hhh

Korupce v EU a její důvody

Jan Svoboda

Jedním z nejčastějších argumentů českých eurooptimistů pro rozšíření pravomoci Evropské unie je, že „vyčistí ten náš zahnilý rybníček“, neboli zatočí s korupcí. Buď pevně věří v to, že čerta je nejlepší vyhnat ďáblem, nebo zcela spoléhají na informace z našich médií, které o hříchu v Bruselu taktně mlčí. Jak je možné, že se korupce drží Evropské unie jako klíště? Jako korupce je případ označen jen když prokáží kriminální úmysl, jinak jde pouze o „finanční iregularitu“ která nebude nikdy prošetřena. Evropský parlament, ačkoli by měl kontrolovat EK má s ní dohodu, že nevyslyší lidi, které EK suspenduje. Korupce je všude tam, kde někdo manipuluje s cizími penězi. Bruselští úředníci se dosazují navzájem s pomocí politiků, kteří mají zálusk na pohodlná místa v EU, pokud by klesla jejich podpora v národních parlamentech. EU je zde přímo antidemokratická – politik musí prohrát v národních volbách a prokázat loajalitu EU, aby byl dosazen do orgánů EU (viz. Špidla). Aby se něco změnilo, museli by většiny lidí v téměř ve všech zemích zvolit zcela jiné vlády a je mnohem snadnější celou EU rozpustit, než ji změnit proti vůli tamních vysokých úředníků. EU splňuje všechny zásadní požadavky pro vznik a bujení korupce. Tyto její vlastnosti jsou zakořeněny základech jejího systému a to od jejího samého založení. To samozřejmě láká velmi specifickou sortu lidí.>>

Třetí euroústava na obzoru

ivana Haslingerová

Předseda vlády ČR Jan Fischer povede delegaci České republiky na mimořádném zasedání Evropské rady, které se koná ve čtvrtek 11. února v Bruselu. Členem delegace je také ministr vlády ČR pro evropské záležitosti Juraj Chmiel. Dle sdělení Úřadu vlady budou "hlavy států a předsedové vlád členských zemí EU diskutovat především o finančních a ekonomických otázkách v souvislosti s připravovanou Strategií EU 2020, která má nahradit dosavadní Lisabonskou strategii. Tématem rozhovorů bude také otázka klimatu v návaznosti na konferenci OSN o změnách klimatu v Kodani, aktuální situace na Haiti a řešení následků zemětřesení, které tuto zemi zasáhlo v lednu." Takže se zase opět naplnila slova prezidenta republiky, který na protestní demonstraci Svobodných proti Lisabonské smlouvě uvedl na Hradčanském náměstí, že "bude třetí smlouva a čtvrtá smlouva a padesátá devátá smlouva..." Nikdo tehdy netušil, že najeho slova dojde tak brzy po jejím přijetí. Člověka maně napadá kde by byly Spojeneé státy americké, kdyby neustále měnily svou ústavu.

Věřím, že nová EK bude plně akceschopná

Jan Fischer, předseda vlády ČR

Evropský parlament na svém zasedání 9. února schválil většinou 488 hlasů z 697 přítomných poslanců jmenování Evropské komise (EK). Nová Komise byla bezprostředně poté formálně jmenována i Evropskou radou v písemné proceduře a dnem 10. února 2010 se tedy ujímá své funkce. Byl tak završen proces zahájený již během českého předsednictví na loňském červnovém zasedání Evropské rady. Vítám tento pozitivní krok a jsem přesvědčen, že nová Komise v čele s předsedou José Manuelem Barrosem se ihned chopí svých úkolů, mezi nimiž je i řada naléhavých věcí, pro které dosavadní, již „přesluhující“ Komise neměla dostatečný mandát. Jmenování nové Komise podle nedávno přijaté Lisabonské smlouvy je dalším významným krokem v uvádění této smlouvy v život. Věřím, že nová Komise během svého funkčního období prokáže, že je plně akceschopným sborem složeným z vynikajících osobností z jednotlivých členských států, který bude efektivně pracovat ve prospěch celé Evropské unie.

Přál bych si vystoupit z Evropské unie

František Matějka

Pamatujete si na jednu krásnou českou pohádku, ve které švec, aby si mohl zazpívat, musí přeskočit do sousedního státu? Myslím, že tak dopadnou občané EU. V té době už bez nás, zatímco ona bude dál utiskovat občany svých zemí a ukusovat z jejich osobních svobod. Památnými 100W žárovkami to nezačalo. To byl jen průběžný stav, který byl jen více vidět. Regulace všeho možného byly v EU už dávno. Všechny jsou prý pro blaho lidu. Zřejmě proto, že EU považuje lidi v jednotlivých zemích za úplné pitomce, kteří se nedokážou sami rozhodnout, co pro ně je a co není dobré. EU už zregulovala hodně a na zbytek se chystá. Skutečný volný a svobodný trh v EU neexistuje, protože je pokřiven dotacemi, příkazy a limity čeho se smí a čeho nesmí kde v EU pěstovat, vyrábět a chovat. Skutečný trh a jeho sílu Evropská unie pod tíhou regulací a dotací nezná. Prosazuji vystoupení České republiky z EU. Nestane se nic hrozného. Nenechme se zbytečně strašit od těch, kteří jsou většinou odkázani ve svém "byznysu" na dotace - tedy ty zdroje, které vydělal a zdanil někdo jiný, komu nyní chybí v rozvoji své země, svého podnikání a své rodiny, zatímco politici, kteří ze stejných (tedy cizích) peněz žijí, to označují za solidaritu. Vystoupením z EU získáme zpět právo rozhodovat o své zemi, o naší legislativě a o svobodě každého občana v jeho každodenním životě mimo režim hloupých a byrokratických regulací, nařízení a příkazů.>>>

Petr Mach: "Only Klaus is our President, not you, Mr. Rompuy"

Ivana Haslingerová

To, před čím jsme ve Fragmentech dlouhodobě varovali (viz např. články "My občané nechceme dva prezidenty, dva ministry zahraničí ani dvě ústavy!", "Nechci dva prezidenty a dvě vlády" ...), že po přijetí euroústavy známé pod pokryteckým názvem Lisabonská smlouva budeme mít dva prezidenty, se 29. ledna 2010 potvrdilo. EU ihned po jejím přijetí ustanovila úřad svého "prezidenta", kterého opět pokrytecky tituluje "stálý předseda Evropské rady". Stal se jím počátkem ledna 2010 Herman Van Rompuy a ten obratem začal vykonávat spanilé jízdy do všech národních států, které spadají pod jeho protektorát. U eurofederalistů v čele s Van Rompuyem přetrvává slepá víra, že když zavedou kolektivizující mechanismy, dospějí k nirváně. Je to podobné Marxovu modelu beztřídní společnosti. Nepřejí si, aby EU byla volným sdružením suverénních států, které se sdružily pouze za účelem společné celní unie a volného obchodu. Neboli takovou EU, do níž jsme chtěli vstoupit.

Není divu, že vrcholného zástupce Evropské říše, pana Hermana Van Rompuye, čekaly při příjezdu na Hrad protestní transparenty občanů, kteří již zažili v minulosti příjezdy jiných říšských Hermanů. I když Hrad byl uzavřen neprodyšně policií, jeho limuzína byla nucena před vjezdem do něj projet kolem skupin vlastenců, kteří si uvědomují, co pro nás všechny příjezd tohoto říšského protektora znamená. "Pán z EU" si tak mohl přečíst řadu nelichotivých hesel a sloganů jako "Only Klaus is our President, not you" (pouze Klaus je náš prezident, ne vy"...), "EU = Socialism" ("Evropa = socialismus"), "van Rompuy: expensive and useless President" ( "van Rompuy: nákladný a zbytečný prezident"). Není překvapivé, že symbolické protestní přivítání pana evropského protektora zorganizovala Machova Strana svobodných občanů. (Petr Mach čtvrtý zprava, uprostřed Jaroslav Bachora, místopředseda strany) Na horním snímku Pert Mach a v klobouku předseda pražského krajského sdružení František Pecka.>>>

Havel a spol. pomáhají budovat Eurábii

Adam B. BARTOŠ 

Česká republika dohání západní Evropu a po jejím vzoru pomáhá budovat Eurábii – zasazuje se o všestranný rozvoj vztahů mezi Evropskou unií a arabským světem. Zdá se vám to jako sci-fi? Je to realita. Po českých ministerstvech koluje dvacetistránkový akční plán tzv. Aliance civilizací, který má napomoci sližování západního a muslimského světa. Materiál jednotlivým ministerstvům doporučuje konkrétní opatření k naplnění těchto cílů. Podporovateli tohoto projektu jsou lidé z okruhu exprezidenta Havla.  Aliance civilizací vznikla v roce 2005 z iniciativy Španělska a Turecka pod záštitou OSN. Hlavním motivem pro její vytvoření bylo odpořit porozumění a respekt mezi odlišnými společnostmi – především mezi muslimským a západním světem – přes jejich kulturní a náboženské odlišnosti, a přispět tak ke zmírnění napětí, které trápí mnoho regionů světa. Už při prvním prolistování textu, který nyní koluje pro jednotlivých resortech, je jasné, že jde o další projekt tzv. Eurábie, tedy konceptu postupného sbližování Evropy a muslimského světa, který byl započat pod vedením Francie v 70. letech a pokračuje – nyní už pod hlavičkou EU – dodnes. Alianci civilizací tvoří asi osmdesátka členů OSN včetně všech členských zemí EU.Česká republika začala aktivně participovat na aktivitách Aliance civilizací v lednu 2008, kdy se stala členem Skupiny přátel Aliance civilizací.>>>

Vztahy mezi Polskem a ČR nejsou zatížené žádným problémem

Roman Prorok

Prezident Polské republiky Lech Kaczyński v rámci státní návštěvy České republiky posnídal s předsedou vlády Janem Fischerem. Oba představitelé zdůraznili, že vztahy mezi Polskem a ČR nejsou zatížené žádným problémem, a to jak na bilaterální tak na multilaterální úrovni. Při pracovní snídani mluvili zejména o spolupráci na třech multilaterálních fórech - EU, NATO a Visegrádské čtyřce. V souvislosti s EU je po ukončení ratifikace Lisabonské smlouvy potřeba věnovat pozornost její správné implementaci a díky změně rozhodovacích procedur bude spolupráce a hledání kompromisu ještě důležitější, než tomu bylo doposud. V případě Severoatlantické aliance je po rekonfiguraci systému protiraketové obrany ze strany USA potřeba hledat nové možnosti spolupráce a společných projektů. V4 je podle obou představitelů klíčovým subregionálním uskupením, které má význam do budoucnosti, zejména pokud jde například o řešení ekonomické spolupráce nebo otázek energetiky. Jan Fischer i Lech Kaczyński se dále věnovali otázkám energetické bezpečnosti, která je nejenom věcí národního zájmu obou zemí, ale i problémem regionálním a evropským. Na závěr setkání udělil prezident Kaczyński českému ministru kultury Václavu Riedlbauchovi polské státní vyznamenání Kříže s hvězdou Polské republiky za významný příspěvek k rozvoji česko-polských vztahů v oblasti kultury.

Z EU vznikla utopie Antievropy – zvrácený megaeurostát

Ivana Haslingerová

Pád vlády a vznik vlády nové, zrušení mimořádných voleb hned po jejich vyhlášení, spousta skandálů kolem dovolených a milenek našich politiků, dokonce i narození dcery přítele Paroubka, to vše bylo v letošním roce zastíněno událostí pro náš národ opravdu zásadní, ztrátou naší suverenity po přijetí opravené euroústavy nazývané Lisabonská smlouva (LS). Z odmítání schválení LS neplyne, že je mi Evropa lhostejná. Naopak, hlásím se k historické Evropě svobodných křesťanských národů i k Evropě zemí sdružených do společenství volného obchodu, jakým bylo Evropské hospodářské společenství (EHS), do něhož naše země chtěla vstoupit. To, co chce ale z EU učinit LS, není již noblesní elitní klub zemí EHS, ale jakýsi zvrácený megaeurostát, jakási utopie Antievropy. Evropa odjakživa stála na třech základních pilířích – na křesťanských duchovních základech, na evropských národních státech a na rodinách jako jejich pilířích. Zaopatřovatelskoslíditelský stát zvaný EU ničí pojem rodin propagací gendrového mainstreemingu. Ideopolicie ve stylu Orwellova roku 1984 má sledovat, zda tato nařízení školy dostatečně včlenily do svých programů.Nebýt Václava Klause, tak by se náš stát díky jejich eurohujerství nedoplatil reparací. Slovo velezrada se v naší ústavě vztahuje, bohužel, jen na prezidenta. Škoda, na prospěcháře, kteří nás zaprodali Bruselu, by sedělo jako ulité. Chování evropeistů připomíná chování komunistů s totalizujícími prvky. Stejně jako komunisté předkládají na odpoutání pozornosti nepodstatné problémy jako např. boj o jméno olomouckých tvarůžků. Chtějí zničit křesťanského Boha, který stojí v cestě odumření států. Každého, kdo se tomuto nátlaku vzpírá nazývají extrémistou. Přitom těch skutečných levicových extrémistů jako jsou anarchisté, komunisté, dělnická strana a neonacisté se ve skutečnosti nebojí. To vše je něco tak neskutečného, že proti tomu musíme bojovat i nadále ze všech sil!>>>

Evropská unie má alternativu

Dana Valhová

EU zajišťuje především společné rozhodování o daních, kvótách na obnovitelné zdroje energie, o členských příspěvcích a dotacích, o komisařích. To dobré na západoevropské spolupráci – volný obchod a mezinárodní bezpečnost – nezajišťuje EU, ale EHP a NATO. Ačkoliv pouhým samotným vystoupením z EU by Česká republika měla dostatečně smluvně zajištěnou koexistenci se sousedy, bylo by dobré současně požádat o vstup do EFTA, Evropského sdružení volného obchodu. Státy EFTA nemají žádné mezinárodní přerozdělování peněz mezi sebou, respektují se jako suverénní státy s vlastní daňovou, hospodářskou, imigrační aj. politikou. "Vystoupení z EU znamená, že by normálně pokračovalo naše členství v Evropském hospodářském prostoru, které zaručuje volný obchod se zeměmi EU. Bezpečnostní ukotvení má Česká republika v rámci NATO a rozumnou podobu evropské spolupráce by mohla hledat v rámci EFTA," jak tvrdí Pert Mach, předseda Svobodných.>>>

Zápas o nezávislost, svobodu a tradiční hodnoty pokračuje

Michal Semín

Během uplynulých měsíců uspořádala iniciativa D.O.S.T. několik veřejných vystoupení proti ratifikaci Lisabonské smlouvy v České republice. Motivací těchto manifestací byl jednak hluboký nesouhlas s hrubým politickým nátlakem, s nímž byla ratifikaceprosazována, jednak  odpor proti ideologicky zatížené „Listině základních práv EU“.  Bereme s lítostí na vědomí, že prezident republiky Václav Klaus Lisabonskou smlouvu nakonec podepsal. Tím zápas iniciativy D.O.S.T. proti její ratifikaci končí. Nebyl to ovšem zápas marný ani neúspěšný. Fakt, že se podařilo alespoň korigovat nejvážnější pochybení někdejší vlády a dojednat doslova „pět minut po dvanácté“ pro Českou republiku výjimku zbavující nás závaznosti „Listiny základních práv“, je možno chápat jakonikoli nepodstatný dílčí úspěch, jehož by nebylo dosaženo bez pevného postoje prezidenta a podpory mnoha občanů. Náš zápas proti ratifikaci  Lisabonské smlouvy je u konce, zápas o nezávislost, svobodu a tradiční hodnoty však pokračuje.>>

Česká státnost opsala bludný kruh

Ivana Haslingerová

Den 3. listopad 2009 se zapíše černým písmem do našich národních dejin. Česká státnost opsala bludný kruh a vrátila se do doby před devadesáti lety. Ztratili jsme národní samostatnost a stali jsme se součástí superstátu EU. Práce Masaryka a životy všech, kteří padli v bojích za národní samostatnost, to vše bylo zbytečné. Není co dodat. Je to prostě konec.

ČR přestane být suverénním státem

Václav Klaus, prezident republiky

Rozhodnutí Ústavního soudu jsem očekával a respektuji ho, i když s jeho obsahem i zdůvodněním zásadně nesouhlasím. Nemohu souhlasit s jeho formou, tedy s jeho právní kvalitou. Nález Ústavního soudu není neutrální právní analýzou, ale zaujatou politickou obhajobou Lisabonské smlouvy ze strany jejích stoupenců. Je to vidět i na zcela neadekvátním konfrontačním způsobu zpracování i prezentace tohoto nálezu. Především však nemohu souhlasit s jeho obsahem, neboť vstoupením Lisabonské smlouvy v platnost, navzdory politickému názoru Ústavního soudu, Česká republika přestane být suverénním státem. Tato změna – pro dnešek i pro budoucnost – legitimizuje snahy té části naší veřejnosti, které není věc naší národní a státní existence lhostejná a která se s tímto výsledkem nechce smiřovat. Nemohu respektovat, aby Ústavní soud formuloval povinnost prezidenta republiky tuto (i kteroukoliv jinou) mezinárodní smlouvu ratifikovat „bez zbytečného odkladu“ s odkazem na zákon o Ústavním soudu. To je zákon, který se zabývá činností Ústavního soudu, nikoli oprávněními prezidenta republiky, která jsou dána jen a jedině Ústavou. Sděluji, že jsem Lisabonskou smlouvu dnes v 15 hodin podepsal.

Prezident podepsal LS ve snaze zabránitústavní krizi

Petr Mach, předseda Svobodných

Ihned po podpisu Lisabonském smlouvy prezidentem republiky dne 3. listopadu 2009 jsem svolal Republikové předsednictvo Svobodných – Jiřího Payne, Miloslava Bednáře a Jaroslava Bachoru, abychom se poradili jaké stanovisko zaujmout k této závažné otázce a jak postupovat dál. Ukázalo se, že jednomyslně nesouhlasíme s výrokem Ústavního soudu ohledně souladu Lisabonské smlouvy s Ústavou ČR, který odmítl vzít v úvahu rozpory mezi Lisabonskou smlouvou a Ústavou ČR. Rozpory mezi ústavním pořádkem České republiky a Lisabonskou smlouvou trvají. Odmítáme výklad Ústavního soudu, podle kterého prezident má „povinnost ratifikovat mezinárodní smlouvu“, neboť tím popírá roli prezidenta popsanou v Ústavě ČR. Takový výklad nemá legislativní oporu. V této souvislosti chápeme podpis prezidenta pod LS jako jeho snahu zabránit vzniku ústavní krize. Považujeme za nesprávné, když Ústavní soud ve svém výroku nadřazuje své politické hodnocení nad právní argumenty. Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání a Lisabonskou smlouvu nelze standardně vypovědět. Budoucí shoda 27 států na omezení pravomocí a demokratizaci Unie je velmi nepravděpodobná. Zastáncům národní svrchovanosti a ekonomické svobody zbývá jediné: dlouhodobě usilovat o politickou podporu pro vystoupení z EU.

Lisabonská smlouva ve dvaceti bodech aneb překlad z bruselštiny.

Břetislav Olšer

1) Německo si v Evropě bude dělat co chce. Běda, jestli ne.

2) Francie si v Evropě taky bude dělat co chce, pokud nenarazí na bod 1.

3) Pokud se bod 2 dostane do sporu s bodem 1, platí ZATÍM bod 1 (ještě se uvidí…)

4) Na Anglii z vysoka, ta je za vodou.

5) Na Španělsko ještě z větší výšky, jelikož je za Pyrenejemi.

6) Stejně jako Itálii, co je za Alpami.

7) Na ostatní státy EU kálíme o to víc, jsou mrňavé a zaostalé a můžou být rády, že dostanou čuchnout k rektální kariéře.

8) Státy, zmíněné v bodech 4 - 7 budou radostně odebírat zboží Německa, popř. Francie.>>>

 „Není ještě vyhráno!“, varuje Jana Bobošíková  

Jan Kopal     

Dušičkového termínu veřejné tiskové konference Suverenity a její představitelky Jany Bobošíkové se zjevně zalekli představitelé hlavních sdělovacích prostředků, a to přesto, že byli řádně pozváni a navíc i telefonicky obvoláni. Čest zástupců novinářského řemesla tak pomyslně hájili jen přítomní zástupci Národní myšlenky, Národního osvobození a Svobodných novin. Představitelé Suverenity přivítali vyjednání výjimky z Listiny práv EU pro Českou republiku. Oceňují v této souvislosti úsilí prezidenta i vlády Jana Fischera, kteří napravují fatální selhání předešlé Topolánkovy vlády. Přesto varují před přílišným optimismem do doby, než bude výjimka přetransformována do konkrétních paragrafů mezinárodně právní smlouvy. Politická deklarace neznamená právní garanci. Než k tomu dojde, nacházíme se v právním vakuu, kdy je jen otázkou času, kdy se může spustit lavina majetkových žádostí sudetských Němců, které se nyní shromažďují ve výboru OSN pro lidská práva. Sudetoněmecký landsmanšaft si nikdy nedovolil tolik k Polákům či Slovákům, jako si dnes a denně dovoluje vůči České republice. Na druhé straně, nepřekvapuje, že představitelé landsmanšaftu na půdě Evropského parlamentu nejvíce velebí čtveřici českých politiků ve složení Topolánek, Schwarzenberg, Vondra a Liška (Zelení, nikolv Jiří Liška z ODS, pozn. redakce). ODS dokonce pět let setrvávala v jednom poslaneckém klubu s Berndem Posseltem…>>>

Chci vystoupit z EU!  Ať mě za to třeba zavřou!

František Matějka

EU je postavena na socialistickém přerozdělování líným a neúspěšným na úkor pracovitých a úspěšných. Prosazuje centrální plánování, zakazuje, reguluje životy nás všech a vytváří armádu uměle zaměstnaných lidí, kteří se živí na neprůhlednosti veškerých nařízení a předražených zakázkách. EU nevytváří skutečné hodnoty a zdroje. Jen je sprostě spotřebovává. A je to velmi lačná a stále hladovější organizace. Na každém roku vidím povinné cedule ve stylu „postaveno s přispěním EU“. Jen tam chybí dovětek, že jsme ty peníze museli nejprve do unie odvést, pak je tam v luxusních budovách za policejními zátarasy zadraho zadministrovali bruselští úředníci a poté se na nich přiživili naši úředníci v konzultantských společnostech, kteří nám pomohli vyplnit kila papíru, abychom mohli část peněz předtím zaslaných do Bruselu použít. Prezident Václav Klaus si zaslouží uznání. Je to u mě frajer. To vymanění se z diktatury komunistů před dvaceti lety bylo tak sametové, že jsme si svobody a suverenity přestali vážit. Velmi dobře si totiž pamatuji, co to znamená „dočasná pomoc“. Chci znovu svobodu pro náš národ.>>>

Můžeme se jen modlit, aby v EU nenastaly násilné konflikty

Jaromír Vacek

Vážený pane Motejle, vyslechl jsem váš rozhovor na 20 minut Radiožurnálu a jsem zděšen, kdo to sedí na tak důležitém úřadě, jako je úřad ombudsmana. Vaše vyjádření na adresu prezidenta a odpůrců tzv. Lisabonské smlouvy svědčí o vašem naprostém nepochopení a necitlivosti v tom, jak LS zasáhne do životů lidí - ať jen našich českých, tak ostatních. Tvrdíte, že jste LS četl. Možná ano, ale pochybuji o tom, že jste ji alespoň trošku pochopil. Kde berete jistotu, že o NAŠICH věcech budou na úrovni Brusele rozhodovat lépe? Vždyť už dnes je nad Slunce jasnější, že spousta věcí je nastavena chybně, nesmyslně, zbytečně draze a hlavně nedemokraticky. Příklad žárovek je relativně banální, ale plně vypovídající o fungování EU... Zřejmě se Sarkozyové, Merkelové, Blairové, Barrossové a ostatní bojí a nemají čisté svědomí ani úmysly. Půjde-li však vývoj v Evropě tímto stylem a směrem, hrozí zcela reálně, že u velké části obyvatel CELÉ EVROPY nastane silný odpor vůči evropskému superstátu a pak se můžeme jen modlit, aby nenastaly násilné konflikty. Evropská historie už tolikrát zažila rozpady nesmyslně velkých, nesourodých celků a jak vidno, poučení se neděje... Věřte, že "latentní" odpor obyčejných lidí vůči EU roste a dlouhodobě růst bude - vidím to dnes a denně - a to až do okamžiku, kdy latentní nebude. Pak si na mne možná vzpomenete... Ještě je čas! >>>

Prezident zkrotil bruselské politiky

Ivana Haslingerová

Dne 30.října 2009 se podařilo prezidentovi republiky přinutit bruselské politiky, aby přistoupili na jeho požadavek pro ratifikaci Lisabonské smlouvy (LS) – aby pro ČR neplatila velmi nebezpečná Listina základních práv EU. Summit EU jeho požadavek akceptoval a potvrdilo to názor, že i tak malý stát jako je ČR si dokáže v EU prosadit své požadavky, pokud ovšem její zástupce jedná s hlavou vzhůru a netřese se jako ustrašený ratlík. Naši vyjednavači tutéž výjimku – navzdory usnesení tehdejší vlády – prosadit neuměli či nechtěli. Je zajímavé porovnat bezprostřední reakce na tento závažný krok pro náš stát, které nám přišli do redakce od našich politiků: Václav Klaus, prezident republiky: "Výjimka k LS snižuje ohrožení právních jistot občanů a nevede k poklesu jejich jistot sociálních"..., Přemysl Sobotka, předseda první komory Parlamentu ČR: "Ratifikační vlak směřuje do cílové stanice"..., Petr Mach, předseda Svobodných: "Ratifikace LS by byla krok špatným směrem. Za dlouhodobý cíl považuji samostatnou ČR zapojenou do evropské spolupráce ve volných sdružení jako EHP a EFTA, respektive přeměnu EU na společenství založené na mezivládní spolupráci."... Mirek Topolánek, předseda ODS: "Schválená výjimka LS postavení ČR v EU ani nezlepší, ani nezhorší">>>

Alternativou Bruselu není Moskva, ale nezávislost

Ivana Haslingerová

DEN ČESKÉ STÁTNOSTI  – den, kdy se Češi pod vedením Tomáše G. Masaryka vymanili z byrokratické nadnárodní říše, aby si vládli samostatně ve svém vlastním státě – proběhl letos, až na jeho důstojné připomenutí prezidentem republiky, z pohledu našich vrcholných politiků téměř v utajení. Sociální demokraté, ODS ani lidovci si tento den prakticky nepřipomínali, neboť chtějí naši národní suverenitu opět odevzdat do ciziny a znělo by proto z jejich úst pokrytecky připomínat to, co před devadesáti lety pro náš stát udělal prezident Masaryk. Na štěstí kromě těchto zaprodanců bruselských křesel dorůstá nová generace politiků podporovaná mnoha občanskými sdruženími, kterým osud naší země není lhostejný. Svědčí o tom stále sílící podpora akcí Občanské iniciativy D.O.S.T. za záchranu naší národní suverenity. V současné době již její kroky podporuje 24 subjektů, z nichž 6 jsou neparlamentní strany. Na oslavu státního svátku se sešli spolu s D.O.S.T. jejich zástupci a členové, aby uctili tento významný den Pochodem na obranu svobody a státní suverenity.>>>

Masaryk se musí v hrobě obracet

Ivana Haslingerová

Ústavní soud opět jedná o tom, zda můžeme, v souladu s naší ústavou, vstoupit do soustátí zvaném Evropská unie. S výjimkou několika hrdinných senátorů a prezidenta republiky se naši postůchtiví politici snaží zbavit naší tak těžce vydobyté suverenity nejdříve na Rakousku-Uhersku, pak na Hitlerovu Německu a potom na Stalinově SSSR. Je ironií osudu, že tolik kýžený pád komunismu na konci 80. let minulého století, rozpad sovětského bloku a nakonec i Sovětského svazu samotného a obnovení demokratických poměrů ve středoevropských postkomunistických zemích negoval ve svém důsledku vznik našeho samostatného státu vstupem do EU. Před devadesáti lety se prezident Masaryk stal tvůrcem moderní české státnosti. Je ironií osudu nejen Masaryka, ale celé naší vlasti, že po všech těch bojích za samostatnost se jí nyní naši politici dobrovolně a někteří přímo s nadšením vzdávají a že tedy celý ten těžký boj Masaryka byl vlastně zbytečný. Po ratifikaci Lisabonské smlouvy naši novodobí „státníci“ odevzdají dobrovolně a bez boje tuto naši Masarykem vybojovanou nezpochybnitelnou a respektovanou národní a státní entitu Evropské unii. Poprvé a asi i naposledy ve své moderní historii se dobrovolně a bez boje vracíme tam, kde jsme se po staletí nacházeli, do evropského soustátí s těžištěm v Německu nazývaném tentokrát Evropská unie. Naše státnost tak opíše po devadesáti letech bludný kruh a vrátí se znovu a navíc dobrovolně zpět do uspořádání s německou hospodářskou i politickou převahou, z něhož v roce 1918 radikálně vybočila.>>>

Text podání skupiny senátorů k ÚS

I když asi nikdo nebude celý veledlouhý text schopen prostudovat, přinášíme ho v plném znění jako ilustraci toho, jakou práci si museli dát jeho tvůrci s jeho vypracováním. Také chceme, aby se seznámila naše veřejnost se jmény hrdinných senátorů, kteří ho vypracovali a kteří si nepřejí uvrhnout naši zem do náruče superstátu EU. Zde je tedy návrh skupiny senátoru na posouzení souladu Lisabonskésmlouvy pozmenující Smlouvu o Evropské unii a Smlouvuo založení Evropského spolecenství, resp. jejich vybraných ustanovení, s ústavním porádkem: Skupina níže podepsaných senátoru Parlamentu ČR,a to:Jirí Oberfalzer, Petr Pakosta, Jirí Pospíšil, Milan Bureš, Pavel Cáslava, Pavel Eybert, Liana Janácková, Zdenek Janalík, Tomáš Jirsa, Jaroslav Kubera, Jan Nádvorník,Jirí Nedoma, Tomáš Töpfer, Vlastimil Sehnal, Zdenek Schwarz, Richard Svoboda, a Alena Venhodová, spolecně zastoupených senátorem Jirím Oberfalzerem, JUDr. PhDr. Jaroslavem Kubou, CSc. a JUDr. Vladimírem Balašem, CSc. s odvoláním se na ustanovení cl. 87 odst. 2 Ústavy Ceské republiky, v platném znení,a na ustanovení § 71a odst. 1 písm. b) zákona c. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění,podává návrh, aby...>>>

Evropští politici se musí sklonit před Klausem

Zdeněk Jemelík

Jsem přesvědčeným stoupencem federalizace Evropy. Nemohu se ale ztotožnit s hysterickými komentáři k jeho údajným výrokům o neochotě k podpisu Lisabonské smlouvy. Volání po impeachmentu, po obvinění z velezrady a panovačné přikazování panu prezidentovi, aby okamžitě podepsal v situaci, kdy podpis není vůbec možný kvůli probíhajícímu řízení u ÚS ČR, pronášené všelijakými politikáři a pisálky ausšusové úrovně mě vede k pochybnostem o duševním zdraví a neprodejnosti jejich autorů. Pan prezident se pustil do vyjednávání uznání nároku, o které se nepostarala žádná vláda před ním. A zejména: nikdy nebyla vhodnější doba pro jeho snadné prosazení než nyní, kdy na Klausově podpisu závisí osud smlouvy. Evropským politikům nezbude než sklonit se před Václavem Klausem jako kdysi křižáci před Janem Žižkou. Vyniká rozdíl v politickém myšlení pana prezidenta a jeho kritiků. Všechny nepříjemnosti, o nichž jeho odpůrci hovoří, mohou vyvolat škody, jež jsou zanedbatelné ve srovnání s těmi, jež by vznikly v případě prolomení Benešových dekretů. Politici myslí na okamžitý malý prospěch svůj a svých stran, pan prezident na klid pro příští generace.>>>

Svobodní vyzývají občany k tichému protestu před Ústavním soudem v Brně!

V úterý 27.10.2009 se opět náš Ústavní soud zabývá otázkou, zda je Lisabonská smlouva v souladu s ústavou ČR. Před jeho budovou v Brně (Joštova 8) pořádají Machovi Svobodní ve spolupráci s iniciativou D.O.S.T. na protest proti přijetí Lisabonské smlouvy tichý protest.

„Chceme soudce vyzvat k tomu, aby vzhledem k vážným obavám o soulad Lisabonské smlouvy s Ústavou České republiky posuzovali námitky českých senátorů pečlivě a nenechali se zahraničním tlakem dotlačit k ukvapenému rozhodnutí. Soudcům Ústavního soudu vzkazujeme: "Nerozhodujte pod tlakem, klidně rozhodnutí odložte a posuzujte soulad s českou ústavou pečlivě!“ sdělil našemu periodiku k akci předseda Svobodných Petr Mach.

 

O katastrofě bez hysterie

Martin Stín

Řítíme-li se do katastrofy, je dobře podívat se nemilé pravdě do očí bez hysterie, vzít ji na vědomí v její plné nahotě a vnitřně se připravit na překonání mizérie, která nás čeká. V případě hrozícího hospodářského krachu republiky a probíhajícího politického rozvratu je na místě si uvědomit, že současná politická reprezentace z větší části zájem o zvládnutí situace pouze předstírá. Musíme vzít na vědomí, že do jara, a možná až do termínu řádných voleb budou daňoví poplatníci platit provoz poslanecké sněmovny, která ve větší části zbytku mandátu nebude způsobilá v nejdůležitějších věcech najít shodu. Zcela protismyslně tak budou v době krize  mařeny značné prostředky zcela bez užitku. Vše, co následovalo po svržení Topolánkovy vlády, má příčinnou souvislost s rozhodnutím Jiřího N.Paroubka, a odpovědnost za související marnění veřejných prostředků  padá na jeho hlavu a stranu, která se jím nechá vést do pekel. Vládnutí skryté, možná formálně neupravené velké koalice ČSSD a ODS je pro zemi zhoubné. Přišel čas vytlačit tyto nereformovatelné,  korupčními aférami poskvrněné velké strany na okraj politického spektra a předat jejich moc čerstvým, neopotřebovaným mimoparlamentním stranám. >>>

PŘIJMĚTE POZVÁNÍ SVOBODNÝCH NA OSLAVU "DNE NEZÁVISLOSTI"

Machovi Svobodní oslaví „DEN NEZÁVISLOSTI“ 28.10.2009 pochodem a demonstrací v Praze. Zvou své členy, příznivce ale i všechny občany, kterým není lhostejný osud nezávislosti České republiky, na pochod a demonstraci proti přijetí Lisabonské smlouvy. Sraz účastníků bude na Malostranském náměstí v Praze v 15:00, odkud půjde protestní průvod přes Karlův most na Jungmannovo náměstí.

 

 

„Akcí chceme opětovně vyjádřit podporu prezidentu Václavu Klausovi, nesouhlas s Lisabonskou smlouvou a oslavit svátek české státnosti a dosavadní nezávislosti,“ sdělil předseda Svobodných Petr Mach.

Snímky zachycují nedávný pochod Svobodných za prezidentem republiky na Hrad, aby mu předali memorandum o podpoře v jeho boji za nezávislost naší republiky

 

Podpořte Václava Klause! Stop Lisabonské smlouvě!

Support Václav Klaus! Stop the Lisbon treaty!

Na internetu probíhá kromě Machovy petice na podporu prezidenta republiky v jeho hrdinném boji proti LS http://www.petice.eu, mající již přes 10 000 podpisů, ještě švédská petice Kenta Ekerotha http://www.petitiononline.com/sptklaus/petition.html,mající již téměř 17 000 podpisů. Podpisují ji občané ze všech evroských států. Za všechny uvádíme názory některých podepsaných:

Stop diktatuře! (Holansko)

Prosím, zastavte LS! Bůh Vám požehná! (Finsko)

Yes, You Can! (Francie)

Mějte odvahu pane Klausi! (Irsko)

Přál bych si, abychom měli politika s takovou odvahou a určitostí jako je Václav Klaus! (VB)

Klaus uchrání Spojené království VB od EUSSR. (VB)

Nechceme to!!!!!!!! Ne znamena Ne! (VB)

Věřím v Evropu, ale ne takovou, která přijme ústavu podepsanou spoustou zemí proti jejich lidu.(Francie)

Prosím nepodpisujte LS. Jste poslední nadějí velmi mnohých Evropanů. (Slovensko)........

Chcete-li se přidat za 16 847 podepsaných klikněnte na:

http://www.petitiononline.com/sptklaus/petition.html

Prezidenta Klause ocení až budoucnost

Kateřina Bouda Kašparová

Takovou míru nedemokratičnosti, jakou předvádí stále hysteričtější Evropa (či spíše její představitelé, kteří se bojí o své lukrativní posty), jsme zažili naposledy někdy před 20 lety. "Podepiš, nebo uvidíte, jak s vámi zatočíme," dají se volně přeložit všechny možné výhrůžky, jež zazněly a zaznívají na hlavu našeho prezidenta. Díky bohu za jeho pevné názory a nezměrnou odvahu - děkuji dnes a denně já, nevěřící. Ze všech stran – z novin, rádií, televize, internetu... – pořád jen posloucháme, jak ta úžasná a hodná Evropa na nás zanevře, když náš prezident nepodepíše ten nesrozumitelný a pro nás nebezpečný blábol jménem Lisabonská smlouva. Přitom ta samá média nás opakovaně varují, abychom si vždy pečlivě přečetli, než nějakou smlouvu podepíšeme. A tady nás všichni svorně jako jeden muž ženou do stáda bruselského ovčáka jen proto, že stát mimo toto konkrétní stádo je "nesprávné".Proč to zas má jít naopak a místo v Moskvě se bude o nás bez nás rozhodovat v Bruselu. Proč prostě popravdě neřeknou, že když nezačne platit LS, bude to prostě nadále tak, jak je to dnes? Neznám nikoho z mého okolí, kdo by odpověděl kladně - že má prezident LS podepsat. Vážím pana prezidenta Václava Klause, že se nás snaží ochránit před nebezpečím, hrozícím od platnosti LS. Bohužel ale v naší krásné krajině oceníme všechny, kdo pro náš národ dělají cokoliv pozitivního, vždy až s odstupem desetitelí, ne-li spíše staletí... achjo.>>>

Lisabonský týden

Tomáš Kaláb

Uplynulýtýden zavál do střední Evropy nečekaně mrazivé zimní počasí, které jakoby symbolizovalo mrazivý dech Lisabonské smlouvy, který se už už chystá odnést poslední zbytky naší státní suverenity do vyhřátých kanceláří bruselských unijních paláců. Trucovitá snaha úřednického kabinetu vymoci si na prezidentovi svatosvatý slib pravého Evropana, že již nebude dál „zlobit“ a jeho podmínky pro ratifikaci Lisabonské smlouvy jsou již vyčerpány. Takovýto „férový“ vládní požadavek by byl krajně podezřelý i pověstným Kocourkovským. Na čtvrtečním společném zasedání rakouského a maďarského kabinetu, které pohříchu připomínalo rakousko-uherské pacifikování nepohodlných Čechů, rakouský premiér Faymann pronesl zajímavou tezi, že podmínka prezidenta Klause na trvalou výjimku naší republiky z Listiny základních práv EU „ale nesmí práva odsunutých nijak zužovat či úplně omezit“. Nevzpomenete si v této souvislosti na krásné české přísloví o potrefené huse? Kde jsou ve světle tohoto výroku všechny ty zaručené expertízy zaručených odborníků, že Benešovy dekrety nemohou být prolomeny? Zajímavý týden – venku zima, vítr a sníh, uvnitř však může každého občana naší země hřát vědomí, že máme prezidenta, který se navzdory rozmarům doby stará o budoucnost naší vlasti.>>>

Prezident v žádném případě necouvá!

František Matějka, vedoucí Tiskového odboru Svobodných

Svobodní věří, že prezident Václav Klaus udělá maximum, aby zmírnil dopady případné ratifikace Lisabonské smlouvy na Českou republiku, a budou jej v tom maximálně podporovat. „Rozhovor Václava Klause pro Lidové noviny 17.10. rozhodně nečteme tak, že by pan prezident slevoval z požadavku, aby vyvázání České republiky z jurisdikce Evropského soudního dvora, pokud jde o výklad Charty základních práv EU, mělo charakter právně závazné smlouvy. To jakákoli politická deklarace nahradit nemůže a nesmí,“ sdělil předseda Svobodných Petr Mach. Pokud se prezidentovi podaří tuto právně závaznou záruku prosadit, byla by Česká republika chráněna alespoň před tím, aby Evropský soudní dvůr dotvářel českou legislativu a přiznával odškodnění sudetským Němcům z našich daní. Nebyla by ovšem chráněna před ostatními negativními vlivy Lisabonské smlouvy.

„Jsem přesvědčen, že tak jako tak, v případě přijetí Lisabonské smlouvy, nevýhody členství dlouhodobě převáží nad výhodami, a proto budu v případě uvedení Lisabonské smlouvy v platnost prosazovat vystoupení České republiky z Evropské unie“, uvedl Petr Mach. „Tato smlouva nenabízí žádnou vizi a je jen bezprecedentním nástrojem ke snazšímu ovládnutí 500 mil občanů z doposud 27 zemí EU,“ dodal.

Svobodní chystají na podporu prezidenta Václava Klause shromáždění na státní svátek 28. října.

Pozn. redakce: Naprosto se ztotožňujeme se stanoviskem předsedy Svobodných Petra Macha a jsme rádi, že se v naší tolik morálně zubožené zemi lety komunistického marasmu našel politik s rovnou páteří, jehož slovo platí jako slovo krále. Věříme, že bude důstojným nástupcem svého profesora. Jenom vyřešení otázek Benešových dekretů ČR nepomůže. Lisabonská smlouva je přece ještě strašnější smlouva než první euroústava. A to ať už jde o hlasování či o budoucí možný dopad na podnikatele atd. A tu jsme přece také nechtěli. A nejen my!

Vondra ani ostatní politici nemluví pravdu, o problému Listiny věděli

Jana Bobošíková

Bývalý vicepremiér Vondra ani ostatní politici nemluví pravdu. O problému Listiny věděli. Jsem pobouřena bezcharakterností, s jakou čelní politici ČR lžou v přímém přenosu do očí občanům ČR (v Partii na TV Prima i v Otázkách Václava Moravce na ČT), že neměli žádné informace o problému, který nyní veřejně odkryl prezident ČR Václav Klaus v souvislosti s ratifikací Lisabonské smlouvy. Právní studii k možnému prolomení Dekretů prezidenta Beneše v souvislosti s přijetím Lisabonské smlouvy a Listiny základních práv EU, včetně výjimky, kterou si vyjednaly Polsko a Velká Británie, jsem zaslala ještě jako poslankyně EP členům vlády ČR, Poslanecké sněmovny i Senátu Parlamentu ČR dne 2. dubna 2008 a opakovaně 30. listopadu 2008. Členům Senátu Parlamentu ČR, mezi nimiž je i proradný Alexandr Vondra, jsem studii poslala ještě 6. května 2009, v předvečer hlasování o ratifikaci Lisabonské smlouvy. Kdo tvrdí, že nebyl informován, neumí číst nebo záměrně lže.>>>

Pozn. redakce: Pani Bobošíková má pravdu. V naší revui jsme o tomto problému rovněž opakovaně informovali. Prezident republiky na to upozořňoval na seminářích jeho Centra pro ekonomiku a politiku, předseda Svobodných Petr Mach také na mnoha přednáškách, europoslanec Hynek Fajmon nesčetněkrát a o europoslanci Zahradilovi nemluvě. Psali o tom, hovořili o tom, ale nejen naši politici, ale bohužel i naše média dělala mrtvého brouka. Nebo v horším případě publikovala urážlivé komentáře o euroskeptikovi Klausovi, aniž vysvětlila proč se na něj tak zlobí.

Prezident republiky odpověděl Ústavnímu soudu ve věci Lisabonské smlouvy

Ivana Haslingerová

Prezident republiky Václav Klaus, jako zákonný účastník řízení před Ústavním soudem ve věci návrhu skupiny senátorů na posouzení Lisabonské smlouvy s ústavním pořádkem, zaslal odpověď na výzvu Ústavního soudu, učiněnou prostřednictvím předsedy Ústavního soudu a zároveň soudce zpravodaje JUDr. Pavla Rychetského: Oceňuji snahu skupiny senátorů dosáhnout jistoty v tom, zda Lisabonská smlouva je či není v souladu s českým ústavním pořádkem. O jejich mimořádně pečlivém a odpovědném přístupu svědčí i zpracovaná, a k textu návrhu připojená, úplná znění Římské a Maastrichtské smlouvy s vyznačením změn prováděných v nich Lisabonskou smlouvou. Takový dokument v naší zemi dosud neexistoval, i když je zjevné, že je pro alespoň základní představu o rozsahu změn přinášených Lisabonskou smlouvou a pro její posouzení zcela nezbytný. Návrh skupiny senátorů proto vítám. Lisabonská smlouva svým obsahem představuje zásadní posun v evropském integračním procesu. Nesouhlasím s tvrzením o nezbytnosti rychlé ratifikace Lisabonské smlouvy bez jasného a úplného odstranění všech pochybností, které u ústavních činitelů a ve veřejnosti přetrvávají i po nálezu O tom, že jde o dokument, který bude mít zásadní vnitrostátní i mezinárodní dopady, svědčí i průběh a délka ratifikačního procesu v jednotlivých členských státech Evropské unie. V některých zemích řešení přineslo až schválení výjimek a záruk. V případě takto přelomové mezinárodní smlouvy je třeba zodpovědět velké množství otázek, spojených jak s ní samotnou, tak s okolnostmi a kontextem, ve kterém vznikla a ve kterém by měla vstoupit v platnost pro Českou republiku a potažmo pak pro všechny státy Evropské unie>>>.

Celoevropská petice Svobodných proti Lisabonské smlouvě

František Matějka

Celoevropskou petici Svobodných proti Lisabonské smlouvě podepsali lidé již z 23 zemí EU. Ke dni 17.10.2009 připojilo svůj podpis již téměř 10.000 lidí z 23 zemí Evropské unie. Petice.eu se šíří po Evropě v podstatě jen e-maily. Mezi řadou významných osobností společenského a politického života v Evropě, kteří petici již podepsali, je například pan Nigel Farage, předseda United Kingdom Independence Party, který do roku 2009 v Evropském parlamentu předsedal euroskeptické frakci Independence/Democracy  a dnes společně s Francescem Speronim vede nástupnickou frakci Europe of Freedom and Democracy.

„Názory Nigela Farage, šéfa britské UKIP, jsou mi velmi blízké“, uvedl předseda Svobodných Petr Mach

Je to vůbec poprvé, co mají občané států EU příležitost vyjádřit svůj názor na budoucnost Evropy na jednom místě. Text petice byl přeložen do všech jazyků států EU. Petice je přístupná na adrese www.petice.eu a otevře se vždy v jazyce příslušné země, z níž návštěvník přichází.>>>

Prezidentovi se podařilo odkopat obry eurodemokracie

Petr Paulczynski

Klaus opět na výsluní pozornosti všech. Příznivců, eurohujerů našich i cizích, komentář stíhá komentář. Štěkají na Klause jak hejno ratlíků na salašnického psa. Jeden český bonmot říká, pročůral mu prsa jak sněhulákovi. Myslím, že přesnější popis toho co Klaus těmto poštěkávačům udělal není. Jde mi o reakci eurodemokratů Sarkozyho, Leinena a dalších, kteří prý vydali pokyn k odvolání Klause. Náš malý Zelený trpaslíček Liška ihned tento pokyn snaživě aportoval do domácího prostředí. Ještě víc mne však děsí domácí quslingové ať už se jmenuji Bursík, Liška, Svoboda či Pehe. Metody, po kterých antiklausí armáda sáhla jsou světem pokrytectví, lži a přetvářky, protože podporují. Zdá se, že se rodí absolutní fraška a názorná ukázka, co je to vlastně ta eurodemokracie. Ukázala se skutečná tvář demokracie v Evropě. Naslouchejme, co se ozývá z evropského mraveniště poté, co do něho VK načůral. Škodí České republice Klaus anebo škodí České republice klaka domácích přikyvovačů zástupcům států které jen jaksi náhodou podepisovaly Mnichovskou dohodu? Doufejme, že Hradčana nám bombardovat nebudou.>>>

Memorandum "Podporujeme svého prezidenta"

Se znepokojením sledujeme množící se útoky na prezidenta České republiky Václava Klause za jeho odmítavý postoj k Lisabonské smlouvě a jeho rozhodnutí posečkat s případnou ratifikací Lisabonské smlouvy do doby, než se o jejím souladu s Ústavou České republiky vyjádří Ústavní soud. Vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva mění právní i politický statut České republiky, je nepřípustné, aby byl prezident republiky vydírán svými oponenty pod pohrůžkou, že pokud Lisabonskou smlouvu urychleně neratifikuje, poškodí tím zájmy České republiky. Náš názor je zcela opačný, prezident Václav Klaus jedná správně. Ceníme si na něm, že se domácímu i mezinárodnímu tlaku nepodvolil, že mu jsou zájmy českého národa a státu přednější než zájmy úzké skupiny elit, usilujících o zánik suverénních evropských států a podřízení jejich politických reprezentací centrálním úřadům jednotného evropského státu. Tento proces považujeme za nedemokratický a odporující duchovním a historickým kořenům evropské kultury a civilizace. Ujišťujeme prezidenta Václava Klause naší podporou a ochotou ke spolupráci při obraně naší národní a státní suverenity. V Praze dne 16.5. 2009, Iniciátoři D.O.S.T.: Mgr. Michal Semín, PhDr. Jiří Hejlek, Mgr. Petr Bahník >>>

Memorandum bylo slavnostně předáno panu prezidentovi při Pochodu na Hrad pořádaném na jeho podporu v boji za naše národní zájmy. Pan prezident ho svírá v rukou a děkuje přítomným.  Za ním stojí Michal Semín a Petr Mach

 

Dopis Petra Macha předsedovi EP Jerzy Buzekovi

Vážený pane předsedo, využívám příležitosti, že se známe z našich dřívějších aktivit a obracím se na Vás s tímto dopisem. Dovolte nejprve abych Vám poblahopřál ke zvolení předsedou Evropského parlamentu. Nyní mi dovolte, abych jako občan České republiky a jako předseda Strany svobodných občanů vyjádřil mé obavy z narůstajícího vměšování představitelů Evropské unie do procesu ratifikace Lisabonské smlouvy v České republice. Rozumím tomu tak, že Lisabonské smlouva je smlouva mezi 27 suverénními státy, zatímco Evropská unie jako taková není smluvní stranou, má být smlouvou teprve vytvořena coby jednotka se samostatnou mezinárodněprávní subjektivitou. Považuji proto za vysoce nevhodné, aby představitel Evropské unie zasahoval do záležitostí jednotlivých členských států – a Vaše návštěva v ČR se bohužel tak jevila.Evropský parlament nemá v ratifikačním procesu Lisabonské smlouvy sebemenší roli. Je výlučně na České republice, jestli ratifikuje Lisabonskou smlouvu či nikoliv. Dle Ústavy České republiky je to Prezident republiky, kdo ratifikuje mezinárodní smlouvu, nikoliv premiér či parlament.>>>

Jerzy Buzek: "Ratifikace Lisabonu je vnitřní záležitostí ČR"

Petr Kostka tiskový tajemník

Předseda Senátu Parlamentu ČR Přemysl Sobotka jednal s předsedou Evropského parlamentu Jerzy Buzekem. „Během našeho jednání jsme se soustředili na ratifikaci Lisabonské smlouvy u nás,“ uvedl předseda českého Senátu Přemysl Sobotka. „Řekl jsem panu předsedovi, že nové kroky prezidenta Klause nejsou katastrofou, ale „jen“ problémem. Úkolem nás politiků je takové problémy řešit a vyjádřil jsem přesvědčení, že i tento problém vyřešíme tak, aby Lisabonská smlouva mohla být do konce roku ratifikována,“ dodal Přemysl Sobotka. „Velmi jsem rovněž ocenil názor pana předsedy Buzeka, že ratifikace je nyní vnitřní záležitostí suverénní České republiky, a až my ratifikaci vyřešíme, stane se předmětem celé Unie. Také jsme se shodli, že nyní je nutné v klidu jednat a nevytvářet dramatický tlak,“ uvedl předseda Senátu Přemysl Sobotka. Kromě ratifikace Lisabonské smlouvy jednali oba politici o vztazích Evropského parlamentu a národních parlamentů a také o nové roli a těsnější spolupráci parlamentů po ratifikaci Lisabonské smlouvy.

Lisabonskou smlouvu jsem vžy pokládal za špatný vývoj EU

Václav Klaus, prezident republiky

Aniž si to mnozí uvědomují, Lisabonská smlouva pro Českou republikou znamená zásadní změnu. Tuto smlouvu jsem – jak víte – vždy pokládal za špatný vývoj Evropské unie. Prohloubí dnešní problémy EU, zvýší její demokratický deficit, zhorší postavení naší země a vystavuje ji novým rizikům. Mimo jiné i proto, že povede k ohrožení právní jistoty občanů a stability vlastnických vztahů v naší zemi.

Nedílnou součástí Lisabonské smlouvy je Listina základních práv Evropské unie. Na jejím základě bude lucemburský Soudní dvůr EU posuzovat, zda jsou právní předpisy, zvyklosti a postupy používané v členských zemích v souladu s touto Listinou. To umožní obcházet české soudy a uplatňovat např. majetkové požadavky osob vysídlených po II. světové válce přímo u Soudního dvora EU. Listina dokonce umožňuje přezkoumávat již platná rozhodnutí českých soudů.

Minulá česká vláda této – pro Českou republiku životně důležité – otázce nevěnovala dostatečnou pozornost a nevyjednala pro Českou republiku z této Listiny takovou výjimku, jakou si vyjednalo Polsko a Velká Británie. Pro práva stanovená v Listině budou v těchto dvou zemích nadále platit jejich vlastní zákony a budou o nich např. v Polsku i nadále rozhodovat polské soudy. Před ratifikací si Česká republika musí alespoň dodatečně vyjednat obdobnou výjimku. Tím nám bude dána garance, že Lisabonská smlouva nemůže vést k prolomení tzv. Benešových dekretů. Myslím, že se tato výjimka dá rychle vyřešit.>>>

Schválení Lisabonské smlouvy lze srovnávat snad jen se vznikem státu

Jan Kaválek

Dobrý den, rád bych nepřímo reagoval na na články o Lisabonské smlouvě uveřejněné v revue Fragmenty a na současnou vypjatou situaci kolem zbývajících podpisů. Přiznám se, že nejsem specialistou v tomto oboru, z tištěných periodik čtu jen Hospodářské noviny a zásadně nesleduji žádné večerní televizní zprávy. Přesto bych rád připojil několik subjektivních postřeh :Překvapuje mě, kolik představitelů se veřejně vyslovuje pro přijetí Lisabonské smlouvy, ale často již svými prvními slovy prozdradí její základní neznalost a zejména neznalost možných důsledků. Schválení Lisabonské smlouvy pro mě představuje krok tak závažný, že jej historicky lze srovnávat snad jen se vznikem státu. Přesto řada veřejných projevů vypadá jako práce PR agentur, včetně použitého slovníku. Jako jediný možný způsob posvěcení LS proto považuji referendum. LS vznikala řadu let a zcela jistě se na jejím textu podíleli přední světoví právníci. Již nyní se právní specialisté liší v názoru na některé její části, proto bych k takovému textu přistupoval opravdu s velikou obezřetností. LS je v tomto ohledu zcela určitě mnohem horší, než pojišťovací smlouva, kterou Vám předloží v každé pojišťovně: málokdo ji celou přečte, většina si ji vyloží po svém a všichni se nakonec diví. Připadá mi, že LS je nahlížena příliš současným, takřka okamžitým, pohledem. Česká republika by měla vystupovat jako suverénní sebevědomý stát se svými zájmy.Děkuji panu prezidentovi Klausovi, že zvolil přesně takový postup. Děkuji mu za jeho každodenní úsilí a také za snahu získat a udržet co nejvíce svobody pro jednotlivé občany.>>>

TOPOLÁNEK JE POKRYTEC MĚNÍ SVOU ŘEČ PODLE POSLUCHAČŮ

Kateřina Bouda Kašparová, mediální zástupce Strany svobodných občanů

Bývalý premiér a předseda ODS Mirek Topolánek je pokrytec, který mění svá vyjádření podle toho, k jakému auditoriu hovoří. Říká Britům, Polákům, Němcům vždy co chtějí slyšet. Čeští voliči mu sotva mohou věřit. Strana svobodných občanů (Svobodní) tak reaguje na Topolánkova slova o tom, že „Lisabonská smlouva je mrtvá“, která pronesl ve Varšavě na předvolebním sjezdu polské konzervativní strany Právo a spravedlnost. Svobodní takové jednání jednoznačně odsuzují jako pokrytecké.

„ODS zahraničním politikům vždy říká, co chtějí slyšet, a vůči českým voličům je neupřímná. Není možné Lisabonskou smlouvu nejprve odsuzovat, pak ji prosadit v českém parlamentu a pak ji zas označit za mrtvou," shrnul předseda Svobodných Petr Mach.

Pro připomínku uvádíme níže některé ze zajímavých výroků Topolánka o evropské ústavě a následně Lisabonské smlouvě (LS). Když za „mrtvou“ označil LS prezident Václav Klaus bezprostředně po jednání Senátu dne 6.5.2009, sklidil za to obrovskou kritiku mnohých českých politiků, a nejvíce od tehdejšího premiéra Topolánka. Pokrytecké jsou i řeči ODS o vytvoření opoziční frakce v Evropském parlamentu. Jan Zahradil se k podpoře Lisabonu zavázal právě výměnou za přijetí do frakce Evropské lidové strany v Evropském parlamentu. „Pokud jde o proces ratifikace Evropské ústavní smlouvy, vezme ODS v úvahu při svém konečném stanovisku výsledek ratifikace v ostatních členských zemích EU,“ slíbil Zahradil písemným prohlášením po zvolení do Evropského parlamentu v roce 2004 Hansovi-Gertu Pöteringovi. Strana svobodných občanů kandiduje do EP aby tam byla autentickou opozicí vůči současnému směřování evropské integrace. >>>

Pokud nám EU bude sahat na prezidenta budu řádit jako rowdies!

Eugenie Línková

Vážená paní Haslingerová, velmi mne rozzlobil Alexander Vondra svým vystoupením v televizi proti panu prezidentovi. Stejně jako Eurohujer Topolánek, jak jste ho správně nazvala. Tím, že tvrdí, že pan prezident, který jako jediný chce zabránit prolomení Benešových dekretů, dosud na to neupozorňoval. Nejsme tu všichni sklerotičtí a hloupí. Na to, že Listina lidských práv EU může vést k prolomení Benešových dekretů upozorňoval nejen pan prezident, ale i paní Bobošíková, pan Železný, pan Fajmon a další europoslanci a to neustále. Je to neslýchané, pokud nám EU bude sahat na prezidenta, poprvé půjdu velmi naštvaně do ulic a budu řádit víc než fotbaloví fanoušci. Tohle je neuvěřitelné! A to je výklad evropských práv?! Velmi mne to zneklidňuje a pobuřuje a věřím, že je nás čím dál tím víc.

Cynikův názor na Lisabonskou smlouvu

Pavel Kohout

Lisabonskou smlouvu velmi vítá Rusko. A to přesně z toho důvodu, pro který by ji Česká republika měla odmítnout. Zajímavě to ilustruje článek z Lidových novin (Lisabon posílí ruské spojence, doufá Kreml, 6. října 2009): Výsledek irského referenda vyvolal v Kremlu radost - tedy přinejmenším podle listu Kommersant. Díky Lisabonské smlouvě totiž posílí tradiční ruští partneři Německo a Francie, což může být pro Moskvu výhodné. Lisabonská smlouva podle ruských analytiků přinese oslabení bývalých členů „socialistického tábora“, se kterými má Moskvanejvětší problémy. Česká izolace by pro Rusko - jak vyplývá z několika komentářů - naopak tedy výhodná byla. „Nakonec bude možné hovořit s EU přímo, mimo všelijaké ty Balty, Poláky, Čechy a další, co nám nepřejí,“ tvrdí ironicky ruský tisk. Německo bude posilovat své vztahy se svým přirozeným a tradičním spojencem na východě: s Ruskem. Rusko potřebuje německý kapitál, zahraniční obchod a technické znalosti – Německo potřebuje ruské přírodní zdroje. Přitom není třeba se trápit územními spory, protože mezi Německem a Ruskem beztak neleží žádné důležité území.>>>

Tvrzení, že na nedostatky LS prezident včas neupozorňoval je podlé a zbabělé

Ivana Haslingerová

O tom, že se mnozí naši politici s vidinou několikanásobných platů v Bruselu snaží o prosazení ratifikace tzv. Lisabonské smlouvy, není třeba psát další články. Rovněž postoje prezidenta republiky, který se snaží zamezit přijetí tohoto, pro náš stát tak nešťastného dokumentu, jsou známy snad již dětem v mateřské školce. Není se čemu divit. Jeho podepsáním by se zařadil vedle Háchy a Beneše do řad prezidentů, kteří naši zem uvrhli do područí cizích velmocí. O to víc je ale podlé a zbabělé, když dělají naši páni politici, v čele s eurohujerem Topolánkem, překvapené a dovolí si tvrdit, že prezident na nebezpečné částí euroústavy neupozorňoval včas. Prezident vydal několik knih, pořádal mnoho seminářů a přednášek a bil na poplach. Jen v naší revue jsme upozorňovali na tyto jeho postoje a připomínky již bezpočtukrát. A nejen prezident, ale i europoslanci Fajmon, Zahradil, Železný, Strejček, Bobošíková, politici Mach, Schwippel, Payne a další poukazovali na nebezpečí zdánlivě nevinného kroku eurofederalistů, že zahrnuli do Lisabonské smlouvy i „Chartu základních práv občanů EU“. Tento krok může mít pro nás a také pro Slovensko nedozírné následky, protože činí z otázek rovnosti občanů EU a z jejich případné diskriminace, včetně majetkové újmy, která jim byla způsobena, případy, o kterých už nerozhodují soudy členských zemí, ale nově soud EU v Lucemburku. To umožní sudetským Němcům domáhat se restituce zabaveného majetku přímo u nově příslušného soudu v Lucemburku s žalobami na Českou republiku pro porušení principu rovnosti a z něj pak vyvozovat diskriminaci s následnou majetkovou škodou, s nárokem na plnou restituci od českého státu. Přitom nepůjde o retroaktivitu!>>>

Jestli začne platit LS, budou Svobodní prosazovat vystoupení ČR z EU

Ivana Haslingerová

Svobodní se aktivně připojili k iniciativě D.O.S.T., která pořádala Pochod na Hrad na podporu prezidenta republiky v jeho hrdinném negativním postoji k nejzávažnější listině naší novodobé historie, tzv. Lisabonské smlouvě. Při té příležitosti jsme požádali jejich předsedu Petra Macha o zodpovězení několika otázek:

* Vážený pane předsedo, kdybyste byl na místě prezidenta republiky, co byste udělal?

Prezident musí z Ústavy zachovávat věrnost České republice coby svrchovanému státu. Čekal bych proto na důkladné posouzení souladu Lisabonské smlouvy s ústavím pořádkem České republiky. Česká ústava musí mít přednost před jakoukoliv mezinárodní smlouvou. Je potřeba vydržet co nejdéle. Irský výsledek referenda ještě není definitivní. Očekávám, že vzhledem k tomu, že EU masivně zneužila peníze daňových poplatníků na kampaň v Irsku ve prospěch Lisabonské smlouvy, bude podána v Irsku žaloba na neplatnost referenda. Evropská unie zneužila 1,8 milionů eur daňových poplatníků na obhajobu Lisabonské smlouvy před referendem v Irsku. Bylo tudíž bezprecedentně porušeno pravidlo rovné soutěže. Referendum tak nemůžeme považovat ani za férové, ani za demokratické ani za legitimní. Až bude zas někdy Mugabe nebo Lukašenko zneužívat státní prostředky před referendem, nebude mít Evropská unie právo jakkoliv kritizovat. Pokud začne platit Lisabonská smlouva, stane se z EU nedemokratický stát, v němž Česká republika bude muset jen poslušně uzákoňovat jednu směrnici a regulaci za druhou. Jestli se tak stane, budu jako předseda Svobodných prosazovat vystoupení ČR z takové EU.>>>

Lisabon v Evropském parlamentu, zasedání XV. sjezdu KSČ a hvězda Ivan Lendl

Ivo Strejček

Na plénu Evropského parlamentu probíhá "debata" o výsledcích irského referenda. Sál ječí nadšením, potlesk, poslanci vstávají. Dávají si frenetickým nadšením odvahu k poslednímu kroku: požadují od svých vlád a předsedy Evropské komise vyvinutí bezprecedentního tlaku na českého prezidenta Václava Klause. Atmosféra je strašlivá. Připomíná záběry ze zasedání XV.sjezdu KSČ. Vystupují předsedové politických uskupení a formulují své názory bez obalu a na plné pecky. Pouze Nigel Farage pronesl: "...K čemu budou vítězství v domácích volbách, když pánem nad ministerskými předsedy bude prezident Evropské rady volený na 2,5 roku? K čemu budou národní ministři zahraničních věcí, když jim bude nadřízen evropský ministr zahraničí s vlastním evropským diplomatickým sborem? .... Václav Klaus je silný muž a věřím, že Lisabonskou smlouvu nepodepíše." Pískot a posměch. Posledních pár odvážlivců tleskáme Nigelu Faragemu. Jsme považováni za extremisty a lidi z minulého století beznadějně za okrajem politiky. Ale ještě není konec. Ještě je ve hře poslední (český) míček. I v politice jsou tenisté kteří vědí, že zápas je definitivně ztracen, až i poslední míč padne za lajnu. >>>

LISABON, KLAUS A RUKA V NOČNÍKU

Petr Paulczynski

LS je krokem zpět k odmítnuté Evropské ústavě. Představuje výrazný posun od Evropy států k Evropě jednoho evropského státu. Poslední mohykán jménem Václav Klaus dělá dlouhý nos na Brusel, na Sarkozyho a další eurohujery včetně našich. Fischer slibuje, že Klaus podepíše jako by měl skleněnou kouli, nebo je vybaven mimosmyslovým vnímáním. Senátoři si stěžují u ÚS a Topolánek je školí, zdá se marně, Bobo slibuje další stížnost k ÚS, soudruh Rychetský už ví jak zase Klause nakrkne. Zkrátka zase typická česká bramboračka. Situace, z těch, pro něž se na autorském fotu k blogu na iDnes držím za hlavu. Tak jsem si zkusil takový sen: Klaus pozdrží schválení LS až kam to nejvíc půjde. Pak se projeví jako státník, který chce vstoupit do čítanek. Nevezme si příklad z Beneše, Háchy a Husáka. Nepodepíše a abdikuje. Povinnosti prezidenta převezme senát. Už vidím poskakujícího Frantíka s vysokými podpatky jak se tváří jako Rath když jde kolem lékárny. Klaus převezme vedení strany beranů, roztrhne ODS vejpůl neboť půlka půjde za ním a vyhraje volby. Stane se premiérem, prosadí přímou volbu prezidenta a znovu usedne na Hrad. A eurohujeři si budou svou diskriminační smlouvu narvat do špic. Pěkný sen, ne?>>>

Jagellonský model druhé odmocniny zajistí rovnoprávnost všech států v RE

IVANA HASLINGEROVÁ

Symbolicky v den vyhlášení výsledků irského referenda o Lisabonské smlouvě (LS), pořádal ve zlatém sále Lichtenštejnského paláce v Praze předseda europoslaneckého klubu ODS v Evropském parlamentu (EP) Jan Zahradil mezinárodní vědeckou konferenci "Systémy hlasování v Radě". Cílem  konference bylo přispět k diskusi o rozhodovacím procesu v RE, jehož vývoj není ani po podpisu další euroústavy, nazývané tentokrát Lisabonská smlouva, zdaleka ukončen. Vysvětlila, jak by se dalo hlasovat, aby nebyl žádný občan ani stát EU ukřivděný. Tím by se vyřešil nejdůležitější problém EU, kvůli němuž se snaží neustále vyrábět jako zástěrku jakési pofidérní euroústavy. Všem státům sdruženým do EU je jasné, že se musejí nastolit v mnoha oblastech dohody o společném soužití a že  má-li být zachována demokracie, pak o nich musí rozhodovat společným hlasováním. A právě zde je základní kámen úrazu. Kromě posílení váhy malých a velkých států se situace v LS oproti smlouvě v Nice pro ČR a většinu dalších států zhoršila. ČR spolu se šesti dalšími státy  by po přijetí LS ztratila čtvrtinu hlasů oproti stávajícímu systému přijatému v Nice, zatímco Německo by posílilo o 20 %. Hlasování dle LS by sice bývalo vylepšilo postavení Německa, ale nespravedlnosti by se ještě prohloubily. Bylo by proto škoda, aby byl přijetím LS odsouhlasen tento nespravedlivý model hlasování v RE. Konference ukázala, že existuje matematický model, tzv. "Jagellonský kompromis", který zajišťuje každému státu EU rovnou hlasovací moc. Je jasné, že Německo spolu s několika zvýhodněnými státy  bude tvrdě bojovat pro hlasovací systém zavedený v LS, ale dokud EU nenalezne spravedlivý hlasovací systém, musí počítat s problémy. Velkoněmecká říše tu již jednou byla a na to jsou občané EU velmi citliví.

Lisabonská smlouva je zcela dobrovolnou smlouvou 27 členských zemí a ne diktát!

František Matějka, vedoucí Tiskového odboru Svobodných

Věnováno na podporu Václava Klause - díl 1.

Po neomalených vyjádřeních z úst vrcholných politiků Evropské unie na adresu Václava Klause jsem se rozhodl, že své články na nějakou dobu věnuji právě jemu. Zaslouží si, aby někdo systematicky připomínal ty střípky mozaiky EU v podobě názorů jejich představitelů. Francie se podle agentury AFP už nechala slyšet, že je proti údajnému novému požadavku Klause na doplnění LS. "Nebudeme měnit Lisabonskou smlouvu. Hlasoval o ní v této podobě český parlament," prohlásil ministr zahraničí Francie Bernard Kouchner. "Nepochybuji, že prezident Klaus bude strůjcem ještě mnoha dalších obtíží," dodal. Připomeňme dnes tedy, že to není tak dávno, co francouzský prezident Nicolas Sarkozy projevil národní hrdost, jdoucí zcela jistě proti zájmům svobodného trhu v EU, a svého času v diskusi o hospodářské krizi a záchranném plánu vlády vyjádřil přání, aby se výroba automobilů francouzských značek, například v České republice, vrátila zpět do Francie. Jistě, když jde do tuhého, posílení pravomocí EU nad zájmy národních států jde stranou. Přednější jsou přece domácí voliči a vlastní hospodářství. "Ten dům mi bude strašně chybět," připouští i Chirakova choť Bernadette, která si pobyt v Elysejském paláci velmi užívala. "Mám ráda tento život, to neskrývám," řekla o roli první dámy. Ano na to se zvyká tak snadno, dodávám já. Já zase mimo jiné dodnes slyším tu jeho upřímnou památnou větu: „Kandidátské země propásly dobrou příležitost mlčet…“.>>>

Podporujeme svého prezidenta

Memorandum D.O.S.T.

Se znepokojením sledujeme množící se útoky na prezidenta České republiky Václava Klause za jeho odmítavý postoj k Lisabonské smlouvě a jeho rozhodnutí posečkat s případnou ratifikací Lisabonské smlouvy do doby, než se o jejím souladu s Ústavou České republiky vyjádří Ústavní soud. Vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva mění právní i politický statut České republiky, je nepřípustné, aby byl prezident republiky vydírán svými oponenty pod pohrůžkou, že pokud Lisabonskou smlouvu urychleně neratifikuje, poškodí tím zájmy České republiky. Náš názor je zcela opačný, prezident Václav Klaus jedná správně. Ceníme si na něm, že se domácímu i mezinárodnímu tlaku nepodvolil, že mu jsou zájmy českého národa a státu přednější než zájmy úzké skupiny elit, usilujících o zánik suverénních evropských států a podřízení jejich politických reprezentací centrálním úřadům jednotného evropského státu. Tento proces považujeme za nedemokratický a odporující duchovním a historickým kořenům evropské kultury a civilizace. Ujišťujeme prezidenta Václava Klause naší podporou a ochotou ke spolupráci při obraně naší národní a státní suverenity. V Praze dne 16.5. 2009 Mgr. Michal Semín, PhDr. Jiří Hejlek, Mgr. Petr Bahník

V čele státu stojí vlastenec, jehož slovo platí!

IVANA HASLINGEROVÁ

Blíží se volby do Evropského parlamentu (EP) a celá politická representace se bude muset prvořadě zabývat problematikou EU a především obzvlášť nebezpečným projevem nedemokratických trendů v EU – jejím tlakem na přijetí Lisabonské smlouvy (LS), který je hrubým porušením jejich vlastních pravidel. Podle nich totiž  smlouva odmítnutájedním státem nemůže vstoupit v platnost v důsledku stále platícího práva veta jednotlivých států v EU. Není divu, že se EU, která o sobě vždy tvrdila, že je demokratická a hlas lidu je jí nade vše, se staví v tomto případě tak ignorantsky k národním referendům a že tak vehementně, dokonce i proti svým vlastním předpisům, prosazuje LS. LS má totiž sloužit jako nástroj předávání pravomocí a svobod nevolené bruselské byrokracii na úkor členských států a jejich občanů. Jde o velice nebezpečný a závažný dokument umožňující ztrátu národní suverenity naší země, kterou tak obtížně pro ni vydobyli na Rakousko-Uherské monarchii politici kolem T. G. Masaryka. Nyní po devadesáti letech se ji chtějí někteří naši politici opět vzdát ve prospěch nového nadnárodního státuNejen každý politik, ale i každý občan, jenž si přeje zachovat Českou republiku jako samostatný a suverénní demokratický stát a nepřeje si mít dva prezidenty, dvě ústavy, dvě vlajky... se bude muset při volbách do EP zamýšlet nad tímto nesmírně závažným dokumentem – Lisabonskou smlouvou. Proto je záslužným počinem prezidenta naší republiky Václava Klause, že napsal souhrnnou knihu k tomuto, pro náš národ tak závažnému a nebezpečnému dokumentu. Předložená publikace "Prezident republiky k LISABONSKÉ smlouvě" přináší všechny jeho zásadní texty k ní. Čtenář může posoudit názory prezidenta republiky nejen k LS, ale k oběma eurosmlouvám a zjistit, že jeho postoje jsou stále konzistentní. Je potěšitelné, že v této závažné době, kdy hrozí ztráta suverenity naší země jejím rozpuštěním v evropském superstátu, stojí v čele našeho státu zásadový vlastenec, který nepodlehl názorové přesile pánů Topolánka, Schwarzenberga, Vondry, o opozičních politicích typu Bursíků, Paroubků a Čunků nemluvě, a zůstal trvat na svých původních stanoviscích.  Říká se: "Slovo dělá muže". Vydáním této publikace potvrdil prezident republiky, že je mužem na správném místě a nikoliv loutkou v rukou europeistické vlády. Vlády nebojující za národní zájmy, ale za zájmy cizáků, stejně jako tomu bylo již mnohokrát v naší historii.>>> 

Přijďte podpořit prezidenta republiky než bude pozdě!

Ivana Haslingerová

Vy všichni, kteří nechcete návrat před listopad a otevření cesty k nastolení havlovsko-dobčekovského komunismu s lidskou tváří, ale chcete žít konečně po 50ti letech nesvobody ve svobodném a vzkvétajícícm kapitalistickém státě, který zde prosadil svojí ekonomickou reformou současný prezident Václav Klaus (podrobně viz např. články: Patnáct let od restaurace kapitalismu či Díky urputnému boji Václava Klause žijeme již 17 let v kapitalismu), přijďte dne 17.6. od 17 hodin na Hradčanské náměstí v Praze vyjádřit spolu s iniciativou D.O.S.T. svůj odpor proti propagandistickému happeningu "havlistické elity" útočící na prezidenta republiky. To co se snaží zneuznaní levicoví intelektuálové v tuto dobu na Hradě vyvádět, je neuvěřitelné: http://pardubice.bloguje.cz/792220-prijdte-rict-vaclavu-klausovi-uz-dost-ve-stredu-17-cervna-v-17-hodin-na-hradcanske-namesti.php www.akce-dost.cz. Pomozme proto všichni, kteří nechcete zemřít v komunismu jedinému čestnému vrcholovému politikovi, který po celých 20 let nezměnil ani slovo ve svých postojích a díky němuž nejen my, ale i tito protestující "havlističtí levicoví intelektualové" žijeme ve svobodné zemi. Václav Klaus je v současné době vystaven neuvěřitelnému tlaku od našich i evropských levicových politiků a je proto potřeba, aby zazněl i hlas od autentické pravice na jeho podporu! Proto všichni, kdo máte nohy a hlasivky, přijďte tyto frocky na Hradčany překřičet než bude poozdě!

EU je reinkarnací a ztělesněním komunistické ideologie

IVANA HASLINGEROVÁ

Na stém seminář i Centra pro ekonomiku a politiku (CEP) byla za účasti jednoho z autorů, britského novináře Christophera Bookera, představena kniha "Skryté dějiny evropské integrace".

"Jedná se nejen o rozsáhlou, ale  především v mnohém o převratnou knihu, jejímž hlavním přínosem je, že se z ní dozvídáme, že EU ovlivňuje náš život víc, než si myslíme, a proto se o ni musíme zajímat," říká nadšeně o knize  prezident Václav Klaus a pospíchá zahájit přednášku o ní

Podle Bookera se EU svým systémem fungování přibližuje stále více komunistickým režimům. Podle prezidenta Klause je příměr s komunismem možný při vyjádření zoufalství a beznaděje  nad nemožností občanů převrátit systém: "EU není sice prapříčinou všech záporných jevů, je ale reinkarnací a ztělesněním komunistické ideologie a jejím reálným produktem."Europoslanec Hynek Fajmon dokonce konstatoval, že EU je ještě přísnější než komunistické organizace typu RVHP či Varšavské smlouvy, neboť v nich  nebylo nadnárodní zákonodárství a z právního pohledu to byly pouze mezistátní smlouvy. EU obsahuje členy různých kategorií podobně, jako orwellovská Farma zvířat. Demokratický deficit EU, na který si všichni stěžovali, vysvětluje politolog Petr Fiala tím, že  podmínkou demokracie je sdílená politická identita neboli národní stát a EU není státem, ale jen politickým systémem s tendencemi naplnit charakteristiky státu. Zatím není známa  demokracie fungující nad politickou rovinou národního státu, neboť k fungování demokratických mechanismů je nutná existence politického národa.  V EU proto vše probíhá v nad demokratickém prostoru. EU se tudíž nejdříve musí vyrovnat s rozšířením a pak jednat o případné její redefinici. "Naddemokratický prostor je oživující termín. Já hovořím opostdemokracii. Musím si to zapamatovat," uzavřel profesor Klaus...>>>

Evropa nechce sociální model, který je spojen s její ústavou

IVANA HASLINGEROVÁ

Ratifikační proces evropské ústavy byl v tomto roce nejaktuálnějším tématem Evropské unie. Nad tím, jaké jsou perspektivy EU po zamítnutí ústavy, se zamýšleli na semináři Centra ekonomiky a politiky (CEPu) tvrdý a nemilosrdný předseda polské Občanské platformy Jan Rokita a předseda jejího českého protějšku ODS Mirek Topolánek. Seminář měl s příznačný název "Perspektivy EU po zamítnutí evropské ústavy". Seminář moderoval president republiky Václav Klaus. Podle Jana Rokity problém není v tom, že byla zamítnuta ústava, neboť se tím nic nezhroutilo, ale v tom, že zmizely naděje  na úspěch evropských projektů zvláště ve Francii. Nastala obava, že v současných podmínkách může být těžší být úspěšný v reálných projektech EU jako je trh služeb a jeho jednota. "Francie, Anglie a Německo vedou egoistickou národní politiku. Zneklidňující je to, že v důsledku toho naděje na rozhodování v EU klesá. Charakteristické pro ně je to, že  úsilí zavést naše ekonomiky na vyšší úroveň nazývají "sociálním dampingem". Když chceme snížit daně, abychom byli konkurenceschopnými, říkají, že děláme daňový damping. Jestliže politika velkých evropských zemí používá protitržní doktríny k tomu, aby ukázala, že je v EU něco dobrého, nejde těmto zemím věřit. Je proto potřeba sjednotit ty, kteří věří ve spolupráci mimo Evropskou ústavu. Střední a východní Evropa by měla projevit společnou iniciativu s návodem, jak vyjít z krize. Je nutné zachovat zásady solidarity. Jinak projekt EU nemá smysl. Vítězství egoismu nepovede nikam. Nyní vše vede směrem k prohlubující se krizi," rozhořčil se Rokita a dodal...>>>

 

Jagellonský hlasovací model druhé odmocniny zajistí rovnoprávnost všech států v RE

IVANA HASLINGEROVÁ

Konference "Systémy hlasování v Radě"  vysvětlila, jak by se dalo hlasovat, aby nebyl žádný občan ani stát EU ukřivděný. Tím by se vyřešil nejdůležitější problém EU, kvůli němuž se snaží neustále vyrábět jako zástěrku pofidérní euroústavy. Konference ukázala, že existuje matematický model, tzv. "Jagellonský kompromis", který vyvinuli vědci na krakovské Jagellonské universitě (odtud má název), který zajišťuje každému státu EU rovnou hlasovací moc. Bylo by proto škoda, aby byl přijetím LS odsouhlasen nespravedlivý model hlasování v RE.V ES byla kdysi při hlasování uplatňována hlasovací pravidla ve prospěch velkých zemí. Byly v něm sdruženy tři velké, 2 střední a jeden malý stát, ale hlasy byly rozděleny v poměru 4:2:1. Po přijetí 12 nových států  vznikla  na schůzce v Nice reforma hlasování. Velké státy a zejména Německo v ní byly znevýhodněny. Vezmeme-li číslo 1 jako "optimální spravedlnost", pak z obrázku vpravo je zřejmé, že Německo (vlevo) bylo na úrovni 0,8, váhy ostatních velkých států postupně rostly až po Polsko na 1,2. Většina států  vykazovala hodnoty mezi 0,9 až 1,1, ČR byla kolem 1,1. Maličké státy byly zvýhodněny. Kypr a Malta na 1,4, nejvíce Lucembursko na 1,8, neboli dvakrát více než Německo. Není proto divu, že se Německo bouřilo.Proto nakonec byla vytvořena euroústava druhá – tzv. LS a v ní bylo dohodnuto další hlasovací pravidlo, která by zaručovalo, jak je v ní psáno, "demokratickou legitimitu a zastupitelskou demokracii". Jak se ukazuje na obrázku vlevo, většina států si v této zastupitelské německé demokracii oproti smlouvě v Nice silně pohoršila a dostala se pod 0,9, ale Německo získalo namísto 0,8 celých 1,2, Francie, Velká Británie (VB) a Itálie 1,1. Malé státy  mají naopak ještě více volební váhy než měly podle smlouvy z Nice. Oproti většině států až třikrát posílily- Malta má 2,4, Lucembursko 2,2 a Kypr 1,8.Takže kromě posílení váhy malých a velkých států se situace v LS oproti smlouvě v Nice p ro ČR a většinu dalších států zhoršila. Dobře je to vidět na obrázku vpravo, kde je vynesen poměr hodnot  LS /Nice. ČR spolu se šesti dalšími státy  by po přijetí LS ztratila čtvrtinu hlasů oproti stávajícímu systému přijatému v Nice, zatímco Německo by posílilo o 20 %. Blokující kapacita velkých zemí tak v LS vzrostla a tyto mají větší potenciál pro budování koalice. A to není vůbec jisté, jak se změní situace po případném přijetí dalších zemí. Například obrovského Turecka. Tento hlasovací systém logicky vedl ke vzniku konglomerátu většiny států, které jsou si rovny a Itálie, VB a Německo z ní byly vyloučeny. Proto také často nesouhlasí s návrhy těch rovných. Hlasování dle LS by sice bývalo vylepšilo postavení Německa, ale nespravedlnosti obsažené ve smlouvě z Nice by se ještě prohloubily. Je zřejmé, že dokud se toto nevyřeší, bude v EU existovat stále boj o tuto otázku namísto, aby se zabývala konkrétními ekonomickými problémy. Z výše uvedených grafů je jasné, že velké státy v čele s Německem budou tvrdě bojovat pro systém zavedený v LS, ale dokud EU nenalezne spravedlivý hlasovací systém, musí počítat s problémy. Velkoněmecká říše tu již jednou byla a na to jsou občané EU velmi citliví.>>>

Svobodní:"Pane prezidente, počkejte na výsledek referanda o LS"

Petr Mach, předseda Svobodných

Strana svobodných občanů vyzývá prezidenta republiky, aby Lisabonskou smlouvu (LS) nepodepsal a počkal na výsledky referenda. Svobodní po předčasných volbách v Poslanecké sněmovně navrhnou zákon o referendu k Lisabonské smlouvě. Berou s lítostí na vědomí, že většina senátorů dala svým hlasováním souhlas s ratifikací Lisabonské smlouvy, která zásadním způsobem zhoršuje postavení České republiky v EU a snižuje váhu českého hlasu v Radě ministrů EU. Připomínáme, že v referendu o vstupu se lidé v referendu vyjádřili pro naše členství za stávajících podmínek. Tyto podmínky by tedy měly být změněny opět jen prostřednictvím referenda. Svobodní vyzývají proto prezidenta republiky, aby nepodepsal Lisabonskou smlouvu a s případnou ratifikací počkal na výsledky referenda. Považuje-li se za přípustné, aby se hlasování opakovalo, pokud je jeho výsledek NE (jako v Irsku), musí být přípustné opakování hlasování i tehdy, pokud byl výsledek hlasování ANO jako v České republice. Svobodní spustili tento týden první celoevropskou petici ve všech jazycích EU na adrese www.petice.eu.Je to vůbec poprvé, kdy mají Evropané možnost vyjádřit svůj názor na jednom místě. Svobodní vznikli v lednu 2009 jako pravicově orientovaná strana, jejímž mottem je SVOBODA ? ODPOVĚDNOST ? SPRAVEDLNOST.

Na ÚS se obrátil ve věci posouzení nesouladu LS s naší ústavou celý Senát

IVANA HASLINGEROVÁ

Protože někteří čtenáři a dokonce i někteří kolegové publicisté nechápou, proč se senátoři ODS obrací znovu na Ústavní soud (ÚS), aby posoudil nesrovnalosti Lisabonské smlouvy (LS) s naší ústavou, pokládám za nutné vysvětlit, že na ÚS se původně obrátila celá horní komora našeho parlamentu. Protože se zdála odpověď ÚS některým senátorům ODS nedostatečná, požadují nyní o odpovědí ÚS na jím nezodpovězené otázky. Jasně toto bylo vysvětleno tajemníkem prezidenta republiky Ladislavem Jaklem v Otázkách Václava Moravce:Václav Moravec: "Senátoři ODS si už jednou na rozpor Lisabonské smlouvy (LS) s českou ústavou stěžovali a neuspěli."Ladislav Jakl, tajemník prezidenta republiky:  "Vy jste také v předchozím avízu možná trošku malé nepřesnosti jste se dopustil, že dříve Ústavní soud projednával ústavní stížnost senátorů ODS, to není pravda, to bylo podání Senátu."Václav Moravec: "Já jsem neříkal senátorů které strany, říkal jsem senátorů, protože to bylo celosenátní podání."Ladislav Jakl, tajemník prezidenta republiky: "Já jsem vás, pane redaktore, slyšel, říkal jste senátorů ODS a byl to Senát jako horní komora českého parlamentu, která se obrátila v některých věcech na Ústavní soud">>>

80% občanů proti ratifikaci Lisabonské smlouvy

JAN ZEMAN

V nedělní Partii na Primě hlasovali diváci pomocí SMS zda souhlasí se schválením Lisabonské smlouvy (LS) v Senátu. 80% se vyslovilo proti LS. Skoro by to vypadalo, že vedení drtivé většiny parlamentních stran má podporu pouze 20% veřejnosti.  Redaktor Partie  při vyhlasování výsledků na konci pořadu  uvedl, že se hlasování účastní tisíce lidí - což je podstatně více, než je obvyklý vzorek v oficiálních průzkumech. Otázkou zůstává o čem to vypovídá - o (ne)podpoře Lisabonské smlouvy mezi voliči, nebo mimořádné aktivnosti odpůrců smlouvy? Nad oběma možnostmi by měli její příznivci přinejmenším zpozornět. Každopádně je přinejmenším jasné, že Jana Bobošíková přesvědčila svou argumentací proti Lisabonské smlouvě v Partii s Richardem Falbrem opravdu výrazné procento diváků. Ten se tomu jen blahosklonně smál. Uvidíme, zda mu ten úsměv ale brzy nezamrzne. Zaráží situace v ODS - většina poslanců i senátorů této strany se vyslovila proti smlouvě. Její vedení v čele s Topolánkem však smlouvu tvrdě prosazovalo, a i po pádu vlády ji protlačilo Senátem, jehož šéf také zcela obrátil jak korouhvička.  Topolánek nejdříve stavěl euroskeptikem, pak byl proti euroústavě a najednou - možná ve vidině postu eurokom isaře - obrátil a ani nerespektoval usnesení vlastní strany - a ta mu to, zdá se až na výjimky, celkem trpí a moc ji až na výjimky v řadách senátorů - jako Jiřího Oberfalzera, nebo Jaroslava Kuberu, kteří připravují nové podání k Ústavnímu soudu - nevzrušují ani celkem jasná porušení zákona při schvalování Lisabonské smlouvy u Ústavního soudu i v Senátu. Doufejme tedy, že to už nebudou tolerovat ti občané, co má ODS v názvu - tak jako to netrpěl Václav Klaus a raději odešel. >>>

Petr Mach: "Prezident potřebuje co nejsilnější politickou podporu, proto jsme založili stranu Svobodných občanů"

IVANA HASLINGEROVÁ

Na včerejší 6. schůzi Senátu vyslovili senátoři souhlas s Evropskou ústavou nazývanou Lisabonská smlouva. Naše horní parlamentní komora je tedy ochotna obětovat svobodu a samostatnost naší země vydobytou před devadesáti lety prezidentem Masarykem z rakouského, před 53 lety z německého a před 20 lety ze sovětského područí. Miliony životů položených za naši samostatnost jsou pro ně zřejmě ničím. Kteří páni politici nás chtějí uvrhnout pod nadvládu dalšího superstátu, tentokrát Svazu evropských socialistických republik (SESR), kde bude díky jeho ústavě o našem národě opět fakticky rozhodovat mocné Německo, už tedy víme.  Zajímalo nás co si o tomto jejich postoji myslí nastupující politická generace, zda si alespoň její přední představitelé zachovají hrdost a páteř. Obrátili jsme se proto s následujícími otázkami na nejvýznamnějšího nastupujícího politika, předsedu strany Svobodných občanů, doktora Petra Macha:  Podle mého názoru nemůže prezident svým podpisem takovouto smlouvu ratifikovat. Kdyby smlouvu nakonec ratifikovaly i ostatní státy, kde ratifikace dosud neskončila a kdyby donutily Irsko k opakování referenda, byla by to velká rána pro naši státnost a naši demokracii. Je to teď tedy plně na prezidentovi, který proto nyní potřebuje co nejsilnější politickou podporu, tedy úspěch ve volbách takových politických sil, které odmítají federalizaci Evropské unie. Proto jsme založili stranu Svobodných občanů. Nezachoval bych se nikdy jako premiér Topolánek, který v této věci odhodil veškeré zásady a podepsal jednoznačně nevýhodnou smlouvu pro naši republiku.>>>

Žárovkové happeningy Svobodných

Ivana Haslingerová

Na protest proti nehoráznému diktátu EU, zákazu používat normální žárovky, pořádají Svobodní ve všech krajích České republiky dne 1.9.2009  žárovkové happeningy. Rozdávají na nich lidem žárovky, na jejichž krabičkách shrnují základní důvody hlouposti a nesmyslnosti tohoto zákazu, který k nám přišel z EU aniž o něm probíhala v ČR jakákoli politická debata a aniž by jej projednal Parlament ČR. Podle Svobodných by lidé měli mít svobodu výhody a nevýhody, spolu s náklady na pořízení, likvidaci i provoz, sami za sebe ohodnotit. Celá akce je pojata jako recese, ale v jejím podtextu je mnoho vážných společenských a politických témat, na něž upozorňuje kromě Svobodných i sám prezident republiky Václav Klaus, který byl proto prvním občanem České republiky, kterému Svobodní dali svou žárovku při jeho křtu knihy "Modrá planeta v ohrožení".

Prezident Václav Klaus pózuje se žárovkou Svobodných

Úsporné žárovky mají totiž řadu nevýhod, které jsou před normálními lidmi téměř utajovány: obsahují jedy, které nebezpečně znečišťují prostředí, jejich výroba i likvidace jsou nákladnější (včetně produkce CO2 apod.), při častých "startech" klesá radikálně životnost, což ony vyšší náklady znásobuje, jejich "startování" je pomalé (když třeba jeden spěchá na WC), jejich světlo má jiný a pro mnohé a mnohá místa nepříjemnější odstín, nedají se jimi vytápět terária apod.

 

Kdo bude vládnout v "ČEZku"?

Alexandr Tomský, místopředseda Svobodných, nakladatel a politolog

Snímky politiků, lobbistů a vrcholných manažerů průmyslu, jak spolu idylicky tráví dovolenou v miliardářské toskánské vile, vyjevily to, co už vlastně dlouho víme. Že se na úkor veřejného zájmu krade ve velkém a že nám ve skutečnosti nevládnou ti, které jsme si zvolili, protože je ovládají mocné a mocenské skupiny, jejichž hlavní podnikatelskou činností jsou výtečné politické konexe. Dokonce i sociálnědemokratický vejtaha a předseda Jiří Paroubek se svým „kdo z vás to má“ by teď působil komicky. Jeho oponenti jsou luxusem přímo posedlí – milují jachty, vily, rauty, rychlé vozy. Korupce je jako rakovina. Není-li správně léčena, prorůstá hbitě celou společností, a to zdaleka nejen státním organismem. Kdo krade, lže, kdo lže, je agresivní, kdo je agresivní, nemá daleko k vraždě. Cožpak ale máme opravdu volbu jenom mezi levou sociální chudobou a pravou vládou kleptokracie? Budou tvrdit, že malé strany neznáme. To ale nevadí. Jde přece v první řadě o to zbavit se těch, které známe až příliš dobře. Stačí, aby si připomněl dictum zakladatele našeho státu – nebát se a nekrást>>>

Tak nám zakázali žárovky

Petr Mach, předseda Svobodných

Od 1. září se nesmějí na území EU distribuovat stowattové žárovky, postupně budou do tří let zakázány i žárovky 60W a 40W. První stát na světě, který zakázal žárovky, byla Kuba. „Vyměnili jsme běžné žárovky za fluorescentní zářivky v každé domácnosti. Ušetříme spoustu energie,“ napsal před dvěma roky hrdě kubánský komunistický vůdce Fidel Castro ve stranickém listě Granma. Brzy následovala Chávezova Venezuela. Tyto autokratické socialistické vlády se samozřejmě neptaly lidí, jestli si takový zákaz přejí. Když hloupí lidé nakupují levné žárovky a neumějí poznat, co se jim vyplatí, je třeba jim to zakázat. Ústřední plánovací komise zkrátka spočítala, že je to národohospodářsky výhodné. Nejsme pozadu. Evropská komise nezůstala dlouho pozadu a 18. března letošního roku vydala nařízení č. 244/2009. Jeho znění se prakticky neliší od návrhu, který před rokem Komisi předložilo lobbistické sdružení výrobců fluorescentních zářivek. Evropské nařízení se automaticky vztahuje i na každého českého občana a firmu. Zákaz žárovek je z podstaty socialistický, neekologický a především nedemokratický. Podstatou volného trhu je, že se každý jednotlivec na základě cen rozhoduje, co je pro něj nejlepší. Sami víme, jestli jsou pro nás lepší levné žárovky s vyšší spotřebou, nebo drahé zářivky s nízkou spotřebou. Rakouský ekonom Friedrich Hayek, dávno prokázal, že to centrální plánovači nemohou vědět. Dokud budeme volit euroservilní politiky, nebude změna možná.>>>

Topolánek ponižuje Českou republiku

František Matějka, vedoucí Tiskového odboru Svobodných

Svobodní považují za nepřípustné, že se český občan pan Topolánek po soukromém setkání s předsedou Evropské komise panem Barrosem přidal k nemístnému vyhrožování představitelů Evropské unie České republice.

Pan Topolánek zjevně upřednostňuje osobní zájem a přidal se k nejpokleslejšímu vydírání České republiky,“ uvedl předseda Svobodných Petr Mach na adresu Topolánka. „Hitler před 70 lety vyhrožoval anexí pohraničí a prezident Beneš měl důvod se obávat o osud státu. To, co předvádí EU a pan Topolánek, je ubohé. Češi nemusí mít z EU strach a prezident Klaus nesmí tlaku EU podlehnout,“ dodal Mach.

Vyhrožování, že když ČR neratifikuje rychle Lisabonskou smlouvu, může přijít o post eurokomisaře, nepatří do slušné společnosti a nemá oporu v základních smlouvách EU.>>>

Ladislav Jakl: "Co je to za svět, co je to za mezinárodní organizaci, která nutí naše politiky vybrat si mezi dvěma zly?"

IVANA HASLINGEROVÁ

Horní komora Parlamentu, Senát ČR, vyjádřila souhlas s evropskou  ústavní smlouvou, nazývanou podle místa jejího vzniku Lisabonskou (LS). Věříme, že náš pan prezident si zachová rovnou páteř, tak jako si ji zachoval po celých dvacet let od revoluce, a že svůj podpis pod ní vedle podpisu pana Topolánka nepřidá a že celou tu tragikomedii, která se odehrála v Senátu lze chápat dobrou pouze k tomu, že odhalila, kteří senátoři chtějí zaprodat naši republiku za svou osobní kariéru a kteří si zachovali rovnou páteř i přes lákadla vysokých postů. I přesto, že věříme, že nový protektorát nám i přes  zradu našich zákonodárců díky zásadovému postoji prezidenta republiky nehrozí, požádali jsme jeho nejbližšího spolupracovníka, osobního tajemníka a ředitele Politického odboru Kanceláře prezidenta republiky (KPR), Ladislava Jakla, o zodpovězení následujících otázek: *Kdybyste byl na místě pana prezidenta, co byste nyní vzkázal našim prodejným politikům? Podepsal byste tuto euroústavu? Pokud ano, tak za jakých podmínek? Víte, já na jeho místě nejsem. Ale vzkazovat mohu i nyní: své svědomí opíjíte konstrukcí, že jste měli jen dvě volby – špatnou (pro Lisabon) a tu ještě horší, být proti. Přemýšleli jste o tom, co je to za svět, co je to za mezinárodní organizaci, která Vás nutí vybrat si mezi dvěma zly? ...  Z výše uvedeného je jasné, že pan president nyní vyčká na rozhodnutí Ústavního soudu a bezprostřední nebezpečí ze ztráty národní suverenity naší zemi nehrozí. O to víc bychom se ale měli všichni zamyslet nad tím, co by se stalo s naší zemí, kdyby v jejím čele stál někdo jiný než Václav Klaus a bezmyšlenkovitě a patolízalsky svým podpisem LS ratifikoval.>>>

PETICE OBČANŮ STÁTŮ EVROPSKÉ UNIE PROTI PŘIJETÍ LISABONSKÉ SMLOUVY

Iniciátor petice na Evropské úrovni: Strana svobodných občanů

Motto: Ještě nikdy nám úředníci EU nedali příležitost k vyjádření na jednom místě.Tak jsme to pro všechny svobodné občany členských států Evropské unie udělali

6.914 + ?

My, občané svrchovaných států Evropské unie, vědomi si svých občanských práv a v touze po zamezení kroků směřujících k byrokratické nesvobodě napříč Evropou, tímto vyslovujeme svůj nesouhlas s přijetím Lisabonské smlouvy. >>>

Chcete-li podpořit petici klikněte na: www.petice.eu

Úskalí evropské integrace

Václav Klaus

Evropská integrace a členství v Evropské unii právem patří k nejdiskutovanějším tématům dnešní České republiky. Sílí obavy, že Evropská unie směřuje k centralistickému, federalistickému modelu, a tím sílí i otazníky nad budoucností národních států. Jsem rád, že tolik potřebnou diskusi o evropské integraci obohacuje Petr Mach, bývalý analytik a ředitel Centra pro ekonomiku a politiku a jedna z nejvýraznějších postav nejmladší generace českých ekonomů. Jeho kniha "Úskalí evropské integrace", shrnuje texty, které autor uveřejnil v různých časopisech doma i v zahraničí, texty, které mají společné tématické pojítko: kritiku evropské integrace. Přínosný je autorův koncept konkurence právních řádů jako analogie tržní konkurence. Nahlédnutí, že každá norma, která v bohatém Německu znamená kodifikaci statu quo, znamená pro chudší Českou republiku drahé přizpůsobení, je korektní. Nevěřme fatalismu konstruktérů evropského superstátu. Osud dalšího směřování Evropy a Evropské unie zůstává v rukou nás – Evropanů. >>>

Proč jsme založili novou politickou stranu

Petr Mach, předseda Svobodných

Lisabonská smlouva štěpí českou politickou scénu. Pro mě osobně byl souhlas vedení ODS s Lisabonskou smlouvou důvodem k založení nové politické strany. Vadí mi nejen obsah Lisabonské smlouvy, který považuji za nevýhodný pro Českou republiku a budoucnost EU. Vadí mi i neskutečný obrat vedení občanských demokratů a neplnění slibů. V roce 2003 slavnostně podepsal předseda ODS Mirek Topolánek spolu s předsedy britské Konzervativní strany a polské strany Právo a Spravedlnost tzv. Pražskou výzvu. „Evropské národy nepotřebují smlouvu - ať již se jmenuje Ústava nebo ne - stlačující všechny evropské země do jednoho ekonomického, politického a právního rámce. Bohužel, přesně tam však směřují výsledky Konventu o budoucnosti EU. Proto je třeba podrobit je jedinému spolehlivému testu - lidovému hlasování, referendu,“ napsali v předsedové na slavnostní listinu na pražském Žofíně. Nakonec euroústavu alias LS vzal Topolánek za svou i s jejím dřívějším kritikem Janem Zahradilem. Považuji to za nerespektování slibů voličů i za zradu základních principů. Šlo o hanebný obchod. Princip za funkci. Zrada ODS ve věci LS byla pověstnou poslední kapkou. Spolu se zklamanými voliči pravice jsme se nakonec odhodlali k založení nové strany. Schopnost stát za svými názory je důležitá nejen pro věrohodnost české politiky i pro budoucnost EU.>>>

Senátoři, kteří chtějí obětovat samostatnost naší země

IVANA HASLINGEROVÁ

Nový protektorát nám sice díky prezidentu republiky na štěstí nehrozí, ale včerejší 6. schůze Senátu by měla být varováním pro občany jak snadno by nás páni senátoři zaprodali opět cizině za symbolických 30 stříbrných. Každý občan by si měl proto podrobně prostudovat hlasovací listinu této mimořádné schůze, která rozhodovala o tom, zda je naše horní parlamentní komora ochotna obětovat svobodu a samostatnost naší země vydobytou před devadesáti lety prezidentem Masarykem z rakouského, před 53 lety v hrozné válce z německého a před 20 lety ze sovětského područí. Jakoby miliony životů položených za naši samostatnost nestačily. Měli bychom proto znát, kteří páni politici nás opět chtějí uvrhnout pod nadvládu dalšího superstátu - Svazu evropských socialistických republik (SESR), kde bude díky jeho ústavě – Lisabonské smlouvě (LS) o našem národě opět fakticky rozhodovat mocné Německo. (Jeho hlas se zvýší díky LS dvakrát, zatímco náš se sníží na polovinu. To byl jediný faktický důvod změny původní smlouvy z Nice na LS, úmyslně zastíněný nepodstatnými 500 stránkami nesrozumitelného textu o ničem). Proto by každý občan měl znát, kteří senátoři si zachovali hrdost a páteř a kteří jsou ochotni nás obětovat a podle toho se k nim v příštích volbách postavit. Proto uvádíme doslovnou sjetinu o hlasování v Senátu:>>>

Předvolební desátky

Jana Navrátilová

            Po vydařené zkušenosti s třicetikorunovýmipoplatky v lékárnách a následném úspěchu v krajských volbách vyráží ČSSD ve Středočeském kraji s dalším šidítkem na voliče.   Poslanec parlamentu ČR, předseda poslaneckého výboru a středočeský hejtman MUDr. David Rath totiž čerstvě nabízí žákům ve věku od 6-ti do 19-ti let jízdné do školy a zpět zdarma. Stačí k tomu drobnost: pořídit si Středočeský žákovský a studentský průkaz a kraj jim objedná dopravu zdarma po celém středočeském regionu. Kdo by to nevzal a nedal politikovi, sedícímu na třech dobře placených židlích svůj hlas ve volbách, že? Vždyť dosud nikoho takový úžasný tah – doprava zdarma – ještě nenapadl.
            Velmi chápu sociálně slabé rodiny, že jim každá ušetřená koruna přijde vhod, ale… Příspěvek na dopravné žákům a studentům je poskytován (nebo už také ne?) v rámci státní sociální podpory. Nebylo by snad vhodnější rovnou dopravu posílit? Co je platné, že například vlak z Kolína jezdí do Prahy každou půlhodinu, když třeba tři kilometry z těch kterých Kotěhůlek jsou pro jejich obyvatele nepřekonatelné?! Co starší lidé? V některých menších obcích byly zhruba před čtyřmi až pěti lety v tichosti zrušeny pošty, starší lidé či maminky s malými dětmi musí těch pár kilometrů k lékaři, do lékárny, a i na tu poštu překonávat jak se dá. Jistě by posílení častější denní jízdy autobusů uvítali, o sobotách a nedělích ani nemluvě.>>>

Svobodní požadují referendum o Lisabonské smlouvě

Kateřina Bouda Kašparová

Německý ústavní soud pozastavil ratifikaci LS do doby, než dojde ke změnám ústavy, které posílí pravomoci německého parlamentu pokud jde o kontrolu nad rozhodnutími EU. Podle soudu bylo hlasování německého parlamentu o LS v souladu s ústavou, ale ratifikační listiny nelze odeslat, dokud nedojde k příslušným změnám v německé ústavě, které zajistí suverenitu Německa nad dalším rozšiřováním pravomocí EU. "Svobodní považují tento rozsudek německého ústavního soudu za důkaz, že bez ústavních změn by ratifikace byla i v České republice v rozporu s ústavou! Svobodní LS principiálně odmítají od samého počátku a požadují, aby o ní bylo v ČR vypsáno referendum. Chceme přednost české ústavy nad LS," říká předseda Svobodných Petr Mach.(obr. vpravo)

 

"Už před summitem otec upozornil, že dokument o garancích pro Irsko by měl schválit parlament, protože mění charakter LS. Aby se to nemohlo opakovat, požadujeme, aby jakékoliv změny podmínek sepsaných v Lisabonské smlouvě byly ratifikovány řádným způsobem. Již 17.6. jsme v TZ kritizovali, že česká vláda tímto krokem obešla a podvedla parlament i prezidenta ČR," konstatuje člen Republikové rady a risk manager strany Svobodných Jan Klaus (obr vlevo)

Svobodní vyzvali Poslaneckou sněmovnu Parlamentu ČR, aby v nejbližším termínu svolala mimořádnou schůzi, která by se této záležitosti věnovala.>>>

 

Konec jedné iluze o české samostatnosti ?

DAVID HANÁK

Kdo si nepamatuje svoji historii je nucen ji opakovat! Tuto maximu amerického filozofa Santayany vždy rád všem připomínám. Dnes je  6.5. 2009 a český Senát rozhoduje o schválení respektive neschválení Lisabonské smlouvy (LS). Nevím jak to dnes v Senátu parlamentu České republiky dopadne, ale předpokládám, že LS bude nakonec těsně schválena. Vám čtenáři předkládám dva dokumenty, které jistým způsobem rámují začátek a konec naší národní suverenity. Nejprve dokument z roku 1917 – Manifest českých spisovatelů, českým poslancům na říšské radě a jako druhý rok 2009 – Otevřený dopis české učené společnosti, senátorům do Senátu ČR. V těchto dvou dokumentech se zračí jak se doba posunula a že tento konec naší suverenity má hlubší, řekl bych filozofické a mravní základy. Českému poselstvu na říšské radě: "Obracíme se k Vám, pánové, ve velké době našeho národního života, v době, za niž všichni budeme odpovídati celým staletím. Obracíme se k Vám, k poselstvu Českého lidu, dobře vědouce, že my čeští spisovatelé, osobnosti v našem životě veřejně Činné a známé, máme nejen právo, nýbrž i povinnost mluviti za rozhodnou většinu českého světa kulturního a duchovního, ba i za národ, jenž sám promluviti nemůže. Co nejdříve sejde se říšská rada, a politickému zastupitelstvu Českého národa naskytne se poprvé za války příležitost, aby z její tribuny projevilo všechno, co se dosud projeviti nemohlo ani tiskem, ani jiným veřejným způsobem. Želíme arci, že tribunou touto nebude staroslavný sněm Království českého, a výslovné prohlašujeme, že pouze sněm tohoto království pokládáme za nejpovolanější shromáždění, kde by se mělo o přáních a potřebách našeho národa rokovati. Ale sněmu českého tou dobou, bohužel, vůbec není, jediným svobodným fórem českých poslanců může býti prozatím jen říšská rada ve Vídni. Nuže, pánové, aspoň tam buďte pravdivými mluvčími svého národa, aspoň tam povězte státu i světu, co Vás národ chce a na čem trvá! Aspoň tam splňte svou svatosvatou povinnost a zastaňte se českých práv a Českých požadavků v této nejosudovější době světových dějin způsobem nejrozhodnějším a nejobětavějším, neboť nyní rozhoduje se o českém osudu na celá staletí! Povinnosti své můžete však dostáti úplnou měrou pouze tehdy, učiní-li se už předem zadost všem konstitučním podmínkám, jež parlamentní život předpokládá." >>>

Winston Churchill: "Nikdy neustupujte, nikdy, nikdy, nikdy, nikdy, v maličkostech ani velkých věcech, o kus ani o kousek, ledaže byste ustoupili cti a dobrému mravu. Nikdy neustupujte před nátlakem, nikdy se nepoddejte zdánlivě zdrcující převaze nepřítele."

 

Petr Mach věří v hlubší spolupráci se Stranou nezávislých Spojeného království

Ivana Haslingerová

Nigel Farage, vůdce Strany nezávislých Spojeného království (UKIP) Velké Británie pozdravil prostřednictvím vůdce Svobodných Ing. Petra Macha, PhDr. demonstranty před irskou ambasádou na akci "Svoboda pro Irsko" Petr Mach se při té příležitosti vyjádřil, že "Svobodní vznikly z podobných důvodů jako UKIP ve Velké Británii, postoje pana Nigela Farage jsou mi blízké a věřím v další hlubší spolupráci obou stran!".  A právě toto sdělení doktora Macha vyvolalo vlnu dotazů na to, co to UKIP vlastně je za stranu a co hodlá vůdce Svobodných prosazovat. Zjistili jsme si proto podrobnosti o Straně nezávislých Spojeného království :>>>

Nigel Farage pozdravil prostřednictvím Petra Macha demonstranty před irskou ambasádou

František MAtějka

Svobodní se ve čtvrtek v podvečer zúčastnili před irskou ambasádou akce na podporu lidu Irska v boji proti Lisabonské smlouvě v referendu, pořádané sdružením D.O.S.T. Předseda Petr Mach přednesl osobní pozdrav a přání dlouholetého předsedy britské UKIP a europoslance Nigela Farage demonstrantům před irskou ambasádou. "Vážení přátelé! Je mi líto, že zde dnes s Vámi nemohu být osobně a spolu s vámi manifestovat před velvyslanectvím Irské republiky v Praze. Toto vyjadřování nesouhlasu s elitami EU, které slouží jen samy sobě, je v zájmu občanů nejen z Irské republiky. Můžete si však být jisti, že já tento postoj též manifestuji obyvatelům britských ostrovů každý den, co mi síly stačí,“ napsal Nigel Farage Petru Machovi.

"Postoje pana Nigela Farage jsou mi blízké. Svobodní vznikli ze stejných důvodů jako UKIP ve Velké Británii. Věřím v další hlubší spolupráci našich stran. Zároveň jsem rád přijal pozvání do Dublinu na tiskovou konferenci irských odpůrců Lisabonské smlouvy v pondělí dne 28.9.2009,“ uvedl předseda Svobodných Petr Mach

Závěrečnou akcí této společné iniciativy je Pochod na hrad dne 3.10.2009, který začíná před irským velvyslanectvím v 15:00.

Zdravice Nigela Farage, poslance Evropského parlamentu a předsedy Strany britské nezávislosti (UKIP)  českým demonstrantům před Irským velvyslanectvím v Praze 24.9.2009:

Vážení přátelé! Je mi líto, že zde dnes s Vámi nemohu být osobně a spolu s vámi manifestovat před velvyslanectvím Irské republiky v Praze. Toto vyjadřování nesouhlasu s elitami EU, které slouží jen samy sobě, je v zájmu občanů nejen z Irské republiky. Můžete si však býti jisti, že já tento postoj též manifestuji obyvatelům britských ostrovů každý den, co mi síly stačí. Vy zde dnes konkrétně pomáháte ukazovat, že irští voliči v boji s mocnými zájmy vlád, politiků a lobbistů nadnárodních společností nejsou sami. Čelíme nesmiřitelnému nepříteli lpějícímu na moci, která ohrožuje naše svobody, naši demokracii, naši prosperitu a ve svých vojenských ambicích také naše samotné životy. Pouze statečné odhodlání vašeho prezidenta Václava Klause a irská neohroženost stojí nyní v cestě tomuto nepříteli a jeho úděsné Smlouvě. Nejrenomovanějších agentur na výzkum veřejného mínění Gael Poll zveřejnila průzkum prováděný mezi 1500 respondenty z celého Irska – což byl jeden z největších výzkumů veřejného mínění v této věci vůbec – podle kterého po odečtení odpovědí „nevím“, 59% - takřka 60% Irů řeklo, že hodlá hlasovat NE! Irští voliči tradičně odhodláni odporovat všemu, co na ně vládnoucí elita uvaluje, se nyní chystají napodruhé odmítnout Lisabonskou smlouvu. Přeji vám vše nejlepší a přeji štěstí nám všem! >>>

Svobodní vítají podporu šéfa britských konzervativců Davida Camerona Václavu Klausovi

Petr Mach, předseda Svobodných

Britský deník Daily Mail s odvoláním na zdroje v Konzervativní straně napsal, že šéf britských konzervativců David Cameron poslal dopis českému prezidentovi Václavu Klausovi. Ujišťuje ho v něm, že pokud počká Václav Klaus s podpisem Lisabonské smlouvy, konzervativci vypíší po svém očekávaném volební vítězství o ní referendum. Svobodní považují Cameronovu podporu za dobrou zprávu a za další důvod, aby prezident s ratifikací Lisabonské smlouvy nespěchal. Oceňuji, že britští konzervativci, na rozdíl od ODS, drží slovo a slíbené referendum uspořádají. Připomínám, že předseda britské Konzervativní strany Ian Duncan Smitrh a předseda ODS Mirek Topolánek podepsali 10.7.2003 tzv. Pražskou výzvu, v níž se zavázali k vypsání referenda ke smlouvě měnící uspořádání EU: „Evropské národy nepotřebují smlouvu – ať již se jmenuje Ústava nebo ne – stlačující všechny evropské země do jednoho ekonomického, politického a právního rámce. Bohužel, přesně tam však směřují výsledky Konventu o budoucnosti EU. Proto je třeba podrobit je jedinému spolehlivému testu – lidovému hlasování, referendu. Základem spolupráce mezi evropskými národy by měly být smlouvy uzavřené mezi suverénními státy a legitimita Evropské unie by měla být odvozena pouze od těchto smluv. Je třeba, aby politické síly, které sdílí tuto vizi, ji uměly společně podpořit a prosadit.“ (Zdroj: http://www.ods.cz/docs/listy/listy_04-2003.pdf, str. 6) Když mohou podruhé hlasovat Irové, může podruhé hlasovat i Velká Británie i Česká republika. Svobodní chtějí, aby se i v České republice uspořádalo o Lisabonské smlouvě referendum.Přeložili jsme do všech národních jazyků petici, kde mají občané států EU příležitost vyjádřit svůj názor na budoucnost Evropy na jednom místě. Více na www.petice.eu.

Svobodní, přijďte opět před irskou ambasádu!

Petr Mach, předseda Svobodných

Vážení příznivci Svobodných! Pojďme se opět shromáždit před irskou ambasádou a vyjádřit tak podporu irským voličům před opakovaným referendem o Lisabonské smlouvě v době, kdy čelí nátlaku a výhrůžkám bruselských politiků. Svobodní se tímto připojují k iniciativě DOST. Sraz: čtvrtek 24.9.18:00 před irským velvyslanectvím (Tržiště 13, Malá Strana) Trička, čepice a transparenty Svobodných s sebou!

 

Těším se opět na setkání s Vámi!

 

Prohlédněte si fotky z posledního shromáždění Svobodných: https://www.svobodni.cz/photo/photo.aspx?id=358  Video z akce: http://www.youtube.com/watch?v=lu4rwGiRuZc

Hlasování o LS probíhalo v atmosféřre vydírání

Petr Mach, předseda Svobodných

S ohledem na závažné sdělení poslankyně Evy Dundáčkové, vyzývám poslance a senátory, aby co nejdříve opětovně zařadili ratifikaci Lisabonské smlouvy (LS) na pořad jednání obou parlamentních komor a aby se k ratifikaci hlasováním znovu vyjádřili. „Řada poslanců se mi přiznala, že hlasovali pod tlakem a nyní se stydí za to, že podlehli,“ řekla např. poslankyně Eva Dundáčková z ODS na shromáždění "Svoboda pro Irsko" s tím, že hlasování probíhalo v atmosféře vydírání. Považuje ho za selhání politických elit. Tehdejší vládní koalice prosadila u svých poslanců a senátorů ANO pro Lisabonskou smlouvu ze dvou důvodů: výměnou za souhlas se smlouvou o radaru a slovy Jana Zahradila „aby nepadla vláda“. Vláda padla a radar, dle vyjádření amerického prezidenta, nebude. Svobodní jsou přesvědčeni, že dnes by hlasování o Lisabonské smlouvě dopadlo, pod tíhou výše uvedených argumentů, opačně!

Svobodní odsuzují Sarkozyho výhrůžky

Petr Mach, předseda Svobodných

Francouzský prezident Nicolas Sarkozy se nepřípustným způsobem vměšuje do záležitostí České republiky. "V případě, že Irové v nadcházejícím referendu schválí Lisabonskou smlouvu a Česká republika bude nadále otálet s ratifikací, ponese za to „vážné důsledky", prohlásil Sarkozy podle Aktuálně.cz. Soulad Lisabonské smlouvy s ústavou přitom bude ještě na návrh senátorů posuzovat znovu Ústavní soud. „Řekl jsem jasně, že pokud Irové řeknou ´Ano´, nepřichází v úvahu, abychom zůstávali v zemi nikoho, ve které Evropa nemá nastaveny instituce pro boj s krizí," řekl na tiskové konferenci prezident Sarkozy. „Bude potřeba z toho vyvodit důsledky, ale ty budou tématem až dalšího jednání," dodal. Svobodní považují takové vměšování a vyhrožování České republice ze strany Nicolase Sarkozyho za nepřípustné. Pan Sarkozy by se měl omluvit a respektovat ratifikační proces v České republice. Česká republika také respektovala NE francouzských voličů v referendu o euroústavě.

Irskolisabonské střípky – Praha volá Dublin

Michal Semín

Na malé Straně v Praze pod okny nedaleké irské ambasády zněly irské lidové písně. Nekonal setam koncert, ale demonstrace napodporu irských spolubojovníků proti Lisabonské smlouvě a zaEvropu svobodných národů. Čechy byly kdysi srdcem křesťanstva, a je to dodnes znát. Tvrzení, že Lisabonská smlouva je nezbytná pro rozvoj Evropy, je „Velkou lží“. Sovětský svaz byl přesvědčivým příkladem krachu enormně centralizovaných států.

Člen Republikové rady Svobodných Ladislav Bátora přečetl dopis Michaeála Ó Fearghaila: "Dobrý den! Bratrsky zdravím všechny naše přátele v České republice!"

Říkáme: „Ani Lisabon, ani Brusel!“ Nepotřebujeme tavící tyglík Evropské unie. Povstaň, Evropo! Hanba zbabělým, svou tvář skrývajícím lidem, kteří nám chtějí ukrást Evropu před nosem!

 

Za petiční akci D.O.S.T. promluvil Petr Bahník (vlevo), za Svobdné jejich předseda Petr Mach

 

Příští demonstrace "Svoboda pro Irsko" proběhne na stejném místě ve čtvrtek 24. září od 18. hodin. S příspěvkem vystoupí poslanci Evropského parlamentu Hynek Fajmon a Ivo Strejček. Těšit se můžete též na Petra Kratochvíla z divadla Ta Fantastika.

 

Go mbeannaí Dia Éire! Bůh žehnej Irsku!>>>

Svobodní se aktivně připojují k iniciativě D.O.S.T.

Petr Mach předseda www.svobodni.cz

Vážení příznivci Svobodných, pojďme se zúčastnit ve čtvrtek 17.9. od 18:00 veřejnéhoshromáždění „Svoboda pro Irsko“ před velvyslanectvím Irské republiky - Tržiště 13, Praha 1 - Malá Strana.

Svobodní se tak připojí k iniciativě D.O.S.T., která shromáždění pořádá. Cílem akce je sdělit symbolicky irským voličům, kteří půjdou 2. října k opakovanému referendu o Lisabonské smlouvě, že v tom nejsou sami, a že i my Lisabonskou smlouvu odmítáme a přejeme si Evropu svobodných a svrchovaných národů. Všichni členové a příznivci Svobodných jsou srdečně zváni. Stranická trička, vlajky, transparenty apod. vítány. Více na: http://www.svobodaproirsko.cz/

 

 

Nový Mnichov?

PETR PAULCZYNSKI

Tak právě schválil senát novou Mnichovskou smlouvu. Doufejme, že Klaus nebude Hácha. Nikdy jsme si ale stejně moc svého rozhodování nemohli užívat a tak to moc neumíme. Pokud beru jen poslední dekády, tak napřed to byla Vídeň, potom chvilku Pražský hrad, pak Berlín pak už jen pár vteřin Pražský hrad. Pak přišla Moskva no teď jsme pár let měli možnost svobody. V konečném výsledku to stejně dopadlo tak, že vše dostal do rukou Rath, Sexy mozek a Romská sdružení, což dokazuje, že moc chytrý národ nejsme. Takže co nařveme, zas to bude někdo jiný, pro změnu Brusel, kdo nám bude vládnout. Ovšem jen aby to byl Brusel! Aby to náhodou zase nebyl Berlín, jen mazaně zakamuflovaný s Paříží, která nás v tom nakonec už jednou nechala. Anebo rovnou řekněte bez obezliček, že chcete budovat Spojené státy evropské - superstát (SSE). A s těmi pohádkami o ústavě či Lisabonské smlouvě oblbujte ty, co se dají. Co uděláte teď, můj pane prezidente?

 

 

Věříme, že náš pan prezident si zachová rovnou páteř tak jako si ji zachoval po celých dvacet let od revoluce. Proto celou tu komedii v Senátu chápeme pouze tak, že nám odhalila, kteří senátoři chtějí zaprodat naši rep ubliku za svou osobní kariéru a kteří si zachovali rovnou páteř i přes lákadla vysokých postů ať již v SSE či v naší domácí politice.Nový protektorát nám díky prezidentu republiky nehrozí, ale o to víc bychom se všichni měli zamyslet nad tím, co by se stalo s naší zemí, kdyby v jejím čele stál někdo jiný než Václav Klaus a uvědomit si už konečně, že role prezidenta není tak ústavně omezená, jak se nám s nažila vsugerovat vláda. (redakce)

Prosba senátorům ODS

Vážení zákonodárci,

dovolujeme si Vás oslovit jako lidé, kteří dlouhodobě podporují pravicovou politiku v ČR a dali Vám své hlasy v posledních senátních volbách. V předvečer Vašeho mimořádně důležitého rozhodování o ratifikaci Lisabonské smlouvy chceme apelovat na vaši osobní odpovědnost a Vaše svědomí. Voliči, kteří podpořili vaše zvolení vyjádřili touto volbou svůj nesouhlas s přijetím tzv. Lisabonské smlouvy a právem od Vás proto očekávají, že budete věrni volebnímu programu ODS, jež se vysloveně stavěl proti omezování suverenity ČR a převádění dalších rozhodovacích pravomocí na „Brusel.“ Věříme, že naši výzvu přijmete nepředpojatě a s otevřeným srdcem, jako samostatně uvažující osobnosti odpovědné voličům a svému svědomí.

S úctou

Mgr. Michal Semín, PhDr. Jiří Hejlek, Mgr. Petr Bahník, RNDr. Ivana Haslingerová, CSc. a Doc. Ing. Jiří Pancíř, CSc.

 V Praze 5. května 2009

Schválení Lisabonské smlouvy by poškodilo zájmy ODS

LUKÁŠ PETŘÍK 

 Lisabonská smlouva ustavuje novou Evropskou unii s právní subjektivitou. Nadřazenost unijního práva je na rozdíl od dřívějšího stavu ve smlouvě stanovena. Nový hlasovací systém nahrává státům jako jsou Francie a Německo, jejichž hlasovací pozici zdvojnásobuje, zatímco pozice České republiky se zhruba dvakrát zmenšuje. Smlouva není extrémně špatná pouze pro ČR, ale i pro ODS. ODS platí za Lisabonskou smlouvu obrovskou cenu. Mezi hlavní náklady patří porušování vlastního programu a kongresových usnesení a tím pádem znevěrohodnění strany před svými voliči a členy, zhoršení vztahů se svým otcem zakladatelem, které vedlo až k jeho rezignaci na čestné předsednictví, a vnitrostranické štěpení, které přispělo ke vzniku nových pravicových subjektů, které budou ODS přetáhovat hlasy voličů. I rebelové z ODS hlasující proti vládě uváděli jako hlavní důvod Lisabon. Schválení Lisabonu ve sněmovně tedy vládu nezachránilo, ono ji v posledním důsledku položilo. Primárním argumentem pro ODS, proč podpořit Lisabonskou smlouvu byl taktický postoj, který měl vést k udržení vlády, nikoli podpora smlouvy jako takové. Po pádu vlády již ODS není tímto vázána. Britští konzervativci navíc v případě pravděpodobného vítězství plánují vypsat referendum, v případě, že nebude ratifikace dokončena ve všech členských státech. Europoslanec Daniel Hannan mi potvrdil, že doufají v podporu ODS. Bylo by tedy velmi podivné, kdyby zástupci ODS hlasovali pro Lisabon a bodli tím do kudlu zad svého nejvýznamějšího a nejsilnějšího zahraničního partnera. Když senátoři ODS zamítnou Lisabon, seberou vítr z plachet euroskeptickým subjektům. Pokud ODS ale Lisabon podpoří, hrozí jí možný odchod další části členů. Euroskeptické subjekty pak odčerpají ODS část hlasů, což by mohlo  přispět k vítězství ČSSD. Senátoři ODS by tedy měli Lisabonskou smlouvu odmítnout!

„Svoboda“ názorů a projevu podle šéfů EU!!! Děkuji, nechci!

FRANTIŠEK MATĚJKA, ČLEN REPUBLIKOVÉ RADY SVOBODNÝCH

"Kdyby se objevil jen náznak toho, že se chystá Václav (Václav Klaus) narušit summit, ostatní šéfové zemí EU by prostě schůzku odložili na dobu, až předsednictví převezmou Švédové." Výše uvedenou větu o tom, jak se v EU českého prezidenta obávají, napsal na svém blogu mimo jiné i šéf bruselské kanceláře britského listu Financial Times Tony Barber. A takovým se máme vzdát bez boje podpisem Lisabonské smlouvy! Bruselští úředníci i šéfové států si zvykli na tento model, že jiný názor než „většinový“ prostě neakceptují. Rád bych těm pánům a dámám připomněl, že Václav Klaus je prezidentem suverénní země a že se těší u svých občanů  vysoké oblibě, na rozdíl od řady domácích politiků, kteří tak tlačí na přijetí Lisabonské smlouvy. Rád bych připomněl, že jeho názory nejsou zdaleka ojedinělé, jak se nám snaží všichni vnutit. Pánové a dámy z Bruselu by rádi odložili summit na předsednictví Švédska v obavě před Václavem Klausem. A já si opravdu nechci zvykat na to, že právě tito vědí vše lépe a nejlépe bez nás a bez lidí ve svých zemích… Nesouhlas lidí v EU s Lisabonskou smlouvou je totiž daleko vyšší, než se dočteme. Jen se o tom tolik nepíše. Ne nadarmo na domácí politické scéně nedávno Jiří Paroubek pohrozil jedněm novinám, že pokud se v kritice ČSSD „neumoudří“, dají své peníze na volby do propagace jiným. Přesně tak to totiž funguje i s Lisabonskou smlouvou a jejím protlačováním v EU.Pokud Václav Klaus na summit bude chtít jet a v souladu s jeho funkcí a podporou u občanů České republiky jej i řídit (po tom, co zde komediálním způsobem padla vláda), a pokud se díky tomu budou snažit šéfové států odložit summit až na předsednictví Švédska, bude to názorná ukázka důsledků případného přijetí Lisabonské smlouvy. Děkuji, nechci! 

Ve Skandinávii se ptají na české předsednictví a Lisabonskou smlouvu

PETR KOSTKA

Předseda Senátu Parlamentu ČR Přemysl Sobotka zakončil třídenní pracovní cestu po Skandinávii jednáním s finskými představiteli. Sešel se s předsedou finského parlamentu Sauli Niinistöem a s předsedou finské vlády Matti Vanhanenem, senátní delegace jednala i se zahraničním výborem parlamentu a s výborem pro budoucnost. „S panem premiérem jsme velkou část diskuse strávili nad otázkami spojenými s ekonomickou krizí a musím konstatovat, že pan premiér vyjádřil souhlas s řešeními, která pro boj s krizí navrhla předsedající česká vláda. Totéž zaznívalo z úst odborníků na výborové úrovni,“ uvedl Přemysl Sobotka. „Na každém jednání ve všech třech skandinávských zemích jsem zaznamenal mimořádný zájem o osud českého předsednictví po pádu vlády a tady ve Finsku dokonce prohlásili, že po dobu předsednictví by si žádná relevantní politická strana nedovolila ohrozit předsednictví hlasováním o nedůvěře vládě,“ řekl předseda českého Senátu. „Samozřejmě jsme byli všichni vystaveni otázkám na proces schvalování Lisabonské smlouvy u nás a všichni konstatovali, že 6. května budou oči všech upřeny na český Senát,“ uzavřel před odletem do Prahy Přemysl Sobotka.

Kam až bude Evropa ustupovat z obavy z muslimů?!

IVANA HASLINGEROVÁ

Nedávno dala Velká Británie vymazat holokaust ze školních osnov, protože to uráželo "víru muslimského obyvatelstva", že se nikdy nestal.  Na štěstí generál Dwight D. Eisenhower dal při osvobozování koncentračních táborů vše zdokumentovat pro následující generace, které nebudou chtít věřit, že se taková zvěrstva mohla dít. Může být něco hrůznějšího a podlejšího, než popírat, že se ta hrůza děla a stala jen z obavy z muslimů? Kliknutím na presentaci pořízenou Eisenhowerem "Zdá se že to není možné!" se může každý přesvědčit, co to byl holokaust.

Lisabon prezident nepodepíše

LADISLAV JAKL

To není zveřejnění politického postoje. To bych ani neudělal, pan prezident má nárok rozhodnout se v každé chvíli podle svého uvážení a určitě to tak udělá. Chci se zmínit o jistém terminologickém zmatku, podle všeho úmyslně živeném těmi, kdo by z prezidenta republiky rádi udělali mechanickou figurku. Všude v novinách čteme a v televizích slyšíme, že ratifikace Lisabonské smlouvy probíhá tak, že nejdříve ji schválí (nebo neschválí) parlament a pak ji podepíše (nebo nepodepíše) prezident. Není tomu tak. Onen „pouhý“ podpis prezidenta republiky je totiž podle čl. 63 Ústavy ČR právě onou vlastní ratifikací. Prezident tedy přesně vzato mezinárodní smlouvy nepodepisuje, nýbrž ratifikuje. Ratifikací je právě ten jeho podpis. A ratifikovat prezident republiky mezinárodní smlouvu nemůže, pokud s ratifikací předtím nevysloví souhlas obě komory parlamentu. Parlament tedy neschvaluje, ale dává svůj souhlas s případnou ratifikací.Podpis prezidenta tedy v žádném případě není nějakou formalitou, završující jakousi celkovou ratifikaci či schvalování v parlamentu. Proto lze tvrdit, že ani Lisabonskou smlouvu prezident určitě jen tak nepodepíše. Buď ji za Českou republiku ratifikuje, nebo neratifikuje. A to není žádné slovíčkaření. A to se nebavím o tom, že se k němu na stůl nejspíš ani nedostane, protože senátoři se tak snadno zmanipulovat nenechají. (Neviditelný pes)

Co kdyby Lisabonská smlouva prošla

JIŘÍ PAYNE, LÍDR KANDIDÁTKY SVOBODNÝCH DO EP

V posledních týdnech se ozývají radikální protesty proti " náhubkovému" zákonu. Na první pohled není zřejmé, které argumenty jsou správné. Možná nám hrozí daleko větší problémy se svobodou slova v návaznosti na případnou ratifikaci Lisabonské smlouvy.  Lisabonská smlouva má učinit z EU subjekt mezinárodního práva. Kdyby vstoupila v platnost, ocitneme se EU druhý den v politickém systému, ve kterém neexistuje skutečná opozice, který nelze demokratickými nástroji ani ovlivnit, natožpak změnit. Český Ústavní soud nevzal v úvahu zmíněnou skutečnost, že občan nemá žádnou možnost svým hlasováním politiku Bruselu jakkoliv ovlivnit. Lisabonská smlouva občanům odnímá práva, která byla doposud zaručena Ústavou.

Jiří Payne hovoří na ustavujícím sněmu Strany svobodných občanů po zvolení jejím místopředsedou. Zprava naslouchají předseda Svobodných Petr Mach, místopředseda Miroslav Bednář a místopředseda Benjamin Kuras

Na EU jako na subjekt mezinárodního práva se totiž začnou vztahovat všechna ustanovení Rady Evropy. Protože legislativa EU má již převahu nad národními legislativami, měly by být všechny členské země EU vyloučeny z Rady Evropy, protože svým občanům přestaly garantovat politické svobody. Nebudou-li, autorita Rady Evropy tím rovněž navždy skončí. EU ztratí postavení obhájce politických práv a svobod. Je vysoce pravděpodobné, že Lisabonská smlouva přinese Evropanům velké utrpení. 

Nechci dva prezidenty a dvě vlády

IVANA HASLINGEROVÁ

Mladá občanská platforma uspořádala v pražském Autok lubu diskusní večer s lídry tří kandidátek do Evropského parlamentu na téma „Budoucnost Evropské unie".  Akce se měla původně konat na půdě Vysoké školy ekonomické v Praze, ale vedení školy toto setkání nepovolilo. Sál Autoklubu ČR v Opletalově ulici byl důstojnou náhradou a uvítal tři lídry kandidátek do Evropského parlamentu, Jiřího Havla za ČSSD, Jiřího T. Payneho za nově vzniklou byť též parlamentní stranu – Stranu svobodných občanů (SSO) – a Jana Zahradila za ODS.  Diskuzi, které se zúčastnila bezmála stovka posluchačů, zahájil Jiří Havel vizí současného a budoucího vývoje Evropské unie a jejích přínosů. Jeho projev se dá shrnout, že je vášnivým zastáncem budování evropského superstátu a europeistou se  vším všudy. U federalistů, k nimž patří, přetrvává slepá víra, že když zavedou shora kolektivizující mechanismy, dospějí k  nirváně, kdy bude vše fungovat dobře. Je to podobné Marxovu modelu beztřídní společnosti. LS pokládá za jedno z technických řešení, které k tomuto jeho snu o evropském impériu přispívá. V protikladu s ním druzí dva řečníci zastávají názor liberální a národnostní. EU si přejí jako volné sdružení suverénních států, které se sdružily za účelem společné celní unie a volného obchodu. Neboli takovou, do níž jsme kdysi vstupovali. Nemají nic proti ekonomické spolupráci, ale impérium nechtějí. Všechny nadnárodní celky se dříve či později rozpadly. EU je jen dalším podobným pokusem v řadě. Nejde proto podle nich rozhodně o finální okamžik evropského dějepisu. Neboli ekonomickou integraci si přejí, ale neshodují se s panem Havlem v pohledu na integraci politickou. Genius Evropy je podle nich v její různosti. Každé glajchšaltování bere lidem svobodu. Budování suverénního úřednického impéria nemá proto podle nich smysl, jak správně připomněl Jan Zahradil: "Právě proto, že EU(15) zůstala politickým trpaslíkem, mohla se stát ekonomickým obrem." 

Ratifikace Lisabonské smlouvy: aktuální otazníky

IVANA HASLINGEROVÁ

Vysoká škola CEVRO Institut a Úřad vlády ČR – Od bor informování o evropských záležitostech pořádaly v atriu vysoké školy CEVRO Institutu konferenci na téma „Ratifikace Lisabonské smlouvy (LS) : aktuální otazníky“. Obsazení bylo vyvážené od zapřisáhlých odpůrců až po její veleobdivovatele. Konferenci zahájili rektor vysoké školy CEVRO Institut Prof. Dr. Miroslav Novák (na obrázku uprostřed, vpravo od moderátora Petra Koláře) a ředitel odboru informování o evropských záležitostech Úřadu vlády ČR Mgr. Ondřej Karas jménem svých spolu-pořadatelských institucí. PhDr. Kateřina Jacques ze strany Zelených (druhá zleva), která je členkou  výboru pro evropské záležitosti Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Nemá prý obavy ze ztráty demokracie a suverenity. Předseda nejmladší parlamentní strany  (není to překlep, v předsednictvu strany je senátorka Liana Janáčková, takže strana má zastoupení v horní parlamentní komoře), Strany svobodných občanů, Ing. Petr Mach, Ph.D. vysvětlil své argumenty proti ratifikaci Lisabonské smlouvy, které vedly až k založení jeho nové politické strany. Ratifikace LS znamená podle něj skrytý zvrat politického systému v neprospěch demokracie. "Jsem hluboce přesvědčen, že není opravdu dobrá. LS rozšiřuje většinové hlasování. Snižuje váhu hlasu ČR a umožňuje změnu smlouvy v budoucnu bez nutnosti ratifikace v ČR. Německo a Francie chtějí obsadit jurisdikci ČR," uvedl Mach a připomněl, jak se vyvíjel postoj našich politických seskupení ke znění LS, jak své postoje čelní představitelé diametrálně měnili a jak není možné věřit jejich slovům.

Volby do Evropského parlamentu dramaticky nabývají na významu

 JAN ZAHRADIL

Vyslovení nedůvěry vládě během českého předsednictví EU svědčí o mimořádné nezodpovědnosti  těch, kteří je iniciovali i těch, kteří pro nedůvěru hlasovali. ČSSD se zjevně zalekla rostoucích preferencí ODS a toho, že vláda pod vedením ODS úspěšně zvládá nelehkou zátěž předsednictví EU. Dala přednost domácímu politikaření před odpovědností za mezinárodní postavení a pověst naší země. To je politováníhodné. Červnové volby do Evropského parlamentu za této situace dramaticky nabývají na významu. Stávají se prvním důležitým testem reálného rozložení sil na české politické scéně. Jsem přesvědčen, že ČSSD se ve svých plánech přepočítala a dosáhne právě opačného efektu. Bezskrupulózní metody socialistů budí u české veřejnosti stále větší obavy. Naproti tomu naše soustředění na kampaň, nasazení všech kandidátů,  aktivizace členské základny i příznivců a sympatizantů ODS povedou k úspěšnému volebnímu výsledku.

Zahradil připomněl Evropanům nebezpečí totality

 MILAN BOUŠKA

Varování před totalitními režimy zaznělo včera z úst českého europoslance Jana Zahradila v Evropském parlamentu. Zahradil využil smutného výročí okupace Československa Německem 15.3 1939, aby zdůraznil rozdíly i shodné rysy dvou totalitních režimů, které postihly naše území krátce po sobě.„V případě vítězství německého nacismu by český národ zmizel z povrchu země, protože byl nacistickými ideology určen k vyhlazení. Komunistický režim sice národ jako takový nevyhladil, ale zničil jeho elity, morální úroveň a také ekonomický kontext,“připomněl ve své řeči Zahradil. 

Zvlášť aktuálně v současném kontextu vyzněla připomínka poválečného marasmu, který připravil „půdu pro poválečný komunistický populismus, hnaný závistí, odporem k soukromému vlastnictví, nedůvěrou v tržní ekonomiku.“

 Jan Zahradil je lídrem kandidátky ODS pro volby do Evropského parlamentu v červnu letošního roku.

 

Pokud přijetí Lisabonské smlouvy není revoluce, tak už nevím, co to revoluce je!

 JAN SCHWIPPEL, POSLANEC PSP ČR

 Lisabonská smlouva zakládá novou Evropskou unii. Článek 1 odst. 1hovoří o tom, že "smluvní strany mezi sebou zakládají novou Evropskou unii." Pokud toto není revoluce, tak už nevím, co je revoluce. Po dvou referendech ve Francii a v Nizozemí nám bylo slibováno "3D-období" neboli debata - dialog a reflexe. Místo toho kancléřka Angela Merkelová v lednu 2007 píše dopis státníkům členských států, jak změnou terminologie a zachováním právní podstaty obelstít voliče. To pokládám za podvod. Hlavním smyslem LS namísto smlouvy z NICE je zavedení v hlasovacím mechanismu dvojí většiny. To znamená jednak většina členských států, přesně řečeno 55 % členských států musí souhlasit s aktem unie plus 65 % populace. Tím nejvíce prodělají Řecko, Portugalsko a ČR a relativně nejhorší pozice získají Maďarsko a ČR. Tím, kdo nejvíce prodělá ze všech členských států Evropské unie, je tedy ČR. Britský matematik Lyonel Penrouse ukazuje ve svých výpočtech, že správné vážení hlasů je vážení odmocninou z populace, nikoliv přímo populací. Tento hlasovací nástroj navrhovalo již Švédsko a Polsko (podrobně viz "Jagellonský model druhé odmocniny zajistí rovnoprávnost všech států v RE").Bohužel nebyl přijat. Na základě LS může dojít k restituci majetku sudetských Němců. Pokud mě budete napadat, že nevím, proč to říkám, tak opět mohu uvést, proč tomu tak je. Stane se tak na základě prohlášení číslo 17 o nadřazenosti práva unie. Stane se tak na základě občanství EU a na základě právní závaznosti Listiny základních práv a svobod. Každý občan Evropské unie bude mít napříště právo se obrátit na Evropský soudní dvůr s jakoukoliv stížností na porušování práv obsažených v Listině. Hans-Gert Pottering uvedl, že skupina sudetských Němců skutečně chystá žaloby. Ať  řeknou pánové Topolánek, Paroubek a Bursík na mikrofon, že  ratifikace LS žádné nebezpečí v souvislosti s restitucí majetku sudetských Němců nehrozí.  A kdyby přece jenom jakýkoliv český občan došel k majetkové újmě v souvislosti s ratifikací LS, že mu škodu uhradí ze svých soukromých prostředků. Lisabonská smlouva naplňuje skutkovou podstatu podvodu tím, že uvede občany v omyl, využije jejich omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti a způsobí tak  škodu nikoli nepatrnou. Skutková podstata tohoto trestného činu bude ratifikací Lisabonské smlouvy naplněna, a to elitou bruselskou, elitou evropskou a elitou českou. 

Berani a beránci

PETR BAHNÍK

    Hájit právo a spravedlnost je dnes úkolem stejně obtížným jako potřebným. Pro nás, zavilé eurokritiky ze strany Právo a spravedlnost (PaS) je překvapivé, jak málo vůle k odporu proti LS projevují vůdcové naší parlamentní pravice! Už před parlamentními volbami 2006 bylo zřejmé, že Topolánek kormidluje loď ODS do „proevropských sítí“ a svou ochotou ke spolupráci se zeleným mefistotelem svazuje své straně ruce. Následný vývoj byl však ještě horší. ODS byla v přímém přenosu kastrována bez narkózy a odpor proti ratifikaci „Lisabonu“ tak zůstal zvláštní výsadou prezidenta republiky a hrstky idealistů. Takový úpadek parlamentní pravice nás poněkud zaskočil. A zápas s „Lisabonským drakem“ pro mnohé členy PaSu postupně nabyl hořkou příchuť marného boje, ze kterého ovšem nelze dezertovat. Aktuální mocenský nástup levice v globálním měřítku tyto trpké pocity ještě posílil. Na druhé straně se právě nyní na české politické scéně otevírají novéperspektivy. Formuje se nová protilisabonská strana konzervativního typu, jsme tu svědky nového proudu, nové naděje. PaS na tento vývoj pohlíží s radostí a bez žárlivo sti. Může si s uspokojením říci: „Nejsme v tom sami !“  Nová Strana svobodných občanů si dala do znaku berana. V této figuře je tradičně zakleta dvojí symbolika: Výraz bojovné vytrvalosti a symbol oběti (neboť beránek je jak známo biblickým zvířetem obětním a erbovním znamením Spasitele). Nám v PaSu je blízké obojí, vůle k zápasům i ochota k obětem. Už proto jsem si jist, že v budoucnosti, a já věřím, že v budoucnosti velmi brzké, se budou moci členové PaSu tak či onak do zmíněného nového nástupu eurokritické pravice zapojit. Forma, jakou k tomu dojde, není podstatná, podstatné je, abychom byli společnému dílu užiteční a nikdy nepustili ze zřetele smysl svého snažení.

 

S beranem ve znaku proti Lisabonu

PETR MACH,  PŘEDSEDA WWW.SVOBODNI.CZ

Strana svobodných občanů si do svého znaku vybrala berana jako  symbol odhodlanosti.Při volbách do Evropského parlamentu chce spolupracovat s hnutím Libertas irského odpůrce Lisabonské smlouvy Declana Ganleyho. Chce především bojovat proti Lisabonské smlouvě –čtěte: Svobodní se představili, odmítají Lisabon, slibují nízké daně. V souladu s Pravidly pro sestavení kandidátky pro volby do Evropského parlamentu, schválených Předsednictvem 27.3., obdrželo Předsednictvo k půlnoci 8.3.2009 celkem 27 přihlášek do Primárních voleb pro sestaveníkandidátky Svobodných do Evropského parlamentu. Celkem tak postupuje do primárek 26 kandidátů. Jsou to – bez důležitosti pořadí – členové Tomáš Marek, Pavel Krajsa, Dušan Jurča, Ladislav Bátora, Alena Šedivá, Vladislav Nechvátal, Martin Muzikář, Filip Černoch, Jan Kasal, Tomáš Kaláb, Pavel Machálek, Jiří Payne, Tomáš Horák, Luděk Konopáč, Rostislav Srstka, Radmil Kress, Makový Milan, Liana Janáčková, David Hanák, Robert Kefurt, Libor Novák, Rostislav Pech, Jaroslav Neuer, Miloslav Bednář, Michael Bartoš a 1 registrovaný příznivec, pan Petr Bahník.

Stranu podporuje řada známých osobností osobností, včetně obou prezidentových synů Jana a Václava, malíře Adolfa Borna, houslisty Václava Hudečka a ortopeda Pavla Dungla...

Jan Klaus se ujal funkce risk manažera a senátorka Liana Janáčková přijala funkci místopředsedkyně strany. Snímek je zachycuje na ustavujícím sněmu strany v budově Autoklubu Praha   

Proč prezident nemůže ratifikovat Lisabonskou smlouvu

JAN ZEMAN

Lze-li vůbec nějakou otázku položit, pak ji lze také zodpovědět. Pochybnost může být jen tam, kde je otázka; otázka jen tam, kde existuje odpověď, a odpověď jen tam, kde lze něco říci.  Wittgenstein

Lisabonská smlouva a její schvalování nejsou a nebyly ve svém celku v úplném souladu s ústavním pořádkem ČR, ani s mezinárodním právem. Rozhodnutí našich ústavních soudců bylo tak "šalamounské" právě proto, že soud nenalezl odvahu tento fakt v "eurokonformní" atmosféře politiky vyslovit a možná ani nechtěl. Paradoxně obsah jeho rozhodnutí nálezem 446/2008 Sb. znamená, že prezident smlouvu ratifikovat v důsledku nemá a to přinejmenším do doby, dokud Ústavní soud nevydá rozhodnutí, které bude rozhodnutím v plném smyslu senátního podání. Dosavadní schvalování Lisabonské smlouvy je každopádně důsledkem vysloveně skandálně nedemokratického procesu. Jedná seo text, který byl již odmítnut referendy, tedy nejvyšší demokratickou autoritou. Případ nemůže být uzavřen, když se vůbec nerozhodlo o otázce, která je alfou i omegou celého případu: Je ratifikace Lisabonské smlouvy v souladu s ústavním pořádkem? Zrekapitulujme si ještě jednou celou kauzu: 1. Ústavní soud byl požádán Senátem rozhodnout podle §71e zákona o Ústavním soudu. 2. Po půl roce vydal nález, v němž konstatoval, že formulace v zákoně o Ústavním soudu (**) je "stěží přijatelná", načež rozhodl jen částečně a rozhodnutí podle §71e zákona o Ústavním soudu vůbec nevydal, neboť pokud by řízením skutečně došel k závěru, že Lisabonská smlouva není v rozporu s ústavním pořádkem - musel by i výslovně rozhodnout, že ratifikace Lisabonské smlouvy není v rozporu s ústavním pořádkem. Budiž, nerozhodl to. 3. Prezident krypticky naznačuje, že Lisabonskou smlouvu neratifikuje. 4. Média kokrhají "suďte se s prezidentem". 5. Jistý právník uzavírá "Causa finita" a vrhá se na pampelišky. Lisabonská smlouva není tím správným nakročením k reformě institucí EU a ES, jakkoli ji její příznivci často nazývají právě "reformní smlouva". 

 

Petice s žádostí, aby prezident nepodepsal Lisabonskou smlouvu

My, níže podepsaní občané České republiky, vědomi si ceny a smyslu svrchovaného a samostatného českého státu, po kterém desítky generací Čechů a Moravanů marně toužily a pro který tolik našich předků nasadilo a položilo své životy, odmítáme jeho přeměnu v závislé území pod správou cizí moci tak, jak se o to část našich zákonodárců schválením Lisabonské smlouvy pokouší. Nám, českým občanům, byla upřena možnost se k této zcela zásadní věci vyjádřit. Proto žádáme prostřednictvím této petice prezidenta republiky, aby odložil rozhodnutí o ratifikaci do té doby, než budou mít všichni občané možnost se vyjádřit referendem stejně, jako tomu bylo u vstupu do EU.

POKUD SE ROZHODNETE PODEPSAT PETICI, JE NUTNÉ JI POSÍLAT TISKEM:

Zákon 85/1990 Sb. o právu petičním říká, že organizátoři petice mohou “vyzývat občany, aby petici svým podpisem podpořili. K podpisu pod petici občan uvede své jméno, příjmení a bydliště”.Přítomnost podpisu je nutností, a tento podpis bohužel nelze nahradit ani elektronickým podpisem (který má jen malé procento občanů), neboť neexistuje právní úprava, která by řešila jeho použití pro účel podpory petice. Internetové petice tedy nemají právní váhu petice, proto, chcete-li nás podpořit,vytiskněte si prosím jednu z variant petičního archu uvedeného na adresehttp://www.nelisabonu.cz/petice  (oboustranně, neboť podpisy musejí být uvedeny dohromady s textem petice) a podepsané archy zašlete prosím na  adresu:Vážený pan, Prof. Ing. Václav Klaus, CSc., prezident České republiky, Pražský hrad 119 08, Praha 1

NATO zůstává nepostradatelné i po pádu komunismu, važme si ho!

IVANA HASLINGEROVÁ

Za účasti význačných zahraničních i domácích hostů včetně generálního tajemníka Jaapa de Hoop Scheffera, exprezidenta Václava Havla, bývalé americké ministryně Madeleine Albrightové nebo vrchního velitele spojeneckých sil v Evropě gen. Bantze J. Craddocka, si Česká republika připomněla deset let od vstupu do NATO. Této pro naši zemi nejvýznamnější události od listopadu 1989 věnovali pozornost všichni nejvyšší představitelé naší země. Prezident republiky Václav Klaus přijal na Pražském hradě gen. Bantze J. Craddocka, který byl rovněž jedním z účastníků konference „Deset let od rozšíření NATO: Úspěchy, výzvy a vyhlídky“ pořádané druhým nejvýše postaveným politikem naší země, předsedou horní komory parlamentu Přemyslem Sobotkou v nejnádhernějším sále Senátu ČR, v Rytířském sále Valdštejnského paláce v Praze. Pro její účastníky pořádal prezident republiky vRudolfově galerii Pražského hradu  slavnostní oběd a pronesl k nim projev, v němž mj. pravil, že by se nemělo zapomínat, že naše členství v NATO se krátce po pádu komunismu stalo jednou z hlavních priorit naší zahraniční a bezpečnostní politiky: "Mnozí z nás považovali NATO za jeden z pilířů svobodného světa i v dobách komunismu. Toto jedinečné partnerství demokratických zemí z obou stran Atlantiku nejen spočívalo na společných politických zájmech, ale také na stejných hodnotách, které byly členské země NATO připraveny bránit. Za bezprecedentních 64 let míru na našem kontinentu vděčíme právě americké vojenské síle a americké spolupráci s demokratickou Evropou pod záštitou NATO. NATO má základní význam - společné odhodlání všech členských zemí bránit jakéhokoli jiného člena proti vnější hrozbě." A právě toto si mnozí naši občané pod vlivem komunistické propagandy neuvědomují. Neuvědomují si, že v případě napadení našeho státu jsou podle článku 5 washingtonské dohody všechny ostatní členské státy NATO nám musí jít na pomoc. Přesně podle hesla "Jeden za všechny, všichni za jednoho" . Neuvědomují si, že díky NATU již nehrozí druhý Mnichov.

Přeměna EU na superstát může skrývat zárodek Velkého třesku

IVANA HASLINGEROVÁ

V Kulturním centru Novodvorská v Praze 4 uspořádal Otakar Loebl, který se již léta snaží o usmíření Němců a Čechů, výstavu o odsunu sudetských Němců v severočeském pohraničí s názvem"Oběti komunistické moci v severočeském pohraničí v letech 1945-1946". Na debatě  věnované této výstavě bylo mimořádně rušno. Intenzitu diskuse umocnilo i to, že v témže centru provázela tuto výstavu ještě výstava pořádaná Federací nezávislých spisovatelů, která ukazovala, že divoký odsun, při němž byli Němci mučeni a zabíjeni, byl dílem českých komunistů.  O tom, že docházelo při odsunu Němců k nejrůznějším excesům, není dnes pochyb. Snad nejpodrobněji to je shrnuto v "Černé knize komunizmu". A to, že je převážně dělali komunisté, bylo dáno již tím, že odsun organizovali na žádost vlády milicionáři a místní komunističtí funkcionáři, protože  v roce 1946 tato strana vládla. Musíme ale mít na paměti, že odsun byl důsledkem nelidské války, kterou způsobili Němci, a že v této rozjitřené době v nich většina národa viděla vrahy svých blízkých. Proto bychom neměli neustále soudit chování té či oné strany v dané tragické době a měli bychom se pokusit  zamyslet nad tím, zda budeme umět s Němci žít ve společném státě v EU v klidu a bez emocí. Diskuse probíhající v tomto sále by měla být velmi varující. Ukázala, že v našich lidech stále s velkou intenzitou přežívá bolest a z ní plynoucí odpor ke společnému soužití. Politici by se měli proto vážně zamyslet, zda přeměna EU na evropský superstát nebude v sobě skrývat zárodek budoucího výbuchu a zda by proto neměli raději tolik netlačit na přijetí jeho ústavy – Lisabonské smlouvy. Historie ukázala již mnohokrát, že násilné připojení států do velkých říší vedla nakonec k válkám a nenávistem, k jakým by nedošlo, kdyby žily svobodně vedle sebe. Pokud by nálady v našem národě byly podobné těm v sále, tak rozhodně by bylo lépe počkat, až je čas uhladí. Lidé se bojí otevřeně mluvit, aby nebyli zašuplíkováni do role nacionalistů či rasistů, podobně jako byli kdysi označováni za třídní nepřátele. A právě to by mělo být pro naše eurooptimistické politiky velkým varováním. Nemuselo by to končit jen sametovým zvoněním klíči...

Ve službách ducha doby

MICHAL SEMÍN, AUTOR JE ŘEDITELEM INSTITUTU SV. JOSEFA (WWW.STJOSEPH.CZ)

V Lidových novinách vyšel text P. Tomáše Halíka, nazvaný Popírač holocaustu a Církev. Hřivny, kterými byl Halík obdařen, neužívá k větší slávě Boží, ale k popularizaci závažných náboženských omylů. Halíkova„úcta k různosti názorů“ je intelektuální póza. Dalajláma je mu duchovně bližší než katolíci. Jeho fluidní a svévolné pojetí tradice, spočívající v neustálé reinterpretaci obsahu víry a výkladu Písma svatého nejsou s katolickou vírou slučitelné.  Svědčí o tom i mnohé osudy lidí z jeho nejbližšího okolí, těch, kteří nikdy nepřekousli onu pupeční šňůru své počáteční závislosti na „Mistrovi“. Kněží Ivan Štampach a Jan Jandourek či Martin Putna se s katolickou církví tak či onak rozešli. Tvrdí, že zbožnost „lefébvristů“ se rovná bigotnosti, teologie ideologii a liturgie romantickému představení. 

Michal Semín na semináři Centra pro ekoniomiku a politiku Postdemokracie je hrozba pro demokracii a svobodu člověka

   Od září 2006 je páter Halík členem rady, jež zasedá v Bruselu a spřádá vize budoucího vývoje Evropské unie. Útočně vystupuje proti těm, kdo se odvažují kritizovat např. současnou podobu evropské integrace či pochybovat o fatálních důsledcích globálního oteplování. S psychoanalýzou si v teologii nevystačíme. Tomáš Halík je jistě členem mnoha velevážených rad světového významu, jen tato se ale jmenuje „Rada moudrých“  (http://www.halik.cz/aktuality_rada_moudrych.php). Už starý dobrý Sokrates věděl, že kdo sám sebe nazývá moudrým, před tím je lépe se mít na pozoru. 

Veselý Maďar a Francouz

FRANTIŠEK TRANTINA

Mimořádný summit EU v Bruselu  skončil, občané všech zemí Evropské unie mohou být klidní. Situace je pod kontrolou, vše se koordinuje. Více než závěrečné ujištění jak je Evropská unie jednotná a  protekcionismus je vlastně sprosté slovo, mne zaujaly rozesmáté tváře maďarského  premiéra Ference Gyurcsányho a francouzského presidenta Nicolase Sarkozyho.  Smějí se na nás z každé fotografie a televizního šotu. Hyperaktivní  „ředitel Evropy“ Sarkozy  má optimismus v popisu práce.  Ale u premiéra země, o které se hovoří jako o Argentině na Dunaji, je to překvapivé. Ferenc Gyurcsány šel rovnou na věc a bez okolků požádal o podporu 180 milard € pro státy střední a východní Evropy.  Maďarsko už jednu záchrannou  injekci dostalo, ale dávka 25 miliard dolarů  byla slabá. Šéfovi  maďarských socialistů asi dodává dobrou náladu víra, že Maďarsku zase někdo půjčí. Mít v Evropské unii krachující stát  kde rostou preference extrémistů Evropa nedopustí. Můžeme se uklidňovat tím, že Maďarsko je jen jedno.

Co nezvládl Mnichov 1938, obstará Lisabonská smlouva?

FRANTIŠEK MATĚJKA

Adolf Hitler, Edward Daladier , Benito Mussolini a Neville Chamberlain podepsali dne 29. září 1939 Mnichovskou dohodu. Válka a Benešovy dekrety odvrátily její důsledky. O 70 let později je tu Lisabon a velké státy tlačí znovu. Dnes už se snad alespoň válčit nebude. Jsem si vědom kontroverznosti tohoto článku, ale čas utíká a my bychom měli mít 100% jistotu, že se rozhodneme opravdu dobře. Lisabonská smlouva je jedním z nejdůležitějších dokumentů od druhé světové války a její důsledky budou významně zasahovat do práv našeho státu a jeho občanů. Evropské společenství je smysluplné z mnoha ohledů jako spojení, které má zajistit velkou měrou společnou zahraniční politiku. Chci věřit, že společná obrana může znamenat úsporu nákladů pro jednotlivé státy. Koneckonců naše vlastní armáda díky počtu vojáků i techniky pro uhájení vlastní suverenity již stejně dávno nestačí. Svobodný pohyb lidí, kapitálu, zboží a služeb by měly zůstat jistě základními kameny. Ale co víc? A hlavně proč? Nevysedávám v hospodách a neremcám, abych pak dělal, že „nemám čas“ a že nic „nepodepíšu“. Sleduji roky dění u nás i v Evropě. A jsou chvíle, kdy nevycházím z údivu. Jednou francouzský prezident pronese, že jsme promeškali příležitost mlčet. Pak zase slyším kritiku našich klecových lůžek, zatímco u nich místo toho pacienta oblbnou farmacií tak, že klecová lůžka skutečně nepotřebuje – a to je OK. Jindy už v obchodě nenajdu potraviny pod původním názvem, protože nám v Bruselu řekli, že si je máme přejmenovat. Poslanci Evropského parlamentu přijedou na Pražský hrad k prezidentu republiky, aby mu vynadali jako malému klukovi za to, že má jiný názor. Kdyby tak někdo přijel za prezidentem Francie a dělal z něj pitomce za to, že jim každý rok shoří stovky aut díky jejich sociální politice vůči přistěhovalcům. 

Úřad proti krizi

FRANTIŠEK TRANTINA

A když v Bruselu , tak raději dva úřady. Zřízením nových celoevropských úřadů pro dohled nad finančním trhem bude Evropská unie bojovat proti krizi. Jeden se bude jmenovat European System of Financial Supervisors  a druhý European Systemic Risk Council, do českého jazyka přeloženo „Evropská rada systémového rizika“. Autoři Járy Cimrmana by název nevymysleli lépe. V úřadech zasednou skuteční odborníci, například  Onno Ruding  z CityGroup (pomoc vlády USA 20 miliard dolarů). Italský bankéř Rainer Masera  který působil v americké investiční bance Lehman Brothers  až do jejího krachu.  Callum McCarthy z britském úřadu pro finanční trhy,  dohlížející  na to aby žádná banka nezkrachovala. Jacques de Larosière z BNP Paribas (pomoc francouzské vlády 2,44 miliardy €) je další z členů těchto úřadů pro přísnější dohled.Říká se, že zločinec který se dal do služeb policie dokáže společnosti prospět. Minimálně tím že už další trestnou činnost nepáchá. Snad tedy ty nové protikrizové úřady splní svůj účel.

Rohlíky a máslo",  nebo "Čechy, Morava a Slezsko"?

VÁCLAV VLK ST.

Když něčemu nerozumíš, tak to nepodepisuj. To je jedna ze základních pravd, kterou by se měl člověk řídit. Protože na tom, že někdo podepíše něco, čemu dobře nerozumí, jsou postaveny například všechny ty podvodné kšefty typu "letadlo", "výhodné prodeje" a tak podobně. Protože když něco takového jako osel podepíšu, tak nakonec zjistím, že podle § 18 odstavec a) není povodeň povodeň, ale"horizontálně tekoucí voda nadměrné hmotnosti" či nějaké jiná pitomost a zázračná pojišťovna mi nevyplatí ani floka. A jak mi řekli právníci, vůbec nejhorší je podepsat smlouvu, která je schválně psaná tak, aby jí nikdo, s výjimkou těch co ji sepsali, nerozuměl. Jak mně někdo vykládá, že mám něco udělat sofort, tak to nepodepisuji ani náhodou. Protože je jasné, že ze mě někdo dělá blbce. Jestliže mne někdo mediálně válcuje, že když to nepodepíši, tak co tomu bude říkat ten nebo onen tak odpovím, že kvůli tomu, že někdo skočil z okna, já skákat nebudu. Takže, pane Topolánku, žádné srdce. Hlava. Ovšem nikoli hlava pitomá, která podepíše něco, čemu nerozumí. A že je čemu nerozumět, ukazují výroky našeho Ústavního soudu a váhání německého ústavního soudu a polské váhání… Strčte si tu svoji Smlouvu kamsi. A neříkejte, vážení politici , že "si myslíte“, protože "si myslet" znamená totiž prd vědět. A vy nejste v parlamentu a senátu proto, abyste za nás podepisovali něco, o čem sami nevíte, co vlastně podepisujete. K těm, kdo podepisují nesrozumitelné smlouvy, často nakonec přijde exekutor. Kdo myslíte, že přijde nakonec k nám?

Defekt, že v EU rozhodují nevolení, ale vyvolení, by LS ještě zvětšovala

VÁCLAV KLAUS

EU se svým pokusem ud ělat rozhodování v Evropě lepší tím, že se jeho významná část přesune z jednotlivých států do celoevropských institucí je revolučním experimentem. Proto se ptám, zda jsou si páni poslanci při každém svém hlasování jisti, že je lépe aby rozhodovali o věcech právě v Evropském parlamentě a ne blíže k občanovi, tedy uvnitř jednotlivých evropských států? Pro nás vstup do Evropské unie neměl a nemá alternativu. Metody a formy evropské integrace naopak řadu možných a legitimních variant mají. Považovat status quo, v dnešní době existující institucionální uspořádání EU, za navždy nekritizovatelné dogma, je omyl.  Stejným omylem je předpoklad o jedné jediné možné a správné budoucnosti vývoje evropské integrace, kterou je „ever-closer Union“, neboli postup ke stále hlubší politické integracičlenských zemí. Ani existuj ící stav, ani postulát nespornosti přínosu nepřetržitého prohlubování integrace pro žádného evropského demokrata nezpochybnitelné nejsou. Prostředkem k dosažení skutečných cílů je lidská svoboda a takové ekonomické uspořádání, které přináší prosperitu a tím je tržní ekonomika. Státem organizovaná a centrálně plánovaná ekonomika je nefunkční.  Dnešní ekonomický systém EU  je však systémem potlačovaného trhu a nepřetržitého posilování centrálního řízení ekonomiky. Dnešní systém rozhodování v Evropské unii je něčím jiným než historií prověřenou a v historii osvědčenou klasickou parlamentní demokracií.  

Na cestě do Evropského parlamentu provázel pana prezidenta jeho bývalý ekonomický poradce, nyní předseda Strany svobodných občanů Petr Mach (vpravo) a člen Republikového výboru strany Ladislav Bátora (vlevo). Ten našemu listu poslal zprávu, že pokládá projev prezidenta republiky za excelentní! Uprostřed Miroslav Frost z Vojenskohistorického muzea v Josefově

Vztah občana té či oné členské země a představitele Unie není standardním vztahem voliče a politika. V EU rozhodují nevolení, ale vyvolení. Návrhy na změnu dnešního stavu obsažené v zamítnuté Lisabonské smlouvě (LS) by tento defekt ještě zvětšovaly. Při neexistenci evropského demos není  řešením tohoto defektu ani eventuální posilování role EP. Mylné interpretování příčin dnešní finanční a ekonomické krize, jakoby ji způsobil trh, zatímco skutečnou příčinou je pravý opak – ekonomickou krizi způsobilo politické manipulování trhu. 

Protekcionismus není lék na krizi

PETR KOSTKA A DUŠAN VESELÝ

V sídle Evropského parlame ntu v Bruselu pokračovalo Společné parlamentní jednání Evropského parlamentu a národních parlamentů členských zemí EU pod za společného řízení předsedy Senátu Parlamentu ČR Přemysla Sobotky, předsedy Poslanecké sněmovny PČR Miloslava Vlčka a předsedy EP Hans-Gerta Pötteringa.

„Vnímám ochranářské tendence jako velmi nebezpečné, jako jdoucí proti duchu sjednocující se a spolupracující Evropy a jsem rád, že obava z protekcionismu jako falešného léku na současné ekonomické problémy není jen českou záležitostí, ale vnímají to i další členské státy EU. Ochranářství odmítly i závěry všech tří pracovních skupin, které se tu sešly,“ uvedl v závěrečném slově předseda Senátu Přemysl Sobotka.

Plenární jednání představitelů národních parlamentů EU skončilo předáním daru českého parlamentu evropským kolegům. Mapa Evropy v podobě ženy dvakrát tři metry velká, jejíž srdce je vyobrazeno jako české země bude umístěna v nové budově Evropského parlamentu Józsefa Antalla. Jde o reprodukci kolorovaného mědirytu z knihy Itinerarium Sacrae Scripturae vydané Danielem Adamem z Veleslavína v roce 1592. Předlohu zapůjčila Strahovská knihovna, Královská kanonie premonstrátů na Strahově v Praze. „Podobná faksimile je vystavena u nás v českém Senátu a jsem rád, že nyní bude i v Evropském parlamentu. Každý uvidí, že Evropu jako jednotný prostor vnímali už naši předkové a srdcem tohoto prostoru jsou české země,“ řekl při slavnostním předání daru Přemysl Sobotka. 

Na prezidenta se nestřílí!

JAN KOPAL

Stejně jako v případě lžihumanisty Václava Havla platilo po dlouhou dobu nepsané pravidlo, že se on a jeho filozofické bláboly vydávané za projevy nesmějí kritizovat, tak nyní se národním sportem stalo útočit na Václava Klause a veřejně jej hanobit. Dokonce i umírněný komentátor kdysi rudého, dnes už jenom Práva Jiří Hanák o něm píše jako o „stárnoucím protiintegračním klaunu“ (Právo 20. 2. 2009, Boj s drakem, str. 6). Nynější fronta proti Hradu počíná Paroubkem a jeho melodyboys, přes zelené avanturisty, socialisty a marxisty všech odstínů a směrů až po eurofanatiky a nadšence. Kampaň byla nastartována ročním výročím od druhé volby Václava Klause prezidentem (15. 2. 2009). Zde se při bilančních zamyšleních nejvíce předvedl politicko-milenecký tandem Bursík-Jacques. Ale to byla jen předehra, hlavní dějství teprve nastává.Oscilačním bodem těchto ataků se stal dlouho očekávaný prezidentský projev v Evropském parlamentu. Palcové titulky hlavních tištěných médií hovořily o „dštění síry“ a „prchajícím publiku“.V textu článků se dokonce objevilo i tvrzení, že Klausovi aplaudovali jen „Antievropané“ a „neofašisté“.Zvlášť nechutné a záludné mi přišlo srovnání Klause s Entropou Davida Černého. Samozřejmě se omílalo tvrzení, že neřekl nic nového. Naštěstí myslící čtenáři ve svém plátku nalezli i text (nebo jeho podstatnou část) projevu a mohli si udělat vlastní názor. Mezi našimi vrcholovými politiky není jiného politika tak dlouho pobývajícího na samém vrcholu politického dění a přitom názorově konzistentnějšího, než-li je právě Václav Klaus. Jeho projevy jsou plné nosných myšlenek. Proporce jednotlivých témat jsou zřetelně ohraničena, není zde žádné plané moralizování. Problémy se pojmenovávají a nabízí se i možná řešení. A ta zásadní se v nich poslední době ozývá stále častěji – naše demokracie je ohrožována postdemokracií. Chraňme a bojujme společně za svobodu. Pane prezidente, jsme  s Vámi, buďte s námi!

 

České předsednictví vychází z principu svobody rodin

PETR NEČAS, MÍSTOPŘEDSEDA VLÁDY, MINISTR PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ, MÍSTOPŘEDSEDA ODS A POSLANEC PČR

Rodinná po litika se v uplynulých letech stala v řadě členských států EU, Českou republiku nevyjímaje, jednou z hlavních prioritvládních politických programů. Tento vývoj není překvapivý. Čelíme velmi nepříznivému demografickému vývoji a všeobecnému poklesu prestiže rodičovství a života v rodině. Zcela správně je přitom za problémovou oblast považována nedostatečná slučitelnost rodiny a zaměstnání. Ztotožnění společenského úspěchu s profesní kariérou vede k tomu, že vyhovět stále vyšším nárokům na zaměstnance a současně dostát rodičovským povinnostem se pro rodiče malých dětí stává téměř nemožným. Řešení je často spatřováno v odlehčení rodinám od jejich pečovatelské funkce. Čím méně starostí bude život v rodině znamenat, tím snazší bude naplnění představ obou rodičů o profesním růstu. Prostředkem je podpora zařízení nerodičovské, především kolektivní péče. Ostatně tento postup odpovídá i cílům vysoké zaměstnanosti, v rámci nichž mají být rodiče s malými dětmi umístěni co nejrychleji na trh práce. Z této představy také pramení požadavek na vytvoření široké nabídky zařízení péče o děti do 3 a do 6 let, který patří mezi Barcelonské cíle, přijaté Evropskou radou v roce 2002. Příliš často se mi zdá, jako by zájem dítěte nebyl vždy tím primárním motivem  jednání ministrů pro rodinné otázky v EU. Barcelonské cíle (BC) byly jimi přijaty ještě před rozšířením Evropské unie v roce 2004. Není tedy divu, že Česká republika, jako předsedající země z nových členských států, otevírá po sedmi letech toto téma. Chtěl bych poukázat na několik bodů, které podle mého názoru dovolují - a dokonce s ohledem na potřebu respektování principu demokratické legitimity nutí - zahájit nad existujícími barcelonskými cíly vážnou diskusi: 

Nový plán pro obnovu evropského hospodářství

PETR KOSTKA A DUŠAN VESELÝ

V sídle Evropského parlamentu v Bruselu začalo společné jednání Evropského parlamentu a představitelů národních parlamentů všech členských zemí Unie. Český parlament, pod jehož vedením se toto Společné parlamentní jednání koná, navrhl jako základní téma jednání obnovu evropského hospodářství, které akcentuje úsilí o zmenšení dopadů krize na národní ekonomiky.

Před samotným plenárním zasedáním se sešel předseda Senátu Parlamentu ČR Přemysl Sobotka druhý zleva) a předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Miloslav Vlček (vlevo) s předsedou EP Hanz-Gertem Pötteringem (druhý zprava).

„Informovali jsme pana předsedu o našich hlavních tématech.Obnova hospodářství Evropy musí probíhat  v duchu hodnot, na nichž byl úspěch Unie vybudován. Já osobně podporuji systémová řešení, jsem přesvědčen, že parlamenty by se neměly zabývat technickými záležitostmi a prováděcími předpisy,“ uvedl Přemysl Sobotka.

 

 ČSSD nebude v EP hájit ani zájmy ČR ani svých voličů

JAN ZAHRADIL, LÍDR KANDIDÁTKY ODS DO EP

      Podle slov J. Havla, lídra sociálně-demokratické eurokandidátky, je PES (Strana evropských socialistů) „mateřskou institucí“ ČSSD. Dosavadní dnešní průběh sjezdu ČSSD dává tomuto vyjádření zcela za pravdu. ČSSD totiž ve skutečnosti žádnou autentickou politiku vůči Evropské unii nemá. Všechny evropské teze ČSSD jsou pouze převzaty ze stranických dokumentů PES (Strany evropských socialistů) nebo SI (Socialistické Internacionály). ČSSD se tak snadno dostává do ostrého rozporu s názory svých vlastních voličů. Ti nesdílejí názory současného vedení ČSSD ani na Lisabonskou smlouvu (podporuje ji pouze 28 % voličů ČSSD),  ani na zavedení eura v ČR (odmítá je 55 % voličů ČSSD). Pro ČSSD tedy není na prvním místě Česká republika a zájmy jejích občanů.  Pro ČSSD je  na prvním místě nadnárodní stranická instituce, které otevřeně podřizuje a i nadále hodlá podřizovat svou evropskou politiku. ČSSD proto nebude hájit ani zájmy České republiky a kupodivu ani zájmy svých vlastních voličů.

Zájem o negativní kampaň ODS do EP překročil očekávání

MILAN BOUŠKA

Lídr kandidátky do EP Jan Zahradil oficiálně spustil na internetu negativní kampaň ODS. Video z této prezentace můžete nalézt na stránkáchwww.ods.eu. Zájem návštěvníků stránek překročil očekávání a způsobil dokonce krátkodobý výpadek provozu serveru www.cssdprotivam.cz. Na tomto serveru se budou zveřejňovat reakce ODS na snahu současného vedení ČSSD stavět popularitu na kritice všeho a za všech okolností. Na stránkách www.zpravy.ods.cz rovněž naleznete videoreportáž o zmatcích, které provázejí snahy po plnění populistických předvolebních slibů ČSSD s názvem „Poplatky v chaosu“.

 

Prezident hovořil o summitech ohrožujících volný trh, ne o březnovém summitu EU

RADIM OCHVAT

Ohrazujeme se tímto proti tvrzení některých médií, že v projevu, který prezident republiky Václav Klaus přednesl na dopoledním přednáškovém bloku pořádaném Foreign Policy France v Paříži, vystupoval proti mimořádnému summitu EU plánovanému na začátek března 2009 v Bruselu. Médii citovaná věta z projevu prezidenta republiky, ve kterém se o žádném konkrétním summitu nezmiňoval, byla pouze vytržena z kontextu. Prezident v žádném případě nevystupoval proti summitu, o jehož svolání v daný okamžik ani nevěděl. Prezident ve svémprojevu odmítavě hovořil o různých jednodenních setkáních (summitech), jejichž cílem je nalézt tu nejvhodnější formu regulace volného trhu. Věříme, že spojování těchto dvou evidentně proti sobě stojících přístupů je ze strany médií pouhou nepozorností.

Prezident republiky vystoupil v Evropském parlamentu

Prezident repu bliky Václav Klaus ve čtvrtek 19. února 2009 vystoupil v Evropském parlamentu v rámci předsednictví České republiky v Radě EU. Prezident se setkal s předsedou Evropského parlamentu Hans-Gertem Pötteringem a v 11:00 hodin vystoupil během slavnostního zasedání Evropského parlamentu v Bruselu. Poté se v sídle Stálého zastoupení ČR při EU uskutečnila tisková konference. Prezident se zúčastnil oběda s českými europoslanci pořádaného českou velvyslankyní při EU Milenou Vicenovou a setkal se zaměstnanci Stálého zastoupení a s Čechy, kteří pracují v institucích Evropské unie. V odpoledních hodinách pan prezident odletěl do německého města Bochum, kde byl hlavním řečníkem fóra „Herausforderung Zukunft“. Prezident se v Bochumi setkal s předsedou německého Bundestagu Norbertem Lammertem a vystoupil s projevem nazvaným „Co nám říká současnost o budoucnosti Evropy?“. Poté se zúčastnil večeře pořádané starostkou Bochumi Ottilií Scholz a v pátek 20. února 2009 ráno se vrátil do České republiky.

 

Český parlament přiveze do Bruselu mapu Evropy ztělesněnou jako ženu

 PETR KOSTKA A DUŠAN VESELÝ

Součástí Spojeného parlamentního jednání, které proběhne pod českým předsednictvím 16. a 17. února v Bruselu (viz samostatná tisková zpráva), bude i slavnostní předání daru českého parlamentu evropským kolegům. Uskuteční se v úterý 17. 2. cca ve 13.00 hodin ve foyeru budovy Józsefa Antalla (JAN) Evropského parlamentu.Jako dar byla vybrána reprodukce kolorovaného mědirytu „Mapa Evropy v podobě ženy“ z knihy Itinerarium Sacrae Scripturae vydané Danielem Adamem z Veleslavína v roce 1592. Předlohu zapůjčila Strahovská knihovna, Královská kanonie premonstrátů na Strahově v Praze. „Je to společný dar Senátu a Poslanecké sněmovny a na rozměrném plátně je zobrazena mapa Evropy v podobě ženy. České země jsou umístněny v místě, kde obvykle zobrazujeme srdce,“ uvedl k daru Přemysl Sobotka.„Starobylé podobenství našeho kontinentu jako půvabné ženy výmluvně ilustruje, že vize jednotné Evropy sahají hluboko  do naší historie“, řekl v této souvislosti Miloslav Vlček.Velkoplošná kopie mědirytu se poprvé objevila na veřejnosti v Senátu při oslavách vstupu ČR do Evropské unie a nyní je umístěna v prostoru pro veřejnost Jednacího sálu v sídle Senátu.Dar symbolizuje tradiční představu o českých zemích jako srdci Evropy.

Houby Klaus, Sarkozy je nepřítel EU

PETR PAULCZYNSKI

Zatímco naši příznivci Lisabo nské smlouvy svádějí urputný boj s jejími odpůrci o výklad  o omezování národní suverenity, francouzský Napoleonek, který neuměl slézt z čela evropské  scény když mu uplynul jeho půlrok v čele EU, přišel s nápadem, který ukazuje jak to s tou sjednocenou Evropou je doopravdy. Chce stáhnout zpět do Francie výrobu pro francouzská auta, která je nyní diverzifikována. Francouzské automobily by se prý měly vyrábět ve Francii a nikoliv třeba v České republice, kterou konkrétně zmínil. 

"Když se postaví továrna v Indii, aby se auta značky Renault prodávala Indům, to je ospravedlnitelné. Ale aby se postavila továrna určité automobilky v České republice a aby se prodávala její auta ve Francii, to už je neospravedlnitelné,"prohlásil Sarkozy.

Přitom výroba stejného modelu automobilu v České republice vyjde ve Francii zhruba o tisíc eur dráž.Tak tohle je ta slavná EU. Jak jde do tuhého, bližší domácí košile, než evropský kabát. Pane prezidente Klausi. Vykašlete se na útoky na Vaši osobu. Ukazuje se, že máte pravdu. A ten šéf žabožroutů snad pomůže některým u nás otevřít oči.

 

Nekastrujme úchyly. Pošleme je do Bruselu

PETR PAULCZYNSKI

Po povinné kvótě Eurojeslí pro Eurodětičky, přichází z Evropské unie další starost o naše občany. Prý mučíme sexuelní delikventy tím, že je nutíme aby se nechali vykastrovat. "Přestaňte kastrovat sexuální delikventy", vyzývá Rada Evropy Česko. Prý je takové zacházení s lidmi ponižující. Eurohujeři zapomněli, že takový úchyl předtím ponižujícím způsobem zničil životy nevinných obětí. To, že jejich nenormální jednání je možná nemoc beru. Ale buď se ta nemoc dá léčit, nebo nedá. Pak je společnost povinna, zabránit dalším možným úchylákovým excesům.  Chirurgické kastrace se podle ní provádějí pouze s písemným souhlasem pacienta a po doporučení sexuologa. Vláda proto pro zrušení kastrací nevidí důvody. Kromě Kocába. Ministr pro lidská práva Michael Kocáb chce prosadit chemickou kastraci. "Kastrace je přitom v ojedinělých případech sexuálních deviantů, pedofilů a podobně velmi účinná metoda, která pomáhá jak pacientům, tak okolí," řekl sexuolog Petr Weiss. Celý problém je dle mne věcí posouzení odborníků a sexuologů. Proč se do toho zase montují Eurohujeři mi zcela uniká. Když už se nám zase do něčeho pletou, mám nápad. Když nekastrovat, tak nekastrovat. Zjistit, kdo rozpoutal tuto novou kampaň a každého takového úchyla mu nasadit jako asistenta. Jednoho do práce, druhého domů. Uvidíme, jak dlouho jim to humánní nadšení vydrží.

Evropanství po Francouzsku

PATRIK NACHER 

Když česká vláda dostatečně nebojuje za schválení Lisabonské smlouvy, mají evropští politici včele s tím francouzským spoustu trapných připomínek. Když se prezident Klaus sejde v Irsku s eurokritikem Declanem Ganleyem, tito politici doslova šílí. ČR je pak stejnými „Evropany“ často kritizována, že nepřijímá (a to buď vůbec nebo pozdě) různé evropské normy či doporučení, antidiskriminačním zákonem počínaje a zákazem chirurgických kastrací sexuálních delikventů konče. A když není nic po ruce, tak jsme prostě málo evropští. Dokonce prý nevyvěšujeme dostatečné množství evropských vlajek, nechal se slyšel krátce po nástupu našeho předsednictví vrchní Evropan Nicolas Sarkozy. Pikantní. Právě francouzský prezident včera prohlásil, že by se francouzská auta pro Francouze měla vyrábět ve Francii „není ospravedlnitelné, aby Francouzi jezdili v autech domácích značek vyrobených v zahraničí“. Pan Sarkozy jen zvýraznil to, co se ví už dávno.O evropanství se jen planě žvaní na konferencích, ale jakmile přijde nějaká krize (třeba ta finanční), sálá z „evropských“ politiků včele s francouzským prezidentem národovectví na hony daleko. To se koneckonců projevilo už při komentářích na plastiku Entropa. Evropanství, smysl pro humor a nadhled byly rázem fuč. A Nicolas Sarkozy? Třeba ho trochu zklidní informace, že Topolánkův syn se jmenuje stejně jako on. Někdo by mu to měl říct.

Parlament ČR nesmí vystavit "bianco šek" všem budoucím vládám  bez kontroly předávat pravomoci na unijní úroveň

ODS trvá na tom, aby v rámci ratifikace Lisabonské smlouvy byla schválena i úprava české legislativy, která zabrání předávání pravomocí z národní úrovně na unijní bez souhlasu Parlamentu ČR. Návrh tzv. vázaného mandátu výkonné moci při hlasování o některých rozhodnutích na úrovni hlav států a předsedů vlád či na ministerské úrovni v Radě Evropské unie je - stejně jako v některých jiných členských státech - postaven na principu konkrétního výčtu rozhodnutí, s nimiž by za Českou republiku nemohla vláda (prezident republiky) vyslovit souhlas bez předchozího souhlasu Parlamentu. ODS je proto přesvědčena, že úprava jednacího řádu obou komor parlamentu, resp. tzv. stykového zákona, zavádějící "vázaný mandát vlády", má předcházet samotné ratifikaci Lisabonské smlouvy v obou komorách Parlamentu ČR. Opačným postupem by Parlament ČR vystavil "bianco šek" všem budoucím vládám, které by získaly možnost bez kontroly občanů předávat pravomoci na unijní úroveň. Projednávaná právní úprava by měla zajistit parlamentní kontrolu rozhodování vlády na unijní úrovni v případech, kdy některá ustanovení Lisabonské smlouvy umožňují buď zjednodušený postup pro revizi základních smluv nebo přechod od jednomyslného rozhodování v Radě k rozhodování kvalifikovanou většinou. Požadavky výborů obou komor spojit takovou úpravu s vyslovením souhlasu k ratifikaci Lisabonské smlouvy vycházejí z nutnosti zvýšené parlamentní kontroly v případech, kdy by v budoucnu mohlo za využití uvedených postupů docházet k dalšímu přenosu pravomocí z národní úrovně ve prospěch Unie. Obdobné řešení zvolily i jiné členské státy (Spojené království, Německo). Na nezbytnost takové právní úpravy ostatně poukázal i Ústavní soud ve svém nálezu, kterým se vyslovil na základě senátního návrhu k souladu Lisabonské smlouvy s českým ústavním pořádkem. (ODS zprávy)

Ostře odmítáme znění zprávy o nediskriminaci, přijaté EP

ING. JAN ZAHRADIL, PŘEDSEDA KLUBU POSLANCŮ ODS V EP A VEDOUCÍ ČESKÉ NÁRODNÍ DELEGACE V EPP-ED

Europoslanecký klub ODS ostře odmítá znění zprávy o nediskriminaci, přijaté dnes Evropským parlamentem.  Z popudu frakce Zelených a s podporou europarlamentní levice byl jako součást této zprávy přijat pozměňovací návrh, který praví "...návrh českého předsednictví nutí ženy, aby se vzdaly svého zaměstnání a ubíraly se přirozenou cestou..."  Tento návrh je zcela nepravdivý, je politicky motivovaným útokem na české předsednictví EU a v jeho pozadí stojí zcela nepochybně předvolební boj před volbami do EP.

V čele státu stojí vlastenec, jehož slovo platí!

IVANA HASLINGEROVÁ

Blíží se volby do Evropského parla mentu (EP) a celá politická representace se bude muset prvořadě zabývat problematikou EU a především obzvlášť nebezpečným projevem nedemokratických trendů v EU – jejím tlakem na přijetí Lisabonské smlouvy (LS), který je hrubým porušením jejich vlastních pravidel. Podle nich totiž  smlouva odmítnutá jedním státem nemůže vstoupit v platnost v důsledku stále platícího práva veta jednotlivých států v EU. Není divu, že se EU, která o sobě vždy tvrdila, že je demokratická a hlas lidu je jí nade vše, se staví v tomto případě tak ignorantsky k národním referendům a že tak vehementně, dokonce i proti svým vlastním předpisům, prosazuje LS. LS má totiž sloužit jako nástroj předávání pravomocí a svobod nevolené bruselské byrokracii na úkor členských států a jejich občanů. Jde o velice nebezpečný a závažný dokument umožňující ztrátu národní suverenity naší země, kterou tak obtížně pro ni vydobyli na Rakousko-Uherské monarchii politici kolem T. G. Masaryka. Nyní po devadesáti letech se ji chtějí někteří naši politici opět vzdát ve prospěch nového nadnárodního státu. Nejen každý politik, ale i každý občan, jenž si přeje zachovat Českou republiku jako samostatný a suverénní demokratický stát a nepřeje si mít dva prezidenty, dvě ústavy, dvě vlajky... se bude muset při volbách do EP zamýšlet nad tímto nesmírně závažným dokumentem – Lisabonskou smlouvou. Proto je záslužným počinem prezidenta naší republiky Václava Klause, že napsal souhrnnou knihu k tomuto, pro náš národ tak závažnému a nebezpečnému dokumentu. Předložená publikace "Prezident republiky k LISABONSKÉ smlouvě" přináší všechny jeho zásadní texty k ní. Čtenář může posoudit názory prezidenta republiky nejen k LS, ale k oběma eurosmlouvám a zjistit, že jeho postoje jsou stále konzistentní. Je potěšitelné, že v této závažné době, kdy hrozí ztráta suverenity naší země jejím rozpuštěním v evropském superstátu, stojí v čele našeho státu zásadový vlastenec, který nepodlehl názorové přesile pánů Topolánka, Schwarzenberga, Vondry, o opozičních politicích typu Bursíků, Paroubků a Čunků nemluvě, a zůstal trvat na svých původních stanoviscích.  Říká se: "Slovo dělá muže". Vydáním této publikace potvrdil prezident republiky, že je mužem na správném místě a nikoliv loutkou v rukou europeistické vlády. Vlády nebojující za národní zájmy, ale za zájmy cizáků, stejně jako tomu bylo již mnohokrát v naší historii.

EU: "Mazej do jeslí parchante"

PETR PAULCZYNSKI

Dokud nám eurobyrokraté normují ohyb banánu, průměr okurek a podobné volovinky je to k vzteku nebo k pláči, ale ukazuje to k čemu je ta EU se svými tunami úřednictva dobrá. Nyní se ovšem jakýsi euromozek rozhodl šoupnout dětičky do jeslí a školek, kde se o ně nějaké "soužky",  jak jsme jim říkávali, postarají lépe, než vlastní matka. Nepřipadá vám to jako návrat někam před rok 1989? (Spíše do Severní Koreje, jen šátečky chybí. pozn. redakce) Evropský parlament  kritizuje Českou republiku, prý proto, že přináší návrhy, které ohrožují rovnoprávné postavení mužů a žen. Motivace je asi trošku jiná, ale nevidím moc rozdílu mezi důvody ideologickými a genderovými. Výsledkem je dítě sice v kolektivu, ale od matky. A je více než jasné, že výchovu u matky v rodině žádné společné zařízení nenahradí. Jedna z mých vnuček byla čerstvě vržena do takového školkového režimu a to ve čtyřech letech. Vidím na vlastní oči, jak to s tím malým rozoumkem cloumá.

Evropskounijní pojetí (pseudo)demokracie

RUDOLF POLANECKÝ

Irové v referendu odmítli Lisabonskou smlouvu, která z členských států dělá nesvéprávné územní celky. Týden stačil na to, aby se ukázalo, jakou že to špičky EU vyznávají demokracii. Všelidové hlasování je považováno za nejdemokratičtější přístup. Faktem ale zůstává, že v některých oblastech zkrátka všelidové hlasování probíhat nemůže. Zejména v branně bezpečnostních otázkách, kde zasvěcené osoby pracují s přísně tajnými materiály. Referendum nemůže probíhat ani v ekonomických otázkách, protože by to mohlo ohrozit chod státu. Představme si, že by proběhlo referendum s otázkou "má stát vybírat od občanů daně?". Výsledek by byl zcela jasný a pro stát smrtelný.

Vlajka rodící se socialistické EUFotomontáž: Rudolf Polanecký

Referendum má probíhat v závažných otázkách týkajících se dalšího směřování státu, zejména má-li se ten který stát zapojit do nějakého spolku, či, jako v případě Lisabonské smlouvy, má-li se vzdát státní suverenity. Tam je referendum přímo nutností. Nejde o běžné zákony, které mohou řešit námi delegované osoby v parlamentu, ale o budoucnost celého státu.

Spory pánů Ganleye a Železného se Macha netýkají

IVANA HASLINGEROVÁ

(Reakce na článek Milana Hamerského "Teflonový Železný nepatří do politiky".)

Předseda Strany svobodných občanů ing. Petr Mach, Ph.D nezávisle na aktivitách Vladimíra Železného nikdy nechtěl aby jeho strana byla přímou pobočkou Libertas v ČR. (podrobně viz článek:"STRANA SVOBODNÝCH OBČANŮ  již není pouhým snem, ale skutečností!"). Machova Strana svobodných občanů je plnohodnotnou politickou stranou a nikoliv jen stranou sloužící pouze jednou za 4 roky jako výtah k moci některým europoslancům. Mach chce vybudovat čitelnou a věrohodnou stranu podobnou té, jakou byla pod vedením profesora Klause ODS. Jeho snem je, aby jeho strana působila v naší politice jako stálice. Protože ale shodou okolností vznikla v době, kdy se blíží volby do Evropského parlamentu, bude se  muset v první řadě zabývat problematikou EU a především obzvlášť nebezpečným projevem nedemokratických trendů v EU, tlakem na přijetí Lisabonské smlouvy, který je hrubým porušením i vlastních pravidel EU, podle nichž smlouva odmítnutá jedním státem nemůže vstoupit v platnost. Petr Mach je ale především pragmatický Friedmanovský ekonom. Je tvrdým zastáncem volného trhu, odpůrcem přílišného zasahování státu do života občanů, vyzná se skvěle v bankovní politice. Chce zachovat Českou republiku jako samostatný a suverénní demokratický stát. Proto odmítá Lisabonskou smlouvu jako nástroj předávání pravomocí a svobod nevolené byrokracii na úkor členských států a jejich občanů. K otázce přijetí eura bude žádat referendum. Důrazně odmítá veškeré totalitní ideologie a systémy ohrožující svobodu občanů. Petr Mach má vyšší cíle než pouze založit pobočku Libertas. Chce založit skutečně životaschopnou pravicovou stranu jako jeho předchůdce pan prezident. Stranu, kterou potřebujeme jako sůl. Jsou to totiž právě názory Petra Macha, po nichž jistá část nespokojených voličů volá. 

Akce Entropa je potvrzením amatérizmu a švejkovství

FRANTIŠEK TRANTINA

Šanci na nějakou smysluplnou prezentaci  českého umělce v Evropě, který by si to zasloužil, byla promarněna. Zdá se že výběr proběhl na nad ránem končícím mejdanu těch správných kamarádů v alkoholovém oparu. Ale skutečné pozadí výběru bude možná ještě hroznější. I když teď David Černý velkoryse vrátí dva miliony,  vyjde z celé akce s obrovským ziskem! Kdyby měl zaplatit mediální prostor kde bylo jeho dílo a on prezentován, šlo by o částku určitě v desítkách, ale spíše ve stovkách milionů korun. Z celého působení České republiky jako předsednické země EU čpí amatérismus a švejkovství, akce Entropa je toho potvrzením. Šanci na reparát budeme mít za třináct let, říkají optimisté. Pokud k tomu dojde (čemuž já nevěřím, bůhví, co bude s EU), měla by si vláda vzít  z našeho předsednického působení  ponaučení.

Absurdistán se představil ENTROPOU

ZDENĚK JEMELÍK

Nejsem znalec výtvarného umění. Kdybych viděl artefakt Davida Černého na výstavě, asi by mě příliš nezaujal, ale ani nepopudil. Nevím ani, zda jde o umění či jen řemeslný projev exhibicionismu a o projev  hrubosti a špatného vkusu autora. Jako nástroj reprezentace státu v budově Evropské komise v Bruselu mi ale vadí stejně jako okolnostmi jeho vzniku. Nevidím nic groteskního na  výrocích Václava Klause, jež mají dle představ autora sloužit jako nástroj české sebeironie. Není nic směšného na tom, že zkušený státník má odvahu myslet vlastní hlavou, jít proti proudu a v mnohém se dočkat toho, že se jeho kacířské názory časem dočkají uznání. David Černý by měl nahradil prezidentovy výroky přetékajícím sáčkem na zvratky z vybavení ČSA. Sdělil by světu, co si o své vládě a vládnoucích stranách myslí voliči, kteří přebarvili zemi na rudooranžovo, a jimž se při sledování trapasu kolem Entropy znova zvedají žaludky. Alexandr Vondra a jeho lidé, kteří tuto akci organizovali, projevili nebetyčnou nesvědomitost. Je-li někdo placen z peněz daňových poplatníků za řízení významné performance, která má posloužit k vytvoření příznivého dojmu mezinárodní veřejnosti o naší zemi, nemůže si dovolit nevědět předem, co se bude předvádět či nemít jistotu o autorech. Neomlouvá to ani, že  podstatnou část nákladů na pořízení díla Davida Černého zaplatil soukromý investor Zdeněk Bakala. Nehledě k tomu, že nesmí vybrat zhotovitele díla na vlastní pěst bez soutěže a před uveřejněním se nestarat se o to, zda autor vyhověl podmínkám zadání. Podivná byla již propagační kampaň s heslem „Evropě to osladíme“ a nesrozumitelným pohráváním s kostkami cukru, abylo by neodpovědné dát Alexandrovi Vondrovi ještě další příležitost, aby stát tímto způsobem dále reprezentoval. Mirek Topolánek by ho měl rychle vyprovodit ze Strakovy akademie a měl by si na to obout dobře okované boty.

Kolegové Jiřího Havla v EP podporují iránskou opozici

JAN ZAHRADIL, PŘEDSEDA EUROPOSLANECKÉHO KLUBU ODS

Výroky pana Jiřího Havla, vycházející z tendenční reportáže TV Nova, prozrazují jeho neznalost íránské exilové opozice. V Evropském parlamentu (EP) dlouhodobě působí široká skupina poslanců napříč politickým spektrem, která íránskou opozici podporuje. Zasazuje se také o vyškrtnutí organizace PMOI ze seznamu proskribovaných organizací EU, jak to nařídil Evropský soudní dvůr.  Zdůrazňuji, že ve zmíněné europoslanecké skupině se angažují i členové Strany evropských socialistů, tedy de facto kolegové pana Jiřího Havla.

Klub Polské Inteligence: "Jsme hrdi na postoje presidenta ČR Václava Klause!"

Draha Pani Haslingerová,

Na zasedání našeho Klubu Polské Inteli gence projednávali jsme poslední události v Čechách, a zvlášť návštěvu v Praze evropských poslanců. Jsme hrdi na postoje Vašeho Presidenta Václava Klause. V závěru našeho zasedáni jsme se usnesli napsat k Vám otevřený dopis v tomto znění a je-li možno prosíme o jeho uveřejnění ve Vašich novinách.

Vážení pánové, děkuji za Váš postoj a dopis uveřejňuji velice ráda:

"Jesteśmy dumni, że wśród państw środkowo- europejskich znalazł się ich predstawiciel w osobie prezydenta Czech Vaclava Klausa, który swą godnością, wiedzą i mądrością dał przykład innym przywódcom europejskich narodów jak powinni reprezentować interes swoich obywateli.Bezprzykładne chamstwo przewodniczącego europejskiego parlamentu Hans Gerta Poetteringa, a zwłaszcza europejskiego deputowanego Daniela Cohn Bendita, w czasie ich wizyty na praskim zamku, dzięki godnej postawie Waszego prezydenta, wskazało ludom Europy dokąd zamierzają je prowadzić samozwańcze elity rządząceaktualnie w Brukseli."

Dr Rudolf Jaworek -Przewodniczący Klubu Inteligencji Polskiej przy SFPNP.

Jarosław Domosławski,-Prezes Społecznej Fundacji Pamięci Narodu Polskiego.
 

Sudetští Němci vyzývají ke zrušení Benešových dekretů

IVANA HASLINGEROVÁ

A je to tady! Europoslanec a mluvčí sudetských Němců Berndt Posselt vyzval ČR, aby využila svého předsednictví EU ke zrušení takzvaných Benešových dekretů.

Tuto nehoráznost Berndta Posselta komentoval předseda europoslaneckého klubu ODS Jan Zahradil  slovy:„Agresivní rétorika europoslance B. Posselta znovuotevírající témata minulosti je v příkrém rozporu s hodnotami evropské integrace 21. století. České předsednictví v Evropské unii se rozhodně nebude zabývat záležitostmi již definitivně uzavřenými na dvoustranné i mnohostranné úrovni“.

Lze jen ocenit, že nás v Evropském parlamentu zastupují poslanci jako pan Zahradil, ale obáváme se, že pokud bude LS schválena, páni Posseltové se jim i nám všem stejně vysmějí. Již několikrát jsme upozorňovali na to, zda není  jednou z hnacích sil Německa při vehementním prosazování Lisabonské smlouvy (LS)  touha otevřít otázku Benešových dekretů. Poukazovali jsme přitom na nebezpečí zdánlivě nevinného kroku  eurofederalistů, že zahrnuli  do Lisabonské smlouvy i Chartu základních práv občanů EU. Tento krok může mít pro nás a také pro Slovensko nedozírné následky, protože činí z otázek rovnosti občanů EU a z  jejich případné diskriminace, včetně majetkové újmy, která jim  byla způsobena, případy, o kterých už nerozhodují soudy členských zemí, ale nově soud EU v Lucemburku. A je to tady! Ještě nebyla LS ani schválena  a již začínají Sudeťáci požadovat zrušení Benešových dekretů. A není se čemu divit. Vždyť by museli být hluší a slepí, aby výše uvedeného faktu nevyužili a nestěžovali si, že je  Československo po válce vysídlilo z "jejich" území a zabavilo jejich majetek – domy, statky, pole, továrny, lázeňské léčebny, sklárny a vinice, které zde museli zanechat. Tím, že Charta základních práv EU, jako součást práva EU, pomíjí české soudy, umožňuje Sudetským Němcům domáhat se restituce tohoto zabaveného majetku přímo u nově příslušného soudu v Lucemburku.Umožní jim dokonce přezkoumávat již platná a zdánlivě konečná rozhodnutí českých soudů o požadavcích sudetských Němců na odškodnění. V případě ratifikace Lisabonské smlouvy, jejíž je součástí, se sudetští Němci budou moci, ovšem už jako evropští občané, obracet na soud EU s žalobami na Českou republiku pro porušení principu rovnosti a z něj pak vyvozovat diskriminaci s následnou majetkovou škodou, s nárokem na plnou restituci od českého státu. Celý projekt LS je veden snahou jádra EU prosadit si větší podíl na rozhodování. Jediné správné řešení by bylo zastavit toto nátlakové prohlubování EU. 

Malé ohlédnutí za jednou kampaní

JAN KOPAL

         Hnutí Libertas je po vlastech českých velmi populární, ve volbách do europarlamentu je ochotno jej volit plná jedna pětina občanů. Tedy myšleno tím prozatím neexistující českou pobočku tohoto euroskeptického hnutí, které je ztotožňováno s rodícím se přípravným výborem nové politické straně blízké Hradu v čele s vitálním výkonným ředitelem CEPu Petrem Machem. Je evidentní, že Evropská unie a její instituce se netěší velké podpoře české veřejnosti a to v řadách eurozaprodanců a euronadšenců vyvolává nevoli, paniku a strach. Rozpoutala se kampaň proti neexistující straně a nechybí silná slova. Palcové novinové titulky hlásají Nové strany, staré výzvy (Lidové noviny 6. prosince 2008), Haiderovci v Česku (Lidové noviny 10. prosince 2008) či Jak je od „Stop EU“ daleko k „Nic než národ“(Mladá fronta Dnes 17. prosince 2008). Z titulků a obsahového posunu je jasné, že kampaň graduje a přiostřuje. Do toho je třeba nutně započíst ataky na prezidenta, kde vlajkovou lodí těchto zbabělých a nehorázných špinavostí představuje kosmopolitní štvavý plátek Respekt, který si svého času kupovali a ostentativně nosili ti, kteří chtěli být okolím považováni za přemýšlivé intelektuály. V čísle 50, jemuž vévodí tykadlová karikatura Václava Klause a titulek Je nebezpečný?, se prezident líčí jako nebezpečný vizionář, který ohrožuje naši světlou evropskou budoucnost. K tomu všemu se znovu aktivizují eurofangličkáři pod vedením (rudo)zeleného ministra Ondřeje Lišky, kteří hodlají ve výroční den (15. 2.) druhé volby Václav Klause prezidentem vyrazit na Hrad demonstrovat za hvězdnatou protektorskou zástavu vlající nad sídlem českých králů. Je jasné, že dotyční nebyli ve škole slabší nejen v logickém úsudku, ale i ve fyzice. Jinak by už dávno věděli, že každý tlak budí protitlak. A je jen otázkou času, kdy je tento smete do nekonečných hlubin věčného zapomnění a opovržení. Nic jiného si tito následovníci Emanuela Moravce nezasluhují.

Není pozdě rozervat na cáry svěrací kazajku nezodpovědné bruselské elity

DECLAN GANLEY

Zkrácené znění projevu, který přednesl Declan Ganley v úvodu listopadového setkání s prezidentem Klausem v Dublinu.

Vážený pane prezidente, když úřadující předseda Nicolas Sarkozy navštívil po našem referendu Irsko, postavil se jasně na stranu poražené menšiny. My v Irsku jsme přesto zaručili, že se mohl setkat a svobodně hovořit s kýmkoli chtěl, včetně těch, kteří zvítězili a reprezentovali většinu. Na vaši počest, pane prezidente, se dnes večer scházíme z celého Irska a mnoha evropských zemí a s potěšením se připojujeme k těm, kteří vás i vaši milou choť přivítali v naší vlasti. Hluboce si vážíme vašeho přátelství. Budeme potřebovat panevropské hnutí a odvahu a touhu změnit sebe sama. Vybudovat takové hnutí bude obrovská dřina, a třeba se to ani nepovede. Ale je to úkol, který jsem si dali. A důvod? Je to nezbytné a evropský lid si zaslouží lepší než to přezíravé zacházení ze strany prazvláštní bruselské elity. Uspějeme-li, získáme mandát, kterým rozerveme na cáry svěrací kazajku té nezodpovědné bruselské elity a určíme příhodnější kurz k nové evropské renesanci. Je tu pořád ještě možnost dát evropskému lidu šanci zformulovat vizi Evropské unie, která pracuje pro něj a jemu naslouchá.  Vážený pane prezidente, potřebujeme vaši pomoc. Protože už přes deset let je to váš hlas, jenž volá po demokracii, reformě a sebeurčení. Váš hlas to je, jenž volá po vládě práva a po demokratických postupech. Váš hlas to je, jenž volá po ekonomické svobodě a po omezení moci přebujelých vládnoucích institucí. Dnes večer vás prosím, abyste stál při Irsku a trval na zásadách, za jejichž uhájení bojujeme. Je nám ctí, že vás můžeme pokládat za svého přítele a doufáme, že přátelství mezi našimi dvěma malými, leč znamenitými národy přetrvá mnohá příští staletí. Pane prezidente, děkuji vám a Bůh žehnej vám i lidu České republiky.

HK ČR vydala publikaci o překážkách na vnitřním trhu EU

JANA KOZLÍKOVÁ

 Hospodářská komora České republiky (HK ČR) vydává brožurku, která pojednává o překážkách na vnitřním trhu EU. Publikace s názvem „Podnikání bez bariér“ byla zpracována v rámci projektu podpořeného odborem pro informování o evropských záležitostech Úřadu vlády ČR. Úřad vlády České republiky v rámci své Koncepce informování o evropských záležitostech vypisuje každoročně grantové řízení, které je dalším nástrojem podpory informování o EU v ČR kromě již dobře známých webových stránek www.euroskop.cz, bezplatné telefonní informační linky Eurofon 800 200 200 a sítě regionálních Eurocenter. Pro rok 2008 byly stanoveny prioritní informační okruhy v návaznosti na blížící se Předsednictví ČR v Radě EU:

a) Bariéry v minulosti 
b) Bariéry kulturní rozmanitosti a bariéry regionální
c) Bariéry instituční
d) EU jako globální partner - bariéry ve vnějších vztazích Evropské unie 
e) Bariéry ekonomické a sociální
f) Energetické bariéry

Europoslanecký klub ODS protestuje proti kritickým poznámkám na adresu prezidenta ČR

  JAN ZAHRADIL, PŘEDSEDA EUROPOSLANECKÉHO KLUBU ODS

 Europoslanecký klub ODS se ohrazuje proti kritickým poznámkám na adresu prezidenta České republiky Václava Klause, které zazněly 16. prosince 2008 během plenárního zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku v souvislosti s návštěvou vedení frakcí Evropského parlamentu u prezidenta. Z dostupných informací je zřejmé, že to byla právě delegace EP vedená předsedou Pötteringem, která nedokázala udržet úroveň diskuse s hlavou státu ve věcné a důstojné rovině, což považujeme za politováníhodné.

 

Vyvěste vlajky, poručilo předsednictvo. Nastěnky su tež nakřivo!

LADISLAV VTVIKA

A je to tady. Vrchnost se ozvala . Co budeme robit, Mirek? Tak fajně si s tym Šarkocym zalaškoval, synka si po něm pojmenoval, chvali tě v daleke cizině, vypadalo to, že ti do teho nebude kecat, a už je zle! Přišla kritika, nasledovat bude pisemna dutka, sniženi platu, připadně vyhazov za važne porušeni pracovni kazně. Co teď? Co zrobi připosrany Čech, když se ozve vrchnost? Jako vždycky. Jako za cisaře pana, za hytlera aji za komanču. Sklapnut hubu a zrobit, co si vrchnost přeje, ni? Vždyť o nic nejde. Je tam jedna hadra červenomodrobila, vytahneme tam aji tu modrožlutu. Konec koncu stožary nam zustaly ještě ze stare doby. Tež tam byla hvězdička a jakysik vercajk k temu. Nic tak hrozneho se přece neděje, do te unie zme chtěli, tuž ty vlajky vyvěsime, ať se tu evropšti zaprděnci citi jako doma. Tuž jak, Mirek? Co zrobiš? Zje eště valašsky chlap nebo už enem pražsky uředniček? Vlajkou to začina… A co nastěnky? Nemaš je nakřivo? Sarkozy kritizuje, že na českých úřadech nevisí vlajky EU

Letošní foto prezidentského paláce ve Vilniusu. Kde jen ta vlajka EU je?

 

Jak odvést pozornost od „lisabonizace“  EU

JAROSLAV KUBA

Dne 8.12.2008 zveřejnily BL moje zamyšlení nad otázkou, komu přinese tzv. „české předsednictví“ užitek. Zda Čechům, anebo silám v EU (a v ČR), kalkulujícím s její transformací  v intencích tzv. Lisabonské smlouvy . A  to do něčeho – jak jsem zdůraznil – cituji: „pro co dnes mají v západní Evropě obrat „demokratický kolonialismus Evropské unie“? (srov. např. Dr. Peter Bachmaier, From the Second to the Third Word, in „Curent Concerns“, Zurich, No 3/4, 2008). Viz: „Qui (podle BL „cui“) bono „české předsednictví“, čili komu skutečně přinese prospěch“. K jeho zveřejnění mne přiměla aktuální okolnost, a to publikovaný text Zápisu z přijetí delegace Evropského parlamentu prezidentem  ze dne 5.12.2008. A co mne mj.přivedlo k otázce, cit. dále:  „Náhoda? Nebo malá ukázka toho, jak se k nám budou po podpisu „Lisabonské smlouvy“ chovat, když se symbolem české státní suverenity jednají stylem chování kolonizátora nadřazené rasy k náčelníkovi zapadlého kmene odněkud z rovníkové Afriky?“ Karel Dolejší mi v BL „přišil“ obhajobu vůdcovského principu!: „Kombinací čl. 2, odst. 1 a čl. 63, odst. 1, písm. b) ústavy Kubovi vychází, že shledá-li prezident "podle nejlepšího vědomí a svědomí" mezinárodní smlouvu v rozporu se "zájmem lidu", nemusí takovou smlouvu podepsat, ačkoliv ji předtím schválil řádně zvolený parlament.“ A k tomu prý dospěl, cit.: „Na základě opakovaného přečtení článků pana Kuby.“ Kuba se tak, pane Dolejši, snažil těm, kteří zrovna nestudují ústavní právo, vysvětlit v Ú ČR jisté reflexe proslulého „The system of checks and balances“. Nebo-li systému vzájemných kontrol a vyvážení jednotlivých mocí v rámci ústavní dělby moci. Např. mezi prezidentem a parlamentem.  A kdo to ještě nepochopil, tak buď nechce, nebo je naveden, nebo…

 

Hynek Fajmon: "Vyzývám Hans-Gert Pötteringa, aby se omluvi Václavu Klausovi"

Poslanec Evropského parlamentu (EP ) Hynek Fajmon požaduje omluvu za nehorázné chování delegace EP při její přijetí na Pražském hradě (podrobně jsme se tomuto problému věnovali např. v článcích Delegace EP s dikcí prokurátora Urválka, či Pane Pötteringu Protektorat Böhmen u.Mähren zanikl v r.1945). Přinášíme dopis, který poslal vedoucímu delegace, předsedovi EP Hans-Gert Pötteringovi: 

Pane předsedo Evropského parlamentu,

průběh návštěvy předsedů poslaneckých skupin Evropského parlamentu u prezidenta České republiky Václava Klause v Praze vyvolal mezi českými občany velkou nevoli. Obdržel jsem od svých voličů mnoho negativních reakcí. Žádají mne, abych vyjádřil nesouhlas s nedůstojným vystupováním delegace, které jste stál v čele. Po přečtení záznamu z tohoto jednání se s tímto názorem ztotožňuji a důrazně Vás vyzývám, abyste se za vystupování delegace Evropského parlamentu v Praze omluvil. V demokratické společnosti není možné, aby poslanci vystupovali způsobem, který předvedl pan Daniel Cohn-Bendit. Není možné, aby takto vystupovali ani vůči občanům a ani proti hlavě jednoho z členských států Evropské unie. Jeho chování bylo naprosto nepřijatelné a Vy jste jej měl jako předseda Evropského parlamentu vést k pořádku a slušnosti. Velmi mne zklamalo, že jste tak neučinil a naopak toto jednání svým postupem podpořil.

 S pozdravem Hynek Fajmon, v.r.

Hynek Fajmon – politik, který ovlivňuje chod světa správným směrem

IVANA HASLINGEROVÁ

V kavárně Demokracie Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR představil europoslanec Hynek Fajmon  svoji již pátou politickou knihu "Slovníček evropských levicových pojmů". Ale pozor, nejde o skutečný slovník. Jedná o 18 problémů, jimiž se zabývá nejčastěji Evropský parlament (EP)a přiřazuje jim honosné názvy, které mohou občany zmást, že se jedná opravdu o problémy smrtelně důležité pro jejich život jako jsou diskriminace, evropský sociální model, geneticky modifikované organismy, globalizace, globální oteplování a změna klimatu, lidská práva, mírová politika a mírové hnutí, občanská společnost, obno vitelné zdroje energie, ochrana a ochranářství, pohlavní rovnost, princip předběžné opatrnosti, rovnost a rovnostářství, sociálně ekologické tržní hospodářství, sociální dialog, sociální spravedlnost, spravedlivý obchod, trvale udržitelný rozvoj. Pan poslanec ve své knize tato nejfrekventovanější slova v EP, které jsou již běžně nazývány "evropským newspeakem"vysvětluje s důsledností jemu vlastní. Nejdříve vymezí pojem z hlediska jeho historie, pak se zabývá jeho interpretací v EU, po té v ČR a nakonec jeho užitím v praxi. Po přečtení knihy dá čtenář určitě za pravdu Václavu Klausovi v její  předmluvě: "Slovníček evropských pravicových pojmů poslance Evropského parlamentu Hynka Fajmona je nevšední politickou publikací, v níž autor věrně postihl podstatu současně převládající ideologie EU. Hynek Fajmon měl nejen schopnost, ale i odvahu věci pojmenovat."

"Ta kniha je skutečně sebevražedná. Kromě Václava Kaluse ještě nikdo newspeak EU neformuloval s takovou otevřeností. To ve Strakovce nevydejchají," varoval s úsměvem poslance Fajmona ředitel Centra pro ekonomiku a politiku a poradce prezidenta republiky Petr Mach 

Díky Hynku Fajmonovi může čtenář při čtení jeho nové knihy pochopit zákulisí evropské politiky. Dočte se, že je v ní stále víc špatného. Bohužel některým našim politikům se tato politika líbí. ODS díky ní dospěla k obrovskému ideovému vyprázdnění. Když byla v opozici, formovala na svých ideových konferencích své profilování. Byla to práce náročná, z níž téměř nic nezbylo a to málo co zůstalo její představitelé vyprazdňují s naprostou lehkovážností dál. Nynější některé výroky jejího předsedy o EU jsou děsivé. Kdybychom neviděli pod nimi jeho jméno, mysleli bychom, že to napsal Václav Havel. Bohužel naši občané a dokonce i novináři to znevažují, ale až pan předseda podepíše Lisabonskou smlouvu a začne jim vládnou evropská vláda, smích je přejde. Bude ale již pozdě. Neboť jak říká v předmluvě profesor Klaus "Nebezpečí, s nímž autor bojuje, je urgentní. Základ své doktríny "sociálně ekologické tržní hospodářství"dokonce evropské elity vtělily do návrhu evropské ústavy alias Lisabonské smlouvy, aby tak definitivně postavily mimo zákon liberální ekonomický model kapitalismu."

My občané nechceme dva prezidenty, dva ministry zahraničí ani dvě ústavy!

IVANA HASLINGEROVÁ

 My chceme žít ve svobodném státě vybudovaném před devadesáti lety Masarykem a spravovaném politiky, které si zvolíme do čela sami a svobodně. A s ostatními státy Evropy chceme pouze bez omezení obchodovat a  spolupracovat. K tomu žádnou euroústavu nepotřebujeme.

Budoucí bruselští trafikanti neustále zdůrazňují, že bez euroústavy nemůže EU nic prosadit, že nám nemohou vládnout. Ale my občané přece nechceme, aby nám vládli. Nám stačí náš president a náš ministr zahraničí a nepotřebujeme nad nimi mít další bruselské. Proto neopotřebujeme žádnou euroústavu. Slovo trafikant není použito omylem. Brusel je totiž skvělá trafika pro odložené politiky, kteří ve svých státě neuspějí. Stačí připomenout post pana Zielenience, Špidly, Dientsbiera a mnoha dalších, kteří po za zazpívání Babety získali po prohrách v domácí politice skvělé posty v Bruselu. Člověka proto matně napadá otázka, co mají současní politici  slíbeno za prosazení euroústavy. Státy EU se sdružily přece původně za účelem volného obchodu, bezcelní unie a volného pohybu osob. Ani slovo o europresidentech a eurozákonech neřku-li o euroústavách přece tehdy nepadalo. Proto také původní Evropské hospodářské společenství bylo životaschopné a státy v něm sdružené nepotřebovaly ke své úspěšné spolupráci definovat podobné nesmysly. Nepotřebovaly zdvojené vlády, jednu doma a jednu tvořenou druhořadými politiky, kteří ve svobodných domácích volbách neuspěli. Zvládlo by to i větší uskupení států a křik, že 15 států se dohodne a 27 ne je jen zástěrkou konstatování pravdy: "Chceme si vytvořit stát odložených politiků, kteří by v něm získali spolu s armádou tajemníků, překladatelů, právníků a mnoha dalších skvělé nikým z domova kontrolovatelné posty." My občané ale nechceme dva presidenty, dva ministry zahraničí ani dvě ústavy na které budeme posílat část rozpočtu ze svých daní. My chceme žít ve svobodném státě vybudovaném před devadesáti lety Masarykem a spravovaném politiky, které si zvolíme do čela sami a svobodně.A s ostatními státy Evropy chceme bez omezení obchodovat a žít v klidu a ve vzájemné spolupráci. A nejen s nimi, ale s celým světem. Je proto skvělé, že v čele našeho státu stohjí president, který se nemusí podbízet Bruselu, kvůli své politické budoucnosti a který se bije za nás a naši budoucnost s bruselskými trafikanty.

Lisabonská smlouva dává EU právní subjektivitu díky čemuž v ní bude ještě méně demokracie

THOMAS RUPP A JANA KNECHTLOVÁ

U příležitosti vydání českého překladu publikac e "EU a Lisabonská smlouva: Ještě méně demokracie v EU", proběhla v pražském Autoklubu tisková konference, kde byla tato  publikace, kterou vypracovala německá organizace Mehr Demokratie e.V., oficiálně představena.Thomas Rupp, koordinátor European Referendum Campaign a člen Mehr Demokratie e.V.,  prohlásil, že "publikace byla napsána lidmi, kteří jsou velmi proevropští, kteří se skutečně pokoušeli najít něco dobrého, ale z hlediska demokracie nenašli vůbec nic." Na distribuci publikace v České republice se podílí výkonný ředitel Centra pro ekonomiku a politiku (CEP)Petr Mach.

"CEP sdílí s Mehr Demokratie e.V. a s dalšími skupinami, které jsou kritické vůči Lisabonské smlouvě, starost o demokracii v Evropě. Lisabonská smlouva obsahuje opatření, které dává EU pravomoc stanovit směrnice, jimiž se napříště bude řídit hospodářská politika a politika zaměstnanosti členských států. Jedná se o jednu ze zbývajících pravomocí, kterou členské státy dosud disponují a o které je a mělo by být rozhodováno v rámci demokratických voleb uvnitř členských států," uvedl Petr Mach na adresu Lisabonské smlouvy

Jens-Peter Bonde, předseda EUDemocrats, který napsal předmluvu českého vydání publikace. Podle Bondeho "Lisabonská smlouva podle  vytváří novou politickou entitu a dává EU právní subjektivitu." Bonde dále prohlásil: "Nabídl jsem před nějakou dobou láhev dobrého vína tomu, kdo bude schopný mi ukázat jakoukoli oblast české nebo dánské ústavy, kterou Lisabonská smlouva nezasáhne. Láhev mi přesto zůstala doma." 

 

Útoky na prezidenta republiky je zapotřebí zcela rozhodně odmítnout

 ING. JAN ZAHRADIL, PŘEDSEDA EUROPOSLANECKÉHO KLUBU ODS, VEDOUCÍ ČESKÉ NÁRODNÍ DELEGACE V EPP-ED

Útoky na prezidenta republiky v souvislosti s jeho návštěvou Irska je zapotřebí zcela rozhodně odmítnout. Nepřiměřené reakce mnohých evropských politiků či médií naopak vzbuzují vážné pochybnosti o jejich schopnosti vnímat pluralitu názorů na proces evropské integrace. Varovná je naopak masivní pomlouvačná kampaň, které dlouhodobě čelí šéf hnutí Libertas, irský podnikatel Declan Ganley jen proto, že se stal symbolem odmítavého postoje vůči Lisabonské smlouvě EU. Některé prvky této kampaně, hraničící s osobní skandalizací, vysloveně připomínají praktiky, známé nám z předlistopadového režimu. To je velmi smutné vysvědčení pro stav demokratické diskuse uvnitř EU.

PaS na obranu ústavy a suverenity

Politická strana Právo a Spravedlnost (PaS) www.pas-strana.cz si dovoluje pozvat odpůrce „Lisabonské smlouvy“ na symbolické setkání na podporu ústavních práv a suverenity. České republiky, které se konná v den projednávání „Lisabonské smlouvy“ Ústavním soudem ČR. Setkání se uskuteční v úterý 25.11. od 8 hod. před budovou ústavního soudu v Joštově ulici č. 8 v Brně. Akci podporuje i občanská iniciativa D.O.S.T. www.akce-dost.cz

Irský lid byl v Senátu ČR oceněn za hrdinství

IVANA HASLINGEROVÁ

Nejkrásnější sál první komory naše ho parlamentu, rytířský sál,  zažil opět jeden ze slavnostních okamžiků naší historie. Pod záštitou druhého nejvyššího ústavního představitele, předsedy Senátu ČR, MUDr. Přemysla Sobotky v něm byla předána cena irskému lidu za hrdinství, že nalezl odvahu a odmítl Lisabonskou smlouvu. Ve světě neexistuje žádná demokracie fungující nad politickou rovinou národního státu. Ani EU není státem ale pouze politickým systémem s tendencemi naplnit charakteristiky státu. K fungování demokratických mechanismů státu je totiž nutné, aby existoval jeho demos neboli jeho lid. Samotné používání symbolických funkcí státu od zeleného stolu k fungování státu nestačí. EU se o to přesto snaží, aniž k tomu má právní subjektivitu a její právní systém postupně získává nadřazenost nad právními systémy členských států, i když v EU neexistuje občanství, ani společný jazyk,  ani společná kultura. Pak ale nemůže vzniknout svobodný prostor pro diskusi, neboť jedině demos má právo rozhodovat, jaké záležitosti mají přijít na program jednání. Bez něj nastává úplná absence kontroly politické agendy prostřednictvím veřejnosti neboli demokracie. Podmínkou demokracie je totiž sdílená politická identita - národní stát ohraničený prostorem a domovem, obklopený cizinou. Velká rychlost přijímání politických rozhodnutí vede k demokratickému deficitu a v EU  v důsledku toho probíhá vše v jakémsi hyperdemokratickém prostoru, v němž jsou Evropské elity pro překotnou a rychlou integraci, zatímco její neexistující "lid" na to není zralý. Stále se cítí být více příslušníkem svého národa, v němž zapustil staleté kořeny, než příslušníkem nového politického uskupení. Není proto divu, že došlo již v několika národních státech v referendu k odmítnutí euroústavy pro tento stát-nestát. Lidé v Holandsku, Francii i Irsku dali již jasný signál, že se necítí být občany Superevropy, ale že si o svých záležitostech chtějí rozhodovat sami doma ve svých státech. Bylo to jasným důkazem, že  EU není pro ně zatím domovem a státem, ale jen institucí jejich státy sdružující za účelem získání výhod při obchodování a podobně. Teprve pak, až se občané ve svých srdcích začnou cítit lidem tohoto uskupení, jednat o případné její redefinici na stát. Jinak řečeno, nejdříve musí vzniknout v EU skutečný demos a jasný veřejný prostor s jasnými hranicemi a teprve pak by se měla tvořit jeho ústava a další atributy státu.

Kterak se nezletilá Č. R. stala nevěstkou u mamá Júnije

   JAN ZEMAN

Existoval český text smluv o EU před referendem, nebo občané podepisovali bianko šek? Má se Lisabon podle českého  ústavního pořádku správně schvalovat také referendem? atd. - otázky nad pěti dosud nikdy nepublikovanými dopisy z českého ministerstva zahraničí Tento článek si kladl za cíl doplnit některé informace k článku Adama Bartoše: "Česku chybí základní smlouvy o EU, ověření už čtyři roky vázne v Itálii", rozebrat jejich možné souvislosti a důsledky, a pokusit se je trochu chápat z hlediska prostého občana, který se snaží v těchto složitých otázkách vyznat. Článek je dlouhý a složitý. Je výsledkem několikaměsíčního získávání informací a studia, kdy jsem se snažil vyznat v celé té velmi složité a nepřehledné otázce formalit našeho členství v EU. Text nebyl ostatně původně určen ke zveřejnění - vznikl na popud senátora Josefa Kalbáče a byl pak rozeslán všem zainteresovaným politikům a novinářům - již před několika měsíci. Ale nikdo z nich - ani pan dnes už bývalý senátor sám - se k němu dodnes nijak nevyjádřil. Že by metoda mrtvého brouka? Proto jsem se ho nakonec rozhodl uveřejnit. Je mi jasné, že pro běžného občana bude text velice obtížně stravitelný - jakkoli jsem se snažil být co nejpolopatičtější. S těmito úředními věcmi je to holt setsakra zapeklité. Kdybych měl učinit sepsání o mé anabázi dalo by se to třeba nazvat Eurozámek, kdo by to ale pochopil - jeden Kafkův potomek takyliterát říká: "Prosimvás, kdo by dnes čet Kafku, dyť ho žijem." A tedy komu se nechce prokousávat onou nudnou úředničinou, tomu lze doporučit přečíst si jednotlivé mezititulky, možná tučně vyznačená místa, a nebo rovnou přeskočit na předposlední odlehčenou kapitolku s názvem Kterak se Vláďa Č. R. stal animírkou v Evropském domě. Ostatním nelze než popřát vytrvalost a dobré nervy při odhalování jedné možná z největších absurdit posametových dějin. Četl jsem celkem pět odpovědi MZV na otázky, které kladli ministerstvu v souvislosti s Lisabonskou smlouvou (LS) poradci senátora Kalbáče (č.1), pan senátor sám (č.2), europoslanec Vladimír Železný (č.3) a redaktor iDnes (č.4a4b) - otázky ke stavu vypracování, ověření, uložení, předání, ratifikace a vyhlášení textů smluv o Evropské Unii (EU) a Evropských Společenstvích (ES). Opovědi MZV zdají se mi často plně neodpovídat na položené otázky - občas se mi zdají zavádějící, a sem tam možná i nepravdivé. 

eStat varuje: "Lisabonská smlouva je nový imperialismus"

PETR HOLUB

eStat chce opakovat úspěch irské nadace Libertas, která významně přispěla k tomu, že Irové odmítli Lisabonskou smlouvu. Právníci eStatu smlouvu přečetli a poslancům i senátorům rozdali seznam novinek, které členským zemím přinese. Praví se v ní, že smlouva nepřípustně rozšiřuje pravomoci Evropské komise (EK) a omezuje tak suverenitu členských států. EK bude moci  mluvit členským státům do sociální politiky včetně výplaty důchodů, do sazby nepřímých daní, energetiky a zahraniční politiky.Vznikne dokonce evropská policie. Fakticky jde o návrat imperialismu velkých evropských zemí. Jen se prosazuje jinými prostředky. Německo, Francie, Itálie a Velká Británie – tak mohou kdykoli zablokovat jakékoli záměry Evropské komise. Lisabonská smlouva rozšiřuje počet oblastí, kde stačí rozhodovat kvalifikovaná většina o třetinu proti stavu, který platí po přijetí smlouvy z Nice. Přitom obsahuje klíčový dračí paragraf 48, který svým sedmým odstavcem radě umožňuje, aby dále zvětšovala počet oblastí, kde rozhoduje Brusel a kde rozhoduje kvalifikovanou většinou. Sedmý odstavec paragrafu 48 je dračím vejcem, který Evropské unii umožní, aby se z nadnárodního uskupení změnila na SUPERSTÁT. Červnový průzkum STEM ukázal, že 53 procent Čechů nechce, aby parlament Lisabonskou smlouvu schválit. V tom se podobáme Irům, kteří ji v referendu odmítli rovněž tříprocentní většinou. Také argumenty odpůrců z eStatu odpovídají těm, které užívala irská nadace Libertas.

Tomáš Hamet: "Minuta řevu za živé"

 ONDŘEJ ŠLECHTA

Své kulturně-politické turné, jak bychom mohli nazvat sérii koncertů Tomáše Hameta ve spolupráci s iniciativou D.O.S.T., zahájil tento současný velmi zajímavý český hudebník, jehož tvorbu bychom mohli nazvat hodnotovou, v Praze, na Hradčanském náměstí, 28. září 2008, u příležitosti svátku sv. Václava. Datum bylo, jak je na první pohled zřejmé, zvoleno záměrně. Kdo si udělal čas a dorazil v neděli na Hradčanské náměstí, spojil příjemné s užitečným, neboť iniciativa D.O.S.T., která se spolu s politickou stranou Právo a Spravedlnost (PaS) na akci podílela, pojala koncert, jako kulturně-společenský happening, namířený proti ožehavým problémům dneška – Lisabonské smlouvě a Antidiskriminačnímu zákonu. Tomáš Hamet využil příležitost též k tomu, aby v den, kdy si připomínáme jednoho z největších národních světců, prezentoval své nové album, z něhož v ono příjemné podzimní odpoledne zazněla většina písní. Nový Tomášův počin se jmenuje „Minuta řevu za živé“ a po duálním debutu s folkistou Slávou Šimkem „Te Deum“ a duchovně laděném „Antiheretikonu“ z roku 2004 je „Minuta řevu“ více ze života. Přibližně hodinu a půl trvající happening přilákal řadu kolemjdoucích. Turisté z Hradčanského náměstí se zastavovali a z jejich výrazů bylo patrné, že o celém výjevu, včetně projevů a transparentů na podiu – NE Lisabonu, STOP Antidiskriminačnímu zákonu – přemýšlejí a to je pozitivní. Jen více takových happeningů! 

Česká státnost opsala bludný kruh

IVANA HASLINGEROVÁ

U příležitosti 60. výročí úmrt í Edvarda Beneše pořádalo Centrum pro ekonomiku a politiku (CEP) seminář s názvem "Edvard Beneš - šedesát let od úmrtí".

Na semináři, který uváděl a moderoval analytik CEPu Marek Loužek, vystoupili (zleva) Jindřich Dejmek z  Historického ústavu Akademie věd ČR, Jan Boris Uhlíř z Vojenského historického ústavu Praha a vedoucí Kanceláře prezidenta republiky Jiří Weigl.

 Přednášející se zamýšleli nad širšími evropskými a geopolitickými souvislostmi jeho politiky. Po vyslechnutí přednášek a po poměrně bouřlivé diskusi z pléna je možné uzavřít, že se přítomní shodli na tom, že i přes veškerou rozporuplnost Benešovy povahy se mu nedá upřít, že byl spolutvůrcem moderní české státnosti, osobou, která zásadním způsobem napomohla v době první světové války a těsně po ní Tomáši Garriquovi Masarykovi prosadit vznik samostatného Československa a pomohla mu formovat jeho zakotvení v poválečném evropském uspořádání. Jiná věc ovšem je, že Beneš nebyl schopen po Mnichovské dohodě a únoru 1948 tento stát udržet jako suverénní a demokratický. Tehdy docházelo k mnoha jeho selháním a tragickým omylům. Je známo, že Beneš byl po celé meziválečné období přítelem Francie a pomáhal jí zajistit hranice proti nebezpečí bolševizmu z Ruska a naopak, po válce se snažil o přátelství se Stalinem. A právě nad otázkou, proč  se změnily jeho postoje vůči západním velmocím a Sovětskému Rusku před a po válce, se zamýšleli přítomní historici a politici. Shodli se na tom, že za vším stála jeho celoživotní až paranoidní obava z Německa.

Jaroslav Kubera: "Mezi EU a SSSR existují určité paralely"

Jaroslav Kubera používá selský rozum a zároveň je mu vlastní odzbrojující smysl pro humor, takže mu projde to, co by si jiní senátoři nedovolili. Diplomaté, kteří se s ním setkají, jsou často v šoku. "Každý velvyslanec je ze mne na mrtvici. Například paní předsedkyně Ústavního soudu z Lotyšska se divila, když jsem se jí ptal, když už v jednom Sovětském svazu byli, proč se tak hrnou do dalšího," podotkl Kubera coby známý arcikritik Evropské unie: "V socialismu jsem prožil většinu svého života a více už v něm žít nechci. Nechci socialismus v žádné podobě, ale on sem stále leze. Jako by vykradli archivy z ÚV KSČ, to není jinak možné, kde by se ty myšlenky stále braly?" Pohrává si také s myšlenkou připravit návrh o přímé volbě prezidenta: "Pravomoci Senátu se přenesou na prezidenta, tím by se vyhovělo zároveň i těm odpůrcům, který říkají, že je Senát k ničemu." Našim ekologistům zase radí: "Každý víkend odjíždí 500 tisíc lidí na své chalupy, produkují emise, blokují dopravu a všechny elektrospotřebiče mají hned dvakrát - doma a na chalupě, čímž spotřebovávají dvakrát více energie. Zavedl bych pro ně emisní povolenky."

 

Senát se zamyslel nad Lisabonskou smlouvou odpovědněji než Sněmovna

"Prezident republiky Václav Klaus výsledek dnešního hlasování o Lisabonské smlouvě v Poslanecké sněmovně PČR očekával. Prezident zároveň věří, že se senát jako celek nad touto smlouvou zamyslí odpovědněji." Radim Ochvat.

Pan prezident se nemýlil. Senát se zamyslel opravdu odpovědněji:

SK ODS ctí usnesení Kongresu ODS

JIŘÍ STŘÍTESKÝ, PŘEDSEDA SK ODS

Senátorský klub ODS ctí usnesení Kongresu ODS a deklaruje, že pokud nebude dokončena ratifikace smlouvy o umístění amerického radaru a schváleny jednací řády obou komor, nedoporučí k ratifikaci Lisabonskou smlouvu

 

 

Právníci potvrzují: "Klaus nemusí podepsat Lisabonskou smlouvu "

TOMÁŠ BŘICHÁČEK

Na známém právnickém blogu Jiné právo, se rozvinula zajímavá diskuse o otázce, zda je prezident povinen ratifikovat mezinárodní smlouvu, s jejíž ratifikací parlament vyslovil souhlas. Jasně většinovým názorem je, že ratifikovat mezinárodní smlouvu, s jejíž ratifikací Parlament vyslovil souhlas, není prezidentovou povinností. Diskuse se rozvinula kolem článků Vojtěcha Šimíčka a Zdeňka Kühna. Může prezident republiky odmítnout ratifikaci mezinárodní smlouvy? a Může prezident odmítnout ratifikaci mezinárodní smlouvy II?  Vojtěch Šimíček mj uvádí, že ústavní úprava je k tomuto problému značně kusá. Z čl. 10 ve spojení s čl. 49 Ústavy ČR plyne, že k ratifikaci některých mezinárodních smluv je třeba souhlasu obou komor Parlamentu. Samotnou ratifikaci provádí prezident republiky [čl. 63 odst. 1 písm. b) Ústavy], který také mezinárodní smlouvy sjednává. Zatímco sjednávání mezinárodních smluv může přenést prezident na vládu (nebo s jejím souhlasem na jednotlivé členy), v případě samotné ratifikace se jedná o výlučné a nepřenosné právo prezidenta. Podpis (resp. jeho absence) prezidenta republiky na mezinárodní smlouvě má však zcela jiný význam, než jako je tomu u vnitrostátního zákona. V případě mezinárodní smlouvy totiž teprve podpisem prezidenta republiky je definitivně projevena vůle státu přijmout závaznost smlouvy. Prezident republiky tedy skutečně může odmítnout podpis sjednané mezinárodní smlouvy, a to i přesto, že s ratifikací předtím vyslovil souhlas Parlament. David Kosař se plně ztotožňuje s názorem Vojty Šimíčka. Tomáš Sobek konstatuje, že vůle k ratifikaci je primárně na straně prezidenta a parlament mu k tomu pouze dává zelenou. Petr Bříza soudí, že pokud má prezident aspoň trochu racionální důvod, proč neratifikovat, pak tak činit nemusí. Kateřina Machová uvádí příklad, kdy v roce 2004 odmítl prezident ratifikovat, Dodatkový protokol k Evropské sociální chartě zakládající systém kolektivních stížností, a to přesto, že k němu dal Parlament souhlas. 

Může prezident republiky odmítnout ratifikaci mezinárodní smlouvy?

VOJTĚCH ŠIMÍČEK

Ve vánočním dvojčísle časopisu Respekt se objevila informace, že „prezident nechce podepsat smlouvu, kterou předtím schválily obě komory parlamentu “, a to údajně z důvodu jejího rozporu s ústavou. Konkrétně se jedná o problém Mezinárodního trestního soudu. V následujícím postu nemám ambici hodnotit tento konkrétní prezidentův krok a nechci se jakkoliv vyjadřovat ani k předmětné mezinárodní smlouvě. Pokusím se pouze zamyslet nad otázkou, zda prezident republiky může nepodepsat sjednanou mezinárodní smlouvu, s níž vyslovil souhlas Parlament, a budu rád, když se mi na toto téma podaří otevřít diskusi. Nejsem si totiž vědom toho, že by v minulosti k podobnému problému již došlo, a protože se bavím ústavním právem, považuji za mimořádně zajímavé sledovat vytváření nejrůznějších interpretací ústavních textů, případně dokonce vznik ústavních zvyklostí či obyčejů.Ústavní úprava je k tomuto problému značně kusá, což však určitě nepředstavuje její deficit (ústavní normy totiž ani nemají být podrobné!). Z čl. 10 ve spojení s čl. 49 Ústavy ČR plyne, že k ratifikaci některých mezinárodních smluv je třeba souhlasu obou komor Parlamentu. Samotnou ratifikaci provádí prezident republiky [čl. 63 odst. 1 písm. b) Ústavy], který také mezinárodní smlouvy sjednává. Zatímco sjednávání mezinárodních smluv může přenést na vládu (nebo s jejím souhlasem na jednotlivé členy), v případě samotné ratifikace se jedná o výlučné a nepřenosné právo prezidenta.

Může prezident odmítnout ratifikaci mezinárodní smlouvy II?

ZDENĚK KÜHN

V reakci na post Vojtěcha Šimíčka, který přinesl velmi zajímavé a obecné téma, jsem se pokusil napsat shrnutí, nakonec se mi z toho stal samosta tný post. Základním argumentem V. Šimíčka pro pravomoc prezidenta smlouvu neratifikovat je, že „[p]odpis (resp. jeho absence) prezidenta republiky na mezinárodní smlouvě má však zcela jiný význam, než jako je tomu u vnitrostátního zákona.“ S tím lze samozřejmě souhlasit, protože podpis prezidenta republiky reprezentuje vůli státu přijmout závaznost smlouvy. Z této teze ovšem nijak neplyne, zda prezident republiky je povinen smlouvu schválenou parlamentem ratifikovat či nikoliv. Rovněž nesporné je, že prezident nemůže úvahy o protiústavnosti smlouvy činit sám, protože takovéto závěry může závazně činit pouze ÚS. Prezident republiky by tedy neměl proti ratifikaci smlouvy brojit tak, že tato je protiústavní, ale otázku postoupit ÚS, který jí posoudí (tak v diskusi Jan Kysela, se kterým se v tomto ztotožňuji).
Klíčovou otázkou je, zda prezident republiky může dle vlastního úsudku smlouvu neratifikovat.Jednoznačnou oporu pro Vojtěchův závěr, že prezident republiky může smlouvu neratifikovat z jiných (zejm. politických) důvodů, ovšem v jeho postu postrádám. Určité argumenty nicméně přidává diskuse. Zkusím se jimi ze svého pohledu probrat. 

 

Výbory Senátu požadují odročení ratifikace LS do přijetí stykového zákona

SOŇA PAUKRTOVÁ, PŘEDSEDKYNĚ KLUBU OTEVŘENÉ DEMOKRACIE              

Klub otevřené demokracie (KOD) je již od prvého projednání v Senátu Parlamentu ČR v dubnu 2008 zastáncem ratifikace Lisabonské smlouvy. Na své 13. schůzi, konané dne 24.4.2008, Senát rozhodl, že Lisabonskou smlouvu odešle k Ústavnímu soudu k posouzení některých ustanovení, zda nejsou v rozporu s českou ústavou. V současné době výbory Senátu požadují odročení ratifikace, a to do doby přijetí tzv. stykového zákona, který umožní Senátu se nezpochybnitelně vyjadřovat k návrhům evropských norem. Tento návrh vypadá na první pohled logicky, na stranu druhou většině členům KODu připadá nesouměřitelné spojovat ratifikaci Lisabonské smlouvy s přijetím stykového zákona a to z následujících důvodů: nutný a potřebný stykový zákon, jehož existenci předpokládá Ústava ČR, je třeba přijmout již od vzniku Senátu, tj. od roku 1996. Problémy s neexistencí stykového zákona se periodicky projevují, naposledy při loňské volbě prezidenta republiky. Nicméně z pohledu členů KODu je ratifikace Lisabonské smlouvy výrazem politického rozhodnutí zcela jiného druhu než schválení v podstatě procesní normy, tedy stykového zákona. 

Ratifikace Lisabonské smlouvy může přivést ČR do bankrotu

NEZÁVISLÍ DEMOKRATÉ

Víte proč, kromě mnoha jiných důvodů, Česká republika nikdy nesmí ratifikovat Lisabonskou smlouvu? Protože její ratifikace může, a to bez přehánění, přivést Českou republiku ke státnímu bankrotu. Jak? Do Smlouvy totiž, jako její nedílnou součást, eurofederalisté zahrnuli i Chartu základních práv EU. Zdánlivě nevinný krok, který má ale pro nás (a také pro Slovensko) nedozírné následky. Činí z otázek rovnosti občanů, v tomto případě ovšem už rovnosti občanů EU, a z  jejich případné diskriminace, včetně majetkové újmy, která jim takto byla způsobena, případy, o kterých už nerozhodují soudy členských zemí, ale nově soud EU v Lucemburku. Československo po válce vysídlilo z našeho území většinu Sudetských Němců a zabavilo jejich majetek. Jde o domy, statky, pole, továrny, lázeňské léčebny, sklárny, vinice a další majetek, který zde museli Němci zanechat. Zabaven byl majetek téměř tří miliónů osob! Charta základních práv EU, jako součást práva EU, náhle pomíjí české soudy a umožňuje Sudetským Němcům domáhat se restituce tohoto zabaveného majetku přímo u nově příslušného soudu v Lucemburku. Charta umožní dokonce přezkoumávat již platná a zdánlivě konečná rozhodnutí českých soudů o požadavcích Sudetských Němců na odškodnění. V případě ratifikace Lisabonské smlouvy se Sudetští Němci budou moci, ovšem už jako evropští občané, obracet na soud EU s žalobou na Českou republiku pro porušení principu rovnosti a z něj pak vyvozovat diskriminaci s následnou majetkovou škodou, s nárokem na plnou restituci od českého státu. Přitom nepůjde o retroaktivitu! Po okázalém podpisu právě Charty jako součásti Lisabonské smlouvy v Evropském parlamentu pronesl předseda parlamentu, německý poslanec, Hans-Gert Pöttering krátký projev. Vyzdvihl v něm jen jedno jediné: „...od tohoto okamžiku se bude moci každý evropský občan bezprostředně a přímo obracet na soud EU v Lucemburku s žalobami na diskriminaci“. Koho tím asi mínil? Byl to, mimochodem, tentýž Pöttering, který jen pár měsíců před tím pronesl neobvyklý a pro Českou republiku urážlivý projev na srazu Sudetoněmeckého Landsmanschaftu.

Nejelegantnější řešení pro ČR by bylo, aby premiér podpis euroústavy odvolal

IVANA HASLINGEROVÁ

Mladí konzervativci (MK) vydali knihu s příznačným názvem „Co si myslí MK o EU“ aneb "Co mi vadí, co se mi líbí a jakou bych chtěl mít Evropskou unii“. Editor knihy, europoslanec Hynek Fajmon, se s nimi sešel na  jejím křtu v jejich vzdělávacím centru ve Zborovské ulici v Praze: „Jsem stoupenec vydávání knížek a proto chci pogratulovat Mladým konzervativcům, že dali dohromady tuto knihu. Vážím si těch, kteří sednou k počítači a píší své myšlenky. Jde přitom o velmi kvalitní knihu, v níž se zamýšlejí nad zahraniční a bezpečnostní politikou EU, nad předsednictvím ČR v Radě Evropy, nad evropskou energetickou politikou, nad normami EU a mnoha dalšími otázkami, které se nás stále více týkají. Otázka totiž nestojí, zda jsme či nejsme proevropští, jak nám to sugeruje opozice. EU se nás týká všech, víc, než si mnozí uvědomujeme. Téměř 80 % zákonů k nám přišlo z EU. Díky EU platíme dražší elektřinu, o níž si myslíme, že nás zachrání před globálním oteplováním. Díky evropské legislativě mícháme do benzinu biopaliva, což ho zdražuje.  Proto prosazuje Brusel Lisabonskou smlouvu (LS), v níž jsou zakotveny tyto ambice. Sarkozy se s Merklovou dohodli, že budou tlačit na státy EU, aby jen jediné Irsko řeklo LS ne. Až ji všichni schválí, udělají na Irsko nátlak. Zeptají se ho, co bude požadovat, a dají to jako přílepek k LS. Nabídnou mu například, že nebude muset zavést registrované partnerství, že bude dál neutrální a nebude muset poskytovat potraty. Irská vláda s tím přijde do irského parlamentu a vyhraje. My jsme druhý podobný rebel a měli bychom toho využít podobně. Je složitější něco dávat dvěma zemím, vznesou pak požadavky i další státy a celé se to rozpadne. A pokud ne, pak bychom alespoň získali jistotu, že po vstupu LS v platnost nám nezavřou Temelín a nezaberou Sudety." Právníci došli k závěru, že je možné vytvořit takovou právní konstrukci, že by nároky sudetských Němců šly vytvořit. Kdyby se otázka vysídlení otevřela a posuzoval by nároky sudetských Němců Evropský soudní dvůr, v němž bychom měli my pouze 1 hlas ze 27, není to moc příjemná představa. Navíc by to posuzovali lidé prismatem současných ochránců lidských práv, které je těžké přenést na události po válce.  "Rozhodně bych situaci nezlehčoval. Jsem zastáncem toho, že bychom měli spolu s Irskem chtít za případné schválení LS také něco. Měli bychom chtít garantovanou platnost Benešových dekretů a to, že EU nebude požadovat uzavření Temelína a dovolí nám naopak stavět další jaderné elektrárny. Ostatně nejen Irové, ale většina vlád vznesla při její ratifikaci své požadavky.  Jenom naše vláda nic. LS  obsahuje seznam dodatečných protokolů..."

Topolánek: Proč nejsem eurofederalistou?

MIREK TOPOLÁNEK

Při přečtení názvu to hoto příspěvku si nemohu nevybavit Čapkův sborník „Proč nejsem komunistou“. Jakou Evropu tedy skutečně chci a proč nejsem eurofederalistou? Chci Evropu, a všimněte si, že zcela záměrně neříkám Evropskou unii, nýbrž Evropu, dle konzervativně-liberálního konceptu. Tedy Evropu obchodujících, spolupracujících národních států, které kooperují jen v těch oblastech, kde je to výhodnější a efektivnější, než samostatný postup. Chci Evropu, která má společnou politiku jenom tam, kde existuje jasný konsensus a ostatní záležitosti ponechává v kompetenci národních států. Vyznávám Evropu mezivládní spolupráce, Evropu bez nárůstu centrální a ve své podstatě nedemokratické moci. Chci Evropu, ve které se každá země může svobodně rozhodnout, které oblasti kompetencí si ponechá a které bude sdílet s dalšími členskými zeměmi.

"Klausismus je písmo svaté ODS", říká Mirek Topolánek po svém zvolení dne 14.12.2002 na mimiřádném kongresu oDS ve Františkových Lázních

Chci Evropu národních států, jejichž občané budou vědět, kdo jim vládne, jak je zvolit a také jak se jich zbavit, Evropu národních vlád, odpovědných svým a pouze svým občanům. Chci svobodně obchodující Evropu, která podporuje podnikání a neuvaluje dusivé regulace na kdeco a kdekoho. Chci takovou evropskou integraci, která daňovou, hospodářskou a sociální politiku ponechá národním státům, protože to jsou hlavní oblasti ideologických rozdílů mezi stranami. Integraci, jež respektuje suverenitu národních států ve věcech zahraniční a imigrační politiky. Chci integraci, která nebude ohrožovat čtyři základní principy Evropského hospodářského prostoru. Chci takový dokument, a ať se klidně jmenuje ústavní smlouva, který všechny výše uvedené principy jasně vymezí a zaručí. Proto nejsem eurofederalistou!  Sny o velké a sjednocené Evropě snili blázni i géniové, zloduši i titáni, s motivací nepochybnou i pochybnou. O čem jiném snili G. J. Caesar, Napoleon Bonaparte, Adolf Hitler, co jiného měli na mysli svatý Vojtěch, Jiří z Poděbrad, L. N. Trockij a proletáři všech zemí? 

Proč asi politici slepě poslouchají vábení eurovůdců?

PETR MACH, ŘEDITEL CENTRA PRO EKONOMIKU A POLITIKU

Není ale zvláštní, že premiér Topolánek tolik tu Lisabonskou smlouvu prosazuje? Když jel v roce 2004 základní podmínky smlouvy vy jednávat premiér Špidla, napsal mu Topolánek coby předseda opoziční strany otevřený dopis, ve kterém pravil: "ODS se necítí jakkoliv vázána vládní pozicí na Mezivládní konferenci." ... "pro ODS je nepřijatelné jakékoliv zhoršení naší pozice uvnitř EU vůči podmínkám, garantovaným nám v smlouvě o našem přístupu k EU a ve smlouvě z Nice. Jedná se především o plánované nahrazení dosavadního systému vážených hlasů, založeného na principu "degresivní proporcionality" systémem tzv. populačním, založeným na počtu obyvatel jednotlivých států EU, při většinovém hlasování v Evropské radě. Taková změna výrazně redukuje náš vliv v Evropské radě, bez ohledu na nastavení hranic pro kvalifikovanou většinu a proto není v zájmu ČR." (dopis zde) Premiér Topolánek, jak známo, stejný model hlasování, nevýhodný pro Českou republiku, systém, který zdvojnásobuje hlas Spolkové republiky Německo a který snižuje o polovinu hlas České republiky v Radě ministrů EU - přesto že byla předtím euroústava zamítnuta ve Francii a Nizozemí - podpořil loni na summitu v Bruselu a Lisabonskou smlouvu dnes vydává za vítězství. Co to ten Brusel s politiky dělá, že jakmile se dostanou do vlády, ztratí rozum a slepě poslouchají vábení eurovůdců?

Kamenování prezidenta 

MARTIN STÍN 

I když Václav Klaus není b ásník, při sledování mediálních reakcí na jeho různá vystoupení proti Lisabonské smlouvě se mi vybavily verše z Hálkových Večerních písní, začínající slovy:„Nekamenujte proroky….“ Myslím, že pan prezident má štěstí, že u nás neplatí právo šarí´a, neb určitě by se našel někdo, kdo by za jeho veřejně projevované názory na evropskou integraci pro něj žádal trest ukamenováním.Včerejší výrok Ústavního soudu ČR je další ze série porážek, jež u něj utrpěl. Nebudu se pouštět do úvah, zda se soud držel jen suché litery zákona, či zda sledoval nějaké další zájmy. Pouze konstatuji, že rychlost vydání obsáhlého nálezu a okolnost, že si u tak složité věci žádný ze soudců nevyhradil právo vydat odlišné stanovisko, vzbuzuje podezření, že zde zapůsobil jednotící vliv, který může mít mimoprávní charakter. Přestože vůbec nesdílím prezidentův postoj k procesu evropské integrace obecně a Lisabonské smlouvě zvlášť, takže Ústavní soud ČR vlastně vyhověl mému přání, právě pro podezření, že za rozhodnutím mohou být i politické zájmy, mě znova napadají pochybnosti, zda je v pořádku, že tato ctihodná instituce, formováním svého personálního obsazení poplatná politickým vlivům, s různorodým soudcovským sborem nevyrovnané kvality, dostala od zákonodárců absolutní moc nad ostatními ústavními činiteli. Senát ani Václav Klaus si jednotlivé body výhrad k Lisabonské smlouvě nevymysleli: sporná místa v ní objektivně existují. Kamenování Václava Klause není na místě. Je hlava státu, z čehož mu plyne vysoká míra odpovědnosti za blaho národa. Pan prezident se dobrovolně vystavil kamenování, aby pojistil republiku proti bezhlavému skoku do možné pasti. Čestný člověk a politik nemá v takovém případě jinou volbu.  Ústavní soud ČR dal panu prezidentovi zakusit pocity tisíců občanů, kteří nevěřícně kroutí hlavami nad tím, co slyší u obecných soudů. Soud uplatnil zvykové právo nakládat s občany jako s bezprávnou chátrou.  Snímek Markéta Kobrsková

Ústavní soud: Klaus prohrál

PETR PAULCZYNSKI

Tak poslouchám přímý přenos jednání Ústavního soudu. Řeč právníků je téměř vždy nesrozumitelná. Dnes mám tento pocit mnohem intenzívnější. Na takové množství slov, jejichž smysl člověku bez pečlivého studia textu uniká, má lidová moudrost jediné zhodnocení: bla, bla, bla... K čemu máme uvedenou instituci, chtělo by se říci po jeho dnešním rozhodnutí-nerozhodnutí? Jak je m ožno říkat jednou větou, že LS není v rozporu s ústavou a současně říkat, že se ÚS nezabýval celou smlouvou, tak jsem to alespoň odečítal z běžících titulků. Soudci se zabývali jenom 8 body, které ve stížnosti napadli senátoři, neposuzovali celou smlouvou. To otevírá cestu pro to, aby další body smlouvy mohli napadnout například poslanci. A některá zdůvodnění připomínala spíš politický komentář než strohou řeč paragrafů. Ta zdůvodňovací zpráva určitě nevznikla mezi včerejškem a dneškem. K čemu si potom vzali včerejší odklad do dnešního dopoledne mi uniká. Nemohu si pomoci, ale celé mi to připadá jako dobře zrežírované divadlo. Režie je výborná, kus je však špatný. Když jsem tak pozoroval pana prezidenta jak svým nezaměnitelným způsobem kroutil hlavou chvílemi s očima v sloup, myslím, že zažijeme ještě přehršel slov. Na všech stranách. A v těch přehršlích slov se pan Sarkozy a paní Merkelová budou tiše uchechtávat. Dnes není třeba Mnichovských dohod nebo vyrazit na sousedy s tanky jako Hitler. Dnes stačí zdánlivě nevinná Lisabonská smlouva. Jak napsala Ivana Haslingerová na Fragmentech:
"Nechceme dva prezidenty, dva ministry zahraničí ani dvě ústavy"

Klaus neprohrál!

Ústavní soud  se mýlí. Klaus neprohrál, ale naopak zvítězil. Zvítězil tím, jak občanům otevřel oči.  Díky němu viděli v přímém přenosu co za pokrytecké organizace jsou naše soudy,  viděli licoměrnost některých našich vrcholových politiků, viděli jakou tragedii by pro náš národ znamenalo přijetí  Lisabonské smlouvy. (pozn. redakce)

Očekávám, že odborná i veřejná debata o Lisabonské smlouvě bude pokračovat

MIREK TOPOLÁNEK, PŘEDSEDA VLÁDY ČR

Výrok Ústavního soudu, že Lisabonská smlouva v šesti bodech dotazovaných Senátem není v rozporu s českou Ústavou, beru na vědomí. Oběma komorám parlamentu to umožňuje pokračovat v procesu ratifikace; nicméně i nadále očekávám, že odborná i veřejná debata bude pokračovat.

 

Klaus zaskočil Ústavní soud - jednání o Lisabonské smlouvě odročeno

JAN ZEMAN

U úterního jednání Ústavního soudu vystoupil prezident Václav Klaus s překvapivým právním výkladem, ve kterém důkladně užil hlavní argumen t ve prospěch smlouvy užívaný vládou - proti ní. Podstata vládní argumentace pro soulad Lisabonské smlouvy s českým ústavním pořádkem před Ústavním soudem byla tzv. doktrína o "materiálním jádru ústavy" - tedy lapidárně řečeno ono pochybné tvrzení, že "něco v ústavě je více důležité" a na to  je třeba brát ohled, a "něco v ústave je důležité méně"  a na to se ohlížet nemusíme. Prezident odvážně přistoupil na tuto vládní šarádu a argumentaci touto doktrínou naopak výrazně obrátil proti smlouvě. Rozbil tak i za pomoci citací z předchozích nálezů Ústavního soudu důkladně podstatu argumentace vlády. Obrazně řečeno jí vyrazil hlavní esa z ruky tím, že to vlastní vytáhl z rukávu. Argumenty, které užil, zásadně zpochybňují nejen soulad Lisabonské smlouvy s literou Ústavy ČR, ale i s tzv. "náležitostmi demokratického právního státu" - které čl. 9 odst. 2 Ústavy ČR považuje za nepřípustné měnit, a odst 3. pak měnit základy demokratického státu pouhým právním výkladem. Tím upozornil, že by ani případnou změnou ústavy, v případě, že by měla být "přizpůsobena" Lisabonské smlouvě, nebylo možné otevřít cestu "usouladnění" Lisabonské smlouvy s českým ústavním pořádkem. Záznam této části vystoupení prezidenta ZDE. Celé vystoupení prezidenta u Ústavního soudu je k přečtení ZDE. Počítám, že ústavní soudci z toho dnes nebudou mít moc lehké spaní - jak vymyslet, aby se koza nažrala a vlk zůstal celý... (Bohužel tito lidé dovedou vymyslet cokoliv. Vzpomeňme jen jak smetli návrh novely volebního zákona předložený kdysi ODS a vůbec jim nevadilo, že od té doby se v naší zemi nebude moci fakticky nevládnout, ale o vládě budou rozhodovat přeběhlíci. pozn. redakce)

Disidenti Lisabonské smlouvy

PETR MACH, ŘEDITEL CENTRA PRO EKONOMIKU A POLITIKU

V ranním vysílání irské rozhlasové stanice RTÉ označil (zelený) ministr zahraničí Irské republiky Micheál Martin kritiku Lisabonské smlouvy ze strany českého prezidenta Václava Klause během soukromého programu následujícím po oficiální návštěvě Irska jako "nepřiměřené zasahování" do irských záležitostí. Poslechnout si jej lze zde. Jaké zasahování!? Irové již mají hlasování o Lisabonské smlouvě za sebou, kritika Lisabonské smlouvy je tedy kritika dokumentu, o kterém většina voličů řekla, že jej nechce. Václav Klaus nepřijel do Irska kritizovat Lisabonskou smlouvu PŘED referendem, ale podpořil v kritice Lisabonské smlouvy vítěze referenda PO referendu, které eurovládci odmítají vzít na vědomí. Označovat toto jako "inappropriate intervention"? Když Klaus označil irské odpůrce smlouvy slovem "dissident", bylo to tedy zcela na místě. "Dissident", jak říká slovníková definice, "broadly defined, is a person who actively challenges an established doctrine, policy, or institution." A to přesně jsou odpůrci euroústavy, alias Lisabonské smlouvy. Lidé, kteří aktivně zpochybňují "establishment", zavedenou doktrínu, politiku, či instituci. Topolánek se snaží ideovému jádru ODS (tedy nám, kteří nechceme Lisabonskou smlouvu a nechceme ústupky Zeleným), podat Lisabonskou smlouvu jako nutné zlo za radar. Že prý Zelení podpoří nakonec radar, když ODS schválí Lisabonskou smlouvu. Jestli je to pravda, tak to není dobrý obchod. Smlouva o radaru je totiž běžná smlouva, kterou může příští vláda ihned vypovědět, jak si každý může ve smlouvě přečíst. Mimochodem, někdo by se měl pana Paroubka jasně zeptat: "Vypovíte Smlouvu o umístění radaru, bude-li nyní schválena?" Řekne-li Paroubek "ANO, vypovíme", pak je to evidentně špatný obchod, který by znamenal, že nakonec budeme mít Lisabonskou smlouvu s přenesením většiny zbylých národních kompetencí na Brusel a nebudeme hostit americký radar. Řekne-li "NE, smlouvu nevypovíme", pak to znamená, že Sociální demokraté hrají před voliči jen hru a ve skutečnosti jim americký radar nevadí a s ODS by se něm dohodli - koneckonců jejich vláda vyjednávání o radaru zahájila.

Rozhodnutím o Lisabonské smlouvě zavážeme  i generace budoucí

VÁCLAV KLAUS

Pokud Lisabonská smlouva vstoupí v platnost, změní se jak mezinárodní postavení, tak i vnitřní poměry našeho státu. Oslabena bude i váha naší země při rozhodování, která probíhají v Evropské unii. Tím vším se změní i podmínky našeho členství, s nimiž naši občané vyslovili souhlas v referendu o Přístupové smlouvě. Demokraticky konstituované orgány našeho státu budou zbaveny možnosti  rozhodovat o celé řadě oblastí veřejného života. Rozhodování bude předáno do rukou orgánů unijních, které dostatečné demokratické kontrole nepodléhají. Těm bude navíc umožněno, aby své pravomoci nad záležitostmi života naší země a jejích občanů dále rozšiřovaly podle svého uvážení a to bez našeho souhlasu. S ústavním pořádkem České republiky Lisabonská smlouva v souladu není. Je v rozporu nejen s dílčími ustanoveními ústavy, ale je v rozporu i se základními ústavními principy. Lisabonská smlouva zahajuje proces, na jehož konci bude suverénem Evropská unie. Evropské unii umožňuje sjednávat i mezinárodní smlouvy nad rámec jejích kompetencí. Lisabonská smlouva zmocní – aniž by to evropská veřejnost tušila – orgány Evropské unie, aby svým rozhodováním libovolně omezovaly svrchovanost členských zemí. To nelze přijmout neboť na jednom území nemohou současně existovat dva suveréni státy. Prohlubování evropské integrace nesmí probíhat skrytě, za zády občanů členských zemí, ani jim nesmí být vnucováno proti jejich vůli.  Pomocí Lisabonské smlouvy by bylo možné „shora“, z Evropy, exekutivně prosadit i to, co by žádný národní parlament nikdy neschválil. Obsah Lisabonské smlouvy v rozporu s naším ústavním pořádkem. Rozhodnutí o Lisabonské smlouvě navíc nebude platit pouze pro dnešek či několik málo budoucích let. Zavážeme jím i generace budoucí. Nastává tudíž chvíle obrovské odpovědnosti těch, kteří budou hrát rozhodující roli v dalších fázích ratifikačního procesu.

Prezident u Ústavního soudu zabojoval a zabodoval

PETR PAULCZYNSKI

Prezident republiky mne překvapil už tím, že se dostavil do ringu zvaného boj o Lisabonskou smlouvu osobně. A zřejmě překvapil i Ústavní soud, který po je ho vystoupení jednání odročil, aniž by k tomu něco řekl. Vystoupení pana prezidenta bylo argumentačně vyprecizované tak, jak jsme ostatně u tohoto pána zvyklí. Je zjevné, že si EU hodlá přivlastnit kompetence hned poté co získá právní subjektivitu, s níž si může vynucovat poslušnost u přehlasovaných členů. A pozoruji-li jednání pana Sarkozyho z posledních dní, zdá se mi, že tento pán a jeho chování v době, kdy Lisabonská smlouva  ještě neplatí ukazuje,  o čem by to bylo, kdyby platit začala. Konstatuji, že projev místopředsedy vlády pana Vondry, mne nepřesvědčil vůbec o ničem. A nejvíc šokující pro mne bylo, že ze strany ÚS nezaznělo k tématu vůbec nic, což ostatně VK označil za deprimující. Bojím se, že pan prezident v tomto případě vede sysifovský boj, i když soud svojí argumentací zjevně zaskočil. Za perličku v této kauze považuji vystoupení  lidoveckého  kinderpolitika Macka, mistra zaníceného fanatického výrazu. Vždy jednou za půl roku se pokusí něco vzkázat do celorepublikové politiky, a vždy je to perla, ať už mluví o zákazu potratů nebo o lisabonské smlouvě. (vypůjčeno ze serveru Moderní Brno). Jsem zvědav na komentáře eurohujerů. Měl-li jsem jednu chvíli pochyby, zda by se neměl vyměnit radar za LS, byl jsem zmatený jak pes Goro před Tokiem. Dnes jasně vidím, že v plné míře platí původní Topolův výraz pro Lisabonskou smlouvu – Je to "shit". A panu prezidentovi držím palce. I když tuším, že marně.
 

Bohužel tušení Petra Paulczynského nezklamalo. Ústavní soud se rozhodl prodat naši suverenitu a zničit tak dílo prezidenta Masaryka, na nějž pokládalo tolik našich předků život. Jak trefně vyjádřil kancléř presidenta republiky Jiří Weigl: "Česká státnost opsala po 90ti letech bludný kruh". Pani Merkelová dostane náš národ hezky na stříbrném podnosu, zatímco Hitler ho nevybojoval ani za miliony mrtvých. Nezbývá, než věřit, že se to nestane, že tím, že konečně všichni naši občané slyšeli, co by pro ně znamenalo přijetí tohoto dokumentu, se veřejné mínění konečně probudí a usměrní naše politiky chtivé bruselských pašalíků alespoň do voleb. Nezbývá než doufat, že pomůže panu presidentovi v jeho nelehkém kroku, navzdory eurohujerům, náš národ zachránit tím, že nepřipojí svůj podpis pod tento nedůstojný a nebezpečný dokument. (redakce)

My občané nechceme dva prezidenty, dva ministry zahraničí ani dvě ústavy!

IVANA HASLINGEROVÁ

 My chceme žít ve svobodném státě vybudovaném před devadesáti lety Masarykem a spravovaném politiky, které si zvolíme do čela sami a svobodně. A s ostatními státy Evropy chceme pouze bez omezení obchodovat a  spolupracovat. K tomu žádnou euroústavu nepotřebujeme.

Budoucí bruselští trafikanti neustále zdůrazňují, že bez euroústavy nemůže EU nic prosadit, že nám nemohou vládnout. Ale my občané přece nechceme, aby nám vládli. Nám stačí náš president a náš ministr zahraničí a nepotřebujeme nad nimi mít další bruselské. Proto neopotřebujeme žádnou euroústavu. Slovo trafikant není použito omylem. Brusel je totiž skvělá trafika pro odložené politiky, kteří ve svých státě neuspějí. Stačí připomenout post pana Zielenience, Špidly, Dientsbiera a mnoha dalších, kteří po za zazpívání Babety získali po prohrách v domácí politice skvělé posty v Bruselu. Člověka proto matně napadá otázka, co mají současní politici  slíbeno za prosazení euroústavy. Státy EU se sdružily přece původně za účelem volného obchodu, bezcelní unie a volného pohybu osob. Ani slovo o europresidentech a eurozákonech neřku-li o euroústavách přece tehdy nepadalo. Proto také původní Evropské hospodářské společenství bylo životaschopné a státy v něm sdružené nepotřebovaly ke své úspěšné spolupráci definovat podobné nesmysly. Nepotřebovaly zdvojené vlády, jednu doma a jednu tvořenou druhořadými politiky, kteří ve svobodných domácích volbách neuspěli. Zvládlo by to i větší uskupení států a křik, že 15 států se dohodne a 27 ne je jen zástěrkou konstatování pravdy: "Chceme si vytvořit stát odložených politiků, kteří by v něm získali spolu s armádou tajemníků, překladatelů, právníků a mnoha dalších skvělé nikým z domova kontrolovatelné posty." My občané ale nechceme dva presidenty, dva ministry zahraničí ani dvě ústavy na které budeme posílat část rozpočtu ze svých daní. My chceme žít ve svobodném státě vybudovaném před devadesáti lety Masarykem a spravovaném politiky, které si zvolíme do čela sami a svobodně.A s ostatními státy Evropy chceme bez omezení obchodovat a žít v klidu a ve vzájemné spolupráci. A nejen s nimi, ale s celým světem. Je proto skvělé, že v čele našeho státu stohjí president, který se nemusí podbízet Bruselu, kvůli své politické budoucnosti a který se bije za nás a naši budoucnost s bruselskými trafikanty.

ÚS přesunul jednání o souladu LS s Ústavou ČR z roviny právní do roviny politické

 VÁCLAV KLAUS

Nález Ústavního soudu (ÚS) je - jak jsme mohli vidět a slyšet – obšírný, a proto musí být teprve studován. Je však zjevné, že byl napsán dávno před včerejším jednáním. Přesto je evidentní, že Ústavní soud vystoupením soudce zpravodaje Güttlera jednání o souladu Lisabonské smlouvy (LS) s Ústavou České republiky přesunul – k mému velkému překvapení – z roviny právní do roviny politické. Vykládat laicky a zcela subjektivním (navíc koncepčně chybným) způsobem „integraci a globalizaci“ a mluvit o „integrující se evropské civilizaci“ nebo o „eurokonformním výkladu“různých právních norem je v kontextu úkolu, který Ústavní soud měl, téměř neuvěřitelné. To otevírá cestu k vážné politické debatě v následujícím období.Musím s politováním konstatovat, že Ústavní soud se v odůvodnění svého nálezu s mými právními argumenty náležitě nevypořádal.Očekávám, že nějaká skupina poslanců či senátorů tyto argumenty znovu vznese. Ale hlavně očekávám, že vznese argumenty další, nejenom ty mé a nejenom původní senátní. Velmi pozitivní bylo to, že jednání Ústavního soudu probíhalo veřejně a že byla vlastně touto formou u nás zahájena veřejná diskuze na toto téma. Vyzývám vládu, aby o tomto tématu, dříve než bude projednáváno v obou komorách Parlamentu zahájila s veřejností seriózní diskuzi. V každém případě teď nastává chvíle obrovské odpovědnosti těch, kteří budou hrát rozhodující roli v dalších fázích ratifikačního procesu. Tíhu rozhodování musí vzít s ohledem na minulost i budoucnost na sebe a vypořádat se s ní.

Přes Lisabon do Nové Evropy?

LADISLAV J. BESENCZI

„S hrdostí národní řeknu: ‚Já jsem Čech‘, ale nikdy ‚já jsem Slovan‘… Ovšem, nemohu říci s hrdostí národní, že jsem Slovan, ale proč? Proto, že n ejsou Slované národ. Proto ale přec každý Čech Slovanem jest, třeba by to nemohl říci s hrdostí národní: tak jako jsme všichni Evropčané, ačkoliv se tak nenazýváme s hrdostí národní. Vždyť přece v přírodopisu náležíme také mezi ssavce, a ačkoli tedy každý Čech eo ipso ssavec jest, nebudeme přec s hrdostí národní říkati: ‚Já jsem ssavec.‘“ Karel Havlíček Borovský

Na úpornost a lstivost, s jakou nám vyznavači supranacionalismu podstrkávali na už jednou sklizený stůl fantasmagorii evropské federace, jsme si zvykli. Když se po odmítnutí „Ústavy“ objevila v převleku za Lisabonskou smlouvu, brali jsme to jako lest, jež se od nich dala čekat. Ignorovaní irského referenda už ale není lest, to je podvod. Eurovyznavači překročili hranici legality – vysmáli se závazným pravidlům, jež sami stanovili. Nové koště Sarkozy, rtuťovitý capo di tutti capi „federálního“ spiknutí s Iry zametl a rozkázal bez galského šarmu: „Irové musí zkrátka jít znova k referendu...“ A mafiánské manýry stvrdil, když v Dublinu zulíbal zkoprnělého premiéra Cowena na obě tváře. Tempora mutantur: "dvojitého Brežněva" vytěsní z paměti "dvojitý Šarkőzy". Nevíme, kolik„dvojitých“ rozdal Sarkozy předtím ve Varšavě. Muselo jich být asi hodně, když prezident Kaczyński hned vyrazil za hlavou sousedního státu, aby se podělil aspoň o ně, když už ne o tu korumpující automobilku. Václav Klaus na celování ale zřejmě moc není. Kaczyńského vyprovodil sice podle protokolu, jenže s dovětkem, že bez Irů není možné ve schvalování Lisabonské smlouvy pokračovat a že Lisabonskou smlouvu považuje za chybu, omyl, věc pro Evropskou unii špatnou.  „Hodina jednotné NovéEvropy udeřila. Všechno pro tuto jednotnou Evropu mluví, i když jsme dnes s mnohou fází vývoje nespokojeni... Byli jsme dosud jen Čechy. Zůstaňme Čechy, ale staňme se Evropany!“ Tak pravil roku 1943 Emanuel Vajtauer, uznávaný vůdce smečky kolaborantských prohitlerovských novinářů. Irské referendum nám vybojovalo možnost zdržet podobné současné fanatiky i když jen na nějaký čas, protože nestane-li se zázrak, nelze doufat, že federalizační potopu napořád zadrží poslední dvě hráze – Irové a český prezident. Dejme si pozor na Evropčany, kteří se za ně okázale prohlašují bezmála s hrdostí národní. Jsou to prapodivní ssavci... A dost nenasytní. Právě před nimi varoval Viktor Dyk již v roce 1930: „Tak zvaným vyšším myšlenkám nedůvěřujte. Namlouvá-li vám někdo něco o takových vyšších ideálech, stojících nad národním zájmem, pohleďte dříve na jeho prsty...“

Kterak se nezletilá Č. R. stala nevěstkou u mamá Júnije

   JAN ZEMAN

Existoval český text smluv o EU před referendem, nebo občané podepisovali bianko šek? Má se Lisabon podle českého  ústavního pořádku správně schvalovat také referendem? atd. - otázky nad pěti dosud nikdy nepublikovanými dopisy z českého ministerstva zahraničí Tento článek si kladl za cíl doplnit některé informace k článku Adama Bartoše: "Česku chybí základní smlouvy o EU, ověření už čtyři roky vázne v Itálii", rozebrat jejich možné souvislosti a důsledky, a pokusit se je trochu chápat z hlediska prostého občana, který se snaží v těchto složitých otázkách vyznat. Článek je dlouhý a složitý. Je výsledkem několikaměsíčního získávání informací a studia, kdy jsem se snažil vyznat v celé té velmi složité a nepřehledné otázce formalit našeho členství v EU. Text nebyl ostatně původně určen ke zveřejnění - vznikl na popud senátora Josefa Kalbáče a byl pak rozeslán všem zainteresovaným politikům a novinářům - již před několika měsíci. Ale nikdo z nich - ani pan dnes už bývalý senátor sám - se k němu dodnes nijak nevyjádřil. Že by metoda mrtvého brouka? Proto jsem se ho nakonec rozhodl uveřejnit. Je mi jasné, že pro běžného občana bude text velice obtížně stravitelný - jakkoli jsem se snažil být co nejpolopatičtější. S těmito úředními věcmi je to holt setsakra zapeklité. Kdybych měl učinit sepsání o mé anabázi dalo by se to třeba nazvat Eurozámek, kdo by to ale pochopil - jeden Kafkův potomek takyliterát říká: "Prosimvás, kdo by dnes čet Kafku, dyť ho žijem." A tedy komu se nechce prokousávat onou nudnou úředničinou, tomu lze doporučit přečíst si jednotlivé mezititulky, možná tučně vyznačená místa, a nebo rovnou přeskočit na předposlední odlehčenou kapitolku s názvem Kterak se Vláďa Č. R. stal animírkou v Evropském domě. Ostatním nelze než popřát vytrvalost a dobré nervy při odhalování jedné možná z největších absurdit posametových dějin. Četl jsem celkem pět odpovědi MZV na otázky, které kladli ministerstvu v souvislosti s Lisabonskou smlouvou (LS) poradci senátora Kalbáče (č.1), pan senátor sám (č.2), europoslanec Vladimír Železný (č.3) a redaktor iDnes (č.4a4b) - otázky ke stavu vypracování, ověření, uložení, předání, ratifikace a vyhlášení textů smluv o Evropské Unii (EU) a Evropských Společenstvích (ES). Opovědi MZV zdají se mi často plně neodpovídat na položené otázky - občas se mi zdají zavádějící, a sem tam možná i nepravdivé. 

Zastavte Evropský soudní dvůr!

PROFESOR DR. ROMAN HERZOG A DR. HABTL. LÜDER GERKEN

Kompetence členských států EU jsou oslabovány. Stále spornější rozsudky z Lucemburku si žádají existenci kontrolní soudní instituce.

Evropská soudní moc se otřásá v základech. Příčinou je Evropský soudní dvůr (ESD), který s podivuhodnými odůvodněními zbavuje členské státy jejich nejvlastnějších kompetencí a podstatnězasahuje do jejich právních řádů. Přišel o značnou část důvěry, která mu kdysi patřila. Německý Spolkový ústavní soud (SÚS) by měl proto brzy vynést rozsudek, jenž by mohl mít pro vývoj evropského soudnictví stěžejní význam. Jedná se totiž o otázku, má-li být přehnané vykonávání soudních pravomocí ESD v budoucnu opět podrobeno přísné kontrole ze strany SÚS, a nebo má-li se SÚS své kontrolní funkce definitivně vzdát. Za tímto rozhodujícím případem je  tzv. Mangoldův rozsudek (podrobnosti v článku), v němž se ESD choval jako zákonodárce, nikoliv jako prvek soudní moci – vytvořil právo EU. ESD vědomě a systematicky ignoruje stěžejní zásady západního soudního výkladu práva, rozhodnutí zdůvodňuje nečistě, vůle zákonodárců nedbá nebo ji celkověobrací v opak a vymýšlí právní zásady, které může brát při pozdějších rozhodnutích za základ. ESD tak oslabuje kompetence členských států v klíčové sféře národních pravomocí a dokazuje to, že  ESD je jako instituce ochrany subsidiarity poslední instance a jako ochránce zájmů členských státůnezpůsobilý. Nutkavě se proto nabízí myšlenka zřízení soudního dvora pro otázky kompetence, který by byl nezávislý na ESD.

 

 

Václav Klaus: "Po neschválení euroústavy vidím kvetoucí budoucnost Evropy"

IVANA HASLINGEROVÁ

Centrum pro ekonomiku a politiku (CEP) udělalo to, co měla již dávno udělat vláda. Vydalo knihu "Řekneme své ano nebo ne evropské ústavě", která má pomoci k tomu, aby se občané mohli kvalifikovaně rozhodnout, jak budou v případném referendu hlasovat. Předseda správní rady CEPu Václav Klaus spolu s výkonným ředitelem CEPu Petrem Machem přišli do pražské kavárny Slávie, aby tam svou knihu představili. Kavárna byla nabita doslova k prasknutí lidmi, kteří toužili být mezi prvními, co již dříve avizovanou knihu uvidí.

Pan president si ještě naposledy svým profesorsky kritickým okem prohlédl knihu a seminář může začít

"Knihu  "Řekneme své ano nebo ne evropské ústavě" záměrně uvádíme na český trh a předáváme ji všem občanům k prostudování. Vznikla tak, že jsem studoval texty Anthony Coughlana, ekonoma a emeritního docenta sociální politiky na Trinity College v Dublinu, které  vydal spolu se svými právníky a ekonomy z "Národní platformy". Nejde o bezvýznamnou organizaci, ale Národní platforma je přidružena k European Alliance of EU-critical Movements, která spojuje 60 organizací ve 20ti různých evropských zemích znepokojených vývojem v EU. Texty byly natolik zásadní, že jsme si řekli, že by s nimi měla být seznámena celá česká veřejnost. Proto jsme je přeložili do češtiny. Když to bylo hotové, zjistili jsme, že je to příliš dlouhé a tak pro ty, kteří dávají přednost kratším a  jasným textům, jsem napsal předmluvu. I ta se nám zdála dlouhá, tak jsem z toho udělal desatero, které je stručné, jasné a zapamatovatelné," uvedl Václav Klaus a dodal: "Někteří z nás považují evropskou ústavu za zásadní,  revoluční, přelomový, převratný dokument, který mění svět, Evropu a životy všech občanů. Protože ale její text je dlouhý (800 stran - pozn. redakce) a špatně čitelný, chceme přispět k tomu, aby měli občané možnost se o ní dozvědět to zásadní a poté se seriózně vyjádřit. Někteří se snaží ústavu bagatelizovat a tvrdí: 'Důvěřujte nám, velikánům Evropy.' Je to čirá lež! Na toto bagatelizování nemůže rozumný člověk přistoupit. Nikdo z nás nejsme doma prorokem."

Koncert proti Lisabonské smlouvě

 FRANTIŠEK ČERVENKA

Právo a Spravedlnost (PaS) pořádá dne 28.9. 2008 ke cti Sv. Václava vystoupení vlasteneckého písničkáře Tomáše Hameta. „Koncert proti Lisabonské smlouvě“. Akce se uskuteční od 15 hodin v Praze na Hradčanském náměstí.  PaS zve všechny stoupence naší státní suverenity a odpůrce Lisabonské smlouvy, aby účastí vyjádřili svůj postoj a akci podpořili. Kromě zástupců PaS na akci vystoupí zástupci dalších politických stran, občanských sdružení a iniciativ odmítajících Lisabonskou smlouvu.

Hlavou státu je zásadový vlastenec

IVANA HASLINGEROVÁ

"Prezident republiky Václav Klaus přijal na zámku v Lánech předsedu vlády Mirka Topolánka, místopředsedu vlády Alexandra Vondru a ministra zahraničních věcí Karla Schwarzenberga. Tématem jednání byla zahraniční politika, zejména ve vztahu k EU. Společně diskutovali o rozdělení rolí nejvyšších ústavních činitelů během českého předsednictví Evropské unie. Nešlo o jednotlivosti, ale o základní koncepční přístup. Současně se projednávala otázka Lisabonské smlouvy. V této věci jsou názory prezidenta republiky a přítomných členů vlády podstatně rozdílné," stálo ve sdělení ředitele Tiskového odboru KPR Radima Ochvata. Je skvělé, že pan prezident nepodlehl názorové přesile a zůstal trvat na svých stanoviscích ohledně ztráty suverenity naší země v evropském superstátu. Říká se: "Slovo dělá muže".Dneškem tudíž potvrdil prezident republiky, že je mužem na správném místě a nikoliv loutkou v rukou europeistické vlády. Vlády nebojující za národní zájmy, ale za zájmy cizáků, stejně jako tomu bylo již mnohokrát v naší historii. Václav Klaus naopak potvrdil tímto svým zásadovým postojem, že mu nejsou cizí národní zájmy země, v jejímž čele stojí. To, že ho přesila pánů politiků nezlomila je o to obdivuhodnější, když si uvědomíme po jak obtížné operaci se nachází. I když nežijeme v monarchii, prezident republiky postupuje v duchu královského hesla: "Královské slovo platí".

EU je reinkarnací a ztělesněním komunistické ideologie

IVANA HASLINGEROVÁ

Na stém semináři Centra pro ekonomiku a politiku (CEP) byla za účasti jednoho z autorů, britského novináře Christophera Bookera, představena kniha "Skryté dějiny evropské integrace".

"Jedná se nejen o rozsáhlou, ale  především v mnohém o převratnou knihu, jejímž hlavním přínosem je, že se z ní dozvídáme, že EU ovlivňuje náš život víc, než si myslíme, a proto se o ni musíme zajímat," říká nadšeně o knize  prezident Václav Klaus a pospíchá zahájit přednášku o ní

Podle Bookera se EU svým systémem fungování přibližuje stále více komunistickým režimům. Podle prezidenta Klause je příměr s komunismem možný při vyjádření zoufalství a beznaděje  nad nemožností občanů převrátit systém: "EU není sice prapříčinou všech záporných jevů, je ale reinkarnací a ztělesněním komunistické ideologie a jejím reálným produktem."Europoslanec Hynek Fajmon dokonce konstatoval, že EU je ještě přísnější než komunistické organizace typu RVHP či Varšavské smlouvy, neboť v nich  nebylo nadnárodní zákonodárství a z právního pohledu to byly pouze mezistátní smlouvy. EU obsahuje členy různých kategorií podobně, jako orwellovská Farma zvířat. Demokratický deficit EU, na který si všichni stěžovali, vysvětluje politolog Petr Fiala tím, že  podmínkou demokracie je sdílená politická identita neboli národní stát a EU není státem, ale jen politickým systémem s tendencemi naplnit charakteristiky státu. Zatím není známa  demokracie fungující nad politickou rovinou národního státu, neboť k fungování demokratických mechanismů je nutná existence politického národa.  V EU proto vše probíhá v nad demokratickém prostoru. EU se tudíž nejdříve musí vyrovnat s rozšířením a pak jednat o případné její redefinici. "Naddemokratický prostor je oživující termín. Já hovořím opostdemokracii. Musím si to zapamatovat," uzavřel profesor Klaus...>>>

Evropa nechce sociální model, který je spojen s její ústavou

IVANA HASLINGEROVÁ

Ratifikační proces evropské ústavy byl v tomto roce nejaktuálnějším tématem Evropské unie. Nad tím, jaké jsou perspektivy EU po zamítnutí ústavy, se zamýšleli na semináři Centra ekonomiky a politiky (CEPu) tvrdý a nemilosrdný předseda polské Občanské platformy Jan Rokita a předseda jejího českého protějšku ODS Mirek Topolánek. Seminář měl s příznačný název "Perspektivy EU po zamítnutí evropské ústavy". Seminář moderoval president republiky Václav Klaus. Podle Jana Rokity problém není v tom, že byla zamítnuta ústava, neboť se tím nic nezhroutilo, ale v tom, že zmizely naděje  na úspěch evropských projektů zvláště ve Francii. Nastala obava, že v současných podmínkách může být těžší být úspěšný v reálných projektech EU jako je trh služeb a jeho jednota. "Francie, Anglie a Německo vedou egoistickou národní politiku. Zneklidňující je to, že v důsledku toho naděje na rozhodování v EU klesá. Charakteristické pro ně je to, že  úsilí zavést naše ekonomiky na vyšší úroveň nazývají "sociálním dampingem". Když chceme snížit daně, abychom byli konkurenceschopnými, říkají, že děláme daňový damping. Jestliže politika velkých evropských zemí používá protitržní doktríny k tomu, aby ukázala, že je v EU něco dobrého, nejde těmto zemím věřit. Je proto potřeba sjednotit ty, kteří věří ve spolupráci mimo Evropskou ústavu. Střední a východní Evropa by měla projevit společnou iniciativu s návodem, jak vyjít z krize. Je nutné zachovat zásady solidarity. Jinak projekt EU nemá smysl. Vítězství egoismu nepovede nikam. Nyní vše vede směrem k prohlubující se krizi," rozhořčil se Rokita a dodal...>>>

Petr Mach: Řekneme své ANO nebo NE evropské ústavě

PETR MACH

Evropská ústava ruší mimo jiné naši Smlouvu o přistoupení a s ní řadu práv, která jsme v EU svým vstupem získali. Snižuje výrazně hlas zástupce České republiky v Radě Evropské unie - v radě, která má právo rozhodovat téměř o všem, od daní přes kulturu po regulaci podnikání. Hlas Německa je v euroústavě naopak zdvojnásoben. V mnoha oblastech, kde má dosud český zástupce právo veta, se právo veta ruší. Jde např. o pro nás podstatnou otázku rozdělování strukturálních fondů. Především by však ústava přeměnila Evropskou unii ze společenství států ve stát -nadnárodní stát typu Rakousko-Uherska či bývalé Jugoslávie, přičemž evropské instituce by získaly pravomoc měnit tuto ústavu: proces ratifikace členskými zeměmi by už v budoucnu nebyl pro přesun dalších kompetencí na Brusel potřeba.

Centrum pro ekonomiku a politiku se jako soukromý výzkumný a vzdělávací institut zaměřený na obhajování svobody člověka a omezené role státní moci dlouhodobě zabývá problematikou evropské integrace. Otázku přijetí či nepřijetí navržené evropské ústavy považujeme za jedno z nejvážnějších rozhodnutí současnosti. Zatím se neví, zda náš parlament nechá o osudu euroústavy rozhodnout voliče, nebo zda o přijetí či odmítnutí dokumentu rozhodne sám...>>>

Prezident vyjádřil podporu aktivitám irskému  sdružení Libertas

RADIM OCHVAT

Prezident republiky Václav Klaus přijal na zámku v Lánech známého irského podnikatele Declana J. Ganleyho, předsedu sdružení Libertas. Declan J. Ganley informoval prezidenta republiky o aktivitách sdružení, které se v Irsku úspěšně postavilo proti projektu Lisabonské smlouvy. Shodli se, že irské „NE“ Lisabonské smlouvě má stejnou váhu jako „NE“ jiného státu. Prezident Klaus vyjádřil podporu aktivitám sdružení Libertas a snahám dát občanům v rámci Evropské unie možnost projevit své postoje k otázkám zasahujícím výrazným způsobem do suverenity členských zemí.

Buď Lisabon - nebo radar … obojí současně se vylučuje

PAVEL HASENKOPF

 Vláda prý uvažuje o obchodu se sociálními demokraty: Když oni nechají projít radar, podpoří ODS Lisabonskou smlouvu. Ponechám stranou, že ODS zřejmě podpoří Lisabonskou smlouvu i bez radaru. Prostě vymění jakousi pofiderní svrchovannost za hmatatelné evropské peníze. Že se bude navíc moci zaštítit radarem, to jí poslouží jen jako výmluva vlastním voličům. Ponechám stranou, že Lisabon už podpořit nelze, leda by Irsko změnilo názor. Ale nemohu nechat stranou, že Lisabonská smlouva do budoucna jakýkoli jiný než evropský radar vylučuje. Nádherně to dokládají následující ustanovení Smlouvy o EU, ve znění Lisabonské smlouvy:„Článek 10b: Na základě zásad a cílů uvedených v článku 10a  Evropská rada určuje strategické zájmy a cíle Unie... Článek 11: Pravomoc Unie v otázkách společné zahraniční a bezpečnostní politiky se vztahuje na všechny oblasti zahraniční politiky a všechny otázky týkající se bezpečnosti Unie, včetně postupného vymezení společné obranné politiky, která by mohla vést ke společné obraně.... " S Lisabonem může přijít den, kdy nám EU obrannou politiku prostě předepíše a nakáže, že tady žádný americký radar mít nesmíme. Tohle ODS nikdy nesmí přijmout. Výměnu radar za Lisabon může nabízet jen socialista a přijmout ji může jen úplný blázen. Je to jako dostat za křištál kus ledu.

Hlavou státu je zásadový vlastenec

IVANA HASLINGEROVÁ

"Prezident republiky Václav Klaus přijal na zámku v Lánech předsedu vlády Mirka Topolánka, místopředsedu vlády Alexandra Vondru a ministra zahraničních věcí Karla Schwarzenberga. Tématem jednání byla zahraniční politika, zejména ve vztahu k EU. Společně diskutovali o rozdělení rolí nejvyšších ústavních činitelů během českého předsednictví Evropské unie. Nešlo o jednotlivosti, ale o základní koncepční přístup. Současně se projednávala otázka Lisabonské smlouvy. V této věci jsou názory prezidenta republiky a přítomných členů vlády podstatně rozdílné," stálo ve sdělení ředitele Tiskového odboru KPR Radima Ochvata. Je skvělé, že pan prezident nepodlehl názorové přesile a zůstal trvat na svých stanoviscích ohledně ztráty suverenity naší země v evropském superstátu. Říká se: "Slovo dělá muže".Dneškem tudíž potvrdil prezident republiky, že je mužem na správném místě a nikoliv loutkou v rukou europeistické vlády. Vlády nebojující za národní zájmy, ale za zájmy cizáků, stejně jako tomu bylo již mnohokrát v naší historii. Václav Klaus naopak potvrdil tímto svým zásadovým postojem, že mu nejsou cizí národní zájmy země, v jejímž čele stojí. To, že ho přesila pánů politiků nezlomila je o to obdivuhodnější, když si uvědomíme po jak obtížné operaci se nachází. I když nežijeme v monarchii, prezident republiky postupuje v duchu královského hesla: "Královské slovo platí".

EUpidemie nakažlivé demence

JAN ZEMAN

Koukal jsem včera na lordy staříky na parlamentní televizi (http://www.parliamentlive.tv/Main/VideoPlayer.aspx?meetingId=1966&rel=ok), pár odpůrců, co jsou ještě schopní slova, zmínilo nesplněný slib referenda a co si myslí veřejnost. Jinak tam četní příznivci onoho nevíčeho skřehotali třeba i o tom, že oni jsou tam v té Sněmovně Lordů přece "mnohem více demokratičtí", než nějací voliči v Irsku. Taková nehoráznost!! Každý přece ví, že dobrá polovina z nich tam jsou senilové najmenovaní Blairem, aby měli lepší důchod a za to poslušně patolízali vládě. Spojení lord - lejbrista mě opravdu dojímá. Asi jakoby Špidla najmenoval půlku Senátu z důchodců za životní jistoty a druhá polovina by tam plesnivěla na dědičná privilegia od c.k. epoch. To by byla panečku demogracie. Chyběl by tam už jen Milouš Jakeš za předsedu. Něco tam sice říkali o podání k ÚS, ale o tom, co v Česku říká prezident nebo předseda Senátu samozřejmě ani slůvko. O takové prkotiny se přece rozjetý vlak nezastaví. Občas tam nicméně vypadali, ze se sotva udrží na nohou. A pár z nich mělo vůbec problémy říci souvislou větu. Asi za odměnu zažádají do Bruselu o direktivu, aby tam směli mít napříště takovéto lůžko s tím zavěšeným trojúhelníčkem, nebo každý lorda mluvčího. Zástupkyně vlády tam zase vychvalovala LS způsobem, že už fakt podezřívám Brusel z nacyklostylování jednoho textu a la Barroso v českém parlamentu, přeložení těch podvodných frází do všech jazyků a rozeslání papalášům po Evropě, aby věděli, co mají říkat.

Jednání o budoucnosti EU

 PETR KOSTKA, TISKOVÝ TAJEMNÍK KANCELÁŘE SENÁTU

Nejen premiéři, ale i předsedové parlamentů zemí EU budou jednat o budoucnosti Unie. Předseda Senátu Parlamentu ČR Přemysl Sobotka společně s předsedou Poslanecké sněmovny Miloslavem Vlčkem proto odcestoval na dvoudenní jednání předsedů parlamentů zemí EU do Lisabonu.„Jednání i místo, kde se scházíme, je dlouhodobě plánované a nemá nic společného s aktuální situací po referendu v Irsku. Agenda se ale zcela jistě změní, současná situace to vyžaduje. Je pravda, že nyní je toto téma zvlášť aktuální pro parlamenty, protože v zemích EU právě parlamenty ratifikují Lisabonskou smlouvu,“ uvedl k summitu předseda českého Senátu Přemysl Sobotka a dodal: „Irské referendum určitě budeme probírat. Moje stanovisko je stejné. Odmítnutí Lisabonské smlouvy v Irsku není krachem EU, je jen křižovatkou, na které stojíme a musíme se rozhodnout kudy dál. Mě osobně trochu překvapuje, že například Angela Merkelová chce v procesu ratifikace Lisabonské smlouvy za každou cenu pokračovat, na druhou stranu Německo odmítá uvolnit svůj trh pracovních sil. Z mého pohledu je to určitě farizejství, integrace Evropy bez obsahu, bez toho, co učinilo Unii přitažlivou a úspěšnou. To je ta křižovatka, na které stojíme, to je ta otázka, kudy se vydáme.“

Dveřmi to nešlo, oknem to nešlo, zkusíme plán „B“

TOMÁŠ HAAS, PORADCE PREZIDENTA REPUBLIKY

Již v pořadí třetí země odmítla ve svobodném hlasování občanů dokument, který jim postupně pod jmény Smlouva o Ústavě a Reformní (Lisabonská) smlouva předložily evropské elity. Francie, Holandsko a nakonec Irsko. Moudré hlavy Evropské unie se ale ani touto poslední porážkou nepoučily. Opět se snaží evropské občany obalamutit. Ještě sice stále tvrdí, že pro případ prohraného Irského referenda nemají plán. Plán „B“ ale existuje. Závisí na tom, aby Lisabonskou smlouvu ratifikovaly, kromě Irska, všechny členské státy: Všechny země EU kromě Irska musí ratifikovat Lisabonskou dohodu. Irsko bude vyjmuto ze seznamu signatářů a nebude povinno se jí řídit. Jeho právní posice v Unii bude na této bázi prozatímně upraveno.  V roce 2009 nebo nejpozději 2010 až Chorvatsko přistoupí k EU, bude všemi státy, včetně Irska, podepsána „Doplňující přístupová smlouva“. Připojena k Doplňující přístupové smlouvě s Chorvatskem bude série protokolů, které definitivně upraví právní postavení Irska v Unii. Irsko dostane „výjimky“ (opt-out) na příliš kontroverzní (pro Irsko) články Lisabonské Smlouvy – daně, vojenská spolupráce, Listina práv atd. Podobným způsobem byly v minulosti uděleny výjimky Velké Británii a Dánsku. Irsko, stejně jako všechny ostatní evropské země, nemusí přístupové smlouvy nových členských států ratifikovat referendem. Irské vládě bude stačit, protlačí-li „Doplňující přístupovou smlouvu“ s Chorvatskem s jejími připojenými protokoly Irským parlamentem. Tento „překlenovací mechanismus“ nebude, podle úředníků Komise, „o nic víc nepřehledný a nesrozumitelný, nebo legalistický, než Lisabonská smlouva sama“.  Evropští byrokraté mají plán „B“, evropští federalisté mají již připravený Jo Leinenův „osekaný“ návrh evropského ústavního dokumentu „C“, a plánů bude nakonec tolik, kolik bude nutno, abeceda má ještě dost písmen. Každý bude tak „jiný“ jak bude třeba pro jeho kamufláž a obsahem si budou podobné jako vejce vejci, jako Spinelliho manifest a manifest Marxův. Stane se Česká republika dobrovolným a aktivním účastníkem největšího podvodu na evropských občanech v historii Evropské unie? 

Po bruselsku

JAN PETRŮJ

Nedávné irské NE Lisabonské smlouvě pomáhá odhalit hlubokou krizi demokracie v Evropské unii. Tato organizace již není ochotná respektovat ani pravidla, která sama demokraticky přijala. Zářným příkladem této skutečnosti jsou současné úvahy evropských federalistů v čele s Barrosem, kteří vlastně nevidí v irském NE žádný problém a chtějí dál pokračovat v ratifikaci Lisabonské smlouvy. Neuvěřitelně znějí výroky čelných představitelů Evropské unie, kteří si chtějí pozvat irského premiéra „na kobereček“, aby jim vysvětlil, jak to že si svobodní irští občané dovolili říci NE Lisabonské smlouvě. Tento požadavek je vskutku absurdní, neboť každý irský občan měl plné právo vyjádřit demokraticky a svobodně svůj vlastní názor. Na kobereček do bruselské eurocentrály by tedy měli federalisté pozvat několik milionů irských voličů. Vyhrožování ze strany Francie a Německa, že po nepřijetí Lisabonské smlouvy čeká Irsko odveta či izolace v nahotě odkrývá unijní hru na demokracii – hlasuj si o čem chceš, ale s Bruselem určeným výsledkem. Tak trochu to připomíná „svobodné“volby za dob komunistických. Reakci  Francie se nelze divit, neboť se jistě spolu s Německem těšila na silnější pozici při hlasování v Radě EU.Jen málokdo si uvědomuje, že podle pravidel nastavených Lisabonskou smlouvou by měli čtyři největší státy EU v čele s Německem a Francií možnost zablokovat jakýkoliv návrh v Radě EU. Současně s tím by se Česká republika dostala do skupiny 16ti zemí, jejichž hlasovací síla by byla ve skutečnosti nižší, než by mělo odpovídat počtu obyvatel ČR a spravedlivému zastoupení v Radě EU. Česká republika s dalšími patnácti členy by tak mohla být ještě jednodušeji a „demokraticky“ přehlasována. O těchto skutečnostech se zastánci Lisabonské smlouvy zmiňují jen velmi neradi. Irští občané po zásluze odměnili bruselskou drzost, se kterou její federalisté „pod stolem“ zrecyklovali Ústavní smlouvu a s obsahem, který je s ní v 96% shodný, ji po dvou zamítavých referendech opět předložili ke schválení. Děkujme Irům za odvahu. 

 

"Když Irové zabili zvrhlý plod německého předsednictví – Lisabonskou smlouvu, Češi ji s ochotou pohřbí"
Vladimír Železný, poslanec EP

 

Lisabonská smlouva by vyžadovala referendum i v ČR

PAVEL HASENKOPF,  PRÁVNÍ KONZULTANT KANCELÁŘE PREZIDENTA REPUBLIKY

Ještě nebyly ani vyhlášeny konečné výsledky irského referenda a už jsme slyšeli úvahy, že je třeba v ratifikaci Lisabonské smlouvy pokračovat, že Irů je málo, že je třeba na ně vyvinout tlak či je dokonce z Unie vyštípat. Tedy demokraticky vyštípat, samozřejmě, protože EU je ztělesněná fair play.  Evropské „elity“ jsou zoufale odtržené od reality a zjevně nevidí, že tlakem na pilu jen a jen ztrácejí… Jak si mám vážit někoho, kdo si ani neumí přiznat prohru? Arogance, pokrytectví a mocichtivost tzv. Evropanů Lisabonskou smlouvu zplodila a jejich mocichtivost, pokrytectví a arogance ji i pohřbila. Nebude-li česká vláda mít ani po irském referendu odvahu říct v Bruselu razantně NE (a kromě ministra Julínka v této vládě nemá odvahu asi nikdo), nebude-li mít odvahu říct Evropanům, že fixlovat se nemá a dopustí-li, aby se v ratifikaci dál pokračovalo, pak je třeba trvat na tom, aby i v České republice rozhodlo o (právně již bezvýznamné) ratifikaci či neratifikaci Lisabonské smlouvy referendum. Důvody proto jsou právní i politické. Pokud se týče důvodů právních, dovolím si ocitovat závěrečnou pasáž C vyjádření prezidenta Václava Klause k senátnímu návrhu na posouzení Lisabonské smlouvy Ústavním soudem: „...Lisabonská smlouva velmi podstatným způsobem mění podmínky členství České republiky v Evropské unii, dohodnuté Přístupovou smlouvou, resp. mění základní smlouvy upravující fungování Evropské unie, tj. smlouvy, na které se Přístupová smlouva odvolává a které tak jsou de iure její součástí.Lisabonská smlouva tedy vlastně mění i naši Přístupovou smlouvu. Je proto legitimní otázka, zda i souhlas k ratifikaci Lisabonské smlouvy nemá být předmětem referenda...“ (celé prezidentovo vyjádření zde) A že nám hrozí dvourychlostní Evropa, že budeme vyloučeni z elitního klubu? A proč ne? Stačí mi volný pohyb osob, služeb, zboží a kapitálu. Proto dvourychlostní Evropě říkám své ano. Děkuji Irům, že mne nezklamali a udělali i za nás to, k čemu česká vláda neměla „gule“. 

Reakce části evropských elit připomíná socialistický direktivní způsob myšlení

  PŘEMYSLA SOBOTKA, PŘEDSEDA SENÁTU PČR

Irští občané jako plnoprávný subjekt Evropské unie zcela svobodně rozhodli prostřednictvím referenda jako jedné z forem přímé demokracie o tom, že ratifikace Lisabonské smlouvy de facto skončila. Reakce části evropských politických elit, které usilují o byrokratické urychlení procesu evropské integrace za každou cenu, však připomíná socialistický direktivní způsob myšlení, který se již dříve snažil ignorovat vůli občanů Francie a Nizozemí při odmítnutí tzv. euroústavy, která se přesto přes své zásadní nedostatky stala základem textu Lisabonské smlouvy. Proto je třeba zdůraznit, že nátlak, bagatelizace demokratických principů a změny pravidel uprostřed hry nejsou v demokratické společnosti přípustné. Na místě je nyní naopak věcné zamyšlení nad transparentnějšími a tím i životaschopnými formami evropské integrace a nikoliv pasivita k snahám od reality odtržených byrokratů odvést  Evropu od jejích skutečných ekonomických a bezpečnostních problémů.

 

 

Irské NE není méně závažné než předchozí francouzská a nizozemská

MIREK TOPOLÁNEK

 Zamítnutí Lisabonské smlouvy v irském referendu představuje politickou komplikaci, nicméně Evropská unie má stabilní smluvní základ, který umožňuje její další standardní fungování. Důsledky negativního výsledku referenda i další postup musí prodiskutovat nadcházející červnová Evropská rada v Bruselu. Irské ne v žádném případě nepovažujeme za méně závažné než předchozí francouzská a nizozemská ne. Česká republika   i nadále pokračuje   ve svých přípravách na předsednictví Rady EU v první polovině 2009, neboť jsme od začátku pracovali s oběma případnými variantami výsledku ratifikačního procesu.

Irsko díky !

PETR BAHNÍK   

      Referendum v Irské republice jednoznačně odmítlo text tzv. „Lisabonské smlouvy“, který se měl stát základním kamenem evropského superstátu a současně měl legitimizovat multikulturní propagandu zpochybňující základní hodnoty západu. Navzdory úporné snaze eurokratů korumpovat irský lid přísliby vyšší životní úrovně, prokázal malý keltský národ, jako už mnohokrát ve své historii svou lásku ke svobodě a potřebu vlastní sebeúcty. Česká politická strana Právo a Spravedlnost, jejímž jsem předsedou, si tohoto postoje irských občanů hluboce váží a vyjadřuje jim svou vděčnost. Ať Vám všem Bůh a svatý Patrik žehná! 

 

 

"Smlouva je irským NE mrtvá!"

Ředitel Centra pro ekonomiku a politiku (Cep) Petr Mach

 

 

 

 

Projekt Lisabonské smlouvy skončil

VÁCLAV KLAUS, PREZIDENT ČESKÉ REPUBLIKY

P rojekt Lisabonské smlouvy rozhodnutím irských voličů 13. června 2008 skončil a v jeho ratifikaci již nelze pokračovat. V jedné jediné z 27 zemí EU proběhlo o Lisabonské smlouvě referendum. Jen v jedné jediné zemi EU umožnili politici občanům vyjádřit svůj názor. Výsledek je snad pro všechny jasným sdělením. Je vítězstvím svobody a rozumu nad umělými elitářskými projekty a evropskou byrokracií.

 

Vivat svobodní irští občané!

IVANA HASLINGEROVÁ

Dneše k ukázal, že pátek třináctého není pouze nešťastným dnem, ale naopak tento pátek třináctého přinesl nejen nám, ale i dalším státům EU osvobození od hrozby diktatury evropského superstátu. Irové zamítli poměrem hlasů 53,4% další euroústavu – tzv. Lisabonskou smlouvu, která by  mimo jakoukoli pochybnost významně změnila nejen charakter Evropské unie jako takové, ale i právní postavení naší republiky, která je její součástí. Její přijetí by na velmi dlouho zůstalo jednou z nejvýznamnějších změn v historii českého ústavního systému, neboť by fakticky znamenalo ztrátu české samostatnosti, za niž se naši předkové tak bili. Irsko dokázalo, že jako jediné má skutečnou demokracii a politici se ptají svých občanů na takto závažné věci, jakou ztráta státní suverenity je, a také to ukázalo, co si myslí běžní občané. V Irsku svoboda a rozum zvítězily nad diktátem europeistů. Doufám, že se naši politici již konečně přestanou hrbit a s hlavou vzhůru se po vzoru Irů začnou bít za práva svých občanů. Jsme Češi a ne evropeisti!

Komentáře našich německých sousedů k lisabonské smlouvě

DR. JAROMÍR DLOUHÝ

 Vícekrát zaznívá v německém tisku nepříliš vtipná slovní hříčka "Sind die Iren die Irren?" (Jsou Irové blázni?). Veřejnoprávní televize ZDF se zase podivuje nad skutečností, že ačkoliv smlouvu  podepsali premiéři všech 27 vlád, nyní snad nebude naplněná... Podivujme se i my, že premiéři demokraticky zvolených vlád se odvážili k ratifikaci jakéhosi dokumentu bez primérního dotazu u svých voličů. Na něco podobného měl snad právo jen absolutistický monarcha, který se nemusel nikdy nikoho a na nic ptát. Hřebík na hlavičku ovšem uhodil komentátor komerční stanice Pro 7 (již v pátek 13. června) , když svým spoluobčanům vysvětloval, že - anulováním lisabonské smlouvy by přišlo Německo o více práv a ztratilo na významu (mehr Rechte und weniger Bedeutung). Tedy Německo - nikoliv Evropa. Všichni bychom měli mít na paměti významnou otázku starořímského soudce Cassia "cui bono". Ano: komu je co ku prospěchu.

Lék na bruselský vir

DUŠAN ŠRÁMEK

Na bruselský vir 
nalezl lék Ir 
Lisabonskou chorobu 
vrátil zpátky do hrobu 
Ten evropskej dobytek 
půjde šupem do kytek

Pátek třináctého: Irské referendum odmítlo Lisabonskou smlouvu

JAN ZEMAN, PORADCE SENÁTORA JOSEFA KALBÁČE

"Oni si mysleli, že to projde hladce. Teď se ty názory asi budou hodně rychle tříbit. Vypadá to, že je to voda na náš mlejn." Josef Kalbáč (KDU-ČSL), výrazný kritik Lisabonské smlouvy v Senátu ČR

První to odpoledne oznámil irský ministr spravedlnosti Dermot Ahern. Voliči v drtivé většině volebních obvodů hlasovali proti smlouvě, někde to bylo i výrazně přes 60% - včetně vícera částí tradičně spíše proevropského Dublinu a dalších měst. Účast voličů byla nad 50%. Proti smlouvě hlasovalo přibližně o 7% více voličů než pro. Irsko je považováno za jednu z nejproevropštějších zemí. Kdo ví, jak by referenda dopadla jinde. Polský prezident smlouvu podepíše, Británie bude pokračovat v ratifikaci, Francouzi jsou znovu rozpolcení. Andrea Merkelová a Nicolas Sarkozy vydali společné prohlášení: "Lisabonská smlouva byla podepsána hlavami států a vlád 27 členských států a ratifikační proces proběhl v 18ti z nich. Proto doufáme, že další státy budou v ratifikačním procesu pokračovat. Jsme přesvědčeni, že reformy obsažené v Lisabonské smlouvě jsou nezbytné aby Evropu učinily více demokratickou a efektivnější a že Evropu učiní schopnou čelit výzvám jejich občanům." Nabízí se pikantní otázka, jak učiní Lisabonská smlouva Evropu demokratičtější, když její lídři, kteří se smlouvu snaží za každou cenu a nedemokraticky protlačit, nebudou od samého počátku respektovat demokratický proces referenda a vůli lidu? Neměli by být takoví politici - kdyby byla Evropa skutečně demokratická - okamžitě odvoláni? Barroso prý od irského premiéra chce a očekává, že příští týden předloží analýzu celé situace, vysvětlí, proč referendum dopadlo tak jak dopadlo, kde se stala chyba a jak to chce řešit. –Arogantní postoj politika, který ignoruje demokratické procesy par excellence. Na tahu je nyní ČR a Švédsko. Ředitel think-tanku Centrum pro ekonomiku a politiku (Cep) Petr Mach se vyjádřil, že "smlouva je irským NE mrtvá." Z toho lze asi dobře dovodit, jaké bude vyjádření prezidenta Václava Klause, který patří k nejvýraznějším oponentům Lisabonské smlouvy v evropské vrcholné politice, a který nedávno vstoupil do řízení o Lisabonské smlouvě u Ústavního soudu s velice závažnými námitkami (podrobně viz článek prof. Klause:"Lisabonská smlouva přináší zásadní změnu v charakteru EU a právního postavení ČR" s podtitulkem "Před Ústavním soudem  leží proto nesmírná odpovědnost  vůči budoucnosti našeho státu.", pozn redakce). 

Eurovládci udělali chybu: ptali se lidí

LADISLAV JAKL

  To je ale dnes krásný den. Normálně mám raději skotskou, ale dnes si dám irskou. A guinnesse k tomu. A psát nový blog nemusím. Už jsem ho napsal před šesti lety - 29. října 2002 - a nemusím měnit ani čárku. Jen pro vysvětlení dodávám, že tehdy o „reparát" irského referenda o smlouvě z Nice. Napoprvé ji Irové odmítli, napodruhé jim eurosoudruzi vysvětlili, že takhle si teda vyskakovat nebudou.

„Irské ANO, vlastně NE 
aneb

O čem to vlastně Irové hlasovali

Irské referendum o smlouvě z Nice se stalo názorným příkladem úrovně celé debaty kolem kvality i kvantity evropského integračního procesu. Na kampani, která ho provázela, i na interpretaci výsledků lze dokladovat všechny hlavní sporné prvky jak současného etatizujícího trendu uvnitř Evropské unie, tak i procesu rozšíření. Postoj Irska byl důležitý především symbolicky, politicky a psychologicky. Eurofederalisté dávali často Irsko za důkaz správnosti celé postmaastrichtské etapy evropské integrace. Ano, Irsko je posledních 20 let nejrychleji se rozvíjející zemí Evropy. Jak v tvrdých datech (dlouhodobé přírůstky HDP nad 5 procent) tak v kvalitě života si Irové skutečně pomohli a stali se během jedné generace z chudé evropské periférie jednou z nejbohatších zemí i v rámci EU. Propagandisté eurofederalistů se tento úspěch pochopitelně snažili prodávat jako plod své současné politiky sjednocování legislativy, unifikace a centralizace.  Irský příklad používali i eurooptimisté v zemích, ucházejících se o členství v EU. Ti, kteří mají výhrady k některým socialistickým a byrokratickým tendencím Bruselu, byli umlčování poukazem na to, že vydělalo-li na členství Irsko, vydělají i další členové.

 

 

„Nevěřím, že by měl být proces evropské integrace založen na očekávání nadřazeného evropského cítění nad pocity národní identity u většiny Evropanů…“ Václav Klaus

 

Iluze Evropské unie a česká realita  

  MIROSLAV MACALIK                

Optimistické představy o důležitosti a politickém vlivu českého předsednictví Evropské unie se rozplynuly nečekaným rozhodnutím Evropské unie vytvořit na tři příští období předsednický triumvirát, representovaný Českou republikou spolu se Švédskem a zkušenou Francií. Také asi proto, aby tu unii někdo z mladších a nezkušených nějakým nedopatřením nerozpustil. Co zbývá českému spolu-předsednictví moc hezky vysvětlil minulý týden pan vicepremiér Vondra.  Prozradil, že tema Evropské unie stále není velice “sexy”, a to že se musí napravit. Proto se vláda rozhodla v ČR a jinde popularisovat radostnou budoucnost EU a oslavit Lisabonskou smlouvu koncertem, uliční zábavou a bálem. Váda pro tyto účely reservovala zhruba 3 miliardy korun, i když jí na důchody nezůstávalo. Političtí alibisté dávají raději přednost osobnímu zveličení než ochraně národních zájmů. Vize Evropské unie, tak jak je představovaná Lisabonskou smlouvou, vytváří mocenské podmínky nejen pro likvidaci všech funkcí České republiky, ale i pro úplnou ztrátu její státoprávnosti. Diktatura Evropské unie je  pro Českou republiku nepřijatelná z mnoha důvodů. ČR Evropskou unii ani její Lisabonskou smlouvu nepotřebuje. Republika dnes potřebuje jen opravdového politického vůdce – člověka s jasnou a přesvědčivou vizí národohospodářského a kulturně-společenského rozvoje, schopného nejen vnímat, posuzovat a inspirovat, ale především sjednocovat a podporovat efektivní rozhodování všech národních demokratických institucí v zájmu státu, jednotlivce a obrany jejich svobod. Jakékoliv obavy ze vzniku politické krise rozpadem současné vládní koalice jsou naprosto neopodstatněné.  Ba naopak.  Tuto situaci je třeba přijímat jako jedinečnou příležitost k obrodě národních politických, hospodářských a kulturně-společenských aspirací, a sjednocující výzvu k jejich úspěšnému dosažení. 

Lisabonská smlouva přináší zásadní změnu v charakteru EU a právního postavení ČR

Před Ústavním soudem  leží proto nesmírná odpovědnost  vůči budoucnosti našeho státu.

 

VÁCLAV KLAUS

           Na výzvu Ústavního soudu, učiněnou prostřednictvím soudce zpravodaje JUDr. Vojena Güttlera a doručenou mi dne 9. května 2008, sp. zn. Pl. ÚS 19/08; k návrhu Senátu Parlamentu České republiky na posouzení souladu Lisabonské smlouvy pozměňující Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společenství, sjednané v Lisabonu dne 13. prosince 2007 (dále jen "Lisabonská smlouva"), s ústavním pořádkem, učiněnému podle čl. 87 odst. 2 Ústavy České republiky; podávám ve lhůtě požadované ustanovením § 69 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, následující v y j á d ř e n í: Návrh Senátu vítám a ztotožňuji se s ním.Lisabonská smlouva mimo jakoukoli pochybnost významně mění charakter Evropské unie jako takové, a tím i právní postavení České republiky v jejím rámci. Proto je třeba posouzení souladu všech jejích ustanovení jednotlivě i v jejich celku s Ústavou České republiky, Listinou základních práv a svobod a s ústavním pořádkem České republiky vůbec věnovat mimořádnou pozornost. Rozhodnutí Ústavního soudu v této věci bude, a pravděpodobně dlouho zůstane, jedním z nejvýznamnějších a nejodpovědnějších v historii českého ústavního soudnictví.

 

 

Jedině Irsko má skutečnou demokracii !

TOMÁŠ ŠKEŘÍK

To, čeho se bály všechny evropské politické elity, se podařilo. Jedině Irové měli odvahu zeptat se lidí, zda jim Lisabonská smlouva,  bývalá Evropská ústava, či jak se tomuto dokumentu říká, něco vůbec říká, zda si náhodou nemyslí, že by bez ní mohli existovat. Odpověď zná, domnívám se i u nás, většina. Je to mnohosetstránkový text, který nelze ani přečíst, natož mu porozumět. A v tom to právě je, kdyby tento text byl na jednom listě a z jednotlivých bodů bylo patrno, co lidem může smlouva přinést či nikoliv, bylo by hlasování úplně o něčem jiném. To to skutečně ti lidé v Bruselu již nevidí? Žijí tam všichni odtrženi od svých zemí skutečně tak dlouho? (blog.idnes.cz, 13. června.)

RADOSTÍ BEZ SEBE NAD IRSKÝM "NO!" PŘIPOJUJI SVÉ VERŠOVÁNKY:

Pánům Evropanům

 

 JAROMÍR DLOUHÝ

Abych oslavit tu slávu
začnu pít jen irskou kávu.
Neboť mám velikou radost,
v Bruselu dostali zadost!
 
Jeden problém však nezanik,
že zase najdou nový trik:
změní název (obsah nikdy)
a půjdem do další bryndy.

Nechceme nový Protektorat Böhmen und Mähren!

IVANA HASLINGEROVÁ

Právě určitost a předvídatelnost postojů  vedoucích představitelů činila kdysi z ODS nepotopitelnou loď. Za současné ústupky koaličním partnerům platí nyní ODS obrovskou daň ve všech oblastech řízení státu. Nemá rozhodující vliv na zahraniční politiku, státní finance, obranu země ani na rozdělování evropských fondů a to, že premiér nedokáže za tyto nehorázné ústupky vymoci jeden jediný - zakázat ratifikovat Euroústavu II, je již opravdu věc hraničící s vlastizradou na našem národu. A nejen pan premiér, ale dokonce i Jan Zahradil, ano slyšíte dobře, ten až dosud neohrožený bojovník za národní stát, prohlásil, že  pokud  Kongres ODS nedovolí panu Topolánkovi ratifikaci Euroústavy II, vláda podá demisi a vyděšení delegáti mu na to prostě skočili. Tak se v listopadu loňského roku na pražském Žofíně stala událost, která naši zemi na desítky a možná stovky let definitivně uvrhla do náruče socialistického superstátu EU. Události, která vstoupí do učebnic dějepisu ne pod hlavičkou jednoho kongresu jedné strany, ale pod hlavičkou definitivní ztráty státní suverenity. Na tom Žofíně, kde se scházela tradičně intelektuální  elita a odehrávaly se tam proslulé národní besedy, na jedné z nichž Palacký pronesl památnou větu "Zhovadilost obecná nastane, byť by komunismus jen jedné generaci panovati měl". Je více než smutné, že na ratifikační listině Euroústavy II bude po staletí podpis pravicového politika. Není divu, že po vysvětlení Jana Zahradila, že pan Topolánek musel Euroústavu II podepsat, když ho nechaly ostatní státy včetně Velké Británie ve štychu a byli by jediní proti, se mezi novináři ozvaly hlasy typu: "Proboha, to je jako Hácha u Hitlera, ale ten čelil vojenské hrozbě, Topolánkovi ani ČR by přece Frau Merkel nic neudělala, naopak by je možná následovali další a naši politici by byli  hrdiny dne..." Lidé na ulicích té smutné listopadové noci klidně chodili z divadel a neměli ani zdání, co se právě v zářícím paláci Žofín odehrálo s jejich budoucím osudem. Ti lidé, z nichž nejméně  třetina chápala ODS jako modré světlo na konci rudo-oranžovo-zeleného tunelu. Kdo jiný než právě ona byla nadějí pro pravicové voliče?  V poslední době tento reformní patos stále rychleji vyprchával a bude trvat hodně dlouho, jestli vůbec toto poslední zklamání dokážou voliči překousnout. I když má velmi silnou voličskou základnu, nesmí se spoléhat, že tak tomu bude do nekonečna. Kličkování a změny postojů projdou levicovým stranám s nepozornými voliči. Inteligentní voliči ODS naopak toto vše sledují a vnímají velmi výrazně. A i kdyby překousli tento její postoj, historie již navždy zapíše do učebnic, že nás právě její politici zbavili státní samostatnosti. 

Momozte zachránit naši státní suverenitu!

Pan premiér v Lisabonu podepsal Euroústavu II, aniž na něj mířil Hitler své zbraně. Nyní zbývá již poslední naděje, která může zamezit ztrátě naší samostatnosti: Aby byla Lisabonská smlouva Českou republikou schválena (tzv. ratifikována), musí pro ni hlasovat alespoň 3/5 všech poslanců a alespoň 3/5 přítomných senátorů, tj. alespoň 120 poslanců a 49 senátorů (bude-li na zasedání přítomno všech 81 senátorů). V tabulce jsou shrnuty dosavadní postoje členů Parlamentu. Je smutné, že naši vrcholní politici nemají v této otázce jasno. Že jim je lhostejná ztráta naší suverenity a to jim ani nemusí Hitler hrozit válkou jako panu prezidentu Háchovi.

  Proti Spíše proti Nevíme Spíše pro Pro
Poslanecká sněmovna Bc.KonečnáKateřina

Ing. Páralová Alena

Mgr. Raninec Juraj

0 195 0 3
Senát Ing. Pakosta Petr 0 80 0 0

Svůj nesouhlas s ratifikací Lisabonské smlouvy již v sekci Přidejte se vyjádřilo 76 osob! Jste také proti? Přidejte se k nám a vložte svůj "podpis" na naše stránky!

Nová ústava evropské provincie Protektorát Čechy a Morava podle Lisabonské smlouvy

Preambule: My, občané Protektorátu Čechy a Morava (dříve Česká republika) v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, v čase zániku samostatného českého státu, plivajíce na všechny dobré tradice dávné státnosti zemí Koruny české i státnosti československé, odhodláni budovat, chránit a rozvíjet Protektorát Čechy a Morava jako závislou provincii Svazu evropských socialistických provincií (zkráceně také Unie), v duchu nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti býti poslušni nařízení byrokratů a věnovat svůj majetek na socialistické projekty, jako provincie evropského superstátu nesvéprávných, závislých občanů, kteří jsou si vědomi svých povinností vůči budování socialistické Evropy, jako závislá a nedemokratická provincie, založená na úctě k právům byrokratů a na zásadách politické korektnosti, jako součást rodiny evropských nesvobodných národů, odhodláni společně opustit a zničit zděděné národní, přírodní a kulturní, hmotné a duchovní bohatství, plivajíce na legionáře a odbojáře, kteří položili životy za nezávislost českého státu ve dvou světových válkách, odhodláni pošlapat všechny osvědčené principy právního státu, prostřednictvím svých svobodně zvolených zástupců přijímáme tuto Ústavu provincie Protektorát Čechy a Morava (dříve Česká republika).

Reformní smlouvu ratifikujme...

 až s námi bude EU jednat jako rovný s rovným

IVANA HASLINGEROVÁ

Přestože jsem se ke Kongresu ODS již nechtěla vracet ani v myšlenkách a snažila jsem se na to vše smutné, co se tam odehrálo, nemyslet a zabývat se kulturními akcemi a ekonomickými konferencemi, nemohu nereagovat na článek Jana Bartoně Mnichovanský kongres je hrubá lež, v němž se snaží do detailu vyvracet můj článek: Kongres ODS definitivně schválil ztrátu české samostatnosti. Vytýká mi, že jsem si dovolila kritizovat pana Topolánka, že na Kongresu nenastínil, jak chce konečně začít jednat jako rovný s rovným s vyděračskou vládní koalicí, že nedal naději, že v budoucnu bude alespoň z části naplňována Modrá šance, že neujistil, že není nadobro zamítnuta vlajková loď ODS – rovná daň, kvůli níž vyhrála ODS volby a která se tak osvědčila u jeho tolik proklamovaného přítele Dzurindy, a že se jasně nepostavil proti ratifikaci Evropské reformní smlouvy. Zastává se ho, že nemohl jednat jinak, a vytýká mi, že jsem zřejmě nesledovala povolební vyjednávání, když něco podobného po něm mohu požadovat, že nevím, že ODS dostala „pouhých“ 36 % hlasů. Samozřejmě, že to vím. Koaliční kompromis však musí být akceptovaný nejen druhými partnery, ale i ODS.  Nenávistný Paroubek by přece volil třeba Marťana a jde jen o to, zda se pro něj nalezne dostatek hlasů. Proto měli být zelení a lidovci zavázáni, že pro Marťana ruku nezvednou. Naši politici měli  v Lisabonu přinejmenším podpis Euroústavy II podmínit tím, až s naší republikou bude jednat EU jako rovný s rovným. Až naši zemědělci dostanou dotace jako francouzští, až budeme mít volný pohyb pracovních sil, až budeme moci zase pěstovat cukr, víno a dobytek podle svých vlastních představ atd., atd…Nesouhlasím s tvrzením pana Bartoně, že odchod Václava Klause z čela ODS v roce 2002 a nástup Topolánka ODS jednoznačně pomohl.  

Kriticky k  ratifikaci nové  Evropské ústavní smlouvy

 MGR. PETR BAHNÍK

Jakkoli lze pochopit, že nutnost koaličních a parlamentních kompromisů často znemožňuje pravicovým politikům bezezbytku splnit očekávání jejich voličů, přece je třeba připomenout, že zde jsou hodnoty a statky, jichž se pravice nikdy a za žádných okolností nemůže vzdát beze ztráty vlastní tváře. K těmto hodnotám patří na prvém místě obhajoba svobod a Ústavou garantovaných práv občana a jeho státu.Aktuální hrozbu pro tato práva a svobody dnes představuje zejména tzv. antidiskriminační legislativa, nepokrytě vnucovaná vedením EU všem jejím členským státům, a to pod pohrůžkou zavedení ekonomických a politických postihů proti těm zemím, jejichž vlády by nebyly ochotny zmíněnou legislativu přijmout. Tato legislativa, tak jak je známa ze zahraničí, ale i v té podobě, jak byla navržena v ČR, obsahuje přitom prvky, které zásadním způsobem mění pohled na individuální i skupinová práva, právo vlastnické, ba i samotný právní řád. Masivní úsilí vyvíjené orgány EU k prosazení této více než diskutabilní legislativy musí u politicky myslících lidí vzbuzovat obavy popř. i  pochybnost o správnosti současného nasměrování celého evropského integračního procesu. Vyzýváme proto české pravicové politiky, aby statečně hájili nedotknutelné hodnoty svobody proti současným hrozbám, vyjádřili podle svých možností zřetelný odpor proti chystanému antidiskriminačnímu zákonu a ve světle výše zmíněných skutečností se kriticky postavili i k otázce ratifikace Evropské ústavní smlouvy. Jsme přesvědčeni, že česká pravice právě toto občanům naší země dluží a toto se od ní právem očekává. 

Evropská unie – Cesta do otroctví

MICHAL ŠILHÁNEK

„Zřídka se stává, že by se svoboda jakéhokoli druhu ztratila celá naráz“ (David Hume) aneb věnováno eurofanatikům všech stran. Stejně tak jako Friedrich A. Hayek varoval před všude rozpínajícím se socialismem, tak dnes musíme varovat před všude rozpínající se Evropskou unií. Evropská unie se měla stát světovým konkurentem USA a dalších velkých mocností. Sledujeme-li situaci pozorně zjišťujeme, že se něco takového vůbec neděje. Proč tomu tak je? Dle mého názoru je odpovědí několik a myslím si, že jako určitá „příručka“ nám může posloužit právě Hayekova kniha "Cesta do otroctví". Říkáte si co má socialismus společného s EU? Více než si myslíte! Velká utopie. Tak zní název druhé kapitoly výše zmíněné knihy. Tak jako socialismus, absolutní rovnost, stejné platy tak i sjednocená Evropa tzv. Evropská supervelmoc je jednou velkou utopií. Socialisté se domnívají, že cesta k prosperitě vede jen přes silné zásahy státu do ekonomiky a  dlouhodobé plánování. Bude-li současné směřování pokračovat i nadále, domnívám se, že skončíme u onoho „nevyhnutelného“ plánování a dalších souvisejících jevů jako je postupná ztráta vlastní svobody. Politika Evropské unie v současné chvíli směřuje spíše k plánování a různým regulacím. Tak se ptám sám sebe co společného mají pojmy plánování a demokracie? Evropská unie přece není ústavem pro nesvéprávné občany. Každý ví, co je pro něj nejlepší.Evropská unie není na dobré cestě jak se stát konkurenceschopným světovým hráčem. V současné chvíli je otázka zda setrvat v EU nebo zvažovat odstoupení nasnadě. Přikláním se k postupnému rozpuštění EU. Nechť státy, které mezi sebou chtějí volně obchodovat, uzavřou smlouvy bilaterální či multilaterální. 

Těžká hodina proevropských intelektuálů

TOMÁŠ HAAS, PORADCE PREZIDENTA REPUBLIKY

Nemá to „proevropský intelek tuál“ lehké. Není to pro něho příjemná podívaná. O budoucnosti Evropy a o dalším osudu Evropské ústavy se začíná skutečně diskutovat dokonce i v Evropě. Podle bývalého německého presidenta  Roman Herzog   Unie vyústila v nepřehledný mix pravomocí a nejasných kompetencí. Varuje nás, že Evropská ústava, o jejímž „vzkříšení“ probíhá právě diskuse, neřeší ani evropské problémy, ani demokratický deficit Unie a ohrožuje samu podstatu demokracie členských států. President Klaus hovoří o stejných problémech a úskalích Evropské ústavy, Evropské unie a evropské i naší vlastní „domácí“ demokracie již léta. Snaží se vést dialog a diskusi k těmto zásadním otázkám.  Bohužel byla taková diskuse u nás odmítána a prohlašována za cosi nevítaného, nebezpečného a nepřijatelného. Jak si takovou diskusi představuje „proevropský intelektuál“ naznačil Jiří Pehe v článku "Hvězdné chvíle českých eurokverulantů" (Právo, 24.1.2007). Přesvědčuje nás, že jediným přijatelným postupem pro Českou republiku je neremcat a držet ústa a krok, jinak nás naši evropští partneři brzo pošlou na vedlejší kolej. A Klausovi a jeho článkům a projevům je podle něho nutno  nevěnovat přílišnou pozornost, jeho názory na adresu EU nikdo v Evropě nebere příliš vážně. Dejte si pozor, pane Herzogu, pane Klausi a další, můžete se vám stát, že většina „proevropských intektuálů“, bude vámi prostě unavena a nebude se jim zdát, že dává smysl s vámi polemizovat. 

 

 "Sjednocená Evropa je klasickým utopickým projektem, pomníkem marnivosti intelektuálů, programem, jehož nevyhnutelným údělem je krach..."  Margaret Thatcherová

Jednotná euro-historie

 JAN PETRŮJ, PORADCE PREZIDENTA REPUBLIKY

Evropští ministři školství budou zanedlouho diskutovat o společné učebnici dějepisu pro všechny členy EU. S touto novinkou přišla německá ministryně školství Anette Schavanová. A tak se můžeme těšit, že se našim ratolestem (pokud všechno dobře dopadne) dostane vzdělání dle zásad správného Evropanství. Jedna Unie, jedna  minulost, jedna učebnice. Vydání knihy budou předcházet jistě zajímavé okamžiky. Už samotné výběry jednotlivých názvů či délky kapitol z dějin 20. století budou pro žáky poučné. Doporučuji debatu historiků vysílat živě v odpolední čas, aby si dítka mohla uvědomit, jak vlastně všichni historici zemí EU mají na věc jednotný názor – ten EUropanský. Němec chce kapitoly o druhé světové válce poněkud zkrátit, Brit a Francouz zase prodloužit, v rohu místnosti sedícímu Čechovi všichni svorně vysvětlují, jak že to s tím Mnichovem vlastně bylo… Výklad pojmů bude celkem obsáhlý, vždyť vysvětlit, co a k čemu že je ta Společná zemědělská politika, Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci, kvóty, nařízení, směrnice a jejich implementace nebude vůbec jednoduché…Výsledek bude stát jistě za to. Pokud jednotná, standardizovaná euro-minulost uspěje, mnoho historických témat a otázek z hodin dějepisu zmizí. Naše ratolesti tak budou mít ve škole více volného času a zbude jim i nevyužitá mozková kapacita. Tento potenciál mohou zúročit ve studiu nějaké encyklopedie, kde si vyhledají a vtisknou v paměť význam slova absurdita. Budou ho ve svém životě euro-občana rozhodně potřebovat.

Jednotné evropské dějiny už tady jsou!

TOMÁŠ HAAS, PORADCE PREZIDENTA REPUBLIKY

Evropa se dnes už n ehlásí k čtyřem otcům Evropského hospodářského společnství (EHS), Konrádu Adenauerovi, Alcide de Gasperimu,  Robertu Schumanovi a Ludwigu Erhardtovi, ale prohlašuje za své"zakladatele" dva evropské federalisty - Jeana Monneta, francouzského socialistu a Altiera Spinelliho, italského komunistu, pro kterého byl celoživotní inspirací Stalin, a po kterém je pojmenována nová budova Evropského parlamentu. Nehlásí se už ani k EHS, ta je zapomenuta a nahrazena ideou Evropské integrace. Altiero Spinelli, se stal komunistou na konci prvé světové války, až do své smrti věřil že komunismus bude odpovědí na nacionalismus evropských států. Byl uvězněn Mussiliniho režimem a v roce 1943 na ostrově Ventotene sepsal tzv. Ventotene manifestv němž mj. vyjádřil přesvědčení:„Podniky s větším množstvím investovaného kapitálu, nebo větším množstvím zaměstnanců, a které mají dostatečný význam na to, aby mohly ovlivňovat rozhodování státních orgánů…  musí být znárodněny“.  „Soukromé vlastnictví musí být zrušeno, omezeno, upraveno, rozšířeno: podle situace a bez ohledu na princip. Linie v tomto směru může být lehce vložena do procesu formování evropského ekonomického života osvobozeného od nočních můr militarismu a národní byrokracie. Racionální myšlení musí nahradit iracionalitu dokonce i ve vědomí dělnické třídy“. Otázka, která musí být vyřešena jako první, jinak je pokrok jen pouhou iluzí, je definitivní zrušení rozdělení Evropy na národní, suverénní státy. Jo Leinen, ano, ten Leinen, který nás ujišťoval, že nám náš president vypráví pohádky, když „straší“ evropským superstátem,  prohlásil: „První evropská ústava je důležitým ale ne konečným krokem evropské integrace“.Evropská komisařka, Margot Wallström u příležitosti návštěvy v Terezíně pronesla projev, v němž pravila: "Příčinou druhé světové války jsme, jak říká paní komisařka, my všichni, všechny národy Evropy, Viníkem je naše "nacionalistická hrdost" a "mezinárodní rivalita v touze po bohatství a moci". Její projev by se mohl stát jednou z kapitol těch nových Evropských dějin.

Evropskou ústavní smlouvu nepotřebujeme

ONDŘEJ ŠLECHTA – AUTOR JE ŠÉFREDAKTOREM WWW.EPORTAL.CZ

Spolková republika Německo, která od počátku letošního roku předsedá Evropské unii, hodlá hrát roli jakéhosi „moderátora“ v procesu oživování tzv. evropské ústavy. Ústava je nejvyšším právním aktem suverénního státu. Chce-li Evropsk á unie skutečně ústavu, pak je evidentní, že se chce zároveň i stát jakýmsi„státem“. Různé mezinárodní organizace, ať jde o NATO, OSN, či třeba Červený kříž, jistě své dokumenty, popisující jejich činnost a poslání, mají, o ústavě se ovšem v tomto případě nedá mluvit. Měli bychom chtít, aby se EU stala „státem“? Pokud si myslíme, že je lepší, aby náš právní řád přímo podléhal neovlivnitelné evropské jurisdikci, pokud se chceme zbavit zbytků státní suverenity a zbytků oblastí, ve kterých mají naši volení zástupci „volnou ruku“, potom asi ano. Pak se ale nabízí otázka, jaký měly smysl desítky let bojů za svobodu a národní suverenitu, když se o tyto cenné věci dnes připravujeme sami, dobrovolně,„demokraticky“ (demokratickou cestou zrušil také demokracii např. Adolf Hitler). Stejně, jako byl odpor k socialistickému zřízení označován za nesmyslný, jeho nositelé označováni za zpátečníky a reakcionáře, existuje i dnes snaha kritické názory na současnou evropskou integraci karikovat, bagatelizovat a označovat za nesmyslné, protože „jednotná Evropa“ je přeci „historická nezbytnost“. Evropa rozhodně žádnou „ústavu“ nepotřebuje, protože její případné přijetí by znamenalo obrovský krok zpět. Našim cílem by měla být co největší decentralizace politické moci, protože jen ta skutečně odpovídá realitě evropského geopolitického prostoru a zájmu evropských národů. Jakákoli snaha přesouvat pravomoci jednotlivých národních vlád do jednoho centra znamená návrat k nedemokratickému rozhodování „shora“ nevolenou elitou a s tím si Evropa již několikrát prožila své. Poučí se tentokrát ? 

Brusel za nás již dnes dnes rozhoduje o všem

TOMÁŠ HAAS, PORADCE PREZIDENTA REPUBLIKY

Brusel za nás již dnes dnes rozhoduje o všem, od klíčových zákonů, které musí být v souladu s „legislativou Evropské unie“, až po závazné předpisy, které dokazují dojemnou péči Evropských byrokratů o každý detail výzdoby našich domovů - například ten, který, „S ohledem na Smlouvu o založení Evropském společenství“, stanovuje, jaká část těla keramické ovečky má být pokryta  „pleteninou, která představuje ovčí rouno“, kolik keramických ovčích nožiček zůstane viditelných, aby stále šlo o „výrobek z keramiky, který je v podstatě určený pro vnitřní výzdobu domovů“, a bylo úředně Bruselem potvrzeno, že „ nemá užitnou hodnotu a je zcela určen k okrasným účelům; není v podstatě určen k zábavě osob, a proto nemá povahu hraček.“Na mou duši nelžu, příslušné nařízení Evropské komise č. 1462/2006 můžete na vlastní oči spatřit na stránce

 http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/site/cs/oj/2006/l_272/l_27220061003cs00130014.pdf

i s fotografií regulované, ale šťastné, politicky korektní evropské ovečky – nehračky. Nehrajte si s ovečkou, není v podstatě určena k zábavě osob.

Jsou to paradoxy, pane Paroubek

Na pracovní návštěvě Dolního Ra kouska v St. Pöltenu prezident republiky Václav Klaus převzal od zemského hejtmana Erwina Prölla Cenu za evropskou regionální integraci - ERI Prix. V sídle Dolnorakouského zemskému domu se po té zapsal do Zlaté knihy Dolního Rakouska  v dolnorakouském zemském sněmu přednesl přednášku na téma: "Evropa rok po rozšíření - současné a budoucí výzvy". Zemský hejtman Dolního Rakouska Erwin Pröll uspořádal na jeho počest slavnostní oběd. Po obědě si prohlédl zemskou výstavu, prošel se anglickou zahradou a prohlídkou Dürnsteinu  návštěvu  v Dolním Rakousku ukončil. Při čtení této zprávy  se mi bezděky vybavila věta ze hry pana Havla "Jsou to  paradoxy, pane Vaněk". Zatímco náš premiér se   bojí pana prezidenta pouštět do ciziny, aby nedej Bože něco jeho milované Evropské unii neprovedl a socialistická vláda ho pokládá za euroskeptika, v sousední zemi ocení jeho přístup k evropské integraci...

Evropa nikdy nebude USA

CARL HODEK, USA

Pokud se  týče Euroústavy, nic jiného jsem neočekával než zamítnutí. Dát v celé Evropě něco "dohromady," aby se to podobalo Spojeným Státům Americkým, je absolutní a holý nesmysl! Osoby, které si to tak přejí, by měly projít nejdříve tak 1-2 roky Bohnicemi! Českoslovaneská Republika hned po roce 1989 měla usilovat o to, aby se stala druhým Švýcarskem. Když se Slováci chtěli odpojit, budiž! Čechy s Moravou byly, a stale jsou, i bez nich viditelným srdcem celé Evropy. Každý student zeměpisu ví, že mapa Evropy zřejmě nelze změnit! 

96,9 % Němců v anketě Bildu je proti ústavě EU!

Na tomto výsledku se sho dlo 390 694 čtenářů německého listu Bild. Jen 3,1 procent s ústavou souhlasilo. Výsledky ankety provedené agenturou TED pro Bild a společnost RTL alarmovaly politiky. Generální tajemník CDU Volker Kauter řekl deníku Bild: „EU nemůže pokračovat tak jako doposud. Evropa se musí více zajímat o skutečné starosti lidí.“ Německý kancléř Gerhard Schröder (SPD) bude na summitu EU za 14 dní podporovat „základní debatu“ o tom, jak musí vypadat nové směřování evropské politiky: „Musíme si ujasnit, jakou Evropu chceme.“ K takovému stanovisku patří, zda má Brusel regulovat vše – od řidičského průkazu až po pitnou vodu. Dnes mluvil kancléř Schröder s francouzským  presidentem Jacquesem Chiracem a 13. června bude mluvit s britským premiérem Tonym Blairem o dalším postupu. Ve Velké Británii hrozí další špatný krok: Po „NE“ Francouzů a Nizozemců bude Blair pravděpodobně muset plánované referendum zastavit. Po tomto výsledku se stále silněji ozývá také volání Němců po oficiálním referendu. Expert pro Evropu ze strany CSU Gerd Müller varuje že toto NE čtenářů Bildu říká jasně: "Evropa se nemůže stavět seshora dolu." Také v Bruselu se objevují velké starosti nad výsledky ankety Bildu. Delegátka EU Silvana Koch-Mehlin (FDP) uvedla: "Naše hlavní úloha musí být aby se občanům srozumitelně objasnila evropská politika." K tomuto se přidává také Karl-Heinz Florenz (CDU), šéf ochrany životního prostředí v Evropském parlamentu: "Tento výsledek je alarmující a ukazuje, že v národě panuje velký strach před Bruselským molochem"   (převzato z Bild t-online)

Václav Klaus: "Současná evropská ústava je věcí minulosti"

 Francouzské referendum, respektive jeho výsledek, zřetelně obnažilo hluboký příkop, který existuje mezi evropskými politickými elitami a občany jednotlivých evropských zemí. Evropská ústava v této verzi je věcí minulosti. Úsměvné pokusy některých evropských politiků tvářit se, jako kdyby to pravda nebyla a výsledky referenda v druhé největší zemi Evropy bagatelizovat, jsou marné a zcela zbytečné. Naplnily se mé nejhorší obavy, že svou přehnanou ambiciózností evropská ústava nepřispěje ke sjednocení Evropy, ale že naopak proces evropské integrace poškodí. Tato moje obava, o které jsem dlouhou řadu let a často mluvil, se bohužel naplnila a to není pro nikoho z nás žádným vítězstvím.

Bez euroústavy se klidně obejdeme

ALEŠ PIVODA

Žádné klady na textu evropské ústavy, kterou v minulých dnech odmítli voliči ve Francii i v Nizozemsku, nevidí poslanec Evropského parlamentu Vladimír Železný. "Ústavu si nikdo neobjednal, žádní občané, žádné vlády, žádné parlamenty, byl to čirý vynález technokratů z Evropské unie," řekl v úterý během online diskuse na portálu tiscali.cz. Právě eurokraté se podle Železného pokusili přesvědčit obyvatele Evropy, že bez ústavy nemohou žít. „To, co Evropa potřebuje, je však otevřená spolupráce, která by vedla k dynamickému ekonomickému rozvoji a nikoli k přeregulované stagnaci,“ soudí Železný.Jeden z dalších záporů ústavy spočívá podle jeho mínění v tom, že mění ve více než 70 procentech hlasování z jednomyslného na většinové. "Tím mizí možnost členských států říci ne," poznamenal Železný s konstatováním, že "Evropský parlament je komický orgán, jehož rozhodnutí má pouze poradní charakter, zatímco rozhoduje skupina vyvolených, avšak nezvolených". K domácí politické scéně poslanec mimo jiné řekl, že ODS se volebními preferencemi blíží ke svému stropu, který Železný odhaduje na 38 procent. Tento podíl však nestačí k tomu, aby sestavila vládu. Reagoval tak na otázku, zda uvažuje založit novou pravicovou stranu. "Tady je prostor pro skutečně alternativní stranu pravého středu, která nebude mechanickým opakováním ODS nebo ´druholigovou´ ODS, ale přijde s originálním a atraktivním politickým programem," uvedl. Řešením není podle něho "nahnat všechny oponenty levice a komunismu do jednoho houfu", ale vytvořit silný blok. Železný také ani nepotvrdil, ani nevyloučil svou kandidaturu ve volbách do Poslanecké sněmovny v příštím roce. "Zatím nevím, zda budu kandidovat," řekl. Železný si jak přiznal, váží čtvrtého místa mezi „největšími padouchy“ v anketě o největšího Čecha. "Kdosi mi říkal, že jsem v těsné blízkosti Václava Klause. V tom případě si toho moc vážím a je to pro mne pocta," řekl na dotaz jednoho z účastníků online rozhovoru. "Kéž bychom měli tak pracovitých, schopných a inteligentních padouchů, jako je Václav Klaus, v této zemi více," poznamenal Železný.

Jan Zahradil: "Evropa získala novou šanci"

Paroubkova vláda odmítá vzít na vědo mí skutečnost, že další ratifikace euroústavy ztratila smysl. Její zamítnutí ve francouzském referendu způsobilo, že podle platného evropského práva je euroústava neplatná. ODS proto neumožní zbytečnou ratifikaci právně neplatného dokumentu a vyzývá vládu, aby zastavila všechny aktivity, s ratifikací související. Po francouzském referendu získává EU novou šanci na hledání takové své podoby, která bude lépe odpovídat výzvám 21. století. Proto francouzské "ne" neznamená žádnou krizi evropské integrace, ale je naopak příležitostí k novému začátku. Vláda musí přestat za euroústavou skrývat svou programovou prázdnotu a musí začít řešit skutečné problémy této země. Desítky milionů na kampaň o euroústavě je nutno využít prospěšnějším způsobem. Zamítnutí tzv. euroústavy referendem ve Francii ukázalo, že tato smlouva byla vytvořena uspěchaně, bez širší reflexe současného evropského vývoje, že byla vytvořena pouze politickými elitami a pro politické elity, že nebyla schopna oslovit veřejnost a přiblížit jí současnou evropskou realitu a že vedla evropskou integraci směrem, který nebyl nadále udržitelný. Zamítnutí euroústavy neznamená žádnou katastrofu. Představuje naopak novou šanci na takové uspořádání EU, které bude lépe vnímat nové výzvy 21. století, než dosavadní centralistická, unifikační a federalistická šablona, která je dnes již překonána. Stávající evropské smlouvy zůstávají v platnosti, podle nich je nyní euroústava neplatná a nelze s ní nadále pracovat. Proto považujeme za bezpředmětné, aby se ČR dále věnovala její ratifikaci.

Antonio Martino: "Politici nesmějí ve jménu svobody využívat prostředky omezující svobodu"

IVANA HASLINGEROVÁ

Liberální institut v Praze udělil "Výroční cenu Liberálního institutu" italskému ministru obrany a presidentu Montplerinské společnosti Antoniu Martinovi. Pan ministr se tak stává nositelem této prestižní ceny po  Gary Beckerovi (1995), Miltonu Friedmanovi (1997), Rogeru Douglasovi (1998), Hansi Tietmeyerovi (1999), Grigoriji Javlinském (2000) ,  Michaelu Novakovi (2001), Jamesi Buchananovi (2002) a  Pascalu Salinovi (2003). Co jméno, to světově proslulá osobnost ekonomického a politického života.

"Profesor Martino umí ekonomicky analyzovat politické problémy. Všichni jsme si již zvykli na to, že se většina ekonomů staví kriticky nebo alespoň velmi rezervovaně k aktivitám našich volených zástupců – politiků – a jimi jmenovaných úředníků. Většina ekonomů příchodem do politiky rétoriku změní. Není totiž příliš obvyklé, aby do vlastních řad stříleli i samotní politici, zejména ti výše postavení. V tomto směru je Antonio Martino výjimkou. Ani po svém vstupu do vysoké politiky v polovině devadesátých let minulého století nic neubral na ostrém tónu, kterým komentuje italskou hospodářskou a ekonomickou realitu. Možná právě naopak.  Střílí i do vlastních řad a ostře komentuje hospodářskou realitu. Zastává Hayekovskou myšlenku, že i dobré úmysly centrálních plánovačů vedou ke špatným výsledkům," říká Jiří Schwarz při předání ceny profesoru Antoniu Martinimu

Antonio Martino získal cenu podle slov presidenta Liberálního institutu Jiřího Schwarze za přínos k rozvoji liberálního myšlení a naplňování idejí svobody, soukromého vlastnictví, konkurence a vlády zákona v praxi. Jiří Schwarz podtrhl mj., že  Martino studoval  v letech 1966-68 u Miltona Friedmana na universitě v Chicagu, v roce 1976 se stal profesorem ekonomie, v roce 1992 řídil katedru politických dějin a stal se zakládajícím členem Forza Italia, posléze  ministrem obrany za Berlusconiho vlády.

"Čtu-li vaše knihy, nepřipadám si jako Marťan a proto si Vás poslechnu s velkým zájmem. Líbí se mi, že nesnesete žádné kompromisy a slova  "svoboda", "prosperita" a "bezpečnost" mají u Vás ten správný obsah," říká Mirek Topolánek profesoru Martinimu

Předseda nejsilnější politické strany u nás Mirek Topolánek si ve své zdravici profesoru Martinimu posteskl, že ještě po patnácti letech neumíme využívat politickou svobodu s odpovědností. Stále nám nedochází, že za svobodu neseme plnou odpovědnost sami. Naši bezpečnost ale musíme řešit se státy euroatlantických civilizací...>>>

V Německu by referendum skončilo s jasným "NEIN"

GEORGE BLAHA, EXKLUSIVNÍ ZPRAVODAJ REVUE FRAGMENTY Z MARKGRÄFLERLAND, NĚMECKO

Na začátku osmdesátých let, kdy nebylo na spojeni s NDR ani pomyšleni, rozhodli spojenci, že silné Německo se musí oslabit tím, že pomůže ostatním státům v Evropě - samozřejmě spojencům Francii a Velké Británii. Tak vznikla v dobách ještě hlubokého okupování Německa Maastrichtská dohoda -  základ k EU. A proto je platební systém v EU tak nevyvážený - Němci platí téměř pětkrát tolik co Francie a Británie ještě o třetinu méně než Francie.(!!!) Němci musí zaplatit prakticky celé EU.  V té době měli ještě výčitky svědomí, byli hospodářsky velmi silní a lidem se dařilo  velice dobře, takže s tím souhlasili.  Pak se ale stalo něco, s čím nikdo tenkrát nepočítal - v roce  1989 padl komunismus a k Německu se připojilo NDR. Pro Německo to znamenalo obrovské finanční zatíženi, již k tak velkému daňovému zatížení připočteno 7 %  jako "příplatek solidarity s NDR!!!" A to platí každý taxikář, uklizečka či profesor každý měsíc už od roku 1989! Toto dvojité zatíženi a kombinace s nesmyslným sociálním státem a s levnými pracovními silami z východu způsobily, že Němcům definitivně klesla životní úroveň, klesly reálné platy a kupní sila atd. To není výmysl, ale ekonomy podložená skutečnost.  Po zavedení eura se v Německu všechno oficiálně přepočítávalo v poměru k marce 1:1,9583. Ve skutečnosti ale došlo k takovému zdražení, že ceny v Eurech se rychle zvedly na nominální hodnoty cen v markách. Všichni Němci by si přáli referendum, aby to vládě konečně ukázali, neboť nemají žádnou jinou možnost protestovat či vyjádřit  nesouhlas. BUĎTE SI NAPROSTO JISTI, ŽE NĚMCI BY ŘEKLI V REFERENDU, KDYBY JIM HO OVŠEM VLÁDNOUCÍ SOCIALISTÉ POVOLILI, JASNÉ "NEIN" NEJEN EUROPSKÉ ÚSTAVĚ, ALE CELÉ EU!...>>>

Anthony Coughlan: "Proč říkám NE Evropské ústavě"

JIŘÍ PANCÍŘ

Centra pro ekonomii a politiku (CEP) uspořádalo velmi netradiční seminář. Byl první, jehož jednací řečí byla pouze angličtina a v němž moderátor, president Václav Klaus, představil jediného řečníka Anthony Coughlana, docenta sociálních politických věd na Trinity College z Baile Átha Cliathu z Irska. Ten uvedl své námitky k tzv. Euroústavě, které nedávno vyšly v knižní formě pod názvem „Řekněme své ano nebo ne Evropské ústavě“ i v naší zemi spolu s předmluvou Václava Klause. Anthony Coughlan se zaměřil především na „deset malých a jednu velkou věc, které změní smlouva zakládající Evropskou ústavu“. Podle jeho slov jde zejména o zrušení více než 70 možností, kdy jednotlivé státy mohly vetovat rozhodnutí Unie. Přitom přes polovinu těchto zrušení se týká nových oblastí zákonodárství EU, tedy oblastí, o nichž s nově přistupujícími zeměmi vůbec nebylo jednáno. Ústava poskytne 25 soudcům soudního dvoru EU moc vložit se do rozhodování o lidských a občanských právech jednotlivých zemí. Tím se mezi občany a nejvyšší rozhodovací moc vloží další vrstva advokátů a soudců, kteří budou rozhodovat o občanských právech. Přijetí nové ústavy bude podle Coughlana znamenat, že tvorba zákonů se v mnoha oblastech posune od jednomyslnosti k většinovému hlasování závislém na konsensu 25 presidentů či premiérů, aniž se bude k jejich schválení bude v jednotlivých zemích vyžadovat hlubší právní rozbor. Ústava také zvýší nebezpečí extrémně levicových principů, které povedou k povinnému regulování veškerého života 450 milionů občanů. Za nejzávažnější důsledek navrhované Ústavy lze pokládat právní zničení Evropské unie a Evropské komunity a jejich nahrazení novou Unií, která sice bude mít stejný název, ale ve skutečnosti bude mít formu nadnárodní Evropské federace. Tím bude existujícím členským státům přiřčena role provincií ...>>>

Fanatici euroústavy chtějí opustit parlamentní demokracii

IVANA HASLINGEROVÁ

Nedávno vyzval předseda Poslanecké sněmovny parlamentu ČR Vladimír Zaorálek presidenta republiky Václava Klause k věcné debatě o evropské ústavě. Je s podivem, že mu ušlo, že pan president tuto debatu jako první u nás veřejně inicioval již dávno a soustavně ji vede. Asi je to tím, že nevede jednorázové a okázalé duely, ale živé diskuse s občany, studenty i odborníky.

Velká aula Filosofické fakulty University Karlovy byla již půl hodiny před  příchodem Václava Klause nabita k prasknutí a mnoho studentů ještě na poslední chvíli pročítalo knížku "Řekneme své ano nebo ne evropské ústavě", kterou vydalo Centrum pro ekonomiku a politiku, aby mohlo klást řečníkovi důkladné otázky

Jednou z takových debat byla přednáška na téma "Ano či ne evropské ústavě" na Filosofické fakultě University Karlovy (FFUK), na kterou ho na návrh studentů politologie pozval děkan fakulty.

 Veřejná debata o evropské ústavě u nás, ale i ve zbytku Evropy, je podle nejhlubšího přesvědčení presidenta Klause pouze vrcholem ledovce a daleko hlubšího sporu dvou názorových proudů, v nichž jde o konflikt dvou odlišných světonázorů a dvou různých pohledů na svět: Její dominantní proud říká chceme Evropskou ústavu. "Paralelně s tím existuje v dnešní Evropě i opačný proud,který to vidí úplně jinak a odmítá Evropskou ústavu. Není žádným tajemstvím, že jeho názory a postoje zastávám i já," uvedl Václav Klaus a dodal: "Čím se liší evropská ústava od americké? Americká je v principu brzdou  na chování vlády a státu, je výčtem brzdiček, aby stát mohl s člověkem něco dělat. V Evropě jde naopak o povolení státu dělat něco s jeho lidmi. To je jádrem sporu a já jsem vždy pro tu  brzdu. Snad každý vidí, že svoboda, demokracie a tržní uspořádání se zrodily současně jako stát a jsou spolu nerozlučně propojené.Kdyby v ústavě alespoň stálo, že rozhoduje celý Evropský parlament, ale ono rozhoduje jen 25 ministerských rukou. Zastánci euroústavy tak chtějí opouštět parlamentní demokracii."..... >>>

Bez euroústavy se klidně obejdeme

ALEŠ PIVODA

Žádné klady na textu evropské ústavy, kterou v minulých dnech odmítli voliči ve Francii i v Nizozemsku, nevidí poslanec Evropského parlamentu Vladimír Železný. "Ústavu si nikdo neobjednal, žádní občané, žádné vlády, žádné parlamenty, byl to čirý vynález technokratů z Evropské unie," řekl v úterý během online diskuse na portálu tiscali.cz. Právě eurokraté se podle Železného pokusili přesvědčit obyvatele Evropy, že bez ústavy nemohou žít. „To, co Evropa potřebuje, je však otevřená spolupráce, která by vedla k dynamickému ekonomickému rozvoji a nikoli k přeregulované stagnaci,“ soudí Železný.Jeden z dalších záporů ústavy spočívá podle jeho mínění v tom, že mění ve více než 70 procentech hlasování z jednomyslného na většinové. "Tím mizí možnost členských států říci ne," poznamenal Železný s konstatováním, že "Evropský parlament je komický orgán, jehož rozhodnutí má pouze poradní charakter, zatímco rozhoduje skupina vyvolených, avšak nezvolených". K domácí politické scéně poslanec mimo jiné řekl, že ODS se volebními preferencemi blíží ke svému stropu, který Železný odhaduje na 38 procent. Tento podíl však nestačí k tomu, aby sestavila vládu. Reagoval tak na otázku, zda uvažuje založit novou pravicovou stranu. "Tady je prostor pro skutečně alternativní stranu pravého středu, která nebude mechanickým opakováním ODS nebo ´druholigovou´ ODS, ale přijde s originálním a atraktivním politickým programem," uvedl. Řešením není podle něho "nahnat všechny oponenty levice a komunismu do jednoho houfu", ale vytvořit silný blok. Železný také ani nepotvrdil, ani nevyloučil svou kandidaturu ve volbách do Poslanecké sněmovny v příštím roce. "Zatím nevím, zda budu kandidovat," řekl. Železný si jak přiznal, váží čtvrtého místa mezi „největšími padouchy“ v anketě o největšího Čecha. "Kdosi mi říkal, že jsem v těsné blízkosti Václava Klause. V tom případě si toho moc vážím a je to pro mne pocta," řekl na dotaz jednoho z účastníků online rozhovoru. "Kéž bychom měli tak pracovitých, schopných a inteligentních padouchů, jako je Václav Klaus, v této zemi více," poznamenal Železný.

Jan Zahradil: "Evropa získala novou šanci"

Paroubkova vláda odmítá vzít na vědomí skutečnost, že další ratifikace euroústavy ztratila smysl. Její zamítnutí ve francouzském referendu způsobilo, že podle platného evropského práva je euroústava neplatná. ODS proto neumožní zbytečnou ratifikaci právně neplatného dokumentu a vyzývá vládu, aby zastavila všechny aktivity, s ratifikací související. Po francouzském referendu získává EU novou šanci na hledání takové své podoby, která bude lépe odpovídat výzvám 21. století. Proto francouzské "ne" neznamená žádnou krizi evropské integrace, ale je naopak příležitostí k novému začátku. Vláda musí přestat za euroústavou skrývat svou programovou prázdnotu a musí začít řešit skutečné problémy této země. Desítky milionů na kampaň o euroústavě je nutno využít prospěšnějším způsobem. Zamítnutí tzv. euroústavy referendem ve Francii ukázalo, že tato smlouva byla vytvořena uspěchaně, bez širší reflexe současného evropského vývoje, že byla vytvořena pouze politickými elitami a pro politické elity, že nebyla schopna oslovit veřejnost a přiblížit jí současnou evropskou realitu a že vedla evropskou integraci směrem, který nebyl nadále udržitelný. Zamítnutí euroústavy neznamená žádnou katastrofu. Představuje naopak novou šanci na takové uspořádání EU, které bude lépe vnímat nové výzvy 21. století, než dosavadní centralistická, unifikační a federalistická šablona, která je dnes již překonána. Stávající evropské smlouvy zůstávají v platnosti, podle nich je nyní euroústava neplatná a nelze s ní nadále pracovat. Proto považujeme za bezpředmětné, aby se ČR dále věnovala její ratifikaci

 

 

 

 

 

Korupce v EU a její důvody

Jan Svoboda

Jedním z nejčastějších argumentů českých eurooptimistů pro rozšíření pravomoci Evropské unie je, že „vyčistí ten náš zahnilý rybníček“, neboli zatočí s korupcí. Buď pevně věří v to, že čerta je nejlepší vyhnat ďáblem, nebo zcela spoléhají na informace z našich médií, které o hříchu v Bruselu taktně mlčí. Jak je možné, že se korupce drží Evropské unie jako klíště? Jako korupce je případ označen jen když prokáží kriminální úmysl, jinak jde pouze o „finanční iregularitu“ která nebude nikdy prošetřena. Evropský parlament, ačkoli by měl kontrolovat EK má s ní dohodu, že nevyslyší lidi, které EK suspenduje. Korupce je všude tam, kde někdo manipuluje s cizími penězi. Bruselští úředníci se dosazují navzájem s pomocí politiků, kteří mají zálusk na pohodlná místa v EU, pokud by klesla jejich podpora v národních parlamentech. EU je zde přímo antidemokratická – politik musí prohrát v národních volbách a prokázat loajalitu EU, aby byl dosazen do orgánů EU (viz. Špidla). Aby se něco změnilo, museli by většiny lidí v téměř ve všech zemích zvolit zcela jiné vlády a je mnohem snadnější celou EU rozpustit, než ji změnit proti vůli tamních vysokých úředníků. EU splňuje všechny zásadní požadavky pro vznik a bujení korupce. Tyto její vlastnosti jsou zakořeněny základech jejího systému a to od jejího samého založení. To samozřejmě láká velmi specifickou sortu lidí.>>

Třetí euroústava na obzoru

ivana Haslingerová

Předseda vlády ČR Jan Fischer povede delegaci České republiky na mimořádném zasedání Evropské rady, které se koná ve čtvrtek 11. února v Bruselu. Členem delegace je také ministr vlády ČR pro evropské záležitosti Juraj Chmiel. Dle sdělení Úřadu vlady budou "hlavy států a předsedové vlád členských zemí EU diskutovat především o finančních a ekonomických otázkách v souvislosti s připravovanou Strategií EU 2020, která má nahradit dosavadní Lisabonskou strategii. Tématem rozhovorů bude také otázka klimatu v návaznosti na konferenci OSN o změnách klimatu v Kodani, aktuální situace na Haiti a řešení následků zemětřesení, které tuto zemi zasáhlo v lednu." Takže se zase opět naplnila slova prezidenta republiky, který na protestní demonstraci Svobodných proti Lisabonské smlouvě uvedl na Hradčanském náměstí, že "bude třetí smlouva a čtvrtá smlouva a padesátá devátá smlouva..." Nikdo tehdy netušil, že najeho slova dojde tak brzy po jejím přijetí. Člověka maně napadá kde by byly Spojeneé státy americké, kdyby neustále měnily svou ústavu.

Věřím, že nová EK bude plně akceschopná

Jan Fischer, předseda vlády ČR

Evropský parlament na svém zasedání 9. února schválil většinou 488 hlasů z 697 přítomných poslanců jmenování Evropské komise (EK). Nová Komise byla bezprostředně poté formálně jmenována i Evropskou radou v písemné proceduře a dnem 10. února 2010 se tedy ujímá své funkce. Byl tak završen proces zahájený již během českého předsednictví na loňském červnovém zasedání Evropské rady. Vítám tento pozitivní krok a jsem přesvědčen, že nová Komise v čele s předsedou José Manuelem Barrosem se ihned chopí svých úkolů, mezi nimiž je i řada naléhavých věcí, pro které dosavadní, již „přesluhující“ Komise neměla dostatečný mandát. Jmenování nové Komise podle nedávno přijaté Lisabonské smlouvy je dalším významným krokem v uvádění této smlouvy v život. Věřím, že nová Komise během svého funkčního období prokáže, že je plně akceschopným sborem složeným z vynikajících osobností z jednotlivých členských států, který bude efektivně pracovat ve prospěch celé Evropské unie.

Přál bych si vystoupit z Evropské unie

František Matějka

Pamatujete si na jednu krásnou českou pohádku, ve které švec, aby si mohl zazpívat, musí přeskočit do sousedního státu? Myslím, že tak dopadnou občané EU. V té době už bez nás, zatímco ona bude dál utiskovat občany svých zemí a ukusovat z jejich osobních svobod. Památnými 100W žárovkami to nezačalo. To byl jen průběžný stav, který byl jen více vidět. Regulace všeho možného byly v EU už dávno. Všechny jsou prý pro blaho lidu. Zřejmě proto, že EU považuje lidi v jednotlivých zemích za úplné pitomce, kteří se nedokážou sami rozhodnout, co pro ně je a co není dobré. EU už zregulovala hodně a na zbytek se chystá. Skutečný volný a svobodný trh v EU neexistuje, protože je pokřiven dotacemi, příkazy a limity čeho se smí a čeho nesmí kde v EU pěstovat, vyrábět a chovat. Skutečný trh a jeho sílu Evropská unie pod tíhou regulací a dotací nezná. Prosazuji vystoupení České republiky z EU. Nestane se nic hrozného. Nenechme se zbytečně strašit od těch, kteří jsou většinou odkázani ve svém "byznysu" na dotace - tedy ty zdroje, které vydělal a zdanil někdo jiný, komu nyní chybí v rozvoji své země, svého podnikání a své rodiny, zatímco politici, kteří ze stejných (tedy cizích) peněz žijí, to označují za solidaritu. Vystoupením z EU získáme zpět právo rozhodovat o své zemi, o naší legislativě a o svobodě každého občana v jeho každodenním životě mimo režim hloupých a byrokratických regulací, nařízení a příkazů.>>>

Petr Mach: "Only Klaus is our President, not you, Mr. Rompuy"

Ivana Haslingerová

To, před čím jsme ve Fragmentech dlouhodobě varovali (viz např. články "My občané nechceme dva prezidenty, dva ministry zahraničí ani dvě ústavy!", "Nechci dva prezidenty a dvě vlády" ...), že po přijetí euroústavy známé pod pokryteckým názvem Lisabonská smlouva budeme mít dva prezidenty, se 29. ledna 2010 potvrdilo. EU ihned po jejím přijetí ustanovila úřad svého "prezidenta", kterého opět pokrytecky tituluje "stálý předseda Evropské rady". Stal se jím počátkem ledna 2010 Herman Van Rompuy a ten obratem začal vykonávat spanilé jízdy do všech národních států, které spadají pod jeho protektorát. U eurofederalistů v čele s Van Rompuyem přetrvává slepá víra, že když zavedou kolektivizující mechanismy, dospějí k nirváně. Je to podobné Marxovu modelu beztřídní společnosti. Nepřejí si, aby EU byla volným sdružením suverénních států, které se sdružily pouze za účelem společné celní unie a volného obchodu. Neboli takovou EU, do níž jsme chtěli vstoupit.

Není divu, že vrcholného zástupce Evropské říše, pana Hermana Van Rompuye, čekaly při příjezdu na Hrad protestní transparenty občanů, kteří již zažili v minulosti příjezdy jiných říšských Hermanů. I když Hrad byl uzavřen neprodyšně policií, jeho limuzína byla nucena před vjezdem do něj projet kolem skupin vlastenců, kteří si uvědomují, co pro nás všechny příjezd tohoto říšského protektora znamená. "Pán z EU" si tak mohl přečíst řadu nelichotivých hesel a sloganů jako "Only Klaus is our President, not you" (pouze Klaus je náš prezident, ne vy"...), "EU = Socialism" ("Evropa = socialismus"), "van Rompuy: expensive and useless President" ( "van Rompuy: nákladný a zbytečný prezident"). Není překvapivé, že symbolické protestní přivítání pana evropského protektora zorganizovala Machova Strana svobodných občanů. (Petr Mach čtvrtý zprava, uprostřed Jaroslav Bachora, místopředseda strany) Na horním snímku Pert Mach a v klobouku předseda pražského krajského sdružení František Pecka.>>>

Havel a spol. pomáhají budovat Eurábii

Adam B. BARTOŠ 

Česká republika dohání západní Evropu a po jejím vzoru pomáhá budovat Eurábii – zasazuje se o všestranný rozvoj vztahů mezi Evropskou unií a arabským světem. Zdá se vám to jako sci-fi? Je to realita. Po českých ministerstvech koluje dvacetistránkový akční plán tzv. Aliance civilizací, který má napomoci sližování západního a muslimského světa. Materiál jednotlivým ministerstvům doporučuje konkrétní opatření k naplnění těchto cílů. Podporovateli tohoto projektu jsou lidé z okruhu exprezidenta Havla.  Aliance civilizací vznikla v roce 2005 z iniciativy Španělska a Turecka pod záštitou OSN. Hlavním motivem pro její vytvoření bylo odpořit porozumění a respekt mezi odlišnými společnostmi – především mezi muslimským a západním světem – přes jejich kulturní a náboženské odlišnosti, a přispět tak ke zmírnění napětí, které trápí mnoho regionů světa. Už při prvním prolistování textu, který nyní koluje pro jednotlivých resortech, je jasné, že jde o další projekt tzv. Eurábie, tedy konceptu postupného sbližování Evropy a muslimského světa, který byl započat pod vedením Francie v 70. letech a pokračuje – nyní už pod hlavičkou EU – dodnes. Alianci civilizací tvoří asi osmdesátka členů OSN včetně všech členských zemí EU.Česká republika začala aktivně participovat na aktivitách Aliance civilizací v lednu 2008, kdy se stala členem Skupiny přátel Aliance civilizací.>>>

Vztahy mezi Polskem a ČR nejsou zatížené žádným problémem

Roman Prorok

Prezident Polské republiky Lech Kaczyński v rámci státní návštěvy České republiky posnídal s předsedou vlády Janem Fischerem. Oba představitelé zdůraznili, že vztahy mezi Polskem a ČR nejsou zatížené žádným problémem, a to jak na bilaterální tak na multilaterální úrovni. Při pracovní snídani mluvili zejména o spolupráci na třech multilaterálních fórech - EU, NATO a Visegrádské čtyřce. V souvislosti s EU je po ukončení ratifikace Lisabonské smlouvy potřeba věnovat pozornost její správné implementaci a díky změně rozhodovacích procedur bude spolupráce a hledání kompromisu ještě důležitější, než tomu bylo doposud. V případě Severoatlantické aliance je po rekonfiguraci systému protiraketové obrany ze strany USA potřeba hledat nové možnosti spolupráce a společných projektů. V4 je podle obou představitelů klíčovým subregionálním uskupením, které má význam do budoucnosti, zejména pokud jde například o řešení ekonomické spolupráce nebo otázek energetiky. Jan Fischer i Lech Kaczyński se dále věnovali otázkám energetické bezpečnosti, která je nejenom věcí národního zájmu obou zemí, ale i problémem regionálním a evropským. Na závěr setkání udělil prezident Kaczyński českému ministru kultury Václavu Riedlbauchovi polské státní vyznamenání Kříže s hvězdou Polské republiky za významný příspěvek k rozvoji česko-polských vztahů v oblasti kultury.

Z EU vznikla utopie Antievropy – zvrácený megaeurostát

Ivana Haslingerová

Pád vlády a vznik vlády nové, zrušení mimořádných voleb hned po jejich vyhlášení, spousta skandálů kolem dovolených a milenek našich politiků, dokonce i narození dcery přítele Paroubka, to vše bylo v letošním roce zastíněno událostí pro náš národ opravdu zásadní, ztrátou naší suverenity po přijetí opravené euroústavy nazývané Lisabonská smlouva (LS). Z odmítání schválení LS neplyne, že je mi Evropa lhostejná. Naopak, hlásím se k historické Evropě svobodných křesťanských národů i k Evropě zemí sdružených do společenství volného obchodu, jakým bylo Evropské hospodářské společenství (EHS), do něhož naše země chtěla vstoupit. To, co chce ale z EU učinit LS, není již noblesní elitní klub zemí EHS, ale jakýsi zvrácený megaeurostát, jakási utopie Antievropy. Evropa odjakživa stála na třech základních pilířích – na křesťanských duchovních základech, na evropských národních státech a na rodinách jako jejich pilířích. Zaopatřovatelskoslíditelský stát zvaný EU ničí pojem rodin propagací gendrového mainstreemingu. Ideopolicie ve stylu Orwellova roku 1984 má sledovat, zda tato nařízení školy dostatečně včlenily do svých programů.Nebýt Václava Klause, tak by se náš stát díky jejich eurohujerství nedoplatil reparací. Slovo velezrada se v naší ústavě vztahuje, bohužel, jen na prezidenta. Škoda, na prospěcháře, kteří nás zaprodali Bruselu, by sedělo jako ulité. Chování evropeistů připomíná chování komunistů s totalizujícími prvky. Stejně jako komunisté předkládají na odpoutání pozornosti nepodstatné problémy jako např. boj o jméno olomouckých tvarůžků. Chtějí zničit křesťanského Boha, který stojí v cestě odumření států. Každého, kdo se tomuto nátlaku vzpírá nazývají extrémistou. Přitom těch skutečných levicových extrémistů jako jsou anarchisté, komunisté, dělnická strana a neonacisté se ve skutečnosti nebojí. To vše je něco tak neskutečného, že proti tomu musíme bojovat i nadále ze všech sil!>>>

Evropská unie má alternativu

Dana Valhová

EU zajišťuje především společné rozhodování o daních, kvótách na obnovitelné zdroje energie, o členských příspěvcích a dotacích, o komisařích. To dobré na západoevropské spolupráci – volný obchod a mezinárodní bezpečnost – nezajišťuje EU, ale EHP a NATO. Ačkoliv pouhým samotným vystoupením z EU by Česká republika měla dostatečně smluvně zajištěnou koexistenci se sousedy, bylo by dobré současně požádat o vstup do EFTA, Evropského sdružení volného obchodu. Státy EFTA nemají žádné mezinárodní přerozdělování peněz mezi sebou, respektují se jako suverénní státy s vlastní daňovou, hospodářskou, imigrační aj. politikou. "Vystoupení z EU znamená, že by normálně pokračovalo naše členství v Evropském hospodářském prostoru, které zaručuje volný obchod se zeměmi EU. Bezpečnostní ukotvení má Česká republika v rámci NATO a rozumnou podobu evropské spolupráce by mohla hledat v rámci EFTA," jak tvrdí Pert Mach, předseda Svobodných.>>>

Zápas o nezávislost, svobodu a tradiční hodnoty pokračuje

Michal Semín

Během uplynulých měsíců uspořádala iniciativa D.O.S.T. několik veřejných vystoupení proti ratifikaci Lisabonské smlouvy v České republice. Motivací těchto manifestací byl jednak hluboký nesouhlas s hrubým politickým nátlakem, s nímž byla ratifikaceprosazována, jednak  odpor proti ideologicky zatížené „Listině základních práv EU“.  Bereme s lítostí na vědomí, že prezident republiky Václav Klaus Lisabonskou smlouvu nakonec podepsal. Tím zápas iniciativy D.O.S.T. proti její ratifikaci končí. Nebyl to ovšem zápas marný ani neúspěšný. Fakt, že se podařilo alespoň korigovat nejvážnější pochybení někdejší vlády a dojednat doslova „pět minut po dvanácté“ pro Českou republiku výjimku zbavující nás závaznosti „Listiny základních práv“, je možno chápat jakonikoli nepodstatný dílčí úspěch, jehož by nebylo dosaženo bez pevného postoje prezidenta a podpory mnoha občanů. Náš zápas proti ratifikaci  Lisabonské smlouvy je u konce, zápas o nezávislost, svobodu a tradiční hodnoty však pokračuje.>>

Česká státnost opsala bludný kruh

Ivana Haslingerová

Den 3. listopad 2009 se zapíše černým písmem do našich národních dejin. Česká státnost opsala bludný kruh a vrátila se do doby před devadesáti lety. Ztratili jsme národní samostatnost a stali jsme se součástí superstátu EU. Práce Masaryka a životy všech, kteří padli v bojích za národní samostatnost, to vše bylo zbytečné. Není co dodat. Je to prostě konec.

ČR přestane být suverénním státem

Václav Klaus, prezident republiky

Rozhodnutí Ústavního soudu jsem očekával a respektuji ho, i když s jeho obsahem i zdůvodněním zásadně nesouhlasím. Nemohu souhlasit s jeho formou, tedy s jeho právní kvalitou. Nález Ústavního soudu není neutrální právní analýzou, ale zaujatou politickou obhajobou Lisabonské smlouvy ze strany jejích stoupenců. Je to vidět i na zcela neadekvátním konfrontačním způsobu zpracování i prezentace tohoto nálezu. Především však nemohu souhlasit s jeho obsahem, neboť vstoupením Lisabonské smlouvy v platnost, navzdory politickému názoru Ústavního soudu, Česká republika přestane být suverénním státem. Tato změna – pro dnešek i pro budoucnost – legitimizuje snahy té části naší veřejnosti, které není věc naší národní a státní existence lhostejná a která se s tímto výsledkem nechce smiřovat. Nemohu respektovat, aby Ústavní soud formuloval povinnost prezidenta republiky tuto (i kteroukoliv jinou) mezinárodní smlouvu ratifikovat „bez zbytečného odkladu“ s odkazem na zákon o Ústavním soudu. To je zákon, který se zabývá činností Ústavního soudu, nikoli oprávněními prezidenta republiky, která jsou dána jen a jedině Ústavou. Sděluji, že jsem Lisabonskou smlouvu dnes v 15 hodin podepsal.

Prezident podepsal LS ve snaze zabránitústavní krizi

Petr Mach, předseda Svobodných

Ihned po podpisu Lisabonském smlouvy prezidentem republiky dne 3. listopadu 2009 jsem svolal Republikové předsednictvo Svobodných – Jiřího Payne, Miloslava Bednáře a Jaroslava Bachoru, abychom se poradili jaké stanovisko zaujmout k této závažné otázce a jak postupovat dál. Ukázalo se, že jednomyslně nesouhlasíme s výrokem Ústavního soudu ohledně souladu Lisabonské smlouvy s Ústavou ČR, který odmítl vzít v úvahu rozpory mezi Lisabonskou smlouvou a Ústavou ČR. Rozpory mezi ústavním pořádkem České republiky a Lisabonskou smlouvou trvají. Odmítáme výklad Ústavního soudu, podle kterého prezident má „povinnost ratifikovat mezinárodní smlouvu“, neboť tím popírá roli prezidenta popsanou v Ústavě ČR. Takový výklad nemá legislativní oporu. V této souvislosti chápeme podpis prezidenta pod LS jako jeho snahu zabránit vzniku ústavní krize. Považujeme za nesprávné, když Ústavní soud ve svém výroku nadřazuje své politické hodnocení nad právní argumenty. Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání a Lisabonskou smlouvu nelze standardně vypovědět. Budoucí shoda 27 států na omezení pravomocí a demokratizaci Unie je velmi nepravděpodobná. Zastáncům národní svrchovanosti a ekonomické svobody zbývá jediné: dlouhodobě usilovat o politickou podporu pro vystoupení z EU.

Lisabonská smlouva ve dvaceti bodech aneb překlad z bruselštiny.

Břetislav Olšer

1) Německo si v Evropě bude dělat co chce. Běda, jestli ne.

2) Francie si v Evropě taky bude dělat co chce, pokud nenarazí na bod 1.

3) Pokud se bod 2 dostane do sporu s bodem 1, platí ZATÍM bod 1 (ještě se uvidí…)

4) Na Anglii z vysoka, ta je za vodou.

5) Na Španělsko ještě z větší výšky, jelikož je za Pyrenejemi.

6) Stejně jako Itálii, co je za Alpami.

7) Na ostatní státy EU kálíme o to víc, jsou mrňavé a zaostalé a můžou být rády, že dostanou čuchnout k rektální kariéře.

8) Státy, zmíněné v bodech 4 - 7 budou radostně odebírat zboží Německa, popř. Francie.>>>

 „Není ještě vyhráno!“, varuje Jana Bobošíková  

Jan Kopal     

Dušičkového termínu veřejné tiskové konference Suverenity a její představitelky Jany Bobošíkové se zjevně zalekli představitelé hlavních sdělovacích prostředků, a to přesto, že byli řádně pozváni a navíc i telefonicky obvoláni. Čest zástupců novinářského řemesla tak pomyslně hájili jen přítomní zástupci Národní myšlenky, Národního osvobození a Svobodných novin. Představitelé Suverenity přivítali vyjednání výjimky z Listiny práv EU pro Českou republiku. Oceňují v této souvislosti úsilí prezidenta i vlády Jana Fischera, kteří napravují fatální selhání předešlé Topolánkovy vlády. Přesto varují před přílišným optimismem do doby, než bude výjimka přetransformována do konkrétních paragrafů mezinárodně právní smlouvy. Politická deklarace neznamená právní garanci. Než k tomu dojde, nacházíme se v právním vakuu, kdy je jen otázkou času, kdy se může spustit lavina majetkových žádostí sudetských Němců, které se nyní shromažďují ve výboru OSN pro lidská práva. Sudetoněmecký landsmanšaft si nikdy nedovolil tolik k Polákům či Slovákům, jako si dnes a denně dovoluje vůči České republice. Na druhé straně, nepřekvapuje, že představitelé landsmanšaftu na půdě Evropského parlamentu nejvíce velebí čtveřici českých politiků ve složení Topolánek, Schwarzenberg, Vondra a Liška (Zelení, nikolv Jiří Liška z ODS, pozn. redakce). ODS dokonce pět let setrvávala v jednom poslaneckém klubu s Berndem Posseltem…>>>

Chci vystoupit z EU!  Ať mě za to třeba zavřou!

František Matějka

EU je postavena na socialistickém přerozdělování líným a neúspěšným na úkor pracovitých a úspěšných. Prosazuje centrální plánování, zakazuje, reguluje životy nás všech a vytváří armádu uměle zaměstnaných lidí, kteří se živí na neprůhlednosti veškerých nařízení a předražených zakázkách. EU nevytváří skutečné hodnoty a zdroje. Jen je sprostě spotřebovává. A je to velmi lačná a stále hladovější organizace. Na každém roku vidím povinné cedule ve stylu „postaveno s přispěním EU“. Jen tam chybí dovětek, že jsme ty peníze museli nejprve do unie odvést, pak je tam v luxusních budovách za policejními zátarasy zadraho zadministrovali bruselští úředníci a poté se na nich přiživili naši úředníci v konzultantských společnostech, kteří nám pomohli vyplnit kila papíru, abychom mohli část peněz předtím zaslaných do Bruselu použít. Prezident Václav Klaus si zaslouží uznání. Je to u mě frajer. To vymanění se z diktatury komunistů před dvaceti lety bylo tak sametové, že jsme si svobody a suverenity přestali vážit. Velmi dobře si totiž pamatuji, co to znamená „dočasná pomoc“. Chci znovu svobodu pro náš národ.>>>

Můžeme se jen modlit, aby v EU nenastaly násilné konflikty

Jaromír Vacek

Vážený pane Motejle, vyslechl jsem váš rozhovor na 20 minut Radiožurnálu a jsem zděšen, kdo to sedí na tak důležitém úřadě, jako je úřad ombudsmana. Vaše vyjádření na adresu prezidenta a odpůrců tzv. Lisabonské smlouvy svědčí o vašem naprostém nepochopení a necitlivosti v tom, jak LS zasáhne do životů lidí - ať jen našich českých, tak ostatních. Tvrdíte, že jste LS četl. Možná ano, ale pochybuji o tom, že jste ji alespoň trošku pochopil. Kde berete jistotu, že o NAŠICH věcech budou na úrovni Brusele rozhodovat lépe? Vždyť už dnes je nad Slunce jasnější, že spousta věcí je nastavena chybně, nesmyslně, zbytečně draze a hlavně nedemokraticky. Příklad žárovek je relativně banální, ale plně vypovídající o fungování EU... Zřejmě se Sarkozyové, Merkelové, Blairové, Barrossové a ostatní bojí a nemají čisté svědomí ani úmysly. Půjde-li však vývoj v Evropě tímto stylem a směrem, hrozí zcela reálně, že u velké části obyvatel CELÉ EVROPY nastane silný odpor vůči evropskému superstátu a pak se můžeme jen modlit, aby nenastaly násilné konflikty. Evropská historie už tolikrát zažila rozpady nesmyslně velkých, nesourodých celků a jak vidno, poučení se neděje... Věřte, že "latentní" odpor obyčejných lidí vůči EU roste a dlouhodobě růst bude - vidím to dnes a denně - a to až do okamžiku, kdy latentní nebude. Pak si na mne možná vzpomenete... Ještě je čas! >>>

Prezident zkrotil bruselské politiky

Ivana Haslingerová

Dne 30.října 2009 se podařilo prezidentovi republiky přinutit bruselské politiky, aby přistoupili na jeho požadavek pro ratifikaci Lisabonské smlouvy (LS) – aby pro ČR neplatila velmi nebezpečná Listina základních práv EU. Summit EU jeho požadavek akceptoval a potvrdilo to názor, že i tak malý stát jako je ČR si dokáže v EU prosadit své požadavky, pokud ovšem její zástupce jedná s hlavou vzhůru a netřese se jako ustrašený ratlík. Naši vyjednavači tutéž výjimku – navzdory usnesení tehdejší vlády – prosadit neuměli či nechtěli. Je zajímavé porovnat bezprostřední reakce na tento závažný krok pro náš stát, které nám přišli do redakce od našich politiků: Václav Klaus, prezident republiky: "Výjimka k LS snižuje ohrožení právních jistot občanů a nevede k poklesu jejich jistot sociálních"..., Přemysl Sobotka, předseda první komory Parlamentu ČR: "Ratifikační vlak směřuje do cílové stanice"..., Petr Mach, předseda Svobodných: "Ratifikace LS by byla krok špatným směrem. Za dlouhodobý cíl považuji samostatnou ČR zapojenou do evropské spolupráce ve volných sdružení jako EHP a EFTA, respektive přeměnu EU na společenství založené na mezivládní spolupráci."... Mirek Topolánek, předseda ODS: "Schválená výjimka LS postavení ČR v EU ani nezlepší, ani nezhorší">>>

Alternativou Bruselu není Moskva, ale nezávislost

Ivana Haslingerová

DEN ČESKÉ STÁTNOSTI  – den, kdy se Češi pod vedením Tomáše G. Masaryka vymanili z byrokratické nadnárodní říše, aby si vládli samostatně ve svém vlastním státě – proběhl letos, až na jeho důstojné připomenutí prezidentem republiky, z pohledu našich vrcholných politiků téměř v utajení. Sociální demokraté, ODS ani lidovci si tento den prakticky nepřipomínali, neboť chtějí naši národní suverenitu opět odevzdat do ciziny a znělo by proto z jejich úst pokrytecky připomínat to, co před devadesáti lety pro náš stát udělal prezident Masaryk. Na štěstí kromě těchto zaprodanců bruselských křesel dorůstá nová generace politiků podporovaná mnoha občanskými sdruženími, kterým osud naší země není lhostejný. Svědčí o tom stále sílící podpora akcí Občanské iniciativy D.O.S.T. za záchranu naší národní suverenity. V současné době již její kroky podporuje 24 subjektů, z nichž 6 jsou neparlamentní strany. Na oslavu státního svátku se sešli spolu s D.O.S.T. jejich zástupci a členové, aby uctili tento významný den Pochodem na obranu svobody a státní suverenity.>>>

Masaryk se musí v hrobě obracet

Ivana Haslingerová

Ústavní soud opět jedná o tom, zda můžeme, v souladu s naší ústavou, vstoupit do soustátí zvaném Evropská unie. S výjimkou několika hrdinných senátorů a prezidenta republiky se naši postůchtiví politici snaží zbavit naší tak těžce vydobyté suverenity nejdříve na Rakousku-Uhersku, pak na Hitlerovu Německu a potom na Stalinově SSSR. Je ironií osudu, že tolik kýžený pád komunismu na konci 80. let minulého století, rozpad sovětského bloku a nakonec i Sovětského svazu samotného a obnovení demokratických poměrů ve středoevropských postkomunistických zemích negoval ve svém důsledku vznik našeho samostatného státu vstupem do EU. Před devadesáti lety se prezident Masaryk stal tvůrcem moderní české státnosti. Je ironií osudu nejen Masaryka, ale celé naší vlasti, že po všech těch bojích za samostatnost se jí nyní naši politici dobrovolně a někteří přímo s nadšením vzdávají a že tedy celý ten těžký boj Masaryka byl vlastně zbytečný. Po ratifikaci Lisabonské smlouvy naši novodobí „státníci“ odevzdají dobrovolně a bez boje tuto naši Masarykem vybojovanou nezpochybnitelnou a respektovanou národní a státní entitu Evropské unii. Poprvé a asi i naposledy ve své moderní historii se dobrovolně a bez boje vracíme tam, kde jsme se po staletí nacházeli, do evropského soustátí s těžištěm v Německu nazývaném tentokrát Evropská unie. Naše státnost tak opíše po devadesáti letech bludný kruh a vrátí se znovu a navíc dobrovolně zpět do uspořádání s německou hospodářskou i politickou převahou, z něhož v roce 1918 radikálně vybočila.>>>

Text podání skupiny senátorů k ÚS

I když asi nikdo nebude celý veledlouhý text schopen prostudovat, přinášíme ho v plném znění jako ilustraci toho, jakou práci si museli dát jeho tvůrci s jeho vypracováním. Také chceme, aby se seznámila naše veřejnost se jmény hrdinných senátorů, kteří ho vypracovali a kteří si nepřejí uvrhnout naši zem do náruče superstátu EU. Zde je tedy návrh skupiny senátoru na posouzení souladu Lisabonskésmlouvy pozmenující Smlouvu o Evropské unii a Smlouvuo založení Evropského spolecenství, resp. jejich vybraných ustanovení, s ústavním porádkem: Skupina níže podepsaných senátoru Parlamentu ČR,a to:Jirí Oberfalzer, Petr Pakosta, Jirí Pospíšil, Milan Bureš, Pavel Cáslava, Pavel Eybert, Liana Janácková, Zdenek Janalík, Tomáš Jirsa, Jaroslav Kubera, Jan Nádvorník,Jirí Nedoma, Tomáš Töpfer, Vlastimil Sehnal, Zdenek Schwarz, Richard Svoboda, a Alena Venhodová, spolecně zastoupených senátorem Jirím Oberfalzerem, JUDr. PhDr. Jaroslavem Kubou, CSc. a JUDr. Vladimírem Balašem, CSc. s odvoláním se na ustanovení cl. 87 odst. 2 Ústavy Ceské republiky, v platném znení,a na ustanovení § 71a odst. 1 písm. b) zákona c. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění,podává návrh, aby...>>>

Evropští politici se musí sklonit před Klausem

Zdeněk Jemelík

Jsem přesvědčeným stoupencem federalizace Evropy. Nemohu se ale ztotožnit s hysterickými komentáři k jeho údajným výrokům o neochotě k podpisu Lisabonské smlouvy. Volání po impeachmentu, po obvinění z velezrady a panovačné přikazování panu prezidentovi, aby okamžitě podepsal v situaci, kdy podpis není vůbec možný kvůli probíhajícímu řízení u ÚS ČR, pronášené všelijakými politikáři a pisálky ausšusové úrovně mě vede k pochybnostem o duševním zdraví a neprodejnosti jejich autorů. Pan prezident se pustil do vyjednávání uznání nároku, o které se nepostarala žádná vláda před ním. A zejména: nikdy nebyla vhodnější doba pro jeho snadné prosazení než nyní, kdy na Klausově podpisu závisí osud smlouvy. Evropským politikům nezbude než sklonit se před Václavem Klausem jako kdysi křižáci před Janem Žižkou. Vyniká rozdíl v politickém myšlení pana prezidenta a jeho kritiků. Všechny nepříjemnosti, o nichž jeho odpůrci hovoří, mohou vyvolat škody, jež jsou zanedbatelné ve srovnání s těmi, jež by vznikly v případě prolomení Benešových dekretů. Politici myslí na okamžitý malý prospěch svůj a svých stran, pan prezident na klid pro příští generace.>>>

Svobodní vyzývají občany k tichému protestu před Ústavním soudem v Brně!

V úterý 27.10.2009 se opět náš Ústavní soud zabývá otázkou, zda je Lisabonská smlouva v souladu s ústavou ČR. Před jeho budovou v Brně (Joštova 8) pořádají Machovi Svobodní ve spolupráci s iniciativou D.O.S.T. na protest proti přijetí Lisabonské smlouvy tichý protest.

„Chceme soudce vyzvat k tomu, aby vzhledem k vážným obavám o soulad Lisabonské smlouvy s Ústavou České republiky posuzovali námitky českých senátorů pečlivě a nenechali se zahraničním tlakem dotlačit k ukvapenému rozhodnutí. Soudcům Ústavního soudu vzkazujeme: "Nerozhodujte pod tlakem, klidně rozhodnutí odložte a posuzujte soulad s českou ústavou pečlivě!“ sdělil našemu periodiku k akci předseda Svobodných Petr Mach.

 

O katastrofě bez hysterie

Martin Stín

Řítíme-li se do katastrofy, je dobře podívat se nemilé pravdě do očí bez hysterie, vzít ji na vědomí v její plné nahotě a vnitřně se připravit na překonání mizérie, která nás čeká. V případě hrozícího hospodářského krachu republiky a probíhajícího politického rozvratu je na místě si uvědomit, že současná politická reprezentace z větší části zájem o zvládnutí situace pouze předstírá. Musíme vzít na vědomí, že do jara, a možná až do termínu řádných voleb budou daňoví poplatníci platit provoz poslanecké sněmovny, která ve větší části zbytku mandátu nebude způsobilá v nejdůležitějších věcech najít shodu. Zcela protismyslně tak budou v době krize  mařeny značné prostředky zcela bez užitku. Vše, co následovalo po svržení Topolánkovy vlády, má příčinnou souvislost s rozhodnutím Jiřího N.Paroubka, a odpovědnost za související marnění veřejných prostředků  padá na jeho hlavu a stranu, která se jím nechá vést do pekel. Vládnutí skryté, možná formálně neupravené velké koalice ČSSD a ODS je pro zemi zhoubné. Přišel čas vytlačit tyto nereformovatelné,  korupčními aférami poskvrněné velké strany na okraj politického spektra a předat jejich moc čerstvým, neopotřebovaným mimoparlamentním stranám. >>>

PŘIJMĚTE POZVÁNÍ SVOBODNÝCH NA OSLAVU "DNE NEZÁVISLOSTI"

Machovi Svobodní oslaví „DEN NEZÁVISLOSTI“ 28.10.2009 pochodem a demonstrací v Praze. Zvou své členy, příznivce ale i všechny občany, kterým není lhostejný osud nezávislosti České republiky, na pochod a demonstraci proti přijetí Lisabonské smlouvy. Sraz účastníků bude na Malostranském náměstí v Praze v 15:00, odkud půjde protestní průvod přes Karlův most na Jungmannovo náměstí.

 

 

„Akcí chceme opětovně vyjádřit podporu prezidentu Václavu Klausovi, nesouhlas s Lisabonskou smlouvou a oslavit svátek české státnosti a dosavadní nezávislosti,“ sdělil předseda Svobodných Petr Mach.

Snímky zachycují nedávný pochod Svobodných za prezidentem republiky na Hrad, aby mu předali memorandum o podpoře v jeho boji za nezávislost naší republiky

 

Podpořte Václava Klause! Stop Lisabonské smlouvě!

Support Václav Klaus! Stop the Lisbon treaty!

Na internetu probíhá kromě Machovy petice na podporu prezidenta republiky v jeho hrdinném boji proti LS http://www.petice.eu, mající již přes 10 000 podpisů, ještě švédská petice Kenta Ekerotha http://www.petitiononline.com/sptklaus/petition.html,mající již téměř 17 000 podpisů. Podpisují ji občané ze všech evroských států. Za všechny uvádíme názory některých podepsaných:

Stop diktatuře! (Holansko)

Prosím, zastavte LS! Bůh Vám požehná! (Finsko)

Yes, You Can! (Francie)

Mějte odvahu pane Klausi! (Irsko)

Přál bych si, abychom měli politika s takovou odvahou a určitostí jako je Václav Klaus! (VB)

Klaus uchrání Spojené království VB od EUSSR. (VB)

Nechceme to!!!!!!!! Ne znamena Ne! (VB)

Věřím v Evropu, ale ne takovou, která přijme ústavu podepsanou spoustou zemí proti jejich lidu.(Francie)

Prosím nepodpisujte LS. Jste poslední nadějí velmi mnohých Evropanů. (Slovensko)........

Chcete-li se přidat za 16 847 podepsaných klikněnte na:

http://www.petitiononline.com/sptklaus/petition.html

Prezidenta Klause ocení až budoucnost

Kateřina Bouda Kašparová

Takovou míru nedemokratičnosti, jakou předvádí stále hysteričtější Evropa (či spíše její představitelé, kteří se bojí o své lukrativní posty), jsme zažili naposledy někdy před 20 lety. "Podepiš, nebo uvidíte, jak s vámi zatočíme," dají se volně přeložit všechny možné výhrůžky, jež zazněly a zaznívají na hlavu našeho prezidenta. Díky bohu za jeho pevné názory a nezměrnou odvahu - děkuji dnes a denně já, nevěřící. Ze všech stran – z novin, rádií, televize, internetu... – pořád jen posloucháme, jak ta úžasná a hodná Evropa na nás zanevře, když náš prezident nepodepíše ten nesrozumitelný a pro nás nebezpečný blábol jménem Lisabonská smlouva. Přitom ta samá média nás opakovaně varují, abychom si vždy pečlivě přečetli, než nějakou smlouvu podepíšeme. A tady nás všichni svorně jako jeden muž ženou do stáda bruselského ovčáka jen proto, že stát mimo toto konkrétní stádo je "nesprávné".Proč to zas má jít naopak a místo v Moskvě se bude o nás bez nás rozhodovat v Bruselu. Proč prostě popravdě neřeknou, že když nezačne platit LS, bude to prostě nadále tak, jak je to dnes? Neznám nikoho z mého okolí, kdo by odpověděl kladně - že má prezident LS podepsat. Vážím pana prezidenta Václava Klause, že se nás snaží ochránit před nebezpečím, hrozícím od platnosti LS. Bohužel ale v naší krásné krajině oceníme všechny, kdo pro náš národ dělají cokoliv pozitivního, vždy až s odstupem desetitelí, ne-li spíše staletí... achjo.>>>

Lisabonský týden

Tomáš Kaláb

Uplynulýtýden zavál do střední Evropy nečekaně mrazivé zimní počasí, které jakoby symbolizovalo mrazivý dech Lisabonské smlouvy, který se už už chystá odnést poslední zbytky naší státní suverenity do vyhřátých kanceláří bruselských unijních paláců. Trucovitá snaha úřednického kabinetu vymoci si na prezidentovi svatosvatý slib pravého Evropana, že již nebude dál „zlobit“ a jeho podmínky pro ratifikaci Lisabonské smlouvy jsou již vyčerpány. Takovýto „férový“ vládní požadavek by byl krajně podezřelý i pověstným Kocourkovským. Na čtvrtečním společném zasedání rakouského a maďarského kabinetu, které pohříchu připomínalo rakousko-uherské pacifikování nepohodlných Čechů, rakouský premiér Faymann pronesl zajímavou tezi, že podmínka prezidenta Klause na trvalou výjimku naší republiky z Listiny základních práv EU „ale nesmí práva odsunutých nijak zužovat či úplně omezit“. Nevzpomenete si v této souvislosti na krásné české přísloví o potrefené huse? Kde jsou ve světle tohoto výroku všechny ty zaručené expertízy zaručených odborníků, že Benešovy dekrety nemohou být prolomeny? Zajímavý týden – venku zima, vítr a sníh, uvnitř však může každého občana naší země hřát vědomí, že máme prezidenta, který se navzdory rozmarům doby stará o budoucnost naší vlasti.>>>

Prezident v žádném případě necouvá!

František Matějka, vedoucí Tiskového odboru Svobodných

Svobodní věří, že prezident Václav Klaus udělá maximum, aby zmírnil dopady případné ratifikace Lisabonské smlouvy na Českou republiku, a budou jej v tom maximálně podporovat. „Rozhovor Václava Klause pro Lidové noviny 17.10. rozhodně nečteme tak, že by pan prezident slevoval z požadavku, aby vyvázání České republiky z jurisdikce Evropského soudního dvora, pokud jde o výklad Charty základních práv EU, mělo charakter právně závazné smlouvy. To jakákoli politická deklarace nahradit nemůže a nesmí,“ sdělil předseda Svobodných Petr Mach. Pokud se prezidentovi podaří tuto právně závaznou záruku prosadit, byla by Česká republika chráněna alespoň před tím, aby Evropský soudní dvůr dotvářel českou legislativu a přiznával odškodnění sudetským Němcům z našich daní. Nebyla by ovšem chráněna před ostatními negativními vlivy Lisabonské smlouvy.

„Jsem přesvědčen, že tak jako tak, v případě přijetí Lisabonské smlouvy, nevýhody členství dlouhodobě převáží nad výhodami, a proto budu v případě uvedení Lisabonské smlouvy v platnost prosazovat vystoupení České republiky z Evropské unie“, uvedl Petr Mach. „Tato smlouva nenabízí žádnou vizi a je jen bezprecedentním nástrojem ke snazšímu ovládnutí 500 mil občanů z doposud 27 zemí EU,“ dodal.

Svobodní chystají na podporu prezidenta Václava Klause shromáždění na státní svátek 28. října.

Pozn. redakce: Naprosto se ztotožňujeme se stanoviskem předsedy Svobodných Petra Macha a jsme rádi, že se v naší tolik morálně zubožené zemi lety komunistického marasmu našel politik s rovnou páteří, jehož slovo platí jako slovo krále. Věříme, že bude důstojným nástupcem svého profesora. Jenom vyřešení otázek Benešových dekretů ČR nepomůže. Lisabonská smlouva je přece ještě strašnější smlouva než první euroústava. A to ať už jde o hlasování či o budoucí možný dopad na podnikatele atd. A tu jsme přece také nechtěli. A nejen my!

Vondra ani ostatní politici nemluví pravdu, o problému Listiny věděli

Jana Bobošíková

Bývalý vicepremiér Vondra ani ostatní politici nemluví pravdu. O problému Listiny věděli. Jsem pobouřena bezcharakterností, s jakou čelní politici ČR lžou v přímém přenosu do očí občanům ČR (v Partii na TV Prima i v Otázkách Václava Moravce na ČT), že neměli žádné informace o problému, který nyní veřejně odkryl prezident ČR Václav Klaus v souvislosti s ratifikací Lisabonské smlouvy. Právní studii k možnému prolomení Dekretů prezidenta Beneše v souvislosti s přijetím Lisabonské smlouvy a Listiny základních práv EU, včetně výjimky, kterou si vyjednaly Polsko a Velká Británie, jsem zaslala ještě jako poslankyně EP členům vlády ČR, Poslanecké sněmovny i Senátu Parlamentu ČR dne 2. dubna 2008 a opakovaně 30. listopadu 2008. Členům Senátu Parlamentu ČR, mezi nimiž je i proradný Alexandr Vondra, jsem studii poslala ještě 6. května 2009, v předvečer hlasování o ratifikaci Lisabonské smlouvy. Kdo tvrdí, že nebyl informován, neumí číst nebo záměrně lže.>>>

Pozn. redakce: Pani Bobošíková má pravdu. V naší revui jsme o tomto problému rovněž opakovaně informovali. Prezident republiky na to upozořňoval na seminářích jeho Centra pro ekonomiku a politiku, předseda Svobodných Petr Mach také na mnoha přednáškách, europoslanec Hynek Fajmon nesčetněkrát a o europoslanci Zahradilovi nemluvě. Psali o tom, hovořili o tom, ale nejen naši politici, ale bohužel i naše média dělala mrtvého brouka. Nebo v horším případě publikovala urážlivé komentáře o euroskeptikovi Klausovi, aniž vysvětlila proč se na něj tak zlobí.

Prezident republiky odpověděl Ústavnímu soudu ve věci Lisabonské smlouvy

Ivana Haslingerová

Prezident republiky Václav Klaus, jako zákonný účastník řízení před Ústavním soudem ve věci návrhu skupiny senátorů na posouzení Lisabonské smlouvy s ústavním pořádkem, zaslal odpověď na výzvu Ústavního soudu, učiněnou prostřednictvím předsedy Ústavního soudu a zároveň soudce zpravodaje JUDr. Pavla Rychetského: Oceňuji snahu skupiny senátorů dosáhnout jistoty v tom, zda Lisabonská smlouva je či není v souladu s českým ústavním pořádkem. O jejich mimořádně pečlivém a odpovědném přístupu svědčí i zpracovaná, a k textu návrhu připojená, úplná znění Římské a Maastrichtské smlouvy s vyznačením změn prováděných v nich Lisabonskou smlouvou. Takový dokument v naší zemi dosud neexistoval, i když je zjevné, že je pro alespoň základní představu o rozsahu změn přinášených Lisabonskou smlouvou a pro její posouzení zcela nezbytný. Návrh skupiny senátorů proto vítám. Lisabonská smlouva svým obsahem představuje zásadní posun v evropském integračním procesu. Nesouhlasím s tvrzením o nezbytnosti rychlé ratifikace Lisabonské smlouvy bez jasného a úplného odstranění všech pochybností, které u ústavních činitelů a ve veřejnosti přetrvávají i po nálezu O tom, že jde o dokument, který bude mít zásadní vnitrostátní i mezinárodní dopady, svědčí i průběh a délka ratifikačního procesu v jednotlivých členských státech Evropské unie. V některých zemích řešení přineslo až schválení výjimek a záruk. V případě takto přelomové mezinárodní smlouvy je třeba zodpovědět velké množství otázek, spojených jak s ní samotnou, tak s okolnostmi a kontextem, ve kterém vznikla a ve kterém by měla vstoupit v platnost pro Českou republiku a potažmo pak pro všechny státy Evropské unie>>>.

Celoevropská petice Svobodných proti Lisabonské smlouvě

František Matějka

Celoevropskou petici Svobodných proti Lisabonské smlouvě podepsali lidé již z 23 zemí EU. Ke dni 17.10.2009 připojilo svůj podpis již téměř 10.000 lidí z 23 zemí Evropské unie. Petice.eu se šíří po Evropě v podstatě jen e-maily. Mezi řadou významných osobností společenského a politického života v Evropě, kteří petici již podepsali, je například pan Nigel Farage, předseda United Kingdom Independence Party, který do roku 2009 v Evropském parlamentu předsedal euroskeptické frakci Independence/Democracy  a dnes společně s Francescem Speronim vede nástupnickou frakci Europe of Freedom and Democracy.

„Názory Nigela Farage, šéfa britské UKIP, jsou mi velmi blízké“, uvedl předseda Svobodných Petr Mach

Je to vůbec poprvé, co mají občané států EU příležitost vyjádřit svůj názor na budoucnost Evropy na jednom místě. Text petice byl přeložen do všech jazyků států EU. Petice je přístupná na adrese www.petice.eu a otevře se vždy v jazyce příslušné země, z níž návštěvník přichází.>>>

Prezidentovi se podařilo odkopat obry eurodemokracie

Petr Paulczynski

Klaus opět na výsluní pozornosti všech. Příznivců, eurohujerů našich i cizích, komentář stíhá komentář. Štěkají na Klause jak hejno ratlíků na salašnického psa. Jeden český bonmot říká, pročůral mu prsa jak sněhulákovi. Myslím, že přesnější popis toho co Klaus těmto poštěkávačům udělal není. Jde mi o reakci eurodemokratů Sarkozyho, Leinena a dalších, kteří prý vydali pokyn k odvolání Klause. Náš malý Zelený trpaslíček Liška ihned tento pokyn snaživě aportoval do domácího prostředí. Ještě víc mne však děsí domácí quslingové ať už se jmenuji Bursík, Liška, Svoboda či Pehe. Metody, po kterých antiklausí armáda sáhla jsou světem pokrytectví, lži a přetvářky, protože podporují. Zdá se, že se rodí absolutní fraška a názorná ukázka, co je to vlastně ta eurodemokracie. Ukázala se skutečná tvář demokracie v Evropě. Naslouchejme, co se ozývá z evropského mraveniště poté, co do něho VK načůral. Škodí České republice Klaus anebo škodí České republice klaka domácích přikyvovačů zástupcům států které jen jaksi náhodou podepisovaly Mnichovskou dohodu? Doufejme, že Hradčana nám bombardovat nebudou.>>>

Memorandum "Podporujeme svého prezidenta"

Se znepokojením sledujeme množící se útoky na prezidenta České republiky Václava Klause za jeho odmítavý postoj k Lisabonské smlouvě a jeho rozhodnutí posečkat s případnou ratifikací Lisabonské smlouvy do doby, než se o jejím souladu s Ústavou České republiky vyjádří Ústavní soud. Vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva mění právní i politický statut České republiky, je nepřípustné, aby byl prezident republiky vydírán svými oponenty pod pohrůžkou, že pokud Lisabonskou smlouvu urychleně neratifikuje, poškodí tím zájmy České republiky. Náš názor je zcela opačný, prezident Václav Klaus jedná správně. Ceníme si na něm, že se domácímu i mezinárodnímu tlaku nepodvolil, že mu jsou zájmy českého národa a státu přednější než zájmy úzké skupiny elit, usilujících o zánik suverénních evropských států a podřízení jejich politických reprezentací centrálním úřadům jednotného evropského státu. Tento proces považujeme za nedemokratický a odporující duchovním a historickým kořenům evropské kultury a civilizace. Ujišťujeme prezidenta Václava Klause naší podporou a ochotou ke spolupráci při obraně naší národní a státní suverenity. V Praze dne 16.5. 2009, Iniciátoři D.O.S.T.: Mgr. Michal Semín, PhDr. Jiří Hejlek, Mgr. Petr Bahník >>>

Memorandum bylo slavnostně předáno panu prezidentovi při Pochodu na Hrad pořádaném na jeho podporu v boji za naše národní zájmy. Pan prezident ho svírá v rukou a děkuje přítomným.  Za ním stojí Michal Semín a Petr Mach

 

Dopis Petra Macha předsedovi EP Jerzy Buzekovi

Vážený pane předsedo, využívám příležitosti, že se známe z našich dřívějších aktivit a obracím se na Vás s tímto dopisem. Dovolte nejprve abych Vám poblahopřál ke zvolení předsedou Evropského parlamentu. Nyní mi dovolte, abych jako občan České republiky a jako předseda Strany svobodných občanů vyjádřil mé obavy z narůstajícího vměšování představitelů Evropské unie do procesu ratifikace Lisabonské smlouvy v České republice. Rozumím tomu tak, že Lisabonské smlouva je smlouva mezi 27 suverénními státy, zatímco Evropská unie jako taková není smluvní stranou, má být smlouvou teprve vytvořena coby jednotka se samostatnou mezinárodněprávní subjektivitou. Považuji proto za vysoce nevhodné, aby představitel Evropské unie zasahoval do záležitostí jednotlivých členských států – a Vaše návštěva v ČR se bohužel tak jevila.Evropský parlament nemá v ratifikačním procesu Lisabonské smlouvy sebemenší roli. Je výlučně na České republice, jestli ratifikuje Lisabonskou smlouvu či nikoliv. Dle Ústavy České republiky je to Prezident republiky, kdo ratifikuje mezinárodní smlouvu, nikoliv premiér či parlament.>>>

Jerzy Buzek: "Ratifikace Lisabonu je vnitřní záležitostí ČR"

Petr Kostka tiskový tajemník

Předseda Senátu Parlamentu ČR Přemysl Sobotka jednal s předsedou Evropského parlamentu Jerzy Buzekem. „Během našeho jednání jsme se soustředili na ratifikaci Lisabonské smlouvy u nás,“ uvedl předseda českého Senátu Přemysl Sobotka. „Řekl jsem panu předsedovi, že nové kroky prezidenta Klause nejsou katastrofou, ale „jen“ problémem. Úkolem nás politiků je takové problémy řešit a vyjádřil jsem přesvědčení, že i tento problém vyřešíme tak, aby Lisabonská smlouva mohla být do konce roku ratifikována,“ dodal Přemysl Sobotka. „Velmi jsem rovněž ocenil názor pana předsedy Buzeka, že ratifikace je nyní vnitřní záležitostí suverénní České republiky, a až my ratifikaci vyřešíme, stane se předmětem celé Unie. Také jsme se shodli, že nyní je nutné v klidu jednat a nevytvářet dramatický tlak,“ uvedl předseda Senátu Přemysl Sobotka. Kromě ratifikace Lisabonské smlouvy jednali oba politici o vztazích Evropského parlamentu a národních parlamentů a také o nové roli a těsnější spolupráci parlamentů po ratifikaci Lisabonské smlouvy.

Lisabonskou smlouvu jsem vžy pokládal za špatný vývoj EU

Václav Klaus, prezident republiky

Aniž si to mnozí uvědomují, Lisabonská smlouva pro Českou republikou znamená zásadní změnu. Tuto smlouvu jsem – jak víte – vždy pokládal za špatný vývoj Evropské unie. Prohloubí dnešní problémy EU, zvýší její demokratický deficit, zhorší postavení naší země a vystavuje ji novým rizikům. Mimo jiné i proto, že povede k ohrožení právní jistoty občanů a stability vlastnických vztahů v naší zemi.

Nedílnou součástí Lisabonské smlouvy je Listina základních práv Evropské unie. Na jejím základě bude lucemburský Soudní dvůr EU posuzovat, zda jsou právní předpisy, zvyklosti a postupy používané v členských zemích v souladu s touto Listinou. To umožní obcházet české soudy a uplatňovat např. majetkové požadavky osob vysídlených po II. světové válce přímo u Soudního dvora EU. Listina dokonce umožňuje přezkoumávat již platná rozhodnutí českých soudů.

Minulá česká vláda této – pro Českou republiku životně důležité – otázce nevěnovala dostatečnou pozornost a nevyjednala pro Českou republiku z této Listiny takovou výjimku, jakou si vyjednalo Polsko a Velká Británie. Pro práva stanovená v Listině budou v těchto dvou zemích nadále platit jejich vlastní zákony a budou o nich např. v Polsku i nadále rozhodovat polské soudy. Před ratifikací si Česká republika musí alespoň dodatečně vyjednat obdobnou výjimku. Tím nám bude dána garance, že Lisabonská smlouva nemůže vést k prolomení tzv. Benešových dekretů. Myslím, že se tato výjimka dá rychle vyřešit.>>>

Schválení Lisabonské smlouvy lze srovnávat snad jen se vznikem státu

Jan Kaválek

Dobrý den, rád bych nepřímo reagoval na na články o Lisabonské smlouvě uveřejněné v revue Fragmenty a na současnou vypjatou situaci kolem zbývajících podpisů. Přiznám se, že nejsem specialistou v tomto oboru, z tištěných periodik čtu jen Hospodářské noviny a zásadně nesleduji žádné večerní televizní zprávy. Přesto bych rád připojil několik subjektivních postřeh :Překvapuje mě, kolik představitelů se veřejně vyslovuje pro přijetí Lisabonské smlouvy, ale často již svými prvními slovy prozdradí její základní neznalost a zejména neznalost možných důsledků. Schválení Lisabonské smlouvy pro mě představuje krok tak závažný, že jej historicky lze srovnávat snad jen se vznikem státu. Přesto řada veřejných projevů vypadá jako práce PR agentur, včetně použitého slovníku. Jako jediný možný způsob posvěcení LS proto považuji referendum. LS vznikala řadu let a zcela jistě se na jejím textu podíleli přední světoví právníci. Již nyní se právní specialisté liší v názoru na některé její části, proto bych k takovému textu přistupoval opravdu s velikou obezřetností. LS je v tomto ohledu zcela určitě mnohem horší, než pojišťovací smlouva, kterou Vám předloží v každé pojišťovně: málokdo ji celou přečte, většina si ji vyloží po svém a všichni se nakonec diví. Připadá mi, že LS je nahlížena příliš současným, takřka okamžitým, pohledem. Česká republika by měla vystupovat jako suverénní sebevědomý stát se svými zájmy.Děkuji panu prezidentovi Klausovi, že zvolil přesně takový postup. Děkuji mu za jeho každodenní úsilí a také za snahu získat a udržet co nejvíce svobody pro jednotlivé občany.>>>

TOPOLÁNEK JE POKRYTEC MĚNÍ SVOU ŘEČ PODLE POSLUCHAČŮ

Kateřina Bouda Kašparová, mediální zástupce Strany svobodných občanů

Bývalý premiér a předseda ODS Mirek Topolánek je pokrytec, který mění svá vyjádření podle toho, k jakému auditoriu hovoří. Říká Britům, Polákům, Němcům vždy co chtějí slyšet. Čeští voliči mu sotva mohou věřit. Strana svobodných občanů (Svobodní) tak reaguje na Topolánkova slova o tom, že „Lisabonská smlouva je mrtvá“, která pronesl ve Varšavě na předvolebním sjezdu polské konzervativní strany Právo a spravedlnost. Svobodní takové jednání jednoznačně odsuzují jako pokrytecké.

„ODS zahraničním politikům vždy říká, co chtějí slyšet, a vůči českým voličům je neupřímná. Není možné Lisabonskou smlouvu nejprve odsuzovat, pak ji prosadit v českém parlamentu a pak ji zas označit za mrtvou," shrnul předseda Svobodných Petr Mach.

Pro připomínku uvádíme níže některé ze zajímavých výroků Topolánka o evropské ústavě a následně Lisabonské smlouvě (LS). Když za „mrtvou“ označil LS prezident Václav Klaus bezprostředně po jednání Senátu dne 6.5.2009, sklidil za to obrovskou kritiku mnohých českých politiků, a nejvíce od tehdejšího premiéra Topolánka. Pokrytecké jsou i řeči ODS o vytvoření opoziční frakce v Evropském parlamentu. Jan Zahradil se k podpoře Lisabonu zavázal právě výměnou za přijetí do frakce Evropské lidové strany v Evropském parlamentu. „Pokud jde o proces ratifikace Evropské ústavní smlouvy, vezme ODS v úvahu při svém konečném stanovisku výsledek ratifikace v ostatních členských zemích EU,“ slíbil Zahradil písemným prohlášením po zvolení do Evropského parlamentu v roce 2004 Hansovi-Gertu Pöteringovi. Strana svobodných občanů kandiduje do EP aby tam byla autentickou opozicí vůči současnému směřování evropské integrace. >>>

Pokud nám EU bude sahat na prezidenta budu řádit jako rowdies!

Eugenie Línková

Vážená paní Haslingerová, velmi mne rozzlobil Alexander Vondra svým vystoupením v televizi proti panu prezidentovi. Stejně jako Eurohujer Topolánek, jak jste ho správně nazvala. Tím, že tvrdí, že pan prezident, který jako jediný chce zabránit prolomení Benešových dekretů, dosud na to neupozorňoval. Nejsme tu všichni sklerotičtí a hloupí. Na to, že Listina lidských práv EU může vést k prolomení Benešových dekretů upozorňoval nejen pan prezident, ale i paní Bobošíková, pan Železný, pan Fajmon a další europoslanci a to neustále. Je to neslýchané, pokud nám EU bude sahat na prezidenta, poprvé půjdu velmi naštvaně do ulic a budu řádit víc než fotbaloví fanoušci. Tohle je neuvěřitelné! A to je výklad evropských práv?! Velmi mne to zneklidňuje a pobuřuje a věřím, že je nás čím dál tím víc.

Cynikův názor na Lisabonskou smlouvu

Pavel Kohout

Lisabonskou smlouvu velmi vítá Rusko. A to přesně z toho důvodu, pro který by ji Česká republika měla odmítnout. Zajímavě to ilustruje článek z Lidových novin (Lisabon posílí ruské spojence, doufá Kreml, 6. října 2009): Výsledek irského referenda vyvolal v Kremlu radost - tedy přinejmenším podle listu Kommersant. Díky Lisabonské smlouvě totiž posílí tradiční ruští partneři Německo a Francie, což může být pro Moskvu výhodné. Lisabonská smlouva podle ruských analytiků přinese oslabení bývalých členů „socialistického tábora“, se kterými má Moskvanejvětší problémy. Česká izolace by pro Rusko - jak vyplývá z několika komentářů - naopak tedy výhodná byla. „Nakonec bude možné hovořit s EU přímo, mimo všelijaké ty Balty, Poláky, Čechy a další, co nám nepřejí,“ tvrdí ironicky ruský tisk. Německo bude posilovat své vztahy se svým přirozeným a tradičním spojencem na východě: s Ruskem. Rusko potřebuje německý kapitál, zahraniční obchod a technické znalosti – Německo potřebuje ruské přírodní zdroje. Přitom není třeba se trápit územními spory, protože mezi Německem a Ruskem beztak neleží žádné důležité území.>>>

Tvrzení, že na nedostatky LS prezident včas neupozorňoval je podlé a zbabělé

Ivana Haslingerová

O tom, že se mnozí naši politici s vidinou několikanásobných platů v Bruselu snaží o prosazení ratifikace tzv. Lisabonské smlouvy, není třeba psát další články. Rovněž postoje prezidenta republiky, který se snaží zamezit přijetí tohoto, pro náš stát tak nešťastného dokumentu, jsou známy snad již dětem v mateřské školce. Není se čemu divit. Jeho podepsáním by se zařadil vedle Háchy a Beneše do řad prezidentů, kteří naši zem uvrhli do područí cizích velmocí. O to víc je ale podlé a zbabělé, když dělají naši páni politici, v čele s eurohujerem Topolánkem, překvapené a dovolí si tvrdit, že prezident na nebezpečné částí euroústavy neupozorňoval včas. Prezident vydal několik knih, pořádal mnoho seminářů a přednášek a bil na poplach. Jen v naší revue jsme upozorňovali na tyto jeho postoje a připomínky již bezpočtukrát. A nejen prezident, ale i europoslanci Fajmon, Zahradil, Železný, Strejček, Bobošíková, politici Mach, Schwippel, Payne a další poukazovali na nebezpečí zdánlivě nevinného kroku eurofederalistů, že zahrnuli do Lisabonské smlouvy i „Chartu základních práv občanů EU“. Tento krok může mít pro nás a také pro Slovensko nedozírné následky, protože činí z otázek rovnosti občanů EU a z jejich případné diskriminace, včetně majetkové újmy, která jim byla způsobena, případy, o kterých už nerozhodují soudy členských zemí, ale nově soud EU v Lucemburku. To umožní sudetským Němcům domáhat se restituce zabaveného majetku přímo u nově příslušného soudu v Lucemburku s žalobami na Českou republiku pro porušení principu rovnosti a z něj pak vyvozovat diskriminaci s následnou majetkovou škodou, s nárokem na plnou restituci od českého státu. Přitom nepůjde o retroaktivitu!>>>

Jestli začne platit LS, budou Svobodní prosazovat vystoupení ČR z EU

Ivana Haslingerová

Svobodní se aktivně připojili k iniciativě D.O.S.T., která pořádala Pochod na Hrad na podporu prezidenta republiky v jeho hrdinném negativním postoji k nejzávažnější listině naší novodobé historie, tzv. Lisabonské smlouvě. Při té příležitosti jsme požádali jejich předsedu Petra Macha o zodpovězení několika otázek:

* Vážený pane předsedo, kdybyste byl na místě prezidenta republiky, co byste udělal?

Prezident musí z Ústavy zachovávat věrnost České republice coby svrchovanému státu. Čekal bych proto na důkladné posouzení souladu Lisabonské smlouvy s ústavím pořádkem České republiky. Česká ústava musí mít přednost před jakoukoliv mezinárodní smlouvou. Je potřeba vydržet co nejdéle. Irský výsledek referenda ještě není definitivní. Očekávám, že vzhledem k tomu, že EU masivně zneužila peníze daňových poplatníků na kampaň v Irsku ve prospěch Lisabonské smlouvy, bude podána v Irsku žaloba na neplatnost referenda. Evropská unie zneužila 1,8 milionů eur daňových poplatníků na obhajobu Lisabonské smlouvy před referendem v Irsku. Bylo tudíž bezprecedentně porušeno pravidlo rovné soutěže. Referendum tak nemůžeme považovat ani za férové, ani za demokratické ani za legitimní. Až bude zas někdy Mugabe nebo Lukašenko zneužívat státní prostředky před referendem, nebude mít Evropská unie právo jakkoliv kritizovat. Pokud začne platit Lisabonská smlouva, stane se z EU nedemokratický stát, v němž Česká republika bude muset jen poslušně uzákoňovat jednu směrnici a regulaci za druhou. Jestli se tak stane, budu jako předseda Svobodných prosazovat vystoupení ČR z takové EU.>>>

Lisabon v Evropském parlamentu, zasedání XV. sjezdu KSČ a hvězda Ivan Lendl

Ivo Strejček

Na plénu Evropského parlamentu probíhá "debata" o výsledcích irského referenda. Sál ječí nadšením, potlesk, poslanci vstávají. Dávají si frenetickým nadšením odvahu k poslednímu kroku: požadují od svých vlád a předsedy Evropské komise vyvinutí bezprecedentního tlaku na českého prezidenta Václava Klause. Atmosféra je strašlivá. Připomíná záběry ze zasedání XV.sjezdu KSČ. Vystupují předsedové politických uskupení a formulují své názory bez obalu a na plné pecky. Pouze Nigel Farage pronesl: "...K čemu budou vítězství v domácích volbách, když pánem nad ministerskými předsedy bude prezident Evropské rady volený na 2,5 roku? K čemu budou národní ministři zahraničních věcí, když jim bude nadřízen evropský ministr zahraničí s vlastním evropským diplomatickým sborem? .... Václav Klaus je silný muž a věřím, že Lisabonskou smlouvu nepodepíše." Pískot a posměch. Posledních pár odvážlivců tleskáme Nigelu Faragemu. Jsme považováni za extremisty a lidi z minulého století beznadějně za okrajem politiky. Ale ještě není konec. Ještě je ve hře poslední (český) míček. I v politice jsou tenisté kteří vědí, že zápas je definitivně ztracen, až i poslední míč padne za lajnu. >>>

LISABON, KLAUS A RUKA V NOČNÍKU

Petr Paulczynski

LS je krokem zpět k odmítnuté Evropské ústavě. Představuje výrazný posun od Evropy států k Evropě jednoho evropského státu. Poslední mohykán jménem Václav Klaus dělá dlouhý nos na Brusel, na Sarkozyho a další eurohujery včetně našich. Fischer slibuje, že Klaus podepíše jako by měl skleněnou kouli, nebo je vybaven mimosmyslovým vnímáním. Senátoři si stěžují u ÚS a Topolánek je školí, zdá se marně, Bobo slibuje další stížnost k ÚS, soudruh Rychetský už ví jak zase Klause nakrkne. Zkrátka zase typická česká bramboračka. Situace, z těch, pro něž se na autorském fotu k blogu na iDnes držím za hlavu. Tak jsem si zkusil takový sen: Klaus pozdrží schválení LS až kam to nejvíc půjde. Pak se projeví jako státník, který chce vstoupit do čítanek. Nevezme si příklad z Beneše, Háchy a Husáka. Nepodepíše a abdikuje. Povinnosti prezidenta převezme senát. Už vidím poskakujícího Frantíka s vysokými podpatky jak se tváří jako Rath když jde kolem lékárny. Klaus převezme vedení strany beranů, roztrhne ODS vejpůl neboť půlka půjde za ním a vyhraje volby. Stane se premiérem, prosadí přímou volbu prezidenta a znovu usedne na Hrad. A eurohujeři si budou svou diskriminační smlouvu narvat do špic. Pěkný sen, ne?>>>

Jagellonský model druhé odmocniny zajistí rovnoprávnost všech států v RE

IVANA HASLINGEROVÁ

Symbolicky v den vyhlášení výsledků irského referenda o Lisabonské smlouvě (LS), pořádal ve zlatém sále Lichtenštejnského paláce v Praze předseda europoslaneckého klubu ODS v Evropském parlamentu (EP) Jan Zahradil mezinárodní vědeckou konferenci "Systémy hlasování v Radě". Cílem  konference bylo přispět k diskusi o rozhodovacím procesu v RE, jehož vývoj není ani po podpisu další euroústavy, nazývané tentokrát Lisabonská smlouva, zdaleka ukončen. Vysvětlila, jak by se dalo hlasovat, aby nebyl žádný občan ani stát EU ukřivděný. Tím by se vyřešil nejdůležitější problém EU, kvůli němuž se snaží neustále vyrábět jako zástěrku jakési pofidérní euroústavy. Všem státům sdruženým do EU je jasné, že se musejí nastolit v mnoha oblastech dohody o společném soužití a že  má-li být zachována demokracie, pak o nich musí rozhodovat společným hlasováním. A právě zde je základní kámen úrazu. Kromě posílení váhy malých a velkých států se situace v LS oproti smlouvě v Nice pro ČR a většinu dalších států zhoršila. ČR spolu se šesti dalšími státy  by po přijetí LS ztratila čtvrtinu hlasů oproti stávajícímu systému přijatému v Nice, zatímco Německo by posílilo o 20 %. Hlasování dle LS by sice bývalo vylepšilo postavení Německa, ale nespravedlnosti by se ještě prohloubily. Bylo by proto škoda, aby byl přijetím LS odsouhlasen tento nespravedlivý model hlasování v RE. Konference ukázala, že existuje matematický model, tzv. "Jagellonský kompromis", který zajišťuje každému státu EU rovnou hlasovací moc. Je jasné, že Německo spolu s několika zvýhodněnými státy  bude tvrdě bojovat pro hlasovací systém zavedený v LS, ale dokud EU nenalezne spravedlivý hlasovací systém, musí počítat s problémy. Velkoněmecká říše tu již jednou byla a na to jsou občané EU velmi citliví.

Lisabonská smlouva je zcela dobrovolnou smlouvou 27 členských zemí a ne diktát!

František Matějka, vedoucí Tiskového odboru Svobodných

Věnováno na podporu Václava Klause - díl 1.

Po neomalených vyjádřeních z úst vrcholných politiků Evropské unie na adresu Václava Klause jsem se rozhodl, že své články na nějakou dobu věnuji právě jemu. Zaslouží si, aby někdo systematicky připomínal ty střípky mozaiky EU v podobě názorů jejich představitelů. Francie se podle agentury AFP už nechala slyšet, že je proti údajnému novému požadavku Klause na doplnění LS. "Nebudeme měnit Lisabonskou smlouvu. Hlasoval o ní v této podobě český parlament," prohlásil ministr zahraničí Francie Bernard Kouchner. "Nepochybuji, že prezident Klaus bude strůjcem ještě mnoha dalších obtíží," dodal. Připomeňme dnes tedy, že to není tak dávno, co francouzský prezident Nicolas Sarkozy projevil národní hrdost, jdoucí zcela jistě proti zájmům svobodného trhu v EU, a svého času v diskusi o hospodářské krizi a záchranném plánu vlády vyjádřil přání, aby se výroba automobilů francouzských značek, například v České republice, vrátila zpět do Francie. Jistě, když jde do tuhého, posílení pravomocí EU nad zájmy národních států jde stranou. Přednější jsou přece domácí voliči a vlastní hospodářství. "Ten dům mi bude strašně chybět," připouští i Chirakova choť Bernadette, která si pobyt v Elysejském paláci velmi užívala. "Mám ráda tento život, to neskrývám," řekla o roli první dámy. Ano na to se zvyká tak snadno, dodávám já. Já zase mimo jiné dodnes slyším tu jeho upřímnou památnou větu: „Kandidátské země propásly dobrou příležitost mlčet…“.>>>

Podporujeme svého prezidenta

Memorandum D.O.S.T.

Se znepokojením sledujeme množící se útoky na prezidenta České republiky Václava Klause za jeho odmítavý postoj k Lisabonské smlouvě a jeho rozhodnutí posečkat s případnou ratifikací Lisabonské smlouvy do doby, než se o jejím souladu s Ústavou České republiky vyjádří Ústavní soud. Vzhledem k tomu, že Lisabonská smlouva mění právní i politický statut České republiky, je nepřípustné, aby byl prezident republiky vydírán svými oponenty pod pohrůžkou, že pokud Lisabonskou smlouvu urychleně neratifikuje, poškodí tím zájmy České republiky. Náš názor je zcela opačný, prezident Václav Klaus jedná správně. Ceníme si na něm, že se domácímu i mezinárodnímu tlaku nepodvolil, že mu jsou zájmy českého národa a státu přednější než zájmy úzké skupiny elit, usilujících o zánik suverénních evropských států a podřízení jejich politických reprezentací centrálním úřadům jednotného evropského státu. Tento proces považujeme za nedemokratický a odporující duchovním a historickým kořenům evropské kultury a civilizace. Ujišťujeme prezidenta Václava Klause naší podporou a ochotou ke spolupráci při obraně naší národní a státní suverenity. V Praze dne 16.5. 2009 Mgr. Michal Semín, PhDr. Jiří Hejlek, Mgr. Petr Bahník

V čele státu stojí vlastenec, jehož slovo platí!

IVANA HASLINGEROVÁ

Blíží se volby do Evropského parlamentu (EP) a celá politická representace se bude muset prvořadě zabývat problematikou EU a především obzvlášť nebezpečným projevem nedemokratických trendů v EU – jejím tlakem na přijetí Lisabonské smlouvy (LS), který je hrubým porušením jejich vlastních pravidel. Podle nich totiž  smlouva odmítnutájedním státem nemůže vstoupit v platnost v důsledku stále platícího práva veta jednotlivých států v EU. Není divu, že se EU, která o sobě vždy tvrdila, že je demokratická a hlas lidu je jí nade vše, se staví v tomto případě tak ignorantsky k národním referendům a že tak vehementně, dokonce i proti svým vlastním předpisům, prosazuje LS. LS má totiž sloužit jako nástroj předávání pravomocí a svobod nevolené bruselské byrokracii na úkor členských států a jejich občanů. Jde o velice nebezpečný a závažný dokument umožňující ztrátu národní suverenity naší země, kterou tak obtížně pro ni vydobyli na Rakousko-Uherské monarchii politici kolem T. G. Masaryka. Nyní po devadesáti letech se ji chtějí někteří naši politici opět vzdát ve prospěch nového nadnárodního státuNejen každý politik, ale i každý občan, jenž si přeje zachovat Českou republiku jako samostatný a suverénní demokratický stát a nepřeje si mít dva prezidenty, dvě ústavy, dvě vlajky... se bude muset při volbách do EP zamýšlet nad tímto nesmírně závažným dokumentem – Lisabonskou smlouvou. Proto je záslužným počinem prezidenta naší republiky Václava Klause, že napsal souhrnnou knihu k tomuto, pro náš národ tak závažnému a nebezpečnému dokumentu. Předložená publikace "Prezident republiky k LISABONSKÉ smlouvě" přináší všechny jeho zásadní texty k ní. Čtenář může posoudit názory prezidenta republiky nejen k LS, ale k oběma eurosmlouvám a zjistit, že jeho postoje jsou stále konzistentní. Je potěšitelné, že v této závažné době, kdy hrozí ztráta suverenity naší země jejím rozpuštěním v evropském superstátu, stojí v čele našeho státu zásadový vlastenec, který nepodlehl názorové přesile pánů Topolánka, Schwarzenberga, Vondry, o opozičních politicích typu Bursíků, Paroubků a Čunků nemluvě, a zůstal trvat na svých původních stanoviscích.  Říká se: "Slovo dělá muže". Vydáním této publikace potvrdil prezident republiky, že je mužem na správném místě a nikoliv loutkou v rukou europeistické vlády. Vlády nebojující za národní zájmy, ale za zájmy cizáků, stejně jako tomu bylo již mnohokrát v naší historii.>>> 

Přijďte podpořit prezidenta republiky než bude pozdě!

Ivana Haslingerová

Vy všichni, kteří nechcete návrat před listopad a otevření cesty k nastolení havlovsko-dobčekovského komunismu s lidskou tváří, ale chcete žít konečně po 50ti letech nesvobody ve svobodném a vzkvétajícícm kapitalistickém státě, který zde prosadil svojí ekonomickou reformou současný prezident Václav Klaus (podrobně viz např. články: Patnáct let od restaurace kapitalismu či Díky urputnému boji Václava Klause žijeme již 17 let v kapitalismu), přijďte dne 17.6. od 17 hodin na Hradčanské náměstí v Praze vyjádřit spolu s iniciativou D.O.S.T. svůj odpor proti propagandistickému happeningu "havlistické elity" útočící na prezidenta republiky. To co se snaží zneuznaní levicoví intelektuálové v tuto dobu na Hradě vyvádět, je neuvěřitelné: http://pardubice.bloguje.cz/792220-prijdte-rict-vaclavu-klausovi-uz-dost-ve-stredu-17-cervna-v-17-hodin-na-hradcanske-namesti.php www.akce-dost.cz. Pomozme proto všichni, kteří nechcete zemřít v komunismu jedinému čestnému vrcholovému politikovi, který po celých 20 let nezměnil ani slovo ve svých postojích a díky němuž nejen my, ale i tito protestující "havlističtí levicoví intelektualové" žijeme ve svobodné zemi. Václav Klaus je v současné době vystaven neuvěřitelnému tlaku od našich i evropských levicových politiků a je proto potřeba, aby zazněl i hlas od autentické pravice na jeho podporu! Proto všichni, kdo máte nohy a hlasivky, přijďte tyto frocky na Hradčany překřičet než bude poozdě!

EU je reinkarnací a ztělesněním komunistické ideologie

IVANA HASLINGEROVÁ

Na stém seminář i Centra pro ekonomiku a politiku (CEP) byla za účasti jednoho z autorů, britského novináře Christophera Bookera, představena kniha "Skryté dějiny evropské integrace".

"Jedná se nejen o rozsáhlou, ale  především v mnohém o převratnou knihu, jejímž hlavním přínosem je, že se z ní dozvídáme, že EU ovlivňuje náš život víc, než si myslíme, a proto se o ni musíme zajímat," říká nadšeně o knize  prezident Václav Klaus a pospíchá zahájit přednášku o ní

Podle Bookera se EU svým systémem fungování přibližuje stále více komunistickým režimům. Podle prezidenta Klause je příměr s komunismem možný při vyjádření zoufalství a beznaděje  nad nemožností občanů převrátit systém: "EU není sice prapříčinou všech záporných jevů, je ale reinkarnací a ztělesněním komunistické ideologie a jejím reálným produktem."Europoslanec Hynek Fajmon dokonce konstatoval, že EU je ještě přísnější než komunistické organizace typu RVHP či Varšavské smlouvy, neboť v nich  nebylo nadnárodní zákonodárství a z právního pohledu to byly pouze mezistátní smlouvy. EU obsahuje členy různých kategorií podobně, jako orwellovská Farma zvířat. Demokratický deficit EU, na který si všichni stěžovali, vysvětluje politolog Petr Fiala tím, že  podmínkou demokracie je sdílená politická identita neboli národní stát a EU není státem, ale jen politickým systémem s tendencemi naplnit charakteristiky státu. Zatím není známa  demokracie fungující nad politickou rovinou národního státu, neboť k fungování demokratických mechanismů je nutná existence politického národa.  V EU proto vše probíhá v nad demokratickém prostoru. EU se tudíž nejdříve musí vyrovnat s rozšířením a pak jednat o případné její redefinici. "Naddemokratický prostor je oživující termín. Já hovořím opostdemokracii. Musím si to zapamatovat," uzavřel profesor Klaus...>>>

Evropa nechce sociální model, který je spojen s její ústavou

IVANA HASLINGEROVÁ

Ratifikační proces evropské ústavy byl v tomto roce nejaktuálnějším tématem Evropské unie. Nad tím, jaké jsou perspektivy EU po zamítnutí ústavy, se zamýšleli na semináři Centra ekonomiky a politiky (CEPu) tvrdý a nemilosrdný předseda polské Občanské platformy Jan Rokita a předseda jejího českého protějšku ODS Mirek Topolánek. Seminář měl s příznačný název "Perspektivy EU po zamítnutí evropské ústavy". Seminář moderoval president republiky Václav Klaus. Podle Jana Rokity problém není v tom, že byla zamítnuta ústava, neboť se tím nic nezhroutilo, ale v tom, že zmizely naděje  na úspěch evropských projektů zvláště ve Francii. Nastala obava, že v současných podmínkách může být těžší být úspěšný v reálných projektech EU jako je trh služeb a jeho jednota. "Francie, Anglie a Německo vedou egoistickou národní politiku. Zneklidňující je to, že v důsledku toho naděje na rozhodování v EU klesá. Charakteristické pro ně je to, že  úsilí zavést naše ekonomiky na vyšší úroveň nazývají "sociálním dampingem". Když chceme snížit daně, abychom byli konkurenceschopnými, říkají, že děláme daňový damping. Jestliže politika velkých evropských zemí používá protitržní doktríny k tomu, aby ukázala, že je v EU něco dobrého, nejde těmto zemím věřit. Je proto potřeba sjednotit ty, kteří věří ve spolupráci mimo Evropskou ústavu. Střední a východní Evropa by měla projevit společnou iniciativu s návodem, jak vyjít z krize. Je nutné zachovat zásady solidarity. Jinak projekt EU nemá smysl. Vítězství egoismu nepovede nikam. Nyní vše vede směrem k prohlubující se krizi," rozhořčil se Rokita a dodal...>>>

 

Jagellonský hlasovací model druhé odmocniny zajistí rovnoprávnost všech států v RE

IVANA HASLINGEROVÁ

Konference "Systémy hlasování v Radě"  vysvětlila, jak by se dalo hlasovat, aby nebyl žádný občan ani stát EU ukřivděný. Tím by se vyřešil nejdůležitější problém EU, kvůli němuž se snaží neustále vyrábět jako zástěrku pofidérní euroústavy. Konference ukázala, že existuje matematický model, tzv. "Jagellonský kompromis", který vyvinuli vědci na krakovské Jagellonské universitě (odtud má název), který zajišťuje každému státu EU rovnou hlasovací moc. Bylo by proto škoda, aby byl přijetím LS odsouhlasen nespravedlivý model hlasování v RE.V ES byla kdysi při hlasování uplatňována hlasovací pravidla ve prospěch velkých zemí. Byly v něm sdruženy tři velké, 2 střední a jeden malý stát, ale hlasy byly rozděleny v poměru 4:2:1. Po přijetí 12 nových států  vznikla  na schůzce v Nice reforma hlasování. Velké státy a zejména Německo v ní byly znevýhodněny. Vezmeme-li číslo 1 jako "optimální spravedlnost", pak z obrázku vpravo je zřejmé, že Německo (vlevo) bylo na úrovni 0,8, váhy ostatních velkých států postupně rostly až po Polsko na 1,2. Většina států  vykazovala hodnoty mezi 0,9 až 1,1, ČR byla kolem 1,1. Maličké státy byly zvýhodněny. Kypr a Malta na 1,4, nejvíce Lucembursko na 1,8, neboli dvakrát více než Německo. Není proto divu, že se Německo bouřilo.Proto nakonec byla vytvořena euroústava druhá – tzv. LS a v ní bylo dohodnuto další hlasovací pravidlo, která by zaručovalo, jak je v ní psáno, "demokratickou legitimitu a zastupitelskou demokracii". Jak se ukazuje na obrázku vlevo, většina států si v této zastupitelské německé demokracii oproti smlouvě v Nice silně pohoršila a dostala se pod 0,9, ale Německo získalo namísto 0,8 celých 1,2, Francie, Velká Británie (VB) a Itálie 1,1. Malé státy  mají naopak ještě více volební váhy než měly podle smlouvy z Nice. Oproti většině států až třikrát posílily- Malta má 2,4, Lucembursko 2,2 a Kypr 1,8.Takže kromě posílení váhy malých a velkých států se situace v LS oproti smlouvě v Nice p ro ČR a většinu dalších států zhoršila. Dobře je to vidět na obrázku vpravo, kde je vynesen poměr hodnot  LS /Nice. ČR spolu se šesti dalšími státy  by po přijetí LS ztratila čtvrtinu hlasů oproti stávajícímu systému přijatému v Nice, zatímco Německo by posílilo o 20 %. Blokující kapacita velkých zemí tak v LS vzrostla a tyto mají větší potenciál pro budování koalice. A to není vůbec jisté, jak se změní situace po případném přijetí dalších zemí. Například obrovského Turecka. Tento hlasovací systém logicky vedl ke vzniku konglomerátu většiny států, které jsou si rovny a Itálie, VB a Německo z ní byly vyloučeny. Proto také často nesouhlasí s návrhy těch rovných. Hlasování dle LS by sice bývalo vylepšilo postavení Německa, ale nespravedlnosti obsažené ve smlouvě z Nice by se ještě prohloubily. Je zřejmé, že dokud se toto nevyřeší, bude v EU existovat stále boj o tuto otázku namísto, aby se zabývala konkrétními ekonomickými problémy. Z výše uvedených grafů je jasné, že velké státy v čele s Německem budou tvrdě bojovat pro systém zavedený v LS, ale dokud EU nenalezne spravedlivý hlasovací systém, musí počítat s problémy. Velkoněmecká říše tu již jednou byla a na to jsou občané EU velmi citliví.>>>

Svobodní:"Pane prezidente, počkejte na výsledek referanda o LS"

Petr Mach, předseda Svobodných

Strana svobodných občanů vyzývá prezidenta republiky, aby Lisabonskou smlouvu (LS) nepodepsal a počkal na výsledky referenda. Svobodní po předčasných volbách v Poslanecké sněmovně navrhnou zákon o referendu k Lisabonské smlouvě. Berou s lítostí na vědomí, že většina senátorů dala svým hlasováním souhlas s ratifikací Lisabonské smlouvy, která zásadním způsobem zhoršuje postavení České republiky v EU a snižuje váhu českého hlasu v Radě ministrů EU. Připomínáme, že v referendu o vstupu se lidé v referendu vyjádřili pro naše členství za stávajících podmínek. Tyto podmínky by tedy měly být změněny opět jen prostřednictvím referenda. Svobodní vyzývají proto prezidenta republiky, aby nepodepsal Lisabonskou smlouvu a s případnou ratifikací počkal na výsledky referenda. Považuje-li se za přípustné, aby se hlasování opakovalo, pokud je jeho výsledek NE (jako v Irsku), musí být přípustné opakování hlasování i tehdy, pokud byl výsledek hlasování ANO jako v České republice. Svobodní spustili tento týden první celoevropskou petici ve všech jazycích EU na adrese www.petice.eu.Je to vůbec poprvé, kdy mají Evropané možnost vyjádřit svůj názor na jednom místě. Svobodní vznikli v lednu 2009 jako pravicově orientovaná strana, jejímž mottem je SVOBODA ? ODPOVĚDNOST ? SPRAVEDLNOST.

Na ÚS se obrátil ve věci posouzení nesouladu LS s naší ústavou celý Senát

IVANA HASLINGEROVÁ

Protože někteří čtenáři a dokonce i někteří kolegové publicisté nechápou, proč se senátoři ODS obrací znovu na Ústavní soud (ÚS), aby posoudil nesrovnalosti Lisabonské smlouvy (LS) s naší ústavou, pokládám za nutné vysvětlit, že na ÚS se původně obrátila celá horní komora našeho parlamentu. Protože se zdála odpověď ÚS některým senátorům ODS nedostatečná, požadují nyní o odpovědí ÚS na jím nezodpovězené otázky. Jasně toto bylo vysvětleno tajemníkem prezidenta republiky Ladislavem Jaklem v Otázkách Václava Moravce:Václav Moravec: "Senátoři ODS si už jednou na rozpor Lisabonské smlouvy (LS) s českou ústavou stěžovali a neuspěli."Ladislav Jakl, tajemník prezidenta republiky:  "Vy jste také v předchozím avízu možná trošku malé nepřesnosti jste se dopustil, že dříve Ústavní soud projednával ústavní stížnost senátorů ODS, to není pravda, to bylo podání Senátu."Václav Moravec: "Já jsem neříkal senátorů které strany, říkal jsem senátorů, protože to bylo celosenátní podání."Ladislav Jakl, tajemník prezidenta republiky: "Já jsem vás, pane redaktore, slyšel, říkal jste senátorů ODS a byl to Senát jako horní komora českého parlamentu, která se obrátila v některých věcech na Ústavní soud">>>

80% občanů proti ratifikaci Lisabonské smlouvy

JAN ZEMAN

V nedělní Partii na Primě hlasovali diváci pomocí SMS zda souhlasí se schválením Lisabonské smlouvy (LS) v Senátu. 80% se vyslovilo proti LS. Skoro by to vypadalo, že vedení drtivé většiny parlamentních stran má podporu pouze 20% veřejnosti.  Redaktor Partie  při vyhlasování výsledků na konci pořadu  uvedl, že se hlasování účastní tisíce lidí - což je podstatně více, než je obvyklý vzorek v oficiálních průzkumech. Otázkou zůstává o čem to vypovídá - o (ne)podpoře Lisabonské smlouvy mezi voliči, nebo mimořádné aktivnosti odpůrců smlouvy? Nad oběma možnostmi by měli její příznivci přinejmenším zpozornět. Každopádně je přinejmenším jasné, že Jana Bobošíková přesvědčila svou argumentací proti Lisabonské smlouvě v Partii s Richardem Falbrem opravdu výrazné procento diváků. Ten se tomu jen blahosklonně smál. Uvidíme, zda mu ten úsměv ale brzy nezamrzne. Zaráží situace v ODS - většina poslanců i senátorů této strany se vyslovila proti smlouvě. Její vedení v čele s Topolánkem však smlouvu tvrdě prosazovalo, a i po pádu vlády ji protlačilo Senátem, jehož šéf také zcela obrátil jak korouhvička.  Topolánek nejdříve stavěl euroskeptikem, pak byl proti euroústavě a najednou - možná ve vidině postu eurokom isaře - obrátil a ani nerespektoval usnesení vlastní strany - a ta mu to, zdá se až na výjimky, celkem trpí a moc ji až na výjimky v řadách senátorů - jako Jiřího Oberfalzera, nebo Jaroslava Kuberu, kteří připravují nové podání k Ústavnímu soudu - nevzrušují ani celkem jasná porušení zákona při schvalování Lisabonské smlouvy u Ústavního soudu i v Senátu. Doufejme tedy, že to už nebudou tolerovat ti občané, co má ODS v názvu - tak jako to netrpěl Václav Klaus a raději odešel. >>>

Petr Mach: "Prezident potřebuje co nejsilnější politickou podporu, proto jsme založili stranu Svobodných občanů"

IVANA HASLINGEROVÁ

Na včerejší 6. schůzi Senátu vyslovili senátoři souhlas s Evropskou ústavou nazývanou Lisabonská smlouva. Naše horní parlamentní komora je tedy ochotna obětovat svobodu a samostatnost naší země vydobytou před devadesáti lety prezidentem Masarykem z rakouského, před 53 lety z německého a před 20 lety ze sovětského područí. Miliony životů položených za naši samostatnost jsou pro ně zřejmě ničím. Kteří páni politici nás chtějí uvrhnout pod nadvládu dalšího superstátu, tentokrát Svazu evropských socialistických republik (SESR), kde bude díky jeho ústavě o našem národě opět fakticky rozhodovat mocné Německo, už tedy víme.  Zajímalo nás co si o tomto jejich postoji myslí nastupující politická generace, zda si alespoň její přední představitelé zachovají hrdost a páteř. Obrátili jsme se proto s následujícími otázkami na nejvýznamnějšího nastupujícího politika, předsedu strany Svobodných občanů, doktora Petra Macha:  Podle mého názoru nemůže prezident svým podpisem takovouto smlouvu ratifikovat. Kdyby smlouvu nakonec ratifikovaly i ostatní státy, kde ratifikace dosud neskončila a kdyby donutily Irsko k opakování referenda, byla by to velká rána pro naši státnost a naši demokracii. Je to teď tedy plně na prezidentovi, který proto nyní potřebuje co nejsilnější politickou podporu, tedy úspěch ve volbách takových politických sil, které odmítají federalizaci Evropské unie. Proto jsme založili stranu Svobodných občanů. Nezachoval bych se nikdy jako premiér Topolánek, který v této věci odhodil veškeré zásady a podepsal jednoznačně nevýhodnou smlouvu pro naši republiku.>>>

Žárovkové happeningy Svobodných

Ivana Haslingerová

Na protest proti nehoráznému diktátu EU, zákazu používat normální žárovky, pořádají Svobodní ve všech krajích České republiky dne 1.9.2009  žárovkové happeningy. Rozdávají na nich lidem žárovky, na jejichž krabičkách shrnují základní důvody hlouposti a nesmyslnosti tohoto zákazu, který k nám přišel z EU aniž o něm probíhala v ČR jakákoli politická debata a aniž by jej projednal Parlament ČR. Podle Svobodných by lidé měli mít svobodu výhody a nevýhody, spolu s náklady na pořízení, likvidaci i provoz, sami za sebe ohodnotit. Celá akce je pojata jako recese, ale v jejím podtextu je mnoho vážných společenských a politických témat, na něž upozorňuje kromě Svobodných i sám prezident republiky Václav Klaus, který byl proto prvním občanem České republiky, kterému Svobodní dali svou žárovku při jeho křtu knihy "Modrá planeta v ohrožení".

Prezident Václav Klaus pózuje se žárovkou Svobodných

Úsporné žárovky mají totiž řadu nevýhod, které jsou před normálními lidmi téměř utajovány: obsahují jedy, které nebezpečně znečišťují prostředí, jejich výroba i likvidace jsou nákladnější (včetně produkce CO2 apod.), při častých "startech" klesá radikálně životnost, což ony vyšší náklady znásobuje, jejich "startování" je pomalé (když třeba jeden spěchá na WC), jejich světlo má jiný a pro mnohé a mnohá místa nepříjemnější odstín, nedají se jimi vytápět terária apod.

 

Kdo bude vládnout v "ČEZku"?

Alexandr Tomský, místopředseda Svobodných, nakladatel a politolog

Snímky politiků, lobbistů a vrcholných manažerů průmyslu, jak spolu idylicky tráví dovolenou v miliardářské toskánské vile, vyjevily to, co už vlastně dlouho víme. Že se na úkor veřejného zájmu krade ve velkém a že nám ve skutečnosti nevládnou ti, které jsme si zvolili, protože je ovládají mocné a mocenské skupiny, jejichž hlavní podnikatelskou činností jsou výtečné politické konexe. Dokonce i sociálnědemokratický vejtaha a předseda Jiří Paroubek se svým „kdo z vás to má“ by teď působil komicky. Jeho oponenti jsou luxusem přímo posedlí – milují jachty, vily, rauty, rychlé vozy. Korupce je jako rakovina. Není-li správně léčena, prorůstá hbitě celou společností, a to zdaleka nejen státním organismem. Kdo krade, lže, kdo lže, je agresivní, kdo je agresivní, nemá daleko k vraždě. Cožpak ale máme opravdu volbu jenom mezi levou sociální chudobou a pravou vládou kleptokracie? Budou tvrdit, že malé strany neznáme. To ale nevadí. Jde přece v první řadě o to zbavit se těch, které známe až příliš dobře. Stačí, aby si připomněl dictum zakladatele našeho státu – nebát se a nekrást>>>

Tak nám zakázali žárovky

Petr Mach, předseda Svobodných

Od 1. září se nesmějí na území EU distribuovat stowattové žárovky, postupně budou do tří let zakázány i žárovky 60W a 40W. První stát na světě, který zakázal žárovky, byla Kuba. „Vyměnili jsme běžné žárovky za fluorescentní zářivky v každé domácnosti. Ušetříme spoustu energie,“ napsal před dvěma roky hrdě kubánský komunistický vůdce Fidel Castro ve stranickém listě Granma. Brzy následovala Chávezova Venezuela. Tyto autokratické socialistické vlády se samozřejmě neptaly lidí, jestli si takový zákaz přejí. Když hloupí lidé nakupují levné žárovky a neumějí poznat, co se jim vyplatí, je třeba jim to zakázat. Ústřední plánovací komise zkrátka spočítala, že je to národohospodářsky výhodné. Nejsme pozadu. Evropská komise nezůstala dlouho pozadu a 18. března letošního roku vydala nařízení č. 244/2009. Jeho znění se prakticky neliší od návrhu, který před rokem Komisi předložilo lobbistické sdružení výrobců fluorescentních zářivek. Evropské nařízení se automaticky vztahuje i na každého českého občana a firmu. Zákaz žárovek je z podstaty socialistický, neekologický a především nedemokratický. Podstatou volného trhu je, že se každý jednotlivec na základě cen rozhoduje, co je pro něj nejlepší. Sami víme, jestli jsou pro nás lepší levné žárovky s vyšší spotřebou, nebo drahé zářivky s nízkou spotřebou. Rakouský ekonom Friedrich Hayek, dávno prokázal, že to centrální plánovači nemohou vědět. Dokud budeme volit euroservilní politiky, nebude změna možná.>>>

Topolánek ponižuje Českou republiku

František Matějka, vedoucí Tiskového odboru Svobodných

Svobodní považují za nepřípustné, že se český občan pan Topolánek po soukromém setkání s předsedou Evropské komise panem Barrosem přidal k nemístnému vyhrožování představitelů Evropské unie České republice.

Pan Topolánek zjevně upřednostňuje osobní zájem a přidal se k nejpokleslejšímu vydírání České republiky,“ uvedl předseda Svobodných Petr Mach na adresu Topolánka. „Hitler před 70 lety vyhrožoval anexí pohraničí a prezident Beneš měl důvod se obávat o osud státu. To, co předvádí EU a pan Topolánek, je ubohé. Češi nemusí mít z EU strach a prezident Klaus nesmí tlaku EU podlehnout,“ dodal Mach.

Vyhrožování, že když ČR neratifikuje rychle Lisabonskou smlouvu, může přijít o post eurokomisaře, nepatří do slušné společnosti a nemá oporu v základních smlouvách EU.>>>

Ladislav Jakl: "Co je to za svět, co je to za mezinárodní organizaci, která nutí naše politiky vybrat si mezi dvěma zly?"

IVANA HASLINGEROVÁ

Horní komora Parlamentu, Senát ČR, vyjádřila souhlas s evropskou  ústavní smlouvou, nazývanou podle místa jejího vzniku Lisabonskou (LS). Věříme, že náš pan prezident si zachová rovnou páteř, tak jako si ji zachoval po celých dvacet let od revoluce, a že svůj podpis pod ní vedle podpisu pana Topolánka nepřidá a že celou tu tragikomedii, která se odehrála v Senátu lze chápat dobrou pouze k tomu, že odhalila, kteří senátoři chtějí zaprodat naši republiku za svou osobní kariéru a kteří si zachovali rovnou páteř i přes lákadla vysokých postů. I přesto, že věříme, že nový protektorát nám i přes  zradu našich zákonodárců díky zásadovému postoji prezidenta republiky nehrozí, požádali jsme jeho nejbližšího spolupracovníka, osobního tajemníka a ředitele Politického odboru Kanceláře prezidenta republiky (KPR), Ladislava Jakla, o zodpovězení následujících otázek: *Kdybyste byl na místě pana prezidenta, co byste nyní vzkázal našim prodejným politikům? Podepsal byste tuto euroústavu? Pokud ano, tak za jakých podmínek? Víte, já na jeho místě nejsem. Ale vzkazovat mohu i nyní: své svědomí opíjíte konstrukcí, že jste měli jen dvě volby – špatnou (pro Lisabon) a tu ještě horší, být proti. Přemýšleli jste o tom, co je to za svět, co je to za mezinárodní organizaci, která Vás nutí vybrat si mezi dvěma zly? ...  Z výše uvedeného je jasné, že pan president nyní vyčká na rozhodnutí Ústavního soudu a bezprostřední nebezpečí ze ztráty národní suverenity naší zemi nehrozí. O to víc bychom se ale měli všichni zamyslet nad tím, co by se stalo s naší zemí, kdyby v jejím čele stál někdo jiný než Václav Klaus a bezmyšlenkovitě a patolízalsky svým podpisem LS ratifikoval.>>>

PETICE OBČANŮ STÁTŮ EVROPSKÉ UNIE PROTI PŘIJETÍ LISABONSKÉ SMLOUVY

Iniciátor petice na Evropské úrovni: Strana svobodných občanů

Motto: Ještě nikdy nám úředníci EU nedali příležitost k vyjádření na jednom místě.Tak jsme to pro všechny svobodné občany členských států Evropské unie udělali

6.914 + ?

My, občané svrchovaných států Evropské unie, vědomi si svých občanských práv a v touze po zamezení kroků směřujících k byrokratické nesvobodě napříč Evropou, tímto vyslovujeme svůj nesouhlas s přijetím Lisabonské smlouvy. >>>

Chcete-li podpořit petici klikněte na: www.petice.eu

Úskalí evropské integrace

Václav Klaus

Evropská integrace a členství v Evropské unii právem patří k nejdiskutovanějším tématům dnešní České republiky. Sílí obavy, že Evropská unie směřuje k centralistickému, federalistickému modelu, a tím sílí i otazníky nad budoucností národních států. Jsem rád, že tolik potřebnou diskusi o evropské integraci obohacuje Petr Mach, bývalý analytik a ředitel Centra pro ekonomiku a politiku a jedna z nejvýraznějších postav nejmladší generace českých ekonomů. Jeho kniha "Úskalí evropské integrace", shrnuje texty, které autor uveřejnil v různých časopisech doma i v zahraničí, texty, které mají společné tématické pojítko: kritiku evropské integrace. Přínosný je autorův koncept konkurence právních řádů jako analogie tržní konkurence. Nahlédnutí, že každá norma, která v bohatém Německu znamená kodifikaci statu quo, znamená pro chudší Českou republiku drahé přizpůsobení, je korektní. Nevěřme fatalismu konstruktérů evropského superstátu. Osud dalšího směřování Evropy a Evropské unie zůstává v rukou nás – Evropanů. >>>

Proč jsme založili novou politickou stranu

Petr Mach, předseda Svobodných

Lisabonská smlouva štěpí českou politickou scénu. Pro mě osobně byl souhlas vedení ODS s Lisabonskou smlouvou důvodem k založení nové politické strany. Vadí mi nejen obsah Lisabonské smlouvy, který považuji za nevýhodný pro Českou republiku a budoucnost EU. Vadí mi i neskutečný obrat vedení občanských demokratů a neplnění slibů. V roce 2003 slavnostně podepsal předseda ODS Mirek Topolánek spolu s předsedy britské Konzervativní strany a polské strany Právo a Spravedlnost tzv. Pražskou výzvu. „Evropské národy nepotřebují smlouvu - ať již se jmenuje Ústava nebo ne - stlačující všechny evropské země do jednoho ekonomického, politického a právního rámce. Bohužel, přesně tam však směřují výsledky Konventu o budoucnosti EU. Proto je třeba podrobit je jedinému spolehlivému testu - lidovému hlasování, referendu,“ napsali v předsedové na slavnostní listinu na pražském Žofíně. Nakonec euroústavu alias LS vzal Topolánek za svou i s jejím dřívějším kritikem Janem Zahradilem. Považuji to za nerespektování slibů voličů i za zradu základních principů. Šlo o hanebný obchod. Princip za funkci. Zrada ODS ve věci LS byla pověstnou poslední kapkou. Spolu se zklamanými voliči pravice jsme se nakonec odhodlali k založení nové strany. Schopnost stát za svými názory je důležitá nejen pro věrohodnost české politiky i pro budoucnost EU.>>>

Senátoři, kteří chtějí obětovat samostatnost naší země

IVANA HASLINGEROVÁ

Nový protektorát nám sice díky prezidentu republiky na štěstí nehrozí, ale včerejší 6. schůze Senátu by měla být varováním pro občany jak snadno by nás páni senátoři zaprodali opět cizině za symbolických 30 stříbrných. Každý občan by si měl proto podrobně prostudovat hlasovací listinu této mimořádné schůze, která rozhodovala o tom, zda je naše horní parlamentní komora ochotna obětovat svobodu a samostatnost naší země vydobytou před devadesáti lety prezidentem Masarykem z rakouského, před 53 lety v hrozné válce z německého a před 20 lety ze sovětského područí. Jakoby miliony životů položených za naši samostatnost nestačily. Měli bychom proto znát, kteří páni politici nás opět chtějí uvrhnout pod nadvládu dalšího superstátu - Svazu evropských socialistických republik (SESR), kde bude díky jeho ústavě – Lisabonské smlouvě (LS) o našem národě opět fakticky rozhodovat mocné Německo. (Jeho hlas se zvýší díky LS dvakrát, zatímco náš se sníží na polovinu. To byl jediný faktický důvod změny původní smlouvy z Nice na LS, úmyslně zastíněný nepodstatnými 500 stránkami nesrozumitelného textu o ničem). Proto by každý občan měl znát, kteří senátoři si zachovali hrdost a páteř a kteří jsou ochotni nás obětovat a podle toho se k nim v příštích volbách postavit. Proto uvádíme doslovnou sjetinu o hlasování v Senátu:>>>

Předvolební desátky

Jana Navrátilová

            Po vydařené zkušenosti s třicetikorunovýmipoplatky v lékárnách a následném úspěchu v krajských volbách vyráží ČSSD ve Středočeském kraji s dalším šidítkem na voliče.   Poslanec parlamentu ČR, předseda poslaneckého výboru a středočeský hejtman MUDr. David Rath totiž čerstvě nabízí žákům ve věku od 6-ti do 19-ti let jízdné do školy a zpět zdarma. Stačí k tomu drobnost: pořídit si Středočeský žákovský a studentský průkaz a kraj jim objedná dopravu zdarma po celém středočeském regionu. Kdo by to nevzal a nedal politikovi, sedícímu na třech dobře placených židlích svůj hlas ve volbách, že? Vždyť dosud nikoho takový úžasný tah – doprava zdarma – ještě nenapadl.
            Velmi chápu sociálně slabé rodiny, že jim každá ušetřená koruna přijde vhod, ale… Příspěvek na dopravné žákům a studentům je poskytován (nebo už také ne?) v rámci státní sociální podpory. Nebylo by snad vhodnější rovnou dopravu posílit? Co je platné, že například vlak z Kolína jezdí do Prahy každou půlhodinu, když třeba tři kilometry z těch kterých Kotěhůlek jsou pro jejich obyvatele nepřekonatelné?! Co starší lidé? V některých menších obcích byly zhruba před čtyřmi až pěti lety v tichosti zrušeny pošty, starší lidé či maminky s malými dětmi musí těch pár kilometrů k lékaři, do lékárny, a i na tu poštu překonávat jak se dá. Jistě by posílení častější denní jízdy autobusů uvítali, o sobotách a nedělích ani nemluvě.>>>

Svobodní požadují referendum o Lisabonské smlouvě

Kateřina Bouda Kašparová

Německý ústavní soud pozastavil ratifikaci LS do doby, než dojde ke změnám ústavy, které posílí pravomoci německého parlamentu pokud jde o kontrolu nad rozhodnutími EU. Podle soudu bylo hlasování německého parlamentu o LS v souladu s ústavou, ale ratifikační listiny nelze odeslat, dokud nedojde k příslušným změnám v německé ústavě, které zajistí suverenitu Německa nad dalším rozšiřováním pravomocí EU. "Svobodní považují tento rozsudek německého ústavního soudu za důkaz, že bez ústavních změn by ratifikace byla i v České republice v rozporu s ústavou! Svobodní LS principiálně odmítají od samého počátku a požadují, aby o ní bylo v ČR vypsáno referendum. Chceme přednost české ústavy nad LS," říká předseda Svobodných Petr Mach.(obr. vpravo)

 

"Už před summitem otec upozornil, že dokument o garancích pro Irsko by měl schválit parlament, protože mění charakter LS. Aby se to nemohlo opakovat, požadujeme, aby jakékoliv změny podmínek sepsaných v Lisabonské smlouvě byly ratifikovány řádným způsobem. Již 17.6. jsme v TZ kritizovali, že česká vláda tímto krokem obešla a podvedla parlament i prezidenta ČR," konstatuje člen Republikové rady a risk manager strany Svobodných Jan Klaus (obr vlevo)

Svobodní vyzvali Poslaneckou sněmovnu Parlamentu ČR, aby v nejbližším termínu svolala mimořádnou schůzi, která by se této záležitosti věnovala.>>>

 

Konec jedné iluze o české samostatnosti ?

DAVID HANÁK

Kdo si nepamatuje svoji historii je nucen ji opakovat! Tuto maximu amerického filozofa Santayany vždy rád všem připomínám. Dnes je  6.5. 2009 a český Senát rozhoduje o schválení respektive neschválení Lisabonské smlouvy (LS). Nevím jak to dnes v Senátu parlamentu České republiky dopadne, ale předpokládám, že LS bude nakonec těsně schválena. Vám čtenáři předkládám dva dokumenty, které jistým způsobem rámují začátek a konec naší národní suverenity. Nejprve dokument z roku 1917 – Manifest českých spisovatelů, českým poslancům na říšské radě a jako druhý rok 2009 – Otevřený dopis české učené společnosti, senátorům do Senátu ČR. V těchto dvou dokumentech se zračí jak se doba posunula a že tento konec naší suverenity má hlubší, řekl bych filozofické a mravní základy. Českému poselstvu na říšské radě: "Obracíme se k Vám, pánové, ve velké době našeho národního života, v době, za niž všichni budeme odpovídati celým staletím. Obracíme se k Vám, k poselstvu Českého lidu, dobře vědouce, že my čeští spisovatelé, osobnosti v našem životě veřejně Činné a známé, máme nejen právo, nýbrž i povinnost mluviti za rozhodnou většinu českého světa kulturního a duchovního, ba i za národ, jenž sám promluviti nemůže. Co nejdříve sejde se říšská rada, a politickému zastupitelstvu Českého národa naskytne se poprvé za války příležitost, aby z její tribuny projevilo všechno, co se dosud projeviti nemohlo ani tiskem, ani jiným veřejným způsobem. Želíme arci, že tribunou touto nebude staroslavný sněm Království českého, a výslovné prohlašujeme, že pouze sněm tohoto království pokládáme za nejpovolanější shromáždění, kde by se mělo o přáních a potřebách našeho národa rokovati. Ale sněmu českého tou dobou, bohužel, vůbec není, jediným svobodným fórem českých poslanců může býti prozatím jen říšská rada ve Vídni. Nuže, pánové, aspoň tam buďte pravdivými mluvčími svého národa, aspoň tam povězte státu i světu, co Vás národ chce a na čem trvá! Aspoň tam splňte svou svatosvatou povinnost a zastaňte se českých práv a Českých požadavků v této nejosudovější době světových dějin způsobem nejrozhodnějším a nejobětavějším, neboť nyní rozhoduje se o českém osudu na celá staletí! Povinnosti své můžete však dostáti úplnou měrou pouze tehdy, učiní-li se už předem zadost všem konstitučním podmínkám, jež parlamentní život předpokládá." >>>

Winston Churchill: "Nikdy neustupujte, nikdy, nikdy, nikdy, nikdy, v maličkostech ani velkých věcech, o kus ani o kousek, ledaže byste ustoupili cti a dobrému mravu. Nikdy neustupujte před nátlakem, nikdy se nepoddejte zdánlivě zdrcující převaze nepřítele."

 

Petr Mach věří v hlubší spolupráci se Stranou nezávislých Spojeného království

Ivana Haslingerová

Nigel Farage, vůdce Strany nezávislých Spojeného království (UKIP) Velké Británie pozdravil prostřednictvím vůdce Svobodných Ing. Petra Macha, PhDr. demonstranty před irskou ambasádou na akci "Svoboda pro Irsko" Petr Mach se při té příležitosti vyjádřil, že "Svobodní vznikly z podobných důvodů jako UKIP ve Velké Británii, postoje pana Nigela Farage jsou mi blízké a věřím v další hlubší spolupráci obou stran!".  A právě toto sdělení doktora Macha vyvolalo vlnu dotazů na to, co to UKIP vlastně je za stranu a co hodlá vůdce Svobodných prosazovat. Zjistili jsme si proto podrobnosti o Straně nezávislých Spojeného království :>>>

Nigel Farage pozdravil prostřednictvím Petra Macha demonstranty před irskou ambasádou

František MAtějka

Svobodní se ve čtvrtek v podvečer zúčastnili před irskou ambasádou akce na podporu lidu Irska v boji proti Lisabonské smlouvě v referendu, pořádané sdružením D.O.S.T. Předseda Petr Mach přednesl osobní pozdrav a přání dlouholetého předsedy britské UKIP a europoslance Nigela Farage demonstrantům před irskou ambasádou. "Vážení přátelé! Je mi líto, že zde dnes s Vámi nemohu být osobně a spolu s vámi manifestovat před velvyslanectvím Irské republiky v Praze. Toto vyjadřování nesouhlasu s elitami EU, které slouží jen samy sobě, je v zájmu občanů nejen z Irské republiky. Můžete si však být jisti, že já tento postoj též manifestuji obyvatelům britských ostrovů každý den, co mi síly stačí,“ napsal Nigel Farage Petru Machovi.

"Postoje pana Nigela Farage jsou mi blízké. Svobodní vznikli ze stejných důvodů jako UKIP ve Velké Británii. Věřím v další hlubší spolupráci našich stran. Zároveň jsem rád přijal pozvání do Dublinu na tiskovou konferenci irských odpůrců Lisabonské smlouvy v pondělí dne 28.9.2009,“ uvedl předseda Svobodných Petr Mach

Závěrečnou akcí této společné iniciativy je Pochod na hrad dne 3.10.2009, který začíná před irským velvyslanectvím v 15:00.

Zdravice Nigela Farage, poslance Evropského parlamentu a předsedy Strany britské nezávislosti (UKIP)  českým demonstrantům před Irským velvyslanectvím v Praze 24.9.2009:

Vážení přátelé! Je mi líto, že zde dnes s Vámi nemohu být osobně a spolu s vámi manifestovat před velvyslanectvím Irské republiky v Praze. Toto vyjadřování nesouhlasu s elitami EU, které slouží jen samy sobě, je v zájmu občanů nejen z Irské republiky. Můžete si však býti jisti, že já tento postoj též manifestuji obyvatelům britských ostrovů každý den, co mi síly stačí. Vy zde dnes konkrétně pomáháte ukazovat, že irští voliči v boji s mocnými zájmy vlád, politiků a lobbistů nadnárodních společností nejsou sami. Čelíme nesmiřitelnému nepříteli lpějícímu na moci, která ohrožuje naše svobody, naši demokracii, naši prosperitu a ve svých vojenských ambicích také naše samotné životy. Pouze statečné odhodlání vašeho prezidenta Václava Klause a irská neohroženost stojí nyní v cestě tomuto nepříteli a jeho úděsné Smlouvě. Nejrenomovanějších agentur na výzkum veřejného mínění Gael Poll zveřejnila průzkum prováděný mezi 1500 respondenty z celého Irska – což byl jeden z největších výzkumů veřejného mínění v této věci vůbec – podle kterého po odečtení odpovědí „nevím“, 59% - takřka 60% Irů řeklo, že hodlá hlasovat NE! Irští voliči tradičně odhodláni odporovat všemu, co na ně vládnoucí elita uvaluje, se nyní chystají napodruhé odmítnout Lisabonskou smlouvu. Přeji vám vše nejlepší a přeji štěstí nám všem! >>>

Svobodní vítají podporu šéfa britských konzervativců Davida Camerona Václavu Klausovi

Petr Mach, předseda Svobodných

Britský deník Daily Mail s odvoláním na zdroje v Konzervativní straně napsal, že šéf britských konzervativců David Cameron poslal dopis českému prezidentovi Václavu Klausovi. Ujišťuje ho v něm, že pokud počká Václav Klaus s podpisem Lisabonské smlouvy, konzervativci vypíší po svém očekávaném volební vítězství o ní referendum. Svobodní považují Cameronovu podporu za dobrou zprávu a za další důvod, aby prezident s ratifikací Lisabonské smlouvy nespěchal. Oceňuji, že britští konzervativci, na rozdíl od ODS, drží slovo a slíbené referendum uspořádají. Připomínám, že předseda britské Konzervativní strany Ian Duncan Smitrh a předseda ODS Mirek Topolánek podepsali 10.7.2003 tzv. Pražskou výzvu, v níž se zavázali k vypsání referenda ke smlouvě měnící uspořádání EU: „Evropské národy nepotřebují smlouvu – ať již se jmenuje Ústava nebo ne – stlačující všechny evropské země do jednoho ekonomického, politického a právního rámce. Bohužel, přesně tam však směřují výsledky Konventu o budoucnosti EU. Proto je třeba podrobit je jedinému spolehlivému testu – lidovému hlasování, referendu. Základem spolupráce mezi evropskými národy by měly být smlouvy uzavřené mezi suverénními státy a legitimita Evropské unie by měla být odvozena pouze od těchto smluv. Je třeba, aby politické síly, které sdílí tuto vizi, ji uměly společně podpořit a prosadit.“ (Zdroj: http://www.ods.cz/docs/listy/listy_04-2003.pdf, str. 6) Když mohou podruhé hlasovat Irové, může podruhé hlasovat i Velká Británie i Česká republika. Svobodní chtějí, aby se i v České republice uspořádalo o Lisabonské smlouvě referendum.Přeložili jsme do všech národních jazyků petici, kde mají občané států EU příležitost vyjádřit svůj názor na budoucnost Evropy na jednom místě. Více na www.petice.eu.

Svobodní, přijďte opět před irskou ambasádu!

Petr Mach, předseda Svobodných

Vážení příznivci Svobodných! Pojďme se opět shromáždit před irskou ambasádou a vyjádřit tak podporu irským voličům před opakovaným referendem o Lisabonské smlouvě v době, kdy čelí nátlaku a výhrůžkám bruselských politiků. Svobodní se tímto připojují k iniciativě DOST. Sraz: čtvrtek 24.9.18:00 před irským velvyslanectvím (Tržiště 13, Malá Strana) Trička, čepice a transparenty Svobodných s sebou!

 

Těším se opět na setkání s Vámi!

 

Prohlédněte si fotky z posledního shromáždění Svobodných: https://www.svobodni.cz/photo/photo.aspx?id=358  Video z akce: http://www.youtube.com/watch?v=lu4rwGiRuZc

Hlasování o LS probíhalo v atmosféřre vydírání

Petr Mach, předseda Svobodných

S ohledem na závažné sdělení poslankyně Evy Dundáčkové, vyzývám poslance a senátory, aby co nejdříve opětovně zařadili ratifikaci Lisabonské smlouvy (LS) na pořad jednání obou parlamentních komor a aby se k ratifikaci hlasováním znovu vyjádřili. „Řada poslanců se mi přiznala, že hlasovali pod tlakem a nyní se stydí za to, že podlehli,“ řekla např. poslankyně Eva Dundáčková z ODS na shromáždění "Svoboda pro Irsko" s tím, že hlasování probíhalo v atmosféře vydírání. Považuje ho za selhání politických elit. Tehdejší vládní koalice prosadila u svých poslanců a senátorů ANO pro Lisabonskou smlouvu ze dvou důvodů: výměnou za souhlas se smlouvou o radaru a slovy Jana Zahradila „aby nepadla vláda“. Vláda padla a radar, dle vyjádření amerického prezidenta, nebude. Svobodní jsou přesvědčeni, že dnes by hlasování o Lisabonské smlouvě dopadlo, pod tíhou výše uvedených argumentů, opačně!

Svobodní odsuzují Sarkozyho výhrůžky

Petr Mach, předseda Svobodných

Francouzský prezident Nicolas Sarkozy se nepřípustným způsobem vměšuje do záležitostí České republiky. "V případě, že Irové v nadcházejícím referendu schválí Lisabonskou smlouvu a Česká republika bude nadále otálet s ratifikací, ponese za to „vážné důsledky", prohlásil Sarkozy podle Aktuálně.cz. Soulad Lisabonské smlouvy s ústavou přitom bude ještě na návrh senátorů posuzovat znovu Ústavní soud. „Řekl jsem jasně, že pokud Irové řeknou ´Ano´, nepřichází v úvahu, abychom zůstávali v zemi nikoho, ve které Evropa nemá nastaveny instituce pro boj s krizí," řekl na tiskové konferenci prezident Sarkozy. „Bude potřeba z toho vyvodit důsledky, ale ty budou tématem až dalšího jednání," dodal. Svobodní považují takové vměšování a vyhrožování České republice ze strany Nicolase Sarkozyho za nepřípustné. Pan Sarkozy by se měl omluvit a respektovat ratifikační proces v České republice. Česká republika také respektovala NE francouzských voličů v referendu o euroústavě.

Irskolisabonské střípky – Praha volá Dublin

Michal Semín

Na malé Straně v Praze pod okny nedaleké irské ambasády zněly irské lidové písně. Nekonal setam koncert, ale demonstrace napodporu irských spolubojovníků proti Lisabonské smlouvě a zaEvropu svobodných národů. Čechy byly kdysi srdcem křesťanstva, a je to dodnes znát. Tvrzení, že Lisabonská smlouva je nezbytná pro rozvoj Evropy, je „Velkou lží“. Sovětský svaz byl přesvědčivým příkladem krachu enormně centralizovaných států.

Člen Republikové rady Svobodných Ladislav Bátora přečetl dopis Michaeála Ó Fearghaila: "Dobrý den! Bratrsky zdravím všechny naše přátele v České republice!"

Říkáme: „Ani Lisabon, ani Brusel!“ Nepotřebujeme tavící tyglík Evropské unie. Povstaň, Evropo! Hanba zbabělým, svou tvář skrývajícím lidem, kteří nám chtějí ukrást Evropu před nosem!

 

Za petiční akci D.O.S.T. promluvil Petr Bahník (vlevo), za Svobdné jejich předseda Petr Mach

 

Příští demonstrace "Svoboda pro Irsko" proběhne na stejném místě ve čtvrtek 24. září od 18. hodin. S příspěvkem vystoupí poslanci Evropského parlamentu Hynek Fajmon a Ivo Strejček. Těšit se můžete též na Petra Kratochvíla z divadla Ta Fantastika.

 

Go mbeannaí Dia Éire! Bůh žehnej Irsku!>>>

Svobodní se aktivně připojují k iniciativě D.O.S.T.

Petr Mach předseda www.svobodni.cz

Vážení příznivci Svobodných, pojďme se zúčastnit ve čtvrtek 17.9. od 18:00 veřejnéhoshromáždění „Svoboda pro Irsko“ před velvyslanectvím Irské republiky - Tržiště 13, Praha 1 - Malá Strana.

Svobodní se tak připojí k iniciativě D.O.S.T., která shromáždění pořádá. Cílem akce je sdělit symbolicky irským voličům, kteří půjdou 2. října k opakovanému referendu o Lisabonské smlouvě, že v tom nejsou sami, a že i my Lisabonskou smlouvu odmítáme a přejeme si Evropu svobodných a svrchovaných národů. Všichni členové a příznivci Svobodných jsou srdečně zváni. Stranická trička, vlajky, transparenty apod. vítány. Více na: http://www.svobodaproirsko.cz/

 

 

Nový Mnichov?

PETR PAULCZYNSKI

Tak právě schválil senát novou Mnichovskou smlouvu. Doufejme, že Klaus nebude Hácha. Nikdy jsme si ale stejně moc svého rozhodování nemohli užívat a tak to moc neumíme. Pokud beru jen poslední dekády, tak napřed to byla Vídeň, potom chvilku Pražský hrad, pak Berlín pak už jen pár vteřin Pražský hrad. Pak přišla Moskva no teď jsme pár let měli možnost svobody. V konečném výsledku to stejně dopadlo tak, že vše dostal do rukou Rath, Sexy mozek a Romská sdružení, což dokazuje, že moc chytrý národ nejsme. Takže co nařveme, zas to bude někdo jiný, pro změnu Brusel, kdo nám bude vládnout. Ovšem jen aby to byl Brusel! Aby to náhodou zase nebyl Berlín, jen mazaně zakamuflovaný s Paříží, která nás v tom nakonec už jednou nechala. Anebo rovnou řekněte bez obezliček, že chcete budovat Spojené státy evropské - superstát (SSE). A s těmi pohádkami o ústavě či Lisabonské smlouvě oblbujte ty, co se dají. Co uděláte teď, můj pane prezidente?

 

 

Věříme, že náš pan prezident si zachová rovnou páteř tak jako si ji zachoval po celých dvacet let od revoluce. Proto celou tu komedii v Senátu chápeme pouze tak, že nám odhalila, kteří senátoři chtějí zaprodat naši rep ubliku za svou osobní kariéru a kteří si zachovali rovnou páteř i přes lákadla vysokých postů ať již v SSE či v naší domácí politice.Nový protektorát nám díky prezidentu republiky nehrozí, ale o to víc bychom se všichni měli zamyslet nad tím, co by se stalo s naší zemí, kdyby v jejím čele stál někdo jiný než Václav Klaus a uvědomit si už konečně, že role prezidenta není tak ústavně omezená, jak se nám s nažila vsugerovat vláda. (redakce)

Prosba senátorům ODS

Vážení zákonodárci,

dovolujeme si Vás oslovit jako lidé, kteří dlouhodobě podporují pravicovou politiku v ČR a dali Vám své hlasy v posledních senátních volbách. V předvečer Vašeho mimořádně důležitého rozhodování o ratifikaci Lisabonské smlouvy chceme apelovat na vaši osobní odpovědnost a Vaše svědomí. Voliči, kteří podpořili vaše zvolení vyjádřili touto volbou svůj nesouhlas s přijetím tzv. Lisabonské smlouvy a právem od Vás proto očekávají, že budete věrni volebnímu programu ODS, jež se vysloveně stavěl proti omezování suverenity ČR a převádění dalších rozhodovacích pravomocí na „Brusel.“ Věříme, že naši výzvu přijmete nepředpojatě a s otevřeným srdcem, jako samostatně uvažující osobnosti odpovědné voličům a svému svědomí.

S úctou

Mgr. Michal Semín, PhDr. Jiří Hejlek, Mgr. Petr Bahník, RNDr. Ivana Haslingerová, CSc. a Doc. Ing. Jiří Pancíř, CSc.

 V Praze 5. května 2009

Schválení Lisabonské smlouvy by poškodilo zájmy ODS

LUKÁŠ PETŘÍK 

 Lisabonská smlouva ustavuje novou Evropskou unii s právní subjektivitou. Nadřazenost unijního práva je na rozdíl od dřívějšího stavu ve smlouvě stanovena. Nový hlasovací systém nahrává státům jako jsou Francie a Německo, jejichž hlasovací pozici zdvojnásobuje, zatímco pozice České republiky se zhruba dvakrát zmenšuje. Smlouva není extrémně špatná pouze pro ČR, ale i pro ODS. ODS platí za Lisabonskou smlouvu obrovskou cenu. Mezi hlavní náklady patří porušování vlastního programu a kongresových usnesení a tím pádem znevěrohodnění strany před svými voliči a členy, zhoršení vztahů se svým otcem zakladatelem, které vedlo až k jeho rezignaci na čestné předsednictví, a vnitrostranické štěpení, které přispělo ke vzniku nových pravicových subjektů, které budou ODS přetáhovat hlasy voličů. I rebelové z ODS hlasující proti vládě uváděli jako hlavní důvod Lisabon. Schválení Lisabonu ve sněmovně tedy vládu nezachránilo, ono ji v posledním důsledku položilo. Primárním argumentem pro ODS, proč podpořit Lisabonskou smlouvu byl taktický postoj, který měl vést k udržení vlády, nikoli podpora smlouvy jako takové. Po pádu vlády již ODS není tímto vázána. Britští konzervativci navíc v případě pravděpodobného vítězství plánují vypsat referendum, v případě, že nebude ratifikace dokončena ve všech členských státech. Europoslanec Daniel Hannan mi potvrdil, že doufají v podporu ODS. Bylo by tedy velmi podivné, kdyby zástupci ODS hlasovali pro Lisabon a bodli tím do kudlu zad svého nejvýznamějšího a nejsilnějšího zahraničního partnera. Když senátoři ODS zamítnou Lisabon, seberou vítr z plachet euroskeptickým subjektům. Pokud ODS ale Lisabon podpoří, hrozí jí možný odchod další části členů. Euroskeptické subjekty pak odčerpají ODS část hlasů, což by mohlo  přispět k vítězství ČSSD. Senátoři ODS by tedy měli Lisabonskou smlouvu odmítnout!

„Svoboda“ názorů a projevu podle šéfů EU!!! Děkuji, nechci!

FRANTIŠEK MATĚJKA, ČLEN REPUBLIKOVÉ RADY SVOBODNÝCH

"Kdyby se objevil jen náznak toho, že se chystá Václav (Václav Klaus) narušit summit, ostatní šéfové zemí EU by prostě schůzku odložili na dobu, až předsednictví převezmou Švédové." Výše uvedenou větu o tom, jak se v EU českého prezidenta obávají, napsal na svém blogu mimo jiné i šéf bruselské kanceláře britského listu Financial Times Tony Barber. A takovým se máme vzdát bez boje podpisem Lisabonské smlouvy! Bruselští úředníci i šéfové států si zvykli na tento model, že jiný názor než „většinový“ prostě neakceptují. Rád bych těm pánům a dámám připomněl, že Václav Klaus je prezidentem suverénní země a že se těší u svých občanů  vysoké oblibě, na rozdíl od řady domácích politiků, kteří tak tlačí na přijetí Lisabonské smlouvy. Rád bych připomněl, že jeho názory nejsou zdaleka ojedinělé, jak se nám snaží všichni vnutit. Pánové a dámy z Bruselu by rádi odložili summit na předsednictví Švédska v obavě před Václavem Klausem. A já si opravdu nechci zvykat na to, že právě tito vědí vše lépe a nejlépe bez nás a bez lidí ve svých zemích… Nesouhlas lidí v EU s Lisabonskou smlouvou je totiž daleko vyšší, než se dočteme. Jen se o tom tolik nepíše. Ne nadarmo na domácí politické scéně nedávno Jiří Paroubek pohrozil jedněm novinám, že pokud se v kritice ČSSD „neumoudří“, dají své peníze na volby do propagace jiným. Přesně tak to totiž funguje i s Lisabonskou smlouvou a jejím protlačováním v EU.Pokud Václav Klaus na summit bude chtít jet a v souladu s jeho funkcí a podporou u občanů České republiky jej i řídit (po tom, co zde komediálním způsobem padla vláda), a pokud se díky tomu budou snažit šéfové států odložit summit až na předsednictví Švédska, bude to názorná ukázka důsledků případného přijetí Lisabonské smlouvy. Děkuji, nechci! 

Ve Skandinávii se ptají na české předsednictví a Lisabonskou smlouvu

PETR KOSTKA

Předseda Senátu Parlamentu ČR Přemysl Sobotka zakončil třídenní pracovní cestu po Skandinávii jednáním s finskými představiteli. Sešel se s předsedou finského parlamentu Sauli Niinistöem a s předsedou finské vlády Matti Vanhanenem, senátní delegace jednala i se zahraničním výborem parlamentu a s výborem pro budoucnost. „S panem premiérem jsme velkou část diskuse strávili nad otázkami spojenými s ekonomickou krizí a musím konstatovat, že pan premiér vyjádřil souhlas s řešeními, která pro boj s krizí navrhla předsedající česká vláda. Totéž zaznívalo z úst odborníků na výborové úrovni,“ uvedl Přemysl Sobotka. „Na každém jednání ve všech třech skandinávských zemích jsem zaznamenal mimořádný zájem o osud českého předsednictví po pádu vlády a tady ve Finsku dokonce prohlásili, že po dobu předsednictví by si žádná relevantní politická strana nedovolila ohrozit předsednictví hlasováním o nedůvěře vládě,“ řekl předseda českého Senátu. „Samozřejmě jsme byli všichni vystaveni otázkám na proces schvalování Lisabonské smlouvy u nás a všichni konstatovali, že 6. května budou oči všech upřeny na český Senát,“ uzavřel před odletem do Prahy Přemysl Sobotka.

Kam až bude Evropa ustupovat z obavy z muslimů?!

IVANA HASLINGEROVÁ

Nedávno dala Velká Británie vymazat holokaust ze školních osnov, protože to uráželo "víru muslimského obyvatelstva", že se nikdy nestal.  Na štěstí generál Dwight D. Eisenhower dal při osvobozování koncentračních táborů vše zdokumentovat pro následující generace, které nebudou chtít věřit, že se taková zvěrstva mohla dít. Může být něco hrůznějšího a podlejšího, než popírat, že se ta hrůza děla a stala jen z obavy z muslimů? Kliknutím na presentaci pořízenou Eisenhowerem "Zdá se že to není možné!" se může každý přesvědčit, co to byl holokaust.

Lisabon prezident nepodepíše

LADISLAV JAKL

To není zveřejnění politického postoje. To bych ani neudělal, pan prezident má nárok rozhodnout se v každé chvíli podle svého uvážení a určitě to tak udělá. Chci se zmínit o jistém terminologickém zmatku, podle všeho úmyslně živeném těmi, kdo by z prezidenta republiky rádi udělali mechanickou figurku. Všude v novinách čteme a v televizích slyšíme, že ratifikace Lisabonské smlouvy probíhá tak, že nejdříve ji schválí (nebo neschválí) parlament a pak ji podepíše (nebo nepodepíše) prezident. Není tomu tak. Onen „pouhý“ podpis prezidenta republiky je totiž podle čl. 63 Ústavy ČR právě onou vlastní ratifikací. Prezident tedy přesně vzato mezinárodní smlouvy nepodepisuje, nýbrž ratifikuje. Ratifikací je právě ten jeho podpis. A ratifikovat prezident republiky mezinárodní smlouvu nemůže, pokud s ratifikací předtím nevysloví souhlas obě komory parlamentu. Parlament tedy neschvaluje, ale dává svůj souhlas s případnou ratifikací.Podpis prezidenta tedy v žádném případě není nějakou formalitou, završující jakousi celkovou ratifikaci či schvalování v parlamentu. Proto lze tvrdit, že ani Lisabonskou smlouvu prezident určitě jen tak nepodepíše. Buď ji za Českou republiku ratifikuje, nebo neratifikuje. A to není žádné slovíčkaření. A to se nebavím o tom, že se k němu na stůl nejspíš ani nedostane, protože senátoři se tak snadno zmanipulovat nenechají. (Neviditelný pes)

Co kdyby Lisabonská smlouva prošla

JIŘÍ PAYNE, LÍDR KANDIDÁTKY SVOBODNÝCH DO EP

V posledních týdnech se ozývají radikální protesty proti " náhubkovému" zákonu. Na první pohled není zřejmé, které argumenty jsou správné. Možná nám hrozí daleko větší problémy se svobodou slova v návaznosti na případnou ratifikaci Lisabonské smlouvy.  Lisabonská smlouva má učinit z EU subjekt mezinárodního práva. Kdyby vstoupila v platnost, ocitneme se EU druhý den v politickém systému, ve kterém neexistuje skutečná opozice, který nelze demokratickými nástroji ani ovlivnit, natožpak změnit. Český Ústavní soud nevzal v úvahu zmíněnou skutečnost, že občan nemá žádnou možnost svým hlasováním politiku Bruselu jakkoliv ovlivnit. Lisabonská smlouva občanům odnímá práva, která byla doposud zaručena Ústavou.

Jiří Payne hovoří na ustavujícím sněmu Strany svobodných občanů po zvolení jejím místopředsedou. Zprava naslouchají předseda Svobodných Petr Mach, místopředseda Miroslav Bednář a místopředseda Benjamin Kuras

Na EU jako na subjekt mezinárodního práva se totiž začnou vztahovat všechna ustanovení Rady Evropy. Protože legislativa EU má již převahu nad národními legislativami, měly by být všechny členské země EU vyloučeny z Rady Evropy, protože svým občanům přestaly garantovat politické svobody. Nebudou-li, autorita Rady Evropy tím rovněž navždy skončí. EU ztratí postavení obhájce politických práv a svobod. Je vysoce pravděpodobné, že Lisabonská smlouva přinese Evropanům velké utrpení. 

Nechci dva prezidenty a dvě vlády

IVANA HASLINGEROVÁ

Mladá občanská platforma uspořádala v pražském Autok lubu diskusní večer s lídry tří kandidátek do Evropského parlamentu na téma „Budoucnost Evropské unie".  Akce se měla původně konat na půdě Vysoké školy ekonomické v Praze, ale vedení školy toto setkání nepovolilo. Sál Autoklubu ČR v Opletalově ulici byl důstojnou náhradou a uvítal tři lídry kandidátek do Evropského parlamentu, Jiřího Havla za ČSSD, Jiřího T. Payneho za nově vzniklou byť též parlamentní stranu – Stranu svobodných občanů (SSO) – a Jana Zahradila za ODS.  Diskuzi, které se zúčastnila bezmála stovka posluchačů, zahájil Jiří Havel vizí současného a budoucího vývoje Evropské unie a jejích přínosů. Jeho projev se dá shrnout, že je vášnivým zastáncem budování evropského superstátu a europeistou se  vším všudy. U federalistů, k nimž patří, přetrvává slepá víra, že když zavedou shora kolektivizující mechanismy, dospějí k  nirváně, kdy bude vše fungovat dobře. Je to podobné Marxovu modelu beztřídní společnosti. LS pokládá za jedno z technických řešení, které k tomuto jeho snu o evropském impériu přispívá. V protikladu s ním druzí dva řečníci zastávají názor liberální a národnostní. EU si přejí jako volné sdružení suverénních států, které se sdružily za účelem společné celní unie a volného obchodu. Neboli takovou, do níž jsme kdysi vstupovali. Nemají nic proti ekonomické spolupráci, ale impérium nechtějí. Všechny nadnárodní celky se dříve či později rozpadly. EU je jen dalším podobným pokusem v řadě. Nejde proto podle nich rozhodně o finální okamžik evropského dějepisu. Neboli ekonomickou integraci si přejí, ale neshodují se s panem Havlem v pohledu na integraci politickou. Genius Evropy je podle nich v její různosti. Každé glajchšaltování bere lidem svobodu. Budování suverénního úřednického impéria nemá proto podle nich smysl, jak správně připomněl Jan Zahradil: "Právě proto, že EU(15) zůstala politickým trpaslíkem, mohla se stát ekonomickým obrem." 

Ratifikace Lisabonské smlouvy: aktuální otazníky

IVANA HASLINGEROVÁ

Vysoká škola CEVRO Institut a Úřad vlády ČR – Od bor informování o evropských záležitostech pořádaly v atriu vysoké školy CEVRO Institutu konferenci na téma „Ratifikace Lisabonské smlouvy (LS) : aktuální otazníky“. Obsazení bylo vyvážené od zapřisáhlých odpůrců až po její veleobdivovatele. Konferenci zahájili rektor vysoké školy CEVRO Institut Prof. Dr. Miroslav Novák (na obrázku uprostřed, vpravo od moderátora Petra Koláře) a ředitel odboru informování o evropských záležitostech Úřadu vlády ČR Mgr. Ondřej Karas jménem svých spolu-pořadatelských institucí. PhDr. Kateřina Jacques ze strany Zelených (druhá zleva), která je členkou  výboru pro evropské záležitosti Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Nemá prý obavy ze ztráty demokracie a suverenity. Předseda nejmladší parlamentní strany  (není to překlep, v předsednictvu strany je senátorka Liana Janáčková, takže strana má zastoupení v horní parlamentní komoře), Strany svobodných občanů, Ing. Petr Mach, Ph.D. vysvětlil své argumenty proti ratifikaci Lisabonské smlouvy, které vedly až k založení jeho nové politické strany. Ratifikace LS znamená podle něj skrytý zvrat politického systému v neprospěch demokracie. "Jsem hluboce přesvědčen, že není opravdu dobrá. LS rozšiřuje většinové hlasování. Snižuje váhu hlasu ČR a umožňuje změnu smlouvy v budoucnu bez nutnosti ratifikace v ČR. Německo a Francie chtějí obsadit jurisdikci ČR," uvedl Mach a připomněl, jak se vyvíjel postoj našich politických seskupení ke znění LS, jak své postoje čelní představitelé diametrálně měnili a jak není možné věřit jejich slovům.

Volby do Evropského parlamentu dramaticky nabývají na významu

 JAN ZAHRADIL

Vyslovení nedůvěry vládě během českého předsednictví EU svědčí o mimořádné nezodpovědnosti  těch, kteří je iniciovali i těch, kteří pro nedůvěru hlasovali. ČSSD se zjevně zalekla rostoucích preferencí ODS a toho, že vláda pod vedením ODS úspěšně zvládá nelehkou zátěž předsednictví EU. Dala přednost domácímu politikaření před odpovědností za mezinárodní postavení a pověst naší země. To je politováníhodné. Červnové volby do Evropského parlamentu za této situace dramaticky nabývají na významu. Stávají se prvním důležitým testem reálného rozložení sil na české politické scéně. Jsem přesvědčen, že ČSSD se ve svých plánech přepočítala a dosáhne právě opačného efektu. Bezskrupulózní metody socialistů budí u české veřejnosti stále větší obavy. Naproti tomu naše soustředění na kampaň, nasazení všech kandidátů,  aktivizace členské základny i příznivců a sympatizantů ODS povedou k úspěšnému volebnímu výsledku.

Zahradil připomněl Evropanům nebezpečí totality

 MILAN BOUŠKA

Varování před totalitními režimy zaznělo včera z úst českého europoslance Jana Zahradila v Evropském parlamentu. Zahradil využil smutného výročí okupace Československa Německem 15.3 1939, aby zdůraznil rozdíly i shodné rysy dvou totalitních režimů, které postihly naše území krátce po sobě.„V případě vítězství německého nacismu by český národ zmizel z povrchu země, protože byl nacistickými ideology určen k vyhlazení. Komunistický režim sice národ jako takový nevyhladil, ale zničil jeho elity, morální úroveň a také ekonomický kontext,“připomněl ve své řeči Zahradil. 

Zvlášť aktuálně v současném kontextu vyzněla připomínka poválečného marasmu, který připravil „půdu pro poválečný komunistický populismus, hnaný závistí, odporem k soukromému vlastnictví, nedůvěrou v tržní ekonomiku.“

 Jan Zahradil je lídrem kandidátky ODS pro volby do Evropského parlamentu v červnu letošního roku.

 

Pokud přijetí Lisabonské smlouvy není revoluce, tak už nevím, co to revoluce je!

 JAN SCHWIPPEL, POSLANEC PSP ČR

 Lisabonská smlouva zakládá novou Evropskou unii. Článek 1 odst. 1hovoří o tom, že "smluvní strany mezi sebou zakládají novou Evropskou unii." Pokud toto není revoluce, tak už nevím, co je revoluce. Po dvou referendech ve Francii a v Nizozemí nám bylo slibováno "3D-období" neboli debata - dialog a reflexe. Místo toho kancléřka Angela Merkelová v lednu 2007 píše dopis státníkům členských států, jak změnou terminologie a zachováním právní podstaty obelstít voliče. To pokládám za podvod. Hlavním smyslem LS namísto smlouvy z NICE je zavedení v hlasovacím mechanismu dvojí většiny. To znamená jednak většina členských států, přesně řečeno 55 % členských států musí souhlasit s aktem unie plus 65 % populace. Tím nejvíce prodělají Řecko, Portugalsko a ČR a relativně nejhorší pozice získají Maďarsko a ČR. Tím, kdo nejvíce prodělá ze všech členských států Evropské unie, je tedy ČR. Britský matematik Lyonel Penrouse ukazuje ve svých výpočtech, že správné vážení hlasů je vážení odmocninou z populace, nikoliv přímo populací. Tento hlasovací nástroj navrhovalo již Švédsko a Polsko (podrobně viz "Jagellonský model druhé odmocniny zajistí rovnoprávnost všech států v RE").Bohužel nebyl přijat. Na základě LS může dojít k restituci majetku sudetských Němců. Pokud mě budete napadat, že nevím, proč to říkám, tak opět mohu uvést, proč tomu tak je. Stane se tak na základě prohlášení číslo 17 o nadřazenosti práva unie. Stane se tak na základě občanství EU a na základě právní závaznosti Listiny základních práv a svobod. Každý občan Evropské unie bude mít napříště právo se obrátit na Evropský soudní dvůr s jakoukoliv stížností na porušování práv obsažených v Listině. Hans-Gert Pottering uvedl, že skupina sudetských Němců skutečně chystá žaloby. Ať  řeknou pánové Topolánek, Paroubek a Bursík na mikrofon, že  ratifikace LS žádné nebezpečí v souvislosti s restitucí majetku sudetských Němců nehrozí.  A kdyby přece jenom jakýkoliv český občan došel k majetkové újmě v souvislosti s ratifikací LS, že mu škodu uhradí ze svých soukromých prostředků. Lisabonská smlouva naplňuje skutkovou podstatu podvodu tím, že uvede občany v omyl, využije jejich omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti a způsobí tak  škodu nikoli nepatrnou. Skutková podstata tohoto trestného činu bude ratifikací Lisabonské smlouvy naplněna, a to elitou bruselskou, elitou evropskou a elitou českou. 

Berani a beránci

PETR BAHNÍK

    Hájit právo a spravedlnost je dnes úkolem stejně obtížným jako potřebným. Pro nás, zavilé eurokritiky ze strany Právo a spravedlnost (PaS) je překvapivé, jak málo vůle k odporu proti LS projevují vůdcové naší parlamentní pravice! Už před parlamentními volbami 2006 bylo zřejmé, že Topolánek kormidluje loď ODS do „proevropských sítí“ a svou ochotou ke spolupráci se zeleným mefistotelem svazuje své straně ruce. Následný vývoj byl však ještě horší. ODS byla v přímém přenosu kastrována bez narkózy a odpor proti ratifikaci „Lisabonu“ tak zůstal zvláštní výsadou prezidenta republiky a hrstky idealistů. Takový úpadek parlamentní pravice nás poněkud zaskočil. A zápas s „Lisabonským drakem“ pro mnohé členy PaSu postupně nabyl hořkou příchuť marného boje, ze kterého ovšem nelze dezertovat. Aktuální mocenský nástup levice v globálním měřítku tyto trpké pocity ještě posílil. Na druhé straně se právě nyní na české politické scéně otevírají novéperspektivy. Formuje se nová protilisabonská strana konzervativního typu, jsme tu svědky nového proudu, nové naděje. PaS na tento vývoj pohlíží s radostí a bez žárlivo sti. Může si s uspokojením říci: „Nejsme v tom sami !“  Nová Strana svobodných občanů si dala do znaku berana. V této figuře je tradičně zakleta dvojí symbolika: Výraz bojovné vytrvalosti a symbol oběti (neboť beránek je jak známo biblickým zvířetem obětním a erbovním znamením Spasitele). Nám v PaSu je blízké obojí, vůle k zápasům i ochota k obětem. Už proto jsem si jist, že v budoucnosti, a já věřím, že v budoucnosti velmi brzké, se budou moci členové PaSu tak či onak do zmíněného nového nástupu eurokritické pravice zapojit. Forma, jakou k tomu dojde, není podstatná, podstatné je, abychom byli společnému dílu užiteční a nikdy nepustili ze zřetele smysl svého snažení.

 

S beranem ve znaku proti Lisabonu

PETR MACH,  PŘEDSEDA WWW.SVOBODNI.CZ

Strana svobodných občanů si do svého znaku vybrala berana jako  symbol odhodlanosti.Při volbách do Evropského parlamentu chce spolupracovat s hnutím Libertas irského odpůrce Lisabonské smlouvy Declana Ganleyho. Chce především bojovat proti Lisabonské smlouvě –čtěte: Svobodní se představili, odmítají Lisabon, slibují nízké daně. V souladu s Pravidly pro sestavení kandidátky pro volby do Evropského parlamentu, schválených Předsednictvem 27.3., obdrželo Předsednictvo k půlnoci 8.3.2009 celkem 27 přihlášek do Primárních voleb pro sestaveníkandidátky Svobodných do Evropského parlamentu. Celkem tak postupuje do primárek 26 kandidátů. Jsou to – bez důležitosti pořadí – členové Tomáš Marek, Pavel Krajsa, Dušan Jurča, Ladislav Bátora, Alena Šedivá, Vladislav Nechvátal, Martin Muzikář, Filip Černoch, Jan Kasal, Tomáš Kaláb, Pavel Machálek, Jiří Payne, Tomáš Horák, Luděk Konopáč, Rostislav Srstka, Radmil Kress, Makový Milan, Liana Janáčková, David Hanák, Robert Kefurt, Libor Novák, Rostislav Pech, Jaroslav Neuer, Miloslav Bednář, Michael Bartoš a 1 registrovaný příznivec, pan Petr Bahník.

Stranu podporuje řada známých osobností osobností, včetně obou prezidentových synů Jana a Václava, malíře Adolfa Borna, houslisty Václava Hudečka a ortopeda Pavla Dungla...

Jan Klaus se ujal funkce risk manažera a senátorka Liana Janáčková přijala funkci místopředsedkyně strany. Snímek je zachycuje na ustavujícím sněmu strany v budově Autoklubu Praha   

Proč prezident nemůže ratifikovat Lisabonskou smlouvu

JAN ZEMAN

Lze-li vůbec nějakou otázku položit, pak ji lze také zodpovědět. Pochybnost může být jen tam, kde je otázka; otázka jen tam, kde existuje odpověď, a odpověď jen tam, kde lze něco říci.  Wittgenstein

Lisabonská smlouva a její schvalování nejsou a nebyly ve svém celku v úplném souladu s ústavním pořádkem ČR, ani s mezinárodním právem. Rozhodnutí našich ústavních soudců bylo tak "šalamounské" právě proto, že soud nenalezl odvahu tento fakt v "eurokonformní" atmosféře politiky vyslovit a možná ani nechtěl. Paradoxně obsah jeho rozhodnutí nálezem 446/2008 Sb. znamená, že prezident smlouvu ratifikovat v důsledku nemá a to přinejmenším do doby, dokud Ústavní soud nevydá rozhodnutí, které bude rozhodnutím v plném smyslu senátního podání. Dosavadní schvalování Lisabonské smlouvy je každopádně důsledkem vysloveně skandálně nedemokratického procesu. Jedná seo text, který byl již odmítnut referendy, tedy nejvyšší demokratickou autoritou. Případ nemůže být uzavřen, když se vůbec nerozhodlo o otázce, která je alfou i omegou celého případu: Je ratifikace Lisabonské smlouvy v souladu s ústavním pořádkem? Zrekapitulujme si ještě jednou celou kauzu: 1. Ústavní soud byl požádán Senátem rozhodnout podle §71e zákona o Ústavním soudu. 2. Po půl roce vydal nález, v němž konstatoval, že formulace v zákoně o Ústavním soudu (**) je "stěží přijatelná", načež rozhodl jen částečně a rozhodnutí podle §71e zákona o Ústavním soudu vůbec nevydal, neboť pokud by řízením skutečně došel k závěru, že Lisabonská smlouva není v rozporu s ústavním pořádkem - musel by i výslovně rozhodnout, že ratifikace Lisabonské smlouvy není v rozporu s ústavním pořádkem. Budiž, nerozhodl to. 3. Prezident krypticky naznačuje, že Lisabonskou smlouvu neratifikuje. 4. Média kokrhají "suďte se s prezidentem". 5. Jistý právník uzavírá "Causa finita" a vrhá se na pampelišky. Lisabonská smlouva není tím správným nakročením k reformě institucí EU a ES, jakkoli ji její příznivci často nazývají právě "reformní smlouva". 

 

Petice s žádostí, aby prezident nepodepsal Lisabonskou smlouvu

My, níže podepsaní občané České republiky, vědomi si ceny a smyslu svrchovaného a samostatného českého státu, po kterém desítky generací Čechů a Moravanů marně toužily a pro který tolik našich předků nasadilo a položilo své životy, odmítáme jeho přeměnu v závislé území pod správou cizí moci tak, jak se o to část našich zákonodárců schválením Lisabonské smlouvy pokouší. Nám, českým občanům, byla upřena možnost se k této zcela zásadní věci vyjádřit. Proto žádáme prostřednictvím této petice prezidenta republiky, aby odložil rozhodnutí o ratifikaci do té doby, než budou mít všichni občané možnost se vyjádřit referendem stejně, jako tomu bylo u vstupu do EU.

POKUD SE ROZHODNETE PODEPSAT PETICI, JE NUTNÉ JI POSÍLAT TISKEM:

Zákon 85/1990 Sb. o právu petičním říká, že organizátoři petice mohou “vyzývat občany, aby petici svým podpisem podpořili. K podpisu pod petici občan uvede své jméno, příjmení a bydliště”.Přítomnost podpisu je nutností, a tento podpis bohužel nelze nahradit ani elektronickým podpisem (který má jen malé procento občanů), neboť neexistuje právní úprava, která by řešila jeho použití pro účel podpory petice. Internetové petice tedy nemají právní váhu petice, proto, chcete-li nás podpořit,vytiskněte si prosím jednu z variant petičního archu uvedeného na adresehttp://www.nelisabonu.cz/petice  (oboustranně, neboť podpisy musejí být uvedeny dohromady s textem petice) a podepsané archy zašlete prosím na  adresu:Vážený pan, Prof. Ing. Václav Klaus, CSc., prezident České republiky, Pražský hrad 119 08, Praha 1

NATO zůstává nepostradatelné i po pádu komunismu, važme si ho!

IVANA HASLINGEROVÁ

Za účasti význačných zahraničních i domácích hostů včetně generálního tajemníka Jaapa de Hoop Scheffera, exprezidenta Václava Havla, bývalé americké ministryně Madeleine Albrightové nebo vrchního velitele spojeneckých sil v Evropě gen. Bantze J. Craddocka, si Česká republika připomněla deset let od vstupu do NATO. Této pro naši zemi nejvýznamnější události od listopadu 1989 věnovali pozornost všichni nejvyšší představitelé naší země. Prezident republiky Václav Klaus přijal na Pražském hradě gen. Bantze J. Craddocka, který byl rovněž jedním z účastníků konference „Deset let od rozšíření NATO: Úspěchy, výzvy a vyhlídky“ pořádané druhým nejvýše postaveným politikem naší země, předsedou horní komory parlamentu Přemyslem Sobotkou v nejnádhernějším sále Senátu ČR, v Rytířském sále Valdštejnského paláce v Praze. Pro její účastníky pořádal prezident republiky vRudolfově galerii Pražského hradu  slavnostní oběd a pronesl k nim projev, v němž mj. pravil, že by se nemělo zapomínat, že naše členství v NATO se krátce po pádu komunismu stalo jednou z hlavních priorit naší zahraniční a bezpečnostní politiky: "Mnozí z nás považovali NATO za jeden z pilířů svobodného světa i v dobách komunismu. Toto jedinečné partnerství demokratických zemí z obou stran Atlantiku nejen spočívalo na společných politických zájmech, ale také na stejných hodnotách, které byly členské země NATO připraveny bránit. Za bezprecedentních 64 let míru na našem kontinentu vděčíme právě americké vojenské síle a americké spolupráci s demokratickou Evropou pod záštitou NATO. NATO má základní význam - společné odhodlání všech členských zemí bránit jakéhokoli jiného člena proti vnější hrozbě." A právě toto si mnozí naši občané pod vlivem komunistické propagandy neuvědomují. Neuvědomují si, že v případě napadení našeho státu jsou podle článku 5 washingtonské dohody všechny ostatní členské státy NATO nám musí jít na pomoc. Přesně podle hesla "Jeden za všechny, všichni za jednoho" . Neuvědomují si, že díky NATU již nehrozí druhý Mnichov.

Přeměna EU na superstát může skrývat zárodek Velkého třesku

IVANA HASLINGEROVÁ

V Kulturním centru Novodvorská v Praze 4 uspořádal Otakar Loebl, který se již léta snaží o usmíření Němců a Čechů, výstavu o odsunu sudetských Němců v severočeském pohraničí s názvem"Oběti komunistické moci v severočeském pohraničí v letech 1945-1946". Na debatě  věnované této výstavě bylo mimořádně rušno. Intenzitu diskuse umocnilo i to, že v témže centru provázela tuto výstavu ještě výstava pořádaná Federací nezávislých spisovatelů, která ukazovala, že divoký odsun, při němž byli Němci mučeni a zabíjeni, byl dílem českých komunistů.  O tom, že docházelo při odsunu Němců k nejrůznějším excesům, není dnes pochyb. Snad nejpodrobněji to je shrnuto v "Černé knize komunizmu". A to, že je převážně dělali komunisté, bylo dáno již tím, že odsun organizovali na žádost vlády milicionáři a místní komunističtí funkcionáři, protože  v roce 1946 tato strana vládla. Musíme ale mít na paměti, že odsun byl důsledkem nelidské války, kterou způsobili Němci, a že v této rozjitřené době v nich většina národa viděla vrahy svých blízkých. Proto bychom neměli neustále soudit chování té či oné strany v dané tragické době a měli bychom se pokusit  zamyslet nad tím, zda budeme umět s Němci žít ve společném státě v EU v klidu a bez emocí. Diskuse probíhající v tomto sále by měla být velmi varující. Ukázala, že v našich lidech stále s velkou intenzitou přežívá bolest a z ní plynoucí odpor ke společnému soužití. Politici by se měli proto vážně zamyslet, zda přeměna EU na evropský superstát nebude v sobě skrývat zárodek budoucího výbuchu a zda by proto neměli raději tolik netlačit na přijetí jeho ústavy – Lisabonské smlouvy. Historie ukázala již mnohokrát, že násilné připojení států do velkých říší vedla nakonec k válkám a nenávistem, k jakým by nedošlo, kdyby žily svobodně vedle sebe. Pokud by nálady v našem národě byly podobné těm v sále, tak rozhodně by bylo lépe počkat, až je čas uhladí. Lidé se bojí otevřeně mluvit, aby nebyli zašuplíkováni do role nacionalistů či rasistů, podobně jako byli kdysi označováni za třídní nepřátele. A právě to by mělo být pro naše eurooptimistické politiky velkým varováním. Nemuselo by to končit jen sametovým zvoněním klíči...

Ve službách ducha doby

MICHAL SEMÍN, AUTOR JE ŘEDITELEM INSTITUTU SV. JOSEFA (WWW.STJOSEPH.CZ)

V Lidových novinách vyšel text P. Tomáše Halíka, nazvaný Popírač holocaustu a Církev. Hřivny, kterými byl Halík obdařen, neužívá k větší slávě Boží, ale k popularizaci závažných náboženských omylů. Halíkova„úcta k různosti názorů“ je intelektuální póza. Dalajláma je mu duchovně bližší než katolíci. Jeho fluidní a svévolné pojetí tradice, spočívající v neustálé reinterpretaci obsahu víry a výkladu Písma svatého nejsou s katolickou vírou slučitelné.  Svědčí o tom i mnohé osudy lidí z jeho nejbližšího okolí, těch, kteří nikdy nepřekousli onu pupeční šňůru své počáteční závislosti na „Mistrovi“. Kněží Ivan Štampach a Jan Jandourek či Martin Putna se s katolickou církví tak či onak rozešli. Tvrdí, že zbožnost „lefébvristů“ se rovná bigotnosti, teologie ideologii a liturgie romantickému představení. 

Michal Semín na semináři Centra pro ekoniomiku a politiku Postdemokracie je hrozba pro demokracii a svobodu člověka

   Od září 2006 je páter Halík členem rady, jež zasedá v Bruselu a spřádá vize budoucího vývoje Evropské unie. Útočně vystupuje proti těm, kdo se odvažují kritizovat např. současnou podobu evropské integrace či pochybovat o fatálních důsledcích globálního oteplování. S psychoanalýzou si v teologii nevystačíme. Tomáš Halík je jistě členem mnoha velevážených rad světového významu, jen tato se ale jmenuje „Rada moudrých“  (http://www.halik.cz/aktuality_rada_moudrych.php). Už starý dobrý Sokrates věděl, že kdo sám sebe nazývá moudrým, před tím je lépe se mít na pozoru. 

Veselý Maďar a Francouz

FRANTIŠEK TRANTINA

Mimořádný summit EU v Bruselu  skončil, občané všech zemí Evropské unie mohou být klidní. Situace je pod kontrolou, vše se koordinuje. Více než závěrečné ujištění jak je Evropská unie jednotná a  protekcionismus je vlastně sprosté slovo, mne zaujaly rozesmáté tváře maďarského  premiéra Ference Gyurcsányho a francouzského presidenta Nicolase Sarkozyho.  Smějí se na nás z každé fotografie a televizního šotu. Hyperaktivní  „ředitel Evropy“ Sarkozy  má optimismus v popisu práce.  Ale u premiéra země, o které se hovoří jako o Argentině na Dunaji, je to překvapivé. Ferenc Gyurcsány šel rovnou na věc a bez okolků požádal o podporu 180 milard € pro státy střední a východní Evropy.  Maďarsko už jednu záchrannou  injekci dostalo, ale dávka 25 miliard dolarů  byla slabá. Šéfovi  maďarských socialistů asi dodává dobrou náladu víra, že Maďarsku zase někdo půjčí. Mít v Evropské unii krachující stát  kde rostou preference extrémistů Evropa nedopustí. Můžeme se uklidňovat tím, že Maďarsko je jen jedno.

Co nezvládl Mnichov 1938, obstará Lisabonská smlouva?

FRANTIŠEK MATĚJKA

Adolf Hitler, Edward Daladier , Benito Mussolini a Neville Chamberlain podepsali dne 29. září 1939 Mnichovskou dohodu. Válka a Benešovy dekrety odvrátily její důsledky. O 70 let později je tu Lisabon a velké státy tlačí znovu. Dnes už se snad alespoň válčit nebude. Jsem si vědom kontroverznosti tohoto článku, ale čas utíká a my bychom měli mít 100% jistotu, že se rozhodneme opravdu dobře. Lisabonská smlouva je jedním z nejdůležitějších dokumentů od druhé světové války a její důsledky budou významně zasahovat do práv našeho státu a jeho občanů. Evropské společenství je smysluplné z mnoha ohledů jako spojení, které má zajistit velkou měrou společnou zahraniční politiku. Chci věřit, že společná obrana může znamenat úsporu nákladů pro jednotlivé státy. Koneckonců naše vlastní armáda díky počtu vojáků i techniky pro uhájení vlastní suverenity již stejně dávno nestačí. Svobodný pohyb lidí, kapitálu, zboží a služeb by měly zůstat jistě základními kameny. Ale co víc? A hlavně proč? Nevysedávám v hospodách a neremcám, abych pak dělal, že „nemám čas“ a že nic „nepodepíšu“. Sleduji roky dění u nás i v Evropě. A jsou chvíle, kdy nevycházím z údivu. Jednou francouzský prezident pronese, že jsme promeškali příležitost mlčet. Pak zase slyším kritiku našich klecových lůžek, zatímco u nich místo toho pacienta oblbnou farmacií tak, že klecová lůžka skutečně nepotřebuje – a to je OK. Jindy už v obchodě nenajdu potraviny pod původním názvem, protože nám v Bruselu řekli, že si je máme přejmenovat. Poslanci Evropského parlamentu přijedou na Pražský hrad k prezidentu republiky, aby mu vynadali jako malému klukovi za to, že má jiný názor. Kdyby tak někdo přijel za prezidentem Francie a dělal z něj pitomce za to, že jim každý rok shoří stovky aut díky jejich sociální politice vůči přistěhovalcům. 

Úřad proti krizi

FRANTIŠEK TRANTINA

A když v Bruselu , tak raději dva úřady. Zřízením nových celoevropských úřadů pro dohled nad finančním trhem bude Evropská unie bojovat proti krizi. Jeden se bude jmenovat European System of Financial Supervisors  a druhý European Systemic Risk Council, do českého jazyka přeloženo „Evropská rada systémového rizika“. Autoři Járy Cimrmana by název nevymysleli lépe. V úřadech zasednou skuteční odborníci, například  Onno Ruding  z CityGroup (pomoc vlády USA 20 miliard dolarů). Italský bankéř Rainer Masera  který působil v americké investiční bance Lehman Brothers  až do jejího krachu.  Callum McCarthy z britském úřadu pro finanční trhy,  dohlížející  na to aby žádná banka nezkrachovala. Jacques de Larosière z BNP Paribas (pomoc francouzské vlády 2,44 miliardy €) je další z členů těchto úřadů pro přísnější dohled.Říká se, že zločinec který se dal do služeb policie dokáže společnosti prospět. Minimálně tím že už další trestnou činnost nepáchá. Snad tedy ty nové protikrizové úřady splní svůj účel.

Rohlíky a máslo",  nebo "Čechy, Morava a Slezsko"?

VÁCLAV VLK ST.

Když něčemu nerozumíš, tak to nepodepisuj. To je jedna ze základních pravd, kterou by se měl člověk řídit. Protože na tom, že někdo podepíše něco, čemu dobře nerozumí, jsou postaveny například všechny ty podvodné kšefty typu "letadlo", "výhodné prodeje" a tak podobně. Protože když něco takového jako osel podepíšu, tak nakonec zjistím, že podle § 18 odstavec a) není povodeň povodeň, ale"horizontálně tekoucí voda nadměrné hmotnosti" či nějaké jiná pitomost a zázračná pojišťovna mi nevyplatí ani floka. A jak mi řekli právníci, vůbec nejhorší je podepsat smlouvu, která je schválně psaná tak, aby jí nikdo, s výjimkou těch co ji sepsali, nerozuměl. Jak mně někdo vykládá, že mám něco udělat sofort, tak to nepodepisuji ani náhodou. Protože je jasné, že ze mě někdo dělá blbce. Jestliže mne někdo mediálně válcuje, že když to nepodepíši, tak co tomu bude říkat ten nebo onen tak odpovím, že kvůli tomu, že někdo skočil z okna, já skákat nebudu. Takže, pane Topolánku, žádné srdce. Hlava. Ovšem nikoli hlava pitomá, která podepíše něco, čemu nerozumí. A že je čemu nerozumět, ukazují výroky našeho Ústavního soudu a váhání německého ústavního soudu a polské váhání… Strčte si tu svoji Smlouvu kamsi. A neříkejte, vážení politici , že "si myslíte“, protože "si myslet" znamená totiž prd vědět. A vy nejste v parlamentu a senátu proto, abyste za nás podepisovali něco, o čem sami nevíte, co vlastně podepisujete. K těm, kdo podepisují nesrozumitelné smlouvy, často nakonec přijde exekutor. Kdo myslíte, že přijde nakonec k nám?

Defekt, že v EU rozhodují nevolení, ale vyvolení, by LS ještě zvětšovala

VÁCLAV KLAUS

EU se svým pokusem ud ělat rozhodování v Evropě lepší tím, že se jeho významná část přesune z jednotlivých států do celoevropských institucí je revolučním experimentem. Proto se ptám, zda jsou si páni poslanci při každém svém hlasování jisti, že je lépe aby rozhodovali o věcech právě v Evropském parlamentě a ne blíže k občanovi, tedy uvnitř jednotlivých evropských států? Pro nás vstup do Evropské unie neměl a nemá alternativu. Metody a formy evropské integrace naopak řadu možných a legitimních variant mají. Považovat status quo, v dnešní době existující institucionální uspořádání EU, za navždy nekritizovatelné dogma, je omyl.  Stejným omylem je předpoklad o jedné jediné možné a správné budoucnosti vývoje evropské integrace, kterou je „ever-closer Union“, neboli postup ke stále hlubší politické integracičlenských zemí. Ani existuj ící stav, ani postulát nespornosti přínosu nepřetržitého prohlubování integrace pro žádného evropského demokrata nezpochybnitelné nejsou. Prostředkem k dosažení skutečných cílů je lidská svoboda a takové ekonomické uspořádání, které přináší prosperitu a tím je tržní ekonomika. Státem organizovaná a centrálně plánovaná ekonomika je nefunkční.  Dnešní ekonomický systém EU  je však systémem potlačovaného trhu a nepřetržitého posilování centrálního řízení ekonomiky. Dnešní systém rozhodování v Evropské unii je něčím jiným než historií prověřenou a v historii osvědčenou klasickou parlamentní demokracií.  

Na cestě do Evropského parlamentu provázel pana prezidenta jeho bývalý ekonomický poradce, nyní předseda Strany svobodných občanů Petr Mach (vpravo) a člen Republikového výboru strany Ladislav Bátora (vlevo). Ten našemu listu poslal zprávu, že pokládá projev prezidenta republiky za excelentní! Uprostřed Miroslav Frost z Vojenskohistorického muzea v Josefově

Vztah občana té či oné členské země a představitele Unie není standardním vztahem voliče a politika. V EU rozhodují nevolení, ale vyvolení. Návrhy na změnu dnešního stavu obsažené v zamítnuté Lisabonské smlouvě (LS) by tento defekt ještě zvětšovaly. Při neexistenci evropského demos není  řešením tohoto defektu ani eventuální posilování role EP. Mylné interpretování příčin dnešní finanční a ekonomické krize, jakoby ji způsobil trh, zatímco skutečnou příčinou je pravý opak – ekonomickou krizi způsobilo politické manipulování trhu. 

Protekcionismus není lék na krizi

PETR KOSTKA A DUŠAN VESELÝ

V sídle Evropského parlame ntu v Bruselu pokračovalo Společné parlamentní jednání Evropského parlamentu a národních parlamentů členských zemí EU pod za společného řízení předsedy Senátu Parlamentu ČR Přemysla Sobotky, předsedy Poslanecké sněmovny PČR Miloslava Vlčka a předsedy EP Hans-Gerta Pötteringa.

„Vnímám ochranářské tendence jako velmi nebezpečné, jako jdoucí proti duchu sjednocující se a spolupracující Evropy a jsem rád, že obava z protekcionismu jako falešného léku na současné ekonomické problémy není jen českou záležitostí, ale vnímají to i další členské státy EU. Ochranářství odmítly i závěry všech tří pracovních skupin, které se tu sešly,“ uvedl v závěrečném slově předseda Senátu Přemysl Sobotka.

Plenární jednání představitelů národních parlamentů EU skončilo předáním daru českého parlamentu evropským kolegům. Mapa Evropy v podobě ženy dvakrát tři metry velká, jejíž srdce je vyobrazeno jako české země bude umístěna v nové budově Evropského parlamentu Józsefa Antalla. Jde o reprodukci kolorovaného mědirytu z knihy Itinerarium Sacrae Scripturae vydané Danielem Adamem z Veleslavína v roce 1592. Předlohu zapůjčila Strahovská knihovna, Královská kanonie premonstrátů na Strahově v Praze. „Podobná faksimile je vystavena u nás v českém Senátu a jsem rád, že nyní bude i v Evropském parlamentu. Každý uvidí, že Evropu jako jednotný prostor vnímali už naši předkové a srdcem tohoto prostoru jsou české země,“ řekl při slavnostním předání daru Přemysl Sobotka. 

Na prezidenta se nestřílí!

JAN KOPAL

Stejně jako v případě lžihumanisty Václava Havla platilo po dlouhou dobu nepsané pravidlo, že se on a jeho filozofické bláboly vydávané za projevy nesmějí kritizovat, tak nyní se národním sportem stalo útočit na Václava Klause a veřejně jej hanobit. Dokonce i umírněný komentátor kdysi rudého, dnes už jenom Práva Jiří Hanák o něm píše jako o „stárnoucím protiintegračním klaunu“ (Právo 20. 2. 2009, Boj s drakem, str. 6). Nynější fronta proti Hradu počíná Paroubkem a jeho melodyboys, přes zelené avanturisty, socialisty a marxisty všech odstínů a směrů až po eurofanatiky a nadšence. Kampaň byla nastartována ročním výročím od druhé volby Václava Klause prezidentem (15. 2. 2009). Zde se při bilančních zamyšleních nejvíce předvedl politicko-milenecký tandem Bursík-Jacques. Ale to byla jen předehra, hlavní dějství teprve nastává.Oscilačním bodem těchto ataků se stal dlouho očekávaný prezidentský projev v Evropském parlamentu. Palcové titulky hlavních tištěných médií hovořily o „dštění síry“ a „prchajícím publiku“.V textu článků se dokonce objevilo i tvrzení, že Klausovi aplaudovali jen „Antievropané“ a „neofašisté“.Zvlášť nechutné a záludné mi přišlo srovnání Klause s Entropou Davida Černého. Samozřejmě se omílalo tvrzení, že neřekl nic nového. Naštěstí myslící čtenáři ve svém plátku nalezli i text (nebo jeho podstatnou část) projevu a mohli si udělat vlastní názor. Mezi našimi vrcholovými politiky není jiného politika tak dlouho pobývajícího na samém vrcholu politického dění a přitom názorově konzistentnějšího, než-li je právě Václav Klaus. Jeho projevy jsou plné nosných myšlenek. Proporce jednotlivých témat jsou zřetelně ohraničena, není zde žádné plané moralizování. Problémy se pojmenovávají a nabízí se i možná řešení. A ta zásadní se v nich poslední době ozývá stále častěji – naše demokracie je ohrožována postdemokracií. Chraňme a bojujme společně za svobodu. Pane prezidente, jsme  s Vámi, buďte s námi!

 

České předsednictví vychází z principu svobody rodin

PETR NEČAS, MÍSTOPŘEDSEDA VLÁDY, MINISTR PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ, MÍSTOPŘEDSEDA ODS A POSLANEC PČR

Rodinná po litika se v uplynulých letech stala v řadě členských států EU, Českou republiku nevyjímaje, jednou z hlavních prioritvládních politických programů. Tento vývoj není překvapivý. Čelíme velmi nepříznivému demografickému vývoji a všeobecnému poklesu prestiže rodičovství a života v rodině. Zcela správně je přitom za problémovou oblast považována nedostatečná slučitelnost rodiny a zaměstnání. Ztotožnění společenského úspěchu s profesní kariérou vede k tomu, že vyhovět stále vyšším nárokům na zaměstnance a současně dostát rodičovským povinnostem se pro rodiče malých dětí stává téměř nemožným. Řešení je často spatřováno v odlehčení rodinám od jejich pečovatelské funkce. Čím méně starostí bude život v rodině znamenat, tím snazší bude naplnění představ obou rodičů o profesním růstu. Prostředkem je podpora zařízení nerodičovské, především kolektivní péče. Ostatně tento postup odpovídá i cílům vysoké zaměstnanosti, v rámci nichž mají být rodiče s malými dětmi umístěni co nejrychleji na trh práce. Z této představy také pramení požadavek na vytvoření široké nabídky zařízení péče o děti do 3 a do 6 let, který patří mezi Barcelonské cíle, přijaté Evropskou radou v roce 2002. Příliš často se mi zdá, jako by zájem dítěte nebyl vždy tím primárním motivem  jednání ministrů pro rodinné otázky v EU. Barcelonské cíle (BC) byly jimi přijaty ještě před rozšířením Evropské unie v roce 2004. Není tedy divu, že Česká republika, jako předsedající země z nových členských států, otevírá po sedmi letech toto téma. Chtěl bych poukázat na několik bodů, které podle mého názoru dovolují - a dokonce s ohledem na potřebu respektování principu demokratické legitimity nutí - zahájit nad existujícími barcelonskými cíly vážnou diskusi: 

Nový plán pro obnovu evropského hospodářství

PETR KOSTKA A DUŠAN VESELÝ

V sídle Evropského parlamentu v Bruselu začalo společné jednání Evropského parlamentu a představitelů národních parlamentů všech členských zemí Unie. Český parlament, pod jehož vedením se toto Společné parlamentní jednání koná, navrhl jako základní téma jednání obnovu evropského hospodářství, které akcentuje úsilí o zmenšení dopadů krize na národní ekonomiky.

Před samotným plenárním zasedáním se sešel předseda Senátu Parlamentu ČR Přemysl Sobotka druhý zleva) a předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Miloslav Vlček (vlevo) s předsedou EP Hanz-Gertem Pötteringem (druhý zprava).

„Informovali jsme pana předsedu o našich hlavních tématech.Obnova hospodářství Evropy musí probíhat  v duchu hodnot, na nichž byl úspěch Unie vybudován. Já osobně podporuji systémová řešení, jsem přesvědčen, že parlamenty by se neměly zabývat technickými záležitostmi a prováděcími předpisy,“ uvedl Přemysl Sobotka.

 

 ČSSD nebude v EP hájit ani zájmy ČR ani svých voličů

JAN ZAHRADIL, LÍDR KANDIDÁTKY ODS DO EP

      Podle slov J. Havla, lídra sociálně-demokratické eurokandidátky, je PES (Strana evropských socialistů) „mateřskou institucí“ ČSSD. Dosavadní dnešní průběh sjezdu ČSSD dává tomuto vyjádření zcela za pravdu. ČSSD totiž ve skutečnosti žádnou autentickou politiku vůči Evropské unii nemá. Všechny evropské teze ČSSD jsou pouze převzaty ze stranických dokumentů PES (Strany evropských socialistů) nebo SI (Socialistické Internacionály). ČSSD se tak snadno dostává do ostrého rozporu s názory svých vlastních voličů. Ti nesdílejí názory současného vedení ČSSD ani na Lisabonskou smlouvu (podporuje ji pouze 28 % voličů ČSSD),  ani na zavedení eura v ČR (odmítá je 55 % voličů ČSSD). Pro ČSSD tedy není na prvním místě Česká republika a zájmy jejích občanů.  Pro ČSSD je  na prvním místě nadnárodní stranická instituce, které otevřeně podřizuje a i nadále hodlá podřizovat svou evropskou politiku. ČSSD proto nebude hájit ani zájmy České republiky a kupodivu ani zájmy svých vlastních voličů.

Zájem o negativní kampaň ODS do EP překročil očekávání

MILAN BOUŠKA

Lídr kandidátky do EP Jan Zahradil oficiálně spustil na internetu negativní kampaň ODS. Video z této prezentace můžete nalézt na stránkáchwww.ods.eu. Zájem návštěvníků stránek překročil očekávání a způsobil dokonce krátkodobý výpadek provozu serveru www.cssdprotivam.cz. Na tomto serveru se budou zveřejňovat reakce ODS na snahu současného vedení ČSSD stavět popularitu na kritice všeho a za všech okolností. Na stránkách www.zpravy.ods.cz rovněž naleznete videoreportáž o zmatcích, které provázejí snahy po plnění populistických předvolebních slibů ČSSD s názvem „Poplatky v chaosu“.

 

Prezident hovořil o summitech ohrožujících volný trh, ne o březnovém summitu EU

RADIM OCHVAT

Ohrazujeme se tímto proti tvrzení některých médií, že v projevu, který prezident republiky Václav Klaus přednesl na dopoledním přednáškovém bloku pořádaném Foreign Policy France v Paříži, vystupoval proti mimořádnému summitu EU plánovanému na začátek března 2009 v Bruselu. Médii citovaná věta z projevu prezidenta republiky, ve kterém se o žádném konkrétním summitu nezmiňoval, byla pouze vytržena z kontextu. Prezident v žádném případě nevystupoval proti summitu, o jehož svolání v daný okamžik ani nevěděl. Prezident ve svémprojevu odmítavě hovořil o různých jednodenních setkáních (summitech), jejichž cílem je nalézt tu nejvhodnější formu regulace volného trhu. Věříme, že spojování těchto dvou evidentně proti sobě stojících přístupů je ze strany médií pouhou nepozorností.

Prezident republiky vystoupil v Evropském parlamentu

Prezident repu bliky Václav Klaus ve čtvrtek 19. února 2009 vystoupil v Evropském parlamentu v rámci předsednictví České republiky v Radě EU. Prezident se setkal s předsedou Evropského parlamentu Hans-Gertem Pötteringem a v 11:00 hodin vystoupil během slavnostního zasedání Evropského parlamentu v Bruselu. Poté se v sídle Stálého zastoupení ČR při EU uskutečnila tisková konference. Prezident se zúčastnil oběda s českými europoslanci pořádaného českou velvyslankyní při EU Milenou Vicenovou a setkal se zaměstnanci Stálého zastoupení a s Čechy, kteří pracují v institucích Evropské unie. V odpoledních hodinách pan prezident odletěl do německého města Bochum, kde byl hlavním řečníkem fóra „Herausforderung Zukunft“. Prezident se v Bochumi setkal s předsedou německého Bundestagu Norbertem Lammertem a vystoupil s projevem nazvaným „Co nám říká současnost o budoucnosti Evropy?“. Poté se zúčastnil večeře pořádané starostkou Bochumi Ottilií Scholz a v pátek 20. února 2009 ráno se vrátil do České republiky.

 

Český parlament přiveze do Bruselu mapu Evropy ztělesněnou jako ženu

 PETR KOSTKA A DUŠAN VESELÝ

Součástí Spojeného parlamentního jednání, které proběhne pod českým předsednictvím 16. a 17. února v Bruselu (viz samostatná tisková zpráva), bude i slavnostní předání daru českého parlamentu evropským kolegům. Uskuteční se v úterý 17. 2. cca ve 13.00 hodin ve foyeru budovy Józsefa Antalla (JAN) Evropského parlamentu.Jako dar byla vybrána reprodukce kolorovaného mědirytu „Mapa Evropy v podobě ženy“ z knihy Itinerarium Sacrae Scripturae vydané Danielem Adamem z Veleslavína v roce 1592. Předlohu zapůjčila Strahovská knihovna, Královská kanonie premonstrátů na Strahově v Praze. „Je to společný dar Senátu a Poslanecké sněmovny a na rozměrném plátně je zobrazena mapa Evropy v podobě ženy. České země jsou umístněny v místě, kde obvykle zobrazujeme srdce,“ uvedl k daru Přemysl Sobotka.„Starobylé podobenství našeho kontinentu jako půvabné ženy výmluvně ilustruje, že vize jednotné Evropy sahají hluboko  do naší historie“, řekl v této souvislosti Miloslav Vlček.Velkoplošná kopie mědirytu se poprvé objevila na veřejnosti v Senátu při oslavách vstupu ČR do Evropské unie a nyní je umístěna v prostoru pro veřejnost Jednacího sálu v sídle Senátu.Dar symbolizuje tradiční představu o českých zemích jako srdci Evropy.

Houby Klaus, Sarkozy je nepřítel EU

PETR PAULCZYNSKI

Zatímco naši příznivci Lisabo nské smlouvy svádějí urputný boj s jejími odpůrci o výklad  o omezování národní suverenity, francouzský Napoleonek, který neuměl slézt z čela evropské  scény když mu uplynul jeho půlrok v čele EU, přišel s nápadem, který ukazuje jak to s tou sjednocenou Evropou je doopravdy. Chce stáhnout zpět do Francie výrobu pro francouzská auta, která je nyní diverzifikována. Francouzské automobily by se prý měly vyrábět ve Francii a nikoliv třeba v České republice, kterou konkrétně zmínil. 

"Když se postaví továrna v Indii, aby se auta značky Renault prodávala Indům, to je ospravedlnitelné. Ale aby se postavila továrna určité automobilky v České republice a aby se prodávala její auta ve Francii, to už je neospravedlnitelné,"prohlásil Sarkozy.

Přitom výroba stejného modelu automobilu v České republice vyjde ve Francii zhruba o tisíc eur dráž.Tak tohle je ta slavná EU. Jak jde do tuhého, bližší domácí košile, než evropský kabát. Pane prezidente Klausi. Vykašlete se na útoky na Vaši osobu. Ukazuje se, že máte pravdu. A ten šéf žabožroutů snad pomůže některým u nás otevřít oči.

 

Nekastrujme úchyly. Pošleme je do Bruselu

PETR PAULCZYNSKI

Po povinné kvótě Eurojeslí pro Eurodětičky, přichází z Evropské unie další starost o naše občany. Prý mučíme sexuelní delikventy tím, že je nutíme aby se nechali vykastrovat. "Přestaňte kastrovat sexuální delikventy", vyzývá Rada Evropy Česko. Prý je takové zacházení s lidmi ponižující. Eurohujeři zapomněli, že takový úchyl předtím ponižujícím způsobem zničil životy nevinných obětí. To, že jejich nenormální jednání je možná nemoc beru. Ale buď se ta nemoc dá léčit, nebo nedá. Pak je společnost povinna, zabránit dalším možným úchylákovým excesům.  Chirurgické kastrace se podle ní provádějí pouze s písemným souhlasem pacienta a po doporučení sexuologa. Vláda proto pro zrušení kastrací nevidí důvody. Kromě Kocába. Ministr pro lidská práva Michael Kocáb chce prosadit chemickou kastraci. "Kastrace je přitom v ojedinělých případech sexuálních deviantů, pedofilů a podobně velmi účinná metoda, která pomáhá jak pacientům, tak okolí," řekl sexuolog Petr Weiss. Celý problém je dle mne věcí posouzení odborníků a sexuologů. Proč se do toho zase montují Eurohujeři mi zcela uniká. Když už se nám zase do něčeho pletou, mám nápad. Když nekastrovat, tak nekastrovat. Zjistit, kdo rozpoutal tuto novou kampaň a každého takového úchyla mu nasadit jako asistenta. Jednoho do práce, druhého domů. Uvidíme, jak dlouho jim to humánní nadšení vydrží.

Evropanství po Francouzsku

PATRIK NACHER 

Když česká vláda dostatečně nebojuje za schválení Lisabonské smlouvy, mají evropští politici včele s tím francouzským spoustu trapných připomínek. Když se prezident Klaus sejde v Irsku s eurokritikem Declanem Ganleyem, tito politici doslova šílí. ČR je pak stejnými „Evropany“ často kritizována, že nepřijímá (a to buď vůbec nebo pozdě) různé evropské normy či doporučení, antidiskriminačním zákonem počínaje a zákazem chirurgických kastrací sexuálních delikventů konče. A když není nic po ruce, tak jsme prostě málo evropští. Dokonce prý nevyvěšujeme dostatečné množství evropských vlajek, nechal se slyšel krátce po nástupu našeho předsednictví vrchní Evropan Nicolas Sarkozy. Pikantní. Právě francouzský prezident včera prohlásil, že by se francouzská auta pro Francouze měla vyrábět ve Francii „není ospravedlnitelné, aby Francouzi jezdili v autech domácích značek vyrobených v zahraničí“. Pan Sarkozy jen zvýraznil to, co se ví už dávno.O evropanství se jen planě žvaní na konferencích, ale jakmile přijde nějaká krize (třeba ta finanční), sálá z „evropských“ politiků včele s francouzským prezidentem národovectví na hony daleko. To se koneckonců projevilo už při komentářích na plastiku Entropa. Evropanství, smysl pro humor a nadhled byly rázem fuč. A Nicolas Sarkozy? Třeba ho trochu zklidní informace, že Topolánkův syn se jmenuje stejně jako on. Někdo by mu to měl říct.

Parlament ČR nesmí vystavit "bianco šek" všem budoucím vládám  bez kontroly předávat pravomoci na unijní úroveň

ODS trvá na tom, aby v rámci ratifikace Lisabonské smlouvy byla schválena i úprava české legislativy, která zabrání předávání pravomocí z národní úrovně na unijní bez souhlasu Parlamentu ČR. Návrh tzv. vázaného mandátu výkonné moci při hlasování o některých rozhodnutích na úrovni hlav států a předsedů vlád či na ministerské úrovni v Radě Evropské unie je - stejně jako v některých jiných členských státech - postaven na principu konkrétního výčtu rozhodnutí, s nimiž by za Českou republiku nemohla vláda (prezident republiky) vyslovit souhlas bez předchozího souhlasu Parlamentu. ODS je proto přesvědčena, že úprava jednacího řádu obou komor parlamentu, resp. tzv. stykového zákona, zavádějící "vázaný mandát vlády", má předcházet samotné ratifikaci Lisabonské smlouvy v obou komorách Parlamentu ČR. Opačným postupem by Parlament ČR vystavil "bianco šek" všem budoucím vládám, které by získaly možnost bez kontroly občanů předávat pravomoci na unijní úroveň. Projednávaná právní úprava by měla zajistit parlamentní kontrolu rozhodování vlády na unijní úrovni v případech, kdy některá ustanovení Lisabonské smlouvy umožňují buď zjednodušený postup pro revizi základních smluv nebo přechod od jednomyslného rozhodování v Radě k rozhodování kvalifikovanou většinou. Požadavky výborů obou komor spojit takovou úpravu s vyslovením souhlasu k ratifikaci Lisabonské smlouvy vycházejí z nutnosti zvýšené parlamentní kontroly v případech, kdy by v budoucnu mohlo za využití uvedených postupů docházet k dalšímu přenosu pravomocí z národní úrovně ve prospěch Unie. Obdobné řešení zvolily i jiné členské státy (Spojené království, Německo). Na nezbytnost takové právní úpravy ostatně poukázal i Ústavní soud ve svém nálezu, kterým se vyslovil na základě senátního návrhu k souladu Lisabonské smlouvy s českým ústavním pořádkem. (ODS zprávy)

Ostře odmítáme znění zprávy o nediskriminaci, přijaté EP

ING. JAN ZAHRADIL, PŘEDSEDA KLUBU POSLANCŮ ODS V EP A VEDOUCÍ ČESKÉ NÁRODNÍ DELEGACE V EPP-ED

Europoslanecký klub ODS ostře odmítá znění zprávy o nediskriminaci, přijaté dnes Evropským parlamentem.  Z popudu frakce Zelených a s podporou europarlamentní levice byl jako součást této zprávy přijat pozměňovací návrh, který praví "...návrh českého předsednictví nutí ženy, aby se vzdaly svého zaměstnání a ubíraly se přirozenou cestou..."  Tento návrh je zcela nepravdivý, je politicky motivovaným útokem na české předsednictví EU a v jeho pozadí stojí zcela nepochybně předvolební boj před volbami do EP.

V čele státu stojí vlastenec, jehož slovo platí!

IVANA HASLINGEROVÁ

Blíží se volby do Evropského parla mentu (EP) a celá politická representace se bude muset prvořadě zabývat problematikou EU a především obzvlášť nebezpečným projevem nedemokratických trendů v EU – jejím tlakem na přijetí Lisabonské smlouvy (LS), který je hrubým porušením jejich vlastních pravidel. Podle nich totiž  smlouva odmítnutá jedním státem nemůže vstoupit v platnost v důsledku stále platícího práva veta jednotlivých států v EU. Není divu, že se EU, která o sobě vždy tvrdila, že je demokratická a hlas lidu je jí nade vše, se staví v tomto případě tak ignorantsky k národním referendům a že tak vehementně, dokonce i proti svým vlastním předpisům, prosazuje LS. LS má totiž sloužit jako nástroj předávání pravomocí a svobod nevolené bruselské byrokracii na úkor členských států a jejich občanů. Jde o velice nebezpečný a závažný dokument umožňující ztrátu národní suverenity naší země, kterou tak obtížně pro ni vydobyli na Rakousko-Uherské monarchii politici kolem T. G. Masaryka. Nyní po devadesáti letech se ji chtějí někteří naši politici opět vzdát ve prospěch nového nadnárodního státu. Nejen každý politik, ale i každý občan, jenž si přeje zachovat Českou republiku jako samostatný a suverénní demokratický stát a nepřeje si mít dva prezidenty, dvě ústavy, dvě vlajky... se bude muset při volbách do EP zamýšlet nad tímto nesmírně závažným dokumentem – Lisabonskou smlouvou. Proto je záslužným počinem prezidenta naší republiky Václava Klause, že napsal souhrnnou knihu k tomuto, pro náš národ tak závažnému a nebezpečnému dokumentu. Předložená publikace "Prezident republiky k LISABONSKÉ smlouvě" přináší všechny jeho zásadní texty k ní. Čtenář může posoudit názory prezidenta republiky nejen k LS, ale k oběma eurosmlouvám a zjistit, že jeho postoje jsou stále konzistentní. Je potěšitelné, že v této závažné době, kdy hrozí ztráta suverenity naší země jejím rozpuštěním v evropském superstátu, stojí v čele našeho státu zásadový vlastenec, který nepodlehl názorové přesile pánů Topolánka, Schwarzenberga, Vondry, o opozičních politicích typu Bursíků, Paroubků a Čunků nemluvě, a zůstal trvat na svých původních stanoviscích.  Říká se: "Slovo dělá muže". Vydáním této publikace potvrdil prezident republiky, že je mužem na správném místě a nikoliv loutkou v rukou europeistické vlády. Vlády nebojující za národní zájmy, ale za zájmy cizáků, stejně jako tomu bylo již mnohokrát v naší historii.

EU: "Mazej do jeslí parchante"

PETR PAULCZYNSKI

Dokud nám eurobyrokraté normují ohyb banánu, průměr okurek a podobné volovinky je to k vzteku nebo k pláči, ale ukazuje to k čemu je ta EU se svými tunami úřednictva dobrá. Nyní se ovšem jakýsi euromozek rozhodl šoupnout dětičky do jeslí a školek, kde se o ně nějaké "soužky",  jak jsme jim říkávali, postarají lépe, než vlastní matka. Nepřipadá vám to jako návrat někam před rok 1989? (Spíše do Severní Koreje, jen šátečky chybí. pozn. redakce) Evropský parlament  kritizuje Českou republiku, prý proto, že přináší návrhy, které ohrožují rovnoprávné postavení mužů a žen. Motivace je asi trošku jiná, ale nevidím moc rozdílu mezi důvody ideologickými a genderovými. Výsledkem je dítě sice v kolektivu, ale od matky. A je více než jasné, že výchovu u matky v rodině žádné společné zařízení nenahradí. Jedna z mých vnuček byla čerstvě vržena do takového školkového režimu a to ve čtyřech letech. Vidím na vlastní oči, jak to s tím malým rozoumkem cloumá.

Evropskounijní pojetí (pseudo)demokracie

RUDOLF POLANECKÝ

Irové v referendu odmítli Lisabonskou smlouvu, která z členských států dělá nesvéprávné územní celky. Týden stačil na to, aby se ukázalo, jakou že to špičky EU vyznávají demokracii. Všelidové hlasování je považováno za nejdemokratičtější přístup. Faktem ale zůstává, že v některých oblastech zkrátka všelidové hlasování probíhat nemůže. Zejména v branně bezpečnostních otázkách, kde zasvěcené osoby pracují s přísně tajnými materiály. Referendum nemůže probíhat ani v ekonomických otázkách, protože by to mohlo ohrozit chod státu. Představme si, že by proběhlo referendum s otázkou "má stát vybírat od občanů daně?". Výsledek by byl zcela jasný a pro stát smrtelný.

Vlajka rodící se socialistické EUFotomontáž: Rudolf Polanecký

Referendum má probíhat v závažných otázkách týkajících se dalšího směřování státu, zejména má-li se ten který stát zapojit do nějakého spolku, či, jako v případě Lisabonské smlouvy, má-li se vzdát státní suverenity. Tam je referendum přímo nutností. Nejde o běžné zákony, které mohou řešit námi delegované osoby v parlamentu, ale o budoucnost celého státu.

Spory pánů Ganleye a Železného se Macha netýkají

IVANA HASLINGEROVÁ

(Reakce na článek Milana Hamerského "Teflonový Železný nepatří do politiky".)

Předseda Strany svobodných občanů ing. Petr Mach, Ph.D nezávisle na aktivitách Vladimíra Železného nikdy nechtěl aby jeho strana byla přímou pobočkou Libertas v ČR. (podrobně viz článek:"STRANA SVOBODNÝCH OBČANŮ  již není pouhým snem, ale skutečností!"). Machova Strana svobodných občanů je plnohodnotnou politickou stranou a nikoliv jen stranou sloužící pouze jednou za 4 roky jako výtah k moci některým europoslancům. Mach chce vybudovat čitelnou a věrohodnou stranu podobnou té, jakou byla pod vedením profesora Klause ODS. Jeho snem je, aby jeho strana působila v naší politice jako stálice. Protože ale shodou okolností vznikla v době, kdy se blíží volby do Evropského parlamentu, bude se  muset v první řadě zabývat problematikou EU a především obzvlášť nebezpečným projevem nedemokratických trendů v EU, tlakem na přijetí Lisabonské smlouvy, který je hrubým porušením i vlastních pravidel EU, podle nichž smlouva odmítnutá jedním státem nemůže vstoupit v platnost. Petr Mach je ale především pragmatický Friedmanovský ekonom. Je tvrdým zastáncem volného trhu, odpůrcem přílišného zasahování státu do života občanů, vyzná se skvěle v bankovní politice. Chce zachovat Českou republiku jako samostatný a suverénní demokratický stát. Proto odmítá Lisabonskou smlouvu jako nástroj předávání pravomocí a svobod nevolené byrokracii na úkor členských států a jejich občanů. K otázce přijetí eura bude žádat referendum. Důrazně odmítá veškeré totalitní ideologie a systémy ohrožující svobodu občanů. Petr Mach má vyšší cíle než pouze založit pobočku Libertas. Chce založit skutečně životaschopnou pravicovou stranu jako jeho předchůdce pan prezident. Stranu, kterou potřebujeme jako sůl. Jsou to totiž právě názory Petra Macha, po nichž jistá část nespokojených voličů volá. 

Akce Entropa je potvrzením amatérizmu a švejkovství

FRANTIŠEK TRANTINA

Šanci na nějakou smysluplnou prezentaci  českého umělce v Evropě, který by si to zasloužil, byla promarněna. Zdá se že výběr proběhl na nad ránem končícím mejdanu těch správných kamarádů v alkoholovém oparu. Ale skutečné pozadí výběru bude možná ještě hroznější. I když teď David Černý velkoryse vrátí dva miliony,  vyjde z celé akce s obrovským ziskem! Kdyby měl zaplatit mediální prostor kde bylo jeho dílo a on prezentován, šlo by o částku určitě v desítkách, ale spíše ve stovkách milionů korun. Z celého působení České republiky jako předsednické země EU čpí amatérismus a švejkovství, akce Entropa je toho potvrzením. Šanci na reparát budeme mít za třináct let, říkají optimisté. Pokud k tomu dojde (čemuž já nevěřím, bůhví, co bude s EU), měla by si vláda vzít  z našeho předsednického působení  ponaučení.

Absurdistán se představil ENTROPOU

ZDENĚK JEMELÍK

Nejsem znalec výtvarného umění. Kdybych viděl artefakt Davida Černého na výstavě, asi by mě příliš nezaujal, ale ani nepopudil. Nevím ani, zda jde o umění či jen řemeslný projev exhibicionismu a o projev  hrubosti a špatného vkusu autora. Jako nástroj reprezentace státu v budově Evropské komise v Bruselu mi ale vadí stejně jako okolnostmi jeho vzniku. Nevidím nic groteskního na  výrocích Václava Klause, jež mají dle představ autora sloužit jako nástroj české sebeironie. Není nic směšného na tom, že zkušený státník má odvahu myslet vlastní hlavou, jít proti proudu a v mnohém se dočkat toho, že se jeho kacířské názory časem dočkají uznání. David Černý by měl nahradil prezidentovy výroky přetékajícím sáčkem na zvratky z vybavení ČSA. Sdělil by světu, co si o své vládě a vládnoucích stranách myslí voliči, kteří přebarvili zemi na rudooranžovo, a jimž se při sledování trapasu kolem Entropy znova zvedají žaludky. Alexandr Vondra a jeho lidé, kteří tuto akci organizovali, projevili nebetyčnou nesvědomitost. Je-li někdo placen z peněz daňových poplatníků za řízení významné performance, která má posloužit k vytvoření příznivého dojmu mezinárodní veřejnosti o naší zemi, nemůže si dovolit nevědět předem, co se bude předvádět či nemít jistotu o autorech. Neomlouvá to ani, že  podstatnou část nákladů na pořízení díla Davida Černého zaplatil soukromý investor Zdeněk Bakala. Nehledě k tomu, že nesmí vybrat zhotovitele díla na vlastní pěst bez soutěže a před uveřejněním se nestarat se o to, zda autor vyhověl podmínkám zadání. Podivná byla již propagační kampaň s heslem „Evropě to osladíme“ a nesrozumitelným pohráváním s kostkami cukru, abylo by neodpovědné dát Alexandrovi Vondrovi ještě další příležitost, aby stát tímto způsobem dále reprezentoval. Mirek Topolánek by ho měl rychle vyprovodit ze Strakovy akademie a měl by si na to obout dobře okované boty.

Kolegové Jiřího Havla v EP podporují iránskou opozici

JAN ZAHRADIL, PŘEDSEDA EUROPOSLANECKÉHO KLUBU ODS

Výroky pana Jiřího Havla, vycházející z tendenční reportáže TV Nova, prozrazují jeho neznalost íránské exilové opozice. V Evropském parlamentu (EP) dlouhodobě působí široká skupina poslanců napříč politickým spektrem, která íránskou opozici podporuje. Zasazuje se také o vyškrtnutí organizace PMOI ze seznamu proskribovaných organizací EU, jak to nařídil Evropský soudní dvůr.  Zdůrazňuji, že ve zmíněné europoslanecké skupině se angažují i členové Strany evropských socialistů, tedy de facto kolegové pana Jiřího Havla.

Klub Polské Inteligence: "Jsme hrdi na postoje presidenta ČR Václava Klause!"

Draha Pani Haslingerová,

Na zasedání našeho Klubu Polské Inteli gence projednávali jsme poslední události v Čechách, a zvlášť návštěvu v Praze evropských poslanců. Jsme hrdi na postoje Vašeho Presidenta Václava Klause. V závěru našeho zasedáni jsme se usnesli napsat k Vám otevřený dopis v tomto znění a je-li možno prosíme o jeho uveřejnění ve Vašich novinách.

Vážení pánové, děkuji za Váš postoj a dopis uveřejňuji velice ráda:

"Jesteśmy dumni, że wśród państw środkowo- europejskich znalazł się ich predstawiciel w osobie prezydenta Czech Vaclava Klausa, który swą godnością, wiedzą i mądrością dał przykład innym przywódcom europejskich narodów jak powinni reprezentować interes swoich obywateli.Bezprzykładne chamstwo przewodniczącego europejskiego parlamentu Hans Gerta Poetteringa, a zwłaszcza europejskiego deputowanego Daniela Cohn Bendita, w czasie ich wizyty na praskim zamku, dzięki godnej postawie Waszego prezydenta, wskazało ludom Europy dokąd zamierzają je prowadzić samozwańcze elity rządząceaktualnie w Brukseli."

Dr Rudolf Jaworek -Przewodniczący Klubu Inteligencji Polskiej przy SFPNP.

Jarosław Domosławski,-Prezes Społecznej Fundacji Pamięci Narodu Polskiego.
 

Sudetští Němci vyzývají ke zrušení Benešových dekretů

IVANA HASLINGEROVÁ

A je to tady! Europoslanec a mluvčí sudetských Němců Berndt Posselt vyzval ČR, aby využila svého předsednictví EU ke zrušení takzvaných Benešových dekretů.

Tuto nehoráznost Berndta Posselta komentoval předseda europoslaneckého klubu ODS Jan Zahradil  slovy:„Agresivní rétorika europoslance B. Posselta znovuotevírající témata minulosti je v příkrém rozporu s hodnotami evropské integrace 21. století. České předsednictví v Evropské unii se rozhodně nebude zabývat záležitostmi již definitivně uzavřenými na dvoustranné i mnohostranné úrovni“.

Lze jen ocenit, že nás v Evropském parlamentu zastupují poslanci jako pan Zahradil, ale obáváme se, že pokud bude LS schválena, páni Posseltové se jim i nám všem stejně vysmějí. Již několikrát jsme upozorňovali na to, zda není  jednou z hnacích sil Německa při vehementním prosazování Lisabonské smlouvy (LS)  touha otevřít otázku Benešových dekretů. Poukazovali jsme přitom na nebezpečí zdánlivě nevinného kroku  eurofederalistů, že zahrnuli  do Lisabonské smlouvy i Chartu základních práv občanů EU. Tento krok může mít pro nás a také pro Slovensko nedozírné následky, protože činí z otázek rovnosti občanů EU a z  jejich případné diskriminace, včetně majetkové újmy, která jim  byla způsobena, případy, o kterých už nerozhodují soudy členských zemí, ale nově soud EU v Lucemburku. A je to tady! Ještě nebyla LS ani schválena  a již začínají Sudeťáci požadovat zrušení Benešových dekretů. A není se čemu divit. Vždyť by museli být hluší a slepí, aby výše uvedeného faktu nevyužili a nestěžovali si, že je  Československo po válce vysídlilo z "jejich" území a zabavilo jejich majetek – domy, statky, pole, továrny, lázeňské léčebny, sklárny a vinice, které zde museli zanechat. Tím, že Charta základních práv EU, jako součást práva EU, pomíjí české soudy, umožňuje Sudetským Němcům domáhat se restituce tohoto zabaveného majetku přímo u nově příslušného soudu v Lucemburku.Umožní jim dokonce přezkoumávat již platná a zdánlivě konečná rozhodnutí českých soudů o požadavcích sudetských Němců na odškodnění. V případě ratifikace Lisabonské smlouvy, jejíž je součástí, se sudetští Němci budou moci, ovšem už jako evropští občané, obracet na soud EU s žalobami na Českou republiku pro porušení principu rovnosti a z něj pak vyvozovat diskriminaci s následnou majetkovou škodou, s nárokem na plnou restituci od českého státu. Celý projekt LS je veden snahou jádra EU prosadit si větší podíl na rozhodování. Jediné správné řešení by bylo zastavit toto nátlakové prohlubování EU. 

Malé ohlédnutí za jednou kampaní

JAN KOPAL

         Hnutí Libertas je po vlastech českých velmi populární, ve volbách do europarlamentu je ochotno jej volit plná jedna pětina občanů. Tedy myšleno tím prozatím neexistující českou pobočku tohoto euroskeptického hnutí, které je ztotožňováno s rodícím se přípravným výborem nové politické straně blízké Hradu v čele s vitálním výkonným ředitelem CEPu Petrem Machem. Je evidentní, že Evropská unie a její instituce se netěší velké podpoře české veřejnosti a to v řadách eurozaprodanců a euronadšenců vyvolává nevoli, paniku a strach. Rozpoutala se kampaň proti neexistující straně a nechybí silná slova. Palcové novinové titulky hlásají Nové strany, staré výzvy (Lidové noviny 6. prosince 2008), Haiderovci v Česku (Lidové noviny 10. prosince 2008) či Jak je od „Stop EU“ daleko k „Nic než národ“(Mladá fronta Dnes 17. prosince 2008). Z titulků a obsahového posunu je jasné, že kampaň graduje a přiostřuje. Do toho je třeba nutně započíst ataky na prezidenta, kde vlajkovou lodí těchto zbabělých a nehorázných špinavostí představuje kosmopolitní štvavý plátek Respekt, který si svého času kupovali a ostentativně nosili ti, kteří chtěli být okolím považováni za přemýšlivé intelektuály. V čísle 50, jemuž vévodí tykadlová karikatura Václava Klause a titulek Je nebezpečný?, se prezident líčí jako nebezpečný vizionář, který ohrožuje naši světlou evropskou budoucnost. K tomu všemu se znovu aktivizují eurofangličkáři pod vedením (rudo)zeleného ministra Ondřeje Lišky, kteří hodlají ve výroční den (15. 2.) druhé volby Václav Klause prezidentem vyrazit na Hrad demonstrovat za hvězdnatou protektorskou zástavu vlající nad sídlem českých králů. Je jasné, že dotyční nebyli ve škole slabší nejen v logickém úsudku, ale i ve fyzice. Jinak by už dávno věděli, že každý tlak budí protitlak. A je jen otázkou času, kdy je tento smete do nekonečných hlubin věčného zapomnění a opovržení. Nic jiného si tito následovníci Emanuela Moravce nezasluhují.

Není pozdě rozervat na cáry svěrací kazajku nezodpovědné bruselské elity

DECLAN GANLEY

Zkrácené znění projevu, který přednesl Declan Ganley v úvodu listopadového setkání s prezidentem Klausem v Dublinu.

Vážený pane prezidente, když úřadující předseda Nicolas Sarkozy navštívil po našem referendu Irsko, postavil se jasně na stranu poražené menšiny. My v Irsku jsme přesto zaručili, že se mohl setkat a svobodně hovořit s kýmkoli chtěl, včetně těch, kteří zvítězili a reprezentovali většinu. Na vaši počest, pane prezidente, se dnes večer scházíme z celého Irska a mnoha evropských zemí a s potěšením se připojujeme k těm, kteří vás i vaši milou choť přivítali v naší vlasti. Hluboce si vážíme vašeho přátelství. Budeme potřebovat panevropské hnutí a odvahu a touhu změnit sebe sama. Vybudovat takové hnutí bude obrovská dřina, a třeba se to ani nepovede. Ale je to úkol, který jsem si dali. A důvod? Je to nezbytné a evropský lid si zaslouží lepší než to přezíravé zacházení ze strany prazvláštní bruselské elity. Uspějeme-li, získáme mandát, kterým rozerveme na cáry svěrací kazajku té nezodpovědné bruselské elity a určíme příhodnější kurz k nové evropské renesanci. Je tu pořád ještě možnost dát evropskému lidu šanci zformulovat vizi Evropské unie, která pracuje pro něj a jemu naslouchá.  Vážený pane prezidente, potřebujeme vaši pomoc. Protože už přes deset let je to váš hlas, jenž volá po demokracii, reformě a sebeurčení. Váš hlas to je, jenž volá po vládě práva a po demokratických postupech. Váš hlas to je, jenž volá po ekonomické svobodě a po omezení moci přebujelých vládnoucích institucí. Dnes večer vás prosím, abyste stál při Irsku a trval na zásadách, za jejichž uhájení bojujeme. Je nám ctí, že vás můžeme pokládat za svého přítele a doufáme, že přátelství mezi našimi dvěma malými, leč znamenitými národy přetrvá mnohá příští staletí. Pane prezidente, děkuji vám a Bůh žehnej vám i lidu České republiky.

HK ČR vydala publikaci o překážkách na vnitřním trhu EU

JANA KOZLÍKOVÁ

 Hospodářská komora České republiky (HK ČR) vydává brožurku, která pojednává o překážkách na vnitřním trhu EU. Publikace s názvem „Podnikání bez bariér“ byla zpracována v rámci projektu podpořeného odborem pro informování o evropských záležitostech Úřadu vlády ČR. Úřad vlády České republiky v rámci své Koncepce informování o evropských záležitostech vypisuje každoročně grantové řízení, které je dalším nástrojem podpory informování o EU v ČR kromě již dobře známých webových stránek www.euroskop.cz, bezplatné telefonní informační linky Eurofon 800 200 200 a sítě regionálních Eurocenter. Pro rok 2008 byly stanoveny prioritní informační okruhy v návaznosti na blížící se Předsednictví ČR v Radě EU:

a) Bariéry v minulosti 
b) Bariéry kulturní rozmanitosti a bariéry regionální
c) Bariéry instituční
d) EU jako globální partner - bariéry ve vnějších vztazích Evropské unie 
e) Bariéry ekonomické a sociální
f) Energetické bariéry

Europoslanecký klub ODS protestuje proti kritickým poznámkám na adresu prezidenta ČR

  JAN ZAHRADIL, PŘEDSEDA EUROPOSLANECKÉHO KLUBU ODS

 Europoslanecký klub ODS se ohrazuje proti kritickým poznámkám na adresu prezidenta České republiky Václava Klause, které zazněly 16. prosince 2008 během plenárního zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku v souvislosti s návštěvou vedení frakcí Evropského parlamentu u prezidenta. Z dostupných informací je zřejmé, že to byla právě delegace EP vedená předsedou Pötteringem, která nedokázala udržet úroveň diskuse s hlavou státu ve věcné a důstojné rovině, což považujeme za politováníhodné.

 

Vyvěste vlajky, poručilo předsednictvo. Nastěnky su tež nakřivo!

LADISLAV VTVIKA

A je to tady. Vrchnost se ozvala . Co budeme robit, Mirek? Tak fajně si s tym Šarkocym zalaškoval, synka si po něm pojmenoval, chvali tě v daleke cizině, vypadalo to, že ti do teho nebude kecat, a už je zle! Přišla kritika, nasledovat bude pisemna dutka, sniženi platu, připadně vyhazov za važne porušeni pracovni kazně. Co teď? Co zrobi připosrany Čech, když se ozve vrchnost? Jako vždycky. Jako za cisaře pana, za hytlera aji za komanču. Sklapnut hubu a zrobit, co si vrchnost přeje, ni? Vždyť o nic nejde. Je tam jedna hadra červenomodrobila, vytahneme tam aji tu modrožlutu. Konec koncu stožary nam zustaly ještě ze stare doby. Tež tam byla hvězdička a jakysik vercajk k temu. Nic tak hrozneho se přece neděje, do te unie zme chtěli, tuž ty vlajky vyvěsime, ať se tu evropšti zaprděnci citi jako doma. Tuž jak, Mirek? Co zrobiš? Zje eště valašsky chlap nebo už enem pražsky uředniček? Vlajkou to začina… A co nastěnky? Nemaš je nakřivo? Sarkozy kritizuje, že na českých úřadech nevisí vlajky EU

Letošní foto prezidentského paláce ve Vilniusu. Kde jen ta vlajka EU je?

 

Jak odvést pozornost od „lisabonizace“  EU

JAROSLAV KUBA

Dne 8.12.2008 zveřejnily BL moje zamyšlení nad otázkou, komu přinese tzv. „české předsednictví“ užitek. Zda Čechům, anebo silám v EU (a v ČR), kalkulujícím s její transformací  v intencích tzv. Lisabonské smlouvy . A  to do něčeho – jak jsem zdůraznil – cituji: „pro co dnes mají v západní Evropě obrat „demokratický kolonialismus Evropské unie“? (srov. např. Dr. Peter Bachmaier, From the Second to the Third Word, in „Curent Concerns“, Zurich, No 3/4, 2008). Viz: „Qui (podle BL „cui“) bono „české předsednictví“, čili komu skutečně přinese prospěch“. K jeho zveřejnění mne přiměla aktuální okolnost, a to publikovaný text Zápisu z přijetí delegace Evropského parlamentu prezidentem  ze dne 5.12.2008. A co mne mj.přivedlo k otázce, cit. dále:  „Náhoda? Nebo malá ukázka toho, jak se k nám budou po podpisu „Lisabonské smlouvy“ chovat, když se symbolem české státní suverenity jednají stylem chování kolonizátora nadřazené rasy k náčelníkovi zapadlého kmene odněkud z rovníkové Afriky?“ Karel Dolejší mi v BL „přišil“ obhajobu vůdcovského principu!: „Kombinací čl. 2, odst. 1 a čl. 63, odst. 1, písm. b) ústavy Kubovi vychází, že shledá-li prezident "podle nejlepšího vědomí a svědomí" mezinárodní smlouvu v rozporu se "zájmem lidu", nemusí takovou smlouvu podepsat, ačkoliv ji předtím schválil řádně zvolený parlament.“ A k tomu prý dospěl, cit.: „Na základě opakovaného přečtení článků pana Kuby.“ Kuba se tak, pane Dolejši, snažil těm, kteří zrovna nestudují ústavní právo, vysvětlit v Ú ČR jisté reflexe proslulého „The system of checks and balances“. Nebo-li systému vzájemných kontrol a vyvážení jednotlivých mocí v rámci ústavní dělby moci. Např. mezi prezidentem a parlamentem.  A kdo to ještě nepochopil, tak buď nechce, nebo je naveden, nebo…

 

Hynek Fajmon: "Vyzývám Hans-Gert Pötteringa, aby se omluvi Václavu Klausovi"

Poslanec Evropského parlamentu (EP ) Hynek Fajmon požaduje omluvu za nehorázné chování delegace EP při její přijetí na Pražském hradě (podrobně jsme se tomuto problému věnovali např. v článcích Delegace EP s dikcí prokurátora Urválka, či Pane Pötteringu Protektorat Böhmen u.Mähren zanikl v r.1945). Přinášíme dopis, který poslal vedoucímu delegace, předsedovi EP Hans-Gert Pötteringovi: 

Pane předsedo Evropského parlamentu,

průběh návštěvy předsedů poslaneckých skupin Evropského parlamentu u prezidenta České republiky Václava Klause v Praze vyvolal mezi českými občany velkou nevoli. Obdržel jsem od svých voličů mnoho negativních reakcí. Žádají mne, abych vyjádřil nesouhlas s nedůstojným vystupováním delegace, které jste stál v čele. Po přečtení záznamu z tohoto jednání se s tímto názorem ztotožňuji a důrazně Vás vyzývám, abyste se za vystupování delegace Evropského parlamentu v Praze omluvil. V demokratické společnosti není možné, aby poslanci vystupovali způsobem, který předvedl pan Daniel Cohn-Bendit. Není možné, aby takto vystupovali ani vůči občanům a ani proti hlavě jednoho z členských států Evropské unie. Jeho chování bylo naprosto nepřijatelné a Vy jste jej měl jako předseda Evropského parlamentu vést k pořádku a slušnosti. Velmi mne zklamalo, že jste tak neučinil a naopak toto jednání svým postupem podpořil.

 S pozdravem Hynek Fajmon, v.r.

Hynek Fajmon – politik, který ovlivňuje chod světa správným směrem

IVANA HASLINGEROVÁ

V kavárně Demokracie Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR představil europoslanec Hynek Fajmon  svoji již pátou politickou knihu "Slovníček evropských levicových pojmů". Ale pozor, nejde o skutečný slovník. Jedná o 18 problémů, jimiž se zabývá nejčastěji Evropský parlament (EP)a přiřazuje jim honosné názvy, které mohou občany zmást, že se jedná opravdu o problémy smrtelně důležité pro jejich život jako jsou diskriminace, evropský sociální model, geneticky modifikované organismy, globalizace, globální oteplování a změna klimatu, lidská práva, mírová politika a mírové hnutí, občanská společnost, obno vitelné zdroje energie, ochrana a ochranářství, pohlavní rovnost, princip předběžné opatrnosti, rovnost a rovnostářství, sociálně ekologické tržní hospodářství, sociální dialog, sociální spravedlnost, spravedlivý obchod, trvale udržitelný rozvoj. Pan poslanec ve své knize tato nejfrekventovanější slova v EP, které jsou již běžně nazývány "evropským newspeakem"vysvětluje s důsledností jemu vlastní. Nejdříve vymezí pojem z hlediska jeho historie, pak se zabývá jeho interpretací v EU, po té v ČR a nakonec jeho užitím v praxi. Po přečtení knihy dá čtenář určitě za pravdu Václavu Klausovi v její  předmluvě: "Slovníček evropských pravicových pojmů poslance Evropského parlamentu Hynka Fajmona je nevšední politickou publikací, v níž autor věrně postihl podstatu současně převládající ideologie EU. Hynek Fajmon měl nejen schopnost, ale i odvahu věci pojmenovat."

"Ta kniha je skutečně sebevražedná. Kromě Václava Kaluse ještě nikdo newspeak EU neformuloval s takovou otevřeností. To ve Strakovce nevydejchají," varoval s úsměvem poslance Fajmona ředitel Centra pro ekonomiku a politiku a poradce prezidenta republiky Petr Mach 

Díky Hynku Fajmonovi může čtenář při čtení jeho nové knihy pochopit zákulisí evropské politiky. Dočte se, že je v ní stále víc špatného. Bohužel některým našim politikům se tato politika líbí. ODS díky ní dospěla k obrovskému ideovému vyprázdnění. Když byla v opozici, formovala na svých ideových konferencích své profilování. Byla to práce náročná, z níž téměř nic nezbylo a to málo co zůstalo její představitelé vyprazdňují s naprostou lehkovážností dál. Nynější některé výroky jejího předsedy o EU jsou děsivé. Kdybychom neviděli pod nimi jeho jméno, mysleli bychom, že to napsal Václav Havel. Bohužel naši občané a dokonce i novináři to znevažují, ale až pan předseda podepíše Lisabonskou smlouvu a začne jim vládnou evropská vláda, smích je přejde. Bude ale již pozdě. Neboť jak říká v předmluvě profesor Klaus "Nebezpečí, s nímž autor bojuje, je urgentní. Základ své doktríny "sociálně ekologické tržní hospodářství"dokonce evropské elity vtělily do návrhu evropské ústavy alias Lisabonské smlouvy, aby tak definitivně postavily mimo zákon liberální ekonomický model kapitalismu."

My občané nechceme dva prezidenty, dva ministry zahraničí ani dvě ústavy!

IVANA HASLINGEROVÁ

 My chceme žít ve svobodném státě vybudovaném před devadesáti lety Masarykem a spravovaném politiky, které si zvolíme do čela sami a svobodně. A s ostatními státy Evropy chceme pouze bez omezení obchodovat a  spolupracovat. K tomu žádnou euroústavu nepotřebujeme.

Budoucí bruselští trafikanti neustále zdůrazňují, že bez euroústavy nemůže EU nic prosadit, že nám nemohou vládnout. Ale my občané přece nechceme, aby nám vládli. Nám stačí náš president a náš ministr zahraničí a nepotřebujeme nad nimi mít další bruselské. Proto neopotřebujeme žádnou euroústavu. Slovo trafikant není použito omylem. Brusel je totiž skvělá trafika pro odložené politiky, kteří ve svých státě neuspějí. Stačí připomenout post pana Zielenience, Špidly, Dientsbiera a mnoha dalších, kteří po za zazpívání Babety získali po prohrách v domácí politice skvělé posty v Bruselu. Člověka proto matně napadá otázka, co mají současní politici  slíbeno za prosazení euroústavy. Státy EU se sdružily přece původně za účelem volného obchodu, bezcelní unie a volného pohybu osob. Ani slovo o europresidentech a eurozákonech neřku-li o euroústavách přece tehdy nepadalo. Proto také původní Evropské hospodářské společenství bylo životaschopné a státy v něm sdružené nepotřebovaly ke své úspěšné spolupráci definovat podobné nesmysly. Nepotřebovaly zdvojené vlády, jednu doma a jednu tvořenou druhořadými politiky, kteří ve svobodných domácích volbách neuspěli. Zvládlo by to i větší uskupení států a křik, že 15 států se dohodne a 27 ne je jen zástěrkou konstatování pravdy: "Chceme si vytvořit stát odložených politiků, kteří by v něm získali spolu s armádou tajemníků, překladatelů, právníků a mnoha dalších skvělé nikým z domova kontrolovatelné posty." My občané ale nechceme dva presidenty, dva ministry zahraničí ani dvě ústavy na které budeme posílat část rozpočtu ze svých daní. My chceme žít ve svobodném státě vybudovaném před devadesáti lety Masarykem a spravovaném politiky, které si zvolíme do čela sami a svobodně.A s ostatními státy Evropy chceme bez omezení obchodovat a žít v klidu a ve vzájemné spolupráci. A nejen s nimi, ale s celým světem. Je proto skvělé, že v čele našeho státu stohjí president, který se nemusí podbízet Bruselu, kvůli své politické budoucnosti a který se bije za nás a naši budoucnost s bruselskými trafikanty.

Lisabonská smlouva dává EU právní subjektivitu díky čemuž v ní bude ještě méně demokracie

THOMAS RUPP A JANA KNECHTLOVÁ

U příležitosti vydání českého překladu publikac e "EU a Lisabonská smlouva: Ještě méně demokracie v EU", proběhla v pražském Autoklubu tisková konference, kde byla tato  publikace, kterou vypracovala německá organizace Mehr Demokratie e.V., oficiálně představena.Thomas Rupp, koordinátor European Referendum Campaign a člen Mehr Demokratie e.V.,  prohlásil, že "publikace byla napsána lidmi, kteří jsou velmi proevropští, kteří se skutečně pokoušeli najít něco dobrého, ale z hlediska demokracie nenašli vůbec nic." Na distribuci publikace v České republice se podílí výkonný ředitel Centra pro ekonomiku a politiku (CEP)Petr Mach.

"CEP sdílí s Mehr Demokratie e.V. a s dalšími skupinami, které jsou kritické vůči Lisabonské smlouvě, starost o demokracii v Evropě. Lisabonská smlouva obsahuje opatření, které dává EU pravomoc stanovit směrnice, jimiž se napříště bude řídit hospodářská politika a politika zaměstnanosti členských států. Jedná se o jednu ze zbývajících pravomocí, kterou členské státy dosud disponují a o které je a mělo by být rozhodováno v rámci demokratických voleb uvnitř členských států," uvedl Petr Mach na adresu Lisabonské smlouvy

Jens-Peter Bonde, předseda EUDemocrats, který napsal předmluvu českého vydání publikace. Podle Bondeho "Lisabonská smlouva podle  vytváří novou politickou entitu a dává EU právní subjektivitu." Bonde dále prohlásil: "Nabídl jsem před nějakou dobou láhev dobrého vína tomu, kdo bude schopný mi ukázat jakoukoli oblast české nebo dánské ústavy, kterou Lisabonská smlouva nezasáhne. Láhev mi přesto zůstala doma." 

 

Útoky na prezidenta republiky je zapotřebí zcela rozhodně odmítnout

 ING. JAN ZAHRADIL, PŘEDSEDA EUROPOSLANECKÉHO KLUBU ODS, VEDOUCÍ ČESKÉ NÁRODNÍ DELEGACE V EPP-ED

Útoky na prezidenta republiky v souvislosti s jeho návštěvou Irska je zapotřebí zcela rozhodně odmítnout. Nepřiměřené reakce mnohých evropských politiků či médií naopak vzbuzují vážné pochybnosti o jejich schopnosti vnímat pluralitu názorů na proces evropské integrace. Varovná je naopak masivní pomlouvačná kampaň, které dlouhodobě čelí šéf hnutí Libertas, irský podnikatel Declan Ganley jen proto, že se stal symbolem odmítavého postoje vůči Lisabonské smlouvě EU. Některé prvky této kampaně, hraničící s osobní skandalizací, vysloveně připomínají praktiky, známé nám z předlistopadového režimu. To je velmi smutné vysvědčení pro stav demokratické diskuse uvnitř EU.

PaS na obranu ústavy a suverenity

Politická strana Právo a Spravedlnost (PaS) www.pas-strana.cz si dovoluje pozvat odpůrce „Lisabonské smlouvy“ na symbolické setkání na podporu ústavních práv a suverenity. České republiky, které se konná v den projednávání „Lisabonské smlouvy“ Ústavním soudem ČR. Setkání se uskuteční v úterý 25.11. od 8 hod. před budovou ústavního soudu v Joštově ulici č. 8 v Brně. Akci podporuje i občanská iniciativa D.O.S.T. www.akce-dost.cz

Irský lid byl v Senátu ČR oceněn za hrdinství

IVANA HASLINGEROVÁ

Nejkrásnější sál první komory naše ho parlamentu, rytířský sál,  zažil opět jeden ze slavnostních okamžiků naší historie. Pod záštitou druhého nejvyššího ústavního představitele, předsedy Senátu ČR, MUDr. Přemysla Sobotky v něm byla předána cena irskému lidu za hrdinství, že nalezl odvahu a odmítl Lisabonskou smlouvu. Ve světě neexistuje žádná demokracie fungující nad politickou rovinou národního státu. Ani EU není státem ale pouze politickým systémem s tendencemi naplnit charakteristiky státu. K fungování demokratických mechanismů státu je totiž nutné, aby existoval jeho demos neboli jeho lid. Samotné používání symbolických funkcí státu od zeleného stolu k fungování státu nestačí. EU se o to přesto snaží, aniž k tomu má právní subjektivitu a její právní systém postupně získává nadřazenost nad právními systémy členských států, i když v EU neexistuje občanství, ani společný jazyk,  ani společná kultura. Pak ale nemůže vzniknout svobodný prostor pro diskusi, neboť jedině demos má právo rozhodovat, jaké záležitosti mají přijít na program jednání. Bez něj nastává úplná absence kontroly politické agendy prostřednictvím veřejnosti neboli demokracie. Podmínkou demokracie je totiž sdílená politická identita - národní stát ohraničený prostorem a domovem, obklopený cizinou. Velká rychlost přijímání politických rozhodnutí vede k demokratickému deficitu a v EU  v důsledku toho probíhá vše v jakémsi hyperdemokratickém prostoru, v němž jsou Evropské elity pro překotnou a rychlou integraci, zatímco její neexistující "lid" na to není zralý. Stále se cítí být více příslušníkem svého národa, v němž zapustil staleté kořeny, než příslušníkem nového politického uskupení. Není proto divu, že došlo již v několika národních státech v referendu k odmítnutí euroústavy pro tento stát-nestát. Lidé v Holandsku, Francii i Irsku dali již jasný signál, že se necítí být občany Superevropy, ale že si o svých záležitostech chtějí rozhodovat sami doma ve svých státech. Bylo to jasným důkazem, že  EU není pro ně zatím domovem a státem, ale jen institucí jejich státy sdružující za účelem získání výhod při obchodování a podobně. Teprve pak, až se občané ve svých srdcích začnou cítit lidem tohoto uskupení, jednat o případné její redefinici na stát. Jinak řečeno, nejdříve musí vzniknout v EU skutečný demos a jasný veřejný prostor s jasnými hranicemi a teprve pak by se měla tvořit jeho ústava a další atributy státu.

Kterak se nezletilá Č. R. stala nevěstkou u mamá Júnije

   JAN ZEMAN

Existoval český text smluv o EU před referendem, nebo občané podepisovali bianko šek? Má se Lisabon podle českého  ústavního pořádku správně schvalovat také referendem? atd. - otázky nad pěti dosud nikdy nepublikovanými dopisy z českého ministerstva zahraničí Tento článek si kladl za cíl doplnit některé informace k článku Adama Bartoše: "Česku chybí základní smlouvy o EU, ověření už čtyři roky vázne v Itálii", rozebrat jejich možné souvislosti a důsledky, a pokusit se je trochu chápat z hlediska prostého občana, který se snaží v těchto složitých otázkách vyznat. Článek je dlouhý a složitý. Je výsledkem několikaměsíčního získávání informací a studia, kdy jsem se snažil vyznat v celé té velmi složité a nepřehledné otázce formalit našeho členství v EU. Text nebyl ostatně původně určen ke zveřejnění - vznikl na popud senátora Josefa Kalbáče a byl pak rozeslán všem zainteresovaným politikům a novinářům - již před několika měsíci. Ale nikdo z nich - ani pan dnes už bývalý senátor sám - se k němu dodnes nijak nevyjádřil. Že by metoda mrtvého brouka? Proto jsem se ho nakonec rozhodl uveřejnit. Je mi jasné, že pro běžného občana bude text velice obtížně stravitelný - jakkoli jsem se snažil být co nejpolopatičtější. S těmito úředními věcmi je to holt setsakra zapeklité. Kdybych měl učinit sepsání o mé anabázi dalo by se to třeba nazvat Eurozámek, kdo by to ale pochopil - jeden Kafkův potomek takyliterát říká: "Prosimvás, kdo by dnes čet Kafku, dyť ho žijem." A tedy komu se nechce prokousávat onou nudnou úředničinou, tomu lze doporučit přečíst si jednotlivé mezititulky, možná tučně vyznačená místa, a nebo rovnou přeskočit na předposlední odlehčenou kapitolku s názvem Kterak se Vláďa Č. R. stal animírkou v Evropském domě. Ostatním nelze než popřát vytrvalost a dobré nervy při odhalování jedné možná z největších absurdit posametových dějin. Četl jsem celkem pět odpovědi MZV na otázky, které kladli ministerstvu v souvislosti s Lisabonskou smlouvou (LS) poradci senátora Kalbáče (č.1), pan senátor sám (č.2), europoslanec Vladimír Železný (č.3) a redaktor iDnes (č.4a4b) - otázky ke stavu vypracování, ověření, uložení, předání, ratifikace a vyhlášení textů smluv o Evropské Unii (EU) a Evropských Společenstvích (ES). Opovědi MZV zdají se mi často plně neodpovídat na položené otázky - občas se mi zdají zavádějící, a sem tam možná i nepravdivé. 

eStat varuje: "Lisabonská smlouva je nový imperialismus"

PETR HOLUB

eStat chce opakovat úspěch irské nadace Libertas, která významně přispěla k tomu, že Irové odmítli Lisabonskou smlouvu. Právníci eStatu smlouvu přečetli a poslancům i senátorům rozdali seznam novinek, které členským zemím přinese. Praví se v ní, že smlouva nepřípustně rozšiřuje pravomoci Evropské komise (EK) a omezuje tak suverenitu členských států. EK bude moci  mluvit členským státům do sociální politiky včetně výplaty důchodů, do sazby nepřímých daní, energetiky a zahraniční politiky.Vznikne dokonce evropská policie. Fakticky jde o návrat imperialismu velkých evropských zemí. Jen se prosazuje jinými prostředky. Německo, Francie, Itálie a Velká Británie – tak mohou kdykoli zablokovat jakékoli záměry Evropské komise. Lisabonská smlouva rozšiřuje počet oblastí, kde stačí rozhodovat kvalifikovaná většina o třetinu proti stavu, který platí po přijetí smlouvy z Nice. Přitom obsahuje klíčový dračí paragraf 48, který svým sedmým odstavcem radě umožňuje, aby dále zvětšovala počet oblastí, kde rozhoduje Brusel a kde rozhoduje kvalifikovanou většinou. Sedmý odstavec paragrafu 48 je dračím vejcem, který Evropské unii umožní, aby se z nadnárodního uskupení změnila na SUPERSTÁT. Červnový průzkum STEM ukázal, že 53 procent Čechů nechce, aby parlament Lisabonskou smlouvu schválit. V tom se podobáme Irům, kteří ji v referendu odmítli rovněž tříprocentní většinou. Také argumenty odpůrců z eStatu odpovídají těm, které užívala irská nadace Libertas.

Tomáš Hamet: "Minuta řevu za živé"

 ONDŘEJ ŠLECHTA

Své kulturně-politické turné, jak bychom mohli nazvat sérii koncertů Tomáše Hameta ve spolupráci s iniciativou D.O.S.T., zahájil tento současný velmi zajímavý český hudebník, jehož tvorbu bychom mohli nazvat hodnotovou, v Praze, na Hradčanském náměstí, 28. září 2008, u příležitosti svátku sv. Václava. Datum bylo, jak je na první pohled zřejmé, zvoleno záměrně. Kdo si udělal čas a dorazil v neděli na Hradčanské náměstí, spojil příjemné s užitečným, neboť iniciativa D.O.S.T., která se spolu s politickou stranou Právo a Spravedlnost (PaS) na akci podílela, pojala koncert, jako kulturně-společenský happening, namířený proti ožehavým problémům dneška – Lisabonské smlouvě a Antidiskriminačnímu zákonu. Tomáš Hamet využil příležitost též k tomu, aby v den, kdy si připomínáme jednoho z největších národních světců, prezentoval své nové album, z něhož v ono příjemné podzimní odpoledne zazněla většina písní. Nový Tomášův počin se jmenuje „Minuta řevu za živé“ a po duálním debutu s folkistou Slávou Šimkem „Te Deum“ a duchovně laděném „Antiheretikonu“ z roku 2004 je „Minuta řevu“ více ze života. Přibližně hodinu a půl trvající happening přilákal řadu kolemjdoucích. Turisté z Hradčanského náměstí se zastavovali a z jejich výrazů bylo patrné, že o celém výjevu, včetně projevů a transparentů na podiu – NE Lisabonu, STOP Antidiskriminačnímu zákonu – přemýšlejí a to je pozitivní. Jen více takových happeningů! 

Česká státnost opsala bludný kruh

IVANA HASLINGEROVÁ

U příležitosti 60. výročí úmrt í Edvarda Beneše pořádalo Centrum pro ekonomiku a politiku (CEP) seminář s názvem "Edvard Beneš - šedesát let od úmrtí".

Na semináři, který uváděl a moderoval analytik CEPu Marek Loužek, vystoupili (zleva) Jindřich Dejmek z  Historického ústavu Akademie věd ČR, Jan Boris Uhlíř z Vojenského historického ústavu Praha a vedoucí Kanceláře prezidenta republiky Jiří Weigl.

 Přednášející se zamýšleli nad širšími evropskými a geopolitickými souvislostmi jeho politiky. Po vyslechnutí přednášek a po poměrně bouřlivé diskusi z pléna je možné uzavřít, že se přítomní shodli na tom, že i přes veškerou rozporuplnost Benešovy povahy se mu nedá upřít, že byl spolutvůrcem moderní české státnosti, osobou, která zásadním způsobem napomohla v době první světové války a těsně po ní Tomáši Garriquovi Masarykovi prosadit vznik samostatného Československa a pomohla mu formovat jeho zakotvení v poválečném evropském uspořádání. Jiná věc ovšem je, že Beneš nebyl schopen po Mnichovské dohodě a únoru 1948 tento stát udržet jako suverénní a demokratický. Tehdy docházelo k mnoha jeho selháním a tragickým omylům. Je známo, že Beneš byl po celé meziválečné období přítelem Francie a pomáhal jí zajistit hranice proti nebezpečí bolševizmu z Ruska a naopak, po válce se snažil o přátelství se Stalinem. A právě nad otázkou, proč  se změnily jeho postoje vůči západním velmocím a Sovětskému Rusku před a po válce, se zamýšleli přítomní historici a politici. Shodli se na tom, že za vším stála jeho celoživotní až paranoidní obava z Německa.

Jaroslav Kubera: "Mezi EU a SSSR existují určité paralely"

Jaroslav Kubera používá selský rozum a zároveň je mu vlastní odzbrojující smysl pro humor, takže mu projde to, co by si jiní senátoři nedovolili. Diplomaté, kteří se s ním setkají, jsou často v šoku. "Každý velvyslanec je ze mne na mrtvici. Například paní předsedkyně Ústavního soudu z Lotyšska se divila, když jsem se jí ptal, když už v jednom Sovětském svazu byli, proč se tak hrnou do dalšího," podotkl Kubera coby známý arcikritik Evropské unie: "V socialismu jsem prožil většinu svého života a více už v něm žít nechci. Nechci socialismus v žádné podobě, ale on sem stále leze. Jako by vykradli archivy z ÚV KSČ, to není jinak možné, kde by se ty myšlenky stále braly?" Pohrává si také s myšlenkou připravit návrh o přímé volbě prezidenta: "Pravomoci Senátu se přenesou na prezidenta, tím by se vyhovělo zároveň i těm odpůrcům, který říkají, že je Senát k ničemu." Našim ekologistům zase radí: "Každý víkend odjíždí 500 tisíc lidí na své chalupy, produkují emise, blokují dopravu a všechny elektrospotřebiče mají hned dvakrát - doma a na chalupě, čímž spotřebovávají dvakrát více energie. Zavedl bych pro ně emisní povolenky."

 

Senát se zamyslel nad Lisabonskou smlouvou odpovědněji než Sněmovna

"Prezident republiky Václav Klaus výsledek dnešního hlasování o Lisabonské smlouvě v Poslanecké sněmovně PČR očekával. Prezident zároveň věří, že se senát jako celek nad touto smlouvou zamyslí odpovědněji." Radim Ochvat.

Pan prezident se nemýlil. Senát se zamyslel opravdu odpovědněji:

SK ODS ctí usnesení Kongresu ODS

JIŘÍ STŘÍTESKÝ, PŘEDSEDA SK ODS

Senátorský klub ODS ctí usnesení Kongresu ODS a deklaruje, že pokud nebude dokončena ratifikace smlouvy o umístění amerického radaru a schváleny jednací řády obou komor, nedoporučí k ratifikaci Lisabonskou smlouvu

 

 

Právníci potvrzují: "Klaus nemusí podepsat Lisabonskou smlouvu "

TOMÁŠ BŘICHÁČEK

Na známém právnickém blogu Jiné právo, se rozvinula zajímavá diskuse o otázce, zda je prezident povinen ratifikovat mezinárodní smlouvu, s jejíž ratifikací parlament vyslovil souhlas. Jasně většinovým názorem je, že ratifikovat mezinárodní smlouvu, s jejíž ratifikací Parlament vyslovil souhlas, není prezidentovou povinností. Diskuse se rozvinula kolem článků Vojtěcha Šimíčka a Zdeňka Kühna. Může prezident republiky odmítnout ratifikaci mezinárodní smlouvy? a Může prezident odmítnout ratifikaci mezinárodní smlouvy II?  Vojtěch Šimíček mj uvádí, že ústavní úprava je k tomuto problému značně kusá. Z čl. 10 ve spojení s čl. 49 Ústavy ČR plyne, že k ratifikaci některých mezinárodních smluv je třeba souhlasu obou komor Parlamentu. Samotnou ratifikaci provádí prezident republiky [čl. 63 odst. 1 písm. b) Ústavy], který také mezinárodní smlouvy sjednává. Zatímco sjednávání mezinárodních smluv může přenést prezident na vládu (nebo s jejím souhlasem na jednotlivé členy), v případě samotné ratifikace se jedná o výlučné a nepřenosné právo prezidenta. Podpis (resp. jeho absence) prezidenta republiky na mezinárodní smlouvě má však zcela jiný význam, než jako je tomu u vnitrostátního zákona. V případě mezinárodní smlouvy totiž teprve podpisem prezidenta republiky je definitivně projevena vůle státu přijmout závaznost smlouvy. Prezident republiky tedy skutečně může odmítnout podpis sjednané mezinárodní smlouvy, a to i přesto, že s ratifikací předtím vyslovil souhlas Parlament. David Kosař se plně ztotožňuje s názorem Vojty Šimíčka. Tomáš Sobek konstatuje, že vůle k ratifikaci je primárně na straně prezidenta a parlament mu k tomu pouze dává zelenou. Petr Bříza soudí, že pokud má prezident aspoň trochu racionální důvod, proč neratifikovat, pak tak činit nemusí. Kateřina Machová uvádí příklad, kdy v roce 2004 odmítl prezident ratifikovat, Dodatkový protokol k Evropské sociální chartě zakládající systém kolektivních stížností, a to přesto, že k němu dal Parlament souhlas. 

Může prezident republiky odmítnout ratifikaci mezinárodní smlouvy?

VOJTĚCH ŠIMÍČEK

Ve vánočním dvojčísle časopisu Respekt se objevila informace, že „prezident nechce podepsat smlouvu, kterou předtím schválily obě komory parlamentu “, a to údajně z důvodu jejího rozporu s ústavou. Konkrétně se jedná o problém Mezinárodního trestního soudu. V následujícím postu nemám ambici hodnotit tento konkrétní prezidentův krok a nechci se jakkoliv vyjadřovat ani k předmětné mezinárodní smlouvě. Pokusím se pouze zamyslet nad otázkou, zda prezident republiky může nepodepsat sjednanou mezinárodní smlouvu, s níž vyslovil souhlas Parlament, a budu rád, když se mi na toto téma podaří otevřít diskusi. Nejsem si totiž vědom toho, že by v minulosti k podobnému problému již došlo, a protože se bavím ústavním právem, považuji za mimořádně zajímavé sledovat vytváření nejrůznějších interpretací ústavních textů, případně dokonce vznik ústavních zvyklostí či obyčejů.Ústavní úprava je k tomuto problému značně kusá, což však určitě nepředstavuje její deficit (ústavní normy totiž ani nemají být podrobné!). Z čl. 10 ve spojení s čl. 49 Ústavy ČR plyne, že k ratifikaci některých mezinárodních smluv je třeba souhlasu obou komor Parlamentu. Samotnou ratifikaci provádí prezident republiky [čl. 63 odst. 1 písm. b) Ústavy], který také mezinárodní smlouvy sjednává. Zatímco sjednávání mezinárodních smluv může přenést na vládu (nebo s jejím souhlasem na jednotlivé členy), v případě samotné ratifikace se jedná o výlučné a nepřenosné právo prezidenta.

Může prezident odmítnout ratifikaci mezinárodní smlouvy II?

ZDENĚK KÜHN

V reakci na post Vojtěcha Šimíčka, který přinesl velmi zajímavé a obecné téma, jsem se pokusil napsat shrnutí, nakonec se mi z toho stal samosta tný post. Základním argumentem V. Šimíčka pro pravomoc prezidenta smlouvu neratifikovat je, že „[p]odpis (resp. jeho absence) prezidenta republiky na mezinárodní smlouvě má však zcela jiný význam, než jako je tomu u vnitrostátního zákona.“ S tím lze samozřejmě souhlasit, protože podpis prezidenta republiky reprezentuje vůli státu přijmout závaznost smlouvy. Z této teze ovšem nijak neplyne, zda prezident republiky je povinen smlouvu schválenou parlamentem ratifikovat či nikoliv. Rovněž nesporné je, že prezident nemůže úvahy o protiústavnosti smlouvy činit sám, protože takovéto závěry může závazně činit pouze ÚS. Prezident republiky by tedy neměl proti ratifikaci smlouvy brojit tak, že tato je protiústavní, ale otázku postoupit ÚS, který jí posoudí (tak v diskusi Jan Kysela, se kterým se v tomto ztotožňuji).
Klíčovou otázkou je, zda prezident republiky může dle vlastního úsudku smlouvu neratifikovat.Jednoznačnou oporu pro Vojtěchův závěr, že prezident republiky může smlouvu neratifikovat z jiných (zejm. politických) důvodů, ovšem v jeho postu postrádám. Určité argumenty nicméně přidává diskuse. Zkusím se jimi ze svého pohledu probrat. 

 

Výbory Senátu požadují odročení ratifikace LS do přijetí stykového zákona

SOŇA PAUKRTOVÁ, PŘEDSEDKYNĚ KLUBU OTEVŘENÉ DEMOKRACIE              

Klub otevřené demokracie (KOD) je již od prvého projednání v Senátu Parlamentu ČR v dubnu 2008 zastáncem ratifikace Lisabonské smlouvy. Na své 13. schůzi, konané dne 24.4.2008, Senát rozhodl, že Lisabonskou smlouvu odešle k Ústavnímu soudu k posouzení některých ustanovení, zda nejsou v rozporu s českou ústavou. V současné době výbory Senátu požadují odročení ratifikace, a to do doby přijetí tzv. stykového zákona, který umožní Senátu se nezpochybnitelně vyjadřovat k návrhům evropských norem. Tento návrh vypadá na první pohled logicky, na stranu druhou většině členům KODu připadá nesouměřitelné spojovat ratifikaci Lisabonské smlouvy s přijetím stykového zákona a to z následujících důvodů: nutný a potřebný stykový zákon, jehož existenci předpokládá Ústava ČR, je třeba přijmout již od vzniku Senátu, tj. od roku 1996. Problémy s neexistencí stykového zákona se periodicky projevují, naposledy při loňské volbě prezidenta republiky. Nicméně z pohledu členů KODu je ratifikace Lisabonské smlouvy výrazem politického rozhodnutí zcela jiného druhu než schválení v podstatě procesní normy, tedy stykového zákona. 

Ratifikace Lisabonské smlouvy může přivést ČR do bankrotu

NEZÁVISLÍ DEMOKRATÉ

Víte proč, kromě mnoha jiných důvodů, Česká republika nikdy nesmí ratifikovat Lisabonskou smlouvu? Protože její ratifikace může, a to bez přehánění, přivést Českou republiku ke státnímu bankrotu. Jak? Do Smlouvy totiž, jako její nedílnou součást, eurofederalisté zahrnuli i Chartu základních práv EU. Zdánlivě nevinný krok, který má ale pro nás (a také pro Slovensko) nedozírné následky. Činí z otázek rovnosti občanů, v tomto případě ovšem už rovnosti občanů EU, a z  jejich případné diskriminace, včetně majetkové újmy, která jim takto byla způsobena, případy, o kterých už nerozhodují soudy členských zemí, ale nově soud EU v Lucemburku. Československo po válce vysídlilo z našeho území většinu Sudetských Němců a zabavilo jejich majetek. Jde o domy, statky, pole, továrny, lázeňské léčebny, sklárny, vinice a další majetek, který zde museli Němci zanechat. Zabaven byl majetek téměř tří miliónů osob! Charta základních práv EU, jako součást práva EU, náhle pomíjí české soudy a umožňuje Sudetským Němcům domáhat se restituce tohoto zabaveného majetku přímo u nově příslušného soudu v Lucemburku. Charta umožní dokonce přezkoumávat již platná a zdánlivě konečná rozhodnutí českých soudů o požadavcích Sudetských Němců na odškodnění. V případě ratifikace Lisabonské smlouvy se Sudetští Němci budou moci, ovšem už jako evropští občané, obracet na soud EU s žalobou na Českou republiku pro porušení principu rovnosti a z něj pak vyvozovat diskriminaci s následnou majetkovou škodou, s nárokem na plnou restituci od českého státu. Přitom nepůjde o retroaktivitu! Po okázalém podpisu právě Charty jako součásti Lisabonské smlouvy v Evropském parlamentu pronesl předseda parlamentu, německý poslanec, Hans-Gert Pöttering krátký projev. Vyzdvihl v něm jen jedno jediné: „...od tohoto okamžiku se bude moci každý evropský občan bezprostředně a přímo obracet na soud EU v Lucemburku s žalobami na diskriminaci“. Koho tím asi mínil? Byl to, mimochodem, tentýž Pöttering, který jen pár měsíců před tím pronesl neobvyklý a pro Českou republiku urážlivý projev na srazu Sudetoněmeckého Landsmanschaftu.

Nejelegantnější řešení pro ČR by bylo, aby premiér podpis euroústavy odvolal

IVANA HASLINGEROVÁ

Mladí konzervativci (MK) vydali knihu s příznačným názvem „Co si myslí MK o EU“ aneb "Co mi vadí, co se mi líbí a jakou bych chtěl mít Evropskou unii“. Editor knihy, europoslanec Hynek Fajmon, se s nimi sešel na  jejím křtu v jejich vzdělávacím centru ve Zborovské ulici v Praze: „Jsem stoupenec vydávání knížek a proto chci pogratulovat Mladým konzervativcům, že dali dohromady tuto knihu. Vážím si těch, kteří sednou k počítači a píší své myšlenky. Jde přitom o velmi kvalitní knihu, v níž se zamýšlejí nad zahraniční a bezpečnostní politikou EU, nad předsednictvím ČR v Radě Evropy, nad evropskou energetickou politikou, nad normami EU a mnoha dalšími otázkami, které se nás stále více týkají. Otázka totiž nestojí, zda jsme či nejsme proevropští, jak nám to sugeruje opozice. EU se nás týká všech, víc, než si mnozí uvědomujeme. Téměř 80 % zákonů k nám přišlo z EU. Díky EU platíme dražší elektřinu, o níž si myslíme, že nás zachrání před globálním oteplováním. Díky evropské legislativě mícháme do benzinu biopaliva, což ho zdražuje.  Proto prosazuje Brusel Lisabonskou smlouvu (LS), v níž jsou zakotveny tyto ambice. Sarkozy se s Merklovou dohodli, že budou tlačit na státy EU, aby jen jediné Irsko řeklo LS ne. Až ji všichni schválí, udělají na Irsko nátlak. Zeptají se ho, co bude požadovat, a dají to jako přílepek k LS. Nabídnou mu například, že nebude muset zavést registrované partnerství, že bude dál neutrální a nebude muset poskytovat potraty. Irská vláda s tím přijde do irského parlamentu a vyhraje. My jsme druhý podobný rebel a měli bychom toho využít podobně. Je složitější něco dávat dvěma zemím, vznesou pak požadavky i další státy a celé se to rozpadne. A pokud ne, pak bychom alespoň získali jistotu, že po vstupu LS v platnost nám nezavřou Temelín a nezaberou Sudety." Právníci došli k závěru, že je možné vytvořit takovou právní konstrukci, že by nároky sudetských Němců šly vytvořit. Kdyby se otázka vysídlení otevřela a posuzoval by nároky sudetských Němců Evropský soudní dvůr, v němž bychom měli my pouze 1 hlas ze 27, není to moc příjemná představa. Navíc by to posuzovali lidé prismatem současných ochránců lidských práv, které je těžké přenést na události po válce.  "Rozhodně bych situaci nezlehčoval. Jsem zastáncem toho, že bychom měli spolu s Irskem chtít za případné schválení LS také něco. Měli bychom chtít garantovanou platnost Benešových dekretů a to, že EU nebude požadovat uzavření Temelína a dovolí nám naopak stavět další jaderné elektrárny. Ostatně nejen Irové, ale většina vlád vznesla při její ratifikaci své požadavky.  Jenom naše vláda nic. LS  obsahuje seznam dodatečných protokolů..."

Topolánek: Proč nejsem eurofederalistou?

MIREK TOPOLÁNEK

Při přečtení názvu to hoto příspěvku si nemohu nevybavit Čapkův sborník „Proč nejsem komunistou“. Jakou Evropu tedy skutečně chci a proč nejsem eurofederalistou? Chci Evropu, a všimněte si, že zcela záměrně neříkám Evropskou unii, nýbrž Evropu, dle konzervativně-liberálního konceptu. Tedy Evropu obchodujících, spolupracujících národních států, které kooperují jen v těch oblastech, kde je to výhodnější a efektivnější, než samostatný postup. Chci Evropu, která má společnou politiku jenom tam, kde existuje jasný konsensus a ostatní záležitosti ponechává v kompetenci národních států. Vyznávám Evropu mezivládní spolupráce, Evropu bez nárůstu centrální a ve své podstatě nedemokratické moci. Chci Evropu, ve které se každá země může svobodně rozhodnout, které oblasti kompetencí si ponechá a které bude sdílet s dalšími členskými zeměmi.

"Klausismus je písmo svaté ODS", říká Mirek Topolánek po svém zvolení dne 14.12.2002 na mimiřádném kongresu oDS ve Františkových Lázních

Chci Evropu národních států, jejichž občané budou vědět, kdo jim vládne, jak je zvolit a také jak se jich zbavit, Evropu národních vlád, odpovědných svým a pouze svým občanům. Chci svobodně obchodující Evropu, která podporuje podnikání a neuvaluje dusivé regulace na kdeco a kdekoho. Chci takovou evropskou integraci, která daňovou, hospodářskou a sociální politiku ponechá národním státům, protože to jsou hlavní oblasti ideologických rozdílů mezi stranami. Integraci, jež respektuje suverenitu národních států ve věcech zahraniční a imigrační politiky. Chci integraci, která nebude ohrožovat čtyři základní principy Evropského hospodářského prostoru. Chci takový dokument, a ať se klidně jmenuje ústavní smlouva, který všechny výše uvedené principy jasně vymezí a zaručí. Proto nejsem eurofederalistou!  Sny o velké a sjednocené Evropě snili blázni i géniové, zloduši i titáni, s motivací nepochybnou i pochybnou. O čem jiném snili G. J. Caesar, Napoleon Bonaparte, Adolf Hitler, co jiného měli na mysli svatý Vojtěch, Jiří z Poděbrad, L. N. Trockij a proletáři všech zemí? 

Proč asi politici slepě poslouchají vábení eurovůdců?

PETR MACH, ŘEDITEL CENTRA PRO EKONOMIKU A POLITIKU

Není ale zvláštní, že premiér Topolánek tolik tu Lisabonskou smlouvu prosazuje? Když jel v roce 2004 základní podmínky smlouvy vy jednávat premiér Špidla, napsal mu Topolánek coby předseda opoziční strany otevřený dopis, ve kterém pravil: "ODS se necítí jakkoliv vázána vládní pozicí na Mezivládní konferenci." ... "pro ODS je nepřijatelné jakékoliv zhoršení naší pozice uvnitř EU vůči podmínkám, garantovaným nám v smlouvě o našem přístupu k EU a ve smlouvě z Nice. Jedná se především o plánované nahrazení dosavadního systému vážených hlasů, založeného na principu "degresivní proporcionality" systémem tzv. populačním, založeným na počtu obyvatel jednotlivých států EU, při většinovém hlasování v Evropské radě. Taková změna výrazně redukuje náš vliv v Evropské radě, bez ohledu na nastavení hranic pro kvalifikovanou většinu a proto není v zájmu ČR." (dopis zde) Premiér Topolánek, jak známo, stejný model hlasování, nevýhodný pro Českou republiku, systém, který zdvojnásobuje hlas Spolkové republiky Německo a který snižuje o polovinu hlas České republiky v Radě ministrů EU - přesto že byla předtím euroústava zamítnuta ve Francii a Nizozemí - podpořil loni na summitu v Bruselu a Lisabonskou smlouvu dnes vydává za vítězství. Co to ten Brusel s politiky dělá, že jakmile se dostanou do vlády, ztratí rozum a slepě poslouchají vábení eurovůdců?

Kamenování prezidenta 

MARTIN STÍN 

I když Václav Klaus není b ásník, při sledování mediálních reakcí na jeho různá vystoupení proti Lisabonské smlouvě se mi vybavily verše z Hálkových Večerních písní, začínající slovy:„Nekamenujte proroky….“ Myslím, že pan prezident má štěstí, že u nás neplatí právo šarí´a, neb určitě by se našel někdo, kdo by za jeho veřejně projevované názory na evropskou integraci pro něj žádal trest ukamenováním.Včerejší výrok Ústavního soudu ČR je další ze série porážek, jež u něj utrpěl. Nebudu se pouštět do úvah, zda se soud držel jen suché litery zákona, či zda sledoval nějaké další zájmy. Pouze konstatuji, že rychlost vydání obsáhlého nálezu a okolnost, že si u tak složité věci žádný ze soudců nevyhradil právo vydat odlišné stanovisko, vzbuzuje podezření, že zde zapůsobil jednotící vliv, který může mít mimoprávní charakter. Přestože vůbec nesdílím prezidentův postoj k procesu evropské integrace obecně a Lisabonské smlouvě zvlášť, takže Ústavní soud ČR vlastně vyhověl mému přání, právě pro podezření, že za rozhodnutím mohou být i politické zájmy, mě znova napadají pochybnosti, zda je v pořádku, že tato ctihodná instituce, formováním svého personálního obsazení poplatná politickým vlivům, s různorodým soudcovským sborem nevyrovnané kvality, dostala od zákonodárců absolutní moc nad ostatními ústavními činiteli. Senát ani Václav Klaus si jednotlivé body výhrad k Lisabonské smlouvě nevymysleli: sporná místa v ní objektivně existují. Kamenování Václava Klause není na místě. Je hlava státu, z čehož mu plyne vysoká míra odpovědnosti za blaho národa. Pan prezident se dobrovolně vystavil kamenování, aby pojistil republiku proti bezhlavému skoku do možné pasti. Čestný člověk a politik nemá v takovém případě jinou volbu.  Ústavní soud ČR dal panu prezidentovi zakusit pocity tisíců občanů, kteří nevěřícně kroutí hlavami nad tím, co slyší u obecných soudů. Soud uplatnil zvykové právo nakládat s občany jako s bezprávnou chátrou.  Snímek Markéta Kobrsková

Ústavní soud: Klaus prohrál

PETR PAULCZYNSKI

Tak poslouchám přímý přenos jednání Ústavního soudu. Řeč právníků je téměř vždy nesrozumitelná. Dnes mám tento pocit mnohem intenzívnější. Na takové množství slov, jejichž smysl člověku bez pečlivého studia textu uniká, má lidová moudrost jediné zhodnocení: bla, bla, bla... K čemu máme uvedenou instituci, chtělo by se říci po jeho dnešním rozhodnutí-nerozhodnutí? Jak je m ožno říkat jednou větou, že LS není v rozporu s ústavou a současně říkat, že se ÚS nezabýval celou smlouvou, tak jsem to alespoň odečítal z běžících titulků. Soudci se zabývali jenom 8 body, které ve stížnosti napadli senátoři, neposuzovali celou smlouvou. To otevírá cestu pro to, aby další body smlouvy mohli napadnout například poslanci. A některá zdůvodnění připomínala spíš politický komentář než strohou řeč paragrafů. Ta zdůvodňovací zpráva určitě nevznikla mezi včerejškem a dneškem. K čemu si potom vzali včerejší odklad do dnešního dopoledne mi uniká. Nemohu si pomoci, ale celé mi to připadá jako dobře zrežírované divadlo. Režie je výborná, kus je však špatný. Když jsem tak pozoroval pana prezidenta jak svým nezaměnitelným způsobem kroutil hlavou chvílemi s očima v sloup, myslím, že zažijeme ještě přehršel slov. Na všech stranách. A v těch přehršlích slov se pan Sarkozy a paní Merkelová budou tiše uchechtávat. Dnes není třeba Mnichovských dohod nebo vyrazit na sousedy s tanky jako Hitler. Dnes stačí zdánlivě nevinná Lisabonská smlouva. Jak napsala Ivana Haslingerová na Fragmentech:
"Nechceme dva prezidenty, dva ministry zahraničí ani dvě ústavy"

Klaus neprohrál!

Ústavní soud  se mýlí. Klaus neprohrál, ale naopak zvítězil. Zvítězil tím, jak občanům otevřel oči.  Díky němu viděli v přímém přenosu co za pokrytecké organizace jsou naše soudy,  viděli licoměrnost některých našich vrcholových politiků, viděli jakou tragedii by pro náš národ znamenalo přijetí  Lisabonské smlouvy. (pozn. redakce)

Očekávám, že odborná i veřejná debata o Lisabonské smlouvě bude pokračovat

MIREK TOPOLÁNEK, PŘEDSEDA VLÁDY ČR

Výrok Ústavního soudu, že Lisabonská smlouva v šesti bodech dotazovaných Senátem není v rozporu s českou Ústavou, beru na vědomí. Oběma komorám parlamentu to umožňuje pokračovat v procesu ratifikace; nicméně i nadále očekávám, že odborná i veřejná debata bude pokračovat.

 

Klaus zaskočil Ústavní soud - jednání o Lisabonské smlouvě odročeno

JAN ZEMAN

U úterního jednání Ústavního soudu vystoupil prezident Václav Klaus s překvapivým právním výkladem, ve kterém důkladně užil hlavní argumen t ve prospěch smlouvy užívaný vládou - proti ní. Podstata vládní argumentace pro soulad Lisabonské smlouvy s českým ústavním pořádkem před Ústavním soudem byla tzv. doktrína o "materiálním jádru ústavy" - tedy lapidárně řečeno ono pochybné tvrzení, že "něco v ústavě je více důležité" a na to  je třeba brát ohled, a "něco v ústave je důležité méně"  a na to se ohlížet nemusíme. Prezident odvážně přistoupil na tuto vládní šarádu a argumentaci touto doktrínou naopak výrazně obrátil proti smlouvě. Rozbil tak i za pomoci citací z předchozích nálezů Ústavního soudu důkladně podstatu argumentace vlády. Obrazně řečeno jí vyrazil hlavní esa z ruky tím, že to vlastní vytáhl z rukávu. Argumenty, které užil, zásadně zpochybňují nejen soulad Lisabonské smlouvy s literou Ústavy ČR, ale i s tzv. "náležitostmi demokratického právního státu" - které čl. 9 odst. 2 Ústavy ČR považuje za nepřípustné měnit, a odst 3. pak měnit základy demokratického státu pouhým právním výkladem. Tím upozornil, že by ani případnou změnou ústavy, v případě, že by měla být "přizpůsobena" Lisabonské smlouvě, nebylo možné otevřít cestu "usouladnění" Lisabonské smlouvy s českým ústavním pořádkem. Záznam této části vystoupení prezidenta ZDE. Celé vystoupení prezidenta u Ústavního soudu je k přečtení ZDE. Počítám, že ústavní soudci z toho dnes nebudou mít moc lehké spaní - jak vymyslet, aby se koza nažrala a vlk zůstal celý... (Bohužel tito lidé dovedou vymyslet cokoliv. Vzpomeňme jen jak smetli návrh novely volebního zákona předložený kdysi ODS a vůbec jim nevadilo, že od té doby se v naší zemi nebude moci fakticky nevládnout, ale o vládě budou rozhodovat přeběhlíci. pozn. redakce)

Disidenti Lisabonské smlouvy

PETR MACH, ŘEDITEL CENTRA PRO EKONOMIKU A POLITIKU

V ranním vysílání irské rozhlasové stanice RTÉ označil (zelený) ministr zahraničí Irské republiky Micheál Martin kritiku Lisabonské smlouvy ze strany českého prezidenta Václava Klause během soukromého programu následujícím po oficiální návštěvě Irska jako "nepřiměřené zasahování" do irských záležitostí. Poslechnout si jej lze zde. Jaké zasahování!? Irové již mají hlasování o Lisabonské smlouvě za sebou, kritika Lisabonské smlouvy je tedy kritika dokumentu, o kterém většina voličů řekla, že jej nechce. Václav Klaus nepřijel do Irska kritizovat Lisabonskou smlouvu PŘED referendem, ale podpořil v kritice Lisabonské smlouvy vítěze referenda PO referendu, které eurovládci odmítají vzít na vědomí. Označovat toto jako "inappropriate intervention"? Když Klaus označil irské odpůrce smlouvy slovem "dissident", bylo to tedy zcela na místě. "Dissident", jak říká slovníková definice, "broadly defined, is a person who actively challenges an established doctrine, policy, or institution." A to přesně jsou odpůrci euroústavy, alias Lisabonské smlouvy. Lidé, kteří aktivně zpochybňují "establishment", zavedenou doktrínu, politiku, či instituci. Topolánek se snaží ideovému jádru ODS (tedy nám, kteří nechceme Lisabonskou smlouvu a nechceme ústupky Zeleným), podat Lisabonskou smlouvu jako nutné zlo za radar. Že prý Zelení podpoří nakonec radar, když ODS schválí Lisabonskou smlouvu. Jestli je to pravda, tak to není dobrý obchod. Smlouva o radaru je totiž běžná smlouva, kterou může příští vláda ihned vypovědět, jak si každý může ve smlouvě přečíst. Mimochodem, někdo by se měl pana Paroubka jasně zeptat: "Vypovíte Smlouvu o umístění radaru, bude-li nyní schválena?" Řekne-li Paroubek "ANO, vypovíme", pak je to evidentně špatný obchod, který by znamenal, že nakonec budeme mít Lisabonskou smlouvu s přenesením většiny zbylých národních kompetencí na Brusel a nebudeme hostit americký radar. Řekne-li "NE, smlouvu nevypovíme", pak to znamená, že Sociální demokraté hrají před voliči jen hru a ve skutečnosti jim americký radar nevadí a s ODS by se něm dohodli - koneckonců jejich vláda vyjednávání o radaru zahájila.

Rozhodnutím o Lisabonské smlouvě zavážeme  i generace budoucí

VÁCLAV KLAUS

Pokud Lisabonská smlouva vstoupí v platnost, změní se jak mezinárodní postavení, tak i vnitřní poměry našeho státu. Oslabena bude i váha naší země při rozhodování, která probíhají v Evropské unii. Tím vším se změní i podmínky našeho členství, s nimiž naši občané vyslovili souhlas v referendu o Přístupové smlouvě. Demokraticky konstituované orgány našeho státu budou zbaveny možnosti  rozhodovat o celé řadě oblastí veřejného života. Rozhodování bude předáno do rukou orgánů unijních, které dostatečné demokratické kontrole nepodléhají. Těm bude navíc umožněno, aby své pravomoci nad záležitostmi života naší země a jejích občanů dále rozšiřovaly podle svého uvážení a to bez našeho souhlasu. S ústavním pořádkem České republiky Lisabonská smlouva v souladu není. Je v rozporu nejen s dílčími ustanoveními ústavy, ale je v rozporu i se základními ústavními principy. Lisabonská smlouva zahajuje proces, na jehož konci bude suverénem Evropská unie. Evropské unii umožňuje sjednávat i mezinárodní smlouvy nad rámec jejích kompetencí. Lisabonská smlouva zmocní – aniž by to evropská veřejnost tušila – orgány Evropské unie, aby svým rozhodováním libovolně omezovaly svrchovanost členských zemí. To nelze přijmout neboť na jednom území nemohou současně existovat dva suveréni státy. Prohlubování evropské integrace nesmí probíhat skrytě, za zády občanů členských zemí, ani jim nesmí být vnucováno proti jejich vůli.  Pomocí Lisabonské smlouvy by bylo možné „shora“, z Evropy, exekutivně prosadit i to, co by žádný národní parlament nikdy neschválil. Obsah Lisabonské smlouvy v rozporu s naším ústavním pořádkem. Rozhodnutí o Lisabonské smlouvě navíc nebude platit pouze pro dnešek či několik málo budoucích let. Zavážeme jím i generace budoucí. Nastává tudíž chvíle obrovské odpovědnosti těch, kteří budou hrát rozhodující roli v dalších fázích ratifikačního procesu.

Prezident u Ústavního soudu zabojoval a zabodoval

PETR PAULCZYNSKI

Prezident republiky mne překvapil už tím, že se dostavil do ringu zvaného boj o Lisabonskou smlouvu osobně. A zřejmě překvapil i Ústavní soud, který po je ho vystoupení jednání odročil, aniž by k tomu něco řekl. Vystoupení pana prezidenta bylo argumentačně vyprecizované tak, jak jsme ostatně u tohoto pána zvyklí. Je zjevné, že si EU hodlá přivlastnit kompetence hned poté co získá právní subjektivitu, s níž si může vynucovat poslušnost u přehlasovaných členů. A pozoruji-li jednání pana Sarkozyho z posledních dní, zdá se mi, že tento pán a jeho chování v době, kdy Lisabonská smlouva  ještě neplatí ukazuje,  o čem by to bylo, kdyby platit začala. Konstatuji, že projev místopředsedy vlády pana Vondry, mne nepřesvědčil vůbec o ničem. A nejvíc šokující pro mne bylo, že ze strany ÚS nezaznělo k tématu vůbec nic, což ostatně VK označil za deprimující. Bojím se, že pan prezident v tomto případě vede sysifovský boj, i když soud svojí argumentací zjevně zaskočil. Za perličku v této kauze považuji vystoupení  lidoveckého  kinderpolitika Macka, mistra zaníceného fanatického výrazu. Vždy jednou za půl roku se pokusí něco vzkázat do celorepublikové politiky, a vždy je to perla, ať už mluví o zákazu potratů nebo o lisabonské smlouvě. (vypůjčeno ze serveru Moderní Brno). Jsem zvědav na komentáře eurohujerů. Měl-li jsem jednu chvíli pochyby, zda by se neměl vyměnit radar za LS, byl jsem zmatený jak pes Goro před Tokiem. Dnes jasně vidím, že v plné míře platí původní Topolův výraz pro Lisabonskou smlouvu – Je to "shit". A panu prezidentovi držím palce. I když tuším, že marně.
 

Bohužel tušení Petra Paulczynského nezklamalo. Ústavní soud se rozhodl prodat naši suverenitu a zničit tak dílo prezidenta Masaryka, na nějž pokládalo tolik našich předků život. Jak trefně vyjádřil kancléř presidenta republiky Jiří Weigl: "Česká státnost opsala po 90ti letech bludný kruh". Pani Merkelová dostane náš národ hezky na stříbrném podnosu, zatímco Hitler ho nevybojoval ani za miliony mrtvých. Nezbývá, než věřit, že se to nestane, že tím, že konečně všichni naši občané slyšeli, co by pro ně znamenalo přijetí tohoto dokumentu, se veřejné mínění konečně probudí a usměrní naše politiky chtivé bruselských pašalíků alespoň do voleb. Nezbývá než doufat, že pomůže panu presidentovi v jeho nelehkém kroku, navzdory eurohujerům, náš národ zachránit tím, že nepřipojí svůj podpis pod tento nedůstojný a nebezpečný dokument. (redakce)

My občané nechceme dva prezidenty, dva ministry zahraničí ani dvě ústavy!

IVANA HASLINGEROVÁ

 My chceme žít ve svobodném státě vybudovaném před devadesáti lety Masarykem a spravovaném politiky, které si zvolíme do čela sami a svobodně. A s ostatními státy Evropy chceme pouze bez omezení obchodovat a  spolupracovat. K tomu žádnou euroústavu nepotřebujeme.

Budoucí bruselští trafikanti neustále zdůrazňují, že bez euroústavy nemůže EU nic prosadit, že nám nemohou vládnout. Ale my občané přece nechceme, aby nám vládli. Nám stačí náš president a náš ministr zahraničí a nepotřebujeme nad nimi mít další bruselské. Proto neopotřebujeme žádnou euroústavu. Slovo trafikant není použito omylem. Brusel je totiž skvělá trafika pro odložené politiky, kteří ve svých státě neuspějí. Stačí připomenout post pana Zielenience, Špidly, Dientsbiera a mnoha dalších, kteří po za zazpívání Babety získali po prohrách v domácí politice skvělé posty v Bruselu. Člověka proto matně napadá otázka, co mají současní politici  slíbeno za prosazení euroústavy. Státy EU se sdružily přece původně za účelem volného obchodu, bezcelní unie a volného pohybu osob. Ani slovo o europresidentech a eurozákonech neřku-li o euroústavách přece tehdy nepadalo. Proto také původní Evropské hospodářské společenství bylo životaschopné a státy v něm sdružené nepotřebovaly ke své úspěšné spolupráci definovat podobné nesmysly. Nepotřebovaly zdvojené vlády, jednu doma a jednu tvořenou druhořadými politiky, kteří ve svobodných domácích volbách neuspěli. Zvládlo by to i větší uskupení států a křik, že 15 států se dohodne a 27 ne je jen zástěrkou konstatování pravdy: "Chceme si vytvořit stát odložených politiků, kteří by v něm získali spolu s armádou tajemníků, překladatelů, právníků a mnoha dalších skvělé nikým z domova kontrolovatelné posty." My občané ale nechceme dva presidenty, dva ministry zahraničí ani dvě ústavy na které budeme posílat část rozpočtu ze svých daní. My chceme žít ve svobodném státě vybudovaném před devadesáti lety Masarykem a spravovaném politiky, které si zvolíme do čela sami a svobodně.A s ostatními státy Evropy chceme bez omezení obchodovat a žít v klidu a ve vzájemné spolupráci. A nejen s nimi, ale s celým světem. Je proto skvělé, že v čele našeho státu stohjí president, který se nemusí podbízet Bruselu, kvůli své politické budoucnosti a který se bije za nás a naši budoucnost s bruselskými trafikanty.

ÚS přesunul jednání o souladu LS s Ústavou ČR z roviny právní do roviny politické

 VÁCLAV KLAUS

Nález Ústavního soudu (ÚS) je - jak jsme mohli vidět a slyšet – obšírný, a proto musí být teprve studován. Je však zjevné, že byl napsán dávno před včerejším jednáním. Přesto je evidentní, že Ústavní soud vystoupením soudce zpravodaje Güttlera jednání o souladu Lisabonské smlouvy (LS) s Ústavou České republiky přesunul – k mému velkému překvapení – z roviny právní do roviny politické. Vykládat laicky a zcela subjektivním (navíc koncepčně chybným) způsobem „integraci a globalizaci“ a mluvit o „integrující se evropské civilizaci“ nebo o „eurokonformním výkladu“různých právních norem je v kontextu úkolu, který Ústavní soud měl, téměř neuvěřitelné. To otevírá cestu k vážné politické debatě v následujícím období.Musím s politováním konstatovat, že Ústavní soud se v odůvodnění svého nálezu s mými právními argumenty náležitě nevypořádal.Očekávám, že nějaká skupina poslanců či senátorů tyto argumenty znovu vznese. Ale hlavně očekávám, že vznese argumenty další, nejenom ty mé a nejenom původní senátní. Velmi pozitivní bylo to, že jednání Ústavního soudu probíhalo veřejně a že byla vlastně touto formou u nás zahájena veřejná diskuze na toto téma. Vyzývám vládu, aby o tomto tématu, dříve než bude projednáváno v obou komorách Parlamentu zahájila s veřejností seriózní diskuzi. V každém případě teď nastává chvíle obrovské odpovědnosti těch, kteří budou hrát rozhodující roli v dalších fázích ratifikačního procesu. Tíhu rozhodování musí vzít s ohledem na minulost i budoucnost na sebe a vypořádat se s ní.

Přes Lisabon do Nové Evropy?

LADISLAV J. BESENCZI

„S hrdostí národní řeknu: ‚Já jsem Čech‘, ale nikdy ‚já jsem Slovan‘… Ovšem, nemohu říci s hrdostí národní, že jsem Slovan, ale proč? Proto, že n ejsou Slované národ. Proto ale přec každý Čech Slovanem jest, třeba by to nemohl říci s hrdostí národní: tak jako jsme všichni Evropčané, ačkoliv se tak nenazýváme s hrdostí národní. Vždyť přece v přírodopisu náležíme také mezi ssavce, a ačkoli tedy každý Čech eo ipso ssavec jest, nebudeme přec s hrdostí národní říkati: ‚Já jsem ssavec.‘“ Karel Havlíček Borovský

Na úpornost a lstivost, s jakou nám vyznavači supranacionalismu podstrkávali na už jednou sklizený stůl fantasmagorii evropské federace, jsme si zvykli. Když se po odmítnutí „Ústavy“ objevila v převleku za Lisabonskou smlouvu, brali jsme to jako lest, jež se od nich dala čekat. Ignorovaní irského referenda už ale není lest, to je podvod. Eurovyznavači překročili hranici legality – vysmáli se závazným pravidlům, jež sami stanovili. Nové koště Sarkozy, rtuťovitý capo di tutti capi „federálního“ spiknutí s Iry zametl a rozkázal bez galského šarmu: „Irové musí zkrátka jít znova k referendu...“ A mafiánské manýry stvrdil, když v Dublinu zulíbal zkoprnělého premiéra Cowena na obě tváře. Tempora mutantur: "dvojitého Brežněva" vytěsní z paměti "dvojitý Šarkőzy". Nevíme, kolik„dvojitých“ rozdal Sarkozy předtím ve Varšavě. Muselo jich být asi hodně, když prezident Kaczyński hned vyrazil za hlavou sousedního státu, aby se podělil aspoň o ně, když už ne o tu korumpující automobilku. Václav Klaus na celování ale zřejmě moc není. Kaczyńského vyprovodil sice podle protokolu, jenže s dovětkem, že bez Irů není možné ve schvalování Lisabonské smlouvy pokračovat a že Lisabonskou smlouvu považuje za chybu, omyl, věc pro Evropskou unii špatnou.  „Hodina jednotné NovéEvropy udeřila. Všechno pro tuto jednotnou Evropu mluví, i když jsme dnes s mnohou fází vývoje nespokojeni... Byli jsme dosud jen Čechy. Zůstaňme Čechy, ale staňme se Evropany!“ Tak pravil roku 1943 Emanuel Vajtauer, uznávaný vůdce smečky kolaborantských prohitlerovských novinářů. Irské referendum nám vybojovalo možnost zdržet podobné současné fanatiky i když jen na nějaký čas, protože nestane-li se zázrak, nelze doufat, že federalizační potopu napořád zadrží poslední dvě hráze – Irové a český prezident. Dejme si pozor na Evropčany, kteří se za ně okázale prohlašují bezmála s hrdostí národní. Jsou to prapodivní ssavci... A dost nenasytní. Právě před nimi varoval Viktor Dyk již v roce 1930: „Tak zvaným vyšším myšlenkám nedůvěřujte. Namlouvá-li vám někdo něco o takových vyšších ideálech, stojících nad národním zájmem, pohleďte dříve na jeho prsty...“

Kterak se nezletilá Č. R. stala nevěstkou u mamá Júnije

   JAN ZEMAN

Existoval český text smluv o EU před referendem, nebo občané podepisovali bianko šek? Má se Lisabon podle českého  ústavního pořádku správně schvalovat také referendem? atd. - otázky nad pěti dosud nikdy nepublikovanými dopisy z českého ministerstva zahraničí Tento článek si kladl za cíl doplnit některé informace k článku Adama Bartoše: "Česku chybí základní smlouvy o EU, ověření už čtyři roky vázne v Itálii", rozebrat jejich možné souvislosti a důsledky, a pokusit se je trochu chápat z hlediska prostého občana, který se snaží v těchto složitých otázkách vyznat. Článek je dlouhý a složitý. Je výsledkem několikaměsíčního získávání informací a studia, kdy jsem se snažil vyznat v celé té velmi složité a nepřehledné otázce formalit našeho členství v EU. Text nebyl ostatně původně určen ke zveřejnění - vznikl na popud senátora Josefa Kalbáče a byl pak rozeslán všem zainteresovaným politikům a novinářům - již před několika měsíci. Ale nikdo z nich - ani pan dnes už bývalý senátor sám - se k němu dodnes nijak nevyjádřil. Že by metoda mrtvého brouka? Proto jsem se ho nakonec rozhodl uveřejnit. Je mi jasné, že pro běžného občana bude text velice obtížně stravitelný - jakkoli jsem se snažil být co nejpolopatičtější. S těmito úředními věcmi je to holt setsakra zapeklité. Kdybych měl učinit sepsání o mé anabázi dalo by se to třeba nazvat Eurozámek, kdo by to ale pochopil - jeden Kafkův potomek takyliterát říká: "Prosimvás, kdo by dnes čet Kafku, dyť ho žijem." A tedy komu se nechce prokousávat onou nudnou úředničinou, tomu lze doporučit přečíst si jednotlivé mezititulky, možná tučně vyznačená místa, a nebo rovnou přeskočit na předposlední odlehčenou kapitolku s názvem Kterak se Vláďa Č. R. stal animírkou v Evropském domě. Ostatním nelze než popřát vytrvalost a dobré nervy při odhalování jedné možná z největších absurdit posametových dějin. Četl jsem celkem pět odpovědi MZV na otázky, které kladli ministerstvu v souvislosti s Lisabonskou smlouvou (LS) poradci senátora Kalbáče (č.1), pan senátor sám (č.2), europoslanec Vladimír Železný (č.3) a redaktor iDnes (č.4a4b) - otázky ke stavu vypracování, ověření, uložení, předání, ratifikace a vyhlášení textů smluv o Evropské Unii (EU) a Evropských Společenstvích (ES). Opovědi MZV zdají se mi často plně neodpovídat na položené otázky - občas se mi zdají zavádějící, a sem tam možná i nepravdivé. 

Zastavte Evropský soudní dvůr!

PROFESOR DR. ROMAN HERZOG A DR. HABTL. LÜDER GERKEN

Kompetence členských států EU jsou oslabovány. Stále spornější rozsudky z Lucemburku si žádají existenci kontrolní soudní instituce.

Evropská soudní moc se otřásá v základech. Příčinou je Evropský soudní dvůr (ESD), který s podivuhodnými odůvodněními zbavuje členské státy jejich nejvlastnějších kompetencí a podstatnězasahuje do jejich právních řádů. Přišel o značnou část důvěry, která mu kdysi patřila. Německý Spolkový ústavní soud (SÚS) by měl proto brzy vynést rozsudek, jenž by mohl mít pro vývoj evropského soudnictví stěžejní význam. Jedná se totiž o otázku, má-li být přehnané vykonávání soudních pravomocí ESD v budoucnu opět podrobeno přísné kontrole ze strany SÚS, a nebo má-li se SÚS své kontrolní funkce definitivně vzdát. Za tímto rozhodujícím případem je  tzv. Mangoldův rozsudek (podrobnosti v článku), v němž se ESD choval jako zákonodárce, nikoliv jako prvek soudní moci – vytvořil právo EU. ESD vědomě a systematicky ignoruje stěžejní zásady západního soudního výkladu práva, rozhodnutí zdůvodňuje nečistě, vůle zákonodárců nedbá nebo ji celkověobrací v opak a vymýšlí právní zásady, které může brát při pozdějších rozhodnutích za základ. ESD tak oslabuje kompetence členských států v klíčové sféře národních pravomocí a dokazuje to, že  ESD je jako instituce ochrany subsidiarity poslední instance a jako ochránce zájmů členských státůnezpůsobilý. Nutkavě se proto nabízí myšlenka zřízení soudního dvora pro otázky kompetence, který by byl nezávislý na ESD.

 

 

Václav Klaus: "Po neschválení euroústavy vidím kvetoucí budoucnost Evropy"

IVANA HASLINGEROVÁ

Centrum pro ekonomiku a politiku (CEP) udělalo to, co měla již dávno udělat vláda. Vydalo knihu "Řekneme své ano nebo ne evropské ústavě", která má pomoci k tomu, aby se občané mohli kvalifikovaně rozhodnout, jak budou v případném referendu hlasovat. Předseda správní rady CEPu Václav Klaus spolu s výkonným ředitelem CEPu Petrem Machem přišli do pražské kavárny Slávie, aby tam svou knihu představili. Kavárna byla nabita doslova k prasknutí lidmi, kteří toužili být mezi prvními, co již dříve avizovanou knihu uvidí.

Pan president si ještě naposledy svým profesorsky kritickým okem prohlédl knihu a seminář může začít

"Knihu  "Řekneme své ano nebo ne evropské ústavě" záměrně uvádíme na český trh a předáváme ji všem občanům k prostudování. Vznikla tak, že jsem studoval texty Anthony Coughlana, ekonoma a emeritního docenta sociální politiky na Trinity College v Dublinu, které  vydal spolu se svými právníky a ekonomy z "Národní platformy". Nejde o bezvýznamnou organizaci, ale Národní platforma je přidružena k European Alliance of EU-critical Movements, která spojuje 60 organizací ve 20ti různých evropských zemích znepokojených vývojem v EU. Texty byly natolik zásadní, že jsme si řekli, že by s nimi měla být seznámena celá česká veřejnost. Proto jsme je přeložili do češtiny. Když to bylo hotové, zjistili jsme, že je to příliš dlouhé a tak pro ty, kteří dávají přednost kratším a  jasným textům, jsem napsal předmluvu. I ta se nám zdála dlouhá, tak jsem z toho udělal desatero, které je stručné, jasné a zapamatovatelné," uvedl Václav Klaus a dodal: "Někteří z nás považují evropskou ústavu za zásadní,  revoluční, přelomový, převratný dokument, který mění svět, Evropu a životy všech občanů. Protože ale její text je dlouhý (800 stran - pozn. redakce) a špatně čitelný, chceme přispět k tomu, aby měli občané možnost se o ní dozvědět to zásadní a poté se seriózně vyjádřit. Někteří se snaží ústavu bagatelizovat a tvrdí: 'Důvěřujte nám, velikánům Evropy.' Je to čirá lež! Na toto bagatelizování nemůže rozumný člověk přistoupit. Nikdo z nás nejsme doma prorokem."

Koncert proti Lisabonské smlouvě

 FRANTIŠEK ČERVENKA

Právo a Spravedlnost (PaS) pořádá dne 28.9. 2008 ke cti Sv. Václava vystoupení vlasteneckého písničkáře Tomáše Hameta. „Koncert proti Lisabonské smlouvě“. Akce se uskuteční od 15 hodin v Praze na Hradčanském náměstí.  PaS zve všechny stoupence naší státní suverenity a odpůrce Lisabonské smlouvy, aby účastí vyjádřili svůj postoj a akci podpořili. Kromě zástupců PaS na akci vystoupí zástupci dalších politických stran, občanských sdružení a iniciativ odmítajících Lisabonskou smlouvu.

Hlavou státu je zásadový vlastenec

IVANA HASLINGEROVÁ

"Prezident republiky Václav Klaus přijal na zámku v Lánech předsedu vlády Mirka Topolánka, místopředsedu vlády Alexandra Vondru a ministra zahraničních věcí Karla Schwarzenberga. Tématem jednání byla zahraniční politika, zejména ve vztahu k EU. Společně diskutovali o rozdělení rolí nejvyšších ústavních činitelů během českého předsednictví Evropské unie. Nešlo o jednotlivosti, ale o základní koncepční přístup. Současně se projednávala otázka Lisabonské smlouvy. V této věci jsou názory prezidenta republiky a přítomných členů vlády podstatně rozdílné," stálo ve sdělení ředitele Tiskového odboru KPR Radima Ochvata. Je skvělé, že pan prezident nepodlehl názorové přesile a zůstal trvat na svých stanoviscích ohledně ztráty suverenity naší země v evropském superstátu. Říká se: "Slovo dělá muže".Dneškem tudíž potvrdil prezident republiky, že je mužem na správném místě a nikoliv loutkou v rukou europeistické vlády. Vlády nebojující za národní zájmy, ale za zájmy cizáků, stejně jako tomu bylo již mnohokrát v naší historii. Václav Klaus naopak potvrdil tímto svým zásadovým postojem, že mu nejsou cizí národní zájmy země, v jejímž čele stojí. To, že ho přesila pánů politiků nezlomila je o to obdivuhodnější, když si uvědomíme po jak obtížné operaci se nachází. I když nežijeme v monarchii, prezident republiky postupuje v duchu královského hesla: "Královské slovo platí".

EU je reinkarnací a ztělesněním komunistické ideologie

IVANA HASLINGEROVÁ

Na stém semináři Centra pro ekonomiku a politiku (CEP) byla za účasti jednoho z autorů, britského novináře Christophera Bookera, představena kniha "Skryté dějiny evropské integrace".

"Jedná se nejen o rozsáhlou, ale  především v mnohém o převratnou knihu, jejímž hlavním přínosem je, že se z ní dozvídáme, že EU ovlivňuje náš život víc, než si myslíme, a proto se o ni musíme zajímat," říká nadšeně o knize  prezident Václav Klaus a pospíchá zahájit přednášku o ní

Podle Bookera se EU svým systémem fungování přibližuje stále více komunistickým režimům. Podle prezidenta Klause je příměr s komunismem možný při vyjádření zoufalství a beznaděje  nad nemožností občanů převrátit systém: "EU není sice prapříčinou všech záporných jevů, je ale reinkarnací a ztělesněním komunistické ideologie a jejím reálným produktem."Europoslanec Hynek Fajmon dokonce konstatoval, že EU je ještě přísnější než komunistické organizace typu RVHP či Varšavské smlouvy, neboť v nich  nebylo nadnárodní zákonodárství a z právního pohledu to byly pouze mezistátní smlouvy. EU obsahuje členy různých kategorií podobně, jako orwellovská Farma zvířat. Demokratický deficit EU, na který si všichni stěžovali, vysvětluje politolog Petr Fiala tím, že  podmínkou demokracie je sdílená politická identita neboli národní stát a EU není státem, ale jen politickým systémem s tendencemi naplnit charakteristiky státu. Zatím není známa  demokracie fungující nad politickou rovinou národního státu, neboť k fungování demokratických mechanismů je nutná existence politického národa.  V EU proto vše probíhá v nad demokratickém prostoru. EU se tudíž nejdříve musí vyrovnat s rozšířením a pak jednat o případné její redefinici. "Naddemokratický prostor je oživující termín. Já hovořím opostdemokracii. Musím si to zapamatovat," uzavřel profesor Klaus...>>>

Evropa nechce sociální model, který je spojen s její ústavou

IVANA HASLINGEROVÁ

Ratifikační proces evropské ústavy byl v tomto roce nejaktuálnějším tématem Evropské unie. Nad tím, jaké jsou perspektivy EU po zamítnutí ústavy, se zamýšleli na semináři Centra ekonomiky a politiky (CEPu) tvrdý a nemilosrdný předseda polské Občanské platformy Jan Rokita a předseda jejího českého protějšku ODS Mirek Topolánek. Seminář měl s příznačný název "Perspektivy EU po zamítnutí evropské ústavy". Seminář moderoval president republiky Václav Klaus. Podle Jana Rokity problém není v tom, že byla zamítnuta ústava, neboť se tím nic nezhroutilo, ale v tom, že zmizely naděje  na úspěch evropských projektů zvláště ve Francii. Nastala obava, že v současných podmínkách může být těžší být úspěšný v reálných projektech EU jako je trh služeb a jeho jednota. "Francie, Anglie a Německo vedou egoistickou národní politiku. Zneklidňující je to, že v důsledku toho naděje na rozhodování v EU klesá. Charakteristické pro ně je to, že  úsilí zavést naše ekonomiky na vyšší úroveň nazývají "sociálním dampingem". Když chceme snížit daně, abychom byli konkurenceschopnými, říkají, že děláme daňový damping. Jestliže politika velkých evropských zemí používá protitržní doktríny k tomu, aby ukázala, že je v EU něco dobrého, nejde těmto zemím věřit. Je proto potřeba sjednotit ty, kteří věří ve spolupráci mimo Evropskou ústavu. Střední a východní Evropa by měla projevit společnou iniciativu s návodem, jak vyjít z krize. Je nutné zachovat zásady solidarity. Jinak projekt EU nemá smysl. Vítězství egoismu nepovede nikam. Nyní vše vede směrem k prohlubující se krizi," rozhořčil se Rokita a dodal...>>>

Petr Mach: Řekneme své ANO nebo NE evropské ústavě

PETR MACH

Evropská ústava ruší mimo jiné naši Smlouvu o přistoupení a s ní řadu práv, která jsme v EU svým vstupem získali. Snižuje výrazně hlas zástupce České republiky v Radě Evropské unie - v radě, která má právo rozhodovat téměř o všem, od daní přes kulturu po regulaci podnikání. Hlas Německa je v euroústavě naopak zdvojnásoben. V mnoha oblastech, kde má dosud český zástupce právo veta, se právo veta ruší. Jde např. o pro nás podstatnou otázku rozdělování strukturálních fondů. Především by však ústava přeměnila Evropskou unii ze společenství států ve stát -nadnárodní stát typu Rakousko-Uherska či bývalé Jugoslávie, přičemž evropské instituce by získaly pravomoc měnit tuto ústavu: proces ratifikace členskými zeměmi by už v budoucnu nebyl pro přesun dalších kompetencí na Brusel potřeba.

Centrum pro ekonomiku a politiku se jako soukromý výzkumný a vzdělávací institut zaměřený na obhajování svobody člověka a omezené role státní moci dlouhodobě zabývá problematikou evropské integrace. Otázku přijetí či nepřijetí navržené evropské ústavy považujeme za jedno z nejvážnějších rozhodnutí současnosti. Zatím se neví, zda náš parlament nechá o osudu euroústavy rozhodnout voliče, nebo zda o přijetí či odmítnutí dokumentu rozhodne sám...>>>

Prezident vyjádřil podporu aktivitám irskému  sdružení Libertas

RADIM OCHVAT

Prezident republiky Václav Klaus přijal na zámku v Lánech známého irského podnikatele Declana J. Ganleyho, předsedu sdružení Libertas. Declan J. Ganley informoval prezidenta republiky o aktivitách sdružení, které se v Irsku úspěšně postavilo proti projektu Lisabonské smlouvy. Shodli se, že irské „NE“ Lisabonské smlouvě má stejnou váhu jako „NE“ jiného státu. Prezident Klaus vyjádřil podporu aktivitám sdružení Libertas a snahám dát občanům v rámci Evropské unie možnost projevit své postoje k otázkám zasahujícím výrazným způsobem do suverenity členských zemí.

Buď Lisabon - nebo radar … obojí současně se vylučuje

PAVEL HASENKOPF

 Vláda prý uvažuje o obchodu se sociálními demokraty: Když oni nechají projít radar, podpoří ODS Lisabonskou smlouvu. Ponechám stranou, že ODS zřejmě podpoří Lisabonskou smlouvu i bez radaru. Prostě vymění jakousi pofiderní svrchovannost za hmatatelné evropské peníze. Že se bude navíc moci zaštítit radarem, to jí poslouží jen jako výmluva vlastním voličům. Ponechám stranou, že Lisabon už podpořit nelze, leda by Irsko změnilo názor. Ale nemohu nechat stranou, že Lisabonská smlouva do budoucna jakýkoli jiný než evropský radar vylučuje. Nádherně to dokládají následující ustanovení Smlouvy o EU, ve znění Lisabonské smlouvy:„Článek 10b: Na základě zásad a cílů uvedených v článku 10a  Evropská rada určuje strategické zájmy a cíle Unie... Článek 11: Pravomoc Unie v otázkách společné zahraniční a bezpečnostní politiky se vztahuje na všechny oblasti zahraniční politiky a všechny otázky týkající se bezpečnosti Unie, včetně postupného vymezení společné obranné politiky, která by mohla vést ke společné obraně.... " S Lisabonem může přijít den, kdy nám EU obrannou politiku prostě předepíše a nakáže, že tady žádný americký radar mít nesmíme. Tohle ODS nikdy nesmí přijmout. Výměnu radar za Lisabon může nabízet jen socialista a přijmout ji může jen úplný blázen. Je to jako dostat za křištál kus ledu.

Hlavou státu je zásadový vlastenec

IVANA HASLINGEROVÁ

"Prezident republiky Václav Klaus přijal na zámku v Lánech předsedu vlády Mirka Topolánka, místopředsedu vlády Alexandra Vondru a ministra zahraničních věcí Karla Schwarzenberga. Tématem jednání byla zahraniční politika, zejména ve vztahu k EU. Společně diskutovali o rozdělení rolí nejvyšších ústavních činitelů během českého předsednictví Evropské unie. Nešlo o jednotlivosti, ale o základní koncepční přístup. Současně se projednávala otázka Lisabonské smlouvy. V této věci jsou názory prezidenta republiky a přítomných členů vlády podstatně rozdílné," stálo ve sdělení ředitele Tiskového odboru KPR Radima Ochvata. Je skvělé, že pan prezident nepodlehl názorové přesile a zůstal trvat na svých stanoviscích ohledně ztráty suverenity naší země v evropském superstátu. Říká se: "Slovo dělá muže".Dneškem tudíž potvrdil prezident republiky, že je mužem na správném místě a nikoliv loutkou v rukou europeistické vlády. Vlády nebojující za národní zájmy, ale za zájmy cizáků, stejně jako tomu bylo již mnohokrát v naší historii. Václav Klaus naopak potvrdil tímto svým zásadovým postojem, že mu nejsou cizí národní zájmy země, v jejímž čele stojí. To, že ho přesila pánů politiků nezlomila je o to obdivuhodnější, když si uvědomíme po jak obtížné operaci se nachází. I když nežijeme v monarchii, prezident republiky postupuje v duchu královského hesla: "Královské slovo platí".

EUpidemie nakažlivé demence

JAN ZEMAN

Koukal jsem včera na lordy staříky na parlamentní televizi (http://www.parliamentlive.tv/Main/VideoPlayer.aspx?meetingId=1966&rel=ok), pár odpůrců, co jsou ještě schopní slova, zmínilo nesplněný slib referenda a co si myslí veřejnost. Jinak tam četní příznivci onoho nevíčeho skřehotali třeba i o tom, že oni jsou tam v té Sněmovně Lordů přece "mnohem více demokratičtí", než nějací voliči v Irsku. Taková nehoráznost!! Každý přece ví, že dobrá polovina z nich tam jsou senilové najmenovaní Blairem, aby měli lepší důchod a za to poslušně patolízali vládě. Spojení lord - lejbrista mě opravdu dojímá. Asi jakoby Špidla najmenoval půlku Senátu z důchodců za životní jistoty a druhá polovina by tam plesnivěla na dědičná privilegia od c.k. epoch. To by byla panečku demogracie. Chyběl by tam už jen Milouš Jakeš za předsedu. Něco tam sice říkali o podání k ÚS, ale o tom, co v Česku říká prezident nebo předseda Senátu samozřejmě ani slůvko. O takové prkotiny se přece rozjetý vlak nezastaví. Občas tam nicméně vypadali, ze se sotva udrží na nohou. A pár z nich mělo vůbec problémy říci souvislou větu. Asi za odměnu zažádají do Bruselu o direktivu, aby tam směli mít napříště takovéto lůžko s tím zavěšeným trojúhelníčkem, nebo každý lorda mluvčího. Zástupkyně vlády tam zase vychvalovala LS způsobem, že už fakt podezřívám Brusel z nacyklostylování jednoho textu a la Barroso v českém parlamentu, přeložení těch podvodných frází do všech jazyků a rozeslání papalášům po Evropě, aby věděli, co mají říkat.

Jednání o budoucnosti EU

 PETR KOSTKA, TISKOVÝ TAJEMNÍK KANCELÁŘE SENÁTU

Nejen premiéři, ale i předsedové parlamentů zemí EU budou jednat o budoucnosti Unie. Předseda Senátu Parlamentu ČR Přemysl Sobotka společně s předsedou Poslanecké sněmovny Miloslavem Vlčkem proto odcestoval na dvoudenní jednání předsedů parlamentů zemí EU do Lisabonu.„Jednání i místo, kde se scházíme, je dlouhodobě plánované a nemá nic společného s aktuální situací po referendu v Irsku. Agenda se ale zcela jistě změní, současná situace to vyžaduje. Je pravda, že nyní je toto téma zvlášť aktuální pro parlamenty, protože v zemích EU právě parlamenty ratifikují Lisabonskou smlouvu,“ uvedl k summitu předseda českého Senátu Přemysl Sobotka a dodal: „Irské referendum určitě budeme probírat. Moje stanovisko je stejné. Odmítnutí Lisabonské smlouvy v Irsku není krachem EU, je jen křižovatkou, na které stojíme a musíme se rozhodnout kudy dál. Mě osobně trochu překvapuje, že například Angela Merkelová chce v procesu ratifikace Lisabonské smlouvy za každou cenu pokračovat, na druhou stranu Německo odmítá uvolnit svůj trh pracovních sil. Z mého pohledu je to určitě farizejství, integrace Evropy bez obsahu, bez toho, co učinilo Unii přitažlivou a úspěšnou. To je ta křižovatka, na které stojíme, to je ta otázka, kudy se vydáme.“

Dveřmi to nešlo, oknem to nešlo, zkusíme plán „B“

TOMÁŠ HAAS, PORADCE PREZIDENTA REPUBLIKY

Již v pořadí třetí země odmítla ve svobodném hlasování občanů dokument, který jim postupně pod jmény Smlouva o Ústavě a Reformní (Lisabonská) smlouva předložily evropské elity. Francie, Holandsko a nakonec Irsko. Moudré hlavy Evropské unie se ale ani touto poslední porážkou nepoučily. Opět se snaží evropské občany obalamutit. Ještě sice stále tvrdí, že pro případ prohraného Irského referenda nemají plán. Plán „B“ ale existuje. Závisí na tom, aby Lisabonskou smlouvu ratifikovaly, kromě Irska, všechny členské státy: Všechny země EU kromě Irska musí ratifikovat Lisabonskou dohodu. Irsko bude vyjmuto ze seznamu signatářů a nebude povinno se jí řídit. Jeho právní posice v Unii bude na této bázi prozatímně upraveno.  V roce 2009 nebo nejpozději 2010 až Chorvatsko přistoupí k EU, bude všemi státy, včetně Irska, podepsána „Doplňující přístupová smlouva“. Připojena k Doplňující přístupové smlouvě s Chorvatskem bude série protokolů, které definitivně upraví právní postavení Irska v Unii. Irsko dostane „výjimky“ (opt-out) na příliš kontroverzní (pro Irsko) články Lisabonské Smlouvy – daně, vojenská spolupráce, Listina práv atd. Podobným způsobem byly v minulosti uděleny výjimky Velké Británii a Dánsku. Irsko, stejně jako všechny ostatní evropské země, nemusí přístupové smlouvy nových členských států ratifikovat referendem. Irské vládě bude stačit, protlačí-li „Doplňující přístupovou smlouvu“ s Chorvatskem s jejími připojenými protokoly Irským parlamentem. Tento „překlenovací mechanismus“ nebude, podle úředníků Komise, „o nic víc nepřehledný a nesrozumitelný, nebo legalistický, než Lisabonská smlouva sama“.  Evropští byrokraté mají plán „B“, evropští federalisté mají již připravený Jo Leinenův „osekaný“ návrh evropského ústavního dokumentu „C“, a plánů bude nakonec tolik, kolik bude nutno, abeceda má ještě dost písmen. Každý bude tak „jiný“ jak bude třeba pro jeho kamufláž a obsahem si budou podobné jako vejce vejci, jako Spinelliho manifest a manifest Marxův. Stane se Česká republika dobrovolným a aktivním účastníkem největšího podvodu na evropských občanech v historii Evropské unie? 

Po bruselsku

JAN PETRŮJ

Nedávné irské NE Lisabonské smlouvě pomáhá odhalit hlubokou krizi demokracie v Evropské unii. Tato organizace již není ochotná respektovat ani pravidla, která sama demokraticky přijala. Zářným příkladem této skutečnosti jsou současné úvahy evropských federalistů v čele s Barrosem, kteří vlastně nevidí v irském NE žádný problém a chtějí dál pokračovat v ratifikaci Lisabonské smlouvy. Neuvěřitelně znějí výroky čelných představitelů Evropské unie, kteří si chtějí pozvat irského premiéra „na kobereček“, aby jim vysvětlil, jak to že si svobodní irští občané dovolili říci NE Lisabonské smlouvě. Tento požadavek je vskutku absurdní, neboť každý irský občan měl plné právo vyjádřit demokraticky a svobodně svůj vlastní názor. Na kobereček do bruselské eurocentrály by tedy měli federalisté pozvat několik milionů irských voličů. Vyhrožování ze strany Francie a Německa, že po nepřijetí Lisabonské smlouvy čeká Irsko odveta či izolace v nahotě odkrývá unijní hru na demokracii – hlasuj si o čem chceš, ale s Bruselem určeným výsledkem. Tak trochu to připomíná „svobodné“volby za dob komunistických. Reakci  Francie se nelze divit, neboť se jistě spolu s Německem těšila na silnější pozici při hlasování v Radě EU.Jen málokdo si uvědomuje, že podle pravidel nastavených Lisabonskou smlouvou by měli čtyři největší státy EU v čele s Německem a Francií možnost zablokovat jakýkoliv návrh v Radě EU. Současně s tím by se Česká republika dostala do skupiny 16ti zemí, jejichž hlasovací síla by byla ve skutečnosti nižší, než by mělo odpovídat počtu obyvatel ČR a spravedlivému zastoupení v Radě EU. Česká republika s dalšími patnácti členy by tak mohla být ještě jednodušeji a „demokraticky“ přehlasována. O těchto skutečnostech se zastánci Lisabonské smlouvy zmiňují jen velmi neradi. Irští občané po zásluze odměnili bruselskou drzost, se kterou její federalisté „pod stolem“ zrecyklovali Ústavní smlouvu a s obsahem, který je s ní v 96% shodný, ji po dvou zamítavých referendech opět předložili ke schválení. Děkujme Irům za odvahu. 

 

"Když Irové zabili zvrhlý plod německého předsednictví – Lisabonskou smlouvu, Češi ji s ochotou pohřbí"
Vladimír Železný, poslanec EP

 

Lisabonská smlouva by vyžadovala referendum i v ČR

PAVEL HASENKOPF,  PRÁVNÍ KONZULTANT KANCELÁŘE PREZIDENTA REPUBLIKY

Ještě nebyly ani vyhlášeny konečné výsledky irského referenda a už jsme slyšeli úvahy, že je třeba v ratifikaci Lisabonské smlouvy pokračovat, že Irů je málo, že je třeba na ně vyvinout tlak či je dokonce z Unie vyštípat. Tedy demokraticky vyštípat, samozřejmě, protože EU je ztělesněná fair play.  Evropské „elity“ jsou zoufale odtržené od reality a zjevně nevidí, že tlakem na pilu jen a jen ztrácejí… Jak si mám vážit někoho, kdo si ani neumí přiznat prohru? Arogance, pokrytectví a mocichtivost tzv. Evropanů Lisabonskou smlouvu zplodila a jejich mocichtivost, pokrytectví a arogance ji i pohřbila. Nebude-li česká vláda mít ani po irském referendu odvahu říct v Bruselu razantně NE (a kromě ministra Julínka v této vládě nemá odvahu asi nikdo), nebude-li mít odvahu říct Evropanům, že fixlovat se nemá a dopustí-li, aby se v ratifikaci dál pokračovalo, pak je třeba trvat na tom, aby i v České republice rozhodlo o (právně již bezvýznamné) ratifikaci či neratifikaci Lisabonské smlouvy referendum. Důvody proto jsou právní i politické. Pokud se týče důvodů právních, dovolím si ocitovat závěrečnou pasáž C vyjádření prezidenta Václava Klause k senátnímu návrhu na posouzení Lisabonské smlouvy Ústavním soudem: „...Lisabonská smlouva velmi podstatným způsobem mění podmínky členství České republiky v Evropské unii, dohodnuté Přístupovou smlouvou, resp. mění základní smlouvy upravující fungování Evropské unie, tj. smlouvy, na které se Přístupová smlouva odvolává a které tak jsou de iure její součástí.Lisabonská smlouva tedy vlastně mění i naši Přístupovou smlouvu. Je proto legitimní otázka, zda i souhlas k ratifikaci Lisabonské smlouvy nemá být předmětem referenda...“ (celé prezidentovo vyjádření zde) A že nám hrozí dvourychlostní Evropa, že budeme vyloučeni z elitního klubu? A proč ne? Stačí mi volný pohyb osob, služeb, zboží a kapitálu. Proto dvourychlostní Evropě říkám své ano. Děkuji Irům, že mne nezklamali a udělali i za nás to, k čemu česká vláda neměla „gule“. 

Reakce části evropských elit připomíná socialistický direktivní způsob myšlení

  PŘEMYSLA SOBOTKA, PŘEDSEDA SENÁTU PČR

Irští občané jako plnoprávný subjekt Evropské unie zcela svobodně rozhodli prostřednictvím referenda jako jedné z forem přímé demokracie o tom, že ratifikace Lisabonské smlouvy de facto skončila. Reakce části evropských politických elit, které usilují o byrokratické urychlení procesu evropské integrace za každou cenu, však připomíná socialistický direktivní způsob myšlení, který se již dříve snažil ignorovat vůli občanů Francie a Nizozemí při odmítnutí tzv. euroústavy, která se přesto přes své zásadní nedostatky stala základem textu Lisabonské smlouvy. Proto je třeba zdůraznit, že nátlak, bagatelizace demokratických principů a změny pravidel uprostřed hry nejsou v demokratické společnosti přípustné. Na místě je nyní naopak věcné zamyšlení nad transparentnějšími a tím i životaschopnými formami evropské integrace a nikoliv pasivita k snahám od reality odtržených byrokratů odvést  Evropu od jejích skutečných ekonomických a bezpečnostních problémů.

 

 

Irské NE není méně závažné než předchozí francouzská a nizozemská

MIREK TOPOLÁNEK

 Zamítnutí Lisabonské smlouvy v irském referendu představuje politickou komplikaci, nicméně Evropská unie má stabilní smluvní základ, který umožňuje její další standardní fungování. Důsledky negativního výsledku referenda i další postup musí prodiskutovat nadcházející červnová Evropská rada v Bruselu. Irské ne v žádném případě nepovažujeme za méně závažné než předchozí francouzská a nizozemská ne. Česká republika   i nadále pokračuje   ve svých přípravách na předsednictví Rady EU v první polovině 2009, neboť jsme od začátku pracovali s oběma případnými variantami výsledku ratifikačního procesu.

Irsko díky !

PETR BAHNÍK   

      Referendum v Irské republice jednoznačně odmítlo text tzv. „Lisabonské smlouvy“, který se měl stát základním kamenem evropského superstátu a současně měl legitimizovat multikulturní propagandu zpochybňující základní hodnoty západu. Navzdory úporné snaze eurokratů korumpovat irský lid přísliby vyšší životní úrovně, prokázal malý keltský národ, jako už mnohokrát ve své historii svou lásku ke svobodě a potřebu vlastní sebeúcty. Česká politická strana Právo a Spravedlnost, jejímž jsem předsedou, si tohoto postoje irských občanů hluboce váží a vyjadřuje jim svou vděčnost. Ať Vám všem Bůh a svatý Patrik žehná! 

 

 

"Smlouva je irským NE mrtvá!"

Ředitel Centra pro ekonomiku a politiku (Cep) Petr Mach

 

 

 

 

Projekt Lisabonské smlouvy skončil

VÁCLAV KLAUS, PREZIDENT ČESKÉ REPUBLIKY

P rojekt Lisabonské smlouvy rozhodnutím irských voličů 13. června 2008 skončil a v jeho ratifikaci již nelze pokračovat. V jedné jediné z 27 zemí EU proběhlo o Lisabonské smlouvě referendum. Jen v jedné jediné zemi EU umožnili politici občanům vyjádřit svůj názor. Výsledek je snad pro všechny jasným sdělením. Je vítězstvím svobody a rozumu nad umělými elitářskými projekty a evropskou byrokracií.

 

Vivat svobodní irští občané!

IVANA HASLINGEROVÁ

Dneše k ukázal, že pátek třináctého není pouze nešťastným dnem, ale naopak tento pátek třináctého přinesl nejen nám, ale i dalším státům EU osvobození od hrozby diktatury evropského superstátu. Irové zamítli poměrem hlasů 53,4% další euroústavu – tzv. Lisabonskou smlouvu, která by  mimo jakoukoli pochybnost významně změnila nejen charakter Evropské unie jako takové, ale i právní postavení naší republiky, která je její součástí. Její přijetí by na velmi dlouho zůstalo jednou z nejvýznamnějších změn v historii českého ústavního systému, neboť by fakticky znamenalo ztrátu české samostatnosti, za niž se naši předkové tak bili. Irsko dokázalo, že jako jediné má skutečnou demokracii a politici se ptají svých občanů na takto závažné věci, jakou ztráta státní suverenity je, a také to ukázalo, co si myslí běžní občané. V Irsku svoboda a rozum zvítězily nad diktátem europeistů. Doufám, že se naši politici již konečně přestanou hrbit a s hlavou vzhůru se po vzoru Irů začnou bít za práva svých občanů. Jsme Češi a ne evropeisti!

Komentáře našich německých sousedů k lisabonské smlouvě

DR. JAROMÍR DLOUHÝ

 Vícekrát zaznívá v německém tisku nepříliš vtipná slovní hříčka "Sind die Iren die Irren?" (Jsou Irové blázni?). Veřejnoprávní televize ZDF se zase podivuje nad skutečností, že ačkoliv smlouvu  podepsali premiéři všech 27 vlád, nyní snad nebude naplněná... Podivujme se i my, že premiéři demokraticky zvolených vlád se odvážili k ratifikaci jakéhosi dokumentu bez primérního dotazu u svých voličů. Na něco podobného měl snad právo jen absolutistický monarcha, který se nemusel nikdy nikoho a na nic ptát. Hřebík na hlavičku ovšem uhodil komentátor komerční stanice Pro 7 (již v pátek 13. června) , když svým spoluobčanům vysvětloval, že - anulováním lisabonské smlouvy by přišlo Německo o více práv a ztratilo na významu (mehr Rechte und weniger Bedeutung). Tedy Německo - nikoliv Evropa. Všichni bychom měli mít na paměti významnou otázku starořímského soudce Cassia "cui bono". Ano: komu je co ku prospěchu.

Lék na bruselský vir

DUŠAN ŠRÁMEK

Na bruselský vir 
nalezl lék Ir 
Lisabonskou chorobu 
vrátil zpátky do hrobu 
Ten evropskej dobytek 
půjde šupem do kytek

Pátek třináctého: Irské referendum odmítlo Lisabonskou smlouvu

JAN ZEMAN, PORADCE SENÁTORA JOSEFA KALBÁČE

"Oni si mysleli, že to projde hladce. Teď se ty názory asi budou hodně rychle tříbit. Vypadá to, že je to voda na náš mlejn." Josef Kalbáč (KDU-ČSL), výrazný kritik Lisabonské smlouvy v Senátu ČR

První to odpoledne oznámil irský ministr spravedlnosti Dermot Ahern. Voliči v drtivé většině volebních obvodů hlasovali proti smlouvě, někde to bylo i výrazně přes 60% - včetně vícera částí tradičně spíše proevropského Dublinu a dalších měst. Účast voličů byla nad 50%. Proti smlouvě hlasovalo přibližně o 7% více voličů než pro. Irsko je považováno za jednu z nejproevropštějších zemí. Kdo ví, jak by referenda dopadla jinde. Polský prezident smlouvu podepíše, Británie bude pokračovat v ratifikaci, Francouzi jsou znovu rozpolcení. Andrea Merkelová a Nicolas Sarkozy vydali společné prohlášení: "Lisabonská smlouva byla podepsána hlavami států a vlád 27 členských států a ratifikační proces proběhl v 18ti z nich. Proto doufáme, že další státy budou v ratifikačním procesu pokračovat. Jsme přesvědčeni, že reformy obsažené v Lisabonské smlouvě jsou nezbytné aby Evropu učinily více demokratickou a efektivnější a že Evropu učiní schopnou čelit výzvám jejich občanům." Nabízí se pikantní otázka, jak učiní Lisabonská smlouva Evropu demokratičtější, když její lídři, kteří se smlouvu snaží za každou cenu a nedemokraticky protlačit, nebudou od samého počátku respektovat demokratický proces referenda a vůli lidu? Neměli by být takoví politici - kdyby byla Evropa skutečně demokratická - okamžitě odvoláni? Barroso prý od irského premiéra chce a očekává, že příští týden předloží analýzu celé situace, vysvětlí, proč referendum dopadlo tak jak dopadlo, kde se stala chyba a jak to chce řešit. –Arogantní postoj politika, který ignoruje demokratické procesy par excellence. Na tahu je nyní ČR a Švédsko. Ředitel think-tanku Centrum pro ekonomiku a politiku (Cep) Petr Mach se vyjádřil, že "smlouva je irským NE mrtvá." Z toho lze asi dobře dovodit, jaké bude vyjádření prezidenta Václava Klause, který patří k nejvýraznějším oponentům Lisabonské smlouvy v evropské vrcholné politice, a který nedávno vstoupil do řízení o Lisabonské smlouvě u Ústavního soudu s velice závažnými námitkami (podrobně viz článek prof. Klause:"Lisabonská smlouva přináší zásadní změnu v charakteru EU a právního postavení ČR" s podtitulkem "Před Ústavním soudem  leží proto nesmírná odpovědnost  vůči budoucnosti našeho státu.", pozn redakce). 

Eurovládci udělali chybu: ptali se lidí

LADISLAV JAKL

  To je ale dnes krásný den. Normálně mám raději skotskou, ale dnes si dám irskou. A guinnesse k tomu. A psát nový blog nemusím. Už jsem ho napsal před šesti lety - 29. října 2002 - a nemusím měnit ani čárku. Jen pro vysvětlení dodávám, že tehdy o „reparát" irského referenda o smlouvě z Nice. Napoprvé ji Irové odmítli, napodruhé jim eurosoudruzi vysvětlili, že takhle si teda vyskakovat nebudou.

„Irské ANO, vlastně NE 
aneb

O čem to vlastně Irové hlasovali

Irské referendum o smlouvě z Nice se stalo názorným příkladem úrovně celé debaty kolem kvality i kvantity evropského integračního procesu. Na kampani, která ho provázela, i na interpretaci výsledků lze dokladovat všechny hlavní sporné prvky jak současného etatizujícího trendu uvnitř Evropské unie, tak i procesu rozšíření. Postoj Irska byl důležitý především symbolicky, politicky a psychologicky. Eurofederalisté dávali často Irsko za důkaz správnosti celé postmaastrichtské etapy evropské integrace. Ano, Irsko je posledních 20 let nejrychleji se rozvíjející zemí Evropy. Jak v tvrdých datech (dlouhodobé přírůstky HDP nad 5 procent) tak v kvalitě života si Irové skutečně pomohli a stali se během jedné generace z chudé evropské periférie jednou z nejbohatších zemí i v rámci EU. Propagandisté eurofederalistů se tento úspěch pochopitelně snažili prodávat jako plod své současné politiky sjednocování legislativy, unifikace a centralizace.  Irský příklad používali i eurooptimisté v zemích, ucházejících se o členství v EU. Ti, kteří mají výhrady k některým socialistickým a byrokratickým tendencím Bruselu, byli umlčování poukazem na to, že vydělalo-li na členství Irsko, vydělají i další členové.

 

 

„Nevěřím, že by měl být proces evropské integrace založen na očekávání nadřazeného evropského cítění nad pocity národní identity u většiny Evropanů…“ Václav Klaus

 

Iluze Evropské unie a česká realita  

  MIROSLAV MACALIK                

Optimistické představy o důležitosti a politickém vlivu českého předsednictví Evropské unie se rozplynuly nečekaným rozhodnutím Evropské unie vytvořit na tři příští období předsednický triumvirát, representovaný Českou republikou spolu se Švédskem a zkušenou Francií. Také asi proto, aby tu unii někdo z mladších a nezkušených nějakým nedopatřením nerozpustil. Co zbývá českému spolu-předsednictví moc hezky vysvětlil minulý týden pan vicepremiér Vondra.  Prozradil, že tema Evropské unie stále není velice “sexy”, a to že se musí napravit. Proto se vláda rozhodla v ČR a jinde popularisovat radostnou budoucnost EU a oslavit Lisabonskou smlouvu koncertem, uliční zábavou a bálem. Váda pro tyto účely reservovala zhruba 3 miliardy korun, i když jí na důchody nezůstávalo. Političtí alibisté dávají raději přednost osobnímu zveličení než ochraně národních zájmů. Vize Evropské unie, tak jak je představovaná Lisabonskou smlouvou, vytváří mocenské podmínky nejen pro likvidaci všech funkcí České republiky, ale i pro úplnou ztrátu její státoprávnosti. Diktatura Evropské unie je  pro Českou republiku nepřijatelná z mnoha důvodů. ČR Evropskou unii ani její Lisabonskou smlouvu nepotřebuje. Republika dnes potřebuje jen opravdového politického vůdce – člověka s jasnou a přesvědčivou vizí národohospodářského a kulturně-společenského rozvoje, schopného nejen vnímat, posuzovat a inspirovat, ale především sjednocovat a podporovat efektivní rozhodování všech národních demokratických institucí v zájmu státu, jednotlivce a obrany jejich svobod. Jakékoliv obavy ze vzniku politické krise rozpadem současné vládní koalice jsou naprosto neopodstatněné.  Ba naopak.  Tuto situaci je třeba přijímat jako jedinečnou příležitost k obrodě národních politických, hospodářských a kulturně-společenských aspirací, a sjednocující výzvu k jejich úspěšnému dosažení. 

Lisabonská smlouva přináší zásadní změnu v charakteru EU a právního postavení ČR

Před Ústavním soudem  leží proto nesmírná odpovědnost  vůči budoucnosti našeho státu.

 

VÁCLAV KLAUS

           Na výzvu Ústavního soudu, učiněnou prostřednictvím soudce zpravodaje JUDr. Vojena Güttlera a doručenou mi dne 9. května 2008, sp. zn. Pl. ÚS 19/08; k návrhu Senátu Parlamentu České republiky na posouzení souladu Lisabonské smlouvy pozměňující Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společenství, sjednané v Lisabonu dne 13. prosince 2007 (dále jen "Lisabonská smlouva"), s ústavním pořádkem, učiněnému podle čl. 87 odst. 2 Ústavy České republiky; podávám ve lhůtě požadované ustanovením § 69 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, následující v y j á d ř e n í: Návrh Senátu vítám a ztotožňuji se s ním.Lisabonská smlouva mimo jakoukoli pochybnost významně mění charakter Evropské unie jako takové, a tím i právní postavení České republiky v jejím rámci. Proto je třeba posouzení souladu všech jejích ustanovení jednotlivě i v jejich celku s Ústavou České republiky, Listinou základních práv a svobod a s ústavním pořádkem České republiky vůbec věnovat mimořádnou pozornost. Rozhodnutí Ústavního soudu v této věci bude, a pravděpodobně dlouho zůstane, jedním z nejvýznamnějších a nejodpovědnějších v historii českého ústavního soudnictví.

 

 

Jedině Irsko má skutečnou demokracii !

TOMÁŠ ŠKEŘÍK

To, čeho se bály všechny evropské politické elity, se podařilo. Jedině Irové měli odvahu zeptat se lidí, zda jim Lisabonská smlouva,  bývalá Evropská ústava, či jak se tomuto dokumentu říká, něco vůbec říká, zda si náhodou nemyslí, že by bez ní mohli existovat. Odpověď zná, domnívám se i u nás, většina. Je to mnohosetstránkový text, který nelze ani přečíst, natož mu porozumět. A v tom to právě je, kdyby tento text byl na jednom listě a z jednotlivých bodů bylo patrno, co lidem může smlouva přinést či nikoliv, bylo by hlasování úplně o něčem jiném. To to skutečně ti lidé v Bruselu již nevidí? Žijí tam všichni odtrženi od svých zemí skutečně tak dlouho? (blog.idnes.cz, 13. června.)

RADOSTÍ BEZ SEBE NAD IRSKÝM "NO!" PŘIPOJUJI SVÉ VERŠOVÁNKY:

Pánům Evropanům

 

 JAROMÍR DLOUHÝ

Abych oslavit tu slávu
začnu pít jen irskou kávu.
Neboť mám velikou radost,
v Bruselu dostali zadost!
 
Jeden problém však nezanik,
že zase najdou nový trik:
změní název (obsah nikdy)
a půjdem do další bryndy.

Nechceme nový Protektorat Böhmen und Mähren!

IVANA HASLINGEROVÁ

Právě určitost a předvídatelnost postojů  vedoucích představitelů činila kdysi z ODS nepotopitelnou loď. Za současné ústupky koaličním partnerům platí nyní ODS obrovskou daň ve všech oblastech řízení státu. Nemá rozhodující vliv na zahraniční politiku, státní finance, obranu země ani na rozdělování evropských fondů a to, že premiér nedokáže za tyto nehorázné ústupky vymoci jeden jediný - zakázat ratifikovat Euroústavu II, je již opravdu věc hraničící s vlastizradou na našem národu. A nejen pan premiér, ale dokonce i Jan Zahradil, ano slyšíte dobře, ten až dosud neohrožený bojovník za národní stát, prohlásil, že  pokud  Kongres ODS nedovolí panu Topolánkovi ratifikaci Euroústavy II, vláda podá demisi a vyděšení delegáti mu na to prostě skočili. Tak se v listopadu loňského roku na pražském Žofíně stala událost, která naši zemi na desítky a možná stovky let definitivně uvrhla do náruče socialistického superstátu EU. Události, která vstoupí do učebnic dějepisu ne pod hlavičkou jednoho kongresu jedné strany, ale pod hlavičkou definitivní ztráty státní suverenity. Na tom Žofíně, kde se scházela tradičně intelektuální  elita a odehrávaly se tam proslulé národní besedy, na jedné z nichž Palacký pronesl památnou větu "Zhovadilost obecná nastane, byť by komunismus jen jedné generaci panovati měl". Je více než smutné, že na ratifikační listině Euroústavy II bude po staletí podpis pravicového politika. Není divu, že po vysvětlení Jana Zahradila, že pan Topolánek musel Euroústavu II podepsat, když ho nechaly ostatní státy včetně Velké Británie ve štychu a byli by jediní proti, se mezi novináři ozvaly hlasy typu: "Proboha, to je jako Hácha u Hitlera, ale ten čelil vojenské hrozbě, Topolánkovi ani ČR by přece Frau Merkel nic neudělala, naopak by je možná následovali další a naši politici by byli  hrdiny dne..." Lidé na ulicích té smutné listopadové noci klidně chodili z divadel a neměli ani zdání, co se právě v zářícím paláci Žofín odehrálo s jejich budoucím osudem. Ti lidé, z nichž nejméně  třetina chápala ODS jako modré světlo na konci rudo-oranžovo-zeleného tunelu. Kdo jiný než právě ona byla nadějí pro pravicové voliče?  V poslední době tento reformní patos stále rychleji vyprchával a bude trvat hodně dlouho, jestli vůbec toto poslední zklamání dokážou voliči překousnout. I když má velmi silnou voličskou základnu, nesmí se spoléhat, že tak tomu bude do nekonečna. Kličkování a změny postojů projdou levicovým stranám s nepozornými voliči. Inteligentní voliči ODS naopak toto vše sledují a vnímají velmi výrazně. A i kdyby překousli tento její postoj, historie již navždy zapíše do učebnic, že nás právě její politici zbavili státní samostatnosti. 

Momozte zachránit naši státní suverenitu!

Pan premiér v Lisabonu podepsal Euroústavu II, aniž na něj mířil Hitler své zbraně. Nyní zbývá již poslední naděje, která může zamezit ztrátě naší samostatnosti: Aby byla Lisabonská smlouva Českou republikou schválena (tzv. ratifikována), musí pro ni hlasovat alespoň 3/5 všech poslanců a alespoň 3/5 přítomných senátorů, tj. alespoň 120 poslanců a 49 senátorů (bude-li na zasedání přítomno všech 81 senátorů). V tabulce jsou shrnuty dosavadní postoje členů Parlamentu. Je smutné, že naši vrcholní politici nemají v této otázce jasno. Že jim je lhostejná ztráta naší suverenity a to jim ani nemusí Hitler hrozit válkou jako panu prezidentu Háchovi.

  Proti Spíše proti Nevíme Spíše pro Pro
Poslanecká sněmovna Bc.KonečnáKateřina

Ing. Páralová Alena

Mgr. Raninec Juraj

0 195 0 3
Senát Ing. Pakosta Petr 0 80 0 0

Svůj nesouhlas s ratifikací Lisabonské smlouvy již v sekci Přidejte se vyjádřilo 76 osob! Jste také proti? Přidejte se k nám a vložte svůj "podpis" na naše stránky!

Nová ústava evropské provincie Protektorát Čechy a Morava podle Lisabonské smlouvy

Preambule: My, občané Protektorátu Čechy a Morava (dříve Česká republika) v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, v čase zániku samostatného českého státu, plivajíce na všechny dobré tradice dávné státnosti zemí Koruny české i státnosti československé, odhodláni budovat, chránit a rozvíjet Protektorát Čechy a Morava jako závislou provincii Svazu evropských socialistických provincií (zkráceně také Unie), v duchu nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti býti poslušni nařízení byrokratů a věnovat svůj majetek na socialistické projekty, jako provincie evropského superstátu nesvéprávných, závislých občanů, kteří jsou si vědomi svých povinností vůči budování socialistické Evropy, jako závislá a nedemokratická provincie, založená na úctě k právům byrokratů a na zásadách politické korektnosti, jako součást rodiny evropských nesvobodných národů, odhodláni společně opustit a zničit zděděné národní, přírodní a kulturní, hmotné a duchovní bohatství, plivajíce na legionáře a odbojáře, kteří položili životy za nezávislost českého státu ve dvou světových válkách, odhodláni pošlapat všechny osvědčené principy právního státu, prostřednictvím svých svobodně zvolených zástupců přijímáme tuto Ústavu provincie Protektorát Čechy a Morava (dříve Česká republika).

Reformní smlouvu ratifikujme...

 až s námi bude EU jednat jako rovný s rovným

IVANA HASLINGEROVÁ

Přestože jsem se ke Kongresu ODS již nechtěla vracet ani v myšlenkách a snažila jsem se na to vše smutné, co se tam odehrálo, nemyslet a zabývat se kulturními akcemi a ekonomickými konferencemi, nemohu nereagovat na článek Jana Bartoně Mnichovanský kongres je hrubá lež, v němž se snaží do detailu vyvracet můj článek: Kongres ODS definitivně schválil ztrátu české samostatnosti. Vytýká mi, že jsem si dovolila kritizovat pana Topolánka, že na Kongresu nenastínil, jak chce konečně začít jednat jako rovný s rovným s vyděračskou vládní koalicí, že nedal naději, že v budoucnu bude alespoň z části naplňována Modrá šance, že neujistil, že není nadobro zamítnuta vlajková loď ODS – rovná daň, kvůli níž vyhrála ODS volby a která se tak osvědčila u jeho tolik proklamovaného přítele Dzurindy, a že se jasně nepostavil proti ratifikaci Evropské reformní smlouvy. Zastává se ho, že nemohl jednat jinak, a vytýká mi, že jsem zřejmě nesledovala povolební vyjednávání, když něco podobného po něm mohu požadovat, že nevím, že ODS dostala „pouhých“ 36 % hlasů. Samozřejmě, že to vím. Koaliční kompromis však musí být akceptovaný nejen druhými partnery, ale i ODS.  Nenávistný Paroubek by přece volil třeba Marťana a jde jen o to, zda se pro něj nalezne dostatek hlasů. Proto měli být zelení a lidovci zavázáni, že pro Marťana ruku nezvednou. Naši politici měli  v Lisabonu přinejmenším podpis Euroústavy II podmínit tím, až s naší republikou bude jednat EU jako rovný s rovným. Až naši zemědělci dostanou dotace jako francouzští, až budeme mít volný pohyb pracovních sil, až budeme moci zase pěstovat cukr, víno a dobytek podle svých vlastních představ atd., atd…Nesouhlasím s tvrzením pana Bartoně, že odchod Václava Klause z čela ODS v roce 2002 a nástup Topolánka ODS jednoznačně pomohl.  

Kriticky k  ratifikaci nové  Evropské ústavní smlouvy

 MGR. PETR BAHNÍK

Jakkoli lze pochopit, že nutnost koaličních a parlamentních kompromisů často znemožňuje pravicovým politikům bezezbytku splnit očekávání jejich voličů, přece je třeba připomenout, že zde jsou hodnoty a statky, jichž se pravice nikdy a za žádných okolností nemůže vzdát beze ztráty vlastní tváře. K těmto hodnotám patří na prvém místě obhajoba svobod a Ústavou garantovaných práv občana a jeho státu.Aktuální hrozbu pro tato práva a svobody dnes představuje zejména tzv. antidiskriminační legislativa, nepokrytě vnucovaná vedením EU všem jejím členským státům, a to pod pohrůžkou zavedení ekonomických a politických postihů proti těm zemím, jejichž vlády by nebyly ochotny zmíněnou legislativu přijmout. Tato legislativa, tak jak je známa ze zahraničí, ale i v té podobě, jak byla navržena v ČR, obsahuje přitom prvky, které zásadním způsobem mění pohled na individuální i skupinová práva, právo vlastnické, ba i samotný právní řád. Masivní úsilí vyvíjené orgány EU k prosazení této více než diskutabilní legislativy musí u politicky myslících lidí vzbuzovat obavy popř. i  pochybnost o správnosti současného nasměrování celého evropského integračního procesu. Vyzýváme proto české pravicové politiky, aby statečně hájili nedotknutelné hodnoty svobody proti současným hrozbám, vyjádřili podle svých možností zřetelný odpor proti chystanému antidiskriminačnímu zákonu a ve světle výše zmíněných skutečností se kriticky postavili i k otázce ratifikace Evropské ústavní smlouvy. Jsme přesvědčeni, že česká pravice právě toto občanům naší země dluží a toto se od ní právem očekává. 

Evropská unie – Cesta do otroctví

MICHAL ŠILHÁNEK

„Zřídka se stává, že by se svoboda jakéhokoli druhu ztratila celá naráz“ (David Hume) aneb věnováno eurofanatikům všech stran. Stejně tak jako Friedrich A. Hayek varoval před všude rozpínajícím se socialismem, tak dnes musíme varovat před všude rozpínající se Evropskou unií. Evropská unie se měla stát světovým konkurentem USA a dalších velkých mocností. Sledujeme-li situaci pozorně zjišťujeme, že se něco takového vůbec neděje. Proč tomu tak je? Dle mého názoru je odpovědí několik a myslím si, že jako určitá „příručka“ nám může posloužit právě Hayekova kniha "Cesta do otroctví". Říkáte si co má socialismus společného s EU? Více než si myslíte! Velká utopie. Tak zní název druhé kapitoly výše zmíněné knihy. Tak jako socialismus, absolutní rovnost, stejné platy tak i sjednocená Evropa tzv. Evropská supervelmoc je jednou velkou utopií. Socialisté se domnívají, že cesta k prosperitě vede jen přes silné zásahy státu do ekonomiky a  dlouhodobé plánování. Bude-li současné směřování pokračovat i nadále, domnívám se, že skončíme u onoho „nevyhnutelného“ plánování a dalších souvisejících jevů jako je postupná ztráta vlastní svobody. Politika Evropské unie v současné chvíli směřuje spíše k plánování a různým regulacím. Tak se ptám sám sebe co společného mají pojmy plánování a demokracie? Evropská unie přece není ústavem pro nesvéprávné občany. Každý ví, co je pro něj nejlepší.Evropská unie není na dobré cestě jak se stát konkurenceschopným světovým hráčem. V současné chvíli je otázka zda setrvat v EU nebo zvažovat odstoupení nasnadě. Přikláním se k postupnému rozpuštění EU. Nechť státy, které mezi sebou chtějí volně obchodovat, uzavřou smlouvy bilaterální či multilaterální. 

Těžká hodina proevropských intelektuálů

TOMÁŠ HAAS, PORADCE PREZIDENTA REPUBLIKY

Nemá to „proevropský intelek tuál“ lehké. Není to pro něho příjemná podívaná. O budoucnosti Evropy a o dalším osudu Evropské ústavy se začíná skutečně diskutovat dokonce i v Evropě. Podle bývalého německého presidenta  Roman Herzog   Unie vyústila v nepřehledný mix pravomocí a nejasných kompetencí. Varuje nás, že Evropská ústava, o jejímž „vzkříšení“ probíhá právě diskuse, neřeší ani evropské problémy, ani demokratický deficit Unie a ohrožuje samu podstatu demokracie členských států. President Klaus hovoří o stejných problémech a úskalích Evropské ústavy, Evropské unie a evropské i naší vlastní „domácí“ demokracie již léta. Snaží se vést dialog a diskusi k těmto zásadním otázkám.  Bohužel byla taková diskuse u nás odmítána a prohlašována za cosi nevítaného, nebezpečného a nepřijatelného. Jak si takovou diskusi představuje „proevropský intelektuál“ naznačil Jiří Pehe v článku "Hvězdné chvíle českých eurokverulantů" (Právo, 24.1.2007). Přesvědčuje nás, že jediným přijatelným postupem pro Českou republiku je neremcat a držet ústa a krok, jinak nás naši evropští partneři brzo pošlou na vedlejší kolej. A Klausovi a jeho článkům a projevům je podle něho nutno  nevěnovat přílišnou pozornost, jeho názory na adresu EU nikdo v Evropě nebere příliš vážně. Dejte si pozor, pane Herzogu, pane Klausi a další, můžete se vám stát, že většina „proevropských intektuálů“, bude vámi prostě unavena a nebude se jim zdát, že dává smysl s vámi polemizovat. 

 

 "Sjednocená Evropa je klasickým utopickým projektem, pomníkem marnivosti intelektuálů, programem, jehož nevyhnutelným údělem je krach..."  Margaret Thatcherová

Jednotná euro-historie

 JAN PETRŮJ, PORADCE PREZIDENTA REPUBLIKY

Evropští ministři školství budou zanedlouho diskutovat o společné učebnici dějepisu pro všechny členy EU. S touto novinkou přišla německá ministryně školství Anette Schavanová. A tak se můžeme těšit, že se našim ratolestem (pokud všechno dobře dopadne) dostane vzdělání dle zásad správného Evropanství. Jedna Unie, jedna  minulost, jedna učebnice. Vydání knihy budou předcházet jistě zajímavé okamžiky. Už samotné výběry jednotlivých názvů či délky kapitol z dějin 20. století budou pro žáky poučné. Doporučuji debatu historiků vysílat živě v odpolední čas, aby si dítka mohla uvědomit, jak vlastně všichni historici zemí EU mají na věc jednotný názor – ten EUropanský. Němec chce kapitoly o druhé světové válce poněkud zkrátit, Brit a Francouz zase prodloužit, v rohu místnosti sedícímu Čechovi všichni svorně vysvětlují, jak že to s tím Mnichovem vlastně bylo… Výklad pojmů bude celkem obsáhlý, vždyť vysvětlit, co a k čemu že je ta Společná zemědělská politika, Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci, kvóty, nařízení, směrnice a jejich implementace nebude vůbec jednoduché…Výsledek bude stát jistě za to. Pokud jednotná, standardizovaná euro-minulost uspěje, mnoho historických témat a otázek z hodin dějepisu zmizí. Naše ratolesti tak budou mít ve škole více volného času a zbude jim i nevyužitá mozková kapacita. Tento potenciál mohou zúročit ve studiu nějaké encyklopedie, kde si vyhledají a vtisknou v paměť význam slova absurdita. Budou ho ve svém životě euro-občana rozhodně potřebovat.

Jednotné evropské dějiny už tady jsou!

TOMÁŠ HAAS, PORADCE PREZIDENTA REPUBLIKY

Evropa se dnes už n ehlásí k čtyřem otcům Evropského hospodářského společnství (EHS), Konrádu Adenauerovi, Alcide de Gasperimu,  Robertu Schumanovi a Ludwigu Erhardtovi, ale prohlašuje za své"zakladatele" dva evropské federalisty - Jeana Monneta, francouzského socialistu a Altiera Spinelliho, italského komunistu, pro kterého byl celoživotní inspirací Stalin, a po kterém je pojmenována nová budova Evropského parlamentu. Nehlásí se už ani k EHS, ta je zapomenuta a nahrazena ideou Evropské integrace. Altiero Spinelli, se stal komunistou na konci prvé světové války, až do své smrti věřil že komunismus bude odpovědí na nacionalismus evropských států. Byl uvězněn Mussiliniho režimem a v roce 1943 na ostrově Ventotene sepsal tzv. Ventotene manifestv němž mj. vyjádřil přesvědčení:„Podniky s větším množstvím investovaného kapitálu, nebo větším množstvím zaměstnanců, a které mají dostatečný význam na to, aby mohly ovlivňovat rozhodování státních orgánů…  musí být znárodněny“.  „Soukromé vlastnictví musí být zrušeno, omezeno, upraveno, rozšířeno: podle situace a bez ohledu na princip. Linie v tomto směru může být lehce vložena do procesu formování evropského ekonomického života osvobozeného od nočních můr militarismu a národní byrokracie. Racionální myšlení musí nahradit iracionalitu dokonce i ve vědomí dělnické třídy“. Otázka, která musí být vyřešena jako první, jinak je pokrok jen pouhou iluzí, je definitivní zrušení rozdělení Evropy na národní, suverénní státy. Jo Leinen, ano, ten Leinen, který nás ujišťoval, že nám náš president vypráví pohádky, když „straší“ evropským superstátem,  prohlásil: „První evropská ústava je důležitým ale ne konečným krokem evropské integrace“.Evropská komisařka, Margot Wallström u příležitosti návštěvy v Terezíně pronesla projev, v němž pravila: "Příčinou druhé světové války jsme, jak říká paní komisařka, my všichni, všechny národy Evropy, Viníkem je naše "nacionalistická hrdost" a "mezinárodní rivalita v touze po bohatství a moci". Její projev by se mohl stát jednou z kapitol těch nových Evropských dějin.

Evropskou ústavní smlouvu nepotřebujeme

ONDŘEJ ŠLECHTA – AUTOR JE ŠÉFREDAKTOREM WWW.EPORTAL.CZ

Spolková republika Německo, která od počátku letošního roku předsedá Evropské unii, hodlá hrát roli jakéhosi „moderátora“ v procesu oživování tzv. evropské ústavy. Ústava je nejvyšším právním aktem suverénního státu. Chce-li Evropsk á unie skutečně ústavu, pak je evidentní, že se chce zároveň i stát jakýmsi„státem“. Různé mezinárodní organizace, ať jde o NATO, OSN, či třeba Červený kříž, jistě své dokumenty, popisující jejich činnost a poslání, mají, o ústavě se ovšem v tomto případě nedá mluvit. Měli bychom chtít, aby se EU stala „státem“? Pokud si myslíme, že je lepší, aby náš právní řád přímo podléhal neovlivnitelné evropské jurisdikci, pokud se chceme zbavit zbytků státní suverenity a zbytků oblastí, ve kterých mají naši volení zástupci „volnou ruku“, potom asi ano. Pak se ale nabízí otázka, jaký měly smysl desítky let bojů za svobodu a národní suverenitu, když se o tyto cenné věci dnes připravujeme sami, dobrovolně,„demokraticky“ (demokratickou cestou zrušil také demokracii např. Adolf Hitler). Stejně, jako byl odpor k socialistickému zřízení označován za nesmyslný, jeho nositelé označováni za zpátečníky a reakcionáře, existuje i dnes snaha kritické názory na současnou evropskou integraci karikovat, bagatelizovat a označovat za nesmyslné, protože „jednotná Evropa“ je přeci „historická nezbytnost“. Evropa rozhodně žádnou „ústavu“ nepotřebuje, protože její případné přijetí by znamenalo obrovský krok zpět. Našim cílem by měla být co největší decentralizace politické moci, protože jen ta skutečně odpovídá realitě evropského geopolitického prostoru a zájmu evropských národů. Jakákoli snaha přesouvat pravomoci jednotlivých národních vlád do jednoho centra znamená návrat k nedemokratickému rozhodování „shora“ nevolenou elitou a s tím si Evropa již několikrát prožila své. Poučí se tentokrát ? 

Brusel za nás již dnes dnes rozhoduje o všem

TOMÁŠ HAAS, PORADCE PREZIDENTA REPUBLIKY

Brusel za nás již dnes dnes rozhoduje o všem, od klíčových zákonů, které musí být v souladu s „legislativou Evropské unie“, až po závazné předpisy, které dokazují dojemnou péči Evropských byrokratů o každý detail výzdoby našich domovů - například ten, který, „S ohledem na Smlouvu o založení Evropském společenství“, stanovuje, jaká část těla keramické ovečky má být pokryta  „pleteninou, která představuje ovčí rouno“, kolik keramických ovčích nožiček zůstane viditelných, aby stále šlo o „výrobek z keramiky, který je v podstatě určený pro vnitřní výzdobu domovů“, a bylo úředně Bruselem potvrzeno, že „ nemá užitnou hodnotu a je zcela určen k okrasným účelům; není v podstatě určen k zábavě osob, a proto nemá povahu hraček.“Na mou duši nelžu, příslušné nařízení Evropské komise č. 1462/2006 můžete na vlastní oči spatřit na stránce

 http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/site/cs/oj/2006/l_272/l_27220061003cs00130014.pdf

i s fotografií regulované, ale šťastné, politicky korektní evropské ovečky – nehračky. Nehrajte si s ovečkou, není v podstatě určena k zábavě osob.

Jsou to paradoxy, pane Paroubek

Na pracovní návštěvě Dolního Ra kouska v St. Pöltenu prezident republiky Václav Klaus převzal od zemského hejtmana Erwina Prölla Cenu za evropskou regionální integraci - ERI Prix. V sídle Dolnorakouského zemskému domu se po té zapsal do Zlaté knihy Dolního Rakouska  v dolnorakouském zemském sněmu přednesl přednášku na téma: "Evropa rok po rozšíření - souč