Kulturně-hospodářská revue Fragmenty, ročník XII, červenec 2008                  Revue Fragmenty je denně aktualizovaná, tisková podoba je její podmnožinou.

 

 

NOVINKY

CENÍK inzerce

ANOTACE

HLAVNÍ STRANA

Perspektivy ekonomikyZdravotní politikaNF Klausových

 

 

Dubnové číslo revue klikněte na obrázek:

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Usnesení

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Ilustrace

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Přímá volba prezidenta je vedlejší problém

 Jiří Bečvář

           Jako vhodné téma okurkové sezóny se nabízí hrátky kolem přímé volby hlavy státu. Občanům je podsouváno, že si polepší  politická kultura. Leč chyba lávky! Přímá volba sama o sobě nezajistí nic. Může se stát, že zblblý národ si volbu poplete s žebříčkem popularity a do svého čela si zvolí lidového baviče s nadšením, jakým volil Super Star či nejoblíbenější herečku. Pokud chceme zajistit důstojnou volbu prezidenta a minimalizovat tlaky na poslance, pak nechť je nepřímá a přísně tajná.  Pokud skutečně máme uvěřit bohulibé snaze o zlepšení prostředí české politiky, pak musí zákonodárci přijít s jasným návrhem volebního zákona, který bude zakotven na výsledku voleb a přání občanů nikoliv na kompromisním šmodrchanci, produkujícím slabé vlády pravolevostředově nemastné neslané. Ať vyhraje růžový Petr nebo modrý Pavel bude potřebovat černého Čunka či zeleného Bursíka nebo oba. Výsledkem kompromisu při tvorbě vlády pak bude prasopes, nesvědčí o vítězství nejlepšího. Kdybychom se intenzívně věnovali požadavku na většinový volební systém namísto přímé volby prezidenta, udělali bychom pro sebe a ČR mnohem víc. Jeho výhodou je vyšší důraz na zodpovědnost. Jednobarevná vláda se musí kontrolovat a nemá se na koho vymluvit. Pokud se k tomuto modelu nedobereme, budeme navěky poslouchat, že jedna partaj by to dělala lépe, ale brání jí v tom koaliční partner a ten zase tvrdí, že by to chtěl jinak a ještě lépe, ale nemůže, protože mu brání koaliční partner…a tak dále. DEbatou o přímé volbě presidenta nám byl podstrčen zástupný a nic neřešící problém, který bude hlavním tématem diskuzí, nakonec (možná, ale spíše ne) se stane přímá volba realitou, zvolíme si Švejnara nebo Pačese a nezmění se naprosto nic. Volby dopadnou patem, sněmovna bude zablokovaná a všichni budou hovořit, že napříště se s tím už musí něco udělat…Celý článek

Co Queer Parade není a co je

Mgr. Petr Bahník, František Červenka, Bc. Petr Valeš, Jan Broj a Petr Žák

       O víkendu 28. a 29. června čeká obyvatele města Brna  nevyžádaná podívaná na pouliční exhibici homosexuálních aktivistů Queer Parade 2008. Rozumně uvažující veřejnosti není jistě nutno podrobně líčit veškeré předpokládatelné „půvaby“ této akce, podle názoru politické strany Právo a Spravedlnost (PaS) je třeba v dané situaci zdůraznit spíše jiný aspekt věci, totiž fakt, že plánovaná Queer Parade není tím, čím se před očima veřejnosti staví být. Není akcí slabých a utištěných! Naopak, její podporovatelé dnes tvoří mocnou politickou lobby, jednu z nejsilnějších vůbec. Není pomocí homosexuálům. Naopak, svou extravagantností prohlubuje propast dělící běžné homosexuály od většinové společnosti a vhání je do privilegovaného subkulturního ghetta. Není projevem svobody slova a shromažďování! Naopak, je součástí mezinárodní propagandistické kampaně plánovitě zneužívající tzv. antidiskriminační agendu  k  potlačování základních občanských práv a svobod. Není nepolitickou aktivitou na podporu svobody a tolerance. Naopak, jde o nátlakovou, ultralevicově orientovanou politickou akci cíleně zaměřenou na likvidaci tradičních  hodnot. PaS opakovaně na tyto skutečnosti poukazuje a tyto skutečnosti také byly důvodem, proč se strana v minulých měsících zasazovala za zrušení brněnské Queer Parade. Bohužel marně. Ani brněnský magistrát, ani radnice městské části Brno-střed neshledaly námitky PaS proti Queer Parade oprávněnými a homosexuální festival v ulicích  Brna se proto konat bude. PaS nicméně vyzývá všechny své členy a příznivce, aby vyjádřili svůj odpor proti Queer Parade formou nenásilného tichého protestu v rámci akce „Bílá stuha“.  

Vážený pane prezidente,

přijměte přání krásného prožití narozenin, byť v nemocničním pokoji. Jsme moc rádi, že je Vám již lépe a přejeme Vám hodně sil k napsání třetí a již konečně rozumné Euroústavy během Vaší rekonvalescence. Téměř se nám nechce psát, abyste se uzdravil hodně brzo, abyste měl na tu novou Euroústavu dostatek času:-)) Ale na druhou stranu je velice nutné, abyste hned po propuštění z nemocnice všechny politiky od ČR až po EU zkonsolidoval, aby zase začali pracovat a ne se jen hádali. Vaše nepřítomnost, byť jen několik týdnů, byla cítit všude. Takže přejeme přece jen co nejrychlejší úplné uzdravení a těšíme se na Váš návrat a na další setkávání za řečnickým stolem na přednáškách CEPu.

Za redakci Fragmentů Ivana Haslingerová a Jiří Pancíř

Václav Klaus dal světu vědět, že je už zase v plné síle

Ivana Haslingerová

Tak nevím, zda si máme přát brzké uzdravení pana prezidenta, protože dnes na brífinku s novináři sdělil, že když bruselští politici nepochopili, že je nutné udělat namísto mrtvé Lisabonské smlouvy dokument o jiných myšlenkách, tak "pokud bude rehabilitovat déle, napíše ho sám". A co si můžeme více přát! Nezbývá ale než doufat, že ho stihne napsat po dobu tříměsíční rehabilitace. V každém případě je potěšitelné, že jeho zdravotní stav je již podle slov profesora Pavla Dungla dobrý a od dnešního dne bude již na dva týdny přemístěna jeho kancelář do rehabilitačního střediska v Praze na Malvazinkách. Není to překlep, protože pan prezident fungoval ve své funkci jakmile se probral z narkózy. Ještě ve Fakultní nemocnici Na Bulovce, kde se 3. června 2008 úspěšně podrobil operaci kyčelního kloubu, podepisoval mezistátní smlouvy a zadával pokyny své kanceláři. A kdo očekával, že na dnešním brífinku uvidí zlomeného člověka, hovořícího o své operaci, velmi se zmýlil. Dal na něm o sobě vědět nejen přítomným novinářům, ale rovnou celému světu, že je už zase v plné síle. – Zkritizoval Británii kvůli Lisabonské smlouvě, která je podle něj mrtvým dokumentem:

"Nerozumím britskému parlamentu, jestli o mrtvém dokumentu hlasuje a pokouší se ho resuscitovat. Resuscitují se pacienti, ne nepřijaté dokumenty. Dnes po francouzském, nizozemském a irském referendu by měli konečně všichni politici pochopit, že tudy cesta nevede a je nutné udělat dokument stojící na jiných myšlenkách. Pokud budu rehabilitovat déle, napíši tento dokument sám!"

V současné době  pan prezident již chodí, cvičí a snaží se pokračovat intenzivně v rehabilitaci, aby, jak říká, "už mohl co nejdříve fungovat naplno".  Jakmile rehabilitační pracovníci uznají, že může již cvičit sám, bude pokračovat ve své rekonvalescenci na zámku v Lánech. Pokud proběhne vše podle plánu, měl by již v říjnu zase naplno prohánět naše, ale především evropské politiky a to nejen na tenisových kurtech. Přejeme mu proto brzké uzdravení a doufáme, že stihne během své rekonvalescence vypracovat  funkční a smysluplný dokument o fungování EU – "Lánskou dohodu".

Lisabonská smlouva by vyžadovala referendum i v ČR

Pavel Hasenkopf,  právní konzultant Kanceláře prezidenta republiky

Ještě nebyly ani vyhlášeny konečné výsledky irského referenda a už jsme slyšeli úvahy, že je třeba v ratifikaci Lisabonské smlouvy pokračovat, že Irů je málo, že je třeba na ně vyvinout tlak či je dokonce z Unie vyštípat. Tedy demokraticky vyštípat, samozřejmě, protože EU je ztělesněná fair play.  Evropské „elity“ jsou zoufale odtržené od reality a zjevně nevidí, že tlakem na pilu jen a jen ztrácejí… Jak si mám vážit někoho, kdo si ani neumí přiznat prohru? Arogance, pokrytectví a mocichtivost tzv. Evropanů Lisabonskou smlouvu zplodila a jejich mocichtivost, pokrytectví a arogance ji i pohřbila. Nebude-li česká vláda mít ani po irském referendu odvahu říct v Bruselu razantně NE (a kromě ministra Julínka v této vládě nemá odvahu asi nikdo), nebude-li mít odvahu říct Evropanům, že fixlovat se nemá a dopustí-li, aby se v ratifikaci dál pokračovalo, pak je třeba trvat na tom, aby i v České republice rozhodlo o (právně již bezvýznamné) ratifikaci či neratifikaci Lisabonské smlouvy referendum. Důvody proto jsou právní i politické. Pokud se týče důvodů právních, dovolím si ocitovat závěrečnou pasáž C vyjádření prezidenta Václava Klause k senátnímu návrhu na posouzení Lisabonské smlouvy Ústavním soudem: „...Lisabonská smlouva velmi podstatným způsobem mění podmínky členství České republiky v Evropské unii, dohodnuté Přístupovou smlouvou, resp. mění základní smlouvy upravující fungování Evropské unie, tj. smlouvy, na které se Přístupová smlouva odvolává a které tak jsou de iure její součástí. Lisabonská smlouva tedy vlastně mění i naši Přístupovou smlouvu. Je proto legitimní otázka, zda i souhlas k ratifikaci Lisabonské smlouvy nemá být předmětem referenda...“ (celé prezidentovo vyjádření zde) A že nám hrozí dvourychlostní Evropa, že budeme vyloučeni z elitního klubu? A proč ne? Stačí mi volný pohyb osob, služeb, zboží a kapitálu. Proto dvourychlostní Evropě říkám své ano. Děkuji Irům, že mne nezklamali a udělali i za nás to, k čemu česká vláda neměla „gule“. Celý článek

Život na dně

Problémy s lidmi žijícími na okraji společnosti mají všude na světě

Vladislav Běhal

Životní úroveň obyvatelstva zemí, které počítáme k západní civilizaci, se v druhé polovině 20. století výrazně zvýšila, jednak v důsledku vědecko-technickému pokroku, jednak díky životu v míru. Zejména hospodářsky vyspělé země jako Velká Britanie nebo Nizozemí mohou poskytovat štědré sociální dávky lidem, kteří zůstali bez práce nebo se nějakým způsobem octli na okraji nebo až na dně společnosti. Tito lidé zdaleka netrpí hmotnou nouzí, mají vše nutné k životu, ale jejich osobnosti se rozkládají a mezilidské vztahy chátrají, takže žijí v nesmírné duševní a morální bídě. Příčiny tohoto stavu rozebírá T. Darlymple, který pracuje jako lékař v nemocnici v chudinské čtvrti nejmenovaného anglického města a v místní věznici, ve své knize „Život na dně“. Jeho často otřesné zážitky a zkušenosti jsou si velice podobné ve všech hospodářsky vyspělých zemích, včetně naší republiky. Liberálním a levicovým intelektuálům se s pomocí liberálních publicistů podařilo zamořit myšlení lidí žijící na okraji společnosti přesvědčením, že oni za svůj stav a za situaci, ve které se nacházejí, nenesou žádnou odpovědnost, ale že za způsob jejich života nese odpovědnost společnost. Společnost má tedy povinnost jim poskytovat vše potřebné, aniž by oni měli jakoukoliv povinnost vyvinout sebemenší úsilí na zlepšení své situace. V Nizozemí a v Anglii, v nejliberálnějších státech s nejštědřejšími sociálními dávkami, je největší kriminalita v Evropě. Na Novém Zélandě, kde liberalismus již zcela zamořil myšlení společnosti, v situaci, kdy se počet obyvatelstva za 40 let ani nezdvojnásobil, vzrostl počet trestných činů 400 - 500krát. U nás se tyto problémy nejviditelněji týkají té části Romů žijící ze sociálních dávek. Také za jejich problémy mohl kapitalismus, špatné řešení problému vládami během totality, nyní vláda, parlament, Čunek atd. Vyučit se řemeslu a chodit do práce vyžaduje námahu a je snazší se poflakovat a pobírat sociální dávky. Jenže, jak řekl i pan prezident v novoročním projevu, bez vlastní snahy dostat s z této situace to nejde. Celý článek

Brzké uzdravení, pane prezidente!

Od dnešního dne, 18.6.2008, bude na několik týdnů přemístěna Kancelář presidenta republiky do rehabilitačního střediska v Praze na Malvazinkách. Není to překlep, protože pan prezident fungoval ve své funkci prakticky jakmile se probral z narkózy. Ještě ve Fakultní nemocnici Na Bulovce, kde se 3. června 2008 úspěšně podrobil dlouhodobě plánované operaci kyčelního kloubu na Ortopedické klinice prof. MUDr. Pavla Dungla, DrSc., podepisoval mezistátní smlouvy a zadával pokyny své kanceláři. V současné době  pan prezident již cvičí a snaží se pokračovat intenzivně v rehabilitaci, aby, jak říká, "už mohl co nejdříve fungovat naplno".  Jakmile rehabilitační pracovníci uznají, že může již cvičit sám, bude pokračovat ve své rekonvalescenci na zámku v Lánech. Pokud proběhne vše podle plánu, měl by již v říjnu zase naplno prohánět naše, ale především evropské politiky a to nejen na tenisových kurtech. Přejeme mu proto brzké uzdravení a krásné léto na lánském zámku.

PRAŽSKÁ DEKLARACE o svědomí Evropy a komunismu

Ivana Haslingerová

 Mezinárodní konference “Svědomí Evropy a komunismus” konaná ve dnech 2. – 3. června 2008 na půdě Senátu Parlamentu ČR přijala "Pražskou deklaraci o svědomí Evropy a komunismu". Akci pořádal Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice Senátu PČR pod záštitou místopředsedy vlády ČR RNDr. Alexandra Vondry. Pražská deklarace ve své preambuli konstatuje naléhavou nutnost vyrovnat se s komunistickou ideologií a s minulými i současnými komunistickými režimy v evropském a mezinárodním měřítku. Pražská deklarace konstatuje mimo jiné, že komunistická ideologie je přímo zodpovědná za zločiny proti lidskosti, že existuje výrazná podobnost mezi nacismem a komunismem, že mnoho pachatelů komunistických zločinů ještě nebylo postaveno před soud, že se mnoho komunistických stran neomluvilo za komunistické zločiny a že milióny obětí komunismu mají právo na stejné uznání jakého požívají oběti nacismu. Zdůrazňuje, že celá jedna třetina světové populace žije v těžkých životních podmínkách pod různými komunistickými diktaturami. Deklarace, která se obrací na všechny národy Evropy, všechny evropské politické instituce včetně národních vlád, parlamentů, Evropského parlamentu, Evropské komise, Rady Evropy a dalších relevantních mezinárodních orgánů, formuluje sedmnáct požadavků. Mezi hlavními jde o požadavek na přijetí celoevropské odpovědnosti za zločiny spáchané komunismem, požadavek na legislativní uznání komunistických zločinů za zločiny proti lidskosti, a to na národních i na evropské úrovni, požadavek na ustavení 23. srpna, dne podepsání paktu mezi Hitlerem a Stalinem...Celý článek

Optimista

Jestliže jsi dnes ráno vstal z postele spíše zdráv než nemocen, jsi šťastnější než 1 milion lidí, kteří se nedožijí příštího týdne.
Jestliže jsi nikdy nezažil boj ve válce, nepocítil osamělost ve vězení, agónii týraných či hlad, pak jsi šťastnější než 500 mil. lidí našeho světa.
Jestliže můžeš vyznávat náboženství beze strachu z hrozby, že budeš zatčen nebo zabit, jsi šťastnější než 3 miliardy lidí na Zemi.
Jestliže máš jídlo v ledničce, jsi oblečen, máš střechu nad hlavou a svou postel, jsi bohatší než 75% obyvatel tohoto světa.
Jestliže máš konto v bance, nějaké peníze v peněžence a hromádku drobných v krabičce, patříš k 8 % blahobytných lidí.
Jestliže čteš tuto zprávu, nepatříš ke 2 miliardám lidí, kteří neumí číst. A máš počítač...... !   (Viditelný Macek)

 

Iniciátoři výzvy D.O.S.T. poslancům ODS:

"Stůjte za svým prezidentem!"

Mgr. Michal Semín, PhDr. Jiří Hejlek, Mgr. Petr Bahník

 V nejbližších dnech má Poslanecká sněmovna PČR hlasovat o vetu prezidenta republiky Václava Klause v otázce tzv. antidiskriminačního zákona. Obracíme se proto na poslance a poslankyně občanské demokratické strany s naléhavou výzvou, aby podpořili postoj pana prezidenta a navzdory uměle vytvářeným politickým tlakům zůstali věrni základním principům demokracie, řádu a svobody. Pan prezident ve zdůvodnění svého veta zřetelně objasnil nejen zbytečnost a potenciální nebezpečnost tzv. antidiskriminačního zákona, ale i nepravdivost představy, že nepřijme-li ČR tento zákon, stane se objektem sankcí ze strany EU (zdůvodnění Václava Klause je uvedeno v článku "Antidiskriminační zákon není jen špatný, je nebezpečný!", pozn. redakce). Obavy tohoto druhu jsou tedy liché.  Prosíme, aby poslanci ODS přijali vzniklou situaci jako osudovou výzvu k nalezení odvahy a důstojnosti. Aby se nenechali manipulovat ani zastrašovat a při hlasování stáli za svým prezidentem. 

Prolegomena ke každému příštímu konzervatismu?

Weyrich a Lind *)

Manifest „The Next Conservatism“ zveřejněný v The American Conservative č. 3/2007 z angličtiny přeložil, poznámkami opatřil, mezititulky doplnil a úvod a závěr napsal anglista a politolog Ladislav Bátora.

Jediným překvapením ohledně republikánského debaklu ve volbách do Kongresu z roku 2006 bylo, že pro mnohé konzervativce byl překvapivý. Konzervativní hnutí totiž už přinejmenším jedno desetiletí myšlenkově křižuje sem a tam. Studnice konzervativních myšlenek, která tak vydatně zavlažovala půdu pro politické úspěchy republikánů – zvolením Ronalda Reagana v roce 1980 počínaje, přes „Smlouvu s Amerikou“, až po získání většiny ve Sněmovně reprezentantů v roce 1994 –, vyschla ještě před koncem Clintonova druhého prezidentského období. Většina konzervativců ví, že liberalismus postihlo politické zatmění v důsledku intelektuální vyprahlosti programu připomínajícího muzeální kousek z třídního boje za éry Nového údělu. Proč tedy byli překvapeni, když podobný deficit konzervativních myšlenek skončil podobnou volební porážkou? Říká se, že nemůžeš „ničím“ porazit „něco“; volby v roce 2006 ale ukázaly, že republikáni už nemohou tím svým „ničím“ porazit dokonce ani to demokratické „nic“. Pokud se má konzervatismus opět vzchopit jako intelektuální síla, a ne pouhá nálepka pro cokoliv, co režim činí pro svůj vlastní užitek, musí se nejprve znovu intelektuálně vzpamatovat. Potřebujeme nový konzervativní program.Celý článek 

Václav Klaus naplnil očekávání konzervativní pravice s jeho volbou

Mgr. Petr Bahník

Česká konzervativní pravice se jen zřídka může plně  ztotožnit s kroky některého z politických representantů ČR, v případě  prezidentského veta  antidiskriminačního  zákona je to však možné udělat s dobrým svědomím a beze zbytku. Prezident republiky totiž odmítl nejen aktuálně předkládaný právní zmetek, ale současně s tím také poukázal na neototalitní charakter tzv. antidiskriminační legislativy jako takové. Tento prezidentův statečný přístup naplnil očekávání, která mnozí konzervativci spojovali s jeho volbou. Strana Právo a spravedlnost (PaS) je touto skutečností potěšena dvojnásob, neboť prezidentovo rozhodné ne antidiskriminačnímu zákonu  potvrdilo mj. i správnost její dlouhodobější orientace a oprávněnost neformální podpory, kterou v rámci svých sil kandidatuře Václava Klause poskytovala v předvolebních bojích o mínění veřejnosti. Prezidentovo veto je jasným vzkazem všem přátelům svobody, práva a spravedlnosti, že nejsou v zápase o tyto hodnoty ani sami, ani nestojí na žádné vedlejší koleji. Buďme proto ve svém úsilí stálí a rozhodní, jak náleží příslušníkům svobodného národa ve svobodné zemi.  Děkuji upřímně prezidentu republiky za jeho zásadový postoj k této otázce. Jako jeden z mála současných politiků dokázal jasně pojmenovat zbytečnost a nebezpečnost takto koncipovaných legislativních norem. Hluboce si vážím této jeho rozhodnosti a odvahy při obraně tradičních principů řádu a svobody.

Předseda Senátu po dvou letech opět na Ostravsku

Petr Kostka, tajemník Senátu ČR

Předseda Senátu Parlamentu ČR MUDr. Přemysl Sobotka navštívil Moravskoslezský kraj. Je to jeho druhá návštěva v průběhu dvou let. „Kontakt s regiony je pro mou práci klíčový, proto jsem přijal pozvání hejtmana Moravskoslezského kraje Evžena Tošenovského a na jeden den jsem se na Ostravsko vypravil,“ uvedl k cestě Přemysl Sobotka. Během návštěvy se předseda Senátu setkal s primátorem Ostravy Petrem Kajnarem, s hejtmanem Evženem Tošenovským a navštívil Vysokou školu báňskou, kde na ekonomické fakultě mluvil se studenty o parlamentním systému v ČR, o Evropské unii a o Lisabonské smlouvě. „Ptal jsem se primátora a jeho náměstků, co je problémem Ostravy a v čem můžeme my legislativci takovým městům jako je Ostrava pomoci. Tady je to konkrétně nedostatek energie nebo nesystémový vliv některých občanských sdružení na klíčové liniové stavby jako jsou dálnice atd. Vzhledem k tomu, že Senát má legislativní iniciativu, domnívám se, že některé věci můžeme urychlit. Koneckonců to je i důvod, proč do krajů jezdím,“ řekl předseda Senátu Přemysl Sobotka. „Po jednání s hejtmanem panem Tošenovským musím konstatovat, že po několika slibovaných termínech se snad konečně podařilo dotáhnout do konce dostavbu dálnice D47 do Ostravy, což považuji za velký úspěch kraje. Stejně tak, jako výrazný pokles nezaměstnanosti. Když jsem tu byl před dvěma lety, bylo bez práce kolem 17 % obyvatel, dnes je to přes 8%. Moravskoslezský kraj udělal v tomto ohledu velký kus práce a od hejtmana vím, že další velké úkoly před krajem stojí. Je to opět otázka energie, životního prostředí a také zdravotnických zařízení a vysokých škol, přesto, že jde převážně o úkoly ministerstev. Věřím, že vedení kraje tyto výzvy přijme a Ostravsko se stane ještě klíčovějším hráčem nejen v celé ČR, ale i v rámci celé střední Evropy,“ dodal Přemysl Sobotka. K jeho dalším aktivitám v průběhu jednodenní návštěvy Moravskoslezského kraje patřila návštěva továrny Hyundai v Nošovicích a také účast na zahajovacím koncertu  hudebního festivalu Janáčkův máj.

ČSSD si nezaslouží Paroubka!

A.H.  *)

Na protest proti předsedovi Grossovi vystoupila z ČSSD. Když se objevil přítel Paroubek, mnozí v tom viděli konec útrapám, ale já věděla, že nás to uvrhne do ještě hlubší propasti. Bohužel se má slova plní a chci apelovat na své spolustraníky a kolegy - nenechte ČSSD ve spárech Paroubka a Ratha!  Jsem skalní příznivkyní Zemana, který byl bernardýn se soudkem rumu, který když "blafnul", tak stáli všichni kolem v pozoru! Dnes slyšíme vzteklého, zuřivého a rozčíleného "voříška", který kouše do kotníků kolemjdoucích. Dnes se z ČSSD stala strana žlučovitě a nekorektně poštěkávajících neumětelů. Mnoho našich členů chodí a špitá si potichu, že to takhle nejde a že stranická disciplína nikdy taková nebyla. Reformy jsou hlavním tématem kampaně a z krajských voleb bude referendum. Ale přitom všichni víme, že jsou reformy nutné a že se udělat musí. Chtěli bychom to dělat jinak než ODS, ale v duchu víme, že je lepší jejich činnost než naše nečinnost! Měli bychom je nechat vyvést republiku z problémů a pak jednat dál a ne teď pobláznit odboráře a vytvořit chaos. ČSSD by měla myslet státnicky a nikoli stranicky! Musí se otevřít demokratickým stranám a nikoli komunistům! Tak se přestaňme hádat, dělat si v zahraničí ostudu a pojďme pracovat pro prospěch všech! Celý článek

 Lukáš Petřík

IlustraceVážení členové ODS, poslanci, senátoři i europoslanci, kterým ještě záleží na politických idejích a obraně programu Občanské demokratické strany, který je založen na thatcheristických zásadách obhajoby Evropy svobodných národů a národních států svobodných občanů, nedopusťte, aby někteří příslušníci elity ODS pošlapali to, v co věří řadoví členové ODS a čemu věnují svůj tak drahý volný čas. Vystupujte prosím proti appeasementu vládních představitelů ODS, kteří chtějí přijmout přejmenovanou euroústavu, takzvanou Lisabonskou smlouvu, která ustanovuje evropský socialistický superstát na věčné časy. Uvědomte si prosím, že v případě přijetí Lisabonské smlouvy již bude téměř jedno, zda tu bude vládnout ODS, nebo sociální demokracie, neboť socialismus nám bude nadekretován přímo z Bruselu. Stále je v platnosti usnesení XVII. kongresu: „Kongres ODS zakazuje všem politikům ODS předávat další kompetence ČR na úroveň Evropské unie a rozšiřovat rozsah evropské agendy schvalované kvalifikovanou většinou.“ Kongres je nejvyšším orgánem strany a je naprosto skandální, že předseda ODS Mirek Topolánek pošlapává jeho usnesení. Předseda strany pošlapává usnesení nejvyššího demokratického orgánu strany a tím pošlapává i stranickou demokracii. Pošlapává usnesení orgánu, který ho zvolil předsedou strany. Pro přijetí nové socialistické euroústavy – Lisabonské smlouvy – je potřeba 3/5 většiny všech poslanců a 3/5 většiny přítomných senátorů. Poslanci a senátoři ODS mohou pohodlně zabránit přijetí Lisabonské smlouvy, když budou přítomní na jednání a zdrží se hlasování. Nenechte se prosím manipulovat jako cvičené opice a dokažte, že chcete hájit program ODS a zájmy našeho státu. Dokažte, že vám nejde o udržení se u moci za každou cenu, i za cenu ztráty suverenity našeho státu a ustavení eurosocialismu na věčné časy. Pamatujete? Z programu ODS: "ODS je připravena hájit zájmy českých občanů odhodlaně a důsledně. Všechny evropské národy a státy mají své zájmy a snaží se je maximálně uplatnit. Pokud se v Evropě chceme prosadit, musíme dělat totéž. Kdo tvrdí opak, je buď naivní nebo vědomě nemluví pravdu. ODS je jediná velká česká politická strana, pro kterou není obrana národních zájmů téma účelově objevené těsně před volbami."Celý článek

Džamilo, ó Džamilo!

Roman Joch

Od listopadu 1989 jsme měli dva presidenty, desítku premiérů a stovku ministrů. Nikdo z nich však nebyl tak odcizen své – naši – společnosti, jako Džamila Stehlíková. To, co navrhuje, je jednou z nejradikálnějších rekonstrukcí móresů, norem a mravů naší společnosti od listopadu 89. Je-li takováto rekonstrukce podle Džamily potřebná, pak naši společnost musí věru těžce nenávidět. Člověk by měl ve své frustraci sto chutí říci: „Džamilo, když seš tak odcizena naši civilizaci a jejím normám, když je tak nenávidíš, proč si nenajdeš pro své experimenty nějakou jinou civilizaci, lepší, Tvým názorům vstřícnější?“ Existují civilizace ve kterých, kdyby Džamila svůj návrh byť jen přednesla jako hypotetickou možnost, by se její životnost pak měřila v minutách a vteřinách. Já osobně nevěřím na rovnost civilizací. Civilizace, ve které je Džamila za vyslovení svého přesvědčení zabita, je méně hodnotná, než civilizace, ve které má plné právo na svobodu slova a projevu.  Srovnejme ale přesvědčení Džamily o tom, co nyní, léta Páně 2008, naše společnost prý třeskutě potřebuje, s názory tak uctívaných osobností  jakými byli např.: Tomáš Garrigue Masaryk. Winston Churchill. Franklin Delano Roosevelt. Konrad Adenauer. John Fitzgerald Kennedy. Charles de Gaulle. Golda Meirová. Margaret Thatcherová. Ani jeden z nich nepodporoval to, co navrhuje Džamila a každý z nich by byl dokonce ostře, velice ostře, proti. Především Golda a Margaret. Otázka tudíž vyvstává: byli to necitlivé, sadistické hyeny a homofobní krysy? Anebo to jen Džamila je z jiného světa? Myslím tím, z jiné galaxie? Co by tatíček M. asi řekl na nápady Džamily? Trest smrti. Zákaz pornografie. Zákaz potratů. Zákaz homosexuálních svazků. Preventivní válka. To jsou všechno názory, které zastával.  Civilizace a kultura se zabijí tak, že se provede „přehodnocení hodnot“. Co bylo zlé, je nyní dobré a co byly dobré, je nyní zlé. Přehodnotí-li se hodnoty dobra a zla, civilizace je mrtvá. Zabitá. A na jejich troskách je vztyčená anti-civilizace. Jak přesvědčit lidi v demokracii, aby spáchali Džamilinu kolektivní kulturní a civilizační sebevraždu? Celý článek

Václav Klaus není „Santa“  ! A co má jako být?

Mgr. Petr Bahník

Na naší politické scéně jsou vlastně jen dvě reálné síly: Klausovští liberálové ctící tradiční parlamentarismus a obdivující americké republikány a britské Torye a tábor „pravdy a lásky“ obdivující americké demokraty, evropské byrokraty a neortodoxní levici, který hledá blíže neurčené „nové formy demokracie“. Jakkoli jsou oba tyto tábory infikovány komunisty a komunisté mezi nimi obratně lavírují, přece lze už pouhým srovnáním říci, že první z nich je PaSu bližší, nemá totiž ambici kádrovat tu či onu kulturní tradici a diktovat čemu člověk smí a čemu nesmí věřit. Klausův zdravý rozum nás přesvědčil, že stojí za to podpořit jej proti Janu Švejnarovi a je také důvodem, proč jsme se postavili i proti nedávným pokusům bulvárních i veřejnoprávních médií o prezidentovu skandalizaci. Tyto útoky měly totiž jasného autora – tábor „pravdy a lásky“ – a také jasný cíl, jímž ve skutečnosti ani nebyl Klaus, ale právě tradiční hodnoty, které si dovolil ve svém projevu hájit, resp. snaha „odříznout“ prezidenta od těchto hodnot, „shodit“ ho v očích konzervativců (např. z řad KDU-ČSL) a jemu samotnému tradiční hodnoty pokud možno znechutit. Tentýž cíl i provenienci má ostatně i „Velkopáteční výzva“ lidoveckého místopředsedy Macka. Tento čistokrevný švejnarovec, ochotný přivřít oko nad euthanásií či homosňatky, najednou po prezidentovi žádá, aby se razantně postavil proti interrupcím, neboť dobře ví, že právě tohle téma konzervativní agendy je před českou veřejností nejtěžší obhajovat a je mu jasné, že se Klaus jen těžko přes noc převtělí do aktivisty Hnutí pro život.  „Výzva“ lidovce Macka je tudíž mimořádně unfair úder. Václav Klaus rozhodně není světec, je to „jen“ prezident, vzdělaný postarší pán se zdravým rozumem a vlastní sebeúctou. Konzervativci od něj nemohou čekat zázraky. Možná má i tu milenku, jak o tom nedávno spekulovala média… Jenže, ruku na srdce, co je nám, jakožto veřejnosti, vlastně po tom. Mělo by nás to začít znepokojovat teprve tehdy, kdyby z toho prezident dělal „show“ ve stylu prezidenta francouzského, kdyby kvůli tomu začal zpochybňovat tradiční pojetí rodiny vůbec, ve stylu exprezidenta Havla, nebo kdyby kvůli tomu opustil letité manželství, ve stylu pánů Paroubka a Topolánka. Nic z toho se ale neděje. Klaus naštěstí zůstává sám sebou. Dej Bůh, aby se mu obhajoba tradičních hodnot díky různým „Mackům“ nezprotivila. Celý článek

Lidovecký místopředseda Macek pokrytec k pohledání

Václav Danda

Proč najednou místopředseda KDU-ČSL David Macek výzva prezidenta Václava Klause k boji proti potratům když pokorně přijímá všechna nařízení z EU, která má boj za potraty a „homosňatky“ jako jednu ze základních programových priorit? Kde se bere ta míra pokrytectví od člověka, který podporoval kandidaturu Jana Švejnara, kandidáta „havlistické“ levicové koalice? (Rozebírat postoje Jan Švejnara je zbytečné, jako správný liberál je samozřejmě pro potraty i pro homosexuální svazky.) Co má mladý „havlista“ v dresu KDU za lubem (nebo za úkol)? Macek a jeho druhové v „havlistickém“ triku rozehráli prezidentskou volbou hru vabank. Aktivovali své „spící buňky“ ve všech parlamentních stranách a vytvořili koalici, která jde napříč politickým spektrem. Macek ví, že lidovci nikdy nevystoupí s požadavkem na zákaz potratů. Když kandidát na lidoveckého předsedu Karas vystoupil s tímto programem, na sjezdu nezískal prakticky žádné hlasy. Macek, který byl na sjezdu „havlistickou“ klikou zvolen místopředsedou, vystoupil naproti tomu s programem liberálním moderním a „evropským“. Ti co požadovali zákaz potratů byli označováni za středověké tmáře. Opravdu si Macek a jeho „řídící havlistický trust“ myslí, že může oblafnout českou veřejnost, že jsme všichni ztratili paměť a byť i na vteřinu můžeme uvěřit, že své „šavlovské“ obrácení z liberála na konzervativce myslí upřímně? Kolik je třeba pokrytectví, aby mohl člověk vystoupit s podobnou „Velkopáteční výzvou“ jak Macek svůj apel nazval. Jaké hry proti prezidentovi se „Havlisté“ snaží pomocí Macka touto výzvou rozehrávat, na to si každý křesťan může odpovědět sám.  Jde o prostou snahu zviditelnit se před dubnovým sjezdem lidovců a připravit si pozici pro rozhodující střet ve straně, která je od prezidentské volby stále více rozdělena na několik vzájemně soupeřících frakcí, z nichž ta „havlistická“ po vítězství Klause utrpěla nečekanou porážku?  Nebo za tím stojí snaha dostat do úzkých prezidenta, který si dovolil vyzdvihnout tradiční křesťanské hodnoty ve svém povolebním projevu? Nebo jde o snahu vrátit Hnutí pro život do lidoveckého tábora, který po nedávné roztržce opustilo. Nejpravděpodobnější  je, že důvod „protipotratového“ apelu je kombinací všech tří variant. Doufejme, že mu to křesťanská veřejnost nespolkne i s navijákem.Celý článek

"Vždy jsem za klíčové subjekty na pravé straně politického spektra považoval britské konzervativce a americké republikány. A mám pocit, že "greening of conservative party" a "greening of republican party", tedy zelenání těchto stran, je opravdu současným celosvětovým fenoménem. A protože my nemáme systém dvou, ale více stran, je přátelství pana Topolánka a pana Bursíka něčím podobným tomu, co dělá pan Cameron uvnitř své Konzervativní strany. Takže to jako úplnou výjimku nevidím, ale považuji to za neuvěřitelně nešťastné. Asi je to širší fenomén, který dnes ve světě existuje. A možná bude i důvodem, proč by mělo vzniknout nějaké jiné politické hnutí, které by to vidělo takto ostře." Václav Klaus o možném vzniku nového pravicového hnutí, zdroj NTA

Kterak nasrati celý národ (snadno a rychle)

Václav Vlk st.

Jak pravil kdysi soudruh generálnímu tajemníkovi Strany, když se jej dotyčný ptal, jaká že je nálada mezi lidem. „Lid,“ soudruhu generální, “nadšeně podporuje linii Strany. Ale problém je, že lidi na to serou!“ Přiznejme si, že i když jsme za bolševika místo toaletního papíru často používali Rudé právo, v zásadě se lidi zase tak špatně materiálně neměli. Štvalo je ale, že na střední školu se nedostane nikdo, koho neprokádruje soudružka kádrovačka, protože děda měl holičství, a že v novinách lžou o nadšené mládeži, která ovšem nadšená vůbec není, a že jim není jasné, proč cestovní pas, na kterém je napsáno, že platí „do všech států světa", platí jen v NDR a Bulharsku. A nejvíc je štvaly ty věčný lži o socialismu, co už už zvítězí. Také dnes se mají lidé dobře, ba co dím, většinou ještě lépe než si sami myslí. V rozporu s tím je  jasný fakt, že jsou lidi čím dál tím více nasraní! „Je to vůbec možný?", špitají si potajmu tajemníci partají a tvůrci veřejného mínění. Je. A to proto, že už se zase lže o sto šest v duchu „politické angažovanosti“ a nové „korektnosti“, která je jen jiným způsobem sebecenzury a pokryteckého lhaní jako za bolševika. Napsat, že politik XY je zloděj, to sice můžete. Zkuste však někde napsat, že grýnpísáci jsou obrovskou PR placenou agenturou, že boj proti domácímu násilí je v naší právní podobě pohlavně rasistický, že homosexuálové se vám eklují a nepřejete si, aby vašemu synovi osahávali zadek, že do práce v obchodě, kde se předpokládá vysoká úroveň obsluhy a vědomostí, nepřijmete špinavou nevzdělanou couru, kterou vám tam pošle nějaké „občanské sdružení“, že opilce a výtržníky tmavé pleti chcete vyhodit z vlastní hospody, protože Vám ji minule zdemolovali, že feministky provádějí s celou Evropou psychickou kastraci, vedoucí k poklesu schopnosti plodit děti. To bude řev!  Aktivisté zelení i feminističtí, všelijaké úřady a dozory všem lezou až do postele a kontrolují, co děláte pod dekou.  Nesmíme jíst tohle a máme jíst tamto. Ve školách blbnou eko-kuchaři, akorát že to žádný dítě nechce jíst. A taky kontrolují, co sázíte na zahradu, nařizují jak likvidovat listí a rozhodují, jaký si postavíte altán anebo chlívek. Každý, kdo má studnu, lítá od čerta k ďáblu a vyplňuje papíry, kolik má pramen ve studni průtok kubických metrů „za vteřinu na -1“. Stromy, které jste vysadili, nesmíte porazit, musíte si požádat a podat poníženou supliku. A jestli vůbec vám to milostivě dovolí!  Zato kurev je všude u silnic jako máku, v družném rozhovoru s policajty. Prostě, vážení, opět se dělá všechno, aby se lidi nasrali. Tisíce nových „buzerantů“ co je jejich největší slastí otravovat lidem život, jsou už zase tady. A tak si myslím, že to nakonec nemůže dopadnout jinak, než to dopadlo s jistou Stranou. Lidi se tak namíchnou, že bude konec. A to bez ohledu na to, jestli byli na dovolené na Kanárech a nebo nebyli a jak mají splacenou hypotéku. Dnešní mladé lidi už moc nedojímá, že můžou jezdit na lyžích v Alpách a že se smí nadávat politikům. Ale to, že je dnes a denně někdo buzeruje, to je zajímá. Celý článek

Je opozice skutečnou opozicí?

 

Jiří Krejčí

Po volbách dal Jiří Paroubek jasně najevo, že sociální demokraté a komunisté jsou v podstatě jedinou stranou. Familiérně nazývá levicovou část parlamentu „my“ a ve svých prohlášeních je často daleko demagogičtější a extrémističtější než komunisté. Zdá se, že Sociálně demokratická strana zmizela. Jiří Paroubek zásadně používá ve svých vyjádřeních slůvko „já“. Pokud v příštích volbách nevyhraje pravice, ale voliči dají diktátoru Paroubkovi šanci, dobře nám tak.  Kladu si otázku, proč se v Sociální demokracii zatím nenašel nikdo, kdo by se nebál otevřeně proti metodám Jiřího Paroubka vystoupit. Jestli jsou všichni členové Sociální demokracie, až na tři „odpadlíky“, přesvědčeni o vhodnosti Paroubkova chování, tak tato strana ztrácí veškerou hodnověrnost. A pokud je v ní nastolen systém strachu, který nedovolí jiný názor, tak je na tom ještě hůř. Pokud někdo zaujme ve volbách druhé místo, měl by se chovat jako ten druhý. Handrkování o nejvyšší posty je nedůstojné a neblahé. Dává tím zprávu veškerému lidu, že zodpovědnost, úcta k oponentovi a především úcta ke státu, jako instituci, jsou zbytečné a není třeba je brát vážně. Hniloba ve vedení státu se šíří ve společnosti jako mor. Komunistická totalita dělala všechno proto, aby lidem důstojnost vzala. Tehdejší život byl nesmírně ponižující, bez víry, bez hrdosti, bez možnosti stát za svým přesvědčením. Z dob reálného socialismu a osmi let vlády ČSSD jsme zvyklí na vládu, která vládla pro sebe a tento pocit mnozí z nás dodnes nevymazali. Je však třeba si uvědomit, že jsme s naší vládou na jedné lodi. A kdo to neví a nechce vědět, měl by požádat o azyl v Sovětském svazu (pardon v Rusku) anebo raději v Číně, na Kubě nebo v Severní Koreji. Celý článek

Premiér je hrdý na Ústav paměti národa  vybudovaný jeho vládou

  Jana Bartošová

Předseda vlády Mirek Topolánek se v pátek 4. dubna setkal s ředitelem Ústavu pro studium totalitních režimů  (ÚSTR) Pavlem Žáčkem a dalšími zaměstnanci této instituce.

 Vyrovnání se s minulostí je jednou z nejbolestivějších věcí v dějinách národa. Kdyby po mé vládě zůstal pouze Ústav paměti národa, tak na to budu hrdý,“ poznamenal premiér a dodal: "Potřebujeme co nejlepší analýzu toho, k čemu a proč k tomu u nás došlo před šedesáti lety. Dlužíme to tehdejším pamětníkům, kteří se stali prvními oběťmi totality. Dlužíme to sami sobě, střední generaci, která nezažila zrod obludného systému, ale strávila v něm větší část života. A dlužíme to našim dětem a vnukům, těm, kteří komunismus nepoznali a neměli by ho nikdy poznat," zdůraznil premiér s tím, že „nejúplnější poznání naší nedávné temné historie zabrání tomu, aby se zadními vrátky nevrátila v budoucnu. Jak řekl filosof Jan Patočka: Historie není pohled, nýbrž odpovědnost."

Otevření diskuse o komunistické minulosti naší země a formách boje s totalitní mocí patří k prioritním tématům premiéra Mirka Topolánka. Jedním z impulsů k zahájení této diskuse bylo ocenění, které premiér udělil Josefu a Ctiradu Mašínovým během své pracovní cesty do Spojených států v únoru tohoto roku. Premiér následně v Praze udělil tzv. čestnou plaketu předsedy vlády také Milanu Paumerovi, členovi pětičlenné skupiny, která se začátkem října 1953 rozhodla utéct za „železnou oponu.“  Otevřel tím rozsáhlou diskusi na téma uznání třetího odboje jako legitimní formy boje proti komunismu.Celý článek

Kde leží hranice mezi svobodou, zdravím a bezpečím?

Tam, kde leží hranice mezi svobodou podnikání, solidaritou a daňovými zájmy státu.

Jiří Bečvář

Z výletů do různých oblastní našeho života chci jen demonstrovat zvrácenost takzvaného sociálního myšlení a naší nakaženost rovnostářsky chápaného světa. Bohužel chybí ochota nastavit onu hranici solidarity schopných s neschopnými na optimální – odideologizovaný střed. Na všechno se dá nalézt řešení, ale musí převládat rozum nad emocemi a odpovědnost nad sobeckým: „po nás potopa“! Mnozí křiklouni a hystericky až nenávistně pokřikující příslušníci té či oné skupiny by změnili názor, kdyby se na okamžik vžili do reality těch druhých. Představme si, jak destruktivní by mohlo být referendum vztažené k záležitostem daňovým či bezpečnostním. Odmítneme radar, zrušíme daně, poplatky u doktora. Doktoři si vystávkují vyšší platby od pojišťoven, zaměstnanci vyšší mzdy a stravenky zdarma. Armáda bude dobrovolná bez nároku na žold a sociální dávky se zvýší jako porodné: na třistanásobek. Anarchie. Utopie. To je jen ukázka vítězství populismu nad zodpovědností. Proto si myslím, že je správné zavádět reformy a držet kurz bez ohledu na kňourání a hudrování sobeckých populistů.Celý článek

Dnes je krásný den, dneska by to šlo

Eva Klokočníková

Znáte ten vtip o Pepíčkovi? Pepíček sedí ve třídě v lavici, dívá se z okna, krásně svítí sluníčko a Pepíček říká: "Dneska by to šlo". Druhý den se zase ve škole podívá z okna a říká si: "Dneska by to taky šlo". Když to tak probíhá několik dní, zeptá se ho paní učitelka: "Pepíčku, proč pořád říkáš: Dneska by to šlo, dneska by to šlo...? " "Ale," říká Pepíček, "náš tatínek občas prohlašuje: Jednoho krásnýho dne půjdou komunisti do pr..le, tak se vždycky dívám na počasí a říkám si: Dneska by to šlo..." Ten vtip pochází z dob, kdy nám vládla KSČ. Je smutné, že ten vtip je pořád aktuální a že prognóza Pepíčkova tatínka se zatím nesplnila. Senátor Martin Mejstřík se svým kolegou Jaromírem Štětinou navrhli novelu trestního zákona, která zakazuje propagaci komunismu a nacismu a jeho symboly. Je škoda, že tuto novelu předložil tak problematický senátor, jehož chování  při volbě prezidenta před kamerami ČT odsoudili i příznivci Jana Švejnara. Není to proto ten člověk, který by mohl myšlenku takového zákazu prosadit. Je bohužel škoda, že osobní nevraživosti v Senátu zabránily, aby byla novela zákona alespoň vrácena k projednání. Způsob prosazování komunistických idejí je v demokratické společnosti zcela nepřijatelný a naše společnost by měla být hrozby komunismu zbavena. Společnosti by se značně ulevilo. Mělo by to být uděláno včas, dokud ještě žijí lidé, kteří si pamatují hrůzy, které komunisti napáchali. Bojím se, že se na tyto skutky časem zapomene. Bojím se, že pak "Filipové" vystartují do nového boje. Celý článek

Nalezne se seriozní politik, který by konečně, po cca 20ti letech od revoluce, předložil zákon o zákazu KSČM?

Mašíni vyzývají Senát k zákazu komunistů

Dr. Neela Winkelmannová

Zítra, 26. března 2008, Senát PČR rozhodne o novele trestního zákona, která zavádí výslovný zákaz propagace komunismu a nacismu a jejich symbolů. Novela, kterou podali senátoři Martin Mejstřík, Josef Novotný, Jan Horník, Richard Sequens a Jaromír Štětina, je reakcí zákonodárců na přání téměř 76 000 signatářů petice ‘Zrušme komunisty!’ a na usnesení Senátu č. 550 z roku 2006, která vyzývá senátory a senátorky, aby připravili novelu zakazující symboly komunismu a nacismu. Novelu podporuje i petice ‘Zrušme neonacisty!’, pod kterou se jen během posledního měsíce podepsalo tisíc lidí.  Zákaz komunistů žádá Konfederace politických vězňů, novelu trestního zákona podpořili například Göran Lindblad (vicepresident Parlamentního shromáždění Rady Evropy), rabín Andrew Baker (ředitel pro mezinárodní židovské otázky Amerického židovského výboru, AJC) či bratři Mašínové a Milan Paumer vyznamenaní za protikomunistický odboj premiérem Mirkem Topolánkem. Petice ’Zrušme komunisty!’ je jednou z největších peticí, které u nás po listopadu 1989 vznikly. Jsme jedinou posttotalitní zemí, která má stalinistickou komunistickou stranu v parlamentu. Její šéf, placený udavač StB, je dokonce místopředsedou Sněmovny. Občas slýcháme poraženecké ‘je pozdě s tím něco dělat’ nebo alibistické hledání pseudodůvodů, proč ‘s tím nejde nic dělat’. Čouhá z toho čiré pokrytectví. Naopak, dnes je ta pravá doba, kdy můžeme dokončit kroky, na které dříve scházely síly nebo odvaha. Potřebovali jsme získat odstup jedné generace, která vyrostla bez ideologické zátěže minulosti. Před několika lety nastoupil Senát cestu směřující k vyrovnávání se s minulostí. Věřím, že z ní zítra neuhne,” komentuje senátor Mejstřík.  Dopis sourozenců Mašínových a Milana Paumera Senátu: Celý článek

 

Prezident republiky Václav Klaus zahájil své druhé funkční období

Ivana Haslingerová

Přesně v den 158. výročí narození zakladatele našeho novodobého státu, prezidenta T. G. Masaryka, 7. března 2008, ve starobylém Vladislavském sále Pražského hradu  na společné schůzi obou komor parlamentu stvrdil Prof. Ing. Václav Klaus, CSc. svým podpisem slova ústavního slibu a zahájil tak své druhé funkční období v úřadu prezidenta České republiky. I když v letošní prezidentské volbě získal hlasy netradičním a neobvyklým způsobem v tzv. veřejné volbě, která se ukázala být nešetrnou vůči volitelům, jemu dala silný mandát, neboť díky ní  česká veřejnost na vlastní oči viděla, že nebyl zvolen hlasy komunistů, ale vznikem přirozené demokratické koalice. Může tudíž jednat naprosto svobodně a utichnou hlasy jeho oponentů, že bez komunistů by v čele státu nestál. Pikantní na tom v minulém období zejména bylo, že nejvíce mu toto vytýkali přátelé předchozího prezidenta Václava Havla, který byl v prvním období zvolen komunisty dokonce stoprocentně a v dalších obdobích rovněž získal mandát i díky jejich podpoře. Před pěti lety pan prezident při své inauguraci ve Vladislavském sále řekl, že nechce být "hybatelem politické scény". Letos však zdůraznil, že prezidentská volba ukázala, že je třeba v naší politice usilovat o větší svornost a kooperativnost a že je třeba zvyšovat důvěru veřejnosti v náš nepochybně svou podstatou vysoce demokratický systém. "O to se pokoušejme!" vyzval přítomné politiky prezident. Z toho, že hovořil v množném čísle, je zřejmé, že se o to bude pokoušet i on. Má na to plné právo, neboť významnou složkou prezidentské aktivity je reprezentace zájmů České republiky v zahraničí na základě důsledné loajality prezidenta především ke své vlastní zemi. Prezident dále důrazně připomněl, že Česká republika je ve světě pozitivně hodnocenou zemí a doslova řekl opět v množném čísle: "musíme se proto - každý z nás - snažit k tomu svou aktivitou v rovině bilaterální i multilaterální přidávat co nejvíce".  Opět tím zdůraznil, že nejen politici, ale i on se zapojí jako státník do politického procesu. Panu Paroubkovi se jeho ušňupaný tah s přímou volbou  vrátil jako bumerang. Nedomyslel ve své nenávisti, že díky ní dojde k velkému morálnímu i faktickému posílení mandátu prezidenta republiky.Celý článek

Prezident republiky Václav Klaus obdržel blahopřání ke svému znovuzvolení od Jejího Veličenstva Alžběty II., Královny Spojeného království Velké Británie a Severního Irska.

Milan Paumer: "Pro Krista Pána dělejme s tím něco! "

Michal Haslinger

Člen odbojové skupiny bratří Mašínů, bývalý příslušník československého protikomunistického odboje Milan Paumer převzal v úterý 4. března v Kramářově vile z rukou předsedy vlády ČR Mirka Topolánka Čestnou plaketu předsedy vlády ČR. Pan premiér chce tímto krokem rozpoutat diskuzi o komunistické minulosti.  „Milan Paumer patří ke skupině, která se po nástupu komunismu, kdy komunismus vyhlásil válku vlastním občanům, postavila proti režimu a chtěla bojovat za osvobození Československa od totalitního režimu. Často se diskutuje o obětech. Myslím si, že bychom měli uvést celou řadu srovnání, kolik lidí například zemřelo na drátech vysokého napětí při pokusu opustit totalitní zemi, kolik lidí zemřelo v komunistických lágrech a podobně,“ řekl předseda vlády Topolánek při slavnostním předání plakety.Celý článek

„Já bych chtěl poprosit, abyste nám dali možnost vysvětlit všechny okolnosti našeho odboje neboť vidím spoustu neinformovanosti. Byl jsem překvapen, když po čtyřiceti letech jsem po návratu z Miami domů zjistil, že ti, co rozbili demokracii, tu stále ještě jsou v parlamentě. Nechápu, proč tu Komunistická strana existuje, když každý musí vidět, že jediný problém, který tady máme, je ten, že tu máme komunisty. Je neuvěřitelné, že komunisté nám říkají v televizi, že musejí opravovat názory politických stran. Pro Krista Pána dělejme s tím něco! Nestačí jen si o tom povídat,"  řekl našemu listu Milan Paumer.

 

Počet podpisů petice www.zrusmekomunisty.cz  přesáhl  75 000

 Jaromír Štětina, senátor

To, že už pětasedmdesát tisíc lidí  žádá zákonodárce, aby přijali právní normu, která by zakázala propagaci nacismu a komunismu, je velmi zavazující. Občané vyjádřili svůj názor s tím, že "komunisté v naší zemi jsou stejným ohrožením demokracie, jako byli kdysi nacisté. Patnáct let po listopadu 1989 usilují o získání moci, aniž by alespoň vyjádřením lítosti a omluvou přispěli k tomu, aby se náš národ vyrovnal se svou komunistickou minulostí. Nezřekli se symbolů a názvu, které pro tisíce občanů znamenaly smrt a pro statisíce vyhnání, ztrátu svobody, majetku, půdy či zaměstnání nebo zákazy studia. Trvá-li KSČM na názvu "komunistická", trvá tím na třídním boji, diktatuře proletariátu a omezení vlastnických práv občanů jako na ideologii, kterou je třeba uskutečnit v praxi. Pak je nutné požadovat vyloučení KSČM z demokratické soutěže politických stran. S úctou k památce zničené země a statisíců zmarněných životů spoluobčanů žádáme poslance a senátory, aby přijali právní normu, která by zakázala propagaci nacismu, komunismu a fašismu v názvech a programech politických stran. Vyzýváme Vás, ve jménu budoucnosti, zakažte symboly diktatury!" Na nejbližším zasedání pléna Senátu, které začíná 19. března, bude proto projednáván návrh právní normy, která považuje propagaci nacismu a komunismu za trestnou.

 

Premiér demonstroval na mezinárodním poli vůli významné části české společnosti

Mgr. Petr Bahník

     Politické hnutí Právo a Spravedlnost (PaS) oceňuje udělení premiérské medaile Josefu Mašínovi, Ctiradu Mašínovi a Milanu Paumerovi. Vážíme si toho, že Mirek Topolánek našel v sobě odvahu a nehledě na očekávaný povyk komunistů a kritiku tzv. demokratické levice  toto vyznamenání udělil. Především jsme potěšeni tím, že předseda české vlády demonstroval na mezinárodním poli vůli významné části české společnosti vzdát hold hrdinům, kteří se zbraní v ruce bojovali proti zlu, které je stále značnou částí jak české, tak i evropské veřejnosti v politickém životě tolerováno nesrovnatelně více, než obdobné zlo nacistické. Okolnosti doprovázející ocenění skutečných bojovníků proti komunistickému teroru však znovu ukázaly, jak nedostatečně se Česká republika se svou totalitní minulostí vyrovnala. Je především zarážející, jaký vliv dosud sympatizanti nepochybně zločinné ideologie u nás mají a jaký prostor je jim poskytován ze strany médií. Hnutí PaS i z těchto důvodů považuje za nezbytné nejen trvat na důsledném uplatňování tzv. lustračního zákona, ale i na jeho rozšíření na všechny osoby, které se jakoukoli měrou podílejí na tvorbě veřejného mínění, nebo pracují ve vedoucích funkcích při výchově dětí a mládeže.  Pozornost rozhodujících míst i široké veřejnosti by v těchto souvislostech měla být upřena i na obsah výuky dějepisu na našich školách. Obáváme se, že nezastupitelné místo výuky historie, coby pramene poznání základů fungování našeho státu, je v současné době ve vzdělávacím systému ze strany ministerstva školství podceňováno. Pro obnovení historické paměti národa je PaS připraven udělat vše, co bude v jeho silách.

Na Hradě zůstává ten, který má nejvyšší důvěru obyvatel

František Mikeš

Skončila prezidentská volba. Na Hradě zůstává ten, který má ze všech ústavních institucí nejvyšší důvěru obyvatel. Ač se levicová koalice opravdu hodně snažila, veřejné sdělovací prostředky pro ni dělali co mohli a „nezávislé“ průzkumy se nás snažily přesvědčit, že všechno je jinak, vše dopadlo jak mělo. Pan profesor Švejnar se může vrátit ke svým studentům, i když takhle dlouhé prázdniny se jim asi líbily a pan profesor Klaus může dál prezentovat Českou republiku jako zemi sebevědomých, vzdělaných a kulturních obyvatel. Bude dál působit jako president lidí, kteří jako on umí hodnotit věci v souvislostech a nedají se obalamutit i třeba velmi silným křikem představitelů marginálních názorů či proudů doleva zatočeného světa.  Že se to všem nebude líbit? Že by představitelé některých států chtěli mít Českou republiku jako poslušného žáčka, kterého mohou kdykoliv peskovat nebo jejich směrem orientovat? To je určitě pravda, ale chce to většina z nás?! Presidentská volba tak jak letos proběhla ukázala ale ještě něco. Ukázala, že Česká republika nemá „lidský potenciál“ na to, aby vyprodukovala téměř tři sta kvalitních reprezentantů v zastupitelských sborech. Reprezentantů ve všem, co obsah toho slova znamená. Dvacet pět senátorů a 70 poslanců by byl počet určitě dostačující a navíc výběr kandidátů by byl nepochybně náročnější. Vysoká kvalita nejvyššího zastupitelského sboru by byla přirozeným výsledkem voleb. Komplexní uvažování pana presidenta je známé a možná se ubírá i tímto směrem. Jeho vstup do diskuse na toto téma by mohl být tím rozhodujícím impulsem.Celý článek

 

Muž s pevnými názory na Pražském hradě

Karl-Peter Schwarz

Až za pět let skončí jeho druhé prezidentské funkční období, bude se 72letý Václav Klaus moci ohlédnout za čtvrtstoletím, ve kterém představoval jedinou osobnostní konstantu v politické životě ČR. Ale i poté zůstane Klaus známý i Čechům narozeným po roce 1989, stejně jako Němcům Adenauer i poté, co v roce 1963 odstoupil. Václav Klaus stojí ve světle reflektorů déle než jakýkoliv jiný aktivní politik demokratického západu. Neexistuje žádná jiná reformní země, ve které by byly tržní hospodářství a parlamentní demokracie natolik identifikovány s jedním politikem. Pro pravici je stejně nepostradatelný jako pro levici nepřijatelný. Levice mu nezapomene změnu paradigmat, když  v egalitářské a státem posedlé české společnosti zavedl svobodu a individuální odpovědnost. Pro konzervativce je otcem zakladatelem, který stmeluje jejich stranu. Z vládní krize, kterou chtěli sociální demokraté docílit, by profitovala především levice. Vztek jejich předsedy na komunisty, kteří odmítli dát svou podporu Švejnarovi, byl pochopitelný. Vítězství levice v Praze by mělo vzhledem ke krizi vůdcovství ve Spojených státech, vzhledem k roztržkám v NATO a vzhledem k posouvání silových poměrů ve prospěch Putina dalekosáhlé důsledky. Bezprostředním důsledkem by bylo odvrácení České republiky od amerického projektu raketové obrany. Levicovou většinu tvoří nejen komunistická a sociálně demokratická levice, ale také levicová občanská a zároveň antikomunistická a antikapitalistická inteligence, která se odvolává na Masaryka a která měla svého nejprominentnějšího mluvčího ve Václavu Havlovi. V ČR nebyla soupeřem českých konzervativců ani tak klasická, po komunistickém debaklu značně oslabená levice, jako tato „občanská společnost“. Tuto levici, která se v současné době nejspíše identifikuje se zelenými, nepovažuje Klaus ani tak za soupeře, jako za nepřátele.Celý článek

Projev prezidenta republiky k 60. výročí národní tragédie v únoru 1948

Vážení vzácní hosté, vysocí ústavní činitelé, vážený pane arcibiskupe, ale zejména vážení členové Konfederace politických vězňů, Sokola, Orla a dalších organizací, kteří jste symbolem i obětmi událostí, jejichž 60. výročí si dnes připomínáme, cením si toho, že jste dnes na Pražský hrad, k soše našeho prvního prezidenta, přišli právě Vy. Přesně před šedesáti lety vyvrcholil v tehdejším Československu protidemokratický převrat, který znamenal konec – válkou i poválečným obdobím sice oslabené, ale přesto – demokracie. Na následujících 41 let nás tento převrat uvrhl do nesvobody, železnou oponou nás oddělil od svobodného a vyspělého světa, způsobil ničím neobhajitelný zmar životů či životních osudů obrovského počtu lidí a znemožnil nám svobodně žít, jednat i myslet. I když byla míra tragédie lidských osudů velmi nestejná, obětí února 1948 jsme byli skoro všichni. Těch, kteří díky tomu, co se tehdy stalo, vítězili, resp. si namlouvali, že vítězí, bylo málo. Že konec konců i mnozí vítězové byli obětmi, není žádná hříčka se slovy či protimluv.

Prezident republiky pronesl projev  pod velkou prezidentskou standartou užívanou při slavnostních příležitostech. Pochází z období prezidenta Edvarda Beneše a v současné době je ve sbírkáchVojenského historického ústavu, kde je trvale vystavena ve stálé exposici československé branné moci v Armádním muzeu v Praze na Žižkově.

Vycházíme-li z toho, a já z toho vycházím, že je naším úkolem zabránit v budoucnu vzniku dalších obdobných „únorových událostí“. Ty určitě nepřijdou z té samé ideologie, která způsobila únor 48. Budou s ní však mít – i přes jiný název a některé odlišné vnější znaky – shodnou podstatu: budou mít líbivou, patetickou, jednotlivce přesahující, na první pohled ušlechtile znějící, ve jménu dobra člověka či pokroku vystupující myšlenku, a její stoupenci budou mít sebevědomí tvrdit, že je pro její realizaci oprávněné člověka a jeho svobodu obětovat. Celý článek