluhovat,“ řekla LN Jana Samcová ze strakonické protivzdušné brigády. Varianta, že by za sestřelením civilního letadla mohli být nekvalifikovaní ozbrojenci, kterým se zbraň náhodou dostala do rukou, je vysoce nepravděpodobná…. https://www.lidovky.cz/system-buk-obrovska-brokovnice-ktera-exploduje-u-letadla-pmi-/zpravy-svet.aspx?c=A140720_221831_ln_zahranici_sk)

Nic však ulhaná komise o tom, kdo s ním vystřelil na malajsijské letadlo při letu MH17...? Přitom už od roku 2014, kdy byly stejné závěry už oznámeny, není pochyb o tom, že při útoku na letoun byl použit systém Buk. Má totiž podle něj "mnoho specifických znaků, které jsou samy o sobě jakýmsi otiskem prstů". To nepopírá ani RF, jen Putin nechápe opakování stejných falešných protiruských frází.

article_photo

Viz tu, kterou na tiskové konferenci do nekonečna obemílá nizozemský prokurátor Westerbeke; že vyšetřování se dostalo do závěrečné fáze. "Získali jsme mnoho důkazů, ale obvinění ještě není připraveno," řekl. O vině zatím pořád neznámých podezřelých osob bude rozhodovat nizozemský soud. Kdy se tak stane, není ani Westerbeke schopen určit... Kolik berou měsíčně členové komise z kapes daňových poplatníků za tak fušeráckou a šlendryánskou práci...?

A také se však Putin ptá, a řekl to i americkému filmaři Stonemu, kdo zmáčklo tlačítko systému Buk, když separatisty z východu Ukrajiny nelze obvinit... Důkazy o tom, níže... http://www.prvnizpravy.cz/zpravy/zpravy/usa-nikdy-nezverejni-informaci-o-zniceni-mh17-prohlasil-putin/

Hlavní důkaz ruské neviny:

Rakety, které ukázali vyšetřovatelé katastrofy letu MH17, se v Rusku již nevyužívají a byly zničeny. Prohlásilo to ruské ministerstvo obrany. Sériové číslo rakety, která údajně sestřelila malajsijské letadlo, vypovídá o tom, že byla vyrobena v roce 1986 v Sovětském svazu, uvedli na ruském ministerstvu. „Sériové číslo na motoru rakety, jednoznačně ukazuje, že toto zařízení bylo vyrobeno v roce 1986 v Sovětském svazu. Přitom garantovaná životnost těchto raket je 15 let," stojí ve zprávě… https://cz.sputniknews.com/svet/201805257412174-rusko-ministerstvo-obrany-raketa-mh17/

Tak si nyní přibližme a zopakujme pravdu a "nevyvratitelná fakta" už z roku 2015, kdy vyšetřování sestřelení malajsijského letadla začínalo a ani v té době neměli Nizozemci a jejich spol. k dispozici zásadní a relevantní důkazy, resp. komise jen účelově dělala, že je nemá, aby mohla "odhalit" ruskou vinu. Musela přece odvádět nějakou práci proti Rusku. Proto též Kyjev odmítl vydat nahrávky z řídícího střediska letového provozu. Tajná ukrajinská služba SBU vtrhla do řídící věže a chránila je vlastním tělem...

Stroj se přece zřítil nad oblastí bojů na východní Ukrajině. Z jeho zničení se vzájemně obviňovala ukrajinská vláda s proruskými separatisty. Ti popírali, že by letadlo sestřelili, a že vůbec měli prostředky letadlo sestřelit. Ani neměli potřebnou dovednost... To jen středisko letového provozu chtělo změnit teritorium letu, aby MH17 nasměrovala nad Doněcké území.

"Leťte přímo! Kyjev poslal let MH17 mimo obvyklou navigační trasu!" zaznělo v ukradených nahrávkách. Už je jasné, proč tajná služba zkonfiskovala v ukrajinském centru letového provozu všechny záznamy komunikace s letadlem! Jak to, že to nebylo ve výše zmíněných 150 000 hovorů odposlechnutých v době katastrofy ukrajinskou tajnou službou SBU...?

Smoking gun!

To je takový pěkný americký výraz pro nebezpečný a rozhodující důkaz, že někde došlo ke zločinu nebo nějaké levárně, a to nedávno. Takovýmto „smoking gunem“ je určitě zpráva o tom, že ukrajinská tajná služba vtrhla do centra řízení ukrajinského letového provozu a zkonfiskovala veškeré zvukové nahrávky týkající se komunikace dispečerů s letem MH17. O tom jsme již na AE News informovali - čas 15:29].

Dnes přišla další pikantní a do značně míry už ani ne překvapující zpráva. Indické noviny Times of India totiž přinesly svědectví indického pilota Boeingu 787 Dreamliner, který se svým strojem letěl ve vzdálenosti jen 90 sekund od letu MH17 a slyšel na společně frekvenci v rádiové komunikaci Kyjeva s letem MH17 zajímavou věc.

Něco zajímavého o USA: https://www.voltairenet.org/article204550.html   

Přímá účast Kyjeva na letecké tragédii

Kyjev totiž namísto klasické koridorové navigace pomocí „waypoints“, tedy pozemních stanic, kterou řízení letového provozu v Kyjevě používá pro naprosto všechna letadla, použil přímé směrování a poslal let MH17 přímo nad povstalecké území přímou trasou. Zcela výjimečně. To je zřejmě ten skutečný důvod konfiskace nahrávek, protože by to dokazovalo přímou účast Kyjeva na celé tragédii.

Let indického Dreamlineru byl v té době vzdálen jen cca. 25 km vzdušnou čarou od letu MH17. To je další průser. Zdá se, že dokonce i indický Dreamliner měl být sestřelen, pokud by se nepodařilo trefit let MH17? Možná i tento indický stroj měl být součástí plánu, i když stroj neletěl přímo nad pozice ukrajinské protiletadlové baterie, která byla v těsné blízkosti povstaleckých pozic.

1. Manipulace s důkazy

Ukrajina následně požádala pilota indického Dreamlineru, aby se pokusil navázat kontakt s letem MH17. Neúspěšně. Co je na celé věci ještě podivnější, tak je prohlášení Indie, že v té době v blízkém koridoru povstaleckých bojů žádný indický letoun nebyl, což je v ostré kontradikci s letovými online daty.

Znovu se tak ukazuje, že prohlášením leteckých společností nelze opravdu věřit ani slovo, protože to není jenom Kyjev, který manipuluje důkazy, ale i samotné letecké společnosti. Většina dopravců se přitom území povstalců vyhýbá už mnoho měsíců... http://www.novarepublika.cz/2014/07/lette-primo-kyjev-poslal-let-mh17-mimo.html

Ovšem Spojené státy a Evropa přerušily lety nad územím Ukrajiny hned druhý den po pouhé informaci, že představitelé Majdanu ukradli několik desítek přenosných protiletadlových raketových systémů. Nevystřelil náhodou některý z nich…? Zaručeně pravý odposlech separatistů hovoru o raketě BUK? Takových udělá běžný “ajťák” za den stovku; zkrátka vehnali separatisty do krvavé pasti, a až pak zavřeli letový koridor…

Zástupci východo-ukrajinských separatistů, stejně jako výrobce raket Buk, firma Almaz-Antej, označili první zprávu vyšetřovatelů z roku 2014 za zkreslenou a veskrze chybnou. Výsledky šetření jsou „od základu nesprávné a odporují jak reálnému stavu věcí, tak i objektivním faktům,“ prohlásil ve středu v Doněcku mluvčí povstalecké armády Eduard Basurin.

Zatímco podle západních expertů byla osudná raketa odpálena z okolí východoukrajinské obce Snižne, kterou v kritické době ovládali povstalci, podle separatistů byla místem útoku obec Zaroščenske, která leží asi 40 kilometrů západněji a kontroluje ji ukrajinská armáda.

Podívejte se na pokus firmy Almaz-Antej s raketou Buk:

Takto vypadá výbuch systému BUK v blízkosti kokpitu letadla | (0:44) | video: RT

Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/rusko-vini-nizozemskou-vysetrovaci-komisi-z-protiruskeho-spiknuti-1j7-/zahranicni.aspx?c=A151014_133347_zahranicni_ert

Ukrajina až ve čtvrtek 17. července 2014 kompletně uzavřela vzdušný prostor nad Luhanskou a Doněckou oblastí, kde probíhají boje s proruskými separatisty. Částečně omezila provoz nad Charkovskou oblastí. Kyjev tak učinil až pár hodin poté, co se v Donbasu zřítil malajsijský boeing a spekuluje se o jeho sestřelení.Související obrázek

V dokumentech Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO), jehož členy je 195 zemí včetně Ukrajiny, je jednoznačně řečeno, že stát, ve kterém probíhají otevřené boje, má povinnost uzavřít vzdušný prostor pro civilní letadla. Ukrajina to však neudělala, což vyústilo v katastrofu. Přitom už několik měsíců probíhají nad oblastí východní Ukrajiny vzdušné boje, přesto nebyl tento letecký koridor z bezpečnostních důvodů vyloučen pro přelety civilních letadel.

Ovšem Spojené státy a Evropa přerušily lety nad územím Ukrajiny hned druhý den po pouhé informaci, že představitelé Majdanu ukradli několik desítek přenosných protiletadlových raketových systémů. Nevystřelil náhodou některý z nich…? Zaručeně pravý odposlech separatistů hovoru o raketě BUK? Takových udělá běžný “ajťák” za den stovku; zkrátka vehnali separatisty do krvavé pasti, a až pak zavřeli letový koridor…

Habaďůra č. 1: Nicméně Ukrajina tedy odpovídá za vše, co se stane v jejím vzdušném prostoru. Riskl to Porošenko, aby dostal separatisty a Putina do pasti? Jak je to možné? Byla to evidentně past pro nadšené separatisty, kteří se cítili vítězi a naletěli zrůdné pomstě Ukrajiny, která nedbala lidských životů, jen aby mohla vyprovokovat separatisty k útoku na civilní Boeing 777 s 298 pasažéry na palubě?

Žili samotní aktéři útoku v domnění, že sestřelil ukrajinské nákladní letadlo AN-26 a po bližším ohledání pak zjistili svůj omyl? V Iráku během operace „Pouštní bouře“ bylo americkou raketou sestřeleno íránské osobní letadlo Airbus A300B2-203. Zahynulo 290 lidí…

Habaďůra č. 2: A máme zde kopii podobné tragédie s jasným záměrem; zdiskreditovat Sověty, aby byla studená válka ještě studenější; Boeing-747 společnosti Korean Air 1. září 1983 přepravoval pasažéry na lince z New Yorku do jihokorejského Soulu. Let nesoucí označení KAL 007 měl naplánované mezipřistání na letišti v Anchorage na Aljašce, kde doplnil palivo pro následující cestu nad oceánem.

Tu mělo letadlo absolvovat po předem stanovené trase, která vedla v bezpečné vzdálenosti od strategických vojenských základen SSSR na Dálném východě. Krátce po vzletu se však korejský stroj od svého kurzu odchýlil a z neznámého důvodu nabral kurz přímo nad sovětskou Kamčatku s vojenskou základnou. Nereagoval na snahu radisty, ani na varovné signály. Když letadlo přeletělo jižní cíp Sachalinu, dostal pilot jedné ze sovětských stíhaček Su-15 rozkaz špionážního vetřelce “zastavit”.

Střepiny vypálené rakety poškodily trup dopravního letadla, které po několika minutách spadlo do moře. V jeho troskách našlo smrt všech 269 osob, převážně Američanů a Korejců. Incident vyvolal napětí mezi oběma bloky, které jej interpretovaly každý po svém. Podle Američanů i Korejců šlo o barbarský akt SSSR vůči civilnímu letadlu.

Naopak Sověti trvali na tom, že sestřelili letoun, který v jejich vzdušném prostoru prováděl špionážní akci. Nyní je třeba udělat zase z Ruska jen psance, co bude skomírat pod tíhnou sankcí USA a EU. Znovu třicet světových vůdců proti jednomu Putinovi. Prostě po kovbojsku - čestně jeden na jednoho, jak to ani jinak nejde v americkém snu země neomezených možností; systém “krvavé volavky” v podobě vrtulníků a vojenských letadel, až v konečný cíl - Boeing 777 a skoro tři sta obětí?

Habaďůra č. 3: Šokem je pro každého, kromě Obamy, Merkelové či Rasmussena, že nad východní Ukrajinou se vedly každodenní letecké boje, přesto letový koridor nebyl uzavřen. Že by Porošenko čekal, až se do koridoru dostane dopravní letoun, který bude sestřelen? Účelová tragická šaráda. Vzpomeňme si na „dojemné“ záběry, kdy Kennedyho letiště v New Yorku opouští 13. září 2001 USA bin Ládinova rodina v počtu 26 osob, kdy už jsou zničena newyorská dvojčata Twin Towers a Pentagon je rozbořen.

Ve svém soukromém letadle a za pozorné asistence příslušníků tajných služeb CIA odletěli všichni v pohodě, formálně vyslechnuti FBI, do Saúdské Arábie. Přestože jiné vzdušné soukromé dopravní prostředky bez výjimky měly až do odvolání zákaz jakéhokoli startu, přistání či letu nad Spojenými státy. Tehdy to šlo, na Ukrajině se jen čekalo na masakr na vrub Ruska…

Habaďůra č. 4: Současná Ukrajina jako soused Ruska je stejný neuralgický bod jako v roce 2001 Spojené státy, které potřebovaly děsivý masakr na očích celého světa, aby měly důvod začít novou studenou válku v praktickém provedení – vyklidit sklady od rezavějící vojenské techniky zbrojařských firem s ročními zisky v desítkách bilionů dolarů.

Proto zde byli po ruce muslimové, kteří šli za svým džihádem mečem, aniž by tušili, že vše je v tajné režii USA; zabili pro svůj čtvrtý ráj sebe a na tři tisíce lidí z Obchodního centra v New Yorku, včetně pasažérů unesených letadel. Návod k masovému vraždění jim totiž dal v roce 1995 sedmadvacetiletý čistokrevný bílý Američan Timothy James McVeigh.

Habaďůra č. 5: Že by Ukrajinci chtěli separatisty “namlsat”; poker s falešnými kartami? První „krvavá volavka“ byla poslána 2. května 2014 do Slavjansku, kde separatisté sestřelili vojenský vrtulník. Jeden pilot byl zabit, druhý zajat a další dva členové posádek uprchli. Poté 29. května 2014 začala ve východoukrajinských městech Slavjansku a Kramatorsku rozsáhlá ofenziva ukrajinské armády s nasazením dělostřelectva a letectva.

Místní média informují o ostřelování palebných pozic proruských povstalců z bojových vrtulníků, armáda útočila na Slavjansk z raketových baterií Grad. Přesto povstalci sestřelili armádní vrtulník, v němž zahynulo 14 vojáků včetně ukrajinského generála.

Foto: zdroj

Další „volavkou“ bylo 7. června 2014 ukrajinské vojenské letadlo An-26, jemuž separatisté zasáhli raketou pravé křídlo, posádka vyskočila na padácích. Následně se letadlo proměnilo v ohnivou kouli a zřítilo. Podle ukrajinské armády byl sestřelený letoun transportní stroj, který převážel humanitární pomoc, ozbrojenci tvrdí, že šlo o výzvědný letoun.

Následovala další vějička - 15. července 2014 proruští vzbouřenci na východě Ukrajiny oznámili, že sestřelili bitevník Suchoj Su-25, jenž se zřítil při útoku na město Snižne. Válka, která je proti USA, je automaticky terorismem. Ovšem ta, jež je vedena proti Rusku, to je boj za svobodu a demokracii, viz. mírumilovný Majdan… http://www.youtube.com/watch?v=ie0rj0l85Q4

Nyní e-mail z nejmenovaného zdroje: „Mně na tom nesedí to, že všichni ví, že se v této oblasti docela běžně sundávají letadla, ale civilní linky si tam létají, jako by se nechumelilo… A pak mě v souvislosti s tím překvapuje - při existenci vší té skvělé techniky - že “nejskvělejší armáda na světě” nebyla schopna přes 10 let dopadnout člověka údajně odpovědného za 11. září 2001, doposud se nenašla ani stopa po zmizelém Malajsijském letadle z března nebo kdy, ale teď, pár desítek minut poté, co zmizí éro nad Ukrajinou, už vystupují představitelé EU a USA s tím, že ho sestřelila raketa BUK a že to byli “separatisté”… Všechno to smrdí, jak bolavá noha…

Španělský letecký dispečer Carlos údajně pracující na letišti v Borispolu, který okamžitě po havárii začal posílat zvěsti v tom smyslu, že letadlo sestřelili Ukrajinci a snaží se zametat stopy. Jeho twitterový účet ve španělštině byl následně zrušen, jeho obsah v ruštině najdete zde, screenshoty např. zde, reference k jeho osobě a popis celé kauzy v angličtině zde.

Podle jeho líčení letadlo sestřelili na příkaz někoho z ministerstva vnitra, a po havárii se do řídící věže dostavili zahraniční agenti a zaměstnanci ukrajinského MV a zabavili všem dispečerům telefony. Byly též vymazány záznamy o komunikaci s letadlem.

2. Odchýlení letadla z trasy

Někdo musel letadlo na jiný kurz přímo do centra válečných operací navést či naprogramovat. Kdo a proč to udělal? Údajná bouřka, kvůli níž se měl let odklonit, se nekonala, důkaz najdete zde.

3. Stopy po zásahu raketou vzduch-vzduch na zadní výškovce havarovaného letadla

http://www.palba.cz/album/albums/userpics/12059/01.jpg

Zdroj: www.palba.cz

Na videozáznamu od času 0:24.

Rozbor v ruštině, z nějž vyplývá, že letadlo bylo zasaženo raketou vzduch-vzduch zezadu a svrchu.

4. Znehodnocené cestivní pasy

Na videu byly vidět  pasy obětí, některé byly dírkované, jiné s vystřiženým trojúhelníkem (zde, zde a zde). To je běžný způsob, jak se likvidují pasy po ztrátě platnosti.

5. Falešné video s „povstaleckým“ BUKem

Tohle falešné video s patřičným komentářem šlo skoro všude, autoři odmítají opravit chyby. Video je natočeno na ulici Gorkého v Krasnoarmějsku. Krasnoarmějsk ovládají od 11. 5. 2014 ukrajinští vojáci/nacigarda. Na videu vidíte billboard zadaný firmou subaru.kiev.ua neboli Bogdan auto. Je to oficiální dealer Subaru. Autosalon mají v ulici Dněpropetrovské 34. V pozadí je vidět obchod Strojdom, který je na ulici Gorkého 39. Takže pokud je skutečně vezen BUK bez jedné rakety, majdanovci udali sami sebe. Jen masmédia to vše stále obrací.

Toto falšované video bylo vyvěšeno ukrajinským ministerstvem vnitra 18. 7. 2014 zde, s falešným názvem jej vidělo zatím 1 317 139 diváků. Komentovat se nedá! Tady všude ten fake přebírají.

6. Brífink ruského ministerstva obrany

Brífink Ministerstva obrany Ruské federace ohledně katastrofy Boeingu 777 se konal dne 21. 07. 2014 – v ruském jazyce s tlumočením do angličtiny. Shrnutí: Jednalo se o speciální brífink Ministerstva obrany Ruské federace, na kterém byly ozřejměny okolnosti katastrofy malajsijského civilního letadla na Ukrajině. Některá z prohlášení: Bylo řečeno, že ruské Ministerstvo obrany má k dispozici kosmické snímky dislokace prostředků protivzdušné obrany ukrajinské armády před katastrofou letadla.

V den jeho pádu byla v oblasti Doněcku rozmístěna skupina ukrajinského zařízení protivzdušné obrany sestávající ze tří, čtyř divizí zenitových raketových komplexů BUK-M1. Zástupci ruských ozbrojených sil se ptají proč a proti komu tam mělo být použito takovéto výkonné zařízení, když jak je známo, domobranci nemají k dispozici letadla. Současně kontrolní přístroje zaznamenaly stoupání ukrajinského bojového letounu, kterým zřejmě byl SU-25, a to ve směru letu malajsijského boeingu.

Vzdálenost mezi boeingem a SU-25 byla pouze 3-5 km (SU-25 je schopné krátkodobě dosáhnout výšky 10 km, ve svém vybavení má k dispozici rakety vzduch-vzduch, vzdálenost pro garantovaný zásah raketou typu, kterým disponují tato letadla, je vzdálenost do 5 km, ale mohou je zasáhnout až na vzdálenost do 12 km).

Kyjev by měl odpovědět, proč a za jakým účelem bojové letadlo letělo vzdušným koridorem civilního letadla. Kromě toho se podle údajů ruských vojáků boeing odklonil od své trasy o 14 km. Poté se pokusil vrátit do koridoru, ale již to nestihnul. Ruské Ministerstvo obrany také požádalo USA, aby poskytlo světové veřejnosti k prozkoumání satelitní snímky vytvořené v okamžiku katastrofy boeingu, pokud samozřejmě vůbec existují. Také bylo oficiálně sděleno, že Rusko nepředalo domobrancům žádné systémy BUK ani jinou vojenskou výzbroj.

Lhaní je velký nešvar. Kolem tragédie malajsijského letounu je toho příkladem. Nedávno jistý cvok, považující se za bloggera, svou lží překonal i americké papaláše, mj. napsal:

“Všude  se  najdou  lidské  zrůdy a mají různé  národnosti. Tato  je  ruská. Už dlouho jsem  nezažil  takový pocit  hnusu  jako  při  pohledu  na  tuto fotku. “Geroj - opolčenec, nejlepší syn ruského národa”, nebo lépe řečeno  přiožralý  primitivní  mužik předvádějící  se  u  trosek  letadla  a uprostřed mrtvých  těl  s  dětskou hračkou. V  letadle  zahynulo  i osmdesát  dětí. Jednomu  z  nich  patřila i hračka  se kterou  nechutně šaškuje  ”geroj”. Dítě  už  ji potřebovat  nebude, jeho  mrtvé  tělo, nebo  to  co  z  něho  zbylo  musí  ležet nedaleko. Hnus…” http://zdenekbarta.blog.idnes.cz/c/418357/Ruska-lidska-zruda.html

Kolikrát jsme slyšeli v rozhlasu a v televizi a četli v různých médiích, jak “proruští separatisté” rozkrádají památky po mrtvých, které se dají zpeněžit, nakládají neuctivě s těly cestujících, kteří zahynuli při pádu malajsijského letadla na Ukrajině, a jako vrchol, že se nechají fotografovat s hračkami, které ukradli mrtvým dětem. K tomu samozřejmě žádné důkazy, jak jsme od “profesionálů” zvyklí. Ale přece jen obletěla svět fotografie “teroristy, který ukradl dítěti hračku”. Jaká je skutečnost?

Pravda je však poněkud jiná; antimajdanský ozbrojenec zvedá hračku - vycpanou opičku z hromady trosek a říká: “Podívejte se, koho sestřelili ! Vidíte?”, pokládá hračku zpět na hromadu trosek. Pak smeká čepici a křižuje se… Je to naprosto jasný projev soucitu se zavražděným dítětem, které symbolizuje jeho hračka.

V tlumočeném rozhovoru pak říká, že letadlo muselo být sestřeleno buď jiným letadlem nebo střelou, která dosáhne do výšek, ve kterých mohou létat civilní letadla. Je zjevně přesvědčen, že letadlo sestřelila ukrajinská armáda, která k tomu má prostředky. Na videu lze vidět spoustu a fotografů, novinářů a komisařů EU, byť jsme slyšeli, že na místo havárie nikdo nesmí a členové OBSE byli uneseni… Zloděj už rok křičí; chyťte zloděje; Rusko chce ukřižovat přesila více než 30 zemí NATO, EU a OSN, jejímž hlavním sponzorem jsou navíc USA …article_photo

Ano, je to hnus a pokud by pan anální blogger věděl, že zrůdy jsou hlavně mezio vojáky US Army; tahle střízlivá americká vojanda se tetelí nad mrtvolou právě zabitého iráckého vězně z vězení Abu Ghraib…

Že by nyní obrat o 180 stupňů? Ukrajinská armáda totiž měla v pátek u Doněcka tři nebo čtyři baterie raket BUK M1, tlumočila  agentura Interfax prohlášení zástupce generálního štábu ruské armády Andreje Kartapolova. Podle něj tam byly systémy umístěny v ten den. Dokazují to snímky z ruského satelitu.

„Tyto systémy země-vzduch umějí zasáhnout cíle na vzdálenost až 35 kilometrů ve výšce 22 kilometrů. K jakému účelu a proti komu byly tyto systémy nasazeny? Jak je známo, milice (separatistů) nemají žádná letadla,“ prohlásil generál. Moskva současně odmítla tvrzení Kyjeva, že separatisté disponují raketami Buk, které jim Rusko dodalo. Snímky, které mají dokazovat jejich pozdější převoz přes hranici do Ruska, jsou údajně podvrh.

Nyní ještě jednou rozbor falešného videa s raketou BUK. http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Poprve-v-Cesku-Fotograficky-dukaz-ze-za-sestreleni-pry-muze-Rusko-327629
to falešné video šlo skoro všude. Autor odmítá opravit své chyby. Takže znovu a dokola. nebyli první ani u nás - viz http://www.novinky.cz/stalo-se/342668-mame-video-na-kterem-povstalci-prevazeji-rakety-jedna-chybi-tvrdi-kyjev.html. Fotka je z videa. Originál v HD je zde - http://www.youtube.com/watch?v=1DA-eOTv0yQ.

Video bylo natočeno na ulici Gorkého v Krasnoarmějsku. Krasnoarmějsk ovládají od 11.5.2014 ukrajinští vojáci/nacigarda. Na videu vidíte bilboard zadaný firmou subaru.kiev.ua neboli Bogdan auto. Je to oficiální dealer Subaru. Autosalon mají na ul. Dněpropetrovská 34. V pozadí je vidět obchod Strojdom který je na ulici Gorkého 49. Takže pokud je skutečně vezen BUK bez jedné rakety, majdanovci udali sami sebe. Odkaz na bilboard s logen Bogdan auto http://blog.autoua.net/media/uploads/raznoe/dsc_2514.jpg. Falšované video bylo vyvěšeno min.vnitra Ukrajiny 18.7.2014…

„Ruské radiotechnické prostředky 17. července zaznamenaly činnost radaru baterie Buk-M1 umístěné u obce Styla asi 30 kilometrů jižně od Doněcku,“ tvrdí ruské ministerstvo. Dodalo, že systém Buk-M1 je technicky s to předávat údaje z radaru i vzdálenějším bateriím. Osudovou raketu tak prý mohly odpálit i další dvě baterie, umístěné osm kilometrů severně od Doněcka, respektive 25 kilometrů východně od tohoto ukrajinského velkoměsta.

A nyní jen pro ty čtenáře, které ještě svojí urputností nenudím a jež si chtějí nostalgicky zavzpomínat, jak pravda a láska v Evropě zvítězila nad lží a nenávistí, jak je Putin ten nejhorší na planetě a západní spojenci věští jen mír… A jak měl Miloš Zeman zase pravdu, když označil ukrajinskou krizi za chřipku a vraždění Islámského státu za rakovinu… http://www.dailymail.co.uk/news/article-2822120/French-farmers-dump-hundreds-tonnes-manure-streets-spray-city-building-slurry-day-protest.htm

Ať žije pravda a láska; se Spojenými státy na věčné časy a nikdy jinak… https://www.google.cz/search?q=ferguson+riots&tbm=isch&tbo=u&source=univ&sa=X&ei=7Rh3VNTVFOT4yQOu0oKQCQ

Je to podle vás svátek přímé demokracie, nebo jde zase jen o  falšování videí?“ http://www.youtube.com/watch?v=DlQDczz80XE

Drzost nevídaná: https://cz.sputniknews.com/svet/201805257412396-nizozemsko-rusko-boeing-mh17/

Kyjev podle agentury ITAR-TASS naopak tvrdí, že boeing byl mimo dostřel ukrajinských jednotek, a ujišťuje, že podle kontroly u jednotek protivzdušné obrany žádná ukrajinská raketa neschází.

Více na: http://zpravy.e15.cz/zahranicni/udalosti/kyjev-cerne-skrinky-ze-sestreleneho-letadla-jsou-na-ukrajinskem-uzemi-1102155#utm_medium=selfpromo&utm_source=e15&utm_campaign=copylink

A co na to Rusko: http://www.novarepublika.cz/2018/05/o-cem-mlci-vysetrovani-sestreleni-mh17.html#more

Inu,  o sestřelení civilního Boeingu 777 letu MH17 nad Ukrajinou podala před několika dny mezinárodní vyšetřovací komise v roce 2019 znovu z palce vycucané zvěsti; že se už ví definitivně, že za to mohla ruská raketa Buk, která tak způsobila tak smrt 298 lidí… A má i údajné vrahy, tři Rusy a jednoho Ukrajince; asi měli po ruce křišťálovou kouli nebo holandskou jasnovidku...

PS: Bismarck (Stále platí): V roce 1848 prohlásil jeden z největších světových stratégů své doby Německý kancléř Bismarck. Cituji: "Pokud bude chtít někdo porazit Rusko, musí nejdříve od něho odtrhnout Ukrajinu a dále proti němu poštvat ostatní slovanské národy, protože pouze Slovani jsou rasa, která je schopna zničit sama sebe. S jejich pomocí bude možné Rusko porazit. Po jeho porážce zůstanou tyto slovanské národy bez ochrany a bude jednoduché je zlikvidovat". Konec citace. Zdá se, že jeho slova teprve nyní docházejí naplnění. A je to tak, zničíme se sami...

http://www.paratdnes.cz/2014/07/Snad-se-Ivan-David-a-Vase-vec-cz-nebude-zlobit-ale-ten-hyenismus-je-treba-tepat.html

V Iráku lhali o zbraních hromadného ničení, v Doněcku o Boeingu 777

]]>
olser.bretislav@seznam.cz (BŘETISLAV OLŠER) EKONOMIKA Wed, 03 Jul 2019 06:39:35 +0000
Prezident Zeman má pravdu http://fragmenty.cz/index.php/politika-cr/item/2824-prezident-zeman-ma-pravdu http://fragmenty.cz/index.php/politika-cr/item/2824-prezident-zeman-ma-pravdu Prezident Miloš Zeman při návštěvě Humpolce
ČSSD pod vedením ordinérního kariéristy Hamáčka prohrála po fatálním neúspěchu v parlamentních volbách další volby a aby od tohoto propadu, za který by již každý lídr odstoupil, odvrátil pozornost, Hamáček postupuje podle poučky někdejšího cenzorního Úřadu pro tisk a informace ČUTI, že nejlepší možností na zapomenutí na skandál  je vyvolat skandál nový, kterého se  davy chytí a zapomenou na ten původní. Také se tomuto postoji nově říká "vrtěti psem". Jenže k tomu by musel alespoň trochu vědět, co si jeho voliči přejí a čím je zaujme. Kdyby  vyvolal něco, co je zajímá, například se pustil do cen piva, do nikým neřešené bytové politiky pro mladé rodiny, do žebráckých důchodů či  do ministerstva dopravy, na to by určitě socialisté slyšeli, ale on místo toho chce vyhodit ministra kultury, což v současné době nezajímá, bohužel, skoro nikoho, natož pak jeho voliče. Navíc to, že ministr kultury doc. Staněk odhalil, že si  ředitel Národní galerie Fajt si sám sobě předepsal milionovou odměnu, a chtěl ho za to vyhodit, je  pro voliče ČSSD pobírající několik desítek tisíc naprosto správné a zasluhuje spíš ocenění. Když naopak požaduje Hamáček pro doc. Staňka za toto odhalení vyhazov, je možné vysvětlit jen tím, že hodlá vládnout nadále nezákonně, že se u moci udrží jen za pomoci svých přátel Dolínků a Veselých, kteří chtějí na ministerstvo prosadit svého kamaráda  Šmardu.

 V situaci, kdy se původně silná ČSSD stala pod jeho taktovkou marginální pastraničkou, je to celkem pochopitelné. Nepochopitelné je to, že si to straníci neuvědomují a kromě hospod ho veřejně nezkritizují a nepostaví si do čela někoho jiného. Je to zřejmě způsobeno tím, co říká prezident Zeman:  „Nepřítel je uvnitř sociální demokracie. V její neschopnosti a v tom, že nedokáže najít přitažlivé lídry. Foldyna a Zimola jsou na okraji. Kdyby ČSSD vsadila na tento typ lidí, a ne na Dolínky a Veselé, tak by se z těch bažin mohla dostat."  

V současné době, kdy se blíží nejen krajské, ale dokonce parlamentní volby, by  si měla  ČSSD uvědomit, že taková politika nikoho nezaujme. Jejím voličům, kteří se o politiku nezajímají a na otázku, koho budete volit, odpoví bezelstně že nevědí, a bodou volit podle toho, kdo jim co nabídne, jsou tyto problémy naprosto vzdálené, vlastně je vůbec nesledují. A pokud se vedení nevzpamatuje a nezačne ubíjet konkurenci pouze hledáním pomluv místo nabídky lepšího programu, dopadnou jako Fialova ODS. Pan prezident je správně varuje: „Jestliže se sociální demokracie bude nadále domnívat, že nepřítel je v hnutí ANO, tak se ponoří do bažin a už se z nich nikdy nevynoří.“ 

Pro ty, kteří nerozumějí stále tomu oč ve sporu Hamáčka s doc. Staňkem jde, uvádím reakci prezidenta Zemana při nedávné návštěvě Humpolce, na níž jsem byla přítomna, na dotaz, proč  neodvolal ministra kultury docenta Antonína Staňka:

Je zřejmé, že nejdůležitějším důvodem je, že se doc. Staňka pan Hamáček  dlouho zastával a změnil názor, až když pan Staněk vyhodil Fajta, protože si sám podepsal smlouvu na jeden milion korun. "Opravdu si nepřeji, aby byl ministr vyhazován proto, že  se pokusil odhalit ekonomické nepravosti ve svém resortu,“ řekl Zeman s tím, že by Fajta také vyhodil být na Staňkově místě. Dalším důvodem je, že Staněk je vysokoškolský docent, který byl primátorem velkého kulturního města Olomouce, zatímco Hamáčkem navrhovaný Michal Šmarda má pouze maturitu a kulturou ani vedením velkých celků se nikdy nezabýval. Podle Zemana by se měl věnovat přípravě kampaně ČSSD na krajské volby. Bude to těžký úkol, protože některé krajské organizace sociální demokracie jsou podle prezidenta Zemana  v totálním rozkladu a je potřeba manažera, který by to dal dohromady. Tady by se prý pan Šmarda hodil.

 

]]>
haslingerova@fragmenty.cz (IVANA HASLINGEROVÁ) POLITIKA Mon, 01 Jul 2019 11:09:55 +0000