POLITIKA Své NE euroústavě

Blíží se volby do Evropského parlamentu (EP) a celá politická representace se bude muset prvořadě zabývat problematikou EU a především obzvlášť nebezpečným projevem nedemokratických trendů v EU – jejím tlakem na přijetí Lisabonské smlouvy (LS), který je hrubým porušením jejich vlastních pravidel. Podle nich totiž smlouva odmítnutá jedním státem nemůže vstoupit v platnost v důsledku stále platícího práva veta jednotlivých států v EU. Není divu, že se EU, která o sobě vždy tvrdila, že je demokratická a hlas lidu je jí nade vše, se staví v tomto případě tak ignorantsky k národním referendům a že tak vehementně, dokonce i proti svým vlastním předpisům, prosazuje LS. LS má totiž sloužit jako nástroj předávání pravomocí a svobod nevolené bruselské byrokracii na úkor členských států a jejich občanů. Jde o velice nebezpečný a závažný dokument umožňující ztrátu národní suverenity naší země, kterou tak obtížně pro ni vydobyli na Rakousko-Uherské monarchii politici kolem T. G. Masaryka. Nyní po devadesáti letech se ji chtějí někteří naši politici opět vzdát ve prospěch nového nadnárodního státu. Nejen každý politik, ale i každý občan, jenž si přeje zachovat Českou republiku jako samostatný a suverénní demokratický stát a nepřeje si mít dva prezidenty, dvě ústavy, dvě vlajky... se bude muset při volbách do EP zamýšlet nad tímto nesmírně závažným dokumentem – Lisabonskou smlouvou. Proto je záslužným počinem prezidenta naší republiky Václava Klause, že napsal souhrnnou knihu k tomuto, pro náš národ tak závažnému a nebezpečnému dokumentu. Předložená publikace "Prezident republiky k LISABONSKÉ smlouvě" přináší všechny jeho zásadní texty k ní. Čtenář může posoudit názory prezidenta republiky nejen k LS, ale k oběma eurosmlouvám a zjistit, že jeho postoje jsou stále konzistentní. Je potěšitelné, že v této závažné době, kdy hrozí ztráta suverenity naší země jejím rozpuštěním v evropském superstátu, stojí v čele našeho státu zásadový vlastenec, který nepodlehl názorové přesile pánů Topolánka, Schwarzenberga, Vondry, o opozičních politicích typu Bursíků, Paroubků a Čunků nemluvě, a zůstal trvat na svých původních stanoviscích. Říká se: "Slovo dělá muže". Vydáním této publikace potvrdil prezident republiky, že je mužem na správném místě a nikoliv loutkou v rukou europeistické vlády. Vlády nebojující za národní zájmy, ale za zájmy cizáků, stejně jako tomu bylo již mnohokrát v naší historii.

Konference "Systémy hlasování v Radě" vysvětlila, jak by se dalo hlasovat, aby nebyl žádný občan ani stát EU ukřivděný. Tím by se vyřešil nejdůležitější problém EU, kvůli němuž se snaží neustále vyrábět jako zástěrku pofidérní euroústavy. Konference ukázala, že existuje matematický model, tzv. "Jagellonský kompromis", který vyvinuli vědci na krakovské Jagellonské universitě (odtud má název), který zajišťuje každému státu EU rovnou hlasovací moc. Bylo by proto škoda, aby byl přijetím LS odsouhlasen nespravedlivý model hlasování v RE.

V ES byla kdysi při hlasování uplatňována hlasovací pravidla ve prospěch velkých zemí. Byly v něm sdruženy tři velké, 2 střední a jeden malý stát, ale hlasy byly rozděleny v poměru 4:2:1. Po přijetí 12 nových států vznikla na schůzce v Nice reforma hlasování. Velké státy a zejména Německo v ní byly znevýhodněny. Vezmeme-li číslo 1 jako "optimální spravedlnost", pak z obrázku vpravo je zřejmé, že Německo (vlevo) bylo na úrovni 0,8, váhy ostatních velkých států postupně rostly až po Polsko na 1,2. Většina států vykazovala hodnoty mezi 0,9 až 1,1, ČR byla kolem 1,1. Maličké státy byly zvýhodněny. Kypr a Malta na 1,4, nejvíce Lucembursko na 1,8, neboli dvakrát více než Německo. Není proto divu, že se Německo bouřilo.

Proto nakonec byla vytvořena euroústava druhá – tzv. LS a v ní bylo dohodnuto další hlasovací pravidlo, která by zaručovalo, jak je v ní psáno, "demokratickou legitimitu a zastupitelskou demokracii". Jak se ukazuje na obrázku vlevo, většina států si v této zastupitelské německé demokracii oproti smlouvě v Nice silně pohoršila a dostala se pod 0,9, ale Německo získalo namísto 0,8 celých 1,2, Francie, Velká Británie (VB) a Itálie 1,1. Malé státy mají naopak ještě více volební váhy než měly podle smlouvy z Nice. Oproti většině států až třikrát posílily- Malta má 2,4, Lucembursko 2,2 a Kypr 1,8.

Takže kromě posílení váhy malých a velkých států se situace v LS oproti smlouvě v Nice pro ČR a většinu dalších států zhoršila. Dobře je to vidět na obrázku vpravo, kde je vynesen poměr hodnot LS /Nice. ČR spolu se šesti dalšími státy by po přijetí LS ztratila čtvrtinu hlasů oproti stávajícímu systému přijatému v Nice, zatímco Německo by posílilo o 20 %. Blokující kapacita velkých zemí tak v LS vzrostla a tyto mají větší potenciál pro budování koalice. A to není vůbec jisté, jak se změní situace po případném přijetí dalších zemí. Například obrovského Turecka. Tento hlasovací systém logicky vedl ke vzniku konglomerátu většiny států, které jsou si rovny a Itálie, VB a Německo z ní byly vyloučeny. Proto také často nesouhlasí s návrhy těch rovných. Hlasování dle LS by sice bývalo vylepšilo postavení Německa, ale nespravedlnosti obsažené ve smlouvě z Nice by se ještě prohloubily. Je zřejmé, že dokud se toto nevyřeší, bude v EU existovat stále boj o tuto otázku namísto, aby se zabývala konkrétními ekonomickými problémy. Z výše uvedených grafů je jasné, že velké státy v čele s Německem budou tvrdě bojovat pro systém zavedený v LS, ale dokud EU nenalezne spravedlivý hlasovací systém, musí počítat s problémy. Velkoněmecká říše tu již jednou byla a na to jsou občané EU velmi citliví.

Na ÚS se obrátil ve věci posouzení nesouladu LS s naší ústavou celý Senát

Protože někteří čtenáři a dokonce i někteří kolegové publicisté nechápou, proč se senátoři ODS obrací znovu na Ústavní soud (ÚS), aby posoudil nesrovnalosti Lisabonské smlouvy (LS) s naší ústavou, pokládám za nutné vysvětlit, že na ÚS se původně obrátila celá horní komora našeho parlamentu. Protože se zdála odpověď ÚS některým senátorům ODS nedostatečná, požadují nyní o odpovědí ÚS na jím nezodpovězené otázky. Jasně toto bylo vysvětleno tajemníkem prezidenta republiky Ladislavem Jaklem v Otázkách Václava Moravce:

Václav Moravec: "Senátoři ODS si už jednou na rozpor Lisabonské smlouvy (LS) s českou ústavou stěžovali a neuspěli."

Ladislav Jakl, tajemník prezidenta republiky: "Vy jste také v předchozím avízu možná trošku malé nepřesnosti jste se dopustil, že dříve Ústavní soud projednával ústavní stížnost senátorů ODS, to není pravda, to bylo podání Senátu."

Václav Moravec: "Já jsem neříkal senátorů které strany, říkal jsem senátorů, protože to bylo celosenátní podání."

Ladislav Jakl, tajemník prezidenta republiky: "Já jsem vás, pane redaktore, slyšel, říkal jste senátorů ODS a byl to Senát jako horní komora českého parlamentu, která se obrátila v některých věcech na Ústavní soud"

V nedělní Partii na Primě hlasovali diváci pomocí SMS zda souhlasí se schválením Lisabonské smlouvy (LS) v Senátu. 80% se vyslovilo proti LS. Skoro by to vypadalo, že vedení drtivé většiny parlamentních stran má podporu pouze 20% veřejnosti. Redaktor Partie při vyhlasování výsledků na konci pořadu uvedl, že se hlasování účastní tisíce lidí - což je podstatně více, než je obvyklý vzorek v oficiálních průzkumech. Otázkou zůstává o čem to vypovídá - o (ne)podpoře Lisabonské smlouvy mezi voliči, nebo mimořádné aktivnosti odpůrců smlouvy? Nad oběma možnostmi by měli její příznivci přinejmenším zpozornět. Každopádně je přinejmenším jasné, že Jana Bobošíková přesvědčila svou argumentací proti Lisabonské smlouvě v Partii s Richardem Falbrem opravdu výrazné procento diváků. Ten se tomu jen blahosklonně smál. Uvidíme, zda mu ten úsměv ale brzy nezamrzne. Zaráží situace v ODS - většina poslanců i senátorů této strany se vyslovila proti smlouvě. Její vedení v čele s Topolánkem však smlouvu tvrdě prosazovalo, a i po pádu vlády ji protlačilo Senátem, jehož šéf také zcela obrátil jak korouhvička. Topolánek nejdříve stavěl euroskeptikem, pak byl proti euroústavě a najednou - možná ve vidině postu eurokomisaře - obrátil a ani nerespektoval usnesení vlastní strany - a ta mu to, zdá se až na výjimky, celkem trpí a moc ji až na výjimky v řadách senátorů - jako Jiřího Oberfalzera, nebo Jaroslava Kuberu, kteří připravují nové podání k Ústavnímu soudu - nevzrušují ani celkem jasná porušení zákona při schvalování Lisabonské smlouvy u Ústavního soudu i v Senátu. Doufejme tedy, že to už nebudou tolerovat ti občané, co má ODS v názvu - tak jako to netrpěl Václav Klaus a raději odešel.

Na včerejší 6. schůzi Senátu vyslovili senátoři souhlas s Evropskou ústavou nazývanou Lisabonská smlouva. Naše horní parlamentní komora je tedy ochotna obětovat svobodu a samostatnost naší země vydobytou před devadesáti lety prezidentem Masarykem z rakouského, před 53 lety z německého a před 20 lety ze sovětského područí. Miliony životů položených za naši samostatnost jsou pro ně zřejmě ničím. Kteří páni politici nás chtějí uvrhnout pod nadvládu dalšího superstátu, tentokrát Svazu evropských socialistických republik (SESR), kde bude díky jeho ústavě o našem národě opět fakticky rozhodovat mocné Německo, už tedy víme. Zajímalo nás co si o tomto jejich postoji myslí nastupující politická generace, zda si alespoň její přední představitelé zachovají hrdost a páteř. Obrátili jsme se proto s následujícími otázkami na nejvýznamnějšího nastupujícího politika, předsedu strany Svobodných občanů, doktora Petra Macha: Podle mého názoru nemůže prezident svým podpisem takovouto smlouvu ratifikovat. Kdyby smlouvu nakonec ratifikovaly i ostatní státy, kde ratifikace dosud neskončila a kdyby donutily Irsko k opakování referenda, byla by to velká rána pro naši státnost a naši demokracii. Je to teď tedy plně na prezidentovi, který proto nyní potřebuje co nejsilnější politickou podporu, tedy úspěch ve volbách takových politických sil, které odmítají federalizaci Evropské unie. Proto jsme založili stranu Svobodných občanů. Nezachoval bych se nikdy jako premiér Topolánek, který v této věci odhodil veškeré zásady a podepsal jednoznačně nevýhodnou smlouvu pro naši republiku.

Ladislav Jakl: "Co je to za svět, co je to za mezinárodní organizaci, která nutí naše politiky vybrat si mezi dvěma zly?"

Ivana HAslingerová

Horní komora Parlamentu, Senát ČR, vyjádřila souhlas s evropskou ústavní smlouvou, nazývanou podle místa jejího vzniku Lisabonskou (LS). Věříme, že náš pan prezident si zachová rovnou páteř, tak jako si ji zachoval po celých dvacet let od revoluce, a že svůj podpis pod ní vedle podpisu pana Topolánka nepřidá a že celou tu tragikomedii, která se odehrála v Senátu lze chápat dobrou pouze k tomu, že odhalila, kteří senátoři chtějí zaprodat naši republiku za svou osobní kariéru a kteří si zachovali rovnou páteř i přes lákadla vysokých postů. I přesto, že věříme, že nový protektorát nám i přes zradu našich zákonodárců díky zásadovému postoji prezidenta republiky nehrozí, požádali jsme jeho nejbližšího spolupracovníka, osobního tajemníka a ředitele Politického odboru Kanceláře prezidenta republiky (KPR), Ladislava Jakla, o zodpovězení následujících otázek: *Kdybyste byl na místě pana prezidenta, co byste nyní vzkázal našim prodejným politikům? Podepsal byste tuto euroústavu? Pokud ano, tak za jakých podmínek? Víte, já na jeho místě nejsem. Ale vzkazovat mohu i nyní: své svědomí opíjíte konstrukcí, že jste měli jen dvě volby – špatnou (pro Lisabon) a tu ještě horší, být proti. Přemýšleli jste o tom, co je to za svět, co je to za mezinárodní organizaci, která Vás nutí vybrat si mezi dvěma zly? ... Z výše uvedeného je jasné, že pan president nyní vyčká na rozhodnutí Ústavního soudu a bezprostřední nebezpečí ze ztráty národní suverenity naší zemi nehrozí. O to víc bychom se ale měli všichni zamyslet nad tím, co by se stalo s naší zemí, kdyby v jejím čele stál někdo jiný než Václav Klaus a bezmyšlenkovitě a patolízalsky svým podpisem LS ratifikoval.

Nový protektorát nám sice díky prezidentu republiky na štěstí nehrozí, ale včerejší 6. schůze Senátu by měla být varováním pro občany jak snadno by nás páni senátoři zaprodali opět cizině za symbolických 30 stříbrných. Každý občan by si měl proto podrobně prostudovat hlasovací listinu této mimořádné schůze, která rozhodovala o tom, zda je naše horní parlamentní komora ochotna obětovat svobodu a samostatnost naší země vydobytou před devadesáti lety prezidentem Masarykem z rakouského, před 53 lety v hrozné válce z německého a před 20 lety ze sovětského područí. Jakoby miliony životů položených za naši samostatnost nestačily. Měli bychom proto znát, kteří páni politici nás opět chtějí uvrhnout pod nadvládu dalšího superstátu - Svazu evropských socialistických republik (SESR), kde bude díky jeho ústavě – Lisabonské smlouvě (LS) o našem národě opět fakticky rozhodovat mocné Německo. (Jeho hlas se zvýší díky LS dvakrát, zatímco náš se sníží na polovinu. To byl jediný faktický důvod změny původní smlouvy z Nice na LS, úmyslně zastíněný nepodstatnými 500 stránkami nesrozumitelného textu o ničem). Proto by každý občan měl znát, kteří senátoři si zachovali hrdost a páteř a kteří jsou ochotni nás obětovat a podle toho se k nim v příštích volbách postavit. Proto uvádíme doslovnou sjetinu o hlasování v Senátu:

Kdo si nepamatuje svoji historii je nucen ji opakovat! Tuto maximu amerického filozofa Santayany vždy rád všem připomínám. Dnes je 6.5. 2009 a český Senát rozhoduje o schválení respektive neschválení Lisabonské smlouvy (LS). Nevím jak to dnes v Senátu parlamentu České republiky dopadne, ale předpokládám, že LS bude nakonec těsně schválena. Vám čtenáři předkládám dva dokumenty, které jistým způsobem rámují začátek a konec naší národní suverenity. Nejprve dokument z roku 1917 – Manifest českých spisovatelů, českým poslancům na říšské radě a jako druhý rok 2009 – Otevřený dopis české učené společnosti, senátorům do Senátu ČR. V těchto dvou dokumentech se zračí jak se doba posunula a že tento konec naší suverenity má hlubší, řekl bych filozofické a mravní základy. Českému poselstvu na říšské radě: "Obracíme se k Vám, pánové, ve velké době našeho národního života, v době, za niž všichni budeme odpovídati celým staletím. Obracíme se k Vám, k poselstvu Českého lidu, dobře vědouce, že my čeští spisovatelé, osobnosti v našem životě veřejně Činné a známé, máme nejen právo, nýbrž i povinnost mluviti za rozhodnou většinu českého světa kulturního a duchovního, ba i za národ, jenž sám promluviti nemůže. Co nejdříve sejde se říšská rada, a politickému zastupitelstvu Českého národa naskytne se poprvé za války příležitost, aby z její tribuny projevilo všechno, co se dosud projeviti nemohlo ani tiskem, ani jiným veřejným způsobem. Želíme arci, že tribunou touto nebude staroslavný sněm Království českého, a výslovné prohlašujeme, že pouze sněm tohoto království pokládáme za nejpovolanější shromáždění, kde by se mělo o přáních a potřebách našeho národa rokovati. Ale sněmu českého tou dobou, bohužel, vůbec není, jediným svobodným fórem českých poslanců může býti prozatím jen říšská rada ve Vídni. Nuže, pánové, aspoň tam buďte pravdivými mluvčími svého národa, aspoň tam povězte státu i světu, co Vás národ chce a na čem trvá! Aspoň tam splňte svou svatosvatou povinnost a zastaňte se českých práv a Českých požadavků v této nejosudovější době světových dějin způsobem nejrozhodnějším a nejobětavějším, neboť nyní rozhoduje se o českém osudu na celá staletí! Povinnosti své můžete však dostáti úplnou měrou pouze tehdy, učiní-li se už předem zadost všem konstitučním podmínkám, jež parlamentní život předpokládá."

Winston Churchill: "Nikdy neustupujte, nikdy, nikdy, nikdy, nikdy, v maličkostech ani velkých věcech, o kus ani o kousek, ledaže byste ustoupili cti a dobrému mravu. Nikdy neustupujte před nátlakem, nikdy se nepoddejte zdánlivě zdrcující převaze nepřítele."

Tak právě schválil senát novou Mnichovskou smlouvu. Doufejme, že Klaus nebude Hácha. Nikdy jsme si ale stejně moc svého rozhodování nemohli užívat a tak to moc neumíme. Pokud beru jen poslední dekády, tak napřed to byla Vídeň, potom chvilku Pražský hrad, pak Berlín pak už jen pár vteřin Pražský hrad. Pak přišla Moskva no teď jsme pár let měli možnost svobody. V konečném výsledku to stejně dopadlo tak, že vše dostal do rukou Rath, Sexy mozek a Romská sdružení, což dokazuje, že moc chytrý národ nejsme. Takže co nařveme, zas to bude někdo jiný, pro změnu Brusel, kdo nám bude vládnout. Ovšem jen aby to byl Brusel! Aby to náhodou zase nebyl Berlín, jen mazaně zakamuflovaný s Paříží, která nás v tom nakonec už jednou nechala. Anebo rovnou řekněte bez obezliček, že chcete budovat Spojené státy evropské - superstát (SSE). A s těmi pohádkami o ústavě či Lisabonské smlouvě oblbujte ty, co se dají. Co uděláte teď, můj pane prezidente?

Věříme, že náš pan prezident si zachová rovnou páteř tak jako si ji zachoval po celých dvacet let od revoluce. Proto celou tu komedii v Senátu chápeme pouze tak, že nám odhalila, kteří senátoři chtějí zaprodat naši republiku za svou osobní kariéru a kteří si zachovali rovnou páteř i přes lákadla vysokých postů ať již v SSE či v naší domácí politice. Nový protektorát nám díky prezidentu republiky nehrozí, ale o to víc bychom se všichni měli zamyslet nad tím, co by se stalo s naší zemí, kdyby v jejím čele stál někdo jiný než Václav Klaus a uvědomit si už konečně, že role prezidenta není tak ústavně omezená, jak se nám snažila vsugerovat vláda. (redakce)