Tehdy komunisté tvrdili, že stát může řídit i obyčejná dojička od krav. Stejně tak si dnes myslí každý kdo má do análu díru, že rozumí ekonomické transformaci a pasuje se na fundovaného kritika kupónové privatizace. Od kdejakého posledního přidavače na stavbě tak můžeme slyšet o tom jak se díky privatizaci rozkradl národní majetek v hodnotě, která roste s počtem vypitých piv.

Obrázek zachycuje strůjce kuponové privatizace na semináři CEPu věnovaném vzpomínkám účastníků na ni - viz. "Patnáct let od restaurace kapitalismu v ČR"

Neexistoval žádný národní majetek. Existoval jen majetek ukradený komunisty jejich původním vlastníkům a tento majetek byl komunisty pouze mizerně spravován. Pokud jsme se chtěli vyhnout totálnímu kolapsu ekonomiky, bylo nutno převést „všelidový" majetek do konkrétních rukou. Jestli něco někdo rozkradl, tak to nebyli Klaus, Dyba, Kočárník, ale konkrétní nabyvatelé majetku a mnohdy ještě nedávno členové KSČ. Jedinou výjimkou byl první ministr financí socialistické vlády Ivo Svoboda. Dalším mýtem okolo kupónové privatizace je, že existovala řada jiných metod jako třeba vstup zahraničního kapitálu. Málokdo si už dnes vzpomene, že to byli právě levicoví politici, kteří kvičeli jak podsvinčata při jakémkoli náznaku prodeje „rodinného stříbra" (aby jej ve velké míře realizovali, když se dostali k moci). Celý článek

Martin Říman: "Já bych ministerstvo nejraději zrušil"

Martin Jašminský

Evropa zesílí boj proti globálnímu oteplování, i když to stojí obrovské peníze. Minulý týden zveřejnila Evropská komise návrh balíčku energetických opatření, která - budou-li schválena - ještě víc zdraží firmám vypouštění oxidů uhlíku do ovzduší a nařídí jednotlivým státům zvýšit výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů na úkor uhlí. Cílem chystané revoluce v evropské energetice je větší šetrnost k životnímu prostředí. Český ministr průmyslu Martin Říman se však na tyto snahy dívá skepticky: Plán za čistší ovzduší je zaměřen jen proti oxidům uhlíku, ale ty nejsou vidět, nejsou cítit, neškodí lidskému zdraví. Tady se nevede debata o boji za lepší život. Je to debata, jestli stojí za snížení teploty na zeměkouli o desetinu procenta za několik desítek let všechny ty miliardy, které za to zaplatíme. Naplnění Kjótského protokolu stojí stovky miliard dolarů a povede k tomu, že se v roce 2100 teplota sníží o desetinu procenta. To je přece směšné. Jsou tu palčivější problémy - zásobování vodou, dětské nemoci, podvýživa. A navíc, když se vkládají takové prostředky do boje s CO2, tak už nemůže ani zbýt dost peněz na snižování emisí, které skutečně škodí - oxidů dusíku, síry, aerosolu, aromatických uhlovodíků a podobně. Politika proti emisím uhlíku bude naštěstí znamenat větší důraz na jadernou energetiku. Chystám  úplné zrušení investičních pobídek do zpracovatelského průmyslu a posílení podpory strategických služeb a technologických center. Chceme rozšířit spektrum činností, kterých se týkají dotace na pracovní místa a administrativní zátěž snížit o 20 procent. Tohle je ministerstvo, jako když pejsek s kočičkou vaří dort.  Máme na ovlivnění podnikatelského prostředí malý vliv. Připravím projekt, jak ze svého ministerstva, pořád vnímaného jako ministerstvo paliv a energetiky, udělat ministerstvo podnikání. Celý článek