Kulturně-hospodářská revue Fragmenty, ročník XII, červenec 2008                  Revue Fragmenty je denně aktualizovaná, tisková podoba je její podmnožinou.

 

 

NOVINKY

CENÍK inzerce

ANOTACE

HLAVNÍ STRANA

Perspektivy ekonomikyZdravotní politikaNF Klausových

 

 

Dubnové číslo revue klikněte na obrázek:

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Usnesení

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Ilustrace

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Hlavou státu je zásadový vlastenec

Ivana Haslingerová

"Prezident republiky Václav Klaus přijal na zámku v Lánech předsedu vlády Mirka Topolánka, místopředsedu vlády Alexandra Vondru a ministra zahraničních věcí Karla Schwarzenberga. Tématem jednání byla zahraniční politika, zejména ve vztahu k EU. Společně diskutovali o rozdělení rolí nejvyšších ústavních činitelů během českého předsednictví Evropské unie. Nešlo o jednotlivosti, ale o základní koncepční přístup. Současně se projednávala otázka Lisabonské smlouvy. V této věci jsou názory prezidenta republiky a přítomných členů vlády podstatně rozdílné," stálo ve sdělení ředitele Tiskového odboru KPR Radima Ochvata. Je skvělé, že pan prezident nepodlehl názorové přesile a zůstal trvat na svých stanoviscích ohledně ztráty suverenity naší země v evropském superstátu. Říká se: "Slovo dělá muže". Dneškem tudíž potvrdil prezident republiky, že je mužem na správném místě a nikoliv loutkou v rukou europeistické vlády. Vlády nebojující za národní zájmy, ale za zájmy cizáků, stejně jako tomu bylo již mnohokrát v naší historii. Václav Klaus naopak potvrdil tímto svým zásadovým postojem, že mu nejsou cizí národní zájmy země, v jejímž čele stojí. To, že ho přesila pánů politiků nezlomila je o to obdivuhodnější, když si uvědomíme po jak obtížné operaci se nachází. I když nežijeme v monarchii, prezident republiky postupuje v duchu královského hesla: "Královské slovo platí".

Lisabonská smlouva? Euro? Ptejte se lidí!

Jan Zeman

Před nadcházejícím rozhodováním o Lisabonské smlouvě (LS) v ČR bude dobré si přpomenout  výsledky průzkumu provedeného vloni vysoce respektovanou agenturou TNS na objednávku britského thinktanku OpenEurope ve všech současných členských zemích EU: Průměrně 41%  respondentů napříč EU odpovídalo, že Brusel by měl mít MÉNĚ pravomocí.  Průměrně 64% (ČR 78%) obyvatel si nepřeje LS Lisabonskou smlouvu, která další pravomoci na EU masivně převádí. Průměrně 75% obyvatel členských zemí EU by si přálo o smlouvě  rozhodovat v referendech. Jen 31% obyvatel zemí mimo eurozónu by hlasovalo pro euro. V polovině zemí eurozóny by si většina obyvatel přála přejít zpět na své původní národní měny. Průměrně 56% obyvatel členských zemí si myslí, že EU NEZASTUPUJE ZÁJMY OBYČEJNÝCH lidí. Vůbec nejčastějším důvodem pro jakékoliv nové uspořádání EU je OMEZENÍ SOUČASNÝCH PRAVOMOCÍ EU. Z uvedeného je patrné, že většina lidí smýšlí o EU diametrálně odlišně od svých vlád a pánů v Bruselu. Drtivá většina obyvatel členských zemí EU nedůvěřuje, nepřeje si rozšiřování její moci a měnu Euro. Jediný vrcholný politik v EU, který tyto názory s většinou lidí Evropy, a i s většinou obyvatel ČR, dlouhodobě konzistentně sdílí, je Václav Klaus. Je otázkou, zda si je tohoto obrovského politického potenciálu v ČR i napříč Evropou plně vědom. Možná ale není vůbec tak nereálné, že právě on by mohl mít výrazný vliv na otázku možného budoucího uspořádání EU - nějakého více demokratického bez uvozovek. Názor veřejnosti je ale podle zkušeností u zásadní většiny mediálního a politického EUstablishmentu velmi neoblíbený, a bude zapotřebí skutečné politické odvahy za něj vystupovat. Celý článek

Ohromení nad prohlášením vlády pro Ústavní soud

Tomáš Haas

Vláda posuzuje LS pouze podle souladu s jí deklarovaným "materiálním jádrem Ústavy ČR",  nikoli s Ústavou jako celkem. Jedná tudíž v rozporu s čl. 9 Ústavy ČR a tedy protiústavně

Ve vyjádření vlády ČR Ústavnímu soudu na první pohled zaujme to, že vláda buď neví, nebo chce před soudci Ústavního soudu zatajit, že Lisabonská smlouva (LS) je mrtvým, zamítnutým dokumentem. Je to asi tím, že  srozumitelný text Lisabonské smlouvy jako takový v českém jazyce prostě neexistuje. Přitom již v Úvodní poznámce LS se mj. praví: "Uvedená smlouva vstoupí v platnost – jak stanoví její článek 6 – dnem 1. ledna 2009 za předpokladu, že budou uloženy všechny ratifikační listiny, nebo nestane-li se tak, prvním dnem měsíce následujícího po uložení ratifikační listiny tím signatářským státem, který tak učiní jako poslední."  Vyjádření vlády přehlíží to, že po Irském zamítnutí  je tudíž jasné, že LS v platnost nevstoupí neboť ustanovení článku 6 nebude nikdy naplněno. Vláda posuzuje LS pouze podle souladu s jí deklarovaným "materiálním jádrem Ústavy". Přehlíží, že každý článek Ústavy je chráněn jejím článkem 9. a že podle něho je důležité, zda LS vyhovuje Ústavě jako celku. Ústavnost  není dána tím, zda LS odpovídá „duchu“ jednoho článku Ústavy, ale tím, zda návrh je v souladu s celou Ústavou.  Vláda dále zcela  pomíjí, že LS dává EU hned několik velmi zřetelných atributů státu – právní subjektivitu, prezidenta, vlastní zahraniční politiku a diplomatickou službu, a v neposlední řadě i výlučné pravomoci,  např. pravomoc vydávat pro členské státy závazné právní předpisy. Vláda zřejmě neví, že podle článku 10 a) naší Ústavy se mohou pravomoci českého státu předávat jen na základě mezinárodních smluv, řádně ratifikovaných parlamentem. Vládě je zřejmě jedno, zda rozhodujeme my doma, nebo za nás rozhoduje Unie. Všichni jsme přece demokraté a lpění na znění české ústavy je jen přehnaný formalismus zlomyslných euroskeptiků.Celý článek

 

Pokračovat  v ratifikaci Lisabonské smlouvy je věc nemožná

 Václav Klaus

Dne 1. července 2008 jsem si pečlivě přečetl rozhovor s prezidentem Polské republiky Lechem Kaczyńskim pro polský Dziennik. Názor prezidenta Kaczyńského na Lisabonskou smlouvu pokládám za velmi rozumný a blízký mému vlastnímu.  Nadále zastávám názor, že pokračovat dnes v ratifikaci Lisabonské smlouvy je věc nemožná.

 Redakce děkuje panu prezidentovi za tento zásadový postoj při obhajobě našich národních zájmů

Poděkování prezidentovi Polské republiky

Vážený pane prezidente, přijměte prosím srdečné poděkování české konzervativní a vlastenecké pravice za Vaše zásadové rozhodnutí nepodepsat text tzv. Lisabonské smlouvy. Uvědomujeme si, že toto rozhodnutí vyrůstá z Vaší dlouhodobé obhajoby práv národních států v EU, zejména ze snahy zachovat zásadu jednomyslnosti v rozhodování o základních otázkách, a chápeme, nakolik je tato věc klíčová nejen pro Polsko, ale také pro národní zájmy České republiky a hodnoty práva a spravedlnosti v Evropě. Mgr. Petr Bahník, předseda PaS

 

Čtvrtého února uplynulo již sto čtyřicet šest let od doby kdy jedenáct států amerického Jihu (Jižní Karolína, Mississippi, Florida, Alabama, Georgia, Louisiana, Texas, Severní Karolína, Tennesee, Virginia a Maryland ) vyhlásilo svou secesi od USA a vytvořilo státní útvar oficiálně pojmenovaný jako Konfederované státy americké (Confederate states of America – CSA), k nimž se v prosinci 1862 přidaly ještě státy Kentucky a Missouri. Jaký vlastně byl tento stát, který vydržel do dubna 1865? Opravdu se jednalo o celek, jehož ústřední idea spočívala v rasismu a otrokářském řádu? Skutečně šlo v americké občanské válce primárně o problém otroctví? A můžeme říci, že Konfederace ztělesňovala v tomto konfliktu jednoznačné zlo, zatímco dobro a spravedlnost stály na straně seveřanské Unie? Ve svém článku se pokusím váženého čtenáře přesvědčit, že ona pověstná „psí hlava“ bývá jižanskému Dixielandu – jak jsou jižní státy občas nazývány – přisuzována ne zcela právem. Ale nyní sestupme ke kořenům: V polovině devatenáctého století není identita Spojených států amerických zcela dotvořena a jejich podoba přesvědčivě dohodnuta. Přestože Američany spojuje dominantní anglosaské kulturní dědictví, křesťanská (většinou protestantská) víra a společný prožitek války o nezávislost, pod povrchem to ovšem začíná vřít. USA totiž nebyly takovým monolitem, jak by se na první pohled mohlo stát. Zatímco státy Severu představovaly průmyslovou oblast dynamického obchodního i společenského života, náchylnou k přijímání změn, státy na Jihu měly spíše agrární charakter a myšlení většiny Jižanů bylo silně konzervativní. To se odrazilo taktéž v odlišné podobě elit – Průmysloví magnáti na Severu a jižanská plantážnická aristokracie gentlemanů, napodobujících anglický viktoriánský styl. Celý článek

Stanovme priority a na Iry netlačme

Petr Kostka, tiskový tajemník senátu

V Lisabonu proběhlo dvoudenní zasedání předsedů parlamentů zemí EU. Dopoledne se na uzavřeném jednání sešli předsedové bez delegací, hovořilo se o situaci po irském referendu.

„Většina z řečníků se shodla na následujícím – Unii v tuto chvíli netlačí čas, je třeba respektovat výsledek referenda v Irsku a diskuse o dohodě jaké změny provést ve fungování EU může v klidu a bez emocí pokračovat,“ uvedl předseda Senátu Parlamentu ČR Přemysl Sobotka. „Mě osobně zaujalo, že hodně předsedů ve své reflexi irského NE zdůrazňovalo, že Unie musí říci svou vizi a musí stanovit cíle své integrace. To je přesně to, na co poukazuji. Je kontraproduktivní na jedné straně urychlovat proces integrace a na straně druhé zdržovat procesy, které uvolňují evropský prostor v ekonomickém smyslu, jako je například oddalování uvolnění trhu práce v některých zemích,“ řek dále Přemysl Sobotka.

„Dalším významným momentem, který se linul naší diskusí, byla otázka, jak zabránit současnému odtržení evropských elit od občanů. Tady vidím potenciál národních parlamentů, ale také jeden z prvků, které Iry a před tím Francouze a Nizozemce, vedly k odmítnutí nových dohod,“ dodal Přemysl Sobotka.

 

Polský prezident navštíví prezidenta Klause

Polský prezident Lech Kaczyński popřál telefonicky Václavu Klausovi brzké uzdravení a navrhl, že jakmile to bude možné, navštíví jej na zámku v Lánech. Prezidenti spolu hovořili o aktuálních problémech evropské politiky a navzájem si gratulovali k narozeninám, které shodou okolností polský prezident slavil den před tím než prezident Václav Klaus.

Vážený pane prezidente,

přijměte přání krásného prožití narozenin, byť v nemocničním pokoji. Jsme moc rádi, že je Vám již lépe a přejeme Vám hodně sil k napsání třetí a již konečně rozumné Euroústavy během Vaší rekonvalescence. Téměř se nám nechce psát, abyste se uzdravil hodně brzo, abyste měl na tu novou Euroústavu dostatek času:-)) Ale na druhou stranu je velice nutné, abyste hned po propuštění z nemocnice všechny politiky od ČR až po EU zkonsolidoval, aby zase začali pracovat a ne se jen hádali. Vaše nepřítomnost, byť jen několik týdnů, byla cítit všude. Takže přejeme přece jen co nejrychlejší úplné uzdravení a těšíme se na Váš návrat a na další setkávání za řečnickým stolem na přednáškách CEPu.

Za redakci Fragmentů Ivana Haslingerová a Jiří Pancíř

Jednání o budoucnosti EU

 Petr Kostka, tiskový tajemník Kanceláře Senátu

Nejen premiéři, ale i předsedové parlamentů zemí EU budou jednat o budoucnosti Unie. Předseda Senátu Parlamentu ČR Přemysl Sobotka společně s předsedou Poslanecké sněmovny Miloslavem Vlčkem proto odcestoval na dvoudenní jednání předsedů parlamentů zemí EU do Lisabonu. „Jednání i místo, kde se scházíme, je dlouhodobě plánované a nemá nic společného s aktuální situací po referendu v Irsku. Agenda se ale zcela jistě změní, současná situace to vyžaduje. Je pravda, že nyní je toto téma zvlášť aktuální pro parlamenty, protože v zemích EU právě parlamenty ratifikují Lisabonskou smlouvu,“ uvedl k summitu předseda českého Senátu Přemysl Sobotka a dodal: „Irské referendum určitě budeme probírat. Moje stanovisko je stejné. Odmítnutí Lisabonské smlouvy v Irsku není krachem EU, je jen křižovatkou, na které stojíme a musíme se rozhodnout kudy dál. Mě osobně trochu překvapuje, že například Angela Merkelová chce v procesu ratifikace Lisabonské smlouvy za každou cenu pokračovat, na druhou stranu Německo odmítá uvolnit svůj trh pracovních sil. Z mého pohledu je to určitě farizejství, integrace Evropy bez obsahu, bez toho, co učinilo Unii přitažlivou a úspěšnou. To je ta křižovatka, na které stojíme, to je ta otázka, kudy se vydáme.“

 

Dveřmi to nešlo, oknem to nešlo, zkusíme plán „B“

Tomáš Haas, poradce prezidenta republiky

Již v pořadí třetí země odmítla ve svobodném hlasování občanů dokument, který jim postupně pod jmény Smlouva o Ústavě a Reformní (Lisabonská) smlouva předložily evropské elity. Francie, Holandsko a nakonec Irsko. Moudré hlavy Evropské unie se ale ani touto poslední porážkou nepoučily. Opět se snaží evropské občany obalamutit. Ještě sice stále tvrdí, že pro případ prohraného Irského referenda nemají plán. Plán „B“ ale existuje. Závisí na tom, aby Lisabonskou smlouvu ratifikovaly, kromě Irska, všechny členské státy: Všechny země EU kromě Irska musí ratifikovat Lisabonskou dohodu. Irsko bude vyjmuto ze seznamu signatářů a nebude povinno se jí řídit. Jeho právní posice v Unii bude na této bázi prozatímně upraveno.  V roce 2009 nebo nejpozději 2010 až Chorvatsko přistoupí k EU, bude všemi státy, včetně Irska, podepsána „Doplňující přístupová smlouva“. Připojena k Doplňující přístupové smlouvě s Chorvatskem bude série protokolů, které definitivně upraví právní postavení Irska v Unii. Irsko dostane „výjimky“ (opt-out) na příliš kontroverzní (pro Irsko) články Lisabonské Smlouvy – daně, vojenská spolupráce, Listina práv atd. Podobným způsobem byly v minulosti uděleny výjimky Velké Británii a Dánsku. Irsko, stejně jako všechny ostatní evropské země, nemusí přístupové smlouvy nových členských států ratifikovat referendem. Irské vládě bude stačit, protlačí-li „Doplňující přístupovou smlouvu“ s Chorvatskem s jejími připojenými protokoly Irským parlamentem. Tento „překlenovací mechanismus“ nebude, podle úředníků Komise, „o nic víc nepřehledný a nesrozumitelný, nebo legalistický, než Lisabonská smlouva sama“.  Evropští byrokraté mají plán „B“, evropští federalisté mají již připravený Jo Leinenův „osekaný“ návrh evropského ústavního dokumentu „C“, a plánů bude nakonec tolik, kolik bude nutno, abeceda má ještě dost písmen. Každý bude tak „jiný“ jak bude třeba pro jeho kamufláž a obsahem si budou podobné jako vejce vejci, jako Spinelliho manifest a manifest Marxův. Stane se Česká republika dobrovolným a aktivním účastníkem největšího podvodu na evropských občanech v historii Evropské unie? Celý článek

Jednání o budoucnosti EU

 Petr Kostka, tiskový tajemník Kanceláře Senátu

Nejen premiéři, ale i předsedové parlamentů zemí EU budou jednat o budoucnosti Unie. Předseda Senátu Parlamentu ČR Přemysl Sobotka společně s předsedou Poslanecké sněmovny Miloslavem Vlčkem proto odcestoval na dvoudenní jednání předsedů parlamentů zemí EU do Lisabonu. „Jednání i místo, kde se scházíme, je dlouhodobě plánované a nemá nic společného s aktuální situací po referendu v Irsku. Agenda se ale zcela jistě změní, současná situace to vyžaduje. Je pravda, že nyní je toto téma zvlášť aktuální pro parlamenty, protože v zemích EU právě parlamenty ratifikují Lisabonskou smlouvu,“ uvedl k summitu předseda českého Senátu Přemysl Sobotka a dodal: „Irské referendum určitě budeme probírat. Moje stanovisko je stejné. Odmítnutí Lisabonské smlouvy v Irsku není krachem EU, je jen křižovatkou, na které stojíme a musíme se rozhodnout kudy dál. Mě osobně trochu překvapuje, že například Angela Merkelová chce v procesu ratifikace Lisabonské smlouvy za každou cenu pokračovat, na druhou stranu Německo odmítá uvolnit svůj trh pracovních sil. Z mého pohledu je to určitě farizejství, integrace Evropy bez obsahu, bez toho, co učinilo Unii přitažlivou a úspěšnou. To je ta křižovatka, na které stojíme, to je ta otázka, kudy se vydáme.“

Jagellonský model druhé odmocniny zajistí rovnoprávnost všech států v RE

Ivana Haslingerová

Symbolicky v den vyhlášení výsledků irského referenda o Lisabonské smlouvě (LS), pořádal ve zlatém sále Lichtenštejnského paláce v Praze předseda europoslaneckého klubu ODS v Evropském parlamentu (EP) Jan Zahradil mezinárodní vědeckou konferenci "Systémy hlasování v Radě". Cílem  konference bylo přispět k diskusi o rozhodovacím procesu v RE, jehož vývoj není ani po podpisu další euroústavy, nazývané tentokrát Lisabonská smlouva, zdaleka ukončen. Vysvětlila, jak by se dalo hlasovat, aby nebyl žádný občan ani stát EU ukřivděný. Tím by se vyřešil nejdůležitější problém EU, kvůli němuž se snaží neustále vyrábět jako zástěrku jakési pofidérní euroústavy. Všem státům sdruženým do EU je jasné, že se musejí nastolit v mnoha oblastech dohody o společném soužití a že  má-li být zachována demokracie, pak o nich musí rozhodovat společným hlasováním. A právě zde je základní kámen úrazu. Kromě posílení váhy malých a velkých států se situace v LS oproti smlouvě v Nice pro ČR a většinu dalších států zhoršila. ČR spolu se šesti dalšími státy  by po přijetí LS ztratila čtvrtinu hlasů oproti stávajícímu systému přijatému v Nice, zatímco Německo by posílilo o 20 %. Hlasování dle LS by sice bývalo vylepšilo postavení Německa, ale nespravedlnosti by se ještě prohloubily. Bylo by proto škoda, aby byl přijetím LS odsouhlasen tento nespravedlivý model hlasování v RE. Konference ukázala, že existuje matematický model, tzv. "Jagellonský kompromis", který zajišťuje každému státu EU rovnou hlasovací moc. Je jasné, že Německo spolu s několika zvýhodněnými státy  bude tvrdě bojovat pro hlasovací systém zavedený v LS, ale dokud EU nenalezne spravedlivý hlasovací systém, musí počítat s problémy. Velkoněmecká říše tu již jednou byla a na to jsou občané EU velmi citliví.Celý článek

Po bruselsku

Jan Petrůj

Nedávné irské NE Lisabonské smlouvě pomáhá odhalit hlubokou krizi demokracie v Evropské unii. Tato organizace již není ochotná respektovat ani pravidla, která sama demokraticky přijala. Zářným příkladem této skutečnosti jsou současné úvahy evropských federalistů v čele s Barrosem, kteří vlastně nevidí v irském NE žádný problém a chtějí dál pokračovat v ratifikaci Lisabonské smlouvy.  Neuvěřitelně znějí výroky čelných představitelů Evropské unie, kteří si chtějí pozvat irského premiéra „na kobereček“, aby jim vysvětlil, jak to že si svobodní irští občané dovolili říci NE Lisabonské smlouvě. Tento požadavek je vskutku absurdní, neboť každý irský občan měl plné právo vyjádřit demokraticky a svobodně svůj vlastní názor. Na kobereček do bruselské eurocentrály by tedy měli federalisté pozvat několik milionů irských voličů. Vyhrožování ze strany Francie a Německa, že po nepřijetí Lisabonské smlouvy čeká Irsko odveta či izolace v nahotě odkrývá unijní hru na demokracii – hlasuj si o čem chceš, ale s Bruselem určeným výsledkem. Tak trochu to připomíná „svobodné“ volby za dob komunistických. Reakci  Francie se nelze divit, neboť se jistě spolu s Německem těšila na silnější pozici při hlasování v Radě EU. Jen málokdo si uvědomuje, že podle pravidel nastavených Lisabonskou smlouvou by měli čtyři největší státy EU v čele s Německem a Francií možnost zablokovat jakýkoliv návrh v Radě EU. Současně s tím by se Česká republika dostala do skupiny 16ti zemí, jejichž hlasovací síla by byla ve skutečnosti nižší, než by mělo odpovídat počtu obyvatel ČR a spravedlivému zastoupení v Radě EU. Česká republika s dalšími patnácti členy by tak mohla být ještě jednodušeji a „demokraticky“ přehlasována. O těchto skutečnostech se zastánci Lisabonské smlouvy zmiňují jen velmi neradi. Irští občané po zásluze odměnili bruselskou drzost, se kterou její federalisté „pod stolem“ zrecyklovali Ústavní smlouvu a s obsahem, který je s ní v 96% shodný, ji po dvou zamítavých referendech opět předložili ke schválení. Děkujme Irům za odvahu. Celý článek

 

"Když Irové zabili zvrhlý plod německého předsednictví – Lisabonskou smlouvu, Češi ji s ochotou pohřbí"

Vladimír Železný, poslanec EP

Lisabonská smlouva by vyžadovala referendum i v ČR

Pavel Hasenkopf,  právní konzultant Kanceláře prezidenta republiky

Ještě nebyly ani vyhlášeny konečné výsledky irského referenda a už jsme slyšeli úvahy, že je třeba v ratifikaci Lisabonské smlouvy pokračovat, že Irů je málo, že je třeba na ně vyvinout tlak či je dokonce z Unie vyštípat. Tedy demokraticky vyštípat, samozřejmě, protože EU je ztělesněná fair play.  Evropské „elity“ jsou zoufale odtržené od reality a zjevně nevidí, že tlakem na pilu jen a jen ztrácejí… Jak si mám vážit někoho, kdo si ani neumí přiznat prohru? Arogance, pokrytectví a mocichtivost tzv. Evropanů Lisabonskou smlouvu zplodila a jejich mocichtivost, pokrytectví a arogance ji i pohřbila. Nebude-li česká vláda mít ani po irském referendu odvahu říct v Bruselu razantně NE (a kromě ministra Julínka v této vládě nemá odvahu asi nikdo), nebude-li mít odvahu říct Evropanům, že fixlovat se nemá a dopustí-li, aby se v ratifikaci dál pokračovalo, pak je třeba trvat na tom, aby i v České republice rozhodlo o (právně již bezvýznamné) ratifikaci či neratifikaci Lisabonské smlouvy referendum. Důvody proto jsou právní i politické. Pokud se týče důvodů právních, dovolím si ocitovat závěrečnou pasáž C vyjádření prezidenta Václava Klause k senátnímu návrhu na posouzení Lisabonské smlouvy Ústavním soudem: „...Lisabonská smlouva velmi podstatným způsobem mění podmínky členství České republiky v Evropské unii, dohodnuté Přístupovou smlouvou, resp. mění základní smlouvy upravující fungování Evropské unie, tj. smlouvy, na které se Přístupová smlouva odvolává a které tak jsou de iure její součástí. Lisabonská smlouva tedy vlastně mění i naši Přístupovou smlouvu. Je proto legitimní otázka, zda i souhlas k ratifikaci Lisabonské smlouvy nemá být předmětem referenda...“ (celé prezidentovo vyjádření zde) A že nám hrozí dvourychlostní Evropa, že budeme vyloučeni z elitního klubu? A proč ne? Stačí mi volný pohyb osob, služeb, zboží a kapitálu. Proto dvourychlostní Evropě říkám své ano. Děkuji Irům, že mne nezklamali a udělali i za nás to, k čemu česká vláda neměla „gule“. Celý článek

Reakce části evropských elit připomíná socialistický direktivní způsob myšlení

  Přemysla Sobotka, předseda Senátu PČR

Irští občané jako plnoprávný subjekt Evropské unie zcela svobodně rozhodli prostřednictvím referenda jako jedné z forem přímé demokracie o tom, že ratifikace Lisabonské smlouvy de facto skončila. Reakce části evropských politických elit, které usilují o byrokratické urychlení procesu evropské integrace za každou cenu, však připomíná socialistický direktivní způsob myšlení, který se již dříve snažil ignorovat vůli občanů Francie a Nizozemí při odmítnutí tzv. euroústavy, která se přesto přes své zásadní nedostatky stala základem textu Lisabonské smlouvy. Proto je třeba zdůraznit, že nátlak, bagatelizace demokratických principů a změny pravidel uprostřed hry nejsou v demokratické společnosti přípustné. Na místě je nyní naopak věcné zamyšlení nad transparentnějšími a tím i životaschopnými formami evropské integrace a nikoliv pasivita k snahám od reality odtržených byrokratů odvést  Evropu od jejích skutečných ekonomických a bezpečnostních problémů.

Irsko díky !

Petr Bahník   

      Referendum v Irské republice jednoznačně odmítlo text tzv. „Lisabonské smlouvy“, který se měl stát základním kamenem evropského superstátu a současně měl legitimizovat multikulturní propagandu zpochybňující základní hodnoty západu. Navzdory úporné snaze eurokratů korumpovat irský lid přísliby vyšší životní úrovně, prokázal malý keltský národ, jako už mnohokrát ve své historii svou lásku ke svobodě a potřebu vlastní sebeúcty. Česká politická strana Právo a Spravedlnost, jejímž jsem předsedou, si tohoto postoje irských občanů hluboce váží a vyjadřuje jim svou vděčnost. Ať Vám všem Bůh a svatý Patrik žehná! 

 

Irské NE není méně závažné než předchozí francouzská a nizozemská

Mirek Topolánek

 Zamítnutí Lisabonské smlouvy v irském referendu představuje politickou komplikaci, nicméně Evropská unie má stabilní smluvní základ, který umožňuje její další standardní fungování. Důsledky negativního výsledku referenda i další postup musí prodiskutovat nadcházející červnová Evropská rada v Bruselu. Irské ne v žádném případě nepovažujeme za méně závažné než předchozí francouzská a nizozemská ne. Česká republika   i nadále pokračuje   ve svých přípravách na předsednictví Rady EU v první polovině 2009, neboť jsme od začátku pracovali s oběma případnými variantami výsledku ratifikačního procesu.

Lék na bruselský vir

Dušan Šrámek

Na bruselský vir
nalezl lék Ir
Lisabonskou chorobu
vrátil zpátky do hrobu
Ten evropskej dobytek
půjde šupem do kytek

 

"Smlouva je irským NE mrtvá!"

Ředitel think-tanku Centrum pro ekonomiku a politiku (Cep) Petr Mach

 

 

 

 

Projekt Lisabonské smlouvy skončil

Václav Klaus, prezident České republiky

Projekt Lisabonské smlouvy rozhodnutím irských voličů 13. června 2008 skončil a v jeho ratifikaci již nelze pokračovat. V jedné jediné z 27 zemí EU proběhlo o Lisabonské smlouvě referendum. Jen v jedné jediné zemi EU umožnili politici občanům vyjádřit svůj názor. Výsledek je snad pro všechny jasným sdělením. Je vítězstvím svobody a rozumu nad umělými elitářskými projekty a evropskou byrokracií.

Vivat svobodní irští občané!

Ivana Haslingerová

Dnešek ukázal, že pátek třináctého není pouze nešťastným dnem, ale naopak tento pátek třináctého přinesl nejen nám, ale i dalším státům EU osvobození od hrozby diktatury evropského superstátu. Irové zamítli poměrem hlasů 53,4% další euroústavu – tzv. Lisabonskou smlouvu, která by  mimo jakoukoli pochybnost významně změnila nejen charakter Evropské unie jako takové, ale i právní postavení naší republiky, která je její součástí. Její přijetí by na velmi dlouho zůstalo jednou z nejvýznamnějších změn v historii českého ústavního systému, neboť by fakticky znamenalo ztrátu české samostatnosti, za niž se naši předkové tak bili. Irsko dokázalo, že jako jediné má skutečnou demokracii a politici se ptají svých občanů na takto závažné věci, jakou ztráta státní suverenity je, a také to ukázalo, co si myslí běžní občané. V Irsku svoboda a rozum zvítězily nad diktátem europeistů. Doufám, že se naši politici již konečně přestanou hrbit a s hlavou vzhůru se po vzoru Irů začnou bít za práva svých občanů. Jsme Češi a ne evropeisti!

Eurovládci udělali chybu: ptali se lidí

Ladislav Jakl

  To je ale dnes krásný den. Normálně mám raději skotskou, ale dnes si dám irskou. A guinnesse k tomu. A psát nový blog nemusím. Už jsem ho napsal před šesti lety - 29. října 2002 - a nemusím měnit ani čárku. Jen pro vysvětlení dodávám, že tehdy o „reparát" irského referenda o smlouvě z Nice. Napoprvé ji Irové odmítli, napodruhé jim eurosoudruzi vysvětlili, že takhle si teda vyskakovat nebudou.

„Irské ANO, vlastně NE
aneb

O čem to vlastně Irové hlasovali

Irské referendum o smlouvě z Nice se stalo názorným příkladem úrovně celé debaty kolem kvality i kvantity evropského integračního procesu. Na kampani, která ho provázela, i na interpretaci výsledků lze dokladovat všechny hlavní sporné prvky jak současného etatizujícího trendu uvnitř Evropské unie, tak i procesu rozšíření. Postoj Irska byl důležitý především symbolicky, politicky a psychologicky. Eurofederalisté dávali často Irsko za důkaz správnosti celé postmaastrichtské etapy evropské integrace. Ano, Irsko je posledních 20 let nejrychleji se rozvíjející zemí Evropy. Jak v tvrdých datech (dlouhodobé přírůstky HDP nad 5 procent) tak v kvalitě života si Irové skutečně pomohli a stali se během jedné generace z chudé evropské periférie jednou z nejbohatších zemí i v rámci EU. Propagandisté eurofederalistů se tento úspěch pochopitelně snažili prodávat jako plod své současné politiky sjednocování legislativy, unifikace a centralizace.  Irský příklad používali i eurooptimisté v zemích, ucházejících se o členství v EU. Ti, kteří mají výhrady k některým socialistickým a byrokratickým tendencím Bruselu, byli umlčování poukazem na to, že vydělalo-li na členství Irsko, vydělají i další členové.Celý článek

Pátek třináctého: Irské referendum odmítlo Lisabonskou smlouvu

Jan Zeman, poradce senátora Josefa KAlbáče

"Oni si mysleli, že to projde hladce. Teď se ty názory asi budou hodně rychle tříbit. Vypadá to, že je to voda na náš mlejn."  Josef Kalbáč (KDU-ČSL), výrazný kritik Lisabonské smlouvy v Senátu ČR

První to odpoledne oznámil irský ministr spravedlnosti Dermot Ahern. Voliči v drtivé většině volebních obvodů hlasovali proti smlouvě, někde to bylo i výrazně přes 60% - včetně vícera částí tradičně spíše proevropského Dublinu a dalších měst. Účast voličů byla nad 50%. Proti smlouvě hlasovalo přibližně o 7% více voličů než pro. Irsko je považováno za jednu z nejproevropštějších zemí. Kdo ví, jak by referenda dopadla jinde. Polský prezident smlouvu podepíše, Británie bude pokračovat v ratifikaci, Francouzi jsou znovu rozpolcení. Andrea Merkelová a Nicolas Sarkozy vydali společné prohlášení: "Lisabonská smlouva byla podepsána hlavami států a vlád 27 členských států a ratifikační proces proběhl v 18ti z nich. Proto doufáme, že další státy budou v ratifikačním procesu pokračovat. Jsme přesvědčeni, že reformy obsažené v Lisabonské smlouvě jsou nezbytné aby Evropu učinily více demokratickou a efektivnější a že Evropu učiní schopnou čelit výzvám jejich občanům." Nabízí se pikantní otázka, jak učiní Lisabonská smlouva Evropu demokratičtější, když její lídři, kteří se smlouvu snaží za každou cenu a nedemokraticky protlačit, nebudou od samého počátku respektovat demokratický proces referenda a vůli lidu? Neměli by být takoví politici - kdyby byla Evropa skutečně demokratická - okamžitě odvoláni? Barroso prý od irského premiéra chce a očekává, že příští týden předloží analýzu celé situace, vysvětlí, proč referendum dopadlo tak jak dopadlo, kde se stala chyba a jak to chce řešit. – Arogantní postoj politika, který ignoruje demokratické procesy par excellence. Na tahu je nyní ČR a Švédsko. Ředitel think-tanku Centrum pro ekonomiku a politiku (Cep) Petr Mach se vyjádřil, že "smlouva je irským NE mrtvá." Z toho lze asi dobře dovodit, jaké bude vyjádření prezidenta Václava Klause, který patří k nejvýraznějším oponentům Lisabonské smlouvy v evropské vrcholné politice, a který nedávno vstoupil do řízení o Lisabonské smlouvě u Ústavního soudu s velice závažnými námitkami (podrobně viz článek prof. Klause: "Lisabonská smlouva přináší zásadní změnu v charakteru EU a právního postavení ČR" s podtitulkem "Před Ústavním soudem  leží proto nesmírná odpovědnost  vůči budoucnosti našeho státu.", pozn redakce). Celý článek

Lisabonská smlouva přináší zásadní změnu v charakteru EU a právního postavení ČR

Před Ústavním soudem  leží proto nesmírná odpovědnost  vůči budoucnosti našeho státu.

 Václav Klaus

            Na výzvu Ústavního soudu, učiněnou prostřednictvím soudce zpravodaje JUDr. Vojena Güttlera a doručenou mi dne 9. května 2008, sp. zn. Pl. ÚS 19/08; k návrhu Senátu Parlamentu České republiky na posouzení souladu Lisabonské smlouvy pozměňující Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společenství, sjednané v Lisabonu dne 13. prosince 2007 (dále jen "Lisabonská smlouva"), s ústavním pořádkem, učiněnému podle čl. 87 odst. 2 Ústavy České republiky; podávám ve lhůtě požadované ustanovením § 69 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, následující v y j á d ř e n í: Návrh Senátu vítám a ztotožňuji se s ním. Lisabonská smlouva mimo jakoukoli pochybnost významně mění charakter Evropské unie jako takové, a tím i právní postavení České republiky v jejím rámci. Proto je třeba posouzení souladu všech jejích ustanovení jednotlivě i v jejich celku s Ústavou České republiky, Listinou základních práv a svobod a s ústavním pořádkem České republiky vůbec věnovat mimořádnou pozornost. Rozhodnutí Ústavního soudu v této věci bude, a pravděpodobně dlouho zůstane, jedním z nejvýznamnějších a nejodpovědnějších v historii českého ústavního soudnictví.Celý článek

Iluze Evropské unie a česká realita  

  Miroslav Macalik                

Optimistické představy o důležitosti a politickém vlivu českého předsednictví Evropské unie se rozplynuly nečekaným rozhodnutím Evropské unie vytvořit na tři příští období předsednický triumvirát, representovaný Českou republikou spolu se Švédskem a zkušenou Francií. Také asi proto, aby tu unii někdo z mladších a nezkušených nějakým nedopatřením nerozpustil. Co zbývá českému spolu-předsednictví moc hezky vysvětlil minulý týden pan vicepremiér Vondra.  Prozradil, že tema Evropské unie stále není velice “sexy”, a to že se musí napravit. Proto se vláda rozhodla v ČR a jinde popularisovat radostnou budoucnost EU a oslavit Lisabonskou smlouvu koncertem, uliční zábavou a bálem. Váda pro tyto účely reservovala zhruba 3 miliardy korun, i když jí na důchody nezůstávalo. Političtí alibisté dávají raději přednost osobnímu zveličení než ochraně národních zájmů. Vize Evropské unie, tak jak je představovaná Lisabonskou smlouvou, vytváří mocenské podmínky nejen pro likvidaci všech funkcí České republiky, ale i pro úplnou ztrátu její státoprávnosti. Diktatura Evropské unie je  pro Českou republiku nepřijatelná z mnoha důvodů. ČR Evropskou unii ani její Lisabonskou smlouvu nepotřebuje. Republika dnes potřebuje jen opravdového politického vůdcečlověka s jasnou a přesvědčivou vizí národohospodářského a kulturně-společenského rozvoje, schopného nejen vnímat, posuzovat a inspirovat, ale především sjednocovat a podporovat efektivní rozhodování všech národních demokratických institucí v zájmu státu, jednotlivce a obrany jejich svobod. Jakékoliv obavy ze vzniku politické krise rozpadem současné vládní koalice jsou naprosto neopodstatněné.  Ba naopak.  Tuto situaci je třeba přijímat jako jedinečnou příležitost k obrodě národních politických, hospodářských a kulturně-společenských aspirací, a sjednocující výzvu k jejich úspěšnému dosažení. Celý článek

Jedině Irsko má skutečnou demokracii !

Tomáš Škeřík

To, čeho se bály všechny evropské politické elity, se podařilo. Jedině Irové měli odvahu zeptat se lidí, zda jim Lisabonská smlouva,  bývalá Evropská ústava, či jak se tomuto dokumentu říká, něco vůbec říká, zda si náhodou nemyslí, že by bez ní mohli existovat. Odpověď zná, domnívám se i u nás, většina. Je to mnohosetstránkový text, který nelze ani přečíst, natož mu porozumět. A v tom to právě je, kdyby tento text byl na jednom listě a z jednotlivých bodů bylo patrno, co lidem může smlouva přinést či nikoliv, bylo by hlasování úplně o něčem jiném. To to skutečně ti lidé v Bruselu již nevidí? Žijí tam všichni odtrženi od svých zemí skutečně tak dlouho? (blog.idnes.cz, 13. června.)

EU - SSSR: Drobná paralela by tu byla

Alan Ostárek

"Nic není, jako dřív, nic není, jak bejvávalo, (...) ačkoli drobná paralela by tu byla...," zpívá Michal Malátný ve známé písni skupiny Chinaski. Právě tato slova mě napadnou, když se dívám na dnešní EU a porovnám její fungování s bývalým SSSR. Jen ta paralela je možná větší, než drobná... Bodů, v nichž se tyto dva svazy nápadně shodují, je hned několik, uvedu alespoň pár nejvýraznějších: Společenství nesourodých států, kontrola cen, určování vyráběného množství a propaganda, sebevědomá prohlášení atp. - "Do deseti let doženeme a předeženeme Spojené státy!" "Vybudováno s pomocí finančních prostředků EU" Učebnice se například vůbec nezmiňuje o tom, že některé historické postavy měly nějakou vlastní národní příslušnost. V části pojednávající o významných matematicích se hovoří o Evropanech, kteří výrazně obohatili matematiku (Descartes, Leibniz), stejně tak do vesmíru létají Evropané. Toto jsou tedy některé nejnápadnější podobnosti, mezi další patří například systém 3 - 6letého plánování, jen s tím rozdílem, že plány nejsou překonávány, jako tomu bylo v SSSR, ony dokonce nejsou ani naplňovány. Stejně tak plýtvání ekonomickými prostředky na vyrovnávání neúspěchů zemědělců je charakteristické pro obě společenství. Ale všechny v článku uvedené "drobné" paralely by bylo možné nahradit jednou skutečně silnou paralelou, kterou je snaha co nejvíce regulovat životy lidí a ponechat co nejméně prostoru pro svobodné rozhodování a konání. Celý článek

Day of Reckoning – Soudný den

Patrick Joseph Buchanan

„Je čas vrátit se domů, Ameriko,“ říká Pat Buchanan v závěru své knihy "Soudný den"

Patrick Joseph Buchanan (nar. 2. 11. 1938 ve Washingtonu) je v současnosti jistě nejproslulejším americkým „nefalšovaným konzervativcem“. Ba co více: nekorunovaným králem neformálního politického směru příznačně nazývaného – především pro ostré vymezování se vůči dnes všude panujícímu neokonzervatismu – paleokonzervatismus. Bakalářský titul z anglistiky získal Buchanan na Georgetownské univerzitě a magisterský na Columbijské univerzitě z žurnalistiky. Byl hlavním poradcem tří amerických republikánských prezidentů – Nixona, Forda a Reagana – a v letech 1985 až 1987 působil v Bílém domě ve funkci ředitele tiskového oddělení. V prezidentských volbách v letech 1992 a 1996 se neúspěšně ucházel o nominaci za Republikánskou stranu a v roce 2000 na funkci prezidenta již kandidoval, ovšem za tehdy zrovna založenou a málo nadějnou Reformní stranu. Napsal tisíce článků do předních amerických konzervativních časopisů a v říjnu 2002 začal vydávat vlastní paleokonzervativní čtrnáctideník „The American Conservative“.

V pořadí již devátou Buchananovou knihou je „Day of Reckoning“ „Den zúčtování“, respektive „Soudný den“ vyšla loni v prosinci a úryvky z ní přinášíme v překladu anglisty a politologa Ladislava Bátory.

„Když lidé přestanou věřit v Boha, neznamená to, že nevěří v nic; věří pak v cokoli,“ řekl Chesterton. Už po celé generace mnozí z intelektuální a kulturní elity Západu ztrácejí víru v Boha, jenž je stvořitelem i soudcem lidstva. A podoben Izraelitům na úpatí Sinaje, kteří si v netrpělivém očekávání Mojžíšova návratu odlili pro modloslužbu zlaté tele, vytváří si dnešní člověk zlatá telata svoje. Ideologie je zlatým teletem modernity: "Ideologie není politická teorie nebo princip, navzdory tomu, že četní žurnalisté a někteří profesoři běžně tento termín v takovém významu užívají. Ve skutečnosti ideologie představuje politický fanatismus – a přesněji řečeno víru, že tento náš svět můžeme přeměnit v pozemský ráj prostřednictvím pozitivního práva a pozitivního plánování.“Celý článek

Premiér Mirek Topolánek se setkal se Silviem Berlusconim

  Jana Bartošová

Premiér Mirek Topolánek se v rámci své dovolené, kterou tráví na oficiální pozvání Silvia Berlusconiho v Itálii, setkal se svým italským protějškem. Oba státníci hovořili především o nadcházejícím českém předsednictví v Radě EU. Předseda vlády ČR Topolánek s předsedou vlády Itálie Berlusconim mluvil o mezinárodní situaci, vzájemných vztazích a budoucí spolupráci v rámci Evropské unie. Vyměnili si také zkušenosti z obou zemí, které spojuje nutnost strukturálních reforem. Dalším tématem byla i plánovaná oficiální návštěva premiéra Mirka Topolánka v Itálii, kterou uskuteční v rámci tzv. tour de capitals (cest do hlavních měst států EU), coby premiér budoucí předsednické země. Neformálního setkání se spolu s českým předsedou vlády zúčastnil i ministr dopravy Aleš Řebíček.

Prezident přijal velvyslance Republiky Srbsko

  Petr Hájek, ředitel Tiskového odboru

Prezident republiky Václav Klaus pozval dne 23. května na Pražský hrad velvyslance Republiky Srbsko pana Vladimira Vereše před jeho oznámeným odjezdem z Prahy. V rozhovoru  prezident republiky projevil hlubokou lítost nad současným zhoršením diplomatických vztahů se Srbskem a vyjádřil přesvědčení,  že se současné problémy podaří překonat a mimořádně přátelské vztahy mezi našimi zeměmi zůstanou do budoucna zachovány.

Zbrklý a zbytečný krok

Mgr. Petr Bahník

Současné uznání tzv. nezávislého Kosova českou vládou nelze hodnotit jinak, než jako zbrklý a v dané chvíli zbytečný krok. Česká diplomacie  měla postupovat v diplomatickém uznání ze strany České republiky mimořádně obezřetně už s ohledem na ty státy, které se obávají možného zneužití „kosovského modelu“ k oživování národnostních sporů a zpochybňování současného statu quo v otázce státních hranic. Před unáhleným uznáním Kosova ovšem varovala také řada dalších vážných faktorů, včetně obecně známých pochybností o důvěryhodnosti současné kosovské reprezentace. Bylo tedy více než vhodné vyčkat ještě dalšího vývoje mezinárodní politiky. Z historických důvodů chápu lpění Srbů na územní celistvosti své země, včetně území Kosova, které je s historií tohoto národa nerozlučně spjato. Vláda ČR přesto o uznání tzv. nezávislého Kosova rozhodla. Žádné mezinárodní závazky ji přitom k takto rychlému postupu nenutily. ČR mohla stanovisko k této věci zvažovat ještě řadu měsíců, ne-li let, a to tím spíše, že jí z uznání Kosova momentálně nekyne prakticky žádný politický ani hmotný zisk. Slovensko ani Španělsko se kvůli Kosovu nestanou pro USA o nic horšími spojenci než ČR.

Pět rovin našich vnějších vztahů se světem

Václav Klaus

Východiskem pro naše životy by nemělo být pouhé prosazování univerzálních lidskoprávních hodnot a už vůbec ne bezbřehý kosmopolitismus či líbivý internacionalismus. Nemám ambici pokoušet se nastínit něco jako program zahraniční politiky našeho státu. Snažím se tuto důležitou problematiku trochu zpřehlednit. První rovinou našich vnějších vztahů jsou bezpochyby vztahy sousedské,druhou  je Evropa a Evropská unie, třetí je naše transatlantické spojenectví, čtvrtou jsou vztahy s dalšími světovými velmocemi a důležité jsou i vztahy s ostatními zeměmi světa. Za příkladné a skutečně nadstandardní pokládá naše současné vztahy se Slovenskem a za tradičně pevné a přátelské jsou naše vztahy s Polskem. Naopak svou pozici musíme umět i rezolutně obhajovat s Rakouskem a Německem. Historii prožít znovu nelze. Zneužívat ji pro současné politické cíle je nepřijatelné. Elektrickou energii potřebujeme a a vyrábět ji můžeme jen s těmi zdroji, které máme k dispozici a které jsou pro nás ekonomicky únosné. Jaderná energetika mezi ně patří. Alternativu k naší státnosti nepředstavuje  a představovat nemůže Evropa. Experimentální přechod od dominance národních struktur ke strukturám nadnárodním znamená riskantní změnu.  V našem vlastním zájmu musíme usilovat o spojenectví se Spojenými státy, které se v minulém století několikrát ukázalo být mimořádně významným. Příkladem může být naše dnešní debata o americké radarové základně na našem území. Podceňovat rychlý všestranný rozvoj Číny, Indie a Ruska by bylo z naší strany hrubou chybou. Celý článek

 Čechoslováci se jako první postavili rudému moru

 Vladimír Rogl

     Přestože rok 1918 byl posledním rokem 1. světové války, byl stejně těžký jako všechny předchozí. V zákopech všech front nekonečné poziční války „ležely“  už čtvrtým rokem miliony unavených vojáků všech válčících zemí.  V rámci spojeneckých armád působí jako dobrovolníci i Češi a Slováci.  Od konce války je však dělí ještě řada dlouhých měsíců. Leninovy námluvy s Ústředními mocnostmi (Rakousko-Uhersko a Německo) nakonec vyvrcholily v lednu 1918 tzv. brestlitevským mírem a přiměly proto počátkem února T.G.Masaryka ke sjednání smlouvy s vládou Francie. Podle ní se československé vojsko stalo autonomní součástí francouzské armády a mělo se přemístit na  západní frontu, kde se očekával mohutný nápor Němců, uvolněných z ruské fronty. Daleká  cesta měla vést přes Archangelsk a vzdálený Vladivostok.  Po bitvě u Bachmače v březnu 1918 se zdálo, že odchod naší armády z Ruska na západní protiněmeckou a protirakouskou frontu proběhne klidně a dokonce za podpory ruské revoluční vlády.  Rada lidových komisařů prohlásila návrh Čechoslováků na svobodný průjezd Ruskem do Vladivostoku za spravedlivý a  dokonce slibovala poskytnout našim vojákům na této cestě Ruskem všemožnou podporu s podmínkou, že budou čestní a loajální. Čechoslováci měli odjíždět však do Francie ne jako bojové jednotky, ale jako skupina neutrálních svobodných občanů, kteří mají jen jistý počet zbraní na svou obranu před útokem kontrarevolučních band.  Zůstat uprostřed občanské války beze zbraně a spoléhat jen na „čestné“ slovo bolševických vůdců by byla sebevražda. Podstatná část výzbroje byla zanechána ukrajinské rudé armádě, ale místní sověty na všech stanicích požadovaly další  zbraně a ešelony všemožným způsobem zdržovaly.  Železniční  koleje se stávaly neprůchodné, protože současně se z mnoha ruských zajateckých táborů vracely opačným směrem do Německa, Rakouska, Rumunska i Maďarska transporty odpočinutých zajatců k posílení armád Centrálních mocností.  Jejich vlaky měly na sovětských nádražích zelenou. Celý článek 

Nechceme nový Protektorat Böhmen und Mähren!

Ivana Haslingerová

Právě určitost a předvídatelnost postojů  vedoucích představitelů činila kdysi z ODS nepotopitelnou loď. Za současné ústupky koaličním partnerům platí nyní ODS obrovskou daň ve všech oblastech řízení státu. Nemá rozhodující vliv na zahraniční politiku, státní finance, obranu země ani na rozdělování evropských fondů a to, že premiér nedokáže za tyto nehorázné ústupky vymoci jeden jediný - zakázat ratifikovat Euroústavu II, je již opravdu věc hraničící s vlastizradou na našem národu. A nejen pan premiér, ale dokonce i Jan Zahradil, ano slyšíte dobře, ten až dosud neohrožený bojovník za národní stát, prohlásil, že  pokud  Kongres ODS nedovolí panu Topolánkovi ratifikaci Euroústavy II, vláda podá demisi a vyděšení delegáti mu na to prostě skočili. Tak se v listopadu loňského roku na pražském Žofíně stala událost, která naši zemi na desítky a možná stovky let definitivně uvrhla do náruče socialistického superstátu EU. Události, která vstoupí do učebnic dějepisu ne pod hlavičkou jednoho kongresu jedné strany, ale pod hlavičkou definitivní ztráty státní suverenity. Na tom Žofíně, kde se scházela tradičně intelektuální  elita a odehrávaly se tam proslulé národní besedy, na jedné z nichž Palacký pronesl památnou větu "Zhovadilost obecná nastane, byť by komunismus jen jedné generaci panovati měl". Je více než smutné, že na ratifikační listině Euroústavy II bude po staletí podpis pravicového politika. Není divu, že po vysvětlení Jana Zahradila, že pan Topolánek musel Euroústavu II podepsat, když ho nechaly ostatní státy včetně Velké Británie ve štychu a byli by jediní proti, se mezi novináři ozvaly hlasy typu: "Proboha, to je jako Hácha u Hitlera, ale ten čelil vojenské hrozbě, Topolánkovi ani ČR by přece Frau Merkel nic neudělala, naopak by je možná následovali další a naši politici by byli  hrdiny dne..." Lidé na ulicích té smutné listopadové noci klidně chodili z divadel a neměli ani zdání, co se právě v zářícím paláci Žofín odehrálo s jejich budoucím osudem. Ti lidé, z nichž nejméně  třetina chápala ODS jako modré světlo na konci rudo-oranžovo-zeleného tunelu. Kdo jiný než právě ona byla nadějí pro pravicové voliče?  V poslední době tento reformní patos stále rychleji vyprchával a bude trvat hodně dlouho, jestli vůbec toto poslední zklamání dokážou voliči překousnout. I když má velmi silnou voličskou základnu, nesmí se spoléhat, že tak tomu bude do nekonečna. Kličkování a změny postojů projdou levicovým stranám s nepozornými voliči. Inteligentní voliči ODS naopak toto vše sledují a vnímají velmi výrazně. A i kdyby překousli tento její postoj, historie již navždy zapíše do učebnic, že nás právě její politici zbavili státní samostatnosti. Celý článek

Odmítáme se rozplynout v tavícím kotlíku vykořeněného kosmopolitismu

Ivana Haslingerová

* Uznáváme hodnotu národa a vlasti jako konstitutivní prvek utváření lidské osobnosti a odmítáme se rozplynout v tavícím kotlíku vykořeněného kosmopolitismu.

* Uznáváme hodnotu autentického náboženství a odmítáme jeho řízené odstraňování z veřejného života, ale také jeho zneužívání pro nenáboženské cíle.

* Uznáváme západní, anticko-křesťanské kořeny naší tradiční kultury a odmítáme její účelové „úpravy“ v duchu tzv. politické korektnosti.

Žádáme  proto vrcholné české politiky, aby se postavili za obranu občanských práv a svobod, a to i ve vztahu k orgánům EU.  

* Žádáme české žurnalisty, aby důsledně usilovali o objektivitu bez diskreditujícího nálepkování odpůrců nové ideologie jako tzv. extrémistů, ultrapravičáků.

* Žádáme české soudní orgány o důslednou obhajobu svobody a to zejména  o její omezení v souvislosti s tzv. antidiskriminačním zákonem....

 

Tyto a další požadavky stojí v občanské iniciativě  D.O.S.T. (Důvěra, Objektivita, Svoboda, Tradice), která hájí občanské svobody a tradiční mravní hodnoty a odmítá zavádění antidiskriminační legislativy podle diktátu EU. Připojilo se k ní již 6 poslanců ODS - poslankyně Alena Páralová a JUDr. Eva Dundáčková, Zděněk Prosek, Mgr. Petr Pleva, Josef Ježek a Mgr. Juraj Raninec. Již dříve se k výzvě připojil senátor za ODS MUDr. Karel Tejnora. Mezi novými signatáři výzvy najdeme občany ze všech vrstev společnosti. Např. spisovatele Luďka Frýborta, advokáta JUDr. Milana Hulíka, dětskou lékařku MUDr. Marii Veselovskou, právníka Ing. JUDr. Břetislava Klominského, vědeckého pracovníka Ing. DrSc. Vladislava Běhala, podnikatelku Mgr. Blanku Hejlkovou, chemika RNDr. ThMgr. Ivana Ploce, projektantku Ing. Alenu Kmochovou či režiséra a dokumentaristu Martina Vadase. A samozřejmě se k ní připojil již dříve i vydavatel revue Fragmenty a president Kulturní komise ČR Doc. Ing. Jiří Pancíř, CSc. a šéfredaktorka revue Fragmenenty RNDr. Ivana Haslingerová, CSc. Celkem se již k výzvě připojilo již více než 200 občanů a Váš souhlas s prohlášením D.O.S.T. můžete vyjádřit na e-mailu: akce-dost@seznam.cz. Zejména nyní, kdy premiér dnes 13.. prosince 2007 podepsal v Lisabonu druhé znění Evropské reformní smlouvy, která není ničím jiným než než Euroústavou II a která nás zavede již definitivně do Evropského superstátu je bití na poplach proti její ratifikaci velmi důležité. Pokud bude Euroústava II ratifikována, bude tento protest posledním. Celý článek

 

Pomozte zachránit naši státní suverenitu!

Pan premiér v Lisabonu podepsal Euroústavu II, aniž na něj mířil Hitler své zbraně. Nyní zbývá již poslední naděje, která může zamezit ztrátě naší samostatnosti: Aby byla Lisabonská smlouva Českou republikou schválena (tzv. ratifikována), musí pro ni hlasovat alespoň 3/5 všech poslanců a alespoň 3/5 přítomných senátorů, tj. alespoň 120 poslanců a 49 senátorů (bude-li na zasedání přítomno všech 81 senátorů). V tabulce jsou shrnuty dosavadní postoje členů Parlamentu. Je smutné, že naši vrcholní politici nemají v této otázce jasno. Že jim je lhostejná ztráta naší suverenity a to jim ani nemusí Hitler hrozit válkou jako panu prezidentu Háchovi.

  Proti Spíše proti Nevíme Spíše pro Pro
Poslanecká sněmovna Bc.KonečnáKateřina

Ing. Páralová Alena

Mgr. Raninec Juraj

0 195 0 3
Senát Ing. Pakosta Petr 0 80 0 0

Svůj nesouhlas s ratifikací Lisabonské smlouvy již v sekci Přidejte se vyjádřilo 76 osob! Jste také proti? Přidejte se k nám a vložte svůj "podpis" na naše stránky!

Volný pohyb pracovních sil a důraz na konkurenceschopnost EU budou hlavními tématy předsednictví ČR

Jana Bartošová

České předsednictví v Radě EU, lisabonská smlouva a jaderné fórum dnes řešili na společném setkání premiér Mirek Topolánek a předseda Evropské komise José Manuel Barrosa.

„Motto našeho předsednictví ‘Evropa bez bariér‘ má tři dimenze. Za prvé odstraňování diskvalifikace uvnitř ČR, za druhé odstraňování psychologických bariér a za třetí odstraňování překážek vzájemného obchodu,“ řekl po jednání premiér Mirek Topolánek. 

Česká republika by podle předsedy vlády přivítala výraznou podporu ze strany Evropské komise až budou provedeny studie dopadů rozšíření na pracovní trh Evropská unie. Členské státy uplatňující přechodná opatření, jedná se především o Německo a Rakousko, musí Evropská komisi zdůvodnit, jak ohrožuje zrušení přechodných opatření pracovní trh v dané zemi. Česká republika se podle premiéra také obává, že zvyšování sociálních závazků bude mít dopady na konkurenceschopnost EU. Na jednání byla tématem také lisabonská smlouva. Česká republika je přesvědčena, že rozdělení vysokých postů by mělo zohlednit vyvážení geografických, politicko-mocenských a sociálně-ekonomických zájmů v EU. V nové struktuře vysokých exekutivních postů by své zastoupení měly mít i nové členské státy. Premiér M. Topolánek a J. M. Barrosa se  také setkali s předsedy vlád zemí Visegrádské skupiny, států Pobaltí a Republiky Slovinsko, která je nyní předsednickou zemí v Radě EU. Předsedové vlád budou jednat o otázkách souvisejících s energetikou a energetickou bezpečností, o otázkách souvisejících s předsednictvím České republiky v Evropské unii a s implementací Lisabonské smlouvy.

Předseda Evropské komise José Barroso vystoupil v Senátu

Petr Kostka

Předseda Evropské komise José Barroso vystoupil dnes v rámci své jednodenní návštěvy České republiky v Senátu Parlamentu ČR. K vystoupení na téma vztahu národních parlamentů a EU jej vyzval předseda Senátu Přemysl Sobotka. Ve svém vystoupení J. Barroso mimo jiné uvedl: „Skutečnost, že si Česká republika, nebo jakýkoliv jiný člen Unie vezme čas na prozkoumání Lisabonské smlouvy je zcela legitimní. To právě dává členským státům příležitost k zjištění, zda jejich národní ústavy nepotřebují v souvislosti s adaptací Lisabonské smlouvy novelizaci.“ Přemysl Sobotka vystoupení předsedy EP vyzdvihnul.

 „Jsem rád, že se tato přednáška uskutečnila a jsem rád, že po ní  následovala věcná a bohatá diskuse. A jsem také rád, že pan Barroso podpořil kroky Senátu ve snaze prověřit, do jaké míry je Lisabonská smlouva kompatibilní s naší ústavou. Jeho slova prakticky vyvrátila námitky těch, kteří tvrdí, že podáním žádosti  k Ústavnímu soudu se chováme protievropsky, opak je pravdou,“ dodal Přemysl Sobotka

Topolánek: "ČR bude spolurozhodovat o roli nových politických funkcí Rady EU"

Jana Bartošová

Předsedové vlád Visegrádské skupiny, pobaltských zemí, předseda Evropské komise José Manuel Barroso a slovinský premiér, jakožto současný předseda Rady EU, se dnes sešli v Hrzánském paláci ke společnému jednání. „Probírali jsme témata jako je energetická bezpečnost, diverzifikace energetických zdrojů a otázka unbundlingu*. Dále jsme se zaměřili na otázku ratifikace a implementace Lisabonské smlouvy, ta je pro nás obzvláště důležitá, protože to bude právě za našeho předsednictví Radě EU, kdy se bude definovat praxe fungování nových politických funkcí, jako je stálý předseda, či role šéfa exekutivy rotujícího předsednictví,“ říká k jednání český premiér Mirek Topolánek. Česká republika je přesvědčena, že rozdělení vysokých postů by mělo zohlednit vyvážení geografických, politicko-mocenských a sociálně-ekonomických zájmů v Evropské unii. V nové struktuře vysokých exekutivních postů by své zastoupení měly mít i nové členské státy. Představitelé jednotlivých zemí dnes dále mluvili o evropské sousedské politice, zejména její východní dimenzi, o zemích východní Evropy s důrazem na Bělorusko, Ukrajinu, Gruzii, o možnostech spolupráce s uskupením GUAM, případně o Moldavsku a západním Balkánu. Multilaterální setkání se uskutečnilo při příležitosti konání druhého zasedání Evropského jaderného fóra a oficiální návštěvy předsedy Evropské komise José Manuela Barrosa v ČR. Jednání se kromě českého premiéra dále zúčastnil předseda vlády Estonské republiky Andrus Ansip, předseda vlády Litevské republiky Gediminias Kirkilas, předseda vlády Lotyšské republiky Ivars Godmanis, premiér Maďarska Ferenc Gyurcsány, premiér Slovenska Robert Fico, premiér Slovinska Janez Janša a za Polsko místopředseda vlády a ministr hospodářství zodpovědný za energetiku Waldemar Pawlak.

Mirek Topolánek: "Pouze cesta liberalizačních reforem vede k odstraňování chudoby. "

 Jana Bartošová

Premiér Mirek Topolánek předsedá jednání na summitu EU, zemí Latinské Ameriky a Karibiku. Vede jedno z jednání v Limě, kterého se účastní prezident Venezuely Hugo Chávez. Hlavními tématy summitu jsou sociální a ekonomické důsledky chudoby, nerovnosti a vyloučení. Premiér Mirek Topolánek vyjádřil znepokojení nad názory venezuelského prezidenta a řekl, že s ním zásadně nesouhlasí.

„Latinská Amerika je stále regionem s největší mírou nerovnosti na světě, 40 % obyvatel, což je asi 200 mil. lidí, stále žije v chudobě. Pouze cesta hlubokých strukturálních liberalizačních reforem vede k růstu vzdělanosti, pracovních příležitostí a odstraňování chudoby. Jsem o tom přesvědčen jako premiér země, která po čtyřiceti letech komunistické totality zvolila právě tuto cestu,“ řekl premiér Mirek Topolánek.

 Předseda vlády svůj projev zakončil slovy německého filozofa Karla Poppera, krajana Angely Merkel, kancléřsky země, která je pro Mirka Topolánka vzorem sociálních jistot a inkluze: „Vlády by se měly soustředit spíše na snižování utrpení, než na to, aby se pokoušely vykonat co nejvyšší možné dobro.“ Česká republika spolupracuje se zeměmi Latinské Ameriky například v oblasti vládních stipendií, vybraným zemím poskytuje také rozvojovou pomoc. V posledních letech došlo k významnému posunu při doplňování smluvní základny s jednotlivými státy regionu. Jde především o dohody rušící vízové povinnosti, které usnadňují turistické pobyty i obchodní kontakty. Vhodnou příležitostí k dalšímu zintenzivnění vztahů s latinskoamerickými zeměmi se stane české předsednictví EK. V květnu 2009 bude ČR hostit ministerské setkání EU a Skupiny Rio, kterého se zúčastní více než 20 delegací. Celý článek

Lukáš Petřík, historik a externí spolupracovník Centra pro ekonomiku a politiku

V dějinách 20. století se najde málokterá osobnost, která by vyvolávala tak protichůdné reakce jako chilský prezident generál Augusto Pinochet. Ronald Reagan se o generálovi Pinocetovi domníval, že zachránil Chile před komunismem. Margaret Thatcherová se Pinoceta zastávala s tím, že zabránil komunistickému převratu a přivedl zemi k hospodářskému zázraku, stabilitě a k ústavní vládě. Z českých konzervativců podobný názor hájí Roman Joch, Marek Benda a jeho zesnulý otec Václav Benda.

Gonzalo Vial: Pinochet - portrét diktátora Obsáhlá Pinochetova biografie od chilského katolického historika Gonzala Viala je jeho prvním životopisem vydaným v českém jazyce.  Je v něm mj. podáno vysvětlení pozadí antikomunistického puče chilské armády: Kvůli financování své rozhazovačné socialistické politiky tiskla marxistická Allendova vláda nové a nové bankovky. V souladu s tím, co tvrdí Milton Friedman, došlo zanedlouho k hyperinflaci a s ní spojeným rozvratem ekonomiky. Docházelo i k rozsáhlému vyvlastňování na hranici legálnosti. Na konci Allendova vládnutí bylo kolem 80 % hospodářské produkce pod kontrolou státu. Životní náklady za necelé tři roky vzrostly o 705 % a inflace za toto období vzrostla o 1172 %. Členové revolučního maoistického hnutí MIR, které bylo mimo UP, přepadali banky, zabírali násilně půdu, připravovali bombové útoky a neskrývaně prosazovali násilnou cestu ke komunismu. Jejich jednotky, které byly cvičené i na Kubě, měly přes 30 tisíc mužů. Allende maoistické miristy, jejichž vůdcem byl jeho synovec, toleroval.  Stejně tak vládní komunisté a socialisté stavěli své ozbrojené brigády. Do Chile se dovážely zbraně pro levicové bojůvky z Kuby a sjížděli se tam ozbrojení revolucionáři z ostatních latinskoamerických zemí-bylo jich kolem 15 tisíc. Allendeho přijel podpořit i jeho vzor a soudruh Fidel Castro, který mu věnoval samopal, s nímž spáchal sebevraždu. V zemi se množily protivládní demonstrace a ekonomika byla po socialistických experimentech v naprostém rozkladu. Parlament několikrát vyjádřil nedůvěru ministrům Allendeho vlády. Kvůli obavám z  komunistického puče provedly chilské ozbrojené složky nakonec státní převrat, do jehož čela se na poslední chvíli postavil Pinochet. Celý článek

Politická ideologie musí stát   stranou  při působení  humanitárních  organizací

Mirek Topolánek

Velmi pozorně sleduji současnou situaci způsobenou ničivým cyklonem Nagris v Barmě/Myanmaru. Chtěl bych vyjádřit sounáležitost všem, kteří byliudálostí postiženi a soustrast rodinám, které přišly o své blízké. Rozsah této přírodní katastrofy je tragický a zasluhuje mimořádnou pozornost a podporu mezinárodních společenství. Česká   republika   poskytla  jako  jedna  z  prvních  postiženým  oblastem materiální  a  finanční  pomoc.  V  tomto  momentu  je  potřeba  zaměřit se především  na ohrožené obyvatele, proto doufám, že politická ideologie bude stát   stranou   a   nebudou   kladeny  umělé  překážky  účinnému  působení mezinárodních  humanitárních  organizací.  Česká  republika  je  připravena pomoci také zkušenostmi z odstraňování následků přírodních katastrof doma iv zahraničí. Věřím, že včasnou pomocí a účinným zásahem je možné snížit utrpení a pomoci těm, kdo to nejvíce potřebují.