Fakticky bych na to ráda přišla. Dokážu pochopit, že holčička ve třech letech touží být princeznou, v deseti učitelkou, v patnácti modelkou a nakonec se živí třeba jako bankovní úřednice. Rozumím, když chlapec chce být třeba kominíkem, pak pošťákem, automobilovým závodníkem a skončí jako manažer střední firmy - nebo jako popelář, někdy věci vyjdou o dost lépe, jindy o dost hůře, než bychom čekali. A také pochopitelně nemáme všichni stejné sny a cíle.  Celý článek