hhh

Novela zákona na ochranu zvířat proti týrání – proč se ministerstvo zemědělství brání připomínkám z praxe

Milan Kaucký

V současné době jde v poslanecké sněmovně v programu 38. schůze druhé čtení novely zákona č.246/1992 Sb. Novela přináší řadu pozitivních změn pro ochranu zvířat. Bohužel ministerstvo zemědělství (dále jen MZe) odmítlo v připomínkovém řízení řadu návrhů změn, vycházejících ze znalosti z praxe. I později kategoricky odmítalo jakékoli kompromisní návrhy. Z odůvodnění MZe k zamítajícímu stanovisku ale jednoznačně vyplívá, že jejich pracovníci, včetně ministra Bendla, nemají v řadě věcí naprosto žádné povědomí o realitě skutečného života. Ministr Bendl odmítl rezolutně i jakoukoli schůzku s Komorou veterinárních lékařů ČR (dále jen KVL) a zástupci dobrovolných organizací na ochranu zvířat, kde by bylo možné vysvětlení vzájemných stanovisek a doložení skutečné situace v praxi.
První z požadovaných změn zákona je zařazení definice útulku pro opuštěná zvířata do § 3 ve znění.
bb) Útulkem je každé zařízení, které pečuje o zvířata a nabízí je k fyzické či virtuální adopci, anebo hradí svůj provoz, nebo jeho část, ze sponzorských darů.
(Pojem zařízení definuje písmeno v) tohoto paragrafu.)
Důvodem je, že nikde v zákonech není specifikováno, co se útulkem přesně rozumí. Veterinární správa se na tuto skutečnost odvolává a zařízení, které nemá provedenu jako útulek přímo kolaudaci stavebním úřadem, zásadně považuje za zájmový chov. V takových zařízeních pak kontroluje pouze očkování proti vzteklině, s odůvodněním, že nic jiného jim zákon neumožňuje. Toho zneužívají různé právní subjekty a o zvířata se řádně nestarají, nevedou evidenci a zařízení jim často slouží za zdroj obživy, kde doslova parazitují na darech určených pro zvířata. Zvířata hromadí a odmítají dávat do fyzické adopce. Přitom se o zvířata velmi často ani řádně nestarají. Proto pokládáme za nutné, aby do pojmu, který bude v zákoně specifikován jako „Útulek“, patřila veškerá zařízení, která fakticky tuto činnost provozují a aby v nich bylo možno provádět řádné kontroly.
Zároveň by se toto mělo týkat i domácích „mikroazylů“, kde se ale velice často se jedná o nemalé počty zvířat, zvláště koček umístěných v bytových prostorech
Argument ministerstva je, že neprovádění kontrol KVS je věcí metodického řízení SVS. Problém je, že vydávání útulků za zájmové chovy je přímo oficiálním stanoviskem SVS. Dokladem je audiozáznam z jednání na SVS pořízený se souhlasem SVS. Těžko tedy může SVS metodicky řídit své podřízené, pokud je její stanovisko v jednoznačném rozporu s argumenty MZe uvedenými v zamítavém stanovisku k definici útulku.
Uvedený návrh definice útulku právě přesně reaguje na argumenty SVS, proč není možné kontrolovat zařízení, které nejsou přímo zkolaudovány jako útulek.
Navíc byl po našem jednání bez náhrady zrušen metodický návod SVS pro provoz a kontrolu útulků, aby se ochranáři neměli na co odkazovat. To jednoznačně dokládá nechuť SVS k této činnosti, na kterou nemá SVS ani dost personálu, a evidentně je jí na obtíž.
Druhou požadovanou změnou je změna v § 13b odst. (1)  slova můžeza slovo má, tak aby znění bylo:
odst. ( 1)“ Obec může k regulaci populace toulavých a opuštěných zvířat provést:
Následuje výčet postupů pro udržení populace toulavých a opuštěných zvířat žijících na společném území s lidmi v mezích, které zaručí snížení zdravotních a dalších rizik na únosnou mez. Ale to pouze v případě, že se tato činnost bude provádět systematicky a soustavně, jak i v odůvodnění uvádí samo MZe.
Bohužel obce nejen že opatření provádějí pouze nahodile a ne soustavně, ale spousta obcí neprovádí žádná opatření a navíc sankcionuje občany, kteří tuto činnost provádějí ve svém volném čase a na své náklady. Samozřejmě ta nesrovnalost se záměrem zákona vyplývá pouze z neznalosti a nekompetence odpovědných úředníků, jejichž kvalifikací je často pouze pracovní smlouva.
Právě proto je důležité mít v zákoně slovo » «, které vyjadřuje jednoznačně doporučení státu, jak správně postupovat.
Ze zamítavého odůvodnění MZe vyplívá, že nezná správně význam českých slov. Nechápe rozdíl mezi slovy » může «, » « a » musí «. Slovo  » « dle MZe vyjadřuje příkaz a ne pouze doporučení. Nabízí se pak otázka gramotnosti a kompetence takovýchto státních činitelů.
MZe odmítlo i provedení vysvětlující metodiky k tomuto paragrafu pro obce, kterou by pro MZe ochranáři provedli zdarma. Metodika by přitom mohla být platnou oporou v jednání s neznalými místními úředníky pro dobrovolníky, kteří se o své vůli, ve svém volném čase a na své náklady snaží naplnit dikci zákona, kterou by měli provádět sami obce.
Posledním kompromisním požadavkem je úprava § 21 odst. (1), který určuje složení ústřední komise na ochranu zvířat (dále jen ÚKOZ).
ÚKOZ je odborným poradním orgánem ministra ze zákona. Momentálně je valná většina členů přímo finančně závislá na státní správě, tedy i na samotném ministrovi. V této souvislosti je přímo zarážející skutečnost, proč se tak vehementně ministr Bendl brání, aby členy ÚKOZ byli přímo ze zákona jmenováni i odborníci z praxe, finančně nezávislí na státní správě. Co jiného, než zákon a jeho dodržování je zárukou, že se ministr neobklopí pouze svými přisluhovači, o jejichž finančním ohodnocení rozhoduje on sám?
Právě proto byl podán pozměňovací návrh, který by za neopominutelného člena ÚKOZ ze zákona ustanovil alespoň jednoho zástupce Komory veterinárních lékařů ČR. Tento návrh podporuje nejen KVL, ale i řada dobrovolných ochranářských organizací.
Doklad zásadních důsledků malé účasti nezávislých odborníků z praxe na doporučení dávaných ministrovi pro jeho rozhodování je i nekompetentní zdůvodnění zamítavého stanoviska MZe, kde jako argumenty  jsou často uvedeny smyšlené důvody, které jsou na hony vzdálené realitě v trénu.
Přitom KVL je jediná profesní organizace, sdružující odborníky zabývající se léčbou a péčí o zvířata v praxi a navíc finančně nezávislá na státních orgánech. Je tedy jedinou odborně fudovanou nezávislou organizací, která je schopna zaručit demokratický princip rozhodování ministra v otázce ochrany zvířat.
Z uvedeného důvodu se naskýtá úvaha, neměli-li být nejen zástupci KVL neopominutelnými členy ÚKOZ, ale i se zároveň KVL spolupodílet spolu s ministry MZe a  MŽP na vlastním schvalování složení ÚKOZ aby se demokratickým způsobem vyloučil pouze jednostranný pohled státní správy na otázku ochrany zvířat proti týrání.
Dle našeho názoru by státní správa, když již sama nehodlá nic dělat, alespoň neměla překážet v práci dobrovolníkům a veterinárním lékařům, kteří se snaží za státní správu a místní samosprávu sami na své náklady plnit jejich povinnosti.