Proč zrušit daň z příjmu

Petr Mach, předseda svobodných

Daně a sociální pojistné vybírané českou vládou od občanů tvoří 1300 miliard, tedy 43,7 % Hrubého domácího produktu (HDP). Stát tedy přerozděluje takřka polovinu našich výdělků, a to prostřednictvím mnoha různých daní. Z nich daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti činí 121 miliard neboli 4 % HDP. Cílem Strany svobodných občanů je zásadním způsobem omezit státní přerozdělování. Chceme proto upravit příjmy a výdaje státu nikoliv řádově o miliardy (promile HDP), ale řádově o desítky miliard (procenta HDP). Naším střednědobým cílem je snížit daně a veřejné výdaje celkem o 100 miliard korun. Cílem těchto záměrů je zvýšit svobodu člověka nakládat se svým majetkem. Daň z příjmu fyzických osob (DPFO) je nejlepším adeptem na zrušení. Jejím zrušením se zvýší čisté příjmy poplatníků s nižšími a středními příjmy, kteří tak automaticky dostanou méně sociálních dávek. Zrušením této daně se tedy automaticky ušetří sociální výdaje i bez změny zákonů o sociálních dávkách. Daň z příjmu je tedy z mnoha důvodů nejlepším adeptem na zrušení, protože je nejškodlivější. Chceme v minimálně stejném objemu omezit veřejné výdaje. Nikoliv výdaje na silnice a jiné veřejné statky. Ale výdaje, které stát vůbec nemá vynakládat. Jsme samozřejmě proti dotování olympiád a lyžařských mistrovství. Konkrétně je potřeba zrušit nejrůznější dotace počínaje stavebním spořením a konče investičními pobídkami. Pokud ČSSD a ODS prosadí i v senátu šrotovné, budeme chtít zrušit i šrotovné. Chceme zrušit několik konkrétních úřadů počínaje Kocábovým ministerstvem a konče třeba Českou plemenářskou inspekcí. Chceme zrušit vládní výdaje na marketing od „Evropě to osladíme“ po „Vláda má řešení ekonomické krize“. Vlády peníze daňových poplatníků dosud masivně zneužívaly a plýtvají jimi. Proto jsou daně tak vysoké. Jde to i jinak. Chceme skutečnou změnu.

Krize není důvodem k zestátňování bank

Petr Kostka

Předseda Senátu Parlamentu ČR Přemysl Sobotka přijal ministra zahraničních věcí a zároveň ministra financí Monackého knížectví Francka Biancheriho.„S panem ministrem jsme se bavili především o bankovnictví a daňových systémech v době krize, protože v Monaku sídlí, podle ministrových slov, na 80 bank. Monako má bankovní dohled dobře organizován, krize se jej proto dotkla nepřímo, především skrze pokles bankami spravovaných portfolií. Shodli jsme se, že krize by neměla být zneužívána pro politické cíle jako je zestátňování či přílišná regulace bankovního sektoru,“ uvedl předseda Senátu. „Pan ministr mě rovněž ujistil, že Monako plně spolupracuje s institucemi potírajícími praní špinavých peněz a bankovní operace teroristických skupin a podporuje daňovou spolupráci v rámci OECD,“ dodal Přemysl Sobotka. Během jednání se oba státníci bavili i o vzájemné spolupráci Monaka a České republiky a o bilaterálních vztazích. I tady kladli důraz na průhlednost a čistotu bankovního sektoru bez přílišného vlivu státu.

Jak se změní svět v důsledku současné finanční krize?

Ivana Haslingerová

Na tuto otázku se snažili nalézt odpověď účastníci letošního Evropského bankovního a finančního fóra (EBFF),  které pořádala již po sedmnácté společnost Comenius. Do budovy České národní banky (ČNB) se   na něj sjelo velké množství finančníků, podnikatelů i politiků z celého světa. Přítomné hosty měl pozdravit premiér Mirek Topolánek, vzhledem k zaneprázdnění ohledně pádu jeho kabinetu se omluvil. Primátor hlavního města Prahy Pavel Bém naopak poskytl hostům na celý závěrečný den jednání svoji nádhernou rezidenci na Mariánském náměstí v Praze, kam je přišel osobně pozdravit. Delegáti se shodli na tom, že největší pozor musejí centrální banky věnovat v současné době dceřiným společnostem velkých zahraničních bank, což jsou v naší republice vlastně všechny banky. Pokud se dostanou jejich mateřské společnosti do nesnází, odčerpají z nich kapitál na svoji záchranu. Proto je velmi důležitá obezřetnost při braní půjček u nich. Guvernér ČNB Zdeněk Tůma ve svém projevu podtrhl, že náš bankovní sektor má kvalitní základnu. Přesto se i v naší makroekonomice obráží vliv velkých ekonomik i vliv zemí eurozóny. Řadu zemí, včetně naší, čeká nyní zhoršování externího bankovního klimatu. Lze proto obecně čekat větší deficit běžného účtu a jsme vystaveni devizovým rizikům. V zemích EU jsou ekonomiky velice propojeny. Nákaza  ekonomiky  země má vliv na ostatní. Naším největším obchodním partnerem je Polsko a po něm Itálie. Musíme proto ekonomiky těchto zemí speciálně hlídat, aby se vše nevymklo kontrole. Koncept společného půjčovatele vede totiž k regionálním rizikům. U pevného kurzu by to bylo velice obtížné. Naše výhoda je, že lze reagovat změnami kurzu naší měny. "Euro negarantuje prosperitu a stabilitu ekonomiky. Pouze zbaví zemi nestability související s kurzy.  Nové ekonomiky zemí EU prodělávaly krizi likvidity a nyní prodělávají krizi solventnosti," zdůraznil Tůma a dodal, že je třeba být na pozoru zejména u dceřinek velkých zahraničních bank: "Je na místě obezřetnost pro půjčky u nich, neboť jejich matky eliminují pro ně úvěry. Pozor proto na jejich likviditu."

Úřad proti krizi

František Trantina

A když v Bruselu, tak raději dva úřady. Zřízením nových celoevropských úřadů pro dohled nad finančním trhem bude Evropská unie bojovat proti krizi. Jeden se bude jmenovat European System of Financial Supervisors  a druhý  European Systemic Risk Council, do českého jazyka přeloženo „Evropská rada systémového rizika“. Autoři Járy Cimrmana by název nevymysleli lépe. V úřadech zasednou skuteční odborníci, například  Onno Ruding  z CityGroup (pomoc vlády USA 20 miliard dolarů). Italský bankéř Rainer Masera  který působil v americké investiční bance Lehman Brothers  až do jejího krachu.  Callum McCarthy z britském úřadu pro finanční trhy,  dohlížející  na to aby žádná banka nezkrachovala. Jacques de Larosière z BNP Paribas (pomoc francouzské vlády 2,44 miliardy €) je další z členů těchto úřadů pro přísnější dohled.Říká se, že zločinec který se dal do služeb policie dokáže společnosti prospět. Minimálně tím že už další trestnou činnost nepáchá. Snad tedy ty nové protikrizové úřady splní svůj účel.

Ježíšek, krize a Lotyšsko

Jan Petrůj

       Baltská ekonomika je jednou z nejhůře postižených zemí eurozóny. Lotyšsko se proto obrátilo na EU a mezinárodní instituce, s žádostí o 7,5 miliardy eur. Tři miliardy dostane od zemí EU, zbytek od Mezinárodního měnového fondu.  Jednoduchým vydělením 3 miliard eur mezi 26 členských zemí se dostáváme k částce zhruba 115 miliónů. ČR však pošle do zadluženého Lotyšska 200 milionů eur, tedy téměř 6 miliard korun. Protože si na půjčku musí navíc sama půjčit, ročně ji to bude stát 250 milionů Kč. Jsme na tom tedy tak dobře, že si může česká vláda dovolit do Lotyšska poslat skoro dvojnásobek „solidární“ částky? Polsko má přitom čtyřikrát více obyvatel  a jeho ekonomika je dle celkového HDP zhruba dvaapůlkrát větší. Přes 2 a půl miliardy Kč, by se dalo využít na efektivnější boj s dopady krize v ČR. Například  na výplatu dlužných mezd zaměstnanců z krachujících podniků. Pomoc bude poskytnuta v eurech, které musí Česká republika nakoupit. Tím zbytečně oslabí naší měnu ve chvíli, kdy se začíná slabá koruna stávat významným inflačním impulsem. K tomu všemu se prohloubí český státní dluh a zahraniční investor si o to více rozmyslí, kam má své peníze investovat. Méně investic, méně zakázek, více lidí bez práce. Pomoc Lotyšsku jako takovou považuji za vhodnou, musím však zásadně nesouhlasit s výší a formou poskytnuté pomoci. Chápu motivaci vlády opitou září evropských reflektorů a představující si, jak pěkně se bude štědrý příspěvek českých daňových poplatníků Lotyšsku vyjímat v titulcích evropských novin. Zaplatit ale více než 85 milionů euro za reklamu české vlády, když na celou republiku začíná tvrdě dopadat ekonomická krize a peněz se nedostává, je však krajně nezodpovědné a nemravné.

Dluhy se platit musí

Jan Petrůj

V dobách osmileté socialistické vlády v České republice postupně zdomácnělo heslo „státní dluh se platit nemusí“. Předseda ČSSD Jiří Paroubek tvrdí, že není problém, aby si stát na splacení svých dluhů jednoduše znovu půjčil. Tento koloběh – dluh – půjčka na jeho zaplacení – ještě větší dluh – je jakési socialistické perpetuum mobile. Stát si navíc podle socialistů může půjčovat donekonečna. Tento pochybný mechanismus funguje za jednoho mylného předpokladu – že státu vždy někdo půjčí. S nastupující ekonomickou krizí a narůstajícími státními dluhy jednotlivých evropských ekonomik začíná být stále větším problémem sehnat takového dobrodince. Čím dál víc finančních institucí přestává věřit, že jim budou státy postižené krizí schopny dluhy splácet. Jejich reakce je racionální a předvídatelná – buď zvýší úroky, či peníze nepůjčí vůbec. V prvním případě se dluhová služba státu začne extrémně prodražovat, v druhém případě přichází pro stát konečná – není kde brát. Stát pak přestává být schopen hradit svoje mandatorní výdaje – penze, výplaty lékařů, učitelů, státních úředníků, hasičů, policie, údržbu silnic, armádu. Nastane totální kolaps. Na pomoc přichází solidarita ostatních států či Mezinárodní měnový fond. Podobnou zkušenost již zažívá Lotyšsko a dalším kandidátem na cestu k bankrotu je Řecko, jehož státní dluh dosahuje nebezpečných 94,6% HDP. Zejména malé státy se tak mohou dostat až na dno, do krize nevídaných rozměrů. Zadlužování státu na nesmyslné rozhazování peněz a populistické uplácení voličů je proto cesta do pekel. Slušní občané dávno dobře vědí, že je toto heslo lživé. Jen socialistickým politikům to ne a ne docházet. Proto jim ještě jednou opakuji: dluhy se platit musí! Doma, ve firmě, ve státě, mezi státy. Kdo se chce tomuto pravidlu vzpírat, nakonec vše tvrdě zaplatí. I s úroky.

Proč to odskáčeme i my?

František Trantina

Když si před rokem a půl bral můj kolega z práce hypotéku na nový byt, šlo vše jak po másle. Plat má slušný, banka mu půjčila bez problémů.  Dnes ale bankovní úředníci, před rokem a půl optimističtí povzbuzovači s heslem „půjčete si víc“, říkají: „Bude zle, půjčíme ti jen na polovinu hodnoty bytu. Tedy hodnoty bytu podle našeho pesimistického odhadu“. S  hypotékami nebyl v České republice žádný problém, míra delikvence při splácení se nepřibližovala ani jednomu procentu. Jenže v USA se půjčovalo každému a na cokoliv. Potom se ty prapodivné půjčky ohodnotily jako něco úžasného se stabilním a dlouhodobým vysokým výnosem. Ratingové agentury daly těmto půjčkám přeměněným na cenné papíry  punc nejvyšší kvality. Všichni byli spokojeni, všichni inkasovali obrovské odměny.  Dnes se tato zlodějna nazývá „nákup toxických aktiv“.  Viníci potrestáni nejsou, do velkých bank musí státy nasypat obrovské množství peněz.  „Víte jaká by to byla katastrofa, kdyby naše banka padla?“ říkají ředitelé bank. A tak díky jakési  zásadě opatrnosti, která přišla  v našem případě na naprosto nesprávném místě, banky v České republice přiškrtily úvěrování. Koupí se méně bytů, prodá se méně nábytku, menší zakázky budou mít  stavební firmy a tak dále. Raději se omezí i provozní úvěrování firem, co kdyby zkrachovaly… Domino padá nezadržitelně a nakonec dostihne každého. Bývalý ministr financí Pavel Mertlík, dnes hlavní ekonom Reiffeisenbank a.s. říká,  že banky tu nejsou od toho aby někoho úvěrovaly. Asi mají zhodnocovat vklady klientů vybíráním poplatků od klientů… Jak se z toho nakonec dostaneme? Asi nezbývá než čekat, až k nám dorazí vlna ekonomického optimismu. Vlády celého světa by si měly dát inzerát: „Hledáme zkušené prodavače lepších zítřků, kteří povzbudí ekonomiku“.

Čeští podnikatelé žádali po bankách levnější peníze a přístupnější úvěry

 Jiří Štefek

Na půdě Hospodářské komory České republiky (HK ČR) dnes proběhlo jednání představitelů všech hlavních tuzemských komerčních bank s představiteli české podnikatelské veřejnosti, které svolal prezident Hospodářské komory ČR Petr Kužel. Hlavním tématem tohoto jednání byly levnější a lépe dostupnější provozní a investiční úvěry pro podnikatele v době světové finanční krize a postupující ekonomické recese. Diskuze u kulatého stolu se zúčastnili mj. prezident České bankovní asociace Jiří Kunert, viceguvernér České národní banky Miroslav Singer, generální ředitel České exportní banky Lubomír Pokorný a další představitelé významných tuzemských bank a hospodářských organizací.Důvod dnešního jednání byl jasný. V posledních dnech české banky zpřísnily půjčky pro podnikatele ve snaze snižovat v současné finanční krizi náklady a rizika. Menší vstřícnost bank ke spotřebitelskému financování potvrzuje i vývoj úroků na nových spotřebitelských úvěrech – ačkoli Česká národní banka vloni třikrát snížila svou základní sazbu, banky půjčky zdražují. „Česká národní banka třikrát za sebou snížila úrokové sazby a komerční banky je namísto jejich očekávaného snížení u provozních úvěrů naopak od začátku letošního roku zvýšily o 1,5 až 2 procenta. Přitom provozní úvěry jsou pro fungování podniků naprosto klíčové. Vysoké úroky spolu se ztíženým přístupem k úvěrům pro ně představují vážný problém,“ prohlásil prezident Hospodářské komory České republiky Petr Kužel.

Nejabsurdnější bankovní poplatky se snaží banky skrývat

Patrik Nacher

Anketa o nejabsurdnější bankovní poplatek slaví již 4 ročník a je jen na hlasujících čtenářích, který bankovní poplatek se stane vítězem. Jak si však vedou vítězové minulých ročníků ankety? Tedy poplatek za příchozí platbu, poplatek za výběr z bankomatu vlastní banky a poplatek za vedení běžného účtu. Banky skrývají poplatky do balíčků. Při průzkumu poplatkové politiky bank zjistil server www.bankovnipoplatky.com, že banky uvedené poplatky většinou zachovaly. Nicméně můžeme zaznamenat jednu výraznou změnu. Existuje snaha bank o minimalizaci poplatků v rámci balíčků. Například klient České spořitelny může v rámci osobního účtu zvolit jako jednu ze služeb i nulový poplatek za výběr hotovosti z bankomatu. Čímž ovšem musí jinou službu z balíčku vyřadit. Stejný trend lze pozorovat i u dalších bank v souvislosti s poplatkem za příchozí platbu či vedení běžného účtu, který se v případě balíčku proměňuje v poplatek za celý balíček služeb. Banky se snaží zachování nejabsurdnějších bankovních poplatků odůvodnit nákladností služeb s nimi spojené. Tento argument byl nejvíce vyvracen u poplatku za příchozí platbu. Příchozí platby a v souvislosti s tím dostatek hotovosti zvyšuje bankám jejich finanční zdraví. Jedná se tedy o výhodu především pro banky, což jim ovšem nebrání v tom, aby ještě navíc zpoplatnily svého klienta.

Likvidační strategie ČSOB vůči nebankovním devizovým místům bude mít zajímavou soudní dohru

Ivana Haslingerová

* Banka nesmí používat informace z účtů nebankovních obchodníků z cizí měnou o jejich obchodech a používat je proti nim v konkurenčním boji

*  Pokud banka obchodní tajemství poruší a využije ve svůj prospěch, musí soudy jednat rychle.  Dlouhé soudní řízení zpravidla poškozuje zejména slabší smluvní stranu.

Akciová společnost CITCO – Finanční trhy získala v roce 1997 od ČNB jako první nebankovní subjekt licenci na poskytování bezhotovostních obchodů s devizami. Po deseti letech má již více než 2000 klientů a dociluje roční obrat 27 mld. Kč. Není náhoda, že byl tento raketový růst oceněn. Ing. Gabriel Kovács, majitel a předseda představenstva CITCO – Finanční trhy byl v prestižní soutěži vyhlášen Manažerem roku 2006. Hodnotitelé ocenili především fakt, že „podnikání firmy zvyšuje konkurenci v daném segmentu bankovních služeb a šetří tak klientům desítky milionů korun ročně“.

* Právě schopnost CITCO – Finanční trhy a dalších mimobankovních subjektů efektivně konkurovat bankám však byl nejspíš trnem v oku ČSOB. Na podzim loňského roku zveřejnil časopis Euro, že banku zažalovala společnost Exchange, stejně jako CITCO nebankovní obchodník s devizami. Zeptali jsme se proto Gabriela Kovácse, aby nám vysvětlil, v čem tkví podstata sporů obchodníků s bankou?

Pro pochopení soudního sporu firmy Exchange s ČSOB je nutno vyjít ze záměru zákonodárců, kteří v roce 1995 umožnili novelou devizového zákona vznik nebankovních devizových míst. Cílem bylo nesporně zvýšení konkurence na trhu směny deviz, které v konečném důsledku povede ke snížení nákladů u uživatelů této služby. Úspěšnost podnikání naší společnosti je jasným důkazem, že se tento předpoklad v praxi potvrdil. Bez výrazné úspory by naši klienti naše služby nevyužívali, i když jim nabízíme osobní přístup, kvalitní analytický tým a další služby, které malí a střední podnikatelé jen obtížně mohou očekávat u bank. Problém je však v tom, že devizová licence, na jejímž základě nebankovní subjekty podnikají, umožňuje provádět bezhotovostní směnné obchody výlučně prostřednictvím účtů u bank. Jinak řečeno, pro naši činnost jsou banky „povinnými“ obchodními partnery, kterým ale svým podnikáním konkurujeme.

Finančná kríza: dôsledok viditeľnej ruky štátu

Peter Gonda

 Súčasná finančná kríza vo svojej hĺbke nie je dôsledkom pochybení neviditeľnej ruky trhu, ale zásahov viditeľnej ruky štátu: vládnych regulácií a menovej politiky centrálnych bánk.

Finančná kríza sa ako povodeň prelieva z hypotekárneho trhu USA do celého sveta, mnohým prináša straty, strach z budúcnosti a vyvoláva emócie. Tie presiakli aj do prevládajúceho hodnotenia krízy. Vlády a centrálne banky  všeakneriešia podstatu problémov krízy (jej príčiny), ale iba jej prejavy (následky). Kroky vlád a centrálnych bánk predstavujú nesystémové zásahy do trhu. V duchu odkazu Frédérica Bastiata a skúmania aj toho, čo nie je vidieť, pripomeňme, že tieto opatrenia môžu priniesť krátkodobé pozitívne účinky, ale následne i dlhodobé závažnejšie problémy. Dané opatrenia sú (prevažne) „predĺženou rukou“ systémových príčin krízy a prehlbujú podstatu problémov. Systémovými príčinami krízy sú vládne regulácie a nadmerná monetárna expanzia centrálnych bánk, primárne vlády USA a Fed-u.  Základnou príčinou krízy je tak viditeľná ruka štátu. Príkladom zlyhaní vládnych zásahov na regulovanom hypotekárnom trhu USA je činnosť dvoch dominantných hypotekárnych inštitúcií – Fannie Mae a Freddie Mac. Obe boli Kongresom USA zriadené a osobitne regulované, hoci donedávna boli ešte súkromné. Ich dôležitou náplňou je podporovať hypotéky pre nízkopríjmové domácnosti. Na základe politickej objednávky preto odkupovali od bánk a brokerov hypotéky aj nebonitných klientov. To motivovalo banky poskytovať hypotekárne úvery komukoľvek bez ohľadu na jeho schopnosť splácania. Umelo sa tým nafúkol dopyt a cena na hypotekárnom trhu, pričom táto bublina nedávno praskla. Keďže obe agentúry navyše skombinovali a pospájali tieto hypotéky do tzv. balíkov hypotekárnych cenných papierov, ktoré vo veľkom objeme s implicitnou štátnou garanciou predali bankám a investorom na celom svete, tak sa kríza rýchlo preniesla z USA do zahraničia.

Nejlevnější účty

 vítězství mBank a propadák České spořitelny

Jan Stuchlík a Patrik Nacher

Výzkum serverů Peníze.cz a www.bankovnipoplatky.com spočítal nejlevnější bankovní účty pro běžné bankovní klienty. Žebříčku vládne mBank spolu s dalšími menšími bankami. Bankovní giganti skončily v poli poražených.Poplatek v mBank činí 49 a a ČS 218-228 Kč za měsíc. Obě banky nemají mezi českými bankami zaměřenými na drobné klienty konkurenci. Jenže každá se může chlubit jiným rekordem. Zatímco mBank nabízí pro běžného bankovního klienta nejlevnější účet a s ním spojené služby, Spořitelna je se svým Osobním účtem suverénně nejdražší. Na třetí příčce se umístila družstevní záložna Fio, která se chce změnit na klasickou banku. V těsném závěsu následuje se 114 korunami Poštovní spořitelna s účtem Klasik. Souboj gigantů vyhrála ČSOB s účtem ČSOB Konto, za který by běžný klient zaplatil 168 korun za měsíc. Následuje Komerční banka s účtem Extra Konto, které sice nabízí většinu transakcí zdarma, nicméně i tak by byl zákazník na konci měsíce o 180 korun chudší. Ze všech zkoumaných bank se naprosto vymyká Osobní účet České spořitelny. Ten má být podle banky průkopníkem ve vytváření služeb klientovi na míru. Sestavit ideální účet pro běžného klienta ovšem není zdaleka snadné. Klient, který by se ponořil do poměrně složitého sazebníku a chtěl získat opravdu nejlevnější variantu Osobního účtu, volil by verzi Standard II se třemi základními službami.

Topolánek silnou korunu nutně potřebuje, Paroubek ne

Miroslav Zeman

Začátkem týdne jsme mohli zaznamenat debatu mezi Jiřím Paroubkem a Mirkem Topolánkem na téma rekordně posilující koruny. Pomiňme nyní několik ostrých výrazů či urážek o neznalosti a ekonomické negramotnosti, kterými se diskutující občas častují a zkusme se zamyslet nad smyslem jejich debaty. Oba mají i nemají pravdu. Dá se tak říci, že pravdu mají ze svého úhlu pohledu oba diskutující. Pro občany však ani jedna z extrémních cest, tedy buď rychlé přijetí eura, nebo výrazně posilující měna, není ideální. Negativní dopady ať už jednoho či druhého přístupu se totiž dříve nebo později dostaví. Ideálním variantou tak může být koruna sílící reálně meziročně o maximálních 8 až 10 %. Tento dlouhodobě udržitelný růst hodnoty měny dává dostatek času průmyslu i celé ekonomice aby se postupně na růst měny adaptovala a přizpůsobila se. Růst bohatství a příjmů občanů navíc nebude určen pouze reálným růstem mezd, ale také růstem hodnoty jejich měny, která bohatství Čechů ve vztahu k zahraničí zvyšuje až trojnásobně. Takový růst by však nebyl možný po zavedení eura. Ekonomika tak může velmi dobře fungovat a výrazněji se přibližovat ekonomické úrovni vyspělých zemí i při nezavedení eura.

Otevírací doba – banky by se mohly zlepšit

Patrik Nacher

V rámci ankety „Oznámkuj svoji banku“, která permanentně zkoumá na stránkách www.bankovnipoplatky.com názory lidí na základní parametry vztahu banky a klienta, jsme se tentokrát zaměřili na postoje lidí na otevírací dobu. Dotazník vyplnilo 4 468 respondentů. Po odečtení těch, kteří nevyplnili banku, kterou hodnotili či kraj, ve kterém mají svou pobočku a nebo nepoužili standardní škálu známek od 1 do 5, se průměrná známka tvořila z 4 376 řádně vyplněných formulářů. Téma otevírací doby je jedna z devíti otázek, na kterou respondenti odpovídali. Vedle čekací doby ji oznámkovali nejhůře. Celková průměrná známka u všech bank činí 2,55. Zajímavé je, že v jednotlivých krajích hodnotili lidé otevírací dobu bank rozdílně. Rozdíl mezi kraji, kde banky mají podle klientů otevírací dobu nastavenu víceméně dobře a kde nevhodně, činil téměř půl známky. Nejlépe jsou na tom banky v Moravskoslezském kraji (2,357), na opačném pólu pak najdeme Středočeský kraj (2,796). Mezi kraje, kde respondenti hodnotili banky lépe patří Liberecký kraj (2,369) a Vysočina (2,419). Na druhé straně, podobně jako Středočeský kraj dopadly ještě Zlínský (2,776) a Olomoucký kraj (2,721). V tomto směru je výsledek Moravskoslezského kraje překvapením. Nejvíce respondentů bylo z Prahy (1202), naopak nejméně z Karlovarského kraje (93). Všechny údaje jsou v tabulce 1.

Premiér Topolánek: "S eurem se vypořádá jedině  volný trh a méně regulací" 

Ivana Haslingerová

Česká národní banka přivítala ve svých prostorách již 16. ročník Evropského bankovního a finančního fóra 2008 (EB&FF), jehož organizátorem  je Panevropská společnost pro kulturu, vzdělávání a vědecko-technickou spolupráci Comenius. Společnost byla založena již 3. května 1990 v Praze. Je potěšitelné, že si význam této prestižní mezinárodní konference, mezi bankéři přezdívané českým Davosem, uvědomuje i naše vláda a že její předseda Mirek Topolánek vystoupil s úvodním projevem, v němž se zaměřil na ostře sledované téma, kterým je  přijetí jednotné evropské měny Českou republikou, působení tzv. suverénních fondů (Sovereign Wealth Funds) a role Mezinárodního měnového fondu (MMF). Celým projevem pana premiéra se nesla dvě zásadní slova "méně regulace" a "volný trh". Fungující volný trh se podle něj vypořádá s eurem, umožní těžit z jeho výhod a minimalizuje nevýhody. Volný trh je tím, co k nám láká tzv. suverénní fondy, nikoli obráceně. Přílišná regulace má na trh naopak destruktivní vliv. Premiér především zdůraznil, že vláda plánuje zavedení eura až tehdy, kdy to bude výhodné pro českou ekonomiku a tím i pro české občany,  a zdůraznil zásadní podíl odpovědnosti vlády na odstranění rigidit, které brání flexibilní reakci na šoky hospodářských cyklů.

 "Pouhé" plnění maastrichtských kritérií není dostačující a aby bylo zavedení eura pro Českou republiku skutečným přínosem, musíme splnit mnohem širší soubor "superkritérií", jako mzdy, ceny, produktivitu, sladění hospodářských cyklů a pružnost, se kterou bude česká ekonomika schopná přestát případný šok z nesladěnosti těchto cyklů. Vzhledem k úzké vazbě na německou ekonomiku je důležité především česko-německé porovnání ekonomik.   Jsem proti uspěchání vstupu do eurozóny," zdůraznil pan premiér

Další aktuální finanční otázkou, ke které se premiér vyjádřil, bylo působení tzv. suverénních fondů  a jejich regulace: "Jsem toho názoru, že ochrana a regulace by se měla vztahovat především na odvětví, v nichž fungují již dnes. Na firmy strategického významu a na obranný průmysl. Trh je podle mne největší přednost naší ekonomiky. Kdo na něm operuje, musí se chovat racionálně, což omezuje možnosti politických zásahů do strategie těchto fondů. Snaha o zabránění komukoli nakupovat na volném trhu nemůže být účinná."

Platební karta – dobrý sluha, špatný pán

Patrik Nacher

Platební karta nám usnadňuje život a šetří peníze. Placení kartou je snadné není zatíženo poplatkem a vybrat z bankomatu vlastní banky je násobně levnější než udělat totéž na pobočce. Když ovšem nebudou klienti obezřetní, může být zároveň platební karta slabým místem. Rizika by se dala rozdělit do dvou základních skupin – ztráta či krádež platební karty a podvody u bankomatu. Jako majitelé platební karty se u své banky informujte o postupu při její ztrátě. Každá banka má jiné podmínky a totéž platí i o samotných kartách, takže neexistuje jednotný postup. Zákon 124/2002 Sb. o platebním styku ani žádný jiný zákon speciálně neupravuje tuto problematiku. V zásadě platí, že odpovědnost za neautorizované transakce nese držitel karty a to do doby, než ztrátu oznámí bance (záznam o nahlášení ztráty či odcizení platební karty) a i poté nese klient na svých bedrech určitou spoluúčast (motivace k obezřetnému zacházení s kartou). V sazebníku bank je nutné se podívat, kolik stojí blokace karty (znemožnění veškerých on-line transakcí), stoplistace (mezinárodní seznam karet, které nesmějí být použity – týká se embosovaných karet) či její dočasné omezení, aby pak klient nebyl nemile překvapen. Tyto operace jsou podle druhu karty a úkonu zpoplatněny v řádech stovek korun. Ihned po zjištění musí klient bance nahlásit ztrátu karty a to na klientskou linku či speciální call centrum. Především při zadávání PIN si zakrýt klávesnici druhou rukou...

Poplatky rostou, ale pomaleji

Patrik Nacher 

Bankovní poplatky stále rostou. Jak ukazuje následující tabulka, která porovnává výsledky za první čtvrtletí loňského a letošního roku, výnosy z poplatků a provizí vzrostly po odečtení nákladů na výběr poplatků z 8,5 miliard na téměř 8,8 miliard korun. Jde tedy o 3% meziroční nárůst. Jakkoliv se to může zdát bankovním klientům, kterým poplatky leží v žaludku, jako špatná zpráva, pozitivní moment v tom vidět můžeme. A to především při srovnání, jakým tempem rostly úrokové výnosy. K poslednímu březnu 2007 byly úrokové výnosy po odečtení nákladů téměř 19,5 miliard korun, zatímco letos ke stejnému datu výnos z této činnosti přesáhl 23 miliard. Meziroční nárůst tak činil více než 18%! To je znatelně rychlejší růst než u výnosů z poplatků. A to je jistě dobrá zpráva. V souhrnu totiž znamená, že podíl poplatků na celkovém zisku bank bude klesat. Zajímavé zároveň je, že i nadále pokračují zlaté časy našich bank. Je to o to více překvapivé při srovnání s vývojem bankovního sektoru ve světě, který je stále silně ovlivněn americkou hypoteční krizí a banky hlásí jednu ztrátu za druhou.

Kalouskovo řešení navrhoval eStat.cz již v roce 2006

Ivo Brokes

Think-tank eStat.cz již v roce 2006 navrhoval obdobné řešení, s jakým přichází ministr financí Miroslav Kalousek. V dokumentu „Reforma sociálního systému“  popisuje eStat.cz řešení, které má sice parametry příznivější pro občany, nicméně model výběru je shodný. Ve výše uvedeném dokumentu „Reforma sociálního systému“ se v kapitole„Administrativní náročnost“ doslova uvádí: „Z nutnosti trojího přiznávání příjmu zůstane pouze jedno - pro FÚ. Platba bude také pouze jedna - v případě zaměstnavatelů bez nutnosti rozlišovat jednotlivé zaměstnance. Daňová správa vybrané peníze rozdělí podle klíče 15 : 15 : 10 (daně, důchodové pojištění, zdravotní pojištění). Peníze se nebudou posílat na různé účty, dlužné částky bude vymáhat pouze FÚ, celá agenda výběru u ČSSZ a ZP zanikne. Pokud by se podařilo uvést do života kvalitní registry osob, bylo by možné i zvolit efektivní metodu důchodové reformy, která nevyžaduje prakticky žádné prostředky státního rozpočtu. Zaměstnavatelé nepovedou evidenci pro důchodové pojištění, se správou důchodového zabezpečení a ZP nebudou komunikovat vůbec. Budou srážet z každé vyplacené odměny 40 % a jako jednu sumu posílat FÚ. Při ročním zúčtování nebudou vystavovat potvrzení o výši příjmu, ale přímo vyplní patřičnou kolonku daňového přiznání, kterou buď odešlou FÚ nebo odevzdají zaměstnanci (v případě, že zaměstnanec má i jiné příjmy, než ze zaměstnání). "Odevzdání" muže být samozřejmě elektronické. Nebudou také nadále vyřizovat žádnou agendu související s nemocenským pojištěním - z jejich hlediska bude nemoc zaměstnance znamenat pouze jeho omluvenou neplacenou nepřítomnost v práci. Různá potvrzení - od penzijních fondu, životních a stavebních spořitelen, hypotečních bank, potvrzení o studiu dětí apod. nebudou třeba. To je důležité i pro elektronické podávání přiznání - dnes je kvůli těmto potvrzením pro většinu občanů v podstatě nepoužitelné. Nebude třeba žádat o přídavky, rodiče budou ušetřeni podávání žádostí, nutnosti dokládat výši příjmů. Navrhovaný systém by znamenal výrazné zjednodušení, a to jak pro stát a jeho úřady, tak pro zaměstnavatele a další subjekty."

Portál zabývající se komplexně  všemi poplatky v ČR

Patrik Nacher

Na internetové scéně v České republice se objevil nový projekt. Oficiálně jsme spustili portál www.mojepoplatky.cz, který si bere za cíl aktivně podporovat občany v boji proti šikanoznímu a neférovému jednání státních úřadů, monopolů a dalších společností, zneužívající svoje výsadní postavení. Portál bude občanům pomáhat orientovat se ve spletitém světě poplatků všeho druhu a dalších povinností z toho vyplývajících a kde to bude možné, nabídne levnější alternativu. Půjde o jediný portál u nás, který se komplexně zabývá veškerými poplatky v ČR. Obsahem portálu bude seznam všech poplatků, na které člověk u nás narazí, několik stovek životních situací či poradna. Část portálu si budou tvořit přímo návštěvníci, kteří mají možnost přispět svými příběhy do třech speciálních rubrik – Hororstory, Kocourkov a Zlaté české ručičky – jejichž název napovídá jejich zaměření. Prostřednictvím čtenářů chce portál kontrolovat úřady a úředníky a dávat jim vysvědčení. Každý z přispěvatelů se může stát aktivním redaktorem portálu. Jedním z cílů portálu je podpořit zákazníky (spotřebitele) v boji proti nefér přístupu státu, monopolům či firmám, které zneužívají svého postavení na trhu. Právě v obraně práv občanů proti kořistnickému způsobu jednání, spatřuje portál www.mojepoplatky.cz svoji úlohu. Cílem portálu je také dodat občanům nové sebevědomí.

Prezident moderoval seminář o hrozbě inflace

Ivana Haslingerová

        Televizní diváci prezidentské sobotní volby si možná si vzpomenou, jak si při ní profesor Klaus stále něco zapisoval a škrtal ve svých papírech. Mnozí mysleli, že si píše, jak kdo hlasuje, ale bylo to jinak. Studoval, co píší sofistikované zahraniční časopisy o problémech inflace, neboť hned v pondělí, jako první čin po svém zvolení, moderoval v pražském Autoklubu ekonomický seminář na téma „Inflace – krátkodobý výkyv, nebo střednědobá hrozba?“, který pořádalo jeho Centrum pro ekonomiku a politiku (CEP). Svědčí to o tom, jakou důležitost prudkému nárůstu inflace jako makroekonom přikládá. Na semináři vystoupili Miroslav Singer, viceguvernér České národní banky, Viktor Kotlán, hlavní ekonom České spořitelny, Eva Zamrazilová, analytička Komerční banky a nynější členka bankovní rady a vrchní ředitelka ČNB, a Petr Mach, výkonný ředitel CEPu (na obrázku zleva).

„Články, které jsem si při sobotní volbě četl, zněly sice sofistikovaně, nic nového tam ale nebylo. Doufám, že mi zde odborníci vysvětlí, co nám to provedla ta naše inflace?“ uvedl seminář Václav Kalus

Miroslav Singer konstatoval, že minulém roce došlo k cenovému šoku, který odstartoval inflační šok, a posteskl si, že ČNB umí korigovat jen něco přes 50 % její hodnoty. Část inflace vzniklou díky zvýšení cen pohonných hmot, deregulovaných cen energií a bytů a cen potravin ČNB korigovat neumí, neboť to není inflace monetární, ale měnově politická. „Všimněme si, že viceguvernér Centrální banky použil v nadpisu své přednášky slovo „inflační šok“. Při známé snaze ČNB vše zklidňovat mne to mírně  překvapilo. Je to signální věc, kterou bychom měli diskutovat,“ komentoval vystoupení pana viceguvernéra moderátor Václav Klaus

Nejabsurdnější bankovní poplatek je za vedení běžného účtu

Patrik Nacher

Bankovní klienti v ČR a na Slovensku rozhodli - poplatek za vedení běžného účtu je nejabsurdnější . Portál www.bankovnipoplatky.com vyhlásil 3. ročník ankety „o nejabsurdnější bankovní poplatek“. Tentokrát se anketa uskutečnila nejen v České republice, ale i na Slovensku. V 1. ročníku návštěvníci webu zcela suverénně zvolili za vítěze poplatek za příchozí platbu. Ve 2. ročníku pak zvítězil poplatek za výběr z bankomatu vlastní banky. Pro 3. ročník ankety jsme tyto vítězné poplatky nezařadili, aby měly šanci vyhrát i jiné absurdní poplatky. Do 30. listopadu 2007 mohli návštěvníci webu nominovat bankovní poplatek, který považují za absurdní. Z těchto nominací jsme sestavili tabulku 20 poplatků, které byly nominovány nejčastěji. Počínaje 1. prosincem 2007 začalo dvoukolové hlasování. V prvním kole, které skončilo 31. ledna 2008, vybrali návštěvníci webu tři nejabsurdnější poplatky, které získaly největší počet hlasů. Ve finálovém kole, které se konalo do konce února, se hlasovalo od nuly. Vítězem se stal poplatek za vedení běžného účtu. Tento bankovní poplatek již dlouhodobě vadí klientům. V I. ročníku se umístil na 3. místě, loni skončil těsně druhý.

Alois Rašín  - inspirace Mirka Topolánka

Ivana Haslingerová

 Mirek Topolánek: "Alois Rašín byl člověk, který vždycky stál za svou pravdou a prosazoval ji i v době, kdy to bylo nepopulární. Což mně výrazně inspiruje speciálně v době stabilizace veřejných rozpočtů, kdy jsou naše změny veřejností odmítány. Jestli má někdo něco říci současným politikům, pak je to právě on."

 Na pozvání předsedy vlády Mirka Topolánka přijela do Prahy vnučka jednoho z významných představitelů československé první republiky, českého ekonoma a politika Aloise Rašína, paní Jana Rašínová. "Jsem velice rád, že se mi  podařilo dostat potomky jednoho z mužů října 1918 do Prahy," těmito slovy uvítal premiér Mirek Topolánek v representačním sídle předsedy vlády - Kramářově vile -  vnučku ministra financí Aloise Rašína, pani Janu Rašínovou. "V době první světové války se Rašín zapojil do ilegální protirakouské činnosti a v červenci roku 1915 byl spolu s Karlem Kramářem a dalšími zatčen a v červnu roku 1916 odsouzen za svoji protirakouskou činnost k trestu smrti. O tom, že byl nejen odvážný v profesi, ale i v životě, svědčí to, že se při rozsudku smál. Rašín je osobou opomíjenou, což je škoda, protože to byl velmi odvážný politik, který zemřel 5. ledna 1923 rukou brutálního komunistického anarchisty. O jeho srdci bojovníka svědčí i to, že svému postřelení podlehl až 18. února 1923. Jestli má někdo co říci dnešním politikům pak je to právě on," uvedl důrazně pan premiér a připomněl že jako ministr financí prováděl Rašín velmi tvrdou a rozhodnou politiku. Velice výrazně napomáhal stabilizaci československé ekonomiky. Koruna patřila k nejsilnějším a nejstabilnějším měnám na evropském trhu. Navíc to byl člověk až fanaticky pracovitý, který zájmy státu stavěl nad sociální a společenské problémy a proslul výrokem "Za práci pro vlast se neplatí."

Den daňové svobody 2008

Jiří Schwarz jr.
Liberální institut – Centrum pro studium ekonomické svobody

V letošním roce budou Češi pracovat na stát o tři dny méně než loni, tedy 158 dní. Teprve v sobotu 7. 6., kdy nastane den daňové svobody, si může každý z nás nechat první letos vyprodukovanou korunu ve své vlastní kapse. Tradičně nejvíce úsilí stojí financování veřejného sektoru Švédy, kteří si připomenou letošní den daňové svobody až 14. července. Na druhou stranu si Švédové oproti minulému roku polepšili o celý týden a postupně se dotahují na druhou Francii, která se z loňského 16. 7. posunula k začátku roku „pouze“ o čtyři dny (12. 7.). Následuje Dánsko (4. 7.) a Maďarsko (28. 6.). Pomalu nás dohání Německo, které poskočilo o šest dní a se dnem daňové svobody 9. června nám již dýchá na záda. Před Českou republikou jsou tradičně země jako Norsko (25. 5.), Spojené státy (18. 5.) či Slovensko (11. 5.). S napětím očekávaná reforma veřejných financí však v tomto směru zklamala. Pouhé kosmetické změny v jednotlivých daňových sazbách a přesuny daňového břemene z jednoho poplatníka na druhého s cílem vybrat ještě více nejsou vhodnou cestou k efektivnějšímu státu.

Klientům bank v ČR a na Slovensku vadí stejné poplatky

Patrik Nacher

VÝSLEDKY 1. KOLA HLASOVÁNÍ  III. ročníku ankety o nejabsurdnější bankovní poplatek pro rok 2007

Celkem hlasovalo více než 27 tisíc lidí. Portál www.bankovnipoplatky.com vyhlásil 3. ročník ankety „o nejabsurdnější bankovní poplatek“. Tentokrát se anketa uskutečnila nejen v České republice, ale i na Slovensku. V 1. ročníku návštěvníci webu zcela suverénně zvolili za vítěze poplatek za příchozí platbu. Ve 2. ročníku pak zvítězil poplatek za výběr z bankomatu vlastní banky. Pro 3. ročník ankety jsme tyto vítězné poplatky nezařadili – ať mají šanci vyhrát i jiné absurdní a nesmyslné poplatky. Po skončení 3. ročníku ankety se uskuteční supervolba, tedy volba toho nejabsurdnějšího bankovního poplatku ze tří vítězných poplatků.Do 30. listopadu 2007 mohli návštěvníci webu nominovat bankovní poplatek, který považují za absurdní. Z těchto nominací jsme sestavili tabulku 20 poplatků, které byly nominovány nejčastěji. Počínaje 1. prosincem 2007 začalo dvoukolové hlasování. V prvním kole, které skončilo dnes 31. ledna, vybrali návštěvníci webu tři nejabsurdnější poplatky, které získaly největší počet hlasů:

Lidé  chtějí od bank nižší poplatky

Patrik Nacher

Portál www.bankovnipoplatky.com vyvěsil na svých stránkách anketní otázku, jejímž cílem bylo zjistit, jaké hlavní důvody by vedly klienty ke změně banky. Otázka se přesně zaměřila na aspekt motivace, tedy co by klienty nejvíce motivovalo, aby změnili svůj bankovní ústav. Během více než 2 měsíců na otázku odpovědělo 2976 návštěvníků webu. Největší skupinu celkem podle očekávání tvořili respondenti, kteří odpověděli, že důležitou motivací pro změnu banky, by byly nižší bankovní poplatky. Tuto možnost označilo plných 81% bankovních klientů (2420 hlasů). Byť jsem očekával, že tato odpověď zaujme nejvíce respondentů, až tak vysoké procento je do jisté míry překvapením. Na druhém místě, ale s výrazným odstupem, klienti označovali, že by nová banka, ke které by přešli, měla mít hustší síť bankomatů – 5% (141). Ostatní možnosti pak respondenty vůbec nezaujaly a výsledky se pohybovaly mezi 1 a 3 procenty. Překvapivé to je zejména u odpovědi, která se týkala dobré pověsti banky. I přes zkušenosti lidí z krachů mnoha bank a kampeliček v průběhu devadesátých let, už dnes klienti obavy zřejmě nemají a motiv dobré pověsti banky pro ně důležitý příliš není – 3% (pouhých 92 hlasů). Zcela na posledním místě skončila motivace, kterou si vybralo něco málo přes 1% bankovních klientů – že by nová banka měla nabízet více bankovních produktů (35 hlasů).

Už víme, jak by měla vypadat IDEÁLNÍ banka

Patrik Nacher

Portál www.bankovnipoplatky.com spolu s Poštovní spořitelnou vyhlásil 1. září soutěž pro studenty středních a vysokých škol o výhry v celkové hodnotě 60 000,- Kč! Soutěžní disciplínou bylo zpracování eseje na téma: „Ideální banka v 21. století“.  Celkově studenti poslali 55 prací. Z tohoto počtu odevzdalo svoje práce 24 studentů, 26 studentek a 5 studentských týmů. Zajímavé je, že ze středních škol přišlo plných 21 soutěžních textů. Z vyšších odborných škol 2 práce a z vysokých škol pak podle očekávání největší počet – 31. Nejvíce studentů poslalo své náměty z Technické univerzity v Liberci a z Bankovního institutu vysoká škola. Členové užší poroty (zástupci serveru www.bankovnipoplatky.com, vysokých škol a Poštovní spořitelny) vybrali v prvním kole hodnocení 20 nejlepších prací, které nyní posoudí všichni členové 16-ti členné poroty. Ze všech odevzdaných textů 9 prací nesplnilo pravidla soutěže pokud jde o rozsah eseje (minimálně 6000 znaků). Z 20 finálových prací patří shodně po 9 studentům a studentkám. Zbylé 2 práce odevzdaly studentské týmy. Ve finálovém kole najdeme 6 studentů středních 14 studentů vysokých škol.

Guvernér ČNB: „Rychlé přijetí eura  by bylo  kontraproduktivním krokem“

Ivana Haslingerová

V pražském paláci Žofín se pod záštitou ministra financí Miroslava Kalouska konala výroční konference Unie malých a středních podniků ČR pod názvem „Zavedení eura v ČR – výzva pro podnikatelský sektor plus pro českou ekonomiku“. O tom, jaký důraz přikládá vláda tomu, aby naši podnikatelé pochopili její stanovisko, že urychlené a zbrklé přijetí eura by naší ekonomice ublížilo, svědčí to, že si s nimi přišli pohovořit klíčoví ministři v čele s premiérem Mirkem Topolánkem. Pro naši republiku jsou podle nich stěžejní odpovědi na tři otázky tzv. "Klausových Českolipských kritérií" - zda přispívá zavedení eura zemím eurozóny, zda existuje dostatečná reálná konvergence naší republiky se zeměmi eurozóny a chceme-li vůbec naší měnovou integrací tlačit integraci politickou, neboť zavedení eura je vysoce politický projekt. Odpověď na všechny tři otázky je NE. Požadavky na náš vstup do eurozóny si klade i sama EU. Jsou to známá Maastrichtská kritéria, která nám brání podle nich plnit především nepružný a zastaralý zákoník práce, špatný živnostenský zákon a neexistence důchodové a zdravotní reformy. Při poslechu toho napadne otázka, proč se o přijetí eura vůbec bavíme, když bez přijetí liberálního zákoníku práce, bez novelizace rigidního živnostenského zákona, zdravotní a důchodové reformy ho stejně přijmout nemůžeme, neboť nesplníme Maastrichtská kritéria. Nebylo by proto rozumnější nejdřív prosazovat tyto důležité otázky a problém eura prostě odsunout až do doby, až se staneme ekonomicky srovnatelní s vyspělými zeměmi eurozóny? Experti ČSSD by se v zájmu občanů měli rychle zamyslet nad křišťálově jasným faktem, že v zemích mimo eurozónu probíhá rychlejší ekonomický růst, a neměli by chtít naši ekonomiku zničit jen kvůli tomu, aby svým ekonomicky nevzdělaným voličům dokázali, že jsou tou pravou opozicí, která dovede urážet nejen své politické protivníky, ale dokonce již i noblesní a korektní bankéře jako přítomného Zdeňka Tůmu.

Podle jakých kritérií poslanci volili finančního arbitra?

Patrik Nacher

            Před více než týdnem celkem v tichosti proběhla volba finančního arbitra. Informace na veřejnost nepronikly téměř žádné. Zájem politiků, kteří finančního arbitra volí, ale i médií také nebyl příliš velký. Celá volba zapadla do stínu kauz místopředsedy vlády Čunka, hledání nového ministra školství či financování občanského sdružení paní Paroubkové. Přitom jde o volbu do čela instituce (pro účely tohoto textu budu používat tento termín, jakkoliv jde o fyzickou osobu), která má mimosoudně rozhodovat ve sporech klient versus banka. Zároveň jde o instituci, o které tak často hovoří politici, že by měla posílit postavení bankovních klientů. Dokonce se hovořilo i o rozšíření kompetencí finančního arbitra (dnes rozhoduje pouze ve sporech týkajících se platebního styku). A to vše v rámci debaty o populárním politickém tématu posílení práv a postavení spotřebitelů. Bylo překvapením, že ve volbě neuspěl současný finanční arbitr Otakar Schlossberger. I přes určitou kritiku odborné veřejnosti, byl v poslední době viditelnou figurou s jednoznačnými zkušenostmi v této oblasti. Další dva kandidáti byli veřejnosti téměř neznámí – Karel Kadlčák, kterého nominovalo pouze Sdružení pro bankovní karty a František Klufa, kterého nominovala Okresní hospodářská komora v Příbrami. Současného arbitra nominovalo pět subjektů a podporu mu vyjádřilo také Sdružení obrany spotřebitelů SOS. Hlasování ale dopadlo zcela jednoznačně pro Františka Klufu, který z celkového počtu 162 poslanců získal 135 hlasů.

Co Klaus neřekl, resp. neudělal ohledně jmenování Josefa Tošovského guvernérem centrální banky

Václav Klaus

Časopis Euro otiskl  článek o Josefu Tošovském. K tomu nemám žádný komentář. Chtěl bych – pro historickou pravdu – pouze opravit evidentní nepravdu či nepřesnost, která se v tomto článku objevila v souvislosti s mou osobou. Autoři říkají, že „se tehdejší český (správně by však bylo československý) ministr financí Václav Klaus zeptal předsedy centrální banky Svatopluka Potáče, koho by doporučil ze čtyř kandidátů jako svého nástupce“. Jednoznačně prohlašuji, že jsem se předsedy Státní banky československé (SBČS) Svatopluka Potáče na nic neptal. V SBČS jsem pracoval od února 1971 do listopadu 1987, všechny potenciální kandidáty na tuto funkci jsem osobně dobře znal a žádnou radu v tomto smyslu jsem nepotřeboval. Autoři citovaného článku dále sdělují, že jsem se rozhodoval mezi Václavem Zahálkou, Ladislavem Rusmichem, Miroslavem Tučkem a Josefem Tošovským s tím, že mi Svatopluk Potáč „jednoznačně doporučil Tošovského“. Nic z toho není pravda, jména jako Zahálka, Rusmich či Tuček vůbec nevcházela v úvahu. Předcházející vláda (a spolu s ní tehdy všemocný ÚV KSČ) vytipoval pro tuto funkci  dr. Bohumila Studýnku. Z řady důvodů  jsem hledal někoho jiného a sám jsem si vybral Josefa Tošovského. Jestli jsem udělal dobře, je jiná věc, i když bych zásluhy Josefa Tošovského o prosazení radikální ekonomické reformy v letech 1990 – 1992 nikdy nesnižoval. Toto vysvětlení dávám jenom proto, aby se nešířily desinformace a nezůstávaly ve vzduchu jako nezpochybněná pravda.

Kolik banky ušetřily svým klientům v roce 2007?

Patrik Nacher

Minulý týden jsme tiskovým mluvčím bank zaslali anketní otázku, která se týkala možných úspor klientů, vyplývajících ze změny poplatkové politiky bank. Otázka přesně zněla: "Můžete vyčíslit, kolik klienti vaší banky ušetřili letos na poplatcích díky využití vašich letošních nových či inovovaných nabídek základních bankovních služeb?" Do dnešního dne reagovaly tyto banky (odpovědi bank najdete níže): Raiffeisenbank (eBanka), GE Money Bank, Česká spořitelna, Poštovní spořitelna, HVB Bank, Živnostenská banka, Volksbank. Naopak jako jediná neodpověděla Komerční banka. Všechny banky poslaly seznam změn a nových služeb, které v letošním roce nabídly svým klientům. Pokud jde o konkrétní vyčíslení, jedině GE Money bank zaslala konkrétní cifru, kolik klienti této banky ušetřili volbou jejich nového produktu v tomto roce – 14 (respektive 34) milionů korun.

Cena českého státu

 Jiřího Schwarz jr.

Před několika dny byl spuštěn internetový portál cenastatu.cz, jehož cílem je koncentrovat detailní údaje týkající se příjmů a výdajů veřejné správy. Pomocí portálu cenastatu.cz je možné snadno získat komplexní pohled na to, kolik stát vybírá a utrácí a jak se tyto veličiny mění v čase. Protože stejný projekt běží i na Slovensku, můžete porovnat strukturu státní příjmů a výdajů s našimi východními sousedy. Každý si také může vybrat, které služby ve „svém“ státě skutečně chce a na které naopak není ochoten přispět ani korunou. Na základě své volby následně každý uvidí cenu státu, který stvořil. Zjistí také, zda a případně o kolik by se díky jeho výběru mohly snížit daně. Na 70 % nakupujících by ze státního rozpočtu vyřadilo například podporu agropotravinářského průmyslu, podporu exportu a investiční pobídky, Státní zemědělský intervenční fond či Ministerstvo informatiky. Kdyby všichni rozhodovali ve volbách tak jako lidé, kteří si zatím na cenastatu.cz nakoupili svůj virtuální stát, snížily by se výdaje státního rozpočtu z 1041 mld. na 280 mld. korun. Paušální daň, jíž by bylo možné takový stát financovat, by klesla z dnešních 101 529 Kč na 27 260 Kč na obyvatele.

Zajistí Euro prosperitu České republice?

doc. Ing. Jiří Schwarz, CSc., děkan Národohospodářské fakulty VŠE a předseda Akademické rady Liberálního institutu

Jako liberál nepochybuji o významu konkurence, která způsobuje růst kvality zboží a regulaci cen. Dojde-li ke koncentraci emisí peněz jednou bankou projeví se to růstem inflace. Inflace je nepříznivý stav pro ekonomický vývoj. Evropská centrální banka je zatím na štěstí kontrolována centrálními bankami jednotlivých zemí. Pro ČR i EU jsou potřebné asynchronní hospodářské cykly. Když budeme v depresi, EU ji zkrátí  a naopak. Evropská komise vyslovila před několika dny politování nad vývojem českých veřejných financí. Je vidět, že místo stanovení pofidérních termínů vstupu do eurozóny je třeba stanovit jasné úkoly  spojené s realizací reformy veřejných financí. A to skutečné reformy vycházející ze zásadních korekcí výdajové stránky. A pak se teprve ptát, zda nám euro zajistí hladký vstup do eurozóny. "Euro chápu jako cestu k politické změně v Evropě. Země v eurozóně rostou polovičním tempem než ČR a samo přijetí eura nic nevyřeší. Přijetí eura nebylo hnacím motorem k vyrovnání ekonomik zemí, které ho přijaly, ale bylo spíše brzdou a obávám se, aby se to nestalo i v případě ČR." Kliknutím na získáte článek pana docenta v ppt tvaru.

Desatero spokojeného bankovního klienta

Patrik Nacher

Portál www.bankovnipoplatky.com vznikl jako protest proti alarmující situaci v oblasti bankovních poplatků. Web se na počátku věnoval pouze petici proti poplatkové politice našich bank. Základním cílem portálu je vyvinout tlak na banky, ale i na klienty, který by vedl ke snižování bankovních poplatků a ke zvyšování bankovní vzdělanosti. Diskuse o bankovních poplatcích neutichá a tak portál přichází  s Desaterem spokojeného bankovního klienta: 

1) Přemýšlejte. Pečlivě si rozmyslete, co chcete, než vůbec vkročíte do banky.

2) Vybírejte. Nenechte si vnutit služby a produkty, o které nestojíte. Vyžadujte profesionální přístup a servis.

3) Porovnávejte. Vyhledávejte informace a porovnávejte jednotlivé služby a jejich ceny.

4) Počítejte. Spočítejte si, co se vám nejvíce vyplatí, co je nejvýhodnější a nejefektivnější.

5) Kontrolujte. Čtěte si smlouvy, které podepisujete, kontrolujte výpisy z účtu, zapisujte si pohyby na účtě.

6) Poraďte se. Máte kde - odborné portály, poradenské firmy, spotřebitelské organizace, instituce státního dohledu.

7) Buďte důslední. Nenechte se odbýt, trvejte si na svých právech a povinnostech banky.

8) Buďte nároční. Nekývněte na první nabídku banky. Nebuďte nedočkaví, nic vám neuteče.

9) Buďte aktivní. Ptejte se a informujte se při jakýchkoliv nejasnostech.

10) Buďte opatrní. Nevěřte reklamám, pozor na „výhodné“ nabídky v rámci různých kampaní.

Buďte moudří. Dodržujte toto desatero a snížíte pravděpodobnost, že vás bankovní poplatky překvapí a naštvou.

Pohádka s rudým koncem

Ivo Vašíček

V jednom pohádkovém městě žilo společenství lidiček. Lidičky přes den většinou pracovali, po práci odpočívali.  Jeden chytrý človíček, jmenoval se Otta Krambis, vymyslel způsob jak ušetřit čas po práci. Krambis zavedl ve městě společnou jídelnu, ve které každý človíček zaplatil vstupné sto peňez. V jídelně si každý vybral k jídlu cokoliv chtěl. Jídla mohl každý sníst libovolné množství. V Krambisově jídelně bylo vždy dost jídla, a vybral si každý. Byl to skvělý nápad, a brzy začali skoro všichni večeřet v takových jídelnách. Tržby rostly a jídelníček se stále zlepšoval. Lidičky si dopřávali stále chutnější lahůdky za svých sto peněz vstupného.Často se stávalo, že spousta jídla zbyla, většinou však toho horšího. Jeden číšník, nějaký Líkota, začal zbytky z večeře rozdávat chudým, kteří neměli stovku na večeři. Mezi chudými se zpráva o rozdávání zbytků z Krambisovy jídelny rychle roznesla. Brzy se stalo rozdávání zbytků u zadního vchodu pravidlem. Chudých čekajících na zbytky postupně přibývalo, protože začali přicházet ze širokého okolí. Zbytků pro ně bylo brzy málo a občas se o ně i porvali.

Euro je prostředek k dosažení jednoho supernároda

Ivana Haslingerová

V souvislosti s naším očekávaným předsedáním Evropské unii se dostává stále více prostoru otázkám týkajícím se naší republiky a EU. Jednou z nich je otázka co přinese zavedení eura, kdy má naše republika vstoupit do eurozóny a k čemu je vlastně nutné mít jednotnou měnu v Evropě. Této problematice se věnovala nedávná konference "ČESKÁ A SLOVENSKÁ REPUBLIKA – BUDOUCNOST EVROPSKÉ INTEGRACE", kterou pořádaly pod záštitou předsedy europoslaneckého klubu Občanské demokratické strany v Evropském parlamentu Jana Zahradila Slovenský pravicový think-tank Konzevatívny inštitút Milana Rastislava Štefánika a internetový server EUportal.cz v rámci projektu „Eurorealismus v České a Slovenské republice“   v rezidenci pražského primátora Pavla Béma. Podrobně o ní referujeme v článku "Budoucnost evropské integrace". To, že do programu jednání byla zahrnuta problematika vstupu do eurozóny ocenil ve své zdravici prezident republiky Václav Klaus neboť v souladu s teorií optimálních měnových oblastí si "nedovede představit, že by mohla dlouhodobě existovat měnová unie bez unie fiskální a že by mohla existovat fiskální unie bez unie politické." Na dotaz, zda zajistí Euro prosperitu České a Slovenské republice odpovídali většinou řečníci, že přijetí společné měny může mít fatální důsledky vyvoláním tlaku na harmonizaci přímých daní a fiskálních politik, což povede dalšímu přerozdělování uvnitř EU prostřednictvím strukturálních fondů. Došli k závěru, že stojí proto za úvahu, zda by se ČR nemohla jeho přijetí vyhnout jako Švédsko.

Peter Gonda, ekonomický analytik Konzervatívniho inštitútu M. R. Štefánika

 "Euro považuje za prostředek k dosažení jednoho supernároda. Pro společný trh podle mne není jednotná měna podmínkou. Fungování trhu zabezpečí svoboda, konkurence, vlastnické právo a rovnost podmínek. A právě tyto podmínky pro trh dnešní eurozóna nemá.  Evropská měnová unie funguje na bázi politické centralizace a harmonizace nikoli konkurence. Zavedení eura povede k tlaku na vyšší a jednotné daně. Kdyby došlo ke koordinaci daňových politik, byla by to tudíž katastrofa. Evropská měnová unie je proto zdrojem nestability." Členství v eurozóně je proto  velice rizikové a nevýhodné pro Slovensko. Vliv vstupu do eurozóny na zahraniční obchod je minimální. Nejlépe by bylo počkat zda se eurozóna nerozpadne sama. ČR k tomu má prostor. Celý článek v ppt tvaru získáte kliknutím na 

Ekonomický rozbor Chobotnice

Ivana Haslingerová

V minulém článku "Císřovy nové šaty" se architekt Radek Martišek zaměřil zejména na technické aspekty Kaplického Chobotnice na Letné. V článku, který přinášíme "Co je před závorkou" provedl Martišek ekonomický rozbor celého projektu. Dospěl k závěru, že na uskutečnění 700 000 zápůjček ročně jen v prvním roce  vydáme za jednu knihu 6 400 Kč. Po tomto ekonomickém rozboru už určitě nikoho soudného nebude zajímat jak knihovna bude vypadat. A pokud jde o rozruch, že si náš pan prezident dovolil vyslovit negativní názor na tuto salonními intelektuály tak obdivovanou stavbu, tak zbývá připomenout, že nebyl prvním presidentem, kterému se Kaplického stavba nelíbila. Francois Mitterand zabránil realizaci jeho díla v Paříži a proč se nepřivazuje italský prezident ke stromům před muzeem Miserati je zřejmě proto, že nepřesahuje okolní stavby v Modeně. Rozhodně každému doporučujeme článek "Co je před závorkou" detailně přečíst. Stojí to zato!

Důvodem zavedení rovné daně je přinutit podnikatele vůbec platit daně

Ivana Haslingerová

V pražském paláci Žofín představil premiér Mirek Topolánek hejtmanům, starostům a předsedům místních poboček ODS "Reformní kroky vlády", aby o nich správně informovali členskou základnu.  Absolvovala jsem přednášky o rovné dani bývalého slovenského ministra financí Ivana Mikloše před i po zavedení reformy, našeho stínového ministra financí za ODS Vlastimila Tlustého, od něhož podle vlastních slov to Ivan Mikloš opsal, ředitele Centra pro ekonomiku a politiku, brilantního ekonoma Petra Macha, a  profesora ekonomie na VŠE a vehementního prosazovatele rovné daně u nás Václava Klause. Ze všech přednášek bylo jasné, že hlavní důvod pro zavedení rovné daně je přinutit podnikatele daně vůbec platit. Jakmile je totiž v daňovém předpisu povoleno 363  výjimek  a tento předpis zná 447 druhů příjmů,  je hračkou pro daňové poradce vyrobit z velmi prosperující firmy vždy koncem června firmu před bankrotem.  Rovná daň je až banálně jednoduchá a průhledná a nejde tudíž při podání daňového přiznání nic ošálit. Jde o koncept neošiditelný.  Na rovné dani ale prodělají pouze ti nejbohatší podnikatelé, kteří se doposud placení daní s podporou daňových poradců úspěšně vyhýbali. Není divu, že vystoupení Vlastimila Tlustého o jeho konceptu dvanáctiprocentní rovné daně vzbudilo na Žofíně velký aplaus. Poprvé po volbách jsem zase slyšela z úst představitele ODS skvělou logickou ekonomickou přednášku. Pane Tlustý, děkuji Vám!

Makrodopady rovné daně na ekonomiku země jsou skvělé

Ivana Haslingerová

Na presentaci "Tlustého daňové reformy" v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR Ing. Richard Sulický, který 19% rovnou daň se svými kolegy na Slovensku před dvěmi lety zavedl, předvedl  reálný výpočet, podle něhož výnos  do našeho rozpočtu zavedením 12% rovné daně  v roce 2009 by byl  286 500 000 Kč. Výnos DPH 240 700 000 Kč, celkem tedy 527 200 000 Kč, zatímco bez reforem by činil  516 300 000.  Tlustého návrh je tedy o cca 10 mld. Kč lepší než návrh bez reforem. A to ještě, jak doplnil Sulík, kdyby místo 12 % zavedla ČR 15% daň, vznikla by v rozpočtu navíc rezerva ve výši 70 mld. Kč. Podrobně viz "Makroekonomické dopady Tlustého reformy" a "Makrorámec dopady Tlustého reformy". Hlavní důvod pro zavedení rovné daně je totiž přinutit podnikatele daně vůbec platit. A to rovná daň jak vidět dokáže, neboť  "Místo mnoha výjimek pro vyvolené, je jediná malá daň pro všechny", jak již v roce 2002 uvedl Václav Klaus ve Volebním desateru ODS, s nímž šla  "Vstříc novému osudu". Na Slovensku zrušili 200 výjimek, čímž  celkový základ daně vzrostl o 48 % , ale tím, jak snížili výšku daně, vzrostla motivace ji zaplatit a mimořádně vrostl HDP o 8 %. Letos tam čekají vzrůst základu daně o 55 % - jen zrušení výjimek vyvolá vzrůst příjmů z daní o 17 %, šedá ekonomika o 15 %, růst HDP o 23,8  %

Zisk z bankovních poplatků je 13 mld Kč

Patrik Nacher

Dne 25. května 2007 brzo ráno zaplatili všichni klienti bank v ČR za bankovní poplatky od 1. ledna 2007 rovných 13 miliard korun. Za základ výpočtu jsme vzali částku za rok 2006 položku - zisk z poplatků a provizí, která činila 32,943 miliard korun a částka 13 miliard vychází právě na tento den. Vzhledem k tomu, že zisk z poplatků a provizí rok od roku roste, je možné, že hranici 13-ti miliard jsme překonali o pár dnů dříve. To bude ale možné přesně konstatovat až na počátku příštího roku, kdy budou známy letošní hospodářské výsledky bank. Aktuální stav zaplacených bankovních poplatků najdete v horní části webu - www.bankovnipoplatky.com

Nezávislost daní si musíme zachovat

Radomíra Kotlárová

 Unie malých a středních podniků ČR se obává, že líbivý návrh Evropské komise „stejných principů“ v daních by mohl vést ke komplikovanější situaci, než existuje dnes. Riziko chyb a odtažitosti od reality je větší, protože Brusel je od mnoha členských zemí prostě příliš vzdálen. Podle našeho názoru by Komise udělala lépe, kdyby v rámci Evropské unie prosazovala především pokles byrokratické zátěže a podporovala potenciál znalostní ekonomiky. Pro usnadnění podnikání je potřeba systém daní komplexně zjednodušit, harmonizace tisíců výjimek by naopak mohla přinést zkázu. Náklady přeshraničního obchodu jsou navíc spíš jinde: získání kontaktů pro obchodování, marketing a přilákání zákazníků. Nezávislost daní musíme uchovat. Jakmile Česká republika přijme euro a vzdá se vlastní monetární politiky, zůstanou nám pouze fiskální nástroje – daně a výdaje. Jedná se o to, abychom měli alespoň nějakou možnost ovlivňovat hospodářský cyklus s ohledem na naše zájmy. V tomto ohledu nevidíme žádný důvod si myslet, že by úředníci v Bruselu při jakýchkoliv následných změnách zohledňovali konkrétně zájmy České republiky.  Sbližování daní je naprosto nepřijatelné. Jedině s nezávislými daňovými sazbami budeme moci aktuálně reagovat na naše potřeby a nebudeme závislí na regulované daňové politice, která se nakonec nehodí nikomu, kromě těch nejsilnějších států v EU, kteří si ji ušijí na míru, aby si ochránily svoji ekonomiku.