Říkal jsem si, že by se mělo i myslet. I na blbost. Jeden například říkal, že když byl mladým zobákem a zobal z ruky píseň toho či onoho, pobuřovalo ho, když pochopil, jak jedni využívají blbosti druhých. Rozčiloval se prý i nad televizními reklamami. Vůbec se jim nezasmál. Bral rozum do hrsti, než se ucho utrhlo. Pak ho podvedla nějaká žena, takříkajíc z něj dělala blbce a on jí nadšeně pomáhal; seznal tedy, že ani on, ani onen, není imunní a blbosti druhých užití jedněmi mu přestalo připadat jako veliké nedorozumění a začalo připadat půvabné. Oklamat důvěřivce se mu stalo uměním, jako jinému kupříkladu Rembrandt nebo Klee. A aby si opatřil alibi, zvolával by třeba: "Což i oni nás neklamou svými šerosvity a čarou povýšenou na krásu? ...a to vůbec nemluvím o Maleviči!..." Nemusím dodávat, že se stal lvem salónů a patřičně se za rohem smál jejich osazenstvu. Díky svému zákonitě stále také vyššímu postavení se nedozvěděl, jak ono jemu také.

Věda a škola nás již poučila, jak změřit rozměry planet, snad také na centimetry, stáří vesmíru i číslech podprsenky. Vědecká práce o blbosti však zatím nejspíš sepsána nebyla. Předmět se jaksi vymyká. Názvy románů se hemží vším možným. Nedávno jiný v pokročilém věku dospěl až k Ignoranci, samozvaný překladatel ji přeložil jako Nevědomost, co mu zbývalo, ale Blbost? Blbost je úplným tabu ve vědách. Zvláště psychologických. Všudypřítomná tendence k nazývání věcí pravými jmény. Je téměř všude a nikde… není zmíněna. Vystupuje obvykle pod pseudonymy a pozná se zejména podle nesnesitelné touhy dělat něco opravdu nezáživného pokud možno hned dnes a neodkládat to na zítřek, či být se soudruhy vždy zadobře.

Nevědomý internet

Radim Lhoták

Z nejmenovaného zdroje a z nejmenované internetové domény pronikla na veřejnost pozoruhodná zpráva: "Jistá farmaceutická společnost vyvinula léčivý preparát, kterým lze bezpečně navodit stav vnitřního klidu a pocitu vyrovnanosti. Jde o pátou generaci léků proti depresím a úzkosti. Účinek preparátu nejen odstraňuje úzkost a stres, ale vyvolává v člověku odhodlání k životu, aktivizuje v něm pozitivní myšlení a energii k práci. President společnosti říká: Nejde v žádném případě o psychotropní či návykovou látku. Podařilo se nám zlomovým způsobem ovlivnit závislost mezi myšlením člověka a jeho emocemi. Vědecké výzkumy prokázaly, že lidské emoce jsou v přímém vztahu s našimi představami, které jsou produktem myšlení. Jde o vztah vzájemný, nikoliv jednosměrný. Navozením vhodného emočního náboje stimulujeme myšlenkový proces k vytváření takových představ, které s vyvolanou náladou přímo konvenují. Podařilo se nám zasáhnout do centra nervové soustavy člověka a ovlivnit jeho myšlení takovým způsobem, že po krátké době užívání léku nacházíme namísto zdeptaného individua šťastného a obětavého jedince připraveného budovat lepší svět." Pod článkem se strhla vášnivá diskuse, kde jedni vynášeli pokrok vědy a techniky do nebes plni nadšení nad tím, že vědci již brzy dokáží poskytnout každému člověku šťastný a plodný život, druzí varovali před trestuhodným zasahováním cizí moci do psychiky i osobnosti člověka. Pouze jisté ovšem je, že zpráva zapadla v záplavě protichůdných reakcí jako jehla v kupce sena. Výsledkem byla čirá nevědomost o tom, co a kdo na nás vlastně chystá.