Kulturně-hospodářská revue Fragmenty, XVIII. ročník, duben 2013. Děkujeme, že nás čtete již dlouhých osmnáct let.

Internetová podoba revue Fragmenty přešla po 18 letech své existence na nový systém prezentace. Zpočátku vycházela pouze tiskem, kopie tištěných verzí časopisu jsou k disposici v redakci. Články vyšlé do 1. května 2013 v její internetové podobě naleznete v tomto archivu.

Blahopřání revue Fragmenty J. Em. kardinálu Dominiku Dukovi k sedmdesátinám

J. Em. kardinál Dominik Duka oslaví 26. dubna 2013 své jubilejní sedmdesáté narozeniny. Redakce Fragmentů a Kulturní komise ČR mu chtěla pogratulovat na svých stránkách až v předvečer, ale zaměstnanci pražského arcibiskupství nás předešli. Dnes ráno na svátek sv. Vojtěcha po pravidelné ranní mši svaté v arcibiskupské kapli sv. Jana Křtitele na něj již čekalo několik desítek zaměstnanců s květinami, narozeninovým dortem a drobným pohoštěním. J. Em. Dominik Duka zaměstnancům za milé překvapení poděkoval a vzpomenul svatého Vojtěcha, kterého si právě připomněl na mši svaté slovy: Svatý Vojtěch se ve svém životě hlásil k hodnotám, kterým věřil i přes to, že byl nakonec vyhnán ze země. A tak buďme rádi, že my nemusíme nikam utíkat, ale můžeme se tu společně snažit o nějaké společné dílo.“ Na závěr ale všechny gratulanty s úsměvemn vybídl, aby se v životě neohlíželi jenom za svými pracovními povinnostmi, ale "mysleli také na to, aby jejich život nebyla jenom práce, ale aby měli čas reflektovat své aktivity, přátelství a to, co jim dělá radost.Generální vikář pražského arcibiskupství P. Michal Slavík poté kardinálu Dukovi předal za všechny zaměstnance společný dar – ročníkový koňak z roku narození Dominika Duky (1943), který byl v průběhu zrání promíchán i s mladšími ročníky, což se podepsalo i na jeho svěžesti, a meteostanici, aby mohl pan kardinál příští rok lépe předpovídat příchod jarních dnů. Kancléřka pražského arcibiskupství paní Kolářová popřála panu kardinálovi hodně trpělivosti, optimismu, aby dokázal mezi negativními zprávami, kterým musí čelit, vidět i kousek dobrého a aby dokázal i nadále ukazovat lidem, co je podstatné, tedy že je má rád. Přání všech zaměstnanců pak shrnula dlouholetá pracovnice arcibiskupství paní Bláhová: „Mám pana kardinála ráda, přeji mu hodně pomoci, síly a Pán Bůh ho chraň“. Pan kardinál si poté se zaměstnanci symbolicky připil na zdraví, vyjádřil naději, že mu bude nová meteostanice předpovídat jenom „samé hezké slunné dny a žádnou nepohodu“ a obešel shromážděné zaměstnance, aby se s nimi osobně pozdravil.

Co k tolika krásným a vřelým přáním může člověk dodat než to, že se s nimi ztotožňuje a přeje panu kardinálovi mnoho zdraví a sil do nelehké práce v příštích letech při kultivaci a morální obrodě našeho tolik zkoušeného a morálně tak poničeného národa. Ať mu v tom pomáhá Bůh a splní se mu všechny sny a tajná přání.

Za redakci revue Fragmenty Ivana Haslingerová, šéfredaktorka, a Jiří Pancíř, vydavatel.

Komunisté a socialisté chtějí zabránit odhalení všech zločinů komunismu

Tomáš Chalupa, místopředsedy ODS a ministr životního prostředí

Události, které se aktuálně dějí v ÚSTR, mají pod taktovkou komunistů a socialistů jeden cíl: ústav zcela decimovat a tím zabránit, aby byly naplno odhaleny všechny zločiny komunismu. Vlastní hříchy z minula vedou komunisty a mnohé socialisty k bezprecedentním útokům na tento ústav. Lze jen spekulovat, jakou roli v tom hraje skutečnost, že mnohé otázky z minulosti ještě nebyly odpovězeny, že mnoho dokumentů ještě nebylo probádáno a zveřejněno. Komunisté i mnozí socialisté se zřejmě ještě mají čeho obávat. Slova pana Dienstbiera jsou nehoráznost. Bojovat proti komunismu je úkol každého slušného člověka. Kdyby si pan Dienstbier na slušného člověka jen nehrál, tak by to věděl.

Pozn. red. Požadavek komunistů, aby byli při odhalování svých zločinů přítomni je stejný jako by si přáli být fašisté v Norimberku při vypracovávání žalob na ně za jejich zločiny.

Pokud je pro ČSSD nepřípustná politizace diskuze o dějinách, proč ji svými činy vyvolává?

Miroslava Němcová, předsedkyně Poslanecké sněmovny PČR a místopředsedkyně ODS

Pokud ČSSD tvrdí, že nechtěla připustit politizaci diskuze o dějinách české totalitní historie, musím se ptát, proč politizaci historie sama svými činy vyvolala? Pro odvolání ředitele ÚSTR nebyl jediný faktický důvod. Musím trvat na tom, že za jeho odvoláním je dohoda ČSSD s komunisty. Pokud dnes komunisti prostřednictvím ČSSD chtějí rozložit instituci, která má nestranně studovat nacistickou a komunistickou minulost naší země, mám velmi vážné obavy o budoucí osud země, o zničující dopad případné budoucí koalice komunistů a ČSSD na celostátní úrovni. Za takový vývoj přebírá ČSSD plnou zodpovědnost, ale ODS v žádném případě nebude nečinná. Použijeme všechny síly a všechny prostředky k tomu, abychom zabránili rozvracení Úřadu a zakrytí sítě členů StB a těch, kteří mají být před odhalením uchráněni. Jde o informace, které musí česká veřejnost mít k dispozici.

Na zrušení ÚSTRU mohou mít zájem jen ti, kteří se totalitních praktik nezříkají

Přemysl Sobotka, místopředseda Senátu PČR

Odvoláním ředitele ÚSTR Daniela Hermana se ČSSD snaží výrazně politizovat nezávislou instituci sloužící ke studiu totalitních režimů dvacátého století nacismu a komunismu. Jedná se fakticky o zpochybňování nezávislého bádání o naší totalitní minulosti. Pevně věřím, že ČSSD nedosáhne toho, aby shromažďování, evidence a studium dokumentů z totalitních dob bylo zastaveno. Šlo by o neodpustitelnou chybu směrem k naší budoucnosti a sebereflexi naší minulosti. A na tom mohou mít zájem jen ti, kteří se totalitních praktik nezříkají.

Rozdá pan prezident na Žofíně manažerské Oskary?

Ivana Haslingerová

V letošním roce se bude v pražském paláci Žofín konat již jubilejní 20. ročník nejprestižnější manažerské soutěže u nás, MANAŽER ROKU 2012 (dále jen MR). Oslavy budou probíhat od ranních hodin. Od 9 hodin začne mezinárodní odborná konference ČMA věnovaná především vazbě mezi vzděláním a výzkumem na jedné straně a na straně druhé konkurenceschopnosti podniků a tím celé naší země pod heslem "Vlak nám ujíždí, nenechme si ho ujet". Od jiných podnikatelských soutěží se soutěž MR liší tím, že hodnocení se nezakládá jen na metodách a výsledcích podniků, ale hlavně jde o osobnosti řídících manažerů. MR je soutěží pro ty manažery, kteří pro firmu jim svěřenou dělají víc, než jen své povinnosti. A když říkám víc, nemyslím tím jen seriózní vedení zaběhlého podniku, ale např. vytažení krachujícího podniku z červených čísel na osmimiliardové obraty či vybudování podniku s velkými zakázkami pro gigant Siemens z jednoho soustruhu ve stodole. Vím, o čem mluvím, s těmito a mnoha dalšími podobnými podnikateli jsme přinesli v minulých letech v naší revue Fragmenty rozhovory a na vlastní oči jsme viděli jejich nádherné podniky. Letos se manažeři na Žofín těší i proto, že doufají, že převezmou ceny z rukou hlavy státu Miloše Zemana.>>> 

Hlas Margaret Thatcherové v Evropě nesmírně chybí

Václav Klaus

Smrt Margaret Thatcherové je pro všechny stoupence svobody, demokracie, trhu a kapitalismu obrovskou ztrátou. Byla jednou z nejvýraznějších politických osobností poslední čtvrtiny 20. století a věřím, že plynutím času její jméno nebude ztrácet na významu. Věděl jsem už dávno, že její zdraví není v pořádku, ale když jsem ji v říjnu loňského roku posílal blahopřání k jejím 87. narozeninám a přál jsem jí „a happy birthday“, nepředpokládal jsem, že to bude z mé strany přání poslední. Velmi jsem si vážil toho, že jsem se s ní mohl v posledních 23 letech setkávat, vnímal jsem, jak jí ubývá sil, ale vždy z jejích slov zazněla ona stará dobrá „Lady Thatcher“. Říkalo se jí „železná dáma“, ale ona byla železná pouze v politice a ideologii. Jinak byla velmi milým, přátelským, pozorným a naslouchajícím člověkem. Politiku, kterou prováděla ve Velké Británii, jsme považovali za vzor hodný následování, a proto byla naše (často moje) politika považována za „thatcheristickou“. Myslím, že to cítila i ona a tomu, co jsme před dvěma desetiletími dělali ve snaze zbavit se dědictví komunismu, vždy vyjadřovala podporu. Toho jsme si vážili a považovali to za vyznamenání. V dnešní době Margaret Thatcherová v Evropě nesmírně chybí. Současný evropský ekonomický a sociální systém, který se v posledních letech stává stále více a více „antithatcherovský“, je přesně tím, proti čemu ona, jako první žena v historii na postu britského premiéra, od konce 70. let bojovala. Její hlas nesmírně chybí i v dnešní diskusi o evropské integraci. Mnozí z nás nezapomeneme na její slavný projev v belgických Bruggách, kdy jasně řekla, že potlačování národních států a koncentrace moci v Bruselu Evropu zničí. Je na nás, abychom na její slova nikdy nezapomínali.

Margaret Thatcherová byla vynikající osobností, svými postoji přispěla k pádu železné opony

Premiér Petr Nečas

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

S hlubokým zármutkem jsem přijal dnes 8. dubna 2013 zprávu o odchodu dlouholeté ministerské předsedkyně Spojeného království Velké Británie a Severního Irska Margaret Thatcherové. Baronka Thatcherová byla vynikající osobností nejen britského národa, ale svými pevnými a zásadovými postoji přispěla k pádu železné opony. Její myšlenky byly pro mnohé země inspirací při budování demokratické společnosti. Jasný politický a společenský odkaz Margaret Thatcherové spatřuji v tom, že v ekonomicky a politicky obtížných dobách je více než kdy jindy zapotřebí činit kroky z okamžitého hlediska málo populární, ale z hlediska dlouhodobé perspektivy naprosto nezbytné. Baronka Thatcherová patřila bezpochyby k nejvýraznějším osobnostem, jaké Evropa po druhé světové válce měla a jejím odchodem ztrácí kontinent silný zdroj nesmírně pozitivní inspirace. Spolu s občany České republiky si uchovám vzpomínky na Margaret Thatcherovou také jako první ministerskou předsedkyni Spojeného království, která navštívila naši zemi.

Lidé jako baronka Thatcherová neumírají

Ivana Haslingerová

Když jsem otevřela po návratu z tiskové konference Manažerské asociace zprávu pana premiéra o smrti baronky Thatcherové naprosto jsem zkameněla a jediné co mi vytanulo na mysli bylo: Konec epochy, konec snu o budování lepšího světa. K vyjádření pana premiéra není co dodat. Vyjadřuje vše, co cítím. Odešel největší státník Evropy minuléjho století. Osobně jsem se setkala s paní premiérkou při slavnostním odhalení Churchilova pomníku před budovou vysoké školy ekonomické v Praze. Nalezla jsem již takřka historické snímky ze 17. listopadu 1999 a použila je k ilustraci toho, jak tato dáma jednala a kdo jí stál zato, že vážila cestu do cizí země jen aby byla u takové události. Věřím, že jí Bůh za její práci nejen pro Velkou Británii, ale pro celou Evropu odmění měrou vrchovatou. Lidé jako byla baronka Thatcherová neumírají, ti zůstávají navždy v srdcích nás všech i budoucích generací.>>>

Odešla ikona světové pravice

Petr Paulczynski

Světem zahýbalo úmrtí ikony světové pravicové politiky baronky Margaret Thatcherové. Ta událost je tak světodějná, že dokonce Václav Klaus promluvil v našívaší ČT, což nepamatuji. A protože událost komentoval už kdekdo, vzdám hold této dámě částí jejích výroků, které ji charakterizují lépe než tisíc slov.
O svém úkolu v politice: Můj úkol je zastavit rudnutí Británie.
O své motivaci v politice: Nesnesu vidět Británii, jak upadá. Prostě nesnesu.... 
O svém úkolu v premiérském křesle: Nastoupila jsem do úřadu s jedním cílem: změnit Británii ze závislé společnosti na samostatnou. Ze země, kde se říká "dej mi to", na zemi, v níž platí "udělej si to sám". Kde platí "vstanu a jdu" místo "zůstanu sedět a počkám si".
O své ekonomické politice: Moje ekonomická politika není založena na nějaké teorii, ale na věcech, s nimiž jsem já a miliony dalších lidí vyrostla: poctivá odměna za poctivou každodenní práci, nežít na dluh, myslet na horší zítřky, splácet včas účty, podporovat policii.
O stávce horníků: Musím říct, že to, čemu čelíme, je pokus nahradit vládu práva vládou davu, a tento pokus nesmí uspět. Máme co do činění s lidmi, kteří používají násilí a vydírání, aby si vymohli svou vůli na druhých, kteří s nimi nesouhlasí. Vláda práva musí zvítězit nad vládou davu.
O socialismu: Problém se socialismem spočívá v tom, že ani peněženky těch druhých nejsou bezedné.
O Evropě: V průběhu mého života všechny problémy přišly z kontinentální Evropy a všechna řešení od anglicky mluvících národů v celém světě.
O platbách do evropské kasy: Chci zpátky svoje peníze.
O válce a míru: Na každého idealistického pacifistu, který se zřekne práva na sebeobranu kvůli světu beze zbraní, připadá minimálně jeden válečník dychtivý zneužít jeho dobrých úmyslů.
O politické popularitě: Jestli jste se rozhodli být v politice populární, budete kdykoli ochotni přistoupit na jakýkoli kompromis. A nedosáhnete ničeho.
O sjednocení Německa: Porazili jsme Němce dvakrát a teď jsou tu zase zpátky.
O trestu smrti: Osobně jsem vždy hlasovala pro trest smrti, protože věřím, že lidé, kteří jsou připraveni zabít druhé, se zbavují vlastního práva na život.
Popřejme paní baronce lehké odpočinutí.

Margaret Thatcherové patří dík za rozhodující podíl na porážce komunistického impéria

Jan Zahradil, předseda klubu ODS v Evropském parlamentu a první místopředseda Evropských konzervativců a reformistů

V osobě Margaret Thatcherové dnes odešla jedna z největších osobností dvacátého století. Především my, obyvatelé zemí bývalého sovětského bloku, bychom měli být této velké ženě vděčni za její rozhodující podíl na porážce komunistického impéria.
Margaret Thatcherová dodnes představuje i zásadní inspiraci ve vztahu k evropské integraci, ve které chtěla vidět zejména prostor svobody, volného trhu a spolupráce suverénních členských států. Její evropská vize ovlivnila od počátku a i nadále ovlivňuje Občanskou demokratickou stranu, která je právě proto již dlouhodobě nejbližším evropským partnerem britských konzervativců.

Petr Hájek vyzval ke kontrarevoluci

Ivana HAslingerová

Právě v den, kdy přijel na Hrad protektor Portugalec José Manuel Durão Barroso a kdy začal fungovat nový časopis protiproud.cz, vyzval na Novotného lávce v Praze bývalý vicekancléř prezidenta republiky Václava Klause a nynější šéf pro média a kulturu v jeho Institutu Petr Hájek přítomné posluchače ke kontrarevoluci.

"Jsme na prahu kontrarevoluce.  Vítězná socialistická revoluce dosáhla svých dalších met vztyčením vlajky s pěticípími hvězdami na Hradě a podepsáním stabilizačního paktu. Valí se na nás jedna prohra za druhou. Zdá se, že nemáme důvod být optimisty. Přesto se nesmíme nechat zlomit, ale musíme začít proti tomu něco dělat. Musíme vyhlásit tomu všemu kontrarevoluci!" hřměl Petr Hájek

Lepší overturu než příjezd maoisty a nyní europeisty a šéfa evropské vlády Barrosa nemohl ke svému vystoupen vystoupení na přednášce, kterou pořádala Společnost pro kulturní identitu - Lipový kříž, mít. Nálada v pravicově laděném publiku  v předvečer vztyčení protektorátní vlajky následujícího dne 3. března 2013 nad sídlem našich panovníků a symbolem naší státnosti byla opravdu více než revoluční. A projev zaníceného vlastence Petra Hájka vše jen podtrhl. Člověk je zamřížován obavami a strachy z toho, že systém, který mu nabízí i mnoho výhod, ztrácí. Uvízne v něm, je tělem vyzýván, aby bloudil, a pak se zavřou dveře a on už bojovat nemůže, pokud se nevtátí do citadely svého srdce. Jediná schůdná cesta ověřená mnohatisíciletou zkušeností je uvnitř člověka. Aby se mohl člověk stát kandidátem svobodného člověka, musí se hluboce vrátit k sobě. Musí nalézt vnitřní svobodu. Křesťané této svobodě říkají Bůh. Každý má svou cestu k Bohu nastavenu tak, jak ji má. Pokud ho nalezne, je na startovní pozici k tomu, aby se osvobodil od systému, může se stát proto kontrarevolucionářem. Člověk, který tuto cestu odmítne, se nemůže osvobodit. Nemůže se stát kontrarevolucionářem, i kdyby se zbláznil. Žádná strana, ani liberální nemůže být proti systému, protože zůstává v něm. Lidé nešťastní a frustrovaní reálně něco očekávají. Stranu, vůdce, vizi. Jsou tak v  nejdokonalejší pozici, jakou systém potřebuje. Jsou manipulovatelní. To vše se odehrává uvnitř systému. Svobodný člověk je naopak přesvědčen, že on sám musí  vytvářet něco pro tyto lidi. Svobodný člověk ví, že jakékoliv očekávání čehokoliv je čekání na falešného mesiáše. Čekat totiž může na jedinou realitu, o níž ví, na opětovný příchod Krista. Osvobození je, nečekat NIC, nepředpokládat, že se stane něco, k čemu se přidám. Zdálo by se z toho, že politika je nepoužitelná. Je tomu ale naopak. Ta je nástrojem a nástroje nejsou systém. Ty jsou do něj jen vtaženy. Kontrarevolucí se chce Petr Hájek vrátit k demokracii a jejím institucím, jaké zde byly na počátku devadesátých let a které jsou dnes již povětšině nedemokratické. Vrátit se k demokracii opravdové, ne k té, v níž žijeme dnes, k té, kterou nahradila neomezená vláda médií a s nimi propojených elit. Většinová volba bude pak krokem k něčemu dalšímu. K budování demokratického moderního státu třetího tisíciletí. V žádném případě ne k budování státu se socialismem minulého století. >>>

Kam jsme se dostali? Ztratili jsme rozum?

Marie Knížáková

Nikdy jsem s panem Zemanem nemluvila, stála jsem opodál a pozorovala jeho jednání. Když bývalý ministr kultury Pavel Dostál jmenoval mého muže do funkce generálního ředitele NG, řekl mu Miloš Zeman ...bude-li z toho nějaký průšvih, tak letíš...  Nakonec se Pavlu Dostálovi dostalo zadostiučinění, když mu  pan Zeman později sdělil, že udělal dobře, když Knížáka jmenoval ředitelem. Můj muž kdysi napsal „stane-li se Miloš Zeman předsedou vlády, emigruji.“ Ocenila jsem, když Zeman přišel do Národní galerie a nebyl uražený slovy mého muže. Dovedl ocenit dobrou práci. A když se později, kdy Miloš Zeman už sídlil na Vysočině, potkali, třeba na Klausových narozeninách, tak Zeman volal místo pozdravu: kontraverzní Zeman zdraví kontraverzního Knížáka. Ve funkci prezidenta se mě však Miloš Zeman jeví jako opilý mocí. Místo, aby vážil každý krok, chová se jak „utržený ze řetězu“.  Jeho krátký kabátek, nahrbená záda, kymácivý krok a nejisté pohledy při vojenské přehlídce mě nepřesvědčili o tom, že jde hrdý a statečný člověk, který bude reprezentovat náš národ. Vím, že si ho náš lid zvolil, nebylo jiné řešení, z kandidátů byl asi opravdu nejpřijatelnější. I to o něčem vypovídá. Mým quasi selským rozumem se domnívám, že nejsme, a dlouho nebudeme připraveni, sami si zvolit hlavu státu. O Václavu Klausovi se říkalo, že je arogantní, ale opak byl pravdou. Byl bystrý, hrdý, krásně chodil a byl rozvážný. Miloš Zeman se líbá na potkání jako to dělali komunističtí  státníci za totality. Nenávidím tato srovnávání,  ale bylo mi to vždycky odporné. Neznala jsem dlouho syny V. Klause, ale zato prezentace dcery pana Zemana byla skutečně neobvyklá. Za to, že mu pomáhala v agitaci stačilo jí v euforii představit a poděkovat a ne z ní dělat „první slečnu státu"! To, jak bojoval Václav Klaus za naši zemi není ještě dostatečně oceněno. Šlo mu skutečně o to, aby zemi ochránil, o tom není pochyb. Nakonec si vysloužil nařčení z velezrady. Kam jsme se dostali? Ztratili jsme rozum?>>>

Pane Obamo, uskutečněte svou vizi o světě bez jaderných zbraní

Pavel König

 

Skupina členů parlamentů členských států NATO se obrátila dopisem na prezidenta Spojených států amerických Baracka Obamu. Vyjadřují v něm svou podporu americkému prezidentovi v jeho úsilí o jaderné odzbrojení ve světě. Iniciativa vznikla v Praze při příležitosti čtvrtého výročí Obamova průlomového pražského projevu na téma jaderného odzbrojení z  5. dubna 2009 z podnětu první místopředsedkyně Senátu Parlamentu ČR Aleny Gajdůškové a ve spolupráci s celosvětovou sítí Členové parlamentů za nešíření jaderných zbraní a jaderné odzbrojení (PNND).

„Obamova výzva před čtyřmi lety v Praze nastartovala novou epochu nahlížení mírového vývoje světa. Také za to byl americký prezident oceněn udělením Nobelovy ceny míru. Ale ani nejmocnější muž světa nedokáže takto významnou změnu navodit sám, bez toho, že by měl podporu mnoha dalších lidí. My se hrdě hlásíme k tomu, že nová vize světa byla vyřčena právě v našem městě, a proto považuji za naši povinnost vizi mírové budoucnosti, světa bez jaderných zbraní, podpořit právě z Prahy,“ řekla iniciátorka iniciativy Alena Gajdůšková.

Své podpisy pod dopis připojilo 39 členů parlamentů z České republiky a z deseti dalších členských států NATO Belgie, Dánska, Estonska, Islandu, Kanady, Maďarska, Německa, Norska, Slovenska a Velké Británie. Dopis podepsalo devět českých senátorů a poslanců. Členové parlamentů v dopise oceňují Obamův projev jako vizi světa bez jaderných zbraní, která dala novou naději všem, kdo usilují o lepší budoucnost lidstva. Tato vize podle nich odemkla dveře ke světu bez těch nejničivějších zbraní, které lidstvo kdy vidělo – zbraní, které B. Obama ve svém pražském projevu nazval „nejnebezpečnějším dědictvím studené války“. „Jako členové parlamentů ze zemí NATO si ceníme závazku Spojených států podporovat bezpečnost svých spojenců a uznáváme jejich významnou roli v této oblasti. Vzhledem k vyhlídkám na další šíření jaderných zbraní, riziku, že by jaderná zbraň mohla být použita nestátními aktéry, a nástupu nových bezpečnostních výzev vyžadujících globální spolupráci, je čím dál jasnější, že jaderný status quo je neudržitelný a že dosáhnout světa bez jaderných zbraní se stalo naléhavou potřebou. Proto vítáme, že se NATO ve své strategické doktríně zavázalo k „vytvoření podmínek pro svět bez jaderných zbraní“, a společně s našimi vládami budeme pracovat na tom, abychom vydláždili cestu k tomuto cíli podporou mechanismů a kroků v rámci NATO směřujících k dosažení bezpečnosti bez jaderných zbraní,“ ujišťují B. Obamu signatáři dopisu.>>>

Po hákovém kříži vlají nad Hradem zlaté pěticípky

Ivana Haslingerová

Sídlo hlavy státu je prvním místem svrchovanosti a svébytnosti země a státní vlajka vlající nad ním je známkou národní hrdosti a svébytnosti země. Vyvěšení cizí vlajky nad sídlem hlavy státu znamená vazalství a podřízenost, a to nejen státu, ale i prezidenta republiky. To dobře věděl říšský kancléř Adolf Hitler. Pod hrozbou vyhlášení války docílil toho, že na Hradem jednou jedinkrát od vzniku samostatné republiky v roce 1918 vlála jako symbol jeho vítěství - německé okupace za protektorátu Čechy a Morava jeho vlajka. Symbolické bylo, že ji vyvěšoval osobně společně s našim tehdejším panem presidentem, a vydal dokonce na známkách svůj obraz, jak se dívá z okna Hradu na pokořené Čechy a Moravany, aby ho mohl hrdě rozesílat po světě. Nebyl to hlupák a věděl, co to znamená! Nikdo jiný, ani Brežněv ani Stalin si takové pokoření vazalských národů nedovolili. Pouze při státních svátcích se povinně vyvěšovaly československé a sovětské vlaječky.

Hitler věděl, že vlajka státu vlající nad sídlem hlavy státu je symbolem vyjádření národní hrdosti. Je symbolem toho, že vlaje nad hlavou státu, která není nikomu jinému podřízena. Vyvěšení vlajky cizí mocnosti dává jasně najevo podřízenost a ztrátu národní hrdosti. Znamená ztrátu samostatnosti a předání pravomoci prezidenta do rukou protektora cizí mocnosti.

Slavná známka Adolfa Hitlera shlížejícího na Prahu z Pražského hradu.

Věděl, že právě tím nás pokoří a celému světu dá najevo, že jsme se stali jeho poslušnými vazaly. Proto také tolik usiloval o její vyvěšení a stálo ho to opravdu nemalé úsilí. V knize Norimberský proces je popsáno, jak Göring před smrtí vzpomínal, jak tu osudovou noc, kdy jsme se stali protektorátem Čech a Moravy, řval Hitler v Berlíně na chudáka nemocného prezidenta Háchu, že jinak ráno vtrhne do Čech jeho armáda, až nakonec tento zkolaboval a všichni kolemstojící se lekli, že zemře před jejich očima na srdeční selhání. Nakonec že ho vzkřísili a měli radost, že Hácha kapituloval. Přesto mu ani toto někteří dodnes neodpustili a což teprve, co řekne historie o panu Zemanovi. Ono je jiné dovolit tuto potupu pod pohrůžkou krveprolití a ztráty mnoha lidských životů, pod hrozbou děl a samopalů, než dobrovolně pozvat protektora a přímo žádat, aby byl této potupy národa přítomen osobně. Státní vlajka je známkou národní hrdosti a hrdé státy nedopustí, aby nad sídlem jejich hlav států vlála cizí vlajka. Buckinghamský palác, Elysejský palác, sídlo švédského krále a Královský palác v Madridu jsou toho dokladem. Hlava Francie a dalších evropských států dokazují, že nejsou servilní rozpadajícímu se spolku EU. Že nejsou gubernií EU. Pražský hrad se gubernií EU, bohužel, dne 3. dubna 2013 stal. A to bez boje a na kolenou. A naši politici k tomu do jednoho zbaběle přihlíželi ze svých pracoven a neměli ani tolik cti a hrdosti v těle, aby přišli podpořit protestující mimoparlamentní strany (Svobodné, Solidaritu), sdružení (DOST) a další Pražany, kteří se snažili protektora Barrosu vypískat z Hradu ven. A co víc, náš pan ministr zahraničí dokonce litoval, že se té velké slávy nemohl osobně účastnit. To by, pane, Jan Masaryk koukal!>>>

Omluví se Senát Václavu Klausovi? aneb Amnestie pro 38 politických ignorantů

Petr Štěpánek

Tuhle se mě jeden internetový server dotázal, zda je na místě, aby ti, kteří podali žalobu na prezidenta republiky pro velezradu, zvážili, zda mají dál působit ve veřejných funkcích, jak požaduje premiér Petr Nečas.

Odpověděl jsem, že když je někdo takový politický ignorant, že nechápe, že žalovat prezidenta pro velezradu není jako jít si koupit do krámu housku, nedělám si nejmenší iluze, že pochopí apel, že za svoji nebetyčnou hloupost by měl následně nést nějaké následky. A dodal jsem, že rozum zůstává stát, že takovýto "materiál", ve kterém se snoubí neodpovědnost, samolibost a hloupost, rozhoduje o zákonech téhle země. Další otázka zněla, zda by se Senát měl Václavu Klausovi omluvit, o což chce usilovat senátor Jaroslav Kubera, a zda by se v té souvislosti měla dočkat oživení myšlenka na propůjčení Řádu bílého lva a Řádu Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy bývalému prezidentovi. Moje odpověď: Nedělám si nejmenší iluzi, že politické těleso, ve kterém zasedá tak velké procento poťouchlých ignorantů, je něčeho takového schopno. I když by to bylo na místě. Václav Klaus je zdaleka nejvýznamnější politik naší polistopadové éry a jeho zásluha o náš demokratický systém je nedocenitelná. Kdo jiný si takové symbolické ocenění více zaslouží? Poslední dotaz zněl, zda odmítnutí Ústavního soudu zabývat se velezradou není pro Václava Klause nevýhodné, protože nedostane možnost se od těch pěti bodů žaloby očistit.Moje odpověď: Samozřejmě, že by bylo lepší, kdyby Ústavní soud věc projednal meritorně a celou tu chaboučkou konstrukci údajné velezrady rozcupoval na kousky. Jenže procedurální pravidla prostě platí, takže těžko lze "meritorně" řešit odvolání prezidenta, který už prezidentem není. Co ÚS učinit mohl, je, že by nad rámec svého pouze procedurálního rozhodnutí připojil doušku o neadekvátnosti celé té senátní trapárny.>>>

Podpořte petici proti ESM

ivana Haslingerová

Prezident Miloš Zeman hodlá 3. dubna 2013 za přítomnosti předsedy Evropské komise Manuela Barrosa vyvěsit na Pražském hradě protektorátní "vlajku" Evropské unie. Ale kdyby jen to. I když i to stačí, protože poprvé od doby Německého protektorátu bude nad symbolem naší státnosti, Pražskýcm hradem, vlát cizí vlajka cizí mocnosti. Při té příležitosti prý hodlá také dokončit ratifikaci změny článku č. 136 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU). Jde o záchranný fond finanční pomoci pro země platící eurem, který by měl nahradit dočasná řešení, jimiž jsou Evropský nástroj finanční stability (EFSF), anglicky European Financial Stability Facility) a Evropský mechanismus finanční stabilizace (EFSM, anglicky European Financial Stabilisation Mechanism). Nástroj bude moci přímo rekapitalizovat banky v potížích, aby se nemohlo dál zvyšovat zadlužení daného státu. Zní to slibně, ale pozor! Podmínkou ale je vytvoření nového bankovního dohledu, který by měl dát vyšší pravomoci Evropské centrální bance. Fond bude moci nakupovat dluhy států, aby snížil sazby na trzích a bude si také moci na trzích půjčovat peníze. Laicky a srozumitelně řečeno, jde o vytvoření Evropského ministerstva financi s jednou centrální bankou.  Není divu, že špičkoví ekonomové nad tím lomí rukama. „Představte si, že podepíšete bianko směnku, do které kdokoli může vepsat libovolnou částku. A teď si představte, že jich podepíšete do zásoby celý štos a věnujete je někomu cizímu,“ říká o ESM ekonom Pavel Kohout. Slovenský poslanec Jozef Kollár„Zápasíme o každý milion eur a na druhé straně celý roční příjem státního rozpočtu Slovenska dáme do podoby závazků EFSF a ESM. To je ekonomická vlastizrada. Až se vystavené záruky stanou splatnými, v tu ránu už to nebudou garance, ale reálné peníze, které poputují do Bruselu. To bude den, kdy i občané pochopí, že vláda bude muset zvednout DPH, daně z příjmu, spotřební daně, daně z nemovitostí, aby dokázala nakrmit rozpočet a posílat peníze do Bruselu.“

Jediné, co můžeme jako občané podhradí udělat, je proti oběma událostem protestovat. Svobodní i Akce DOST plánují protestní akce na Hradčanském náměstí a proti podepsání změny článku 136 Lisabonské smlouvy Svobodní vydali petici petice proti ESM. Každý komu je drahá státní suverenita a nechce se dostat do situace, že budeme zachraňovat svými penězi megalomanský projekt eurozóny vedoucí ke krachům stítů, které mu podlehli by měl přijít podpořit 3.března v 10:30 hodin protestující na Hradčanské náměstí a pokud nemůže z vážných důvodů přijít, tak alespoň připojit podpis pod petici.

 
Krásné svátky velikonoční plné Božího požehnání, víry a naděje
Vám přejí
za redakci revue Fragmenty
Ivana Haslingerová a Jiří Pancíř

Velikonoční tajemství kříže a zmrtvýchvstání Krista skrývá  v sobě dvě radostné zvěsti:  svou smrtí Kristus osvobodil lidstvo od hříchu, svým vzkříšením zvítězil nad smrtí a zjednal těm, kteří v něj uvěří, přístup k novému životu. Svou smrtí jejich smrt zničil a zmrtvýchvstáním obnovil pro ně život věčný. Boží plán spásy byl tak jednou provždy splněn výkupnou smrtí Ježíše Krista, Božího Syna. Ten, který se vrátil z říše zemřelýcha jasně zazářil lidskému rodu: Ježíš Kristus žije a kraluje na věky věků. Amen.

 

Útok na kyperské střadatele je špatnou zprávou pro celou EU

 Jan Zahradil, předseda europoslaneckého klubu ODS

Jednorázové zdanění bankovních vkladů, které kyperské vládě uložila eurozóna výměnou za záchranu před bankrotem, představuje nebezpečný precedens. Tento krok zároveň ohrožuje elementární důvěru občanů v instituce a pověst celé Evropské unie. To, co Kypru nařídili ministři financí eurozóny - tedy jednorázově obrat všechny majitele bankovního účtu až o deset procent jejich vkladů - sice ještě není přímo znárodnění, ale velice se to tomu blíží. Jde o bezprecedentní útok na úspory soukromých střadatelů i jednotlivých firem nebo společností a já to považuji za nešťastné. Ať už nakonec vláda a parlament nátlaku podlehnou nebo ne, bude mít tento krok velmi špatné důsledky pro mezinárodní pověst Evropské unie. Zcela nečekané zdanění vkladů je také významným signálem pro Českou republiku. Po této zkušenosti bychom si měli důkladně rozmyslet, jestli vůbec chceme do eurozóny vstoupit. Měnová unie už dnes předepisuje svým členům státní rozpočty a nutí je platit dluhy za ostatní. A jak vidíme, může dojít na naše bankovní účty, kterými zaplatíme za rozpočtově neodpovědnou vládu.

Odmítám rovněž stupňující se útoky na různorodost daňových systémů v Evropské unii. Zvláště v posledních letech vidíme silné tlaky na daňovou harmonizaci Evropy, za kterou stojí především snaha daně zvýšit a eliminovat konkurenci. Své by mohli vyprávět Irové, jejichž nízká firemní daň láká do Irska investory a je proto trnem v oku řady evropských vlád. Tvrdím, že jedním ze základních práv každého státu je určovat si své vlastní daňové zákonodárství, které nemůže být řízeno na úrovni Evropské unie.

Cyprus – najhlúpejšie a najnebezpečnejšie rozhodnutie eurozóny

Richard Sulík

To, čo sa udialo posledné dni na Cypre, je názorná ukážka, ako zlikvidovať Euro. Že v Bruseli rozhoduje partička politikov bez štipky zodpovednosti, je známe už dlho. Že spravia takto fatálne rozhodnutie, predsa len prekvapuje.Čo sa vlastne stalo? Ako je známe, Cyprus je daňový raj a už roky sa tam prepierajú veľké množstvá peňazí. Maličký Cyprus s menej ako jedným miliónom obyvateľov je zároveň najväčším investorom v Rusku a myslím, že to hovorí za všetko.Práve preto je záchrana Cypru tak ošemetná. Je zrejmé, že sa budú zachraňovať aj peniaze ruskej mafie, slovenských oligarchov a pod. Len sa nevie presne koľko. A tak vymysleli bruselskí politici (viem, toto označenie je trochu vágne, no zrazu sa ako pôvodca tohto skvelého nápadu nik nehlási), že zavedú jednorazovú daň z vkladov. V skutočnosti sa nejedná o daň. Daň je totiž platba, ktorá ide do rozpočtu tomu, kto ju uzákonil a je známa vopred. Daň nesmie byť retroaktívna a daň je platba neúčelová. V skutočnosti sa jedná o znárodnenie časti úspor. Všetkých, aj tej babičky, ktorá si celý život šetrila na dôchodok. Možno si súdruhovia z Bruselu nevšimli, že časy kolektívnej viny sú za nami. Práve vám postál rozum? Nič si z toho nerobte, nachádzate s v eurozóne. Zobrať niekomu neohlásene 10% z jeho úspor, či spraviť znárodnenie, aké Slovensko zažilo vo februári 1948, je v podstate to isté, rozdiel je len v percentách. O to horšie, že vklady sú v celej eurozóne, vrátane Cypru, garantované do 100 tisíc eur Ako len mohli ministri financií urobiť túto megahlúposť a dôveru v našu spoločnú menu takto podkopať. To, čo za posledné dni predviedla eurozóna, je niečo strašidelné aj z iného dôvodu: namiesto toho, aby na zlé investície doplatili investori a na zlé hospodárenie doplatili akcionári bánk (a manažment), mali doplatiť sporitelia. Nik sa nebude čudovať, keď si obyvatelia Španielska či Talianska začnú vyberať peniaze, meniť ich na iné meny ako euro a ukladať do bánk mimo eurozóny. Ako náhle otvoria na Cypre banky, vyberú si všetci sporitelia svoje úspory. Takto masívne poškodiť euro, otriasť dôverou a zároveň vyvolať paniku, to sa len tak ľahko nevidí.. Zlikvidovať grécku ekonomiku trvalo „záchrancom" tri roky, na Cypre to týmto tempom zvládnu za tri týždne. >>>

Americký pokus o vyšachování Klause

 Adam B. Bartoš 

Několik senátorů-nešťastníků se nechalo zmanipulovat k podpoře žaloby na prezidenta Václava Klause. Viní ho z velezrady nejen kvůli jím vyhlášené amnestii. Neuvědomují si, že se sami tím však dopouštějí vlastizrady - stali se součástí americké zpravodajsko-mediální hry a jednají proti zájmům této země. Žaloba na Václava Klause je jedním z nejnovějších projektů pravdolásky a v tomto smyslu tedy není ničím novým, převratným a pozoruhodným. Za celou iniciativou stojí "miliardář a mecenáš" Karel Janeček, který je podle mne - který se pozorováním jeho aktivit dlouhodobě zabývám - s největší pravděpodobností americkým agentem. K výše zmíněnému tvrzení o tom, že Janeček hájí v ČR americké zájmy, mne vede i analýza toho, s kým Janeček udržuje přátelské vztahy a proti komu naopak vystupuje. V případě prvním se jedná v zásadě vždy o ty politiky a ty politické kruhy a frakce, případně podnikatelské subjekty, které mají blízko k USA. V případě druhém jde o Václava Klause a jeho spojence. Příkladem Janečkových souputníků je Jan Švejnar, Vladimír Dlouhý, Zdeněk Tůma, Andrej Babiš , Sobotkovačást ČSSD a lidé, kteří jsou spolu s Jiřím Pehem v proamerickém rockefellerovském think-tanku CESTA, dále Karel Randák, proamerický Jiří Pospíšil a stejně proamerická Lenka Bradáčová, Čechoameričan Vladimír Licha mnozí další. Janeček má též blízko k Bakalovi. Zkoumáme-li naopak, koho Janeček nesnáší a proti komu nejvíce vystupuje, pak jsou to lidé kolem Václava Klause (který je Bakalovým úhlavním nepřítelem).  Ve svých vystoupeních stále dokola napadá konkrétní politiky, převážně politiky ODS  blízké Václavu Klausovi. Jmenovitě Pavla Béma. Janečkovým pomocníkem v nejnovějším boji proti prezidentovi je senátor za ČSSD, v Americe narozený a americké občanství vlastnící Jiří Dienstbier, který jako jediný z ČSSD před i po prezidentských volbách plival na Miloše Zemana a podporoval kandidáta Bilderbergu Karla Schwarzenberga. Jde o to, odklonit pozornost od nadnárodních elit k domácím kmotrům a zároveň tyto domácí kmotry zničit a posílit na jejich úkor vliv nadnárodních elit. Současný útok na Klause je motivován podobnými zájmy a vychází ze stejného zednářsko-finančnického doupěte, jen jména některých figurek-aktérů se změnila. Žaloba na Václava Klause, u které jsem se snažil prokázat její americké pozadí, je sprostým vměšováním USA do vnitřních záležitostí České republiky.  Proto by se politici, především senátoři, měli zamyslet, komu svým krátkozrakým postojem slouží. Možná by jim někdo měl říci, že když "občan ČR ve spojení s cizí mocí nebo s cizím činitelem spáchá trestný čin rozvracení republiky" (pod kterým se míní například úmyslné rozvrácení ústavního zřízení), lze tento čin klasifikovat jako  "vlastizradu". Tedy ne Klausova amnestie, na jejíž vyhlášení má prezident z Ústavy pravomoc a nemusí ji nikomu vysvětlovat ani se za ni nikomu zodpovídat, ale jejich počínání (účastenství na cizími státními příslušníky organizovaném útoku vůči prezidentu republiky) je možné označit jako vlastizrádné.>>>

Odmítám politizaci Opencard ze strany Michala Haška a Karla Březiny

Petr Nečas, premiér a předseda ODS

Pan primátor Prahy Bohuslav Svoboda má moji plnou podporu. Osobně mne ujistil, že ve věci schvalování smluv ohledně Opencard neexistují žádné pochybnosti a obvinění rady není postaveno na reálných argumentech. Odmítám politizaci ze strany Michala Haška a bývalého náměstka pražského primátora Karla Březiny. Měli by si zamést před vlastním prahem. O poměrech v pražské sociální demokracii nejlépe vypovídá tvrdá kritika Jiřího Dienstbiera, a není žádným tajemstvím, že Michal Hašek patří mezi její spojence.

 

Do zákoníku práce se vrátí možnost řetězení pracovních smluv na dobu určitou

Jiří Sochor

Poslanecká sněmovna dnes odsouhlasila novelu zákoníku práce, která umožňuje řetězení pracovních smluv na dobu určitou. S návrhem na uvolnění podmínek pro uzavírání pracovního poměru na dobu určitou přišel z iniciativy senátorů ODS Senát. Poslanecká sněmovna návrh projednala ve zkrácené lhůtě. „Do zákoníku práce se vrací možnost řetězit pracovní smlouvy v případech, kdy si to vynutí provozní podmínky práce nebo její zvláštní charakter. A to pouze za předpokladu, že s tím vysloví souhlas odbory i zaměstnavatelé,“ shrnuje za navrhovatele hlavní účel změny senátor za ODS Miloš Vystrčil. Podle něj změna přispěje k lepší konkurenceschopnosti firem a zároveň zlepší i postavení zaměstnanců, kteří se nebudou muset nechat najímat zprostředkovatelskými agenturami. „V praxi toto opatření pomůže zaměstnancům a zaměstnavatelům například ve stavebnictví nebo zemědělství. V zákoně jsou zároveň stanoveny dostatečné pojistky proti případnému zneužívání této možnosti ze strany zaměstnavatelů,“ říká Miloš Vystrčil. Připomíná také, že návrh již dříve podpořili zástupci zaměstnavatelů i zaměstnanců. „Novela je jen drobným, ale důležitým příspěvkem do balíku opatření, kterým chce ODS uvolňovat podmínky pro zaměstnávání a vytvářet prostor pro prosperitu firem a přirozený vznik nových pracovních míst. Jsem přesvědčen, že stát má vytváření pracovních míst napomáhat a hlavně mu nesmí zbytečnou regulací překážet,“ říká poslanec ODS a místopředseda výboru pro sociální politiku Miroslav Jeník a dodává: „Určitě platí, že je lepší mít smlouvu na dobu určitou, než nezískat smlouvu žádnou.“ Zákon nyní zamíří k projednání do Senátu.

Vnesme řád do systému záchrany volně žijících zvířat

Milan Kaucký

Vzhledem k tomu, že péče o volně žijící zvířata byla vždy ve stínu útulků pro pejsky a kočičky a to platí i o zákonech, rozhodli jsme se vnést do systému záchrany volně žijících zvířat řád. Asociace pro certifikaci kvality péče o opuštěná, týraná a hendikepovaná zvířata má představu, která se týká především odbornosti a specializace jednotlivých subjektů. Není přece možné, aby se na jednom místě vracela současně do přírody mláďata dravců, pěvců, veverek atd.  Tuto část pochopí a jistě s námi bude souhlasit každý. Návrh systému péče o volně žijící zvířata však ztroskotal na lidském faktoru a touze po penězích. Po velkých penězích! Takže máme na jedné straně živořící odborníky s dlouholetou praxí v péči o určitý druh zvířat a na té druhé honosná zařízení bohatě dotovaná ministerstvy, EU, sponzory atd., ale bohužel samoúčelná, tudíž v praxi nepoužitelná! Ale jakýs takýs stín ,,odbornosti“ celý tento systém má. Velká zařízení předávají těm živořícím odborníkům ,,jejich“ druhy zvířat, takže zde dochází ke groteskní situaci: jeden subjekt má svůj druh zvířat, ale nemá peníze, druhý pak počítá miliony, ale každé zvíře, které přijme se octne v nouzi….

Rychlejší placení faktur za dodané zboží a služby

Jiří Sochor

Přimět podnikatele ke spolehlivějšímu placení za zboží a služby má změna obchodního zákoníku, která určuje maximální zákonnou dobu splatnosti pohledávek a stanoví jasné sankce za její porušení. „Platební neschopnost firem se nemůže stát pravidelnou součástí obchodního styku. Živnostníci jednoznačně potřebují v tomto ohledu vyšší míru právní jistoty,“ uvedl šéf resortu spravedlnosti a místopředseda ODS Pavel Blažek. „Neblahým trendem poslední doby je zhoršující se platební morálka českých podniků, se kterou má zkušenost většina českých firem. Faktury za dodané služby a zboží platí firmy stále později a využívají tím faktu, že jsou na jejich odběrech ti ostatní – především drobní živnostníci – v podstatě závislí. V zahraničí přitom není výjimkou, že firmy uhradí fakturu ještě před dobou splatnosti. Českým živnostníkům se však o takové disciplíně mezi sebou může zatím pouze zdát,“ řekl ministr spravedlnosti Pavel Blažek. Norma stanoví, aby stát šel příkladem, proto se novela obchodního zákoníku netýká jen soukromého, ale i veřejného sektoru. Novela uleví podnikatelům a zkrátí dosavadní lhůtu pro splatnost faktur na 30 dní, kterou si podnikatelé budou moci výjimečně prodloužit až na 60 dní a překročit ji pouze, není-li to hrubě nespravedlivé. V případech, kdy je obsahem závazku dodat zboží nebo službu za úplatu veřejnému zadavateli, je pak lhůta 30 dní stanovena jako maximální a zároveň nepřekročitelná. To platí i na subdodavatele veřejné zakázky. „Návrh chrání především menší a střední podnikatele, kteří jsou vystaveni riziku nepřiměřeného zacházení ze strany větších odběratelů. Živnostníci s penězi za své služby či zboží počítají a pozdní platby jim komplikují finanční řízení jejich podniku,“ upozornil ministr spravedlnosti Pavel Blažek. Změna v obchodním zákoníku zkracuje na 30 dní také maximální ujednanou dobu pro přejímku zboží nebo služeb, aby firmy ustanovení o splatnosti neobcházely. Návrh pamatuje také na sankce za nerespektování zákonem stanovených lhůt – především možnosti domáhat se zákonného úroku z prodlení. Věřitelé dostanou navíc (nad rámec úroku z prodlení a nákladů soudního řízení) možnost požadovat náklady spojené s uplatněním pohledávky v paušální výši 1 200 Kč. Obdobná pravidla splatnosti obsahuje i nový občanský zákoník.

Zase měl ten "protivnej dědek" pravdu!

Petr Hannig

Konec března a v ČR mráz pod 10 stupňů minus, zasněžená dálnice mezi Vyškovem a Humpolcem. Na Floridě, kde bývá v tuto dobu už téměř příjemné léto je prý také kolem 10 stupňů, naštěstí nad nulou. Kypr - země EU se společnou "bezpečnou" měnou, dříve považovaná za výhodnou pro ukládání peněz, v těžkých problémech. Mantra globálního oteplování, kterou nám do hlav nenalévali ti, co milují přírodu, ale v podstatě ti, co zprostředkovaně vládnou přes lobbisty nejenom politikům, způsobila enormní nárůst cen elektřiny. „Užiteční idioti“ ze zelených stran nevědomky bojovali ne za lepší ovzduší na planetě, ale v podstatě za budoucí tučné zisky nenasytných spekulantů z byznysu se solárními panely. Solární panely nejenom že hyzdí náš venkov ale, a to je zvláště tristní, ukrajují z úrodné země, kterou, jak se obávám, budeme potřebovat jako sůl.  Potravinová soběstačnost, kterou jsme měli kdysi na 120 %, je nyní na úrovni pouze 60%. Samozřejmě že to není pouze vlivem solárních panelů, ale i vlivem na hlavu postaveného hospodaření s půdou, kdy evropské dotace tu na řepku olejnou (vida zase ti evropští Zelení = motory aut poškozující eurobenzin), tu na něco jiného. Ještě že ministr Kuba z ODS zarazil dotace na větrníky. To by byl další budoucí enormní problém. Kdo chce vyrábět elektřinu jakkoli, ať si zaplatí za investice ze svého. Samozřejmě malé vodní elektrárny, to je něco jiného, to už tu fungovalo i za Rakouska Uherska a první republiky. To je osvědčený ekologický a zároveň  konzervativní způsob výroby elektřiny. Pozoruji, že začínám mít zálibu ve slově konzervativní. Kupodivu, ty zatracované konzervativní způsoby přinášejí vždy užitek, na rozdíl od vychvalovaných novot. Vždy říkám a snad mám i díky svému věku a tudíž i svým životním zkušenostem právo říkat lidem, v mém případě nejen začínajícím umělcům, nikdy nemyslete na peníze. Vždy vám musí jít o věc. Když vám půjde o projekt, kterým se zabýváte, ať už je to v oblasti umění, či podnikání, či vědě, peníze přijdou sami. Když se za nimi budete pachtit, budete jim páchnout a utečou před vámi.  A to je v podstatě příběh i peněz ulitý v daňovém ráji – Kypr.  Kolik „vychytralých“ firem nejenom z Ruska a Ukrajiny mělo na Kypru své sídlo, coby v daňovém ráji EU a tudíž i svá bankovní konta. Tak dopadá jakékoliv bezpečí uvnitř EU. Samozřejmě, že to je trest pro nenasytné firmy a jedince, kterým zbla záleží na fiskálním zdraví země, která jim většinou umožnila takové zisky nabývat.  Znáte to. Někteří se stále mýlí a periodicky se ze svých omylů kají (ale v ten moment už činí omyly nové).  Tak se neustále mýlí a kaje cca 95% procent populace. Jsou tudíž svým spolumýlícím se spoluobčanům sympatičtí. Pak jsou tu ti „protivové“, kteří předpovídají vždy to, co je v přítomné době pro většinu jakoby nerozumné, provokativní, hloupé a zcela nelogické. Setkávají se s opovržením a výsměchem nejenom médií. Důvěrně to znám. Patřím také k těm protivům, kterým po čase říkají, nojo, měl jsi pravdu. Ale v té odpovědi je pro mýlící se nejdůležitější to slovo „nojo“. Ti, kterým realistická předpověď vyšla, se uznání nedočkají. Neustále je tam to slůvko „nojo“.  Ten "protivnej dědek" měl pravdu nejenom v otázce oteplování ale i EU (Lisabonská smlouva) a eura. Ten „protivnej dědek“, jak jsem kdesi četl nehlasoval pro vstup do EU.   Rada pro ODS - jedině „protivnej dědek“ v čele kandidátky do europarlamentu pomůže. Ať tu EU zevnitř ozdraví do normálních forem, pokud to vůbec půjde.  Pokud ne, tak se snažme vystoupit z EU a to co nejdříve. EU totiž vedou blouznivci z pařížských barikád, kteří zapalovali auta na bulváru Saint Michel v roce 1968.>>>

Ladislav Jakl: Na referendu o vystoupení z EU jsem připraven spolupracovat s kýmkoliv!

Ivana HAslingerová

Po chvilkovém smutku a jakémsi ochromení, kdy se zdálo, že pravice v ČR odchodem pana presidenta jako její poslední bašty z Hradu už definitivně zanikla, zvedla tato opět hlavu a pustila se do boje za svobodu v naší zemi. Institut Václava Klause (IVK) sice ještě nemá ani lustry v místnostech, ale začal po návratu šéfa z USA  pracovat naplno. Důkazem toho je, že jeho osobní tajemník Ladislav Jakl vyzval baštu konzervativců,  kteří se sešli na již devátých "Hovorech na pravici" pořádaných Akcí DOST Michala Semína na Novotného lávce v Praze, k zorganizování referenda o vystoupení z EU. A že 2. dubna 2013 bude na desátých Hovorech na pravici "Na prahu kontrarevoluce" další přítel profesora Klause pan Petr Hájek tamtéž v 18 hodin vyzývat přítomné ke kontrarevoluci. "Na možnosti vyhlášení referenda o vystoupení z EU jsem připraven spoplupracovat s kýmkoliv!" burácel Jakl. Je to podle něho první krok ke svobodě a boj za něj se bude stupňovat v dalších krocích."Musíme postupovat systémem gradujícího pokračování. Nebude to ale žádné přešlapování na místě, budeme trpělivě, systematicky a stále  pracovat na svém cíli. Není nutno tady přemýšlet nahlas. Pišme a připravujme se. Je nutné v první řadě vytvořit kroky pro gradující pokračování a jít stále nahoru. Nesnažme se být okamžitě horou, která porodí myš, abe buďme myší, která porodí horu. EU je mezinárodní organizací, která má konkrétní podobu. Není to posvátná kráva, ale živé téma k neustálé debatě, která se týká každého z nás, naší svobody a toho, jakým způsobem prožíváme vztah ke světu. Proběhlo jedno referendum v neprospěch nás 26 %, kteří jsme byli proti vstupu do ní. Debata o EU nemůže končit deset let starým referendem. EU se stále vyvíjí a její tvář se stále jasněji vyjevuje. Některá očekávání se naplnila, ale mnohá ne. Chceme se vyjádřit dnes k nové realitě. Jsou pro to věcné důvody. Nemůže nám nikdo zacpávat ústa," ujistil Jakl netrpělivé fórum přítomných. Je tedy již jasné kam napne síly IVK a že se páni Dientsbieři se svou skvadrou nenáviděného Klause a jeho přátel hned tak nezbaví i kdyby ho žalovali pro ještě větší nesmysly než pro velezradu. Že společně se svými věrnými ještě ukáže svoji sílu. Maně mne napadla pověst o třech prutech Svatoplukových. Na dotazy z pléna, zda se připojí do jeho boje za naši národní svobodu i jeho šéf, se pan Jakl jen záhadně pousmál a odpověděl s ironií jemu vlastní: „Dámy a pánové, milí Evropané, Australané a zbytkosvětáci! Nebudeme přeci nepřátelům odkrývat všechny karty naráz. Mějte na paměti, že na všechna tato setkání chodí převlečený Barroso. K tomu přece tady nebudu mluvit. Pojďme mu tento večer znechutit. Přemýšlejme, kterým výrokem a čím mu uděláme radost větší a menší. Buďme trpěliví, pokračujme v této sestavě a  nenechme  se od nikoho  odstrašit! ">>>>

Tisková chyba v neprospěch Klause? To ani náhodou…

Jiří Hermánek

To byl, podle mého názoru jasný, i když předem neplánovaný záměr. Záměr, který vznikal ad hoc, za pochodu, hodiny a dny poté, co prezident Klaus oznámil amnestii. Hezky to ve svém článku Cíleně řízená mediální mystifikace; jen 10násobná tisková chyba... pojednal pan Olšer a inspiroval mě. Klaus musel jít pravdoláskařům na nervy již dávno předtím než tento pojem vůbec vznikl a patrně již před onou památnou „revolucí“ v listopadu 1989. Samozřejmě, disidenti a Charta 77, což vlastně v jedno splývá, nebyli ani náhodou pravicově založení a ani náhodou netoužili po nějaké restauraci kapitalismu. Popisovali nešvary Husákova socialismu a žádali nápravu. Dlužno ale poznamenat, že vlastně Husák žádný svůj socialismus nevynalezl a že pojem normalizace vznikl jen pouze díky deseti a sta tisícům komunistických funkcionářů, kteří prohráli svůj frakční boj a z nichž hrstka se stala aktivní v Chartě. Takže Klausovy bytové semináře, o kterých se nemohly nedoslechnout, šly proti hlavnímu chartistickému proudu – socialismu s lidskou tváří. Na to si Klaus ani náhodou nikdy nehrál a proto ten rozpor mezi ním a disidenty vznikl dávno předtím, než po listopadu 1989 vyplaval na povrch. Klaus je ale nesmírně vzdělaná, cílevědomá a houževnatá osobnost a nenechal se ani náhodou vyšoupnout na skvěle placený, ale málo vlivný post guvernéra Národní banky a raději šel do ohně privatizačních bojů jako ministr financí. Prostě chtěl být ve středu událostí a nikoli jejich nějakým glosátorem. Líčit, kolik pokusů levice udělala, aby Klause sesadila a potupila, je nošením sov do Athén. Sarajevo, Děkujeme odejděte, Televizní krize 2000/2001 a jistě by se našly i další a další. Ta krize v ČT sice Klause nijak viditelně neoslabila, v každém případě ale znamenala jasné vítězství pravdoláskařů a nejen uhájení, ale dokonce upevnění jejich pozic v ČT, které trvá dodnes. Klaus za celou svoji kariéru nespáchal žádnou politickou hrubku. Pravdivou kritikou Bushovi invaze do Iráku se snažil zachránit tisíce amerických vojáků a Obama by ho dnes měl na rukou nosit. Nenosí a to ze dvou důvodů. Jednak proto, protože není jen levičákem, ale ultralevičákem z komunistických rodičů a zadruhé proto, že americkému prezidentovi se neodporuje ani tehdy, když dělá chybu. Jakousi „chybou“ byla snad ona amnestie. Spousta zavilých Klausových nepřátel si okamžitě začala vymýšlet katastrofické scénářem jak lidé přijdou o milióny, jak profláknutý soudce bude zase soudit, ale nic z toho se ani po čtvrtroce nejenže neuskutečnilo, ale dokonce ani neprokázalo. Snažil jsem se učinit na tu amnestii názor, který by měl hlavu a patu. Zavrhuji myšlenku, že šlo o chybu a myslím si, že šlo o velmi promyšlený krok, promyšlený na několik tahů dopředu. Klausovi muselo být jasné, co se po vyhlášení amnestie strhne za povyk. Možná ale „tak trochu“ podcenil nehoráznost těch lží a manipulací, které si média budou k amnestii vymýšlet a pitomost jménem „velezrada“ ho opravdu nemohla napadnout. Ta nemohla napadnout žádného soudného člověka. Klaus se tak ale velmi výrazně, možná zatím nejvýrazněji, zapsal do povědomí lidu. A myslím si, že klidně mohl kalkulovat s tím, že prach zvířený amnestií se čase usadí a ti, kteří mají rozum to uznají. A o ty, kteří rozum nemají, tak Klaus prostě nestojí a nestojím o ně jako o spojence ani já. Sečteno a podtrženo, zůstane Klausovi něco mezi 10% a 20% věrných voličů a to je číslo asi tak na úrovni snů pana Mynáře. Ale pan Mynář má na svém levicovém hřišti velikou konkurenci. A jakou by měla nová Klausova politická strana konkurenci na pravici? Žádnou, opravdu žádnou a s těmi 15% a Klausovou vytrvalostí by klidně mohl „rejdovat“ naší politikou. Fantazie? Možná, ale možná také ne.>>>

Nejohroženější menšina aneb otevřený dopis

Martin Neznal

Vážená paní poslankyně, vážený pane poslanče, ačkoliv si uvědomuji Vaši zaneprázdněnost spojenou s výkonem funkce, dovoluji si Vás požádat o pomoc v následující záležitosti. Závažnost problému, který hodlám popsat, je značná a vyžaduje neodkladné řešení. Nečinnost by mohla vyústit v principiálně chybný směr směřování Evropské Unie, což by byl stav, který si jistě ani Vy, ani já nepřejeme. Posledním podnětem k podání mé žádosti byla četba Zprávy o odstranění genderových stereotypů v EU (http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?pubRef=-//EP//TEXT+REPORT+A7-2012-0401+0+DOC+XML+V0//CS), která mé obavy potvrdila. Genderově, rasově, politicky, ekonomicky i sociálně nejohroženější menšinou v evropské – možná i v euroatlantické – společnosti totiž jednoznačně nejsou ženy. Dokonce ani sociálně slabé ženy samoživitelky. Na základě mnohaletého intenzivního sociologického výzkumu – který jsem mimochodem o své újmě prováděl výhradně v mimopracovní době a bez jakékoliv finanční podpory ze státních, evropských či mimoevropských fondů – mohu prohlásit, že genderově nejohroženější skupinou v naší společnosti jsou jedinci, které pracovně zařazuji do skupiny SPIDERMEN, česky spidermani. (Sám tento typ zkratek moc v oblibě nemám, ale chápu, že pro bezproblémovou administraci jakéhokoliv problému v evropských institucích je vhodný akronym nezbytný.) Typickým, i když ne výlučným příslušníkem nejohroženější minority SPIDERMEN (Sexually Potentially most Irritated, Discriminated, European, and Rapidly Medially Excluded eNtities) je bílý muž. Který dokáže přijmout odpovědnost alespoň za jedno dítě, jež možná zplodil, a prohlásit je za vlastní. Který pomůže své ženě vychovat alespoň jedno přiznané dítě tak, aby ho po dvaceti letech nenazývalo titulem „ten starý blbec“ a alespoň jednou ročně dokázalo mlčky vyslechnout jeho názory pronesené v proslovu trvajícím maximálně dvě minuty. Otázka, zda dítě doporučení formulované v proslovu přijme, či nepřijme, je bezvýznamná. Dovoluji si Vás požádat, abyste neprodleně iniciovala (inicioval) kroky vedoucí k založení pracovní komise k řešení problematiky diskriminace spidermanů, která by měla v přiměřeně krátké době navrhnout implementaci zákonných práv této menšiny do evropské legislativy. Časem bude možná nutné přijmout i mnohem radikálnější opatření, celou situaci reklasifikovat, zvážit čistě biologické hledisko, zohlednit požadavky na zachování genofondu a zařadit spidermany do skupiny zvláště ohrožených živočišných druhů. Tento následný krok však již ponechávám Vaší úvaze.>>>

Miluji naše média

Petr Paulczynski

"...Co do principu, nepokládám komunism za ideál sociální a socialistický, jestli se komunismem rozumí rovnost hospodářská a sociální naprostá. Normální stav společnosti politický a sociální nedá se uskutečnit bez silného individualismu, to jest bez svobodné iniciativy jednotlivců, a to prakticky znamená takový režim, který umožňuje rozvoj rozmanitých individualit, fysicky i duchovně od přírody nestejně nadaných. Nestejná je situace každého individua ve společnosti, nestejné je jeho okolí společenské, jednotlivec nejlépe dovede využít svých vlastních sil a sil svého okolí podle vlastního uznání. Rozhoduje-li o člověku člověk jiný a vede-li, je nebezpečí, že se všech sil vedeného náležitě nevyužije. To vidět všude a vidět to politicky ve všech formách vlády, v nichž se vyvinul silnější centralism. A komunism je právě centralistický. Zejména centralism bolševický je velmi tuhý, je to režim abstraktní, dedukovaný z these a násilně prováděný. Bolševism je absolutistická diktatura jednoho a jeho pomocníků, bolševism je neomylnický a inkvisitorský a právě proto nemá s vědou a s filosofií vědeckou nic společného. Věda tak jako demokracie, je bez svobody nemožná.
Tomáš Garrigue Masaryk (1850-1937), první prezident Československa v knize Světová revoluce, 1930
"... komunismus má dva pytle, do nichž utřiďuje člověka. V jednom má proletáře, který se odsud vyhrne a udělá revoluci. V druhém je buržoa, který pak má být potlučen a vytlučen. Do toho druhého pytle hází tedy komunista všechno, co není organizováno ve straně a znamenitě si tím zjedušuje obraz světa". Josef Čapek (1887-1945), malíř, spisovatel
 

Dnes 23.3.2013 si na úvod dáme něco o komunistech, protože první zprávy co na mne ráno vykoukly jsou děsný. Pověstný bachař Vondruška bude krajským zastupitelem a do rady Ústavu pro studium totalitních režimů byl zvolen kritik Mašínů politolog Jan Bureš. No to mně podělej prsa. Komunisti se scházejí u hrobu Klementa Gottwalda, sedí se socany v krajských radách a roste jim hřebínek. Dobře ví, že i kdyby ČSSD vyhrála volby, těžko sestaví většinovou vládu. Na jednobarevnou většinovou vládu tihle hoši co se odkopali v Ostravě prostě nemají. A proto se budou muset spářit s bolševiky. Přijmou jejich tichou podporu, aby to nebolelo. Proboha, copak tento národ ztratil svoji historickou paměť? Pro ty co ji ztratili si dovolím připomenout výše uvedá slova jednoho moudrého muže

Bachař Vondruška souzený za bití vězně bude krajským zastupitelem za KSČM. Komunistický exposlanec a bývalý vězeňský dozorce Josef Vondruška, který čelí u soudu obvinění, že za normalizace bil a týral vězně ve věznici v Minkovicích od počátku 70. let do roku 1990, se v úterý stane za svou stranu zastupitelem Libereckého kraje. K tomu se hodí ocitovat dalšího velikána Josefa Čapka, viz výše. Volba kritika Mašínů do rady ústavu pro totality pobouřila Nečase. Do rady totiž prošel politolog Jan Bureš navržený levicovou Masarykovou dělnickou akademií. Nečas se podle svých slov obává, že dalším krokem má být "úplná paralyzace ústavu ještě před volbami jako splnění podmínky povolební spolupráce s KSČM". Bureš je totiž autorem výroku že Mašínové bestiálním způsobem zabíjeli.  Ale co se divíme, v době někdo cpe do veřejnoprávní televize desítky totalitních pořadů typu 30 případů majora Zemana? Pak se nedivne tomu hnusu když pro primitivy  je hrdinou pořád spíš major Zeman než bratři Mašínové. Pro mne je zase vrah například Karel Vaš, který nechal zavraždit generála Heliodora Píku a donedávna si žil na slušné penzi.

Evropou obchází strašidlo svobody. Jsme na prahu kontrarevoluce?

 PETR HÁJEK

„Každý má svou volbu: Pohodlně plout do otroctví, nebo vstoupit do PROTIPROUDU“ Petr Hájek

 

Zdá se to nesmyslné. Svoboda je přece téměř mrtvá. Demokracii již definitivně nahradila neomezená vláda médií a s nimi propojených elit.

Běžný občan má toliko jedinou svobodu: Nechat se trpně unášet proudem lží, mystifikací a manipulací.

Mlčet a nevystrkovat hlavu. Dobrovolně přijmout „politicky korektní“ virtuální realitu s jejím diktátem co si myslet, co jíst a pít, jak se léčit, koho volit.. Přesto: Přesně za dobu, která odtikává nad tímto textem, se něco stane. Na http://protiproud.parlamentnilisty.cz/ vytryskne z napohled neprostupné suché skály tenký pramének – Kontrarevoluční magazín Petra Hájka. Poteče proti hlavnímu proudu, takzvanému mainstreamu. Bude se ptát, kde je realita.>>>

 

 

Dne 2. dubna bude mít v 18 hodin o tomto všem Petr Hájek přednášku na Novotného lávce 5, v sále č.418 ve čtvrtém patře. Těší se na podobně smýšlející vlastence

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Kardinál Duka položil květiny k pomníku Jana Palacha v Římě

Aleš Pištora

Pražský arcibiskup kardinál Dominik Duka OP položil 18. března 2013 květiny k pomníku Jana Palacha na římském náměstí Piazza Jan Palach. Rovněž se poklonil u hrobu kardinála Josefa Berana, který je jako jediný Čech pohřben po boku papežů v kryptách chrámu sv. Petra. Květiny k soše Jana Palacha v Římě položil pražský arcibiskup spolu s velvyslancem ČR u Svatého stolce Pavlem Vošalíkem. Bronzová plastika znázorňující mladého člověka obklopeného plameny a zvedajícího ruce k nebi byla odhalena v roce 1970 a po Janu Palachovi bylo pojmenováno náměstí, kde stojí. Internetové stránky, které vznikly jako součást multimediálního projektu Univerzity Karlovy k výročí úmrtí Jana Palacha, uvádějí, že čin Jana Palacha vzbudil v Itálii velký ohlas.

„Římské náměstí není jediným místem na Apeninském poloostrovu, které nese Palachovo jméno. V Itálii je po něm pojmenováno deset ulic, vysokoškolské koleje v Benátkách či monumentální schodiště v Terstu.“

Kardinál Duka se spolu českým velvyslancem poklonil také u hrobu kardinála Josefa Berana. Tento předchůdce současného pražského arcibiskupa, který svou funkci zastával v letech 1946-1969, byl vězněm nacistického i komunistického režimu. Stal se symbolem odporu proti totalitní moci. Byl ovšem také jediným českým biskupem, který promluvil na II. vatikánském koncilu. Jeho dlouholetá internace se stala symbolem útlaku pro náboženské přesvědčení a současně připomínala demokratickému světu těžký osud Československa, podobně jako Jan Palach.

Dvě stovky českých poutníků míří do Říma

 

Aleš Pištora

Na inaugurační mši svatou se chystá z České republiky dvěstě poutníků, kteří 19. března 2013 poletí letadlem z Brna. V letadle poletí také dary, které kardinál Dominik Duka OP předá novému papeži Františkovi. Bude to soška Pražského Jezulátka a váza s obrazem argentinské Panny Marie. Kolpingovo dílo zorganizovalo pro české věřící leteckou pouť na zahájení pontifikátu nového papeže Františka. Věřící, které do Říma dopraví letadlo z Brna, jsou převážně studenti biskupského gymnázia ve Žďáru nad Sázavou. Měli by se, kromě hlavní události obřadu uvedení nového papeže do úřadu na Svatopetrském náměstí, setkat rovněž s pražským arcibiskupem kardinálem Dominikem Dukou OP. Přestože papež František vyzval své krajany, aby nejezdili do Říma a peníze za cestu věnovali na chudé, očekává se, že do Říma dorazí stovky tisíc poutníků z celého světa. Inauguraci bude v přímém přenosu vysílat Česká televize. V den uvedení papeže do úřadu také předá pražský arcibiskup kardinál Dominik Duka OP Františkovi dva dary za Českou republiku. Bude to soška Pražského Jezulátka z karmelitánského kláštera u kostela Panny Marie Vítězné spolu s novénou (modlitba na devět dní ke konkrétní příležitosti) k Pražskému Jezulátku ve španělštině. Druhým darem bude broušená váza s motivem Panny Marie de Lujan, ochránkyně Argentiny (Nuestra seňora de Lujan). Na ní bude pod obrazem madony česky nápis: „Svatý otec František – 13. 3. 2013, Řím“. Vázu ve velmi krátké době připravila firma Czech Crystal Lion – Poděbrady. V pražské arcidiecézi se v den inaugurace rozeznějí zvony. Pražské arcibiskupství doporučuje, aby se zvony podle možností rozhoupaly ve 12.00 hodin. Při bohoslužbách v tento den rovněž zazní chvalozpěv Te Deum - slavnostní hymnus, který se zpívá na závěr slavnostních bohoslužeb jako vyjádření díků Bohu, a také papežská hymna, kterou v roce 1869 u příležitosti výročí intronizace papeže Pia IX. složil Charles Gounod.

Žádné globální oteplování, natož způsobené člověkem

Jan Zeman

Může jeden jediný obrázek udělat hlupáky z těch celých armád podvodníků po celém světě typu Al Gora,  leta nás pro svůj tučný zisk oblbujících onou pateórií o globálním oteplování způsobeném prý našimi emisemi kysličníku uhličitého?

Tady je: Na obrázku vidíme několik vodorovných (lehce klesajících) čar a jednu oproti všem ostatním relativně strmně stoupající čáru klikatou. Ony vodorovné čáry jsou lineární trendy globálních teplot, vygenerované ze sedmi různých datasetů oficiálních dat o průměrné světové teplotě jak z pozemních měření tak z měření družicového od několika různých oficiálních organizací (NASA-GISS, CRU, RSS) a také z datasetu WoodForTrees Temperature Index.

Ona klikatá čára je vývoj obsahu CO2 v atmosféře od roku 1997 - jak je měřen na Hawajské observatoři Mauna Loa. Ona klikatá modrá čára naopak ukazuje, že obsah CO2 v atmosféře ve stejném časovém období s pravidelnou sezónní variací poměrně strmě stoupal. Od začátku onoho r. 1997 stoupl obsah CO2 v naší atmosféře o více než 10%!

Vygenerování složeného grafu na obrázku interaktivně umožňují stránky Woodfortrees.org, kde datasety globálních teplotních průměrů z měření od oficiálních organizací v Evropě a USA shromažďují, průběžně aktualizují a dávají zdarma k dispozici nejširší veřejnosti. Každý si to tam může vyzkoušet. Obrázek ukazuje, že podle oficiálních dat za posledních 12 až 16 let se průměrné povrchové teploty souše i oceánu na naší planetě víceméně vůbec nezměnily. Série dat založených na měření je ve všech případech již dostatečně dlouhá, aby byla delší než jeden sluneční cyklus (průměrně cca 11 let), který by lineární trendy globálních teplot mohl zásadně ovlivnit. Závěr nechť si udělá laskavý čtenář sám. zdroj

(Hlavně že na boj s globálním oteplováním na vyplnění Kjótského protokolu vydá svět 180 bilionů dolarů ročně. Přitom za každý dolar  investovaný do Kjótského protokolu se dostane jen 2 centy dobra potřebným. pozn. redakce)

Prezident Zeman kultivuje ČSSD k prospěchu nás všech

Ivana HAslingerová

Nejvíce očekávanou událostí sjezdu ČSSD byl příjezd prezidenta republiky Miloše Zemana. O třinácté hodině se účastníci konečně dočkali a uvítali ho postleskem ve stoje. „Počkejte s tím potleskem raději až na konec mé řeči," pohrozil žertem Miloš Zeman a pustil se do tolik očekávaného projevu, který očekávali mnozí přítomní právem s velkými obavami. Leč pan prezident se nad jejich zradu před deseti lety povznesl a jeho projev byl smířlivý. Uvedl dokonce, že za nejkrásnější dobu svého života považuje roky 1993-2001, kdy byl předsedou ČSSD, a připomenul její úspěšnou minulost pod jeho taktovkou: „Během pěti let jsme tehdy z vysmívané sedmiprocentní strany vstoupili do Strakovy akademie hlavním vchodem. Myslím, že na výsledek tehdejšího vládnutí mohou být všichni sociální demokraté právem hrdí. Podařilo se nám vyvést zemi z krize, nastartovat ekonomický růst a provést řadu důležitých reforem.“ Připomeňme pro pořádek, že prezident Zeman vstoupil do Strakovky v roce 1999, tedy po premiéru Tošovském, který, aby pomohl zničit úspěšnou vládu tehdejším Hradem tak nenáviděného Klause, vyvolal umělou měnovou krizi vedoucí k velkému propadu ekonomiky. Nebýt toho, nepřebíral by tehdy pan Zeman po premiéru Klausovi spálenou, ale kvetoucí zemi s rostoucím HDP 6,4 %. Tošovský nejenže vyvolal měnovou krizi, která posloužila jako záminka pro pád neúspěšné Klausovy vlády vedoucí k Sarajevskému atentátu, ale zvýšil během svého krátičkého vládnutí od prosince 1997 do září 1998 zadlužení země o 39,5 %. Takže opravdu musel premiér Zeman vyvádět zemi z krize. Ovšem krize vyvolané Havlovci, nikoliv premiérem Klausem a jeho ODS. Bohužel jak ODS, tak ČSSD si neuměly těchto osobností vážit, a po jejich odchodu dělaly obě strany velké chyby. Jako zkušený politik dal pan prezident delegátům velmi moudrou radu: „Mějte odvahu vládnout sami. Pak se nestane, že si někdo bude přisvojovat úspěchy a neúspěchy nechá na Vás.“ Při těchto slovech se mi vybavila odpověď profesora Václava Klause na otázku, co pokládá za největší chybu, kterou udělal (parafrázuji, je to již několik let): "Moje největší chybou bylo, že jsem šel do koaliční vlády. To bych nikdy neopakoval." Koaliční partneři položili jeho vládu podpásovým Sarajevským atentátem. Vládu Mirka Topolánka vydírali Zelení v čele s Martinem Bursíkem a za vlády Petra Nečase vládne TOP09 v čele s Miroslavem Kalouskem již naprosto otevřeně. A jak to dopadá, jsme svědky dnes a denně. Koaliční parneři vědí, že za neúspěch to odskáče premiér a jeho strana, jednají systémem po nás potopa a je jim jedno jak ji zostudí. Hlavně, že si sami zajistí dobré posty a pozice do budoucna. Kdyby se podařilo panu prezidentovi zabránit tvorbě koaličních vlád obnovením ideje Opoziční smlouvy, bylo by to pro náš stát velkým přínosem. Je jasné, že pan Kalousek a další budou zase všemi prostředky pomlouvat tento model, protože v něm nebudou moci premiéry vydírat a nedostanou se ke svým příjmům z ministerstev. Uvidíme, zda si vezmou delegáti slova svého učitele Miloše Zemana k srdci. V každém případě již jeden a to velmi pozitivní krok nastal. Jak známo, Miloš Zeman je zastáncem usnesení bohumínského sjezdu, podle něhož nebude v případě úspěchu ve volbách ČSSD vytvářet vládu s komunisty. A současný sjezd to potvrdil, i když Bohuslav Sobotka dříve ležérně připustil, že pokud by se sociální demokracii v příštích volbách podařilo zvítězit s výrazným náskokem, je pro ni přijatelná varianta menšinové vlády s podporou komunistů. Před hlasováním na tomto sjezdu ale týž pan Sobotka vyzval delegáty, aby návrh na zrušení bohumínského usnesení odmítli, protože prý není podle něj důvod, aby se ČSSD spoluprací s komunisty obracela příliš hluboko do minulosti. Sociální demokraté tak nadále nebudou moci v případě úspěchu ve sněmovních volbách uzavřít koalici s KSČM. Kdyby nic jiného, tedy toto je dobrá zpráva a panu prezidentovi za ní patří velký dík. >>>

Evropský lid

Martin Neznal

Nejsem si jist, zda jsem to pochopil správně, ale jedním z poměrně málo diskutovaných předpokladů zdárné budoucnosti Evropy je vznik evropského lidu. Tedy společnosti jedinců, kteří se oprostí od nevhodných vzpomínek a budou schopni spolupracovat na vyšší, ressentimentů zbavené úrovni. Nevhodné vzpomínky se však vyznačují nesnesitelnou setrvačností. V porovnání s veškerým sjednocovacím úsilím se zdá, jako by staré nevhodné vzpomínky spíše ožívaly. Stačí si představit, co si vyprávějí v příměstských hospodách Valoni o Vlámech, Vlámové o Valonech, Katalánci o Španělech a Španělé o Kataláncích, Baskové o všech ostatních a všichni ostatní o Bascích, nebo příkladně Chorvati o Srbech, Slovincích a Bosňácích a naopak. Jedním z mála zářných příkladů vzorné vzájemnosti se nakonec jeví vzájemnost česko – slovenská. Do české ani slovenské hospody bych se v posledních dvaceti letech opravdu nebál zajít. A je to bohužel ještě horší – na obzorech se rýsují události, které mohou mít sílu vzbudit zcela nové, budoucí ressentimenty. Nešťastné mi připadá, že krom irských podivínů dnes tvoří evropský lid patrně pouze snílci, úředníci evropských institucí, přidružení stážisté, studenti, kteří prošli vzdělávacím programem Erasmus, a potom pochopitelně lidé a instituce, jejichž živobytí stojí a padá s evropskými penězi.     Netvrdím, že vznik evropského lidu je úplně nemožný. Muselo by to ale probíhat přirozeně, muselo by to probíhat dlouho, ne desítky, ale stovky let, a musela by tomu být nakloněna Štěstěna.
Kdo proboha může za to, že se nám to teď tolik kazí? Řekl bych, že to všechno zase jednou uspěchali inženýři lidských duší.>>>

Klause nelze stíhat aneb kdo tady ohrožuje právní stát

Jan Zeman

Debaty, zda se Václav Klaus dopustil velezrady či ne, jsou víceméně zbytečné. Názory na to mohou být pouze politické. A i kdyby se jí dopustil, nelze ho již za velezradu stíhat, odsoudit a potrestat, protože už není prezidentem. Pro velezradu lze podle naší Ústavy i zákonů stíhat /1/ a odsoudit /2/ jedině prezidenta republiky. Jedině prezident republiky nebo bývalý prezident, pokud sám odstoupil /1/, by mohl být stranou /3/ v ústním řízení při stíhání pro velezradu. Řízení o oné ústavní žalobě pro velezradu je povahou trestní řízení podle trestnho řádu /4/. Jediný /5/ kumulativní trest, který by mohl být uložen je ztráta prezidentského úřadu a způsobilosti jej znovu nabýt. Proto se rovněž jedná o povahou řízení o zbavení funkce. Trest ale už ostatně nelze Václavu Klausovi uložit ani podle nového /6/ znění Ústavy. Opět protože už není prezidentem. Řízení, které je povahou řízením o zbavení funkce by mělo sloužit svému účelu, tedy zbavení funkce, ne účelu politické pomsty politických odpůrců v politickém procesu pro politické názory a aby už je nemohl Václav Klaus dále účinně prosazovat. Ona petice občanů za stíhání Václava Klause mi ostatně připadá jako ony dopisy pracujících za potrestání zrádců v totalitních 50. letech minulého století. Tyto snahy - politickým dobrodruhem K. Janečkem a jeho suitou zmanipulovaného ani ne jednoho procenta voličů ohrozit u nás právní stát, a to veskrze odporným způsobem politického nátlaku extrémistické levice, který už náš stát zažil - by měly být co nejpříkřeji odsouzeny. (a potrestány- pozn. redakce) Řízení o ústavní žalobě pro velezradu, které je povahou i řízením trestním, by se mělo držet zásad trestního práva a být vedeno jedině pokud by to zákon umožňoval, což zjevně neumožňuje, a jedině proti osobě, kterou zákon umožňuje stíhat, což v případě Václava Klause zjevně neumožňuje. Jedině tak může Česká republika zůstat právním státem. Kdyby bylo možno nezákonně stíhat i bývalého prezidenta, pak už asi každého. Byli by to tedy žalobci a soudci, kdo by u nás ohrožovali právní stát, kdyby v navrženém řízení chtěli pokračovat, nikoli Václav Klaus tím, že v souladu s Ústavou vyhlásil onu abolici /7/, nebo neratifikoval onu vpravdě velezrádnou novelu Smlouvy  o fungování Evropské Unie o legalizaci tzv. Evropského Stabilizačního Mechanismu, určené zjevně k tomu, abychom se všichni zavázali velice draze muset platilt cizí dluhy (a to zřejmě v neomezené výši!), což dosud evropské mezinárodní právo nedovoluje. Neměl by ji proto ratifikovat ani nový prezident Miloš Zeman /8/. Je tomu právě 75 let, co nás po nulitní mnichovské smlouvě a okleštění pohraničí úplně zabralo nacistické Německo aby tak začalo s vytvářením své "tisícileté říše". Válka, která pak brzy následovala, byla nejhorší v dějinách. Zkusme se poučit! >>>

HOVORY NA PRAVICI k Referendu o vystoupení z EU

František Červenka

 O tom, že "referendum o vystoupení z EU je cesta ke svobodě", budou během už devátého diskuzního večera HOVORY NA PRAVICI debatovat přední představitelé české pravicové scény. HOVORY NA PRAVICI jsou už tradičním diskuzním setkáním konzervativně orientovaných politiků, publicistů a veřejně známých osob myšlenkově blízkých hodnotám vyznávaným občanským sdružením Akce D.O.S.T. 

O referendu stran setrvání v EU vážně hovoří britští politici, premiér Velké Británie David Cameron dokonce připustil do dvou let konání všelidového hlasování o tom, zda by měla jeho země v Evropské unii zůstat, či z ní vystoupit. Podobné hlasy se ozývají už dlouho na české politické scéně. "Takové referendum je třeba vyhlásit u nás. Co nejdříve. Žádná vládní ani parlamentní síla to neudělá. Ti jsou dávno ochočeni. Je třeba vybudovat jinou platformu. A vyhlídky lidí, kterým leze krkem bruselské utahování šroubů, vůbec nejsou bez šancí," uvedl nedávno bývalý prezidentský tajemník Ladislav Jakl.  Ten sice nevěří Cameronovým úmyslům (podle Jakla Cameron pouze ustoupil euroskeptické opozici ve vlastní straně a udělá vše pro to, aby referendum dopadlo pro tuto platformu špatně, čímž by svoji vlastní pozici ve straně posílil), připouští ale, že když už byla rukavice jednou hozena, měli bychom ji zvednout i my - Češi.

Právě bývalý tajemník prezidenta republiky Ladislav Jakl přijal pozvání na HOVORY NA PRAVICI, spolu s ním pak také předsedkyně Suverenity (SBB) Jana Bobošíková, předseda Strany svobodných občanů Petr Mach a předseda Akce D.O.S.T. Michal Semín. Médii vždy ostře sledovanou debatu pořádá občanské sdružení Akce D.O.S.T. v pondělí 18. března od 18 hodin v Praze v budově ČSVTS v sále č. 217 na Novotného lávce č. 5. Večer bude moderovat místopředseda Akce D.O.S.T. Petr Bahník. Po vystoupení panelistů bude následovat diskuze.

„Diskusní večer 18. března k referendu o vystoupení ČR z EU by měl být odrazovým můstkem ke společnému postupu všech euroskeptických sil v naší zemi. Vycházíme tím vstříc postoji Václava Klause, skrytému ve slovech "jedeme dál", uvedl k chystanému setkání Michal Semín.

Senátorský klub ODS podpoří zákony vedoucí ke zlepšení právního prostředí ČR

Jaroslav Kubera, Miloš Vystrčil, Miroslav Škaloud a Tomáš Kladívko, členové předsednictva klubu

Senátoři ODS dlouhodobě intenzivně vnímají zvýšenou snahu vlády, Parlamentu ČR, státních orgánů, podnikatelů, nezávislých iniciativ, jednotlivců a dalších subjektů přispět k omezení korupce a kvalitnějšímu fungování všech institucí v naší zemi. Senátorský klub ODS je připraven podpořit zákony, které přispějí ke zlepšení právního prostředí v ČR, a které budou v souladu s Ústavou a se slibem zákonodárců, ale nikoliv však pouze na základě zjednodušených otázek typu ANO - NE. Senátorský klub ODS zdůrazňuje, že bude i do budoucna v duchu Ústavy České republiky prosazovat úctu k právům a svobodám občana jako základní podmínku pro fungování demokracie.

 

Druhý vatikánský koncil ve vzpomínkách a nadějích jeho svědka J. Sv. Benedikta XVI.

Promluva  J. Sv. Benedikta XVI.na setkání s římskými kněžími, aula Pavla VI.

 

Tak roste církev: vyznáním Krista spolu s Petrem a následováním Krista. Čiňme tak ustavičně. Jsem vám velmi vděčný za vaši modlitbu, kterou jsem cítil téměř fyzicky, jak jsem řekl ve středu (13.2.2012). Nyní, třebaže odejdu do ústraní, zůstanu stále v modlitbě nablízku vám všem, a jsem si jist, že také vy budete nablízku mně, i když budu ve skrytu před světem. Na dnešek jsem vzhledem k situaci svého věku nemohl připravit velkou opravdovou promluvu, jak by se dalo očekávat, ale spíše jen menší povídání o Druhém vatikánské koncilu, jak jsem jej viděl. Bylo cítit, že církev nevzkvétá, ale redukuje se. Zdálo se, že je spíše skutečností minulosti a nikoli nositelkou budoucnosti. A nyní jsme měli naději, že se tato situace změní, že církev bude znovu silou zítřka a silou dneška: Prvním zdánlivě jednoduchým úmyslem byla liturgická reforma, druhým byla eklesiologie (z řec. ekklésia a logia, »věda (teologická), jejímž předmětem je církev«); třetím Boží Slovo, Zjevení, a nakonec ekumenismus. Francouzi mnohem dříve než Němci chtěli projednávat problematiku vztahu mezi církví a světem. "Před službou Boží se nesmí dávat přednost ničemu" - tato slova z Řehole svatého Benedikta (srov. 43,3) se tak stala svrchovanou regulí koncilu. Kdosi kritizoval, že koncil mluvil o mnoha věcech, ale nikoli o Bohu. Koncil ale mluvil o Bohu a zpřístupnil všemu lidu, celému svatému lidu Bohopoctu ve společném slavení liturgie Těla a Krve Kristovy. Byl zde nastolen princip srozumitelnosti, namísto uzavřenosti v neznámém jazyce, kterým se nemluví. A také aktivní účast. Tyto principy byly bohužel také chápány špatně. Srozumitelnost neznamená banalitu.Definoval co je církev. Církev není nějaká struktura. My samotní křesťané společně jsme všichni živým Tělem církve. A přirozeně to platí v tom smyslu, že „my“, opravdový plurál věřících – „my“ spolu s Kristovým „já“ – to je církev. Každý z nás, nikoli jen někteří „my“, tedy skupinka, která se prohlásí za církev. Nikoli. Ono „my jsme církev“ vyžaduje právě moje začlenění do velkého „my“ věřících všech dob a míst. To byla tedy první myšlenka. Definoval, že církev je Mystické Tělo Kristovo. Dále definoval co je biskupský sbor a co papež. Pouze jeden biskup, ten římský je nástupcem určitého apoštola – Petra.Všichni ostatní biskupové se stávají nástupci apoštolů a začleňují se do Těla biskupů (biskupského sboru), který je pokračováním Těla Apoštolů. Biskupský sbor - Tělo biskupů je kontinuace Těla Dvanácti apoštolů. Koncil se rozhodl vytvořit trojiční eklesiologickou konstrukci: Lid Boha Otce, Tělo Kristovo a Chrám Ducha svatého.>>>

Jsem přesvědčen, že zkušenosti papeže Františka budou prospěšné celému společenství víry

Petr Nečas, předseda vlády

Zprávu o zvolení nového papeže Františka jsem přijal s upřímnou radostí. Jsem přesvědčen, že se jeho neocenitelné zkušenosti osvědčí v náročném úřadě, a to ve prospěch celého společenství víry. Přeji novému papeži mnoho sil a odhodlání čelit výzvám, které se mohou objevit, pevné zdraví a uspokojení z obětavé služby církvi a společnosti. Velmi si cením vynikající spolupráce mezi Českou republikou a Svatým stolcem a jsem přesvědčen, že se tyto přátelské vazby budou i nadále posilovat.

V den intronizace nového papeže se opět rozezní zvony

Aleš Pištora

Sbor kardinálů 13. března zvolil nového římského biskupa. Stal se jím kardinál Jorge Mario Bergoglio, arcibiskup z argentinského Buenos Aires, který přijal jméno František. V pražské arcidiecézi budou až do soboty slouženy za nového papeže mše svaté. V úterý 19. března 2013, na slavnost svatého Josefa, bude v 9.30 hodin na náměstí sv. Petra papež František slavit inaugurační mši svatou na začátek svého pontifikátu. V tento den se v pražské arcidiecézi opět rozezní zvony a při bohoslužbách zazní chvalozpěv Te Deum a papežská hymna.Pražské arcibiskupství doporučuje, aby se zvony podle možností rozhoupaly ve 12.00 hodin. Te Deum je slavnostní hymnus, který se zpívá na závěr slavnostních bohoslužeb jako vyjádření díků Bohu. Papežská hymna (italsky Inno e Marcia Pontificale, tj. pontifikální pochod a hymna) je oficiální hymna Vatikánu a Svatého stolce. V roce 1869 ji u příležitosti výročí intronizace papeže Pia IX. složil Charles Gounod. Papež Pius XII. ji roku 1949 prohlásil za vatikánskou státní hymnu.

Evropou obchází strašidlo svobody. Jsme na prahu kontrarevoluce?

 PETR HÁJEK

„Každý má svou volbu: Pohodlně plout do otroctví, nebo vstoupit do PROTIPROUDU“ Petr Hájek

 

Zdá se to nesmyslné. Svoboda je přece téměř mrtvá. Demokracii již definitivně nahradila neomezená vláda médií a s nimi propojených elit.

Spoušť a zkáza pod praporem EU (text k obrázku vlevo)

Běžný občan má toliko jedinou svobodu: Nechat se trpně unášet proudem lží, mystifikací a manipulací. Mlčet a nevystrkovat hlavu. Dobrovolně přijmout „politicky korektní“ virtuální realitu s jejím diktátem co si myslet, co jíst a pít, jak se léčit, koho volit..Přesto: Přesně za dobu, která odtikává nad tímto textem, se něco stane. (Do spuštění webu zbývá: 21Dní 16Hodin, 38 Minut, 24Sekund) Na http://protiproud.parlamentnilisty.cz/ vytryskne z napohled neprostupné suché skály tenký pramének – Kontrarevoluční magazín Petra Hájka. Poteče proti hlavnímu proudu, takzvanému mainstreamu. Bude se ptát, kde je realita.>>>

 

Prezident Zeman vyhlásil válku novinářským hyenám

Ladislav Zemánek             

Na webových stránkách České televize se nedlouho po inauguraci nového českého prezidenta objevily komentáře, které kritizovaly Zemanův inaugurační projev. Proč? Část médií totiž označil za jeden z „ostrovů negativní deviace“. A to, že se novináři ocitli ve společnosti kmotrovské mafie, která parazituje na těle českého národa, a neonacistů, ať už si pod nimi představíme cokoli, je asi příliš netěší. Právě tento bod se stal snad jeho nejdiskutovanějším. Hned po skončení inaugurace začal v prezidentském speciálu jeho slova o novinářích, kteří lidem vymývají mozky, manipulují veřejným míněním a provádějí mediální masáž, rozebírat Václav Moravec. Zval si hosty a s nimi uvažoval nad tím, co Zeman vlastně chtěl říci. Není mým cílem reprodukovat zde to, co diváci mohli vidět. Spíše chci vyjádřit potěšení nad tím, že slovutná novinářská obec pocítila jisté znepokojení, o to větší, když viděla, že po zmínce o tomto třetím „ostrově negativní deviace“ se ve Vladislavském sále ozval spontánní potlesk (doplňme jen, že to bylo jednou jedinkrát). V jednom z komentářů na stránkách veřejnoprávní televize se s odvoláním na Lidové noviny tvrdí, že „ideálem pro něj je stav, kdy si politické strany rozparcelují zemi, dohody budou kabinetní, neveřejné, a o tom, kdo je tunelář, rozhodne zas jen politická dohoda.“ Jeho projev prý jasně ukázal, že se nedokázal vymanit z dědictví opoziční smlouvy, naopak by na ni rád navázal (kéž by- pozn. redakce). A protože média odhalují, o jaké zlo se ve skutečnosti jedná, z logiky věci na ně Zeman útočí. Ve spolupráci se sociálními demokraty a komunisty bude vyvíjet nátlak především na novináře z veřejnoprávních médií. Ti by se měli bát nejvíc. Mf Dnes (Heute) přišla s tím, že mezi „ostrovy negativní deviace“ opomněl zmínit neokomunismus. Důvod je jasný. Musel by totiž ukázat sám na sebe! Jak vidno, novináři přece pociťují jistý strach, a proto na nového prezidenta útočí, pomlouvají ho a snaží se ho diskreditovat. Pokračují jen v tom, co činili za jeho předchůdce. Je smutné, že k tomu využívají i zostuzujícího nálepkování. Vždyť co je to „neokomunismus“? Naprosto nic. Je to jen špatná reminiscence na totalitarismus, analogie k pojmu „neonacismus“, které alespoň nějaké opodstatnění má. A vše je o to úsměvnější, když se podobnými pojmy ohánějí mainstreamová média, ta média, jež jsou hlásnou troubou a nástrojem neomarxismu. Pozor! Tento termín na rozdíl od neokomunismu význam má. Možná by bylo i v kontextu tohoto článku vhodnější se slova „neomarxismus“ vyvarovat, ale nemohu zastírat pravdu a halit ji roucha beránčího. Pokud si ale čtenář přesto myslí, že je to termín příliš vágní, snad se spokojí s jeho bližším určením: mainstreamová média jsou hlásnou troubou a nástrojem multikulturalismu, unijního socialismu a postdemokracie. Ještě vulgárněji a poněkud schematicky řečeno, co je u nás neomarxistické, pochází z Bruselu. Miloš Zeman, ač sociální demokrat, není součástí tupého davu poslušně kývajícímu na vše, co je mu zvenčí vnucováno. Nebojí se říkat pravdu a za to je médii nenáviděn. V mnoha věcech s novým prezidentem nesouhlasím, ale ze srdce mu přeji, aby válku s těmi „novinářskými hyenami“ dovedl do vítězného konce!>>>

Václav Klaus: My, Evropa a svět

Václav Klaus

Napsat a čtenářům předložit tuto knihu jsem záměrně udělal až v posledním roce svého prezidentování. Zdůrazňuji to, neboť jsem ji chtěl vydat před jeho ukončením, ještě do jisté míry svázán prezidentskou funkcí. Nejsou to žádné paměti, na ty se ještě necítím (a ani jsem na ně v roce 2012 kvůli nijak neubývajícím pracovním povinnostem neměl čas), je to takové – trochu prodloužené – zamyšlení nad uplynulými 23 roky. Toto období bylo pro mne – stejně jako pro milióny lidí v naší zemi – vytouženou érou života bez těžkého krunýře, kterým nás 41 let svazoval, brzdil a tlumil komunismus. Nemalému počtu z nás život radikálně změnil, některým i vzal. Pro mne bylo těchto svobodných 23 let žitím v politice, což jsem před listopadem 1989 nepředpokládal a neplánoval. Snil jsem o návratu k akademické kariéře, kterou mi nemilosrdně přerušil srpen 1968. Dny „sametové revoluce“ mne nečekaně rychle vynesly do politiky, což má mnoho důsledků. Celých 23 let byla má tvář dnes a denně v televizi či v jiných médiích. V naší zemi asi není nikdo, kdo mne nezná, což bohužel vůbec neznamená, že ví, jaké názory a postoje zastávám, a že jim rozumí. Úsilí tyto názory vysvětlovat nesmí nikdy přestat. Proto i tato kniha. V únoru roku 2012 jsem si začal – půl roku dopředu – promýšlet své vystoupení na prestižním, v Praze konaném, celosvětovém zasedání Montpelerinské společnosti, nejvýznamnějšího světového seskupení liberálů (klasického, nikoli obamovského typu) a konzervativců, jehož jsem se v roce 1990 stal členem jako první člověk z postkomunistické země. Považoval jsem to za velké vyznamenání. Jeho slavní zakladatelé – Hayek, Mises, Friedman, Stigler a další, dnes již trochu méně známí myslitelé – už téměř všichni zemřeli. Tito mimořádní lidé – v pocitu ohrožení komunismem a socialismem po II. světové válce – založili tuto společnost před dlouhými 65 lety. S řadou z nich jsem měl ještě příležitost se na počátku devadesátých let setkat a ve své celoživotní názorové orientaci jsem jim za mnohé vděčen. Jejich práce jsem četl už od šedesátých let. Vystoupení na jednou za dva roky konané celosvětové konferenci (minulou v Austrálii jsem vynechal, na předminulé v Tokiu jsem byl) je pro mne vždy velkou výzvou.Tomuto náročnému publiku jsem se chtěl svěřit s jistým pocitem zklamání, které vyplývá z toho, že se – alespoň v mých očích – soudobý svět od idejí zakladatelů Montpelerinské společnosti, od idejí svobody, parlamentní demokracie, tržní ekonomiky, stále více vzdaluje. A troufám si říci, že to v mém případě není předurčeno ne příliš radostnou současnou politickou, ekonomickou, sociální, ale i obecně společenskou situací v naší zemi. V první polovině devadesátých let se mi naopak zdálo – a to tehdejšími fundamentálními změnami v naší zemi určitě výrazně ovlivněno bylo – že se ke světu, utvářenému na základě těchto idejí, přibližujeme. Teď mám pocit úplně opačný a to jak vývojem u nás, tak v Evropě, ale i v celém západním světě. Proto název My, Evropa a svět.>>>

 

Studium médií a PR na AMAK

IvanaHaslingerová

Pražská Akademie managementu a komunikace v těchto dnech slaví 1. výročí své existence. V tomto ročníku se tu rozjelo studium ekonomie, managementu, personalistiky, ale také médií a žurnalistiky. AMAK od letoška otevírá i nový studijní obor určený zájemcům o práci v public relations. Obor se nazývá Sociologie řízení PR a poskytuje teoretické i praktické znalosti a dovednosti v oblasti této specifické části masové komunikace a médií, tj. public relations (a s tím spojené oblasti tiskových mluvčích a reklamy).

Teoretickým základem studia je společenskovědní obor sociologie, a to jak jeho obecné postuláty, tak moderní směry a aplikace. Tento teoretický základ je pak rozvíjen ve směru k získání dovedností pro oblast řízení public relations. Mezi možnosti uplatnění absolventa patří profese tiskový mluvčí, řídící pracovník tiskových odborů firem a institucí, pracovník v PR odborech určených pro vnější i vnitřní firemní vztahy podniků, institucí a organizací jak v privátní, tak ve veřejné sféře, ale také kreativní i řídící pracovník v oblasti reklamy a public relations. A díky širšímu vědnímu základu také například specialista - pracovník v agenturách pro výzkum veřejného mínění a mediálního publika. AMAK v tomto oboru vypisuje bakalářské, magisterské i doktorské studium.

Je to další nově otvíraný obor na této mladé vysoké škole. Nedávno do jejího portfolia přibyly obory praktická psychologie, sociálně-psychologické poradenství, krizový management, art-management a veřejná správa. Na poli komunikačních a mediálních disciplín je to tak nová možnost, jak studovat tyto atraktivní obory, což v této mediální době je zjevně stále třeba.

AMAK má jednu zajímavou specialitu: pro kombinované (tedy dálkové) studenty otevírá studium třikrát ročně, tedy nejen v září, jako ostatní školy, ale také v prosinci a březnu. Je to služba těm, kdo jsou pracovně vytíženi a nechtějí čekat zbytečně až do standardního podzimního zahájení akademického roku. Pokud se chcete dozvědět víc, nalistujte si www.amakcz.cz Red.

Když veřejné je tajné aneb Hlasování a la Senát

Petr Štěpánek

Co je to veřejné hlasování? Selský rozum napovídá, že je to takové hlasování, při kterém víme, jak kdo hlasoval. V parlamentní praxi to pak znamená, že poslanci či senátoři veřejně zvedají ruku pro, proti či zdržel se a že o hlasování existuje veřejně přístupný protokol. Podvariantou veřejného hlasování je hlasování po jménech, kdy hlasující jeden po druhém sdělují, zda jsou pro či proti věci, o níž se hlasuje. I o tomto hlasování se samozřejmě pořizuje veřejně přístupný protokol.Žaloba na prezidenta republiky pro velezradu je setsakra vážná věc. Hlasovat o velezradě hlavy státu není jako hlasovat o tom, jestli si senátoři třeba udělají pauzu. Protokol o tom druhém je ovšem veřejně přístupný dokument, zatímco o tom prvním tajný. Něco tu nehraje. První na tu věc na svém blogu upozornil právník Pavel Hasenkopf (ZDE). Podle jeho názoru je hlasování Senátu o žalobě na prezidenta pro velezradu neplatné, neboť v rozporu se zákonem proběhlo utajeně. Dle zákona totiž jednání o návrhu ústavní žaloby pro velezradu probíhá jako neveřejné, leč samotné hlasování má být dle zákona veřejné. A tady jsme u kardinální otázky. Je hlasování, které je sice formálně veřejné, neb probíhá dokonce po jménech, leč které je ve skutečnosti utajené, neb probíhá na uzavřeném zasedání a žádný oficiální protokol o výsledcích hlasování (ve smyslu jak kdo hlasoval) není k dispozici, skutečně veřejné, myslím veřejné v tom selským rozumem chápaném významu? Samozřejmě, po internetu koluje jakýsi seznam, jak který ze senátorů hlasoval, který vynesl některý z účastníků jednání. Nejspíš bude dokonce správný, nicméně žádný oficiální dokument to není. Aby mi bylo správně rozuměno. Jsem ten úplně poslední, kdo by si přál, aby Ústavní soud už podanou žalobu na prezidenta republiky věcně neprojednal, třeba právě kvůli tomuto formálnímu rozporu při hlasování. Považuji tu žalobu pro velezradu za tak nebetyčnou hloupost, že ona senátní hvězdná pěchota českého práva, jež tuhle mezinárodní ostudu spískala, si opravdu zaslouží být vyfackována příslušným ústavním nálezem. Nicméně... Na mých rozpacích, že veřejné je v podání našeho Senátu ve skutečnosti tajné, nota bene u tak kardinální věci jako je žaloba na prezidenta republiky pro velezradu, to nemění vůbec nic.>>>

Z duševních pacientů se stanou bezdomovci

Pavlína Heřmánková

V Jednacím sále Senátu PČR proběhl pod záštitou místopředsedy Senátu Zdeňka Škromacha seminář na téma "Reforma psychiatrické péče z pohledu odborníků". Místopředseda senátního Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku Jan Žaloudík, který je jedním z iniciátorů semináře, uvítal, že se odborná diskuse na téma reforma psychiatrické péče povede ve Valdštejnském paláci. "Jsem rád, že se Senát stal v poslední době platformou, kde se mohou právě takové uvážlivé diskuse vést," řekl Žaloudík. Seminář reaguje na transformaci péče o osoby s duševními poruchami, které připravuje Ministerstvo zdravotnictví ČR. Odborníci, kteří vystoupili na tiskové konferenci, která semináři předcházela, se shodli, že připravovaná transformace nebude vyvážená a jejím hlavním motivem jsou další úspory v oblasti psychiatrické péče, která je již nyní hluboce podfinancovaná. Přednosta Psychiatrické kliniky Olomouc Ján Pavlov Praško poukázal na to, že situace v oblasti psychiatrické péče je kvůli hrubému nedostatku financí tristní ve všech jejích složkách. "Lůžková oddělení jsou nucena propouštět pacienty co nejdříve, pacienti tak nejsou dostatečně ošetřeni a doléčeni, neabsolvují psychoterapii ani edukaci, nejsou jim poskytovány účinné léky a v ambulantních ordinacích na ně nemají lékaři dostatek času," uvedl. Náměstek Psychiatrické léčebny Bohnice Ivan David upozornil, že celá oblast psychiatrické péče je ideologizována ve snaze o deinstitucionalizaci oblasti. Jak však ukazuje vývoj situace v USA a západoevropských státech, rušení psychiatrických léčeben povede pouze k tomu, že se z duševně nemocných pacientů stanou bezdomovci. "Nelikvidujme tedy to, co funguje, ale přidejme to, co chybí," řekl a zdůraznil, že v České republice je potřeba soustředit se rovněž na sociální aspekt péče o psychicky nemocné pacienty. "Osob s duševním onemocněním v České republice stále přibývá. Současné zdravotnictví nepokrývá potřeby těchto osob. Sociální složka této problematiky přitom není ošetřena vůbec, ačkoli je zásadní," dodal předseda Národní rady osob se zdravotním postižením ČR Václav Krása. Kromě zvýšení prostředků do oblasti psychiatrické péče apelují proto odborníci rovněž na to, aby nebyla unáhleně redukována lůžková psychiatrická zařízení. K omezení kapacit lůžkové péče by mohlo dojít až poté, co budou vybudovány dostatečné sociální a pobytové služby pro osoby, které nevyžadují intenzivní psychiatrickou léčbu.

Poděkování Václavu Klausovi a blahopřání Miloši Zemanovi

Ivana Haslingerová

Po levicovém kosmopolitovi Václavu Havlovi a pravicovém konzervativci Václavu Klausovi přichází od 7. března 2013 na Pražský hrad levicový liberál Miloš Zeman. Všichni tři pánové byli nejvýraznějšími politiky polistopadové éry. Každý z nich měl ale, bohužel, jiné představy o tom, kam by měla naše země směřovat po pádu totalitárního socialismu, zkráceně zvaného komunismem. Václav Havel bojoval všemi prostředky doslova do posledního dechu za svůj nereálný sen - socialismus s lidskou tváří, Václav Klaus naopak za svobodnou kapitalistickou společnost s volným trhem a důrazem na svobodu jednotlivce, zatímco Miloš Zeman je zastáncem klasického reálného socialismu bez přívlastků. Je škoda, že se tyto tři osobnosti nedokázaly po listopadu 1989 domluvit a společně bojovat za bohatou kapitalistickou společnost, o níž jsme po padesát let života v komunistické totalitní nesvobodě snili a za niž jme zvonili klíči. Za společnost, která byla ověřena na Západě jako funkční, bohatá a svobodná. Je škoda, že v tomto boji zůstal Václav Klaus osamocen, a co víc, že oba zbývající dokonce bojovali proti jeho úsilí vybudovat z naší komunistickým marasmem tolik poničené země kapitalistickou moderní bohatou zem.

Pan prezident Zeman ve Svatováclavské kapli řekl (parafrázuji), že každý z nás si staví během života chrám, který zobrazuje jeho životní dílo. Že se každý z nás snaží, aby po něm zůstalo něco krásného pro budoucí generace. Velká škoda, že tito tři mužové sváděli mezi sebou neustálé boje každý jen za ten svůj jedině správný chrám. Ke cti pana prezidenta Zemana je ale nutno dodat, že on bojoval proti Klausovu chrámu přímo a jasně, a co víc, dokázal se s Václavem Klausem dohodnout na funkčním fungování levicové vlády s pravicovou opozicí. V opoziční smlouvě se dokonce dohodli, že v případě vítěztví pravice bude platit toto uspořádání v opačném duchu. Tedy něco jako v USA. Jak se ukázalo, jejich model se osvědčil a vyvedl zemi z nejhorší krize po listopadu 1989 způsobené podpásovým Sarajevským atentátem vedeným tehdejším presidentem Havlem. Klaus se Zemanem tímto krokem vyřadili z politického vlivu menší strany spolu s jejich protektorem Václavem Havlem. Jejich společná kampaň pak vedla k tomu, že nástupce Zemana Vladimír Špidla tuto pragmatickou a úspěšnou koalici rozbil ve svůj prospěch. Pana Zemana zradila pod jeho vedením i část jeho vlastních lidí natolik, že musel nakonec odejít na dlouhých deset let do ústraní.

Nyní začíná pod jeho taktovkou jeho comeback. Jaký bude, to ukáže čas. Slíbil, že mu jde jako Karlu IV. o klid, mír a blahobyt. U sochy Tomáše Garriqua Masaryka ale pronesl větu, z níž mne zamrazilo - obdivnou větu o Masarykově pozemkové reformě. A to navíc po projevu ve Svatovítské katedrále, v němž mj. vzdal hold Karlu IV. za to, že hledal rozumnou dohodu s církví a ona s ním. A protože právě církev má tento rok konečně po 23 letech jako poslední v zemích EU možnost získat zpět majetky a pozemky, zněla zmínka o vyvlastňování pozemků jako ledová vyhrůžka. Možná to ale jen tak nešťastně vyznělo a věřme, že po celé té kalvárii, kdy se po 23 letech konečně dospělo k oddělení státu od církve, nemá pan Zeman skutečně v úmyslu zavést pozemkovou reformu, jako kdysi Masaryk. Jinak řečeno opět odebrat právě získané pozemky církvi a navíc jí neposkytovat ani peníze na platy kněží. Vzhledem k tomu, že ukončil svůj projev ve Vladislavském sále modlitbou Thomase Mora o odvaze, pokoře a moudrosti, věřme, že se bude podle ní chovat a že se k podobnému záludnému kroku nesníží. Že bude jednat z očí do očí a na rovinu, jako až dosud. Tak, jak si ho za to vážil jeho předchůdce Václav Klaus. Ten odchází zatím do Institutu Václava Klause, který je vybudován v Hanspaulském zámečku ve stylu amerických prezidentských knihoven. Bude tam tedy pracovat "vedle politiky". Václav Klaus ale slíbil, že "před aktivní politikou si nechce definitivně zabouchnout dveře." Všichni tedy doufáme, že se do ní vrátí a pokusí se zkonsolidovat zdemoralizovanou a rozhádanou pravici v ČR. Ať již se rozhodne jakkoliv, patří mu velký dík za to, že jsme díky jemu prožili alespoň kousek života v kapitalismu a ve svobodě, kdy nám do všeho nezasahoval ve jménu dobra všeobjímající stát, a přejeme mu, aby mu Bůh dopřál ještě hodně let v plné aktivní síle k boji za náš národ a za svobodný život nás všech. Bude toho určitě zapotřebí. Ale to je již na jiný článek. Vydavatel naší revue, Kulturní komise ČR, předala profesoru Václavu Klausovi ještě v roli prezidenta republiky poděkování za zdárné vedení státu v dobách ne vždy příznivých a za přeměnu Hradu v kulturní stánek veřejnosti. V neposlední řadě vyjádřila úctu ke státníkovi , který jako jeden z mála upřednostňuje v politice zdravý rozum před obsahově prázdnými líbivými floskulemi. Pane profesore Klausi, děkujeme za všechno, co jste pro náš národ a pro nás všechny dosud udělal! Panu prezidentovi Miloši Zemanovi přejeme, aby mu Bůh pomáhal jednat podle modlitby Thomase Mora, kterou pronesl v den svého prezidentského slibu v památném historickém Vladislavském sále. Oběma státníkům přejeme hodně zdraví a sil v budování svých chrámů pro blaho nás deseti milionů v podhradích jejich zámků.>>>

Senát ČR: Cvičenou opici na Hrad!

Martin Stín

Prezident republiky s pravomocí okleštěnou podle představ předkladatelů ústavní žaloby na prezidenta Václava Klause mi připadá být příliš velkým luxusem pro daňové poplatníky. Úlohu posluhy, který nemá vlastní názor a pohotově podepíše jakoukoli listinu, kterou mu doručí vláda nebo parlament, by snad zvládla i cvičená opice, pokud ne, pak inteligentní robot zcela určitě. O reprezentační úkony by se mohli podělit předsedové komor Parlamentu s předsedou vlády. Ušetřila by se spousta peněz. Ústavní žaloba je  projevem nenávisti k Václavu Klausovi, ale i varováním Miloši Zemanovi: Snaha části senátorů stěsnat pravomoci prezidenta do mezí svobodného rozhodování cvičené opice je usvědčuje nejen z nenávisti k Václavu Klausovi, ale ještě více ze strachu ze změněné mocenské situace. Případný úspěch ústavní žaloby by totiž nezasáhl  tolik oběť jejich malosti, tedy dosluhujícího prezidenta Václava Klause, jako přímo zvoleného Miloše Zemana, jenž by jej jako zkušený politik určitě zaznamenal jako varování. Na druhé straně pidižvíci, kteří se podepsali pod ústavní žalobu, se všichni dohromady sotva mohou pochlubit více než čtvrtinovou podporou voličů ve srovnání s novým prezidentem, jenž s nimi proto určitě bude občas právem chtít mluvit jménem rozhněvaného lidu této země a bude jim říkat velmi nepříjemné věci. Jako přímý zmocněnec voličů bude zřejmě nepříjemně působit ve prospěch dalšího rozšíření jejich přímého vlivu na chod státu. Postupné změny politického systému, které takto patrně uvede do pohybu, mohou zemi pouze prospět. „Tvrdé jádro“ vládnoucích pseudoelit tvoří lidé, kteří sedí na ministerských nebo parlamentních křeslech v podstatě od vzniku státu, kromě prošoupávání kalhot o ně nic jiného neumí, vlastní názor podřizují rozhodování stranických bossů, o životě v podhradí nic nevědí a ani je nezajímá, nicméně stejně jako předlistopadoví komunisté žijí v domnění, že jen oni znají správnou cestu k obecnému dobru. Je nejvyšší čas, aby někdo udělal velký průvan a tuto veteš nechal odvát někam na smetiště. Přímo zvolený prezident má od voličů mandát vpustit do politiky čerstvý vzduch a veřejnost to od něho očekává. Pokud tedy senátoři míní ústavní žalobu také jako varování Miloši Zemanovi, měli by lépe vyhodnotit sílu jeho mandátu, aby nebyli nemile překvapeni dalším vývojem. Prezident republiky není podřízeným parlamentu ani vlády a už vůbec ne moci soudní. Je jednou z pojistek proti přehmatům Parlamentu a vlády. Požadovat po něm za těchto okolností, aby bez váhání, hned, na počkání podepsal právní akt, jenž by podle jeho zralé úvahy mohl poškodit stát, je popřením smyslu jeho funkce. Rozhledem a zkušenostmi Václav Klaus převyšuje většinu těch, kteří mu vyčítají, že užíval svého rozumu v dobré víře, že jedná ve prospěch vlasti. Měl proto svaté právo v některých případech odkládat podpis. Václavu Klausovi senátoři nejvíce vyčítají amnestii a v ní zvláště aboliční část. Paradoxně za ni volají k odpovědnosti prezidenta, ačkoli dle Ústavy ČR za ni kontrasignací předsedou vlády nese odpovědnost vláda.>>>

 

Útok na Klause jde od Schwarzenberga. HanbaTOP09!

předseda Akce D.O.S.T. Michal Semín a místopředseda Petr Bahník

Den 4. březen 2013 se do našich dějin zapíše jako den, zatížený vlastizrádným jednáním početné skupiny senátorů a senátorek, usilujících o vyřazení Václava Klause z veřejného života jinou cestou, než je cesta řádné politické soutěže. Jsme přesvědčeni o tom, že Václav Klaus byl pod rouškou předstírané starosti o zachování ústavního pořádku obviněn z velezrady ve skutečnosti pro politické postoje, které jako prezident České republiky zastával a prosazoval. Ze složení žalujících zákonodárců a jejich napojení na Karla Janečka je zřejmé, že tento zatím poslední útok na samotné základy zbytků naší státní suverenity a svobodné společnosti přichází z ideového tábora kolem Karla Schwarzenberga. Vzhledem k tomu, že se jedná o víc než jen o útok na osobu Václava Klause, ale jde o zpochybnění základních principů naší státnosti a právního řádu, je nevyšší čas, aby se lidé, jimž hodnoty svobody a práva leží na srdci, začali těmto rozkladným silám stavět na odpor. Dejme žalujícím senátorům a senátorkám slušnou a zákonnou formou pocítit náš spravedlivý hněv nad jejich nezodpovědným počínáním!

Prezident udělil plakety svým spolupracovníkům

 Radim Ochvat

Prezident republiky Václav Klaus udělil v pondělí dne 4. března 2013 Plaketu prezidenta republiky svým dlouholetým spolupracovníkům: vedoucímu kanceláře prezidenta republiky Jiřímu Weiglovi, zástupci vedoucího kanceláře Petru Hájkovi, ředitelům svého sekretariátu Zuzaně Rýcové a Martinu Slanému, řediteli odboru protokolu Jindřichu Forejtovi, řediteli tiskového odboru Radimu Ochvatovi, zástupci ředitele zahraničního odboru Jiřímu Brodskému a řediteli Správy Pražského hradu Ivo Velíškovi.

Stivín, hlavní velezrádce: Pane prezidente sem, pane prezidente tam...

Břetislav Olšer

Osmatřicet senátních hyen se vrhlo na svoji kořist a tak se nám čeští ubožáci pěkně rozjeli; světu předvedli svoji ubohou politickou kulturu. Hysterie. Od senátorů se očekávala jiná (pa)kultura. Vydali prezidenta Václava Klause stíhání Ústavnímu soudu pro velezradu. Tak co, hrdinové, jste spokojeni, že jste si troufli na svého prezidenta? Ukázali jste mu, jak jste zbabělí a bezcharakterní. Máte ale smůlu, s tím novým prezidentem jste si to totálně rozházeli. Klausova amnestie není velezrada, řekl Miloš Zeman. Máte se nač těšit... Nepřímo se k senátorům přidal též Jiří Stivín, geniální foukač na záchodové a jiné dírkami opatřené rourky. Měl to zapotřebí? Škoda té jeho vyčůrané falešnosti... Komentátor Ondřej Konrád ve svém sobotním fejetonu pro Český rozhlas Plus říká: "Roky v nejužším kroužku, pane prezidente sem, pane prezidente tam, pusu plnou chlebíčků, a tyhle sem radši neberte, oni na to stejně ještě ani nedozráli...“ Tak tomu se říká ta pravá velezrada. Nikdo nechápe, jak si ti, kdož mezi vyvolené nepatřili a ani o to nestáli, kladou otázku, proč se Stivín neprodral k „pravdě“ podstatně dřív. A proč se mu tak najednou Klaus znelíbil, že odmítl účast na dalším dílu cyklu Jazz na Hradě. Stivín je prostě, kromě toho, že je skvělý flétnista, jen obyčejná hradní vyžírka, co beztak volil Karla. Má takový trapas zapotřebí? Byl ještě na posledním dílu cyklu Jazz na Hradě, a to nikoli jako řadový divák, nýbrž celebrita, jež nechyběla ani na závěrečném VIP rautu, s pusou plnou velezrádných chlebíčků i submisivních slov. Zkrátka bezcharakterní čepičář, který rád převléká kabáty. Zvláště, když právě „prohlédne“ - ještě že včas rozpoznal toho zločinného velezrádce.… Je jen málo těch, kteří přišli o medaile. Vodák Polert tu olympijskou prodal za pár piv, Arafat až po své smrti přišel o svoji Nobelovu cenu za mír, když mu ji ukradli... Malíř Pavel Brázda je trochu jiná kategorie. Tvrdí, že si "až v poslední době jsem si uvědomil, že ani taková hračka, jakou je medaile, znehodnocená rukama, které ji předávaly, mi nepřirostla k srdci. Zůstala mi nakonec přece jen vzdálená a cizí a její odeslání je pro mne dnes úleva, neboť za další držení tak nepotřebné a zdiskreditované věci bych se mohl už jen stydět," jak o tom píše Brázda ve svém dopise Klausovi. Oba demonstranti „dobrých mravů“ mi připomněli skutečné velezrádné chvíle, kdy  během 2. Světové války udělil státní ministr K. H. Frank pozlacený Čestný štít Protektorátu Böhmen und Mähren se Svatováclavskou orlicí mj. spisovateli Františku Kožíkovi a malíři Maxi Švabinskému. Odmítnutí “ocenění” by se tehdy ale rovnalo transportu do koncentráku. Zde mohli pánové odmítnout vyznamenání i účast na hradních akcích odmítnout hned na počátku. Nestáli přece tváří v tvář Hitlerovu státnímu ministerstvu. Představa, jak by byli charakterní kdyby mu tváří v tvář stáli, je pouze k tragickému pobavení.>>>

Radostný svátek babiček v Paříži

Hana Strejčková, Paříž

Velkolepá oslava babiček se první březnovou neděli konala v duchu tance, radosti a vyznání. Obdivuhodné, vitální a dobře naladěné babičky si zatančily na Place de la Bastille, odkud pak vyrazil dlouhý průvod s mnoha transparenty na Place Léon Blum. Manifestace „I love ma grand mere“ – mám rád(a) svou babičku – si kladla za cíl upozornit na důležitost dobrých rodinných vztahů, zejména babiček a vnoučat. A v neposlední řadě tento třetí ročník oslav ukázal, že babičky nejsou pouze stařenkami u plotny, ale aktivními ženami se spoustou zájmů. Babičkám i vnoučatům a všem účastníkům oslav zasvítilo slunce a ze všech sálala radost a společné nadšení.

Zatímco naši páni politici a spolu s nimi, bohužel, celá země žije jen myšlenkami a diskusemi o pomstě a nenávisti, v Paříži se dokáží lidé bavit normálními radostmi. Nám nezbývá než jim závidět. (pozn. red)

Kdo šetří je hlupák? Aneb Senát si říká o zrušení!

Petr Hannig

Dnes jsme se tak nějak nenápadně dozvěděli, že ačkoliv nejsme členy eurozóny, budeme muset hradit špatné hospodářství Portugalska i z našich zdrojů. Samozřejmě mediálním hitem je, že Senát žaluje hlavu státu u Ústavního soudu za velezradu, takže tato nanejvýš důležitá zpráva zapadla.Ačkoliv můžeme mít na naši vládu a její vládnutí veskrze negativní názor, jedno ji musíme přiznat, že drží dluhy státu v kontextu zadluženosti jiných evropských států na rozumné úrovni. Jak toho dosahuje, je jiná věc. Kdysi jsem v pořadu na Čt 24 Politické spektrum vyslovil názor, že není dobré si tak moc na úkor obyvatelstva utahovat opasky, že to, co si tak zvaně odtrhneme od úst, nám vezme EU s tím, že: „Vy přece nejste na tom tak špatně. Musíte pomoci těm druhým, kteří jsou na tom ekonomicky hůře.“  A už je to tady. Ten humbuk okolo prezidenta se náramně hodí. Jenže velká ekonomika je jedna věc a životní úroveň obyvatelstva věc druhá. Vláda svými škrty podvazuje ekonomiku a vysává úspory obyvatelstva, zvláště střední třídy, neboť většině už není co vysát a střední třída už bude brzy také na dně. Ovšem to, co pracně za velkých obtíží a za cenu zvýšení nezaměstnanosti ušetří, budeme muset přenechat těm, kteří si žijí nad naší úrovní (viz platy, penze a odchody do důchodu v Řecku). Každý, kdo byl v Portugalsku nebo nad jeho územím přelétal, si musel všimnout, že tato země je protkána neuvěřitelně hustou sítí dálnic, po kterých téměř nikdo nejezdí. To jsou ty „užitečně“ proinvestované peníze, které teď v EU chybí. A my, kteří se kodrcáme po přeplněné a životu nebezpečné D1 máme sanovat Portugalsko, kde evropské peníze skončily v kapsách stavebních firem? V souvislosti s předchozím ještě chci vyslovit tento názor: Není mým zvykem reagovat ihned na „horké události". Ovšem často se objevuje myšlenka, kterou vyslovila na blogu iDnes populární blogerka Markéta Šichtařová: „Není dobré otázat se Ústavního soudu, jak tedy vlastně v případě lednové amnestie Ústavu vykládat, aby propříště nemohlo opět dojít k nejasnostem? Pokud snad Václav Klaus skutečně jednal v souladu s právem (což nemusí být nutně totéž jako morálně správně), neměl by on sám být vlastně rád, že soud potvrdí, že se ničeho špatného nedopustil (pokud se tedy nedopustil)?“Jakkoliv s blogerkou většinou souhlasím, zde musím velmi důrazně nesouhlasit. Jsou i jiné možnosti, než zjišťovat ústavnost kroků hlavy státu ústavní žalobou za velezradu. V době, kdy by mnozí v EU přivítali oslabení pozice ČR, vzhledem k poměrně dobrému stavu jejího zadlužení, tak aby ČR bez reptání financovala dluhy jižního křídla EU a snad i dalších (viz Portugalsko), je naopak ústavní stížnost Senátu na hlavu státu, ať už na ni a její faktické kroky máme názor jakýkoliv, naprosto kontraproduktivní a pro ČR nanejvýš nebezpečnou. Na základě takto neuváženého kroku Senátu ve mně sílí názor, že je Senát nejenom zbytečná, ale dokonce i pro ČR nebezpečná instituce a říká si o své zrušení. >>>

Soudci ÚS smetli se stolu stížnost na prezidnetskou amnestii

Petr Paulczynski

Ústavní soud (ÚS) překvapil. Soudci totiž smetli se stolu stížnost na prezidentskou amnestii podanou třiceti většinou socialistickými právními brouky pytlíky. Opozice tak  utrpěla včera u Ústavního soudu porážku, která může věštit i podobný osud jejích dalších podání u tohoto soudu. První kdo se ozval byl jeden z brouků pytlíků lidem přezdívaný Pitomio, senátor Okamura. Ten pravil: "Je mi z toho na zvracení! Něco tak odporného si nelze ani představit! Politicko-ekonomická mafie vítězí, zloději a tuneláři mají zelenou." A v intervjúku na PL se také vyzvrátil.: "Vzhledem k propojení předsedy Ústavního soudu pana Rychetského, pana Zemana a pana Klause nečekám, že bude mít žaloba úspěch. Ústavní soud je už zaplacený, v uvozovkách, prebendami a jeho rozhodnutí nejsou nezávislá." uvedl pro ParlamentníListy.cz. „Je mi z toho na zvracení, něco tak odporného jako Klausova amnestie jsem si dříve ani nedokázal představit. Je to celé hnus. Je rozkradená země a zloději se nám v klidu smějí do ksichtu. Bude i nadále většina občanů mlčky sedět doma," kritizuje Okamura přílišnou přizpůsobivost české společnosti. Přitom vyzývá občany, aby neseděli doma. A co mají dělat? Bude pan Okamura spokojený až se bude tříštit sklo a budou hořet auta? K tomu jedna hádanka: Na shromáždění vysvětlil, že řešení nepřijde z parlamentu, ale z revoluce. V tom, že stát může být obnoven jen radikálními změnami. Kdo to řekl?  Janeček? Popelka? Okamura? Nikoli, rok 1919, Adolf Hitler. No a teď na pár titulků: "Velezrádce, řekl senát" napsaly Lidovky. Teda na ten titulek musel přijít někdo genitální. Už vidím jak se tam všichni tetelili blahem. Jsem zvědav, co tam dají, až jim tu velezradu hodí ÚS na hlavu. Protože to senátní divadlo s velezradou je jedna z největších pras...ren v popřevratové historii české politiky. Ale těším se na jednu věc. Taťka se e v dobách krize a tlaku na svou osobu vždycky zmobilizuje. Zatím vždy dokázal každou takovou situaci obrátit ve svůj prospěch.  Jak napsala kamarádka:  Zkrátka, ať se to komu nelíbí sebevíc, VK byl a je nejvýraznější postavou, jakou kdy česká politika měla. A beze sporu to bude platit i v době, kdy už ani Google.com nebude vědět, že někdy existoval nějaký Dientsbier, Antl nebo nějaká Wagnerová. Dokonce i Jindřich Šídlo, kterého nelze podezírat z obdivu k VK napsal: "Odcházející prezident má jednu pozoruhodnou vlastnost: nejvíc síly nabírá, pokud je považován jednou provždy za poraženého nebo alespoň za outsidera. Je to jeho mistrovská role, mobilizující jeho příznivce: zrazený a ponížený hrdina se znovu zvedá. Pokud měl Senát v úmyslu tohle představení na Klausově dalším začátku zinscenovat, povedlo se to dokonale." Klaus by měl opravdu odejít, píše Aktuálně. A následuje zlolajný text pana Lipolda, který nezapomněl ani na chilské pero. Dokonce dostal slovo největší klausotepec Pehe: „Náznaky, že by mohl chystat politický comeback, neotestovaný skutečnou podporou voličů, jsou samy o sobě politickou zbraní. Už proto se Klaus do politiky nepohrne," soudí Jiří Pehe. No kluci, myslím, že děláte účet bez hostinskýho. A na to že Klaus odejde pane Lipolde a pane Pehe zapomeňte. Jenom se ještě tají odkud se vynoří.>>>

Černý den českého parlamentarismu

Petr Štěpánek

Pondělí 4. března 2013 bude už na věky černým dnem českého parlamentarismu. Dvacet osm politických nul se rozhodlo, že si přifoukne svoje politické sebevědomí návrhem žaloby na prezidenta republiky pro velezradu. Svých pět minut mediální slávy vyměnili za ostudu celé republiky. To vše čtyři dny před vypršením mandátu prezidenta a za situace, kdy naprostá většina ústavních právníků takovou žalobu považuje za nesmyslnou. Senát, který tak rád sám sebe označuje za pojistku demokracie, se stane dějištěm nechutné politické frašky. Je to další z tragických dnů naší historie, kdy oslaví triumf lidská malost, podlost, zloba a zášť, tedy ty vůbec nejhorší lidské vlastnosti. Míra opovržení a pohrdání, jež cítím vůči oněm osmadvaceti politickým hochštaplerům, se slovy ani nedá vyjádřit. Jsou věci, které se stanou, nelíbí se nám, ale jež milosrdný čas přikryje závojem zapomnění. Jsou ovšem věci a skutky, které se nezapomínají a neodpouštějí. Nikdy! Zapamatujme si pro budoucnost jejich jména:>>>

Pozn. Haslingerová: Právě když jsem usedala napsat článek o morálním bahně nastoleném v naší zemi po oznámení, že závist a nenávist zvítězila v Senátu nad politickou noblesou a úctou k právu do té míry, že se páni senátoři neštítí už ani ctít ústavní práva prezidenta, která mu sami v ústavě jako nejvyšší zákonodárný orgán přiřkli, předešel mně člen naší redakční rady Petr Štěpánek. A to tak, že se ke všem slovům v jeho článku připojuji a jen bych je musela opakovat. Míra opovržení a pohrdání, jež i já cítím vůči oněm osmadvaceti politickým hochštaplerům, se slovy ani nedá vyjádřit. Vlastně dá. Matematici by to vyjádřili vzorcem: limita pro n blížící se k nekonečnu z výrazu pohrdání a opovržení na entou. Vzorcem se to píše

lim (pohrdání a opovržení)n

n--> nekonečnu


Politické a novinářské chátře nejde o spravedlnost, ale úkol doby: zničení Václava Klause

Zdeněk Jemelík

Amnestie byly a jsou součástí justiční politiky nejen v naší minulosti. V Německu a Rakousku se v dlouholeté tradici každoročně vyhlašují předvánoční amnestie, při nichž se předčasně propouštějí na svobodu stovky odsouzených, jimž nezbývá mnoho do úplného vykonání uloženého trestu. K odpouštění dochází pravidelně a v únosných dávkách, zatímco u nás je výjimečnou záležitostí, připomínající živelní pohromu. Miloši Zemanovi ovšem leží v žaludku hlavně abolice. Všichni ostatní kritici křižují Václava Klause kvůli tomu, že prominul jimi očekávané tresty pachatelům v několika málo kauzách závažných hospodářských trestných činů. Ale nastupující prezident ji vykládá jako odpuštění státním zástupců a soudcům, nezvládajícím svou práci. Nic ale nenasvědčuje tomu, že právě toto bylo Klausovým záměrem, a Miloš Zeman nepodal žádné další vysvětlení cesty, která ho přivedla k nesmyslnému názoru. Je to přece právě naopak. Nevím, zda to měl Václav Klaus v úmyslu, ale díky skandalizaci abolice se veřejnost dověděla o závažném problému našich orgánů činných v trestním řízení: nezpůsobilosti zaručit občanům uplatnění ústavně zaručeného práva na vyřízení věci v únosném čase (týká se jak obviněných, tak poškozených) a poradit si se složitou hospodářskou kriminalitou na přiměřené odborné úrovni. Odpovědná politická reprezentace, které byl dlouhodobě záměrně přehlížený problém takto doslova strčen pod nos, by místo pronásledování prezidenta měla začít hledat cestu, jak palčivý problém napravit. Racionální jádro Zemanova pohledu spočívá pouze v tom, že na rozdíl od ostatních Klausových kritiků správně rozpoznal, že odstupující prezident napravil následky nezpůsobilosti orgánů činných v trestním řízení. Dostal se tak blíže než ostatní k pochopení nutnosti daný stav dále netrpět, ale nedopracoval se až k položení otázky politickým pseudoelitám, zda by se místo šílených nápadů na stíhání Václava Klause pro velezradu neměly spíše věnovat nápravě poměrů ve státním zastupitelství a justici, aby s do budoucna neopakovaly podobné excesy, jakými jsou například proces s Františkem Chvalovským & spol. nebo kauza soudce Berky. Pro politickou a novinářskou chátru není důležitá úroveň výkonu spravedlnosti, ale úkol doby: zničení Václava Klause. Václav Klaus si v souvislosti s amnestií postěžoval na ztrpčení života, které si vysloužil vyhověním četným žádostem o vyhlášení amnestie. Mohu dosvědčit, že takové žádosti skutečně v posledních třech letech dostával, a to jak ze strany občanských iniciativ, tak od ministerstva spravedlnosti. Zmínil také poučení, které čerpal z žádostí o milost: jeho hodnotu postavil nad čtyřleté studium na právnické fakultě. Také v tomto směru s ním souhlasím, že mnohé z žádostí jsou svědectvím o nezměrných lidských tragédiích, jiné obžalobou neodpovědného rozhodování orgánů činných v trestním řízení. Nakonec Václav Klaus konstatoval, že v jeho kanceláři se nahromadily dva tisíce žádostí, které nelze ve zbývajícím čase zpracovat. Rozhodl se proto, že už žádné milosti neudělí. Toto je neblahá změna dřívějšího rozhodnutí.>>>

Václav Klaus: "Hlavu vzrůru, jedeme dál!

Ivana Haslingerová

Přiznám se, že když jsme s manželem přicházeli na Pražský hrad na jazzový koncert a rozlučkový včer s panem prezidentem Václavem Klausem při příležitosti ukončení jeho funkčního období, nebylo nám právě do zpěvu. Zejména proto, že naše politická scéna namísto poděkování, že díky právě tomuto státníkovi může pracovat ve svobodné demokratické kapitalistické společnosti, vyvolává nedůstojné ostudné mediální skandály jen proto, aby se zviditelnila před svými voliči alespoň něčím, když svými úspěchy to udělat nemůže. Jak to trefně vyjádřil profesor Milan Knížák - dostáváme se díky naší politické reprezentaci do morální žumpy. Snad právě o to víc bylo pohlazením, jaká atmosféra panovala na Hradě. Sešli se tam totiž opravdoví přátelé pana prezidenta. Ti, kteří tam chodili jen pro svůj úspěch "vidět se s panem presidentem" se od nich oddělili jako plevy od zrn. A o to byla tato "Hradní parta" (která nemá nic společného s "Hradní partičkou" Svěráka a jeho boys), parta upřímných a stejně smýšlejících lidí báječnější. Úmyslně říkám parta, protože množství těchto lidí zaplnilo nejen Španělský sál, kde probíhala oficiální část večera, ale i všechny přilehlé sály a prostory včetně chodeb. Takže se bude mít jistě i v budoucnu pan profesor Klaus o koho opřít. Když někdo vydrží mít stejné názory po celou dobu 23 let, dá se předpokládat, že to vydrží i nadále. A právě toto nás naplnilo jistým pocitem optimismu i přes to, že páni politici v podhradí se chovají jako zdivočelé hyeny. Tady se ten lidský hnus zdál najednou někde velice daleko. Tady se dala naopak vyjádřit atmosféra: Vlci vyjí, karavana jede dál!>>>

 

Česká republika se dostává do morální žumpy

  MilanKnížák

Skandál, který vyvolal Senát žalobou na vlastizradu prezidenta Václava Klause je největší evropskou ostudou za mnoho let. Ukazuje to, jak je naše levice nízká, nemorální a jak nezodpovědně hazarduje s reputací České republiky. Všichni slušní občané naší země by měli dát najevo, že nechtějí mít s touto duchovní lůzou nic společného. Když si představím, že příští vláda naši země by měla být složena z lidí s takto ubohým morálním kreditem, začínám pochybovat o tom, že demokratický převrat v roce 1989 měl nějaký smysl. Nedivím se komunistům, ti samozřejmě dělají všechno, aby naši společnost cíleně destruovali. Vina je jasně na ČSSD. ČSSD není demokratickou stranou, je to jen špatně maskovaná odnož komunistické strany. Stydím se i za nově zvoleného prezidenta, poněvadž jeho distance je nedostatečná. Jako čestný člověk by měl podobné snahy rázně odmítnout.

 

Doba vymknutá z kloubů šílí

Martin Neznal

 

Doba vymknutá z kloubů šílí, pan prezident, který, jak podotýkám, bude brzy vlastizrádcem, zaútočil na všechny občany tohoto státu drsnou amnestií, s níž nemůže souhlasit nikdo, kdo zrovna nepatří k omilostněným korupčníkům a defraudantům (zde), jsem z toho celý tumpachový, protože seznávám, že podle šetření CVVM již statisticky téměř nepatřím ke svým spoluobčanům, jsem postižený a divný a mé postižení se snoubí s blbostí, jelikož mám stále docela rád budoucího vlastizrádce a souhlasím s drsnou amnestií, ač nebyl jsem v posledních čtyřiapadesáti letech omilostněn, co víc, za celou tu děsně dlouhou dobu jsem zdefraudoval lauter hovno, jest to všechno trochu nespravedlivé a nespravedlnost stoupá hrdlem horší než žluč, kdybych se alespoň ve svém přesvědčení a údělu necítil být tak sám, osamocený jak ptáče vypadnuvší z hnízda, když pochválím drsnou amnestii v hostinci U krále Jiřího, nemohu si být jist životem ni zdravím, když pochválím drsnou amnestii před tetou Pavlou, přestane se mnou mluvit, jako by zapomněla na krásné doby, kdy jsme spolu zakládali ve Stráži pod Ralskem Občanské fórum a na pláži u Perros-Guirec chytali kraby, jsem osamocenější než příslušník čtyřprocentní menšiny a žádný veselý průvod mi žádný primátor nepovolí, jsem upozaděn a diskriminován a cítím se být diskriminovanější než žába, která poskakuje po silnici mezi kamiony, darmo mi spoléhat na všechna antidiskriminační zákonná ustanovení Evropského parlamentu, darmo spoléhat na přímluvu Tomáše Halíka, darmo čekat podporu od Jiřího Pehe, možná Peheho, omlouvám se, ale v rozrušení nejsem schopen si vzpomenout, jak se to správně ohýbá, ani David Černý umělecky a plasticky mé utrpení na žádné věži téměř jistě nevypodobní, jsem takříkajíc definitivně v koncích a naděje prchá jak noční motýl od mých víček, mám totiž hexenschuss a také moc kouřím, což zvyšuje riziko incidence plicní rakoviny, naděje prchá jak vraný kůň v říji, protože pravděpodobnost, že bych se jednou, až dojde k příštímu pravidelnému přehodnocení veškerých historických souvislostí, mohl díky své dnešní oddanosti vlastizrádci stát zasloužilým disidentem, možná i zasloužilým zákonodárcem pod penzí, je vzhledem k mému tělesnému a duševnímu stavu zanedbatelná, až limitně k nule se blížící, a kéž by mi alespoň mohlo být útěchou, že celou tuto litanii myslím ironicky, když ji bohužel myslím převážně ouplně vážně. Amen.>>>

Jak potrestají ctihodní senátoři Havla za to, že vydal amnestii úplnou a Husáka za vydání amnestie politickým vězňům?

Ivana HAslingerová

"Vážení kolegové, předseda Senátu PČR Milan Štěch dnes přijal návrh 28 senátorů na podání žaloby Senátu na prezidenta republiky pro velezradu a zároveň žádost o svolání mimořádné schůze Senátu. Návrh na podání ústavní žaloby posoudí Organizační výbor Senátu, který svolal předseda Senátu na dnešních 17:00. Organizační výbor posuzuje formální naplnění náležitostí ústavní žaloby. Pokud tyto náležitosti nebudou splněny, může vrátit návrh na podání ústavní žaloby předkladatelům k dopracování. Pokud budou splněny formální náležitosti návrhu, přijme Organizační výbor stanovisko pro Senát, ve kterém doporučí návrh schválit nebo zamítnout. S pozdravem Mgr. Pavlína Heřmánková" Tolik zpráva, která přišla dnes 27.2.2013 do redakce z Horní komory parlamentu, tedy nejvyššího zákonodárného sboru ČR. Je to opravdu šokující, že se v tomto zákonodárném sboru, který kontroluje a vrací Sněmovně k přepracování chybné zákony naleznou členové, kteří si ani nepřečtou v zákoně o Ústavním soudu definici, co to velezrada je . Velezrada je tam definována jako „jednání prezidenta republiky směřující proti svrchovanosti a celistvosti republiky, jakož i proti jejímu demokratickému řádu. V Ústavě České republiky, se sice praví, že je specifickým ústavním deliktem, za který může být stíhán pouze prezident České republiky, a to před Ústavním soudem na základě žaloby Senátu. Pokud ale podají tito senátoři žalobu k Ústavnímu soudu, musí tento jednat podle toho jak ji má definovanou ve svém výše citovaném zákoně. A každému je jasné, že když prezident udělal něco, na co má podle ústavy ČR výsostné právo jako na př. na vyhlášení amnestie, podmínky velezrady to nesplňuje.

Jasně to řekl Vítězslav Jandák (ČSSD): "Já to považuji za absolutní nesmysl. Shánět materiály, aby se na prezidenta podala žaloba pro velezradu, já nevím, jestli si páni senátoři - bohužel i moji kolegové někteří - uvědomují, co to je velezrada. Víte, já si totiž pod velezradou hlavy státu představuji něco absolutně jiného - vydat stát cizím armádám, kapitulovat před něčím, ale určitě ne to, že prezident vyšel z toho, že má právo vyhlásit amnestii.>>>

"Dvacet let české měny" poučení, že z eurozóny lze vystoupit rychle a efektivně

Ivana Haslingerová

Ještě ani nebyl oficiálně otevřen Institut Václava Klause (IVK) a již nám do redakční knihovny Fragmentů přibyly dvě jím vydané knihy"Dvacet let české měny" a "Spor o amnestii". Kolega to komentoval výkřikem: "Ježíši, co si počneme, až začne Klaus v IVM pracovat naplno. To vše ani nestačíme číst, natož psát recenze." Kéž by měl pravdu a IVK opravdu těmito knížkami zaplavoval redakce a politiky. Naše politická i mediální scéna potřebuje kultivaci jako jisté růžové zvířátko drbání. Že někteří mladší politici či novináři berou vše, v čem žijeme, za samozřejmé, je pochopitelné, ale že i mnozí ze zakladatelů ODS či starších kolegů novinářů se chovají stejně, to je, diplomaticky řečeno, zarážející. Je proto dobře, že IVK připomíná v první knize problémy s dělením federace a její měny „kombinací pohledu analytického ekonoma a odborníka v širší oblasti společenských věd s názorem přímého účastníka a autora tehdejších kroků a rozhodnutí,“ jak uvádí v předmluvě ředitel IVK Jiří Weigl. Samostatnou českou měnu berou totiž všichni občané jako něco naprosto samozřejmého a nepřemýšlejí nad tím, jak zásadní význam sehrála pro ekonomický vývoj naší země nejen po rozdělení Českoslovenstka, ale jak důležitou roli hraje naše samostatná koruna v současné době, kdy probíhá v EU krize eura a z ní plynoucí finanční krize většiny zemí eurozóny. V knize "Dvacet let české měny" je popsáno, jak šlo u nás hladce a s úspěchem provést rozdělení měny se Slovenskem a jak to bylo pro obě země ve svém důsledku prospěšné: "Rychle a efektivně provedené rozdělení měny bylo úspěchem. Občanská pohoda a klid v zemi narušeny nebyly. Ekonomická makročísla obstála." Tato slova Václava Klause by měla být inspirací pro politiky mnohých zemí eurozóny, kteří si sice nad zbrklým přijetím eura zoufají, ale bojí se z eurozóny vystoupit. Kniha by měla být pro země eurozóny důkazem toho, že vystoupení z eurozóny, které se jim zdá neproveditelné, jde uskutečnit bez nepříjemných dopadů na ekonomiku jejich států. A ani náklady na provedení měnové odluky podle ní nejsou vysoké, přičemž konečný efekt bude pozitivní. Shrnuto a podtrženo: Kniha je poučením pro dnešní Evropskou měnovou unii, že vystoupení z ní je možné. A pokud by se politici v zemích eurozóny báli sami to provést, tak připomínám slova nositele Nobelovy ceny za ekonomii, ekonomického poradce prezidenta Reagana, Miltona Friedmana, která přednesl ještě před vznikem eura na Stanfordské universitě: "Evropská unie může být ráda, že má Václava Klause, který klidně a úspěšně rozdělil československou měnu. Až to bude potřeba, bude jistě schopen stejně bezbolestně rozdělit měnu evropskou." >>>

Pane Štěchu, zabraňte mezinárodní ostudě, nejsme banánová republika

Patr Paulczynski

Zakladatel Nadačního fondu proti korupci Karel Janeček usilující o obvinění prezidenta Klause z velezrady už našel svých 28 volů, pardon, nesmím psát sprostě, našel 28 bučících kastrovaných zvířátek. Takhle se k této snaze postavila jedna bývalá senátorka, kterou léta znám a které si nesmírně vážím. Napsalla šéfovi senátu: "Pane předsedo Štěchu, možná si vzpomenete na dobu, kdy jsem Vám prorokovala předsednictví v odborech po panu Falbrovi a Vy jste to ve své upřímné skromnosti odmítal připustit. Čas mně dal za pravdu. Vaše politická hvězda stoupala výš a výš a dnes jste druhým mužem ve státě. Přeji Vám to, i když s Vašimi politickými názory bouřlivě nesouhlasím, ale vím, že jste slušný člověk a nesmírně oceňuji Váš spořádaný rodinný život, ve vysokých kruzích zcela neobvyklý. Jsem přesvědčena, že nejvyšší stupeň kariéry je ještě před Vámi. A proto Vás naléhavě žádám: zabraňte bláznivému nápadu projednávání prezidentské velezrady!!! Že tím bude znevážen Senát u určitých vrstev obyvatelstva mne mrzí (bylo to i moje hřiště), ale není to podstatné - o hřebíček do rakve víc nebo míň - ale děsí mě mezinárodní ostuda, kterou si naše země nezaslouží. Nejsme přece banánová republika, která mění prezidenty tak, že toho starého vyfackuje. Jsme civilizovaná země a pokud se tak nebudeme chovat, nemůžeme čekat žádnou úctu nebo uznání od svého okolí. Úplně rozumím pohnutkám Vašich ambiciozních senátorských kolegyní, které pro pět minut slávy udělají cokoliv, ale hanba padne na celý Senát, jehož jste hlavou, a bohužel i na celou republiku. Tady přestává legrace. Senát není hradní nádvoří, kde chce pražský dav v čele s Jiřinou Šiklovou posměšně vyprovodit pana prezidenta žlutými narcisy. Senát je demokraticky zvolená horní komora Parlamentu České republiky, která by se neměla znectít hloupou šaškárnou. Vím, že nemáte právo veta, ale do funkce Vás mimo jiné vynesly Vaše diplomatické schopnosti a já Vás prosím, abyste je v tomto případě použil k zamezení mezinárodní ostudy. Přeji do budoucna vše nejlepší!">>>

Zrada se Topolánkovi vyplatila

Ivana HAslingerová

Panu Topolánkovi se podepsání Lisabonské smlouvy a rozložení ODS vyplatilo. Posílil dozorčí radu německé hnědouhelné a elektrárenské společnosti Mitteldeutsche Braunkohlengesellschaft (Mibrag), která je součástí Energetického a průmyslového holdingu. V jeho struktuře má šestapadesátiletý expolitik a jednatel VAE Controls Prievidza i jiné posty. Od podzimu 2011 je například předsedou dozorčí rady Elektráren Opatovice, dále je předsedou výkonné rady Teplárenského sdružení ČR. Kam ještě ho za rozložení ODS a zaprodání naší země podepsáním Lisabonské smlouvy, i přes zákaz Kongresu ODS, naši politici nenávidějící trh, kapitalismus a především jeho strůjce u nás, prezidenta VáclavaKlause, posadí? Díky Topolánkovi zanikla u nás pravicová politika a byla nahrazena klientelismem. ODS rozložil on, nejde všechno svádět na pana Nečase, který již nedokázal tuto spoušť zastavit. Příklad chování Topolánka je natolik inspirující, že mu prostě mnozí nedokáží odolat.

Můžete se znažit nás zakázat jak chcete, až vás budem hromadně zabíjet to se budete divit!

Petr Paulczynski

Prý je KSČM moderní levicová strana. Tak od jednoho jejího moderního člena dostal takovýto mail  jeden můj přítel: "Nazdar ty nacistická kreaturo můžete se znažit nás zakázat jak chcete až vás budem hromadně zabíjet to se budeš divit! Nikdy neuděláte demonstraci kde příjde statísíce lidí jak to bylo u nás na svržení fašistické Nečasovi vlády (i tam bylo ve slově Nečasovy vlády v originále). Pár pomatených sfanatizovaných nácků kteří bojují proti komunistům v krajích nás nechává naprosto chladným. Máme radost jak modrobolševická vymaštěná pravicová monstra proti nám bojují. Přímo je to rajská hudba pro nás a hlavně pro naše uši jak pravicová zlodějská prasata vřískají na náměstích. Těch pár vymaštěných kriplů, kde je vás sotva deset proti našich statisícových demonstrací je k smíchu. A máme radost jak jste nasraní že nemáte na hradě zdegenerovaného zlodějskýho posírajíciho se nacistickýho dětka SCHwartzberka. A proto je na čase pro krvavou defenestraci fašistických prasat z ODS, TOP09, VV KDU-ČSL, LIDEM A ČSSD. Protože jedině komunisté vás dokáží zlikvidovat. Naše doba za chvíli přijde a ty chcípneš taky, ale radši bych si přál kdyby tě zaživa žrala rakovina. Ale jak se říká, postihuje to jen hodný poctivý lid,i nacistický svině jak seš ty a pár těch sfanatyzovaných kriplů, co jste demonstrovali, to né. Ono to přijde a doufám, že se ty budeš smažit v pekle, kde je již jak doufáme největší masový vrah všech dob Václav Prase Havel a kam ho Václav Prase Klaus bude, doufám, brzo následovat.......... SMRT TOBĚ." Tak tohle je česká současnost. Negativní emoce vyvolané senzacechtivými médii ústí v  nenávist.  Vzbuzené negativní emoce jsou nakažlivé, verbují a osmělují nejhorší spodinu, jejíž agresivita je nejen podporována, ale dokonce i vydávána za hrdinství. Kdekdo si tak plivne a kopne, jen aby se zviditelnil nebo aby se zbaběle přidal k štěkajícímu proudu. Už chybí jen Lidové milice.

A jdem na titulky dnešních novin: Žalobu na Klause za amnestii podpořilo 26 senátorů a 73 tisíc lidí. Podle krále králů (cituji Žita) už prý je jich dokonce 27. Petici převzal soudruh odborář Štěch. Myslím, že by se kluci měli umět napřed aspoň spočítat. Je roztomilé, jak ti, kdo chtějí "upřesňovat rozsah ústavních pravomoci" nedokáží rozeznat kterou z jejich listin kdo podepsal a co vlastně podepisují. Napadá mě kacířská myšlenka, že pokud máme senátory takových kvalit, bude možná opravdu lépe, takovou instituci zrušit. Sedmadvacet exhibicionistů, kteří si nevidí dál než na špičku nosu, je ochotno poškodit mezinárodní obraz své vlasti pro pět minut vlastní slávy.>>>

Diskuse k článkům na: Ivana Haslingerová | Facebook v rubrice profil a Blog-Ivana Haslingerová (blog.iDNES.cz)