Big Band Košvanec Jazz Orchestra  ve Španělském sále Pražského hradu

Ivanan Haslingerová

Prezident republiky Václav Klaus zahájil v úterý 21. dubna 2009 ve 20.00 hodin ve Španělském sále Pražského hradu 51. koncert z cyklu „Jazz na Hradě“, který založil a pravidelně jej moderuje. Fanoušci jazzu, kteří koncert navštívili, mohli tentokrát sledovat vystoupení "Big Bandu Košvanec Jazz Orchestra". Soubor je sestavený ze špičkových hudebníků, jako je kontrabasista Jiří Mráz, bubeník Martin Šulc, anglický tenorsaxofonista Osian Roberts či americký klavírista Howard O´Brian. Svatopluka Košvance tak uslyšeli přítomní v čele souboru zkušených hudebníků různých generací přicházejících z různých prostředí – snad jako malé svědectví o přetrvávající schopnosti jazzu spojovat rozdílné. Svatopluk Košvanec (1936), který Big Band Košvanec Jazz Orchestra vede, patří po desetiletí k nejvýznamnějším osobnostem českého moderního jazzu. Od roku 1959 byl vedoucím sólistou Jazz Comba Ústí nad Labem a o více než deset let později členem Laco Décziho Jazz Celuly nebo Jazzového orchestru Československého rozhlasu (JOČR). Jak známo, v těchto dobách vládnoucí komunističtí představitelé považovali jazz za buržoazní pahudbu a jeho představitelům příliš nepřáli.  Pan Košvanec dojížděl na zkoušky i na koncerty z Ústí do Prahy na motocyklu. Při zahraničních vystoupeních JOČR si ale brzy získal pověst jednoho z nejlepších evropských trombonistů, a tak není divu, že ho roku 1987 Gerry Mulligan pozval do svého mezinárodního orchestru na festivalu v San Remu. Působil pak především v Americe a v Anglii, kde si získal pověst jednoho z nejvýraznějších sólistů.

Prezident  se prošel pěšky 1. světovou válkou

Ivana Haslingerová

Dělová salva vypálená  9. dubna 2009 na počest hrdinů 1. světové války zahájila výstavu „Pěšky 1. světovou válkou“ v Tereziánském křídle Starého královského paláce na Pražském hradě. Slavnostní vernisáže se osobně zúčastnil prezident republiky Václav Klaus, pod jehož záštitou se výstava koná. V expozici s podtitulem „Objektivem neznámého vojáka“ návštěvníci uvidí dosud nevystavený soubor téměř 160 autentických fotografií, které dokumentují jeden z nejkrvavějších konfliktů v našich dějinách.  Snímky s podtitulem „Objektivem neznámého vojáka“ představují vzácné svědectví o životě řadových vojáků při tažení rakousko-uherské armády. Zapomenuté negativy neznámého autora objevil ve svém archivu fotograf Jaroslav Kučera (vpravo za panem prezidentem). Další exponáty – především zbraně, které vojáky při jejich tažení provázely - zapůjčil Vojenský historický ústav Praha. Autory fotografií nejsou zvláštní váleční zpravodajové, takoví, jací už v roce 1853 vyjeli s laboratoří na speciální káře do Krymské války a o pár let později i do americké Občanské války,  ale obyčejní civilisté a vojáci,  narukovaní ateliéroví fotografové a fotoamatéři, kteří neváhali vzít si do pole už tehdy populární fotoaparát.  A soudě podle počtu z nejrůznějších míst publikovaných snímků  jich  bylo zřejmě značné množství, avšak  nic bližšího o nich není známo. I české časopisy té doby uváděly pod snímky z války  jména autorů jen zcela výjimečně.

Radim Ochvat, ředitel Tiskového odboru KPR

V neděli 30. listopadu 2008 se v půl páté odpoledne na Jiřském náměstí Pražského hradu rozsvítí vánoční strom. Stane se tak při příležitosti zahájení tradiční vánoční sbírky pořádané Nadačním fondem manželů Livie a Václava Klausových společně s Výborem dobré vůle – Nadací Olgy Havlové. Nedělní program, na nějž je vstup volný, začne už v 16.00 hodin, a to fanfárami Hradní stráže a hudebním a pěveckým vystoupením Dětské lidové muziky Notičky a pěveckého souboru Gospel. Vánoční strom rozsvítí manželka prezidenta republiky, paní Livia Klausová. Vánoční veřejná sbírka, jejíž výtěžek bude věnován na pomoc dětem z dětských domovů, pěstounských a sociálně slabých rodin,  potrvá až do 6. ledna 2009.

Sousoší Jozefa Jankoviče "Veľký pád" si prohlédli ještě při odchodu důkladně jak pani Livia Klausová v doprovodu ministra kultury Václava Jehličky, tak pan prezident, který nad ním postál v hlubokém zamyšlení. Není divu, je nesmírně působivé svou symbolikou. Autor ho vytvořil v roce 1968 po vpádu sovětských vojsk do Československa a jasně znázornil uměleckou zkratkou svět na ruby, nohama vzhůru  jen se zoufale vzpínajícíma rukama k nebesům s prosbou o pomoc před sovětskou okupací... 

Pražský hrad ve 42. týdnu 2008

Bc. David Šebek

Nová výstava: Čs. Legie v Rusku 1914-1920

Tereziánské křídlo SKP, denně od 10.00 do 18.00 hodin

Slavnostního otevření expozice Čs. Legie v Rusku se zúčastnili nejen zástupci Československé obce legionářské, ale i členové klubů vojenské historie v dobových uniformách. (Snímek Marta Myšková)

Nově otevřená expozice mapuje jeden z největších fenoménů českých dějin – Československou legii na Rusi. Výstava obsahuje nejen 400 unikátních fotografií, ale i trojrozměrné exponáty výzbroje a výstroje jednotek, které tolik pomohly při budování samostatné československé státnosti. Výstavu pořádá Správa Pražského hradu, ministerstvo vnitra, ministerstvo obrany a Československá obec legionářská.

Pražská komorní filharmonie zahájí Oslavy 90. výročí vzniku republiky

David Šebek

Španělským sálem Pražského hradu bude opět znít symfonická hudba. Stane se tak ve čtvrtek 4. září 2008, kdy zde Pražská komorní filharmonie pod vedením dirigenta Jiřího Bělohlávka provede díla Antonína Dvořáka, Eugena Suchoně a Bedřicha Smetany. Koncert zahájí Oslavy 90. výročí vzniku republiky na Pražském hradě. Program koncertu je proto složen z děl, která akcentují česko-slovenskou státnost. Legendy Antonína Dvořáka, které nejsou příliš často uváděné, se pojí s dobou českého národního obrození. Autor Serenády pro smyčcový orchestr, Eugen Suchoň, položil základy moderní slovenské hudby a je také autorem slovenské opery. Ve druhé půlce večera zazní orchestrální části z opery Prodaná nevěsta od zakladatele české hudební tradice Bedřicha Smetany.Pražská komorní filharmonie je jedním z nejvýznamnějších českých hudebních těles. Založil ji Jiří Bělohlávek, který je nyní šéfdirigentem symfonického orchestru BBC v Londýně.V rámci oslav 90. výročí se dále uskuteční koncert Slovenské filharmonie a budou otevřeny tři výstavy, a to Československá  legie v Rusku 1914 – 1920, 28. říjen v paměti Hradu a Slovenský obraz (Anti-obraz). Oslavy vyvrcholí v prosinci 2008, kdy bude v Prašné věži zahájen provoz expozice Hradní stráže, která bude po Příběhu Pražského hradu a Obrazárně Pražského hradu již třetí stálou expozicí.

Pražský hrad v září 2008

David Šebek

JEDNOTLIVÉ AKCE PODLE DAT

● Čtvrtek 4. září

Koncert Pražské komorní filharmonie. Koncert zahájí Oslavy 90. výročí vzniku ČSR na Pražském hradě. (20.00, Španělský sál)

● Sobota 6. září

▪ Promenádní koncert Hudby Hradní stráže a Policie ČR (10.00, Zahrada na Valech)

▪ Komentovaná prohlídka výstavy Hodiny ze sbírek Pražského hradu (Císařská konírna, 15.00)

● Pondělí 8. září

Komentovaná prohlídka ve stálé expozici Obrazárna Pražského hradu „První seznámenís Obrazárnou“. (Obrazárna PH, 17.00)

● Úterý 9. září

La Real Cámara - koncert z cyklu Hudba Pražského hradu (Rudolfova galerie, 19.30)

Prezident republiky zahájí další koncert z cyklu „Jazz na Hradě“

Prezident republiky Václav Klaus zahájí v neděli 25. května 2008 ve 20.00 hodin již 42. koncert z cyklu Jazz na Hradě. Ve Španělském sále Pražského hradu vystoupí The Vanguard Jazz Orchestra – New York.

Zahrady Pražského hradu stojí za knihu

Josef Louda

Zahrady a parky ovíjející Hrad a prorůstající jeho zdi jsou proměnlivým šperkem v koruně, kterou urbanisticky vytváří nad hlavním městem země tisícileté sídlo jejích vládců. Reprezentativní kniha "Zahrady u Pražského hradu", kterou v nakladatelství Havlíček Brain Team vydal autor textů Jan Žáček s vydatnou pomocí fotografa Přemysla Vacka a výtvarníka Jiřího Sochovského, představuje první komplexní pohled na tento jedinečný zahradní areál, zasvěcený, zaujatý autorský výklad prožitků i pocitů, objevující před čtenářem nový svět stromů, trávníků, záhonů, živých plotů, květin i keřů pod monumentální hradní architekturou. Knihu přivítaly a do světa vyprovodily tři dámy v roli sudiček - hvězdná operní pěvkyně Eva Urbanová, nositelka slavného příjmení Dominika Kolowrat-Krakovská a umělecká ředitelka Divadla S + H - Helena Štáchová. Na snímku (zprava) s výtvarníkem knihy Jiřím Sochovským, autorem Janem Žáčkem, vlevo nakladatel Karel Havlíček. To vše v Praze na Novoměstské radnici. Karel Havlíček připomněl, že když připravovali tuto knihu, vzpomněl  si na drobný příběh z jedné knihy: "Maršál Hubert Lyautey sloužil někde v severní Africe a byl to už starý chlápek, jenže měl to štěstí, že tehdy ještě měli staří chlapi vážnost. Jednou ráno mířil ze svého domu do kasáren, a protože ho paní Lyauteyová vzbudila včas, neměl nijak naspěch, takže se jen tak loudal, ubíral se. A v patách pobočník, mladý muž jako pobočníci bývají. Velitel měl uniformu, spoustu metálů, maršálské hvězdy, šavli, tornistru, maršálskou hůl, protože byl maršál, francouzskou hůl, protože byl Francouz a kulhal. A do toho pralo alžírské slunce. „Sacrebleu, poručíku,“ pravil maršál, „tady by měly růst stromy a dávat stín. To není normální, toto. Vezměte si pár mužů a vysázejte je!“ Staří chlapi měli tehdy vážnost, ale zase ne tak velkou. „Excelence,“ řekl ten pobočník zdvořile, „uvažte ovšem, prosím, při vší úctě, že strom roste léta, než jeho koruna začne poskytovat stín.“ Čímž decentně naznačil, že velitel bude dávno pod kytičkami, než by se mohl začít procházet pod stromy. „Oui, mon ami,“ přikývl maršál. „To máte zatracenou pravdu. Stromy rostou dlouho. Tím spíš je koukejte vysázet ještě dnes dopoledne!“  Až půjdete ven, podívejte se, jak naši předkové založili zahrady kolem sídla zdejších vládců. Kolik už daly stínu, barev, vůní a krásy! To opravdu za knihu stojí. (snímek autor, fotomotiv.cz)

Výstava korunovačních klenotů podtrhuje liturgický kontext korunovace

Ivana Haslingerová   

V jednom z největších a nejkrásnějších prostorů nejen v Čechách, ale i v celé Evropě, ve Vladislavském sále Pražského hradu probíhá výstava "České korunovační klenoty – symbol českých dějin uprostřed Evropy".  Pokaždé šlo při výstavě klenotů o mimořádnou společenskou a kulturní událost, vztahující se k významnému historickému výročí. Je tomu tak i letos, kdy se výstava koná ve znamení devadesátého výročí založení samostatné republiky. Volba Vladislavského sálu byla výborná nejen z možností přístupu, ale i proto, že je bezprostředně spjat s korunovacemi českých králů. Sál tak nabízí lepší zprostředkování historické zkušenosti, větší prostor a oživení vnímání co jsou korunovační klenoty. Cestou dostávají návštěvníci více informací a je to pro ně daleko silnější zážitek. Zjistí, že korunovační rituál zůstal po celá staletí prakticky stejný jako v době Karla IV. Nepoužívaly se při něm jen vlastní korunovační insignie, ale také skvostné kostelní náčiní a relikviáře s ostatky svatých, které byly díky laskavosti Metropolitní kapituly u sv. Víta na letošní výstavu zapůjčeny. Církevní hodnostáři, kteří prováděli korunovační obřad, byli oblečeni do nádherných bohoslužebných rouch, v rukou měli berly, na hlavě mitry a na hrudi pektorály. Slavnostní akt provázel hlahol zvonů, trub i salvy z děl. Je proto velice dobře, že současná výstava ukazuje právě tuto liturgickou propojenost a obsáhlost korunovačních obřadů. Dokládá, že centrálním bodem korunovace byly korunovační insignie, odevzdané během církevního obřadu panovníkovi. Liturgický kontext je evokován především vystavením relikviářů a deskových maleb, které se při korunovacích vystavovaly na oltáři. Kromě koruny císař Karel IV. významně obohatil relikviáře svatovítského pokladu. Chtěl z Prahy učinit významné poutní místo a proto programově budoval národní poklad sbíráním vzácných kamenů a ostatků svatých do relikviářů. Busty s ostatky světců byly vystavovány na oltářích při korunovacích a nosili je při procesích faráři ze čtyř významných kostelů ke katedrále sv. Víta, kde je umístili na oltář.

K nejvzácnějším  exponátům patří dva ostatkové kříže: Korunovační kříž  (vpravo) a Kříž s ostatky Kristovy bederní roušky (vlevo dole). Korunovační zlatý kříž označil císař Karel za nejdrahocennější klenot království. Kříž byl nejvýznamnější součástí českého královského pokladu, který Karel IV. budoval jako protiváhu pokladu říšského, který rovněž spravoval. Byl zhotoven v 70. létech 14. století, měděná noha byla upravena v roce 1521. Je zdoben kamejemi, safíry, spinely, smaragdy, akvamaríny, rubíny, diamanty, perlami a křišťály.Základem říšského i českého královského pokladu byly relikvie Kristova umučení. Řadu z nich získal Karel IV. v padesátých letech 14. století. Roku 1357 pro ně nechal zhotovit ostatkový kříž s mohutnou nohou ve tvaru gotického pilíře. Do Kříže s ostatkem Kristovy bederní roušky jsou uloženy pod křišťálové destičky trny z Kristovy koruny, kousek houby, která byla Kristovi přiložena k ústům, kousek provazu od bičování, kus hřebu z ukřižování a ostatek dřeva sv. Kříže.

Pro věřící je snad nejúžasnějším zážitkem, že na výstavě mohou spatřit obraz pravé Kristovy podoby - Veraikon (vpravo). Byl zapůjčený Metropolitní kapitulou u sv. Víta v Praze. Pochází ze 70. let 14. století (tempera, papír, rám z roku 1703). V korespondenci významného českého humanisty Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic je zachován dopis, který popisuje korunovaci Ludvíka Jagellonského v roce 1509. Z dopisu se dovídáme, že Bohuslav během obřadu viděl „tvář našeho spasitele, kterou dal Veronice“. Podle Bohuslava mělo jít o vzácný Veraikon, který získal Karel IV. v Římě od papeže Urbana V. Veraikon byl vystavován nejen při korunovacích, ale také při pohřbech králů. Odedávna patřil mezi nejvýznamnější a nejuctívanější předměty českého královského pokladu.

 Zajímavým doplněním výstavy je i soubor historických obrazů z korunovací našich panovníků. Nejenže vidíme jak vypadala taková korunovace, ale také jak byl vyzdoben Vladislavský sál. Vypadal jinak než v současné době. Byl vyzdoben malbami Josefa Navrátila. Stěny, podlahy i nádvoří byly potaženy červenobílým suknem, které si mohli přihlížející roztrhat na památku.

České korunovační klenoty – symbol českých dějin uprostřed Evropy

Ivana Haslingerová

Od 19. do 29. dubna 2008 jsou ve Vladislavském sále Pražského hradu vystaveny české korunovační klenoty. Výstava korunovačních klenotů je otevřena denně  od 9.00 do 17.00 hodin. Stalo se tak opět po pěti letech, v roce devadesátého výročí vzniku samostatné republiky. Výstava je zvláštní tím, že po padesáti letech se uskutečnila opět v jednom z nejkrásnějších a největších prostorů nejen v Čechách, ale v celé Evropě, Vladislavském sále Pražského hradu, pocházejícím z doby před rokem 1500. Od roku 1978 byly klenoty vystavovány v gotickém podlaží Starého královského paláce, kde je umístěna stálá výstava "Příběh Pražského hradu". Rozlehlý prostor Vladislavského sálu dovolil širší pojetí výstavy.

Svatováclavská kaple očekávala 17. dubna 2008 příchod presidenta republiky spolu s dalšími šesti klíčníky, aby na její oltář přinesli korunovační klenoty, které budou poté přeneseny do Vladislavského sálu Pražského hradu na výstavu "České korunovační klenoty – symbol českých dějin uprostřed Evropy"

Kromě vlastního souboru korunovačních klenotů jsou letos mimořádně vystaveny čtyři desítky dalších exponátů, které souvisejí s historií korunovací. Mezi nimi jsou například skvostné kostelní náčiní, relikviáře s ostatky svatých a deskové obrazy, které se používaly při korunovacích a které odedávna patřily k nejvzácnějším částem českého královského pokladu. Spolu s klenoty jsou  všechny tyto vzácné liturgické památky vystaveny proto, že k tomuto obřadu patřily.  Málokdo si totiž v současném, komunisty uměle ateizovaném státě, uvědomuje, že korunovace byl liturgický obřad, při němž čeští králové přijímali dokonce jáhenské svěcení. Církevní hodnostáři, kteří prováděli korunovační obřad, byli oblečeni do nádherných bohoslužebných rouch, v rukou měli berly, na hlavě mitry a na hrudi pektorály. Slavnostní akt provázel hlahol zvonů, trub i salvy z děl. V 18. století pak korunovační slavnosti nabyly podoby velkolepého barokního divadla, jehož příprava zaměstnávala velké týmy lidí po řadu měsíců. Korunovační rituál byl po celá staletí prakticky stejný jako v době Karla IV. Současná výstava naznačuje právě tuto všestrannost a obsáhlost korunovačních obřadů. Děkan Metropolitní kapituly Sv. Víta Michal Slavík našemu listu prozradil, že je reálná naděje, že se podaří vystavit i další předměty ze svatovítského pokladu, které jsou dosud lidem skryty. Budou vystaveny v kapli Svatého Kříže a nad projektem prý již přijal záštitu prezident republiky Václav Klaus. Významovou i výtvarnou dominantou výstavy je soubor českých korunovačních klenotů, který tvoří Svatováclavská koruna z doby před rokem 1346, korunovační žezlo a jablko z druhé třetiny 17. století, korunovační kříž ze 70. let 14. století, korunovační meč ze 13. století a korunovační roucho z poloviny 17. století.

Letošní výstavu korunovačních klenotů k dnešnímu dni 25.4.2008 vidělo 20 371 návštěvníků.Výstava, která se letos koná ve Vladislavském sále Pražského hradu, skončí již v úterý 29. dubna v 17.00 hodin. Krátce poté sedm klíčníků nebo jejich zástupců uloží korunovační klenoty zpět do korunní komory v Katedrále sv. Víta.

Výstava korunovačních klenotů k devadesátému výročí vzniku republiky

David Šebek

V  roce devadesátého výročí vzniku samostatné republiky budou ve Vladislavském sále Pražského hradu budou od 19. do 29. dubna 2008  vystaveny české korunovační klenoty. Kromě vlastního souboru korunovačních klenotů budou letos mimořádně vystaveny čtyři desítky dalších exponátů, které souvisejí s historií korunovací. Mezi nimi jsou například relikviáře a deskové obrazy, které se používaly při korunovacích a které odedávna patřily k nejvzácnějším částem českého královského pokladu. Významovou i výtvarnou dominantou výstavy bude ovšem soubor českých korunovačních klenotů, který tvoří Svatováclavská koruna z doby před rokem 1346, korunovační žezlo a jablko z druhé třetiny 17. století, korunovační kříž ze 70. let 14. století, korunovační meč ze 13. století a korunovační roucho z poloviny 17. století. Dne 17. dubna 2008 se na Pražském hradě sejde sedm držitelů klíčů nebo jejich zástupců - prezident republiky, předseda vlády ČR, arcibiskup pražský, předseda Senátu, předseda Poslanecké sněmovny, probošt Metropolitní kapituly u sv. Víta a primátor hlavního města Prahy, aby otevřeli korunní komoru ve Svatováclavské kapli katedrály svatého Víta a umožnili přístup do trezoru, v němž jsou uloženy české korunovační klenoty.  

Na Pražském hradě začala letní sezóna

Petr Hájek, ředitel Tiskového odboru

Správa Pražského hradu oznamuje, že  1. dubna 2008 začala na Pražském hradě letní sezóna. Od tohoto dne je areál Pražského hradu otevřen denně od 5.00 hodin do 24.00 hodin. Návštěvnické objekty, včetně Katedrály sv. Víta, jsou otevřeny od 9.00 do 18.00 hodin. (O nedělích bude Katedrála sv. Víta z důvodu konání církevních obřadů otevřena od 12.00 hodin.) S počátkem letní sezóny se opět otevírají zahrady. Jejich otevírací doba letos bude:  duben, říjen denně od 10.00 do 18.00 hod.,  květen, září denně od 10.00 do 19.00 hod., červen, červenec denně od 10.00 do 21.00 hod., srpen  denně od 10.00 do 20.00 hod. Výstavy na Pražském hradě jsou otevřeny denně (včetně pondělí) od 10.00 do 18.00 hodin.

Napětí mezi pohanským a křesťanským, krásou a umíráním, utrpením a extází v Obrazárně Pražského hradu

David Šebek

 V Obrazárně Pražského hradu je instalována další komorní výstava z cyklu Obrazárna pod lupou.  Výstava se váže k obrazu malíře Carla Saraceniho „Svatý Šebestián“ a má název „Půvab i utrpení. Poznámky k obrazu“. Tradiční a obecně rozšířená reprezentace mučednické epické scény s Šebestiánem, připoutaným a rozstříleným šípy, je na Saraceniho díle redukována na pololežící nahé tělo krásného mladíka s extaticky zakloněnou hlavou s jediným šípem a téměř neznatelnou stopou krve. Obraz s takto pojatým námětem se zdá smyslný, přitažlivý, erotizující, opravdu vzdálený představě bolesti a utrpení spojené se světcovým osudem. Všem diváckým pohledům „vystavený“ Šebestián připomíná spíše svět antických mýtických hrdinů, umírajícího Adonise, nejkrásnějšího muže a milence olympských bohyň než raně křesťanského prvomučedníka. A toto napětí mezi pohanským a křesťanským, krásou a umíráním, utrpením a extází nutně vzbuzuje zvědavost. Obrazárna Pražského hradu se nachází na II. druhém hradním nádvoří a je v zimním období otevřena denně od 9.00 do 16.00 hodin.

Dílo Mikoláše Alše se vrací do Jízdárny Pražského hradu

David Šebek

Téměř po třech desetiletích se do Jízdárny Pražského hradu vrací dílo malíře Mikoláše Alše. Správa Pražského hradu a Národní galerie v Praze zde společně pořádají výstavu "Mikoláš Aleš 1852→2007". Nad výstavou převzal záštitu prezident České republiky Václav Klaus, který ji rovněž slavnostně zahájil. Výstava v chronologickém sledu nabízí panoramatický přehled Alšovy tvorby zahrnující jak jeho malířské dílo, tak kartony, ilustrace či monumentální návrhy pro architekturu. Prostor rovněž dostává rozsáhlý soubor předmětů z Alšova osobního vlastnictví: vybavení domácnosti, nábytek, předměty denní potřeby, pracovní nástroje, dary a nejrůznější suvenýry. Základ výstavy tvoří bohatý fond Národní galerie v Praze, doplněný o zápůjčky ze sbírek Správy Pražského hradu, Památníku národního písemnictví, Muzea hl. města Prahy, Západočeské galerie v Plzni, Galerie výtvarného umění v Ostravě a dalších institucí i soukromých sbírek. Výstava potrvá do 20. dubna příštího roku    

Přednáška z doprovodného cyklu Příběhu Pražského hradu

David Šebek

Správa Pražského hradu zve všechny návštěvníky Pražského hradu na další přednášku pořádanou ve čtvrtek 29. listopadu 2007 od 17.00 hodin v rámci stálé expozice Příběh Pražského hradu. V rámci minicyklu věnovaného významným výročím připravila prof. PhDr. Milena Bartlová, CSc., lekci o Zimundovi Lucemburském, od jehož smrti letos uplyne 570 let, a jeho vlivu na tehdejší výtvarné umění. Přednáška se uskuteční ve čtvrtek dne 29. listopadu 2007 od 17.00 hodin v Apelaci u Jezdeckých schodů Starého královského paláce na Pražském hradě. Rezervace míst na webových stránkách www.pribeh-hradu.cz v sekci Přednášky a na telefonu 224 373 102.

Starý královský palác se vrací do 16. století

Petr Hájek, ředitel Tiskového odboru

Starý královský palác na Pražském hradě nepatrně mění svou podobu. Při celkovém restaurování severního průčelí paláce byla vybourána vestavba na plášti koutového vřetenového schodiště z přelomu 18. a 19. století, aby byla nahrazena pláštěm v podobě, jakou měl na počátku 16. století. Plášť schodiště, nově tvořený kamennými profilovanými okny, se tak vrací do stavu, v jakém byl po svém dokončení podle návrhu Benedikta Rieda († 1534), architekta českého a uherského krále Vladislava Jagellonského. Obnova pláště schodiště není jediným cílem letošního restaurování severního průčelí Starého královského paláce. Byly také vyměněny některé díly tzv. fiál, které byly poškozeny při velkém požáru Hradu v roce 1541. Díly vykazovaly statické poruchy a musely být nahrazeny novými. Dále byl restaurován pamětní nápis, který prozrazuje jméno stavebníka a datum vzniku Vladislavského sálu. Starý královský palác (jeho dnešní podoba je z roku r. 1509) je jedním z nejvýznamnějších objektů národní kulturní památky Pražský hrad. V jeho interiéru se nachází Vladislavský sál, který byl v době svého vzniku (dokončen byl v r. 1500 nebo 1502) největším jednotně klenutým sálem v Evropě. Starý královský palác je dnes přístupný veřejnosti; v jeho prostorech se mimo jiné nachází stálá expozice Příběh Pražského hradu. Přístupný je také Vladislavský sál, který se uzavírá jen občas, při výjimečných reprezentačních akcích Kanceláře prezidenta republiky: nejbližším příkladem jsou oslavy státního svátku 28. října.

Popis dílu okna, který byl   instalován během ukázky: Materiál: Božanovský pískovec, Rozměry: 120x50x40 cm, Hmotnost: 320 kg

Slavnostní otevření nové přístupové cesty k Masarykově vyhlídce

David Šebek

Masarykova vyhlídka se nachází v odlehlé části hradních zahrad a nabízí atypický pohled na Pražský hrad. Řešení přístupové cesty navrhl student ČVUT Jan P. Vlček, který se stal vítězem architektonické soutěže probíhající pod patronací manželky prezidenta republiky, paní Livie Klausové. Paní Livia Klausová se v sobotu 22. září 2007 slavnostního otevření nové přístupové cesty osobně zúčastnila. Slavnostnímu otevření předcházelo vystoupení šermířské skupiny Dominik.

Vinobraní na Pražském hradě

David Šebek

O nadcházejícím víkendu se v Královské zahradě Pražského hradu uskuteční 2. ročník Pražského vinobraní. Přijďte potěšit svého ducha, oči a chuťové buňky! Čekají vás komentované prohlídky hradní vinice či ukázky nástrojů sloužících k výrobě vína. Zatímco vy si budete pochutnávat na výborném burčáku, vaše děti mohou soutěžit o ceny s Příběhem Pražského hradu. Dětský víkend proběhne ve dnech 6. a 7. října 2007. Na Jiřském náměstí budou opět připraveny řemeslnické a výtvarné dílny, v nichž si děti i dospělí mohou vyzkoušet dávno zapomenutá řemesla našich předků – kromě tradičních replik středověkých zbrojí bude možné vytvořit si vlastní vzor látky pro královský oděv podle představených vzorů z tkanin vystavených v Příběhu Pražského hrad u. Program bude probíhat po celý víkend od 10 do 17 hodin, vstup je jako vždy zdarma a úspěšní účastníci hry budou moci navštívit bezplatně (s rodičovským doprovodem) i prostory stálé expozice, kde se mohou na vlastní oči podívat na vystavené oděvy patřící českým panovníkům a jejich manželkám. Na všechny pak čekají drobné odměny a možnost zapojit se i do programu o historii vinařství v Míčovně v Královské zahradě

Obrazárna Pražského hradu představuje další vzácné dílo

David Šebek

Obrazárna Pražského hradu získala do své stálé expozice další vzácné umělecké dílo. Formou dlouhodobé zápůjčky od tuzemského soukromého sběratele se první výstavní sál obohatil o rozměrný obraz Bartholomea Sprangera „Alegorie na turecké války“. Obraz se tak téměř po 400 letech vrátil do prostoru, pro nějž byl stvořen. Olej na dřevě ze sklonku Sprangerovy tvorby doprovází texty vysvětlující obsah obrazu a materiál z reflektografického průzkumu. Ten odhalil četné podmalby. „Alegorie na turecké války“ je jediným Sprangerovým dílem s tématikou tureckých válek. Malířskými charakteristikami náleží obraz do pozdní fáze Sprangerovy tvorby krátce před jeho smrtí, kolem roku 1610. Vyobrazená alegorická scéna, redukovaná na několik málo postav a detailů, odkazuje pomocí symbolů k tématu tzv. patnáctileté války mezi Habsburky a Tureckem. V rámci Obrazárny dílo dobře koresponduje i se souběžně probíhající výstavou „Rudolfínskákrása“. „Návštěvník expozice má premiérovou příležitost shlédnout několik malířských pokladů z původní císařské sbírky pohromadě,“ zdůrazňuje kurátorka Obrazárny Magda Machková. Uspořádání výstavy „Rudolfínská krása“ umožnila i laskavost dalšího zapůjčitele, britskéspolečnosti Tomasso Brothers. Nizozemský malíř, kreslíř a freskař patřil mezi klíčové osobnosti uměleckého prostředí na Pražském hradě, kde se poprvé objevil začátkem 80. let. Do té doby prošel Bartholomeus Spranger (Antverpy 1546 – Praha 1611) mnoha evropskými malířskými středisky a naučil se ovládat různé techniky, používat výtvarné prostředky, které mu pomohly k vytvoření vlastního výrazného stylu. V Rudolfových službách pracoval více něž 25 let a své objednavatele těšil krásnými díly s mytologickou i náboženskou tématikou. Kromě čtyř obrazů ve stálé expozici Obrazárny, ilustrujících žánrovou i výtvarnou rozmanitost jeho projevu, a významných zápůjček, hostujících na výstavě „Rudolfínská krása – nově objevená díla dvorských umělců císaře Rudolfa II.“, se v Hradních prostorách zachovala např. freska "Merkur a Minerva" na stropě Bílé věže (součást Nového paláce).

Bartholomeus Spranger: "Alegorie na turecké války"

Magda Machková

Sprangerova Alegorie na turecké války je nejnovější zápůjčkou do stálé expozice Obrazárny Pražského hradu. Obraz představuje zajímavou možnost seznámit se v jednom uměleckém díle s malířským stylem slavného dvorního mistra Bartholomea Sprangera s aktuální dobovou situací, ve které se ocitl objednavatel obrazu, císař Rudolf II., i se skrytými významy detailů tvořících žánr alegorie. Deskový obraz je jediným Sprangerovým dílem s tématikou tureckých válek, na niž se v okruhu rudolfínských umělců specializoval především malíř Hans von Aachen. Ten vytvářel mnohafigurové složité kompozice oslavující habsburské úspěchy na vojenském poli. Spranger oproti tomu zvolil vertikální formát, který neobsáhne velká „vyprávění“, ale naopak, dokáže se soustředit a zkoncentrovat obsah do konkrétní scény. Rozvržení na obraze pracuje se dvěma výtvarnými i významovými plány: kompozices okřídlenou bohyní Vítězství, šlapající na postavu Turka, s černým orlem, malým putti a letící personifikací Slávy vystupuje z  tažení. Malířskými charakteristikami - plnou barevností, zdůrazněnými přechody jasně osvětlených a temných stinných ploch, zpracováním ženské tváře i těla – náleží obraz do pozdní fáze Sprangerovy tvorby krátce před jeho smrtí.

Prezident republiky Václav Klaus zahájí  Jazz na Hradě

David Šebek

Ve středu 19.9. 2007 se na Pražském hradě uskuteční již 35. koncert z cyklu Jazz na Hradě. Během koncertu tentokrát vystoupí kvarteto amerického tenorsaxofonisty Johnnyho Griffina, který je jednou z nejvýraznějších osobností moderního jazzu. Během své kariéry spolupracoval s muzikanty jako Lionel Hampton, Theonius Monk, John Coltrane či Dizzy Gillespie. Dle aktuálního počasí se koncert uskuteční buď venku v zahradě Na Valech, nebo ve Španělském sále Pražského hradu. Koncert, který začíná ve 20.00,  jako již tradičně zahájí prezident republiky Václav Klaus.

Léta nesvobody na Pražském hradě

David Šebek

Výstavní cyklus v Tereziánském křídle Starého královského paláce "Pražský hrad ve fotografii" vrcholí třetím dílem "Fotografie z totalitních časů". Přesně takový podtitul by mohl dostat třetí závěrečný díl výstavního cyklu Pražský hrad ve fotografii. Podle kurátorky výstavy Kláry Halmanové si výstava klade za cíl jednak představit fotografie, které se nacházejí v archivech a soukromých sbírkách a jednak prezentovat nepřístupná a neznámá místa Pražského hradu.

Západní průčelí chrámu sv. Víta, 1943 od Karla Plicky. Karel Plicka fotografoval obvykle ze stativu na formáty 6 x 9 cm až 10 x15 cm. Čekal na ideální světelné podmínky a vytvořil si nezaměnitelný autorský rukopis. Zrcadlení je zde výrazným kompozičním akcentem, nepřímo však upozorňuje i na jev, jemuž se přezdívá „Plečnikovo moře“.Na hladké dlažbě nádvoří upraveného podle projektu architekta Plečnika bývá po dešti souvislá vrstva vody. (majitel: Národní památkový ústav)

„Naším cílem je i ukázat stavební proměny Hradu v dobovém kontextu. Pražský hrad ve fotografii 1939 – 1989 je třetí a poslední částí cyklu výstav věnovaných fotografickým dějinám tohoto místa. První část cyklu, zaměřená na druhou polovinu 19. století, byla pro návštěvníky přístupná na přelomu roku 2005 a 2006, druhá část, zahrnující období od roku 1900 a zejména První republiku, byla otevřena od srpna 2006 do ledna 2007. Poslední výstava cyklu, která by mohla nést podtitul „léta nesvobody“, představuje Pražský hrad v období druhé světové války a především za komunistické totality. Odhlédneme-li od politických událostí, neprošel Pražský hrad jako objekt v letech 1939 – 1989 tak výraznými změnami jako za První republiky, kdy pro prezidenta Masaryka pracoval architekt Josip Plečnik, přesto stavební činnost na Hradě neustala a jména Pavel Janák, Otto Rothmayer nebo Jaroslav Fragner jistě stojí za připomenutí. Architektonické proměny jsou doplněny dokumentací politických a společenských akcí, jež se odehrály na Hradě, a portréty osobností,“ říká o výstavě Halmanová

Skupina MÁJ 57

Úsilí o uměleckou svobodu na přelomu 50. a 60. let

David Šebek

Kulturní nabídku Pražského hradu obohacuje v Císařské konírně Pražského hradu nová retrospektivní výstava "Skupina MÁJ 57" - "Úsilí o uměleckou svobodu na přelomu 50. a 60. let“. Máj 57 byla skupina umělců, kteří v polovině padesátých let vystoupili proti diktátu oficiální kultury. „Výstava je novým příspěvkem k stále ještě ne příliš zpracovanému období padesátých let,“ říká autorka expozice Adriana Primusová ze Správy Pražského hradu s tím, že některá díla jsou vystavena vůbec poprvé. Expozice Máj 57 na Pražském hradě je ojedinělou kolekcí děl vybranou z 16 státních a 20 soukromých sbírek. Její architektonické řešení pochází z dílny architekta Davida Vávry, který vnímá výstavu jako pocit naděje i napětí, veselosti i smutku, a přitom celkovou harmonii. David Vávra se řešení expozice ujal i proto, že rok 1957 v názvu skupiny Máj je i rokem jeho narození. „Takovou věc prostě nešlo odmítnout,“ vysvětluje s úsměvem známý herec divadla Sklep a spoluautor televizního cyklu Šumná města. Vážněji zároveň dodává, že k tématu výstavy má blízko i proto, že i on – i když v pozdější době – na vlastní kůži zažil tlaky socialismu na svou tvorbu. „Pruda socialismu člověka tvůrčím způsobem nabíjela, ale zároveň ho velmi omezovala a bylo třeba se s tím neustále vyrovnávat,“ dodává. A právě toto „vyrovnávání se“ je za tématy všech obrazů. „Ze všech vystavených děl mám příjemný pocit pozitivního vzdoru,“ říká Vávra.

Umělci proti diktátu komunistické kultury

David Šebek

Správa Pražského hradu pořádá v Nové galerii Pražského hradu další zajímavou výstavu s názvem "Skupina MÁJ 57" pojednávající o úsilí o uměleckou svobodu na přelomu  50. a 60. let. Jde o  první retrospektivní výstavu skupiny umělců, kteří v polovině padesátých let vystoupili proti diktátu oficiální kultury. Zájemci uvidí ojedinělou kolekci děl z 16 státních a 20 soukromých sbírek.

Rozhovor se smrtí končí. Sobota je posledním dnem, kdy mohou návštěvníci shlédnout ojedinělou výstavu. „Unikáty Svatovítského pokladu/ Rozhovor se smrtí/ Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic - básník jagellonské doby“. Výstava, nad kterou převzal záštitu prezident republiky  Václav Klaus, skončí již 1. července 2007. Už jen tři dny mají tudíž návštěvníci Pražského hradu na to, aby shlédli tuto ojedinělou výstavu .  Expozice díky své atypické koncepci přilákala za dobu svého trvání více než deset tisíc návštěvníků. Prostřednictvím osudu vynikajícího českého básníka Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic vykresluje obraz doby konce 15. a počátku 16. století. Vedle špičkových zlatnických děl ze Svatovítského pokladu tu jsou vystaveny památky malířství, sochařství a knižní kultury, které vypovídají o duchovním klimatu doby, o jejím životním stylu i o vztahu ke smrti. Výstava se koná v Císařské konírně na Pražském hradě, otevřena je denně od 10.00 do 18.00 hod

Na Pražském hradě je k vidění unikátní roucho Anny Svídnické. Ojedinělá expozice Příběh Pražského hradu nabízí svým návštěvníkům další unikát. Tím je nově zrestaurované pohřební roucho, které podle všech dostupných informací patřilo jedné z žen českého krále Karla IV., pravděpodobně Anně Svídnické, „Roucho bylo sestaveno z několika fragmentů do podoby trojrozměrných šatů,“ uvedla kurátorka expozice Příběh Pražského hradu Sylvie Novotná s tím, že je návštěvníci najdou v Karlově síni v sekci lucemburské gotiky.

Instalace pohřebního roucha je součástí každoroční pravidelné obměny expozice. Další novinkou se stane například unikátní sbírka mincí či zcela nové panely přehledně popisující život jedenácti historických osobností.

Zrestaurované pohřební roucho Anny Svídnické před instalací do expozice. Foto: SPH-Jan Gloc

Zcela zásadní novinkou je také rozšíření doprovodného dětského programu
o část zaměřenou na děti předškolního věku. „Jde o další posílení vzdělávací funkce naší expozice,“ uvedla Novotná. Doplnila, že popudem k rozšíření dětského programu byl velký zájem o soutěž Hra na Hrad, která je v expozici zaměřena na žáky obou stupňů základních škol.

Jaromír Hnilička a brněnský jazz

Jan Beránek a Michal Matzner

Legendární brněnský trumpetista a letošní pětasedmdesátník Jaromír Hnilička je respektovaným veteránem české jazzové scény. Prosadil se především jako hvězda Orchestru Gustava Broma, ve kterém od roku 1955 působí dodnes jako vynikající sólista, aranžér a skladatel originálních, nezapomenutelných a oceňovaných kompozic.Upozornil na sebe Egyptskou suitou, vytvořenou v r. 1957 ve spolupráci se svým jazzovým souputníkem Luďkem Hulanem. Neoficiální hymnou brněnského Jazzklubu, založeného téhož roku, se brzy poté stalo excelentní Hniličkovo Příležitostné blues, dodnes vzpomínané generacemi mladších hudebníků. Velká éra komponujícího trumpetisty přišla v další dekádě, kdy Bromův orchestr hrál ve své vrcholné formě. Na druhém Mezinárodním jazzovém festivalu Praha 1965 vzbudila zaslouženou pozornost Hniličkova kompozice Kyrie Eleison, jejímž logickým pokračováním pak byla průkopnická Missa Jazz, nahraná a vydaná na značce Saba v červnu 1969. Mezinárodní ohlas získala Studie pro čtvrttónovou trubku, kterou pro Hniličku zkomponoval brněnský skladatel Pavel Blatný. Po úspěšném Hniličkově provedení zaujala vynikajícího amerického trumpetistu Dona Ellise natolik, že si nechal u americké firmy Holton zkonstruovat podobný nástroj jako měl Hnilička a se svým Big Bandem se po další desetiletí věnoval také jazzu vycházejícímu z mikrointervalové hudby.

Hudba z archivu Pražského hradu z počátku 18. století

Adéla Douchová

V době vrcholného baroka žilo v Praze mnoho hudebníků a působilo zde i několik šlechtických kapel. Svědectvím o bohatém hudebním životě, odehrávajícím se na kůrech pražských kostelů, je několik zachovaných hudebních sbírek. Na koncertě Collegia Mariana bude provedena figurální hudba, která zněla na Pražském hradě ve svatovítské katedrále v 1. polovině 18. století. Skladby českých skladatelů, Zelenky, Brentnera, Reichenauera, Sehlinga nebo Loose, pocházejí ze sbírky hudebnin Svatovítské katedrály. Stejně tak je tomu v případě árií od Antonia Lottiho a Johanna Josepha Fuxe. Správa Pražského hradu připravila pro všechny příznivce vážné hudby další výjimečný koncert z cyklu Hudba Pražského hradu. V sobotu 19. května 2007 od 17.00 hodin v Rothmayerově sále vystoupí soubor Collegium Marianum s programem „Hudba z archivu Pražského hradu z počátku 18. století“.

Další výstava z cyklu „Nově restaurované památky na Pražském hradě“

Adéla Douchová

Správa Pražského hradu zahájí dnes, v úterý 15. května, již třetí výstavu z  cyklu „Nově restaurované památky na Pražském hradě“.  Cyklus výstav malého formátu seznamuje návštěvníky se zajímavými uměleckými předměty ze sbírek Pražského hradu a přibližuje péči o tato díla i práci odborníků a restaurátorů. Výstava přiblíží návštěvníkům historii Zpívající fontány při Letohrádku královny Anny v Královské zahradě a zároveň je seznámí s náročným procesem restaurování, kterým tato památka prošla v nedávné době. Výstava se koná v místnosti bývalého Korunního archivu ve Starém královském paláci, tedy v místnosti, která dlouho nebyla přístupná veřejnosti. Výstava je součástí Velkého i Malého návštěvnického okruhu Pražského hradu.  

Večer mladých jazzových zpěvaček na Hradě

 Aleš Benda

V projevu jazzových vokalistů nemusí hrát hlavní roli klasická pěvecká technika, zdůrazňující hlasový rozsah, témbr, plnost a krásu tónu nebo přesnou intonaci. Pro jazzové „bel canto“ je důležitá výrazová autentičnost, originalita a schopnost vstřebat tradiční bluesovou formu a evergreenové standardy. Tato kritéria respektuje čtveřice zpěvaček, které se představí návštěvníkům dalšího koncertu cyklu Jazz na Hradě.Petra Ernyeiová vyrostla v rodině renomovaného tradicionalisty a proto synkopy vstřebávala už s mateřským mlékem. V 18 letech debutovala na festivalu v americkém Sacramentu, po návratu prošla Originálním Pražským Synkopickým Orchestrem Pavla Klikara a jejím dalším působištěm se stal Pražský Swingový Orchestr Jana Matouška. Své první album Who Loves You stylově zasadila do 30. let a druhým titulem Blue And Sentimental se posunula o jednu swingovou dekádu dál. Vedle účinkování ve velkých kapelách spolupracuje také s malými skupinami, nejčastěji s kvartetem Jakuba Šafra, pianisty mimořádné swingové erudice.Barbora Řeháčková začala v šesti letech hrát na housle a hudební vzdělání později doplnila studiem zpěvu. S folklórním souborem Jičíňáček zpívala a tančila v mnoha zemích Evropy. Po absolvování konzervatoře v Teplicích (1999) působila tři roky jako violistka teplické Severočeské filharmonie. Jednou si ale z legrace zazpívala s kolegy filharmoniky na plese a pak už nechávala violu stále častěji odpočívat, protože ji zlákalo zpívání s jazzmeny jako jsou např. Petr Malásek, František Kop, Svatopluk Košvanec, Vladimír Žižka, Zdeněk Zdeněk, Jiří Růžička nebo Vít Fiala. Zpěvačka, jejímiž idoly jsou Ella Fitzgerald a Vlasta Průchová, vystupuje s big bandem Felixe Slováčka, Swingbandem Ferdinanda Havlíka nebo Bohemia Big Bandem Bohuslava Volfa.