Likvidační strategie ČSOB vůči nebankovním devizovým místům bude mít zajímavou soudní dohru

Ivana Haslingerová

* Banka nesmí používat informace z účtů nebankovních obchodníků z cizí měnou o jejich obchodech a používat je proti nim v konkurenčním boji

*  Pokud banka obchodní tajemství poruší a využije ve svůj prospěch, musí soudy jednat rychle.  Dlouhé soudní řízení zpravidla poškozuje zejména slabší smluvní stranu.

Akciová společnost CITCO – Finanční trhy získala v roce 1997 od ČNB jako první nebankovní subjekt licenci na poskytování bezhotovostních obchodů s devizami. Po deseti letech má již více než 2000 klientů a dociluje roční obrat 27 mld. Kč. Není náhoda, že byl tento raketový růst oceněn. Ing. Gabriel Kovács, majitel a předseda představenstva CITCO – Finanční trhy byl v prestižní soutěži vyhlášen Manažerem roku 2006. Hodnotitelé ocenili především fakt, že „podnikání firmy zvyšuje konkurenci v daném segmentu bankovních služeb a šetří tak klientům desítky milionů korun ročně“.

* Právě schopnost CITCO – Finanční trhy a dalších mimobankovních subjektů efektivně konkurovat bankám však byl nejspíš trnem v oku ČSOB. Na podzim loňského roku zveřejnil časopis Euro, že banku zažalovala společnost Exchange, stejně jako CITCO nebankovní obchodník s devizami. Zeptali jsme se proto Gabriela Kovácse, aby nám vysvětlil, v čem tkví podstata sporů obchodníků s bankou?

Pro pochopení soudního sporu firmy Exchange s ČSOB je nutno vyjít ze záměru zákonodárců, kteří v roce 1995 umožnili novelou devizového zákona vznik nebankovních devizových míst. Cílem bylo nesporně zvýšení konkurence na trhu směny deviz, které v konečném důsledku povede ke snížení nákladů u uživatelů této služby. Úspěšnost podnikání naší společnosti je jasným důkazem, že se tento předpoklad v praxi potvrdil. Bez výrazné úspory by naši klienti naše služby nevyužívali, i když jim nabízíme osobní přístup, kvalitní analytický tým a další služby, které malí a střední podnikatelé jen obtížně mohou očekávat u bank. Problém je však v tom, že devizová licence, na jejímž základě nebankovní subjekty podnikají, umožňuje provádět bezhotovostní směnné obchody výlučně prostřednictvím účtů u bank. Jinak řečeno, pro naši činnost jsou banky „povinnými“ obchodními partnery, kterým ale svým podnikáním konkurujeme.

Pavel Horák vyvedl VZP ze ztrátového hospodaření

Ivana Haslingerová

VZP by měla být skutečnou pojišťovnou se standardním účetnictvím a veřejnoprávním charakterem zajištěným zákonem a neměla by být státním berním úřadem, ať už v jakékoliv právní formě.

Všichni si jistě vzpomenou na kritickou situaci Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR (VZP) v roce 2006, na kterou byla na konci roku 2005 uvalena nucená správa a posléze byl v dubnu 2006 do jejího čela jmenován MUDr. Pavel Horák, CSc., MBA. Všichni jsme očekávali, že i přesto, že stát zvýšil zdroje všem pojišťovnám, bude se na konci roku opět opakovat chronické volání pojišťovny po dalších miliardách korun. K velkému údivu se tak nestalo. Za dva roky, co stojí v čele VZP, dostal doktor Horák tento moloch ze ztráty 10,6 mld. Kč v lednu 2006, která předtím každý měsíc narůstala o 400 mil. Kč, do dnešního zisku 13 mld. Kč. Není proto divu, že si toho musela všimnout i Národní hodnotitelská komise nejprestižnější manažerské soutěže u nás – „Manažer roku“ – a ocenila ho postupem do finále této soutěže. A je důležité, že i v roce 2008 je VZP stále v zisku a nevrací se její předchozí zadlužení. Na kontě má nejen výše zmíněných 13 mld. Kč, ale i plně naplněné účty rezervního provozního i investičního fondu a fondu prevence. Úspěch hospodaření VZP již nelze vysvětlovat jen vývojem ekonomiky a tím, že stát zvýšil v roce 2006 platby za státní pojištěnce, většinou důchodce, kterých má VZP přibližně polovinu, z 513 na 680 Kč na hlavu, a pomohl jí zavedením stoprocentního přerozdělení, které zmírnilo dopady vyšší nákladovosti těchto klientů. Jak se daří dr. Horákovi i přes úhradu stále dražší léčby a přes stoupající nároky klientů držet pojišťovnu v zisku a jak by si představoval její fungování do budoucna, o tom jsme s ním hovořili v jeho pracovně v sídle společnosti:   

Našim cílem především je, abychom byli pojišťovnou a nikoliv pouhým přerozdělovacím úřadem. Jsme jediná instituce, která již dnes umí propočítat skutečnou zdravotní pojistku na základě kalkulace pojistného rizika a nákladů na léčbu. Jako jediní takovou pojistku nabízíme diplomatům, cizím podnikatelům a dalším osobám, kteří nemají nárok na veřejné zdravotní pojištění v ČR. Na základě stejných principů jsme schopni totéž připravit všem občanům a ještě jim nabídnout různé alternativy tak, abychom vyšli vstříc jejich požadavkům. Solidarita majetných s méně majetnými by i nadále mohla probíhat s účastí státu přerozdělením zdravotní daně určené na základní balík služeb. Nevyplácelo by se tak pojišťovnám v honbě za ziskem vyzobávat mladé a zdravé klienty.

scanservice a.s. potvrdila svoje výsadní postavení na trhu digitalizace dokumentů

Jiří Pancíř

 Společnost scanservice a.s., přední poskytovatel služeb v oblasti digitalizace, zpracování a správy dokumentů, se od roku 2003 pravidelně umisťuje v prestižní soutěži „Českých 100 nejlepších“ pořádané Panevropskou společností pro kulturu, vzdělávání a vědecko-technickou spolupráci COMENIUS mezi první stovkou nejúspěšnějších firem v ČR. Základním a jediným měřítkem konečného umístění v soutěži je četnost nominací od jednotlivých respondentů – čelných představitelů podnikatelské sféry v ČR. To, že scanservice získal již po páté toto ocenění, dokazuje, že si dlouhodobě udržuje vysoký standard. Ocenění ve Španělském sále na Pražském hradě již pravidelně přebírá předsedkyně představenstva společnosti, držitelka titulu „Lady Pro“ za roky 2002 a 2006, jakož i „Podnikatelka roku 2001“ paní Renata Telínová. Čemu přičítá tyto osobní i firemní úspěchy, o tom jsme s ní hovořili v její útulné pracovně v sídle společnosti v Praze 9:  Opakovaná oceňování v tak prestižní soutěži chápu jako výsledek našeho důrazu na dlouhodobé korektní vztahy s našimi zákazníky, jako jsou Česká pošta, AXA, Státní ústav pro kontrolu léčiv nebo Johnson & Johnson. Páté ocenění v řadě bylo to nejlepší v historii společnosti, což dokazuje správnost naší cesty. Nejdůležitější ale bylo, že jsem přišla s nápadem tuto společnost vůbec založit. Pracovali jsme před deseti lety s panem Zajíčkem pro společnost Kodak, která se zabývala pouze prodejem scannerů, a cítili jsme, že v brzké budoucnosti to bude chtít něco navíc, a to komplexní službu zákazníkům. Proto jsme za tím účelem založili společnost scanservice a jak se ukazuje, bylo naše rozhodnutí správné. Tím, že byla vybrána Comeniem mezi silnou konkurencí nejen ostatních firem v oboru, ale především silných mezinárodních společností, potvrdila svoje vedoucí a výsadní postavení na trhu document imagingu.

Martin Hruška zachytil včas trend rozvoje obchodních řetězců SPAR v ČR

Ivana Haslingerová

Jedním z nepřehlédnutelných průvodních znaků budování kapitalismu u nás byla výstavba hyper- a supermarketů snad ve všech městech i městečkách naší republiky. Každý supermarket byl jejich obyvateli vítán s očima dokořán nad výrobky v něm nabízenými a legislativa pro jejich budování byla proto na počátku velmi příznivá včetně skvělých investičních pobídek. Postupně si ale občané zvykli na vystavené západní zboží a počáteční nadšení začalo být naopak ochlazováno stížnostmi domácích malovýrobců na chování některých z těchto řetězců. Zákonodárci podléhající jejich steskům se proto nyní snaží naopak činnost supermarketů omezovat výrazněji než v okolních státech. Tato omezení jsou často tak silná, že některé nadnárodní společnosti začínají naši zemi opouštět. Z deseti světových hráčů jich na českém trhu zbylo již jen sedm. O to zajímavější je, že rakouská společnost SPAR, která přišla na trh jako jedna z posledních, se dokázala nejen udržet, ale dokonce se ještě rozrůstat. Není proto divu, že generální ředitel SPAR Česká obchodní společnost s.r.o. Martin Hruška dostal v nejprestižnější manažerské soutěži Manažer roku ocenění „Manažer odvětví za rok 2007“. O tom, co musel udělat pro společnost od roku 2004, kdy nastoupil do jejího čela, aby si Národní hodnotitelská komise všimla jeho výsledků, jsme si s ním povídali v sídle jeho společnosti v Praze-Štěrboholech.

* Vážený pane generální řediteli, za dvanáct let, co monitorujeme soutěž Manažer roku, jsme zjistili, že manažeři, kteří se probojují do jejího finále, musejí pro jim svěřenou společnost udělat víc, než se běžně od vedoucích pracovníků očekává. Čemu přičítáte Váš letošní úspěch v této soutěži?

Myslím, že především tomu, že jsem rozhýbal expanzi společnosti a zachytil trend rozvoje obchodních řetězců. V době mého nástupu do firmy v roce 2002 měl SPAR svá centra pouze na okrajích velkých měst. Uvědomil jsem si, že počáteční boom trávit víkendy v hypermarketech místo na chalupách již v ČR odezněl a lidé spíše nakupují cestou z práce. Proto jsem se rozhodl dělat vše pro celoplošné pokrytí, abychom uspokojili i zákazníky, kteří by k nám přišli, ale mají to daleko od místa, kde bydlí. Okamžitě jsem se snažil o rozšíření počtu poboček. Zatím se mi podařilo jich z původních 13 vybudovat 29, budujeme dále pobočku v Jihlavě, v Praze na Pankráci a rozpracováno mám dalších 20 projektů.

Vysoké školy nepotřebují státní podporu, mají-li dobrý management

Ivana Haslingerová

V rubrice „Galerie úspěšných osobností“ představujeme špičkové manažery, kteří jimi řízené společnosti dokázali dovést k mimořádné prosperitě. Jedním z nich je předseda představenstva a generální ředitel „Bankovního institutu-vysoké školy“ Dr. Miroslav Doležal, který za skvělé manažerské schopnosti v řízení jemu svěřené vysoké školy získal v prestižní manažerské soutěži „Manažer roku“ ocenění „Manažer odvětví“. Je to o to cennější, že si v poslední době právě školy neustále stěžují na nedostatek státní podpory a dokonce vyhrožují stávkami. Jak to pan doktor Doležal dělá, že jemu svěřenou vysokou školu vede k prosperitě i za poloviční náklady na studenty, než mají veřejné školy, proč je o studium na jeho škole tak obrovský zájem, že pro současných 5000 studentů musí budovat nový vysokoškolský areál, a v neposlední řadě, kde na to bere peníze? Na to a na další věci jsme se ho zašli zeptat do sídla školy a pan ředitel povídal: Zákon o vysokých školách umožnil v roce 1999 vznik soukromých vysokých škol. Naše škola byla první, která této možnosti využila. Nešlo přitom jen o to zaregistrovat školu, ale postarat se i o vznik produktů – studijních oborů – do nichž budeme investovat prostředky. V současné době máme 10 bakalářských a dva magisterské studijní obory a do budoucna chceme udílet i doktoráty. Snažíme se proto docílit toho, abychom mohli poskytovat doktorské studium. Problémem je, že je ve státě relativně málo kvalifikovaných učitelů, což souvisí s existencí již 46 soukromých vysokých škol a malým zájmem mladých lidí o habilitaci. Ministerstvo školství totiž uznává pro zajištění kvalitní vysokoškolské výuky jen docenty a profesory. Jsme přitom členy mezinárodních organizací European Banking Training Network, International Foundation for Computer-based Education, Asociace institucí vzdělávání dospělých, České bankovní asociace, České asociace vzdělávacích institucí veřejné správy a České manažerské asociace.

Volba pro úspěšné – Diners Club International

Jiří Pancíř

„Sázím především na otevřenost a jasnost ve vztazích.“ Eva Kárníková

Historie platebních karet se začala psát již v roce 1949, kdy jeden newyorský podnikatel zjistil, že nemá v restauraci dostatek peněz na zaplacení, a napadlo ho změnit způsobplateb. Tak vznikla nejprestižnější americká společnost vydávající platební karty Diners Club International (DCI). Na český trh přišly její karty později a její české zastoupení Diners Club Czech vede od roku 1998 Ing. Eva Kárníková, MBA, pro niž byl loňský rok mimořádně úspěšný. Letos v naší nejprestižnější manažerské soutěži Manažer roku, která se konala pod´záštitou premiéra Mirka Topolánka, ji patnáctičlenná Národní hodnotitelská komise ocenila nejvyšším titulem, který může česká manažerka získat – „Manažerkou roku 2007“. Současně od americké společnosti DCI získala jí řízená společnost ocenění „DCI Commercial Products Award 2007“, udělované každoročně tomu zastoupení, které dosahuje nejlepších výsledků jak z hlediska celkového počtu vydaných firemních karet a jimi realizovaného objemu transakcí, tak z hlediska objemu transakcí realizovaných prostřednictvím deponovaných účtů a dalších produktů. Byli jsme proto rádi, že nás generální ředitelka Diners Club Czech přijala a podělila se s námi o zkušenosti, které stály za těmito významnými oceněními: "Podnikání v oblasti platebních karet je rostoucím odvětvím a společnost, v jejímž čele stojím již deset let, má v ČR přes deset tisíc klientů a dosahuje obratu téměř dvě miliardy korun. Ve světě platí kreditní kartou Diners Club přes deset milionů zákazníků. V Česku jsme začínali od nuly ve dvou. V malé firmě, kde si všichni všechno řeknou, jsem však postupně musela, tak jak rostla, nastolit vazby a management jako v každé velké. To byl podle mne nejtěžší okamžik. To se mi podařilo. Snažím se ale, aby firma neustrnula ve vývoji, a proto dbám na vzdělávání svých lidí, a to nejenom na to, které nezbytně potřebují pro výkon své práce. Vzdělání je podle mě nezbytný řidičák, který lidé potřebují, aby vůbec „jeli“. Samozřejmě to, jací pak budou řidiči, záleží již na nich. Já od nich požaduji, aby nové věci, o nichž se na kurzech dozvědí, co nejrychleji zaváděli do praxe. "

Jan Mičánek: „Myslím, že všechno na naší planetě jde k lepšímu“

Ivana Haslingerová

Soutěž Podnikatel roku byla založena společností Ernst & Young ve Spojených státech amerických v roce 1986. Jejím cílem je vybrat nejúspěšnější průkopníky v oblasti podnikání. Podle slov vedoucího partnera firmy Dirka Kroonena soutěž není jen o číslech, která by se dala sečíst v excelovské tabulce, ale hlavně o zajímavých a úspěšných lidských příbězích. V každém jejím ročníku jsou představeny desítky podnikatelských příběhů, za nimiž stojí nejen úspěch, ale i tvrdá práce, podstupování rizika a přebírání odpovědnosti. Proto, když jsme se blížili k sídlu lesnické společnosti LESS a.s. v Bohdanči za jejím generálním ředitelem Ing. Janem Mičánkem, který se v této prestižní soutěži probojoval až do finále, přichystali jsme se v duchu na přísného ustaraného workoholika, od něhož uslyšíme jen stesky, jak se v lesích krade, jak se dávají protekční zakázky na těžbu dřeva a jak díky klimatickým změnám planety lesy hynou, až vyhynou. Namísto toho nás přivítal usměvavý zámecký pán v nádherném panském sídle, o němž není na první pohled pochyb, že patří společnosti s miliardovými obraty. Nad naším nadšením při pohledu na krásné zámecké budovy a park v Ostrově u Bohdanče máchl s úsměvem rukou se slovy: „Byla to prakticky zřícenina s propadlými stropy a střechou, kterou jsme zrekonstruovali“ a uvedl nás do své útulné pracovny, kde jsme si povídali, co všechno stálo za vybudováním takové společnosti a za jeho oceněním v prestižní soutěži. Pan Mičánek vzpomínal:

EXCON staví napartnerství

Jiří Pancíř

"Nerozhodovat je zločin." Kateřina Čapková

V rubrice „Galerie úspěšných osobností “ představujeme špičkové manažery, kteří dokázali jimi řízené společnosti dovést k mimořádné prosperitě. Jednou z těchto osobností českého manažerského a podnikatelského prostředí je výkonná ředitelka a místopředsedkyně představenstva společnosti EXCON, a.s., Ing. Kateřina Čapková, MBA, která za skvělé manažerské schopnosti získala v loňském roce ocenění „finalistka“ v naší nejprestižnější manažerské soutěži „Manažer roku“. Protože se jí řízený podnik umístil i mezi první stovkou nejvýznamnějších firem v ČR, byla na Pražském hradě oceněna i společností Comenius titulem „Českých 100 nejlepších“. Tolik ocenění v jednom roce není již určitě náhodou. Proto jsme se zašli za paní ředitelkou podívat a zeptat se jí, co stálo za těmito oceněními a také, co pro podnik přinesly. Přijala nás ve své vskutku manažerské pracovně plné knih a šanonů a podělila se s námi o zážitky z pracovního procesu: "Za všemi oceněními stojí především spousta práce všech zaměstnanců EXCONu. Proto chápu všechna ocenění jako ocenění kolektivní. Ačkoli jsme se v minulosti zásadním způsobem podíleli na významných stavbách typu SAZKA ARÉNY (EXCON je autorem koncepce statického řešení, projektantem ocelových konstrukcí a dodavatelem části ocelové konstrukce), naši firmu znalo velmi málo lidí. Ocenění mají pro zviditelnění firmy velký význam. Pro mě osobně jsou ocenění motivací pro další práci. Základním předpokladem osobního úspěchu je, aby člověk dostal příležitost. Za svoji příležitost vděčím představenstvu EXCONu, které mi v roce 2003 dalo důvěru a po 15 letech práce ve firmě mě jmenovalo do funkce v ýkonné ředitelky. Díky této příležitosti mám možnost uplatnit své původní vzdělání stavebního inženýra i znalosti získané při studiu MBA a DBA."

Manažer  zdravotnictví ČR – plk. MUDr. Štefan Brunclík

Jiří Pancíř

Národní hodnotitelské komise ocenila  ředitele Ústřední vojenské nemocnice Praha (ÚVN) plk. MUDr. Štefana Brunclíka nejvyšším oceněním, jaké může manažer v ČR získat: „Manažer odvětví zdravotnictví 2006“. Není divu, vždyť nemocnice získala pod jeho vedením  jako první v ČR mezinárodní akreditaci kvality a bezpečnosti a stala se tak vzorem pro ostatní nemocnice jak by mělo zdravotnictví u nás fungovat. Co stálo za tímto jeho úspěchem a jak by si představoval skutečnou zdravotnickou reformu, která by všechny naše nemocnice zařadila na americkou úroveň jako tu jeho, jsme se ho zajeli zeptat na jeho pracoviště ÚVN a pan plukovník se rozhovořil: Především bych chtěl říci, že manažerskou práci, kterou dělám jako ředitel ÚVN, jsem nikdy nedělal za účelem, abych získal  ocenění v manažerské soutěži. Byl jsem proto velmi mile překvapen, neboť jsem s tím vůbec nepočítal. Myslím si, že jsem ocenění získal především za mezinárodní akreditaci, kterou naše nemocnice získala 16. března 2005 od americké akreditační firmy „Joint Commission International“ jako první nemocnice v ČR. Národní hodnotitelská komise si zřejmě všimla toho, že se snažíme vytvořit co nejbezpečnější a nejkvalitnější prostředí pro pacienty v ČR. S tím souvisí i to, jak dalece jsme postoupili v neustálém zvyšování kvality poskytování péče.

Miloslav Chlan pomohl zachovat existenci škrobárny v Horažďovicích

Jiří Pancíř

V rubrice Galerie úspěšných osobností představujeme úspěšné manažery, kteří pro svou firmu udělali opravdu něco mimořádného a dobrým vedením pomohli podnikům v nesnázích k prosperitě. Jsou to osobnosti, které si nestěžují a dokáží i neúspěch přetvořit v úspěch. V každém neúspěchu vidí totiž zároveň velkou příležitost, jak něco zlepšit a změnit k lepšímu. Ředitel akciové společnosti LYCKEBY AMYLEX, a.s. Ing. Miloslav Chlan, je jasným představitelem takové osobnosti. Začátkem 90. let minulého století bylo navrženo vedením tehdejšího státního podniku Škrobárny Havlíčkův Brod zastavení výroby bramborového škrobu v Horažďovicích. Rozhodnutí mělo logiku v tom, že tehdejší výrobna i po rozsáhlých investicích v 80. letech produkovala drahý a méně kvalitní bramborový škrob než jiné české škrobárny a výrazně klesl prodej škrobu. Nelogické v tomto rozhodnutí bylo, že by se měla zastavit největší škrobárna v tehdejším Československu. A právě tehdy začalo něco, co změnilo mnohé v této firmě, v jejím okolí i v českém škrobárenství. Každá změna potřebuje lidi, kteří jsou ochotni riziko změny podstoupit. Do čela změn se ochotně postavil člověk, který se stal v letošním roce „Manažerem odvětví pro celou ČR“ Ing. Miloslav Chlan. O tom, jak toho docílil a jaké překážky musel na cestě za úspěchem překonat, jsme si s ním povídali v příjemném prostředí jeho pracovny v Horažďovicích.

Škoda Auto je tradice mířící do budoucnosti

Ivana Haslingerová

Když v roce 1895 pánové Laurin a Klement zakládali v Mladé Boleslavi firmu na výrobu kol, netušili, jakým vývojem jejich firma projde a jaké vozy bude chrlit každých několik minut ze svých pásů. V roce 1905 přešli sice z výroby proslulých bicyklů k výrobě automobilů a představili svůj první automobil „Voiturette A“. Aby mohli efektivně působit v mezinárodním měřítku, přeměnili v roce 1907 firmu na akciovou společnost a v roce 1925 provedli fúzi se silnou průmyslovou skupinou Škoda Plzeň. Jejich automobily se staly světově proslulými, ale v roce 1946 nastalo znárodnění a ekonomická a technická stagnace. Od roku 1991 je tento podnik opět prosperující firmou, neboť se stal součástí Volkswagen Group. Tím získává nejmodernější technologie a staví si nové a náročné cíle. Přesto zůstává jejím hlavní metou cíl, jenž si vytkli pánové Laurin a Klement - produkovat kvalitní automobily a učinit je dostupnými pro co nejširší veřejnost. Před patnácti lety byla Škodovka podnikem s velkou tradicí, ale ne zcela zajištěnou budoucností. Nyní je Škoda Auto podnikem nejen s velkou tradicí, ale i se zajištěnou budoucností. Podnikem, který je hrdý na úspěšnou minulost, ale má i zajištěnou budoucnost a velké cíle. Vizí předsedy představenstva společnosti Dipl. Kfm. Detlefa Wittiga je, aby společnost produkovala taková auta, která budou odlišná od ostatních automobilek. Auta, která budou vnímána ve světě jako „ty dobré vozy s velkým vnitřním prostorem za výhodnou cenu“. Neboli, aby vyráběla vozy pro typické rodiny střední a východní Evropy, Ruska, Indie a Číny, které si nemohou běžně koupit několik aut jako na Západě. O tom a o mnoha dalších věcech jsme si s panem Wittigem povídali v sídle Škoda Auto, v Mladé Boleslavi:

Sněžka v.d. Náchod první v ČR ve svém odvětví

Jiří Pancíř

Výrobní družstvo Sněžka Náchod patří k předním dodavatelům šitých dílů pro automobilový průmysl v ČR. Družstvo bylo založeno v březnu roku 1950. Tradičně se v něm vyráběla kožená galanterie. V jeho výrobním sortimentu byly kromě tašek a kabelek i stany, pracovní rukavice, přístřešky, autoplachty, peněženky apod. Dnes po úspěšné transformaci, která proběhla v roce 1992, se převážně zaměřila na výrobu opěrek pod hlavy v automobilech. V současnosti podniká ve čtyřech závodech: v Náchodě, Hradci Králové, Rokytnici v Orlických horách a Turnově. Kromě toho má modelářskou dílnu v Třebechovicích pod Orebem. Pod vedením nového předsedy Ing. Miloslava Čermáka družstvo navýšilo počet zaměstnanců z 280 na 750 a obrat stoupl z 80 mil. Kč na více než 1 miliardu. Téměř 90 % produkce směřuje do zemí západní Evropy. Cílem předsedy Čermáka je vybudovat podnik s obratem přes 2 mld. Kč a zajistit práci pro 2000 lidí. O tom, jak toho chce dosáhnout, jsme si s ním povídali v jeho pracovně v nově vybudovaném sídle společnosti v Náchodě:
* Pane generální řediteli, i když je to na zahájení rozhovoru poněkud netradiční, musím se zeptat, kdo maloval ty krásné obrazy, jimiž máte vyzdobenou svou pracovnu?
Je to můj přítel Josef Vašák, kterého naučil tuto řemeslo jeho profesor Zdeněk Burian. Vašák je velký znalec bible, proto jsou jeho obrazy tak mystické a symbolické. Doma mám od něj klasický zámecký portrét dcery, když šla do tanečních. Je na něm zobrazena jako princezna z 18. století. Maluje i krásná zátiší a provádí také kopie starých mistrů, které mohou nahrazovat originály po dobu jejich restaurace ve světových galeriích. Není to podvrh, ale je to brilantní do poslední tečky. Já sám mám ke kumštu blízko. Nejenže také maluji, ale v mládí jsem chtěl být dokonce hvězdou pop-music. Chodil jsem do hudební školy, pak jsem začal s vlastní kapelou hrát Beatles a myslel jsem si, že se tím budu živit.

Zdeněk Chrdle: „Je třeba více zharmonizovat podmínky pro přepravu nákladů mezi silnicí a železnicí“

Ivana Haslingerová

Generální ředitel AŽD Praha Ing. Zdeněk Chrdle, MBA, se stal manažerem odvětví v podnikatelských službách a veřejné činnosti v ČR a pátým nejúspěšnějším manažerem v soutěži TOP manažerů. O tom, co za tímto oceněním stálo a čemu přičítá tento úspěch, jsme s ním hovořili v jeho pracovně v sídle společnosti v Praze 10. „Toto ocenění beru rozhodně jako věc celého kolektivu firmy. Manažer může dobře řídit, tvořit odvážné projekty, má-li důvěru a podporu lidí, které k tomu vždy potřebuje. Potěšilo mne jednak ocenění samotné, i to, že mne musel navrhnout někdo z kolektivu. Úspěch přičítám především tomu, že naše firma dodává původní české technologie, které jsou naprosto srovnatelné a mnohdy převyšují evropskou konkurenci,“ říká Zdeněk Chrdle.
* Správný kolektiv ale vytvoří dobrý manažer. To je jeho prvořadý úkol. Máte recept na to, jak se to dělá?
Není možné nechat firmu zakrnět na jednom člověku. Mnozí se bojí, že jim schopnější spolupracovníci přerostou přes hlavu. Pokud se řídící práce dělá naplno, nejde ji dělat dlouho, neboť člověka obrovsky vysává. Proto musí každý manažer počítat s tím, že po něm přijde někdo nový a firma se k němu při odchodu zachová slušně nebo přejde na jinou pozici. Jak jsem již řekl, úspěch přičítám především tomu, že máme vlastní výzkum a vývoj a rozvíjíme původní české technologie. Spolupracujeme s našimi vysokými a středními školami, někteří naši specialisté na těchto školách přednášejí odborné předměty. Díky vlastní projekci a výzkumu zadáváme do škol diplomové práce a projekty, a mnozí studenti po ukončení studia k nám nastupují do zaměstnání. AŽD v relativně krátké době dohnala světovou konkurenci v naší specializaci. Svědčí to jednak o správnosti naší strategie, ale má to další nemalý význam, nejsme pouze montážní či výrobní firmou, ale společností, která vyvíjí a projektuje české technologie a rozvíjí tak vzdělanost českých lidí.

Petra Škopová – Manažerka roku 2006

Jiří Pancíř

Společnost Chovservis a.s., vznikla v roce 1992 privatizací státního plemenářského podniku. Je vlastněna z více než 70 % zemědělskou prvovýrobou s 1300 akcionáři. Její generální ředitelka Ing. Petra Škopová, MBA, v ní pracuje od roku 1993. Pod jejím vedením rozšířila společnost sortiment. Z celkového takřka půlmiliardového obratu činí původní plemenářská činnost 150 milionů Kč, zatímco masokombinát TORO Hlavečník má 300milionový roční obrat. Firma nabízí komplexní služby chovatelům hospodářských zvířat od produkce inseminačních dávek kanců a býků, kontroly užitkovosti skotu a prasat, jateční činnosti až po výrobu masných specialit pod značkou TORO Hlavečník, jehož 12 výrobků získalo národní značku kvality KLASA. Zabývá se i obchodem se zvířaty, prodejem chovatelských potřeb a budováním maloobchodů TORO, aby se výrobky dostaly ke koncovému spotřebiteli. Jejich Pražská šunka na kosti TORO je vyhlášenou specialitou. Není divu, že v letošním roce získala Petra Škopová nejvyšší ocenění, které může manažerka v ČR získat – stala se Manažerkou roku 2006. O tom, co všechno musela pro firmu udělat, aby se v nelehkých podmínkách kladených v posledních letech na naše zemědělství jejich podnik nejen udržel, ale rozvíjel, jsme si s ní povídali v sídle společnosti v Hradci Králové.

Vladimír Dohnal: „Jsem hrdý, že státu nic nedlužím, naopak stát dluží mně“

Ivana Haslingerová

Majitel TOP HOTELu Praha, arch. Vladimír Dohnal, sklízí v posledních několika letech ceny snad na všech manažerských soutěžích. Jde o člověka, který ze zdevastované vietnamské ubytovny Košík dokázal navrhnout a vybudovat jeden z největších hotelů nejen v ČR, ale v celé EU, čímž prokázal, že musí být nejen výborný architekt, ale musí být i manažersky zdatný. I když jsme si byli vědomi, že vše začal budovat v podmínkách přechodové ekonomiky v roce 1995, netušili jsme, jak obtížné to v počátcích měl. Bývalí vedoucí pracovníci Fondu národního majetku (FNM) a později České konsolidační agentury (ČKA), kteří u původních majitelůjen přihlíželi, jak se areál ubytovny devastuje a rozprodává, chtěli o něj pana Dohnala připravit v okamžiku, když jej přebudoval na čtyřhvězdičkový hotel s velmi slušnými hospodářskými výsledky. Přitom to dokázal zrealizovat sám, bez státních pobídek a dotací, jak je tomu zvykem u zahraničních investicí. Naopak, stát mu nemovitosti trojnásobně podražil a doposud mu dluží i přes úspěch u Nejvyššího soudu v Brně. O dalších starostech i radostech podnikatele v ČR jsme si s ním povídali v prezidentském apartmá hotelu v Praze 4:

Centroprojekt a.s.podniká i v Brazílii

Jiří Pancíř

Akciová společnost Centroprojekt vychází z tradice sahající do roku 1925, kdy vznikla jako projektová součást stavebního oddělení firmy Baťa. Během předválečné expanze Baťova koncernu architekti a projektanti vyvíjeli originální urbanistická řešení zprvu ve Zlíně, později v celé republice i v zahraničí. Společenské a ekonomické změny po sametové revoluci přinesly uvolnění vazeb na nadřízený ministerský orgán, ale současně ztrátu poptávky po výstavbě velkých průmyslových závodů.  Zatímco mnohé státní podniky v důsledku těchto změn zanikaly, Centroprojekt naopak prosperoval. Již v první vlně kupónové privatizace se transformoval na akciovou společnost Centroprojekt Zlín a.s., využil kádru zkušených odborníků a rozvinul spolupráci se zahraničními investory. Od roku 1996 vrcholový management a zaměstnanci odkupovali vlastnické podíly od investičních fondů a drobných akcionářů. Tím došlo ke stoprocentní koncentraci akcií ve společnosti a ta byla následně přejmenována na CENTROPROJEKT a.s. V současné době má dceřiné společnosti v Brazílii a Chile. Vyhodnocuje možnosti podnikání v Mexiku a vrací se na trh bývalých států sovětského bloku. Obrat skupiny se v posledních letech násobně zvýšil. Není proto divu, že předseda představenstva skupiny a generální ředitel Ing. Vladimír Kudela sbírá jedno ocenění za druhým. O tom, jak se mu to vše daří zvládat, a o plánech do budoucna jsme si s ním povídali v sídle společnosti ve Zlíně:

Předbíhání konkurence je pro Josefa Blechu dobrodružstvím

Jiří Pancíř

V rubrice  „Galerie úspěšných osobností“ představujeme  špičkové  manažery,  kteří  dokázali  jimi  řízené  společnosti  dovést  k mimořádné  prosperitě.  Jednou  ze  skutečných  osobností českého  manažerského  a podnikatelského prostředí  je  Ing. Josef  Blecha,  generální  ředitel  a předseda  představenstva společnosti  Fezko,  a.s.  Manažerské  zkušenosti  získával  v zahraničí,  deset  let  působil  v USA,  čtyři  roky  v Kanadě  a stál  v čele  firmy  Opel  C&S.  Dokáže  se  proto  obklopit  schopnými  spolupracovníky a vytvořit  dobře  fungující  a motivovaný  tým.  O tom,  že  ho  lidé  opravdu  zajímají,  svědčí  také  jeho  koníček, kresba  portrétních  karikatur.  Pan  generální  ředitel  patří  totiž  k současným předním  českým  karikaturistům  a má  za  sebou  řadu  samostatných  výstav  doma  i v zahraničí.  V dubnu  vyjde  jeho  monografie  portrétních  karikatur  „Slavní lidé v  čarách“,  zahrnující  300  jeho  obrazů  a shrnující  jeho  třicetiletou práci.  Ale  abychom  neodbočovali.  Akcionáři,  vedení  i zaměstnanci  Fezka  mají  především  mnoho  důvodů  ke  spokojenosti nad  vývojem  firmy  pod  jeho  vedením.  Zajistil  nejen  její  rozvoj,  ale  především  perspektivně  rozšířil  dodávkyjiným  automobilovým  výrobcům,  než  pouze  Škodě  Auto,  a.s.,  čímž  snížil  riziko  závislosti  na  výhradním  odběrateli. Jak  se  mu  to  povedlo,  o tom  jsme  si  s ním  povídali  v Praze  na  Malé  straně  v krásných  prostorách  hudebního  hotelu Aria  vyzdobeného  jeho  obrazy:

Antonín Koníček: „Receptem úspěchu jsou moderní stroje a  kvalitní zaměstnanci“

Jiří Pancíř

Jméno podnikatele Antonína Koníčka, generálního ředitele firmy Kovokon Popovice, s.r.o., je v  současné době spojováno s  moravskými Popovicemi. Jeho rodnou vesnicí jsou však nedaleké Hradčovice, kde se narodil a  kde také chodil do základní školy, ale již ve čtrnácti letech ho cesta života zavlála do krajského Zlína, kde se v  místních Závodech přesného strojírenství (ZPS) vyučil obráběčem kovů, řemeslu, kterému zůstal věrný dodnes. V  tehdejší době v  ZPS přetrvávalo ještě mnoho věcí od působení slavného rodákaTomáše Bati, jako například názor, že není třeba jen dobrých jednotlivců, ale je potřeba mít na pracovišti dobrý kolektiv. Každý dobrý pracovník musel proto předávat své zkušenosti těm mladým a  nezkušeným. Duch Tomáše Bati zapůsobil na tehdejšího učně Toníka tak, že si ho nesl v  sobě po celý život a  svoji současnou rodinnou firmu postavil přesně v  intencích jeho myšlenek. Podobně jako Baťa, jehož portrét má ve své kanceláři, vybudoval po sametové revoluci strojírenskou společnost Kovokon Popovice doslova od píky. Každý nově vznikající podnik v  současné době musí obstát od samého počátku nejen v  domácí, ale globální konkurenci. Antonín Koníček spolu se svými syny pochopili, že docílit toho mohou pouze neustálou modernizací a  že šanci na úspěch mají, jen když budou pracovat na špičkových strojích. Jen tak mohli získat takovou prestiž, že díky velkému množství zakázek od renomovaných firem musela společnost své prostory rozšířit do zmodernizovaných hal Letu Kunovice. Není proto divu, že Antonína Koníčka letos ocenila národníhodnotitelská komise v  prestižní manažerské soutěži titulem „Manažer odvětví“.

Milan Škoda: „Přál bych  si,   aby  se Centrum FotoŠkoda stalo jedním z  kulturních  míst  Prahy“

Jiří Pancíř

Poprvé za dobu deseti let, co monitorujeme vítěze soutěže Manažer roku, získal ocenění člověk podnikající v oboru, který těsně souvisí s  kulturou – Milan Škoda, majitelfotografického Centra FotoŠkoda ve Vodičkově ulici v  Praze. Byl jsem proto zvědavý, jak se mu to povedlo. A  pochopil jsem to hned při příchodu do jeho fotografického centra, neboť mne přivítal hrozně sympatický pohyblivý muž, který fotografií žije a  má vše o  fotografování v  posledních 50 letech v  malíčku. Provedl mne celým Centrem o  mnoha patrech, všichni zaměstnanci se na něj usmívali, tykali mu a  zdravili se s  ním, prostě perfektní kapitalista. Po chvilce hovoru s  ním jsem si uvědomil,že jeho přístup k  lidem je týž, jako u  pana Bati, s  nímž jsem měl tu čest se nedávno setkat. A  nešlo jen o  milé chování, ale byl to člověk nesmírně vzdělaný a všemi aspekty fotografie doslova unesen. Myslel jsem si, že se v  této oblasti dobře orientuji, ale od něho jsem se dozvěděl mnohé, co jsem neznal. Měl právě na návštěvě generálního ředitele od Panasonicu – ne toho pro centrální a  východní Evropu, ale toho generálního přes celý svět, který s  ním řešil prodejní aktivity ve východní Evropě. Jak jsem zjistil, kromě něj za ním jezdí i  další osobnosti známých fotografických firem. Když někdo z  nich zavítá do ČR, nevedou ho příslušní  zástupci firem do Electroworldu či do Makra, ale do Centrum FotoŠkoda, neboť tito prezidenti chtějí vidět něco, co v  jiné zemi prostě neexistuje. „Mám tu čest, že několikrát do měsíce mohu provádět presidenty světových fotografických firem a  velkou radost mi dělají děkovné dopisy od nich. Toho si nesmírně vážím,“ říká Milan Škoda.

Státní podnik DIAMO vítězí v  boji s  ekologickými zátěžemi z  dob totality

Jiří Pancíř

Po chemické těžbě uranu existuje v  ČR největší ekologická zátěž ve Střední Evropě – v  hustě obydlené oblasti v  podloží pod zásobárnou pitné vody pro třetinu Čech v  podzemním jezeře na ploše 24  km2 je rozptýleno 5 milionů tun kyseliny sírové jako pozůstatek drancování přírody za vlády komunistů.  Každý rok, po dobu 25 let, bylo do podzemí vtláčeno 200 tisíc tun kyseliny sírové. Do ložiska uranu bylo navrtáno 8000 vrtů. Čerpacími vrty byla kyselina do ložiska vtláčena, roztoky obohacené uranem byly vyváděny čerpacími vrty na povrch, kde byl zpracováván uran na uranový koncentrát. Oddělená kyselina sírová byla vracena zpět do podzemí. Ekonomicky byla těžba výhodná, ale sanace ložiska, kde je 5 mil. tun zředěné kyseliny rozptýlené na 24 km2 v  300 milionech m3 vod je obrovsky nákladný projekt. Zahlazování následků po těžbách v  ČR bude trvat 40-50 let a  finanční náklady představují částku 80 mld. Kč. Těžba uranu kyselinou sírovou se ve světě používá pouze v  pouštích, u  nás za komunismu byla používána v  hustě obydlené oblasti, navíc v  oblasti písků a pod zásobárnou pitné vody pro třetinu Čech. Státní podnik DIAMO má tuto časovanou bombu pod kontrolou a  díky němu nenateče vše do Labe a  jím až do Německa. Kromě toho má tento nenápadný podnik na starosti likvidaci dalších 6400 ekologických zátěží. V  republice neexistuje ekologická firma, která má ve správě tolik zátěží z  minulé doby. Není proto divu, že ředitel státního podniku DIAMO, Ing.   Bc. Jiří Jež, byl oceněn v  letošní soutěži Manažer roku titulem Manažer odvětví ČR.

M.C.Triton mění vize a  sny politiků a  podnikatelů v  realitu

Ivana HasliIngerová

Tak jako každoročně byli i  v  letošním roce na pražském Žofíně vyhlášeni vítězové prestižní manažerské soutěže Manažer roku. Po deseti letech sledování této soutěže víme, že ocenění získávají lidé, kteří dokázali pro společnost, kterou řídí, udělat víc, než je zvykem. Co stálo za oceněním předsedy správní rady TRITON Group Luďka Pfeifera, o  tom jsme si s  ním povídali v  sídle jeho společnosti v  Praze 6. A  pan předseda vzpomínal: Tím hlavním byly podle mne dva momenty. Prvním z  nich byl vývoj a  výsledky společnosti M.C.TRITON, druhým pak diversifikace podnikatelských aktivit a  vznik TRITON Group. M.C.TRITON vznikla jako malá, ryze česká poradenská společnost. Dnes je na českém a  slovenském trhu poradenských služeb národním leaderem a  realizuje řadu mezinárodních projektů. Letos byla dokonce oslovena sdružením evropských národních leaderů v  poradensví – sítí EI Consultants – s  nabídkou členství a  reprezentování České a  Slovenské republiky. Emisí našich aktivit do jiných oblastí vznikla TRITON Group. Působí nejen v  dalších službách (certifikace, Executive Search), ale také v  investicích do stavebního developmentu a  v  biotechnologiích. Celkový objem businessu realizovaný v  rámci skupiny se blíží miliardě českých korun. Podařilo se nám vybudovat velmi svébytnou a  velmi sebevědomou skupinu firem, která má tři charakteristiky – podniká v  perspektivních oborech, opírá se o  velmi solidní přísně etické a  transparentní investory a  nabízí profesní seberealizaciřadě schopných lidí, kteří hledají uplatnění pro svůj osobní růst.

Tým Vlasty Dolanské vybudoval z   Poštovní spořitelny plnohodnotnou banku

Ivana Haslingerová

V bankovním  prostředí  se  současná ředitelka  Poštovní  spořitelny  Vlasta  Dolanská  pohybuje  již  od  ukončení  vysoké  školy.  Od  svých  začátků  v České  národní  bance  prošla  řadou  pozic  v různých  bankovních  institucích,  až   v roce  2001  zakotvila  na  vedoucím  postu  v Poštovní  spořitelně.   O tom,  že  tento  bankovní  ústav  vede  ke  stále  větším  úspěchům,  svědčí  i ocenění  finalistky  soutěže  Manažer  roku.

* Jak  jste  přijala  zprávu  o Vaší  nominaci na  Manažera  roku?  Co  považujete  za  svůj  největší  úspěch?
Ocenění bylo podle mne výsledkem každodenní práce, kterou mám ráda. Cením si toho, že pracuji s  kolektivem, který si věří, má stejné cíle a  zaměření. Společnými silami se nám podařilo vytvořit z  Poštovní spořitelny plnohodnotnou banku. Za vůbec největší úspěch považuji zvýšení spokojenosti našich klientů a  jejich celkového počtu, rozšíření nabídky produktů a  služeb a  v  neposlední řadě také navýšení výnosů banky.