POLITIKA Zahraniční politika

Do EP kandiduje Hynek Fajmon – politik, který ovlivňuje chod světa správným směrem. Representoval anši zemi více než důstojně s noblesou anglického aristokrata počátku minulého století. Přáli bychom si proto, aby se do Ep opět dostal i přesto, že současní ODS ho přemístila na kandidátce až na 8 místo. Na druhé byl umístěn ve volbách neúspěsný hejtman Tošenovský za to, že nekandidoval proti Mirku Topolánkovi na kongresu a na čtvrtépan Cabrnoh, neznámo proč, číž byl pan Fajmon odsunut do nevolitelné pozice. Proto prosíme voliče, ODS, aby se nad tím zamysleli a zakroužkováním pomohli dostat se na své původní místo a tím i di EP. Kliknutím na www.fajmon.eu s edozví o něm více. Popř. se mohou připojit ke skupině podporovatelů pana poslance na Facebooku
(http://www.facebook.com/pages/Hynek-Fajmon/43763133247).

V kavárně Demokracie Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR představil europoslanec Hynek Fajmon svoji již pátou politickou knihu "Slovníček evropských levicových pojmů". Ale pozor, nejde o skutečný slovník. Jedná o 18 problémů, jimiž se zabývá nejčastěji Evropský parlament (EP)a přiřazuje jim honosné názvy, které mohou občany zmást, že se jedná opravdu o problémy smrtelně důležité pro jejich život jako jsou diskriminace, evropský sociální model, geneticky modifikované organismy, globalizace, globální oteplování a změna klimatu, lidská práva, mírová politika a mírové hnutí, občanská společnost, obnovitelné zdroje energie, ochrana a ochranářství, pohlavní rovnost, princip předběžné opatrnosti, rovnost a rovnostářství, sociálně ekologické tržní hospodářství, sociální dialog, sociální spravedlnost, spravedlivý obchod, trvale udržitelný rozvoj. Pan poslanec ve své knize tato nejfrekventovanější slova v EP, které jsou již běžně nazývány "evropským newspeakem" vysvětluje s důsledností jemu vlastní. Nejdříve vymezí pojem z hlediska jeho historie, pak se zabývá jeho interpretací v EU, po té v ČR a nakonec jeho užitím v praxi. Po přečtení knihy dá čtenář určitě za pravdu Václavu Klausovi v její předmluvě: "Slovníček evropských

pravicových pojmů poslance Evropského parlamentu Hynka Fajmona je nevšední politickou publikací, v níž autor věrně postihl podstatu současně převládající ideologie EU. Hynek Fajmon měl nejen schopnost, ale i odvahu věci pojmenovat."

"Ta kniha je skutečně sebevražedná. Kromě Václava Kaluse ještě nikdo newspeak EU neformuloval s takovou otevřeností. To ve Strakovce nevydejchají," varoval s úsměvem poslance Fajmona ředitel Centra pro ekonomiku a politiku a poradce prezidenta republiky Petr Mach

Díky Hynku Fajmonovi může čtenář při čtení jeho nové knihy pochopit zákulisí evropské politiky. Dočte se, že je v ní stále víc špatného. Bohužel některým našim politikům se tato politika líbí. ODS díky ní dospěla k obrovskému ideovému vyprázdnění. Když byla v opozici, formovala na svých ideových konferencích své profilování. Byla to práce náročná, z níž téměř nic nezbylo a to málo co zůstalo její představitelé vyprazdňují s naprostou lehkovážností dál. Nynější některé výroky jejího předsedy o EU jsou děsivé. Kdybychom neviděli pod nimi jeho jméno, mysleli bychom, že to napsal Václav Havel. Bohužel naši občané a dokonce i novináři to znevažují, ale až pan předseda podepíše Lisabonskou smlouvu a začne jim vládnou evropská vláda, smích je přejde. Bude ale již pozdě. Neboť jak říká v předmluvě profesor Klaus "Nebezpečí, s nímž autor bojuje, je urgentní. Základ své doktríny "sociálně ekologické tržní hospodářství" dokonce evropské elity vtělily do návrhu evropské ústavy alias Lisabonské smlouvy, aby tak definitivně postavily mimo zákon liberální ekonomický model kapitalismu."

Po přečtení nadpisu rozumně myslící část čtenářstva musela nutně nabýt dojmu, že mi muselo "hrábnout" jak píše můj věrný stín diskutér "cojanato". Ta část populace, která nechodí pro expresívní výraz daleko (ostatně stejně jako já) říká tomuto stavu "pos*al se v kině". Nikoliv vážení. Nezblbl jsem definitivně, jak by se na první pohled zdálo. Pouze jsem stvořil nadpis z autentických výroků politiků, kandidujících do Europarlamentu. Kdo tedy doopravdy zblbl ponechávám na posouzení laskavému čtenáři. O první část výroku o vlastizradě se postarala místopředsedkyně senátu za ČSSD paní Gajdůšková, o tu druhou pak včerejší "pasák" emeritního senátora Zlatušky, čerstvý Liberál pan Hamerský. Zdali šlo u uvedených politiků o nečekaný výron vyplývající z náhlého hnutí mysli, či výraz trvalejšího poškození mozku uvidíme asi v krátké době. Každopádně doporučuji zvýšenou pozornost docenta Chocholouška.Ale popořadě. Jak je to s tou vlastizradou našeho pana prezidenta. Nebojte. Olizovat pana prezidenta (myslím zezadu na známce) budete moci i nadále. Protože nechuť pana prezidenta podepsat rozhodnutí parlamentu rozhodně vlastizradou není.

Mnichované 09 versus hlava státu

Jan Kopal

Eurohujeři, kosmopolité a kolaboranti všech odstínů se socialistickým smýšlením zaveleli k frontálnímu útoku na prezidenta zatím ještě svrchované a suverénní České republiky. Ten je jim trnem v oku jenom proto, že byl a je proti Lisabonské smlouvě a zvažuje odmítnutí její ratifikace svým podpisem. Je nad slunce jasné, že Václav Klaus by zapřel sám sebe a zaprodal naši vlast, kdyby tak učinil. Z principiálních a ideových důvodů by tuto modernizovanou verzi Mnichovské dohody mohl podepsat jedině pokračovatel myšlenkového odkazu Emanuela Moravce havlovského střihu. Vrcholem nevkusu levicových štváčů a provokatérů jsou apely na odstoupení prezidenta či slova o údajné velezradě hlavy státu. Je jedno, zda vycházejí z okruhu pisálků z redakce Rudého práva či senátorek s pestrou politickou minulostí. Mohou jim přizvukovat i zahraniční listy, které jej denuncují jako padoucha. To ovšem vypovídá více o nich samých, než-li o našem panu prezidentovi a jeho státnických krocích. V čase voleb jde o účelovou a promyšlenou propagandu. Nezmění ovšem nic na tom, že prezident musí coby hlava státu vystupovat nadstranicky, v zájmu všeho lidu, pro lid a pro blaho vlasti. Naštěstí přesně takový prezident na Hradě sedí a dokud sedět bude, tak zbývá naděje, že naše země zůstane ostrůvkem svobody a demokracie v potemnělé Evropě směřující k evropskému totalitárnímu superstátu, kde žíti nebude radno.

V nedělní Partii na Primě hlasovali diváci pomocí SMS zda souhlasí se schválením Lisabonské smlouvy (LS) v Senátu. 80% se vyslovilo proti LS. Skoro by to vypadalo, že vedení drtivé většiny parlamentních stran má podporu pouze 20% veřejnosti. Redaktor Partie při vyhlasování výsledků na konci pořadu uvedl, že se hlasování účastní tisíce lidí - což je podstatně více, než je obvyklý vzorek v oficiálních průzkumech. Otázkou zůstává o čem to vypovídá - o (ne)podpoře Lisabonské smlouvy mezi voliči, nebo mimořádné aktivnosti odpůrců smlouvy? Nad oběma možnostmi by měli její příznivci přinejmenším zpozornět. Každopádně je přinejmenším jasné, že Jana Bobošíková přesvědčila svou argumentací proti Lisabonské smlouvě v Partii s Richardem Falbrem opravdu výrazné procento diváků. Ten se tomu jen blahosklonně smál. Uvidíme, zda mu ten úsměv ale brzy nezamrzne. Zaráží situace v ODS - většina poslanců i senátorů této strany se vyslovila proti smlouvě. Její vedení v čele s Topolánkem však smlouvu tvrdě prosazovalo, a i po pádu vlády ji protlačilo Senátem, jehož šéf také zcela obrátil jak korouhvička. Topolánek nejdříve stavěl euroskeptikem, pak byl proti euroústavě a najednou - možná ve vidině postu eurokomisaře - obrátil a ani nerespektoval usnesení vlastní strany - a ta mu to, zdá se až na výjimky, celkem trpí a moc ji až na výjimky v řadách senátorů - jako Jiřího Oberfalzera, nebo Jaroslava Kuberu, kteří připravují nové podání k Ústavnímu soudu - nevzrušují ani celkem jasná porušení zákona při schvalování Lisabonské smlouvy u Ústavního soudu i v Senátu. Doufejme tedy, že to už nebudou tolerovat ti občané, co má ODS v názvu - tak jako to netrpěl Václav Klaus a raději odešel.

Na ÚS se obrátil ve věci posouzení nesouladu LS s naší ústavou celý Senát

Protože někteří čtenáři a dokonce i někteří kolegové publicisté nechápou, proč se senátoři ODS obrací znovu na Ústavní soud (ÚS), aby posoudil nesrovnalosti Lisabonské smlouvy (LS) s naší ústavou, pokládám za nutné vysvětlit, že na ÚS se původně obrátila celá horní komora našeho parlamentu. Protože se zdála odpověď ÚS některým senátorům ODS nedostatečná, požadují nyní o odpovědí ÚS na jím nezodpovězené otázky. Jasně toto bylo vysvětleno tajemníkem prezidenta republiky Ladislavem Jaklem v Otázkách Václava Moravce:

Václav Moravec: "Senátoři ODS si už jednou na rozpor Lisabonské smlouvy (LS) s českou ústavou stěžovali a neuspěli."

Ladislav Jakl, tajemník prezidenta republiky: "Vy jste také v předchozím avízu možná trošku malé nepřesnosti jste se dopustil, že dříve Ústavní soud projednával ústavní stížnost senátorů ODS, to není pravda, to bylo podání Senátu."

Václav Moravec: "Já jsem neříkal senátorů které strany, říkal jsem senátorů, protože to bylo celosenátní podání."

Ladislav Jakl, tajemník prezidenta republiky: "Já jsem vás, pane redaktore, slyšel, říkal jste senátorů ODS a byl to Senát jako horní komora českého parlamentu, která se obrátila v některých věcech na Ústavní soud"

Kliknutím na nadpis se zasmějete, jak jsme mohli bez ochranářských norem EU vůbec přežít na této planetě. Stojí to za to. Klikněte si na Statstnedetstvi.pps

Konference "Systémy hlasování v Radě" vysvětlila, jak by se dalo hlasovat, aby nebyl žádný občan ani stát EU ukřivděný. Tím by se vyřešil nejdůležitější problém EU, kvůli němuž se snaží neustále vyrábět jako zástěrku pofidérní euroústavy. Konference ukázala, že existuje matematický model, tzv. "Jagellonský kompromis", který vyvinuli vědci na krakovské Jagellonské universitě (odtud má název), který zajišťuje každému státu EU rovnou hlasovací moc. Bylo by proto škoda, aby byl přijetím LS odsouhlasen nespravedlivý model hlasování v RE.

V ES byla kdysi při hlasování uplatňována hlasovací pravidla ve prospěch velkých zemí. Byly v něm sdruženy tři velké, 2 střední a jeden malý stát, ale hlasy byly rozděleny v poměru 4:2:1. Po přijetí 12 nových států vznikla na schůzce v Nice reforma hlasování. Velké státy a zejména Německo v ní byly znevýhodněny. Vezmeme-li číslo 1 jako "optimální spravedlnost", pak z obrázku vpravo je zřejmé, že Německo (vlevo) bylo na úrovni 0,8, váhy ostatních velkých států postupně rostly až po Polsko na 1,2. Většina států vykazovala hodnoty mezi 0,9 až 1,1, ČR byla kolem 1,1. Maličké státy byly zvýhodněny. Kypr a Malta na 1,4, nejvíce Lucembursko na 1,8, neboli dvakrát více než Německo. Není proto divu, že se Německo bouřilo.

Proto nakonec byla vytvořena euroústava druhá – tzv. LS a v ní bylo dohodnuto další hlasovací pravidlo, která by zaručovalo, jak je v ní psáno, "demokratickou legitimitu a zastupitelskou demokracii". Jak se ukazuje na obrázku vlevo, většina států si v této zastupitelské německé demokracii oproti smlouvě v Nice silně pohoršila a dostala se pod 0,9, ale Německo získalo namísto 0,8 celých 1,2, Francie, Velká Británie (VB) a Itálie 1,1. Malé státy mají naopak ještě více volební váhy než měly podle smlouvy z Nice. Oproti většině států až třikrát posílily- Malta má 2,4, Lucembursko 2,2 a Kypr 1,8.

Takže kromě posílení váhy malých a velkých států se situace v LS oproti smlouvě v Nice pro ČR a většinu dalších států zhoršila. Dobře je to vidět na obrázku vpravo, kde je vynesen poměr hodnot LS /Nice. ČR spolu se šesti dalšími státy by po přijetí LS ztratila čtvrtinu hlasů oproti stávajícímu systému přijatému v Nice, zatímco Německo by posílilo o 20 %. Blokující kapacita velkých zemí tak v LS vzrostla a tyto mají větší potenciál pro budování koalice. A to není vůbec jisté, jak se změní situace po případném přijetí dalších zemí. Například obrovského Turecka. Tento hlasovací systém logicky vedl ke vzniku konglomerátu většiny států, které jsou si rovny a Itálie, VB a Německo z ní byly vyloučeny. Proto také často nesouhlasí s návrhy těch rovných. Hlasování dle LS by sice bývalo vylepšilo postavení Německa, ale nespravedlnosti obsažené ve smlouvě z Nice by se ještě prohloubily. Je zřejmé, že dokud se toto nevyřeší, bude v EU existovat stále boj o tuto otázku namísto, aby se zabývala konkrétními ekonomickými problémy. Z výše uvedených grafů je jasné, že velké státy v čele s Německem budou tvrdě bojovat pro systém zavedený v LS, ale dokud EU nenalezne spravedlivý hlasovací systém, musí počítat s problémy. Velkoněmecká říše tu již jednou byla a na to jsou občané EU velmi citliví.

Přestože Vladimír Železný považuje včerejší rozsudek Vrchního soudu v Praze ve věci dovozu obrazů z r. 1998 za účelový předvolební krok a přestože je ohromen manipulací se zákonnými normami o dovozu obrazů, kterou soud při zdůvodnění rozsudku předvedl, považuje za korektní nabídnout odstoupení z kandidátní listiny pro volby do Evropského parlamentu. V tomto smyslu ihned po vynesení rozsudku informoval Republikovou radu Nezávislých demokratů, kteří jsou koaličními partnery Libertas.cz. Mimořádné zasedání Rady bude o této otázce jednat ve středu. Vladimíra Železného čeká v souzené věci dovolací řízení u Nejvyššího soudu.

Na včerejší 6. schůzi Senátu vyslovili senátoři souhlas s Evropskou ústavou nazývanou Lisabonská smlouva. Naše horní parlamentní komora je tedy ochotna obětovat svobodu a samostatnost naší země vydobytou před devadesáti lety prezidentem Masarykem z rakouského, před 53 lety z německého a před 20 lety ze sovětského područí. Miliony životů položených za naši samostatnost jsou pro ně zřejmě ničím. Kteří páni politici nás chtějí uvrhnout pod nadvládu dalšího superstátu, tentokrát Svazu evropských socialistických republik (SESR), kde bude díky jeho ústavě o našem národě opět fakticky rozhodovat mocné Německo, už tedy víme. Zajímalo nás co si o tomto jejich postoji myslí nastupující politická generace, zda si alespoň její přední představitelé zachovají hrdost a páteř. Obrátili jsme se proto s následujícími otázkami na nejvýznamnějšího nastupujícího politika, předsedu strany Svobodných občanů, doktora Petra Macha: Podle mého názoru nemůže prezident svým podpisem takovouto smlouvu ratifikovat. Kdyby smlouvu nakonec ratifikovaly i ostatní státy, kde ratifikace dosud neskončila a kdyby donutily Irsko k opakování referenda, byla by to velká rána pro naši státnost a naši demokracii. Je to teď tedy plně na prezidentovi, který proto nyní potřebuje co nejsilnější politickou podporu, tedy úspěch ve volbách takových politických sil, které odmítají federalizaci Evropské unie. Proto jsme založili stranu Svobodných občanů. Nezachoval bych se nikdy jako premiér Topolánek, který v této věci odhodil veškeré zásady a podepsal jednoznačně nevýhodnou smlouvu pro naši republiku.

Ladislav Jakl: "Co je to za svět, co je to za mezinárodní organizaci, která nutí naše politiky vybrat si mezi dvěma zly?"

Ivana HAslingerová

Horní komora Parlamentu, Senát ČR, vyjádřila souhlas s evropskou ústavní smlouvou, nazývanou podle místa jejího vzniku Lisabonskou (LS). Věříme, že náš pan prezident si zachová rovnou páteř, tak jako si ji zachoval po celých dvacet let od revoluce, a že svůj podpis pod ní vedle podpisu pana Topolánka nepřidá a že celou tu tragikomedii, která se odehrála v Senátu lze chápat dobrou pouze k tomu, že odhalila, kteří senátoři chtějí zaprodat naši republiku za svou osobní kariéru a kteří si zachovali rovnou páteř i přes lákadla vysokých postů. I přesto, že věříme, že nový protektorát nám i přes zradu našich zákonodárců díky zásadovému postoji prezidenta republiky nehrozí, požádali jsme jeho nejbližšího spolupracovníka, osobního tajemníka a ředitele Politického odboru Kanceláře prezidenta republiky (KPR), Ladislava Jakla, o zodpovězení následujících otázek: *Kdybyste byl na místě pana prezidenta, co byste nyní vzkázal našim prodejným politikům? Podepsal byste tuto euroústavu? Pokud ano, tak za jakých podmínek? Víte, já na jeho místě nejsem. Ale vzkazovat mohu i nyní: své svědomí opíjíte konstrukcí, že jste měli jen dvě volby – špatnou (pro Lisabon) a tu ještě horší, být proti. Přemýšleli jste o tom, co je to za svět, co je to za mezinárodní organizaci, která Vás nutí vybrat si mezi dvěma zly? ... Z výše uvedeného je jasné, že pan president nyní vyčká na rozhodnutí Ústavního soudu a bezprostřední nebezpečí ze ztráty národní suverenity naší zemi nehrozí. O to víc bychom se ale měli všichni zamyslet nad tím, co by se stalo s naší zemí, kdyby v jejím čele stál někdo jiný než Václav Klaus a bezmyšlenkovitě a patolízalsky svým podpisem LS ratifikoval.

Nový protektorát nám sice díky prezidentu republiky na štěstí nehrozí, ale včerejší 6. schůze Senátu by měla být varováním pro občany jak snadno by nás páni senátoři zaprodali opět cizině za symbolických 30 stříbrných. Každý občan by si měl proto podrobně prostudovat hlasovací listinu této mimořádné schůze, která rozhodovala o tom, zda je naše horní parlamentní komora ochotna obětovat svobodu a samostatnost naší země vydobytou před devadesáti lety prezidentem Masarykem z rakouského, před 53 lety v hrozné válce z německého a před 20 lety ze sovětského područí. Jakoby miliony životů položených za naši samostatnost nestačily. Měli bychom proto znát, kteří páni politici nás opět chtějí uvrhnout pod nadvládu dalšího superstátu - Svazu evropských socialistických republik (SESR), kde bude díky jeho ústavě – Lisabonské smlouvě (LS) o našem národě opět fakticky rozhodovat mocné Německo. (Jeho hlas se zvýší díky LS dvakrát, zatímco náš se sníží na polovinu. To byl jediný faktický důvod změny původní smlouvy z Nice na LS, úmyslně zastíněný nepodstatnými 500 stránkami nesrozumitelného textu o ničem). Proto by každý občan měl znát, kteří senátoři si zachovali hrdost a páteř a kteří jsou ochotni nás obětovat a podle toho se k nim v příštích volbách postavit. Proto uvádíme doslovnou sjetinu o hlasování v Senátu:

Kdo si nepamatuje svoji historii je nucen ji opakovat! Tuto maximu amerického filozofa Santayany vždy rád všem připomínám. Dnes je 6.5. 2009 a český Senát rozhoduje o schválení respektive neschválení Lisabonské smlouvy (LS). Nevím jak to dnes v Senátu parlamentu České republiky dopadne, ale předpokládám, že LS bude nakonec těsně schválena. Vám čtenáři předkládám dva dokumenty, které jistým způsobem rámují začátek a konec naší národní suverenity. Nejprve dokument z roku 1917 – Manifest českých spisovatelů, českým poslancům na říšské radě a jako druhý rok 2009 – Otevřený dopis české učené společnosti, senátorům do Senátu ČR. V těchto dvou dokumentech se zračí jak se doba posunula a že tento konec naší suverenity má hlubší, řekl bych filozofické a mravní základy. Českému poselstvu na říšské radě: "Obracíme se k Vám, pánové, ve velké době našeho národního života, v době, za niž všichni budeme odpovídati celým staletím. Obracíme se k Vám, k poselstvu Českého lidu, dobře vědouce, že my čeští spisovatelé, osobnosti v našem životě veřejně Činné a známé, máme nejen právo, nýbrž i povinnost mluviti za rozhodnou většinu českého světa kulturního a duchovního, ba i za národ, jenž sám promluviti nemůže. Co nejdříve sejde se říšská rada, a politickému zastupitelstvu Českého národa naskytne se poprvé za války příležitost, aby z její tribuny projevilo všechno, co se dosud projeviti nemohlo ani tiskem, ani jiným veřejným způsobem. Želíme arci, že tribunou touto nebude staroslavný sněm Království českého, a výslovné prohlašujeme, že pouze sněm tohoto království pokládáme za nejpovolanější shromáždění, kde by se mělo o přáních a potřebách našeho národa rokovati. Ale sněmu českého tou dobou, bohužel, vůbec není, jediným svobodným fórem českých poslanců může býti prozatím jen říšská rada ve Vídni. Nuže, pánové, aspoň tam buďte pravdivými mluvčími svého národa, aspoň tam povězte státu i světu, co Vás národ chce a na čem trvá! Aspoň tam splňte svou svatosvatou povinnost a zastaňte se českých práv a Českých požadavků v této nejosudovější době světových dějin způsobem nejrozhodnějším a nejobětavějším, neboť nyní rozhoduje se o českém osudu na celá staletí! Povinnosti své můžete však dostáti úplnou měrou pouze tehdy, učiní-li se už předem zadost všem konstitučním podmínkám, jež parlamentní život předpokládá."

Winston Churchill: "Nikdy neustupujte, nikdy, nikdy, nikdy, nikdy, v maličkostech ani velkých věcech, o kus ani o kousek, ledaže byste ustoupili cti a dobrému mravu. Nikdy neustupujte před nátlakem, nikdy se nepoddejte zdánlivě zdrcující převaze nepřítele."

Tak právě schválil senát novou Mnichovskou smlouvu. Doufejme, že Klaus nebude Hácha. Nikdy jsme si ale stejně moc svého rozhodování nemohli užívat a tak to moc neumíme. Pokud beru jen poslední dekády, tak napřed to byla Vídeň, potom chvilku Pražský hrad, pak Berlín pak už jen pár vteřin Pražský hrad. Pak přišla Moskva no teď jsme pár let měli možnost svobody. V konečném výsledku to stejně dopadlo tak, že vše dostal do rukou Rath, Sexy mozek a Romská sdružení, což dokazuje, že moc chytrý národ nejsme. Takže co nařveme, zas to bude někdo jiný, pro změnu Brusel, kdo nám bude vládnout. Ovšem jen aby to byl Brusel! Aby to náhodou zase nebyl Berlín, jen mazaně zakamuflovaný s Paříží, která nás v tom nakonec už jednou nechala. Anebo rovnou řekněte bez obezliček, že chcete budovat Spojené státy evropské - superstát (SSE). A s těmi pohádkami o ústavě či Lisabonské smlouvě oblbujte ty, co se dají. Co uděláte teď, můj pane prezidente?

Věříme, že náš pan prezident si zachová rovnou páteř tak jako si ji zachoval po celých dvacet let od revoluce. Proto celou tu komedii v Senátu chápeme pouze tak, že nám odhalila, kteří senátoři chtějí zaprodat naši republiku za svou osobní kariéru a kteří si zachovali rovnou páteř i přes lákadla vysokých postů ať již v SSE či v naší domácí politice. Nový protektorát nám díky prezidentu republiky nehrozí, ale o to víc bychom se všichni měli zamyslet nad tím, co by se stalo s naší zemí, kdyby v jejím čele stál někdo jiný než Václav Klaus a uvědomit si už konečně, že role prezidenta není tak ústavně omezená, jak se nám snažila vsugerovat vláda. (redakce)