hhh

Podpora "zeleným se líbících zdrojů energie" je podle prezidenta Klause kontraproduktivní

Ivana Haslingerová

Proto vetoval dne 14. března 2012 zákon o podpoře obnovitelných zdrojů energie (OZE). Využil k tomu pravomoci dané mu článkem 50 Ústavy České republiky a vrátil Poslanecké sněmovně zákon ze dne 31. ledna 2012 o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů. Ke svému odůvodnění říká:

"Zákon rozšiřuje okruh podporovaných zdrojů energie, a to v situaci, kdy již dnes podpora takových vybraných zdrojů dosahuje neúnosně vysokého stupně a je navíc zcela kontraproduktivní. Zákon nepřináší úspory, ale naopak navýšení nesystémových podpor vybraných zdrojů energie z veřejných prostředků, a to v době, kdy po úsporách voláme. Přinese nejen nové náklady pro veřejné rozpočty, ale také zvýšení cen energií, které platí občané a podniky, a to způsobem, který nyní nikdo není schopen ani odhadnout. Zahrnutím biometanu mezi podporované zdroje může zákon vážně zhoršit životní prostředí u nás, protože nejspíše povede k masivnímu dovozu odpadů z celé Evropy, aby u nás mohly zahnívat a vytvářet tím biometan.

 

Zákon je podle pana prezidenta navíc nekvalitně zpracovaný, mimo jiné i v důsledku celkového přepracování vládního návrhu Senátem, řadu pravidel by bylo třeba doplnit až prostřednictvím navazující legislativy. V zákoně chybí i tak zásadní věc, jako je přesné vymezení okruhu osob, které budou mít na podporu nárok. "Pokud by to vše bylo doplněno až podzákonnými právními předpisy, dostaly by se takové předpisy do rozporu s Ústavou a s Listinou základních práv a svobod, protože prostřednictvím nařízení a vyhlášek lze na základě zákona stanovit jen technické detaily jeho provádění, nikoli vlastní práva a povinnosti občanů," říká pan prezident a dodává: "Neuvážená podpora výroby elektřiny ze slunečního světla se nám všem velice vymstila. Zdražila energii, zatížila daňové poplatníky, způsobila zabrání ohromných ploch zemědělské půdy a nastolila neřešitelný problém, co udělat s vysloužilými slunečními kolektory. Snažíme se pět minut po dvanácté tento problém napravit, ale škody již byly napáchány. Máme nyní možnost podobnou chybu neudělat a před dalším skokem do neznáma se zastavit a znovu jej zvážit. Rád bych umožnil Poslanecké sněmovně, aby takovou příležitost ještě dostala."

Postoj pana prezidenta není překvapivý a je naprosto konsistentní s tím, co hlásá po mnoho let. V roce 2010 například uvedl "Naprosto bezprecedentní a neobhajitelná podpora OZE musí skončit! Je nutné začít u podstaty problému a tou je sama nadměrná státní podpora výstavby fotovoltaických a jiných tzv. obnovitelných zdrojů energií." Nezbývá než dodat, že má naprostou pravdu. Biopaliva jsou zločin na lidstvu, přírodě škodí více biopaliva než nafta a benzín, o fotovoltaikách nemluvě. A pro ty, kteří tomu nevěří, chci připomenout pár faktů a čísel:

Biopaliva nejen škodí životnímu prostředí, ale i nepřímo zabíjejí lidi pomocí nedostatku potravin 

Na jeden litr etanolu padne 232 kg obilí. Z toho by bylo živo jedno dítě po celý rok. Díky podobným excesům 900 milionů lidí ve světě hladoví.  Nacismus zničil 25 milionů lidí, komunismus 75 a zatím nevíme, kolik milionů zničí ekologismus jako pokračování těchto dvou ideologií. Když začali v Mexiku vyrábět biopaliva ve velkém, vzrostly ceny kukuřice 4×, pšenice 2×, potravin o 83 % . V Indonézii zase "Přátelé země"  prosadili, aby polovina plantáží palmy olejné vznikla vykácením pralesa. Přitom efektivita podobných excesů je ubohá. Když v USA spotřebovali všechnu kukuřici na výrobu etanolu, nahradili pouze 6 % ropy. Výroba biopaliv je přitom naprosto neefektivní nejen z ekonomického, ale i ekologického hlediska.  Všechny druhy plodin pěstovaných na výrobu "ekologických" alternativ k současným fosilním palivům ve skutečnosti vypouštějí do atmosféry více oxidu uhličitého, než kolik samotné rostliny pohltí. Jsou tak jedním z největších „environmentálních podvodů“ – urychlují klimatickou změnu, před kterou nás podle Bursíka a podobných ekoteroristů mají zachránit.  

Fotovoltaiky zvyšují ceny elektřiny o 20 %

Energie ze slunce není zadarmo. Průměrná výkupní cena pro energii z těchto zdrojů činí něco přes 12 korun za kilowatthodinu (bez DPH). Celkové náklady na výkup 1 TWh, která se u nás vyrobí z těchto předražených 10 000 elektráren dosahují zhruba 12 miliard korun ročně. To je suma, která při současných cenách vystačí na nákup zhruba 9 TWh "fosilní či atomové" elektřiny na volném trhu. Za nákup elektřiny pokrývající půldruhého procenta poptávky tedy utratíme částku, která by stačila na nákup 15 % veškeré u nás spotřebované elektřiny. Dotace na provoz 10 000 fotovoltaických elektráren zvyšují cenu naší elektřiny z klasických zdrojů o 20%. Proto je zastavení růstu slunečních elektráren ve veřejném zájmu. A je dobře, že se před touto katastrofou snaží pan prezident občany chránit.

Kroky Nečasovy vlády k zmírnění této ekoteroristické katastrofy pro náš rozpočet

Současná Nečasova vláda si výše uvedené problémy naštěstí uvědomila a zakázala dále pokračovat v šílenství budování dalších fotoelektráren. Na finanční průšvih má ale bohužel zaděláno od minulých vlád. Podle stávající právní úpravy totiž mají být výše zmiňované výkupní ceny vypláceny majitelům a provozovatelům slunečních elektráren po následujících dvacet let. Pokud by byl průměrný růst indexu 3 %, pak celková suma vyplacená v Česku během dvaceti let za výrobu elektřiny ze slunce bude činit nějakých 320 miliard korun.  Z této povinné štědrosti se není možné vyvléci, neboť povinnosti stanovené zákonem a slíbené investorům jsou soudně a arbitrážně vynutitelné, tedy je třeba po dobu 20 let ročně platit 28,1 mld.Kč těmto podnikatelům vyrábějícím nesmyslně drahou energii. Když stát garantuje, že bude někomu dvacet let platit náklady, které v reálu klesly na čtvrtinu, tak je to tak výhodná investice, že jsme se stali opravdu světovým fenoménem. Dokonce i v Indii a v Káhíře prý našim podnikatelům říkají, že do toho budou také investovat, když slyšeli, jaký je to u nás úžasný byznys. Pro občany to ale znamená dvacetiprocentní zdražení  cen elektřiny díky povinné podpoře výroby velice předražené elektřiny z tzv. fotovoltaik namísto levné a ekologické elektřiny jaderné. Prostě máme u nás Slunce za všechny naše prachy .

Kdyby však byl ministrem financí např. děkan Národohospodářské fakulty Miroslav Ševčík, pak by risknul arbitráže a nepřiplácel by na fotovoltaiky ani korunu. Našemu listu to zdůvodnil následovně: "Arbitráže bych se nebál. Pokud by všichni investoři vyrukovali na stát  s arbitráží a všichni ji vyhráli, dostali by méně než 500 mld. Kč.  Jediná možnost, jak neplatit nic a nedoplatit na arbitráže, je okamžitě zrušit všechny nesmysly, které nám stanovuje Státní plánovací komise EU. Náš Liberální institut spočetl, že bychom tak do roku 2030 ušetřili 700 mld. Kč a za elektřinu vybrali 50 mld. Celkem by byly úspory  státu 650 mld. Tedy okamžité zastavení je lepší řešení než záplatování. A také bychom měli připomenout Státní plánovací komisi EU, jak dopadla ta naše v době totality.“ Čísla pana děkana potvrzuje i bývalý ředitel Energetického regulačního úřadu Jan Fiřt s tím, že úřad dokonce spočetl, že okamžitým vypovězením dotací by získal stát 800 mld. Kč. Jenže pan Kalousek se rozhodl raději platit majitelům fotovoltaiek dle podepsaných smluv minulými vládami.

Proto není divu, že Václav Klaus hlásá: „Vzepřme se, dokud je ještě vůbec čas, a elektřinu z fotovoltaik nedotujme. Vraťme se k tržním principům a držme je jich. Všechny podpory a dotace deformují trh a stává se z nich výnosný byznys pro vyvolené." A není sám. Zlobí se i významní podnikatelé. „Tím, že vláda rozhodla, že v roce 2011 poskytne  dotace 582 Kč na 1 MWh, jen potvrdila a zdůraznila, jaký je to průser pro náš průmysl," říká pěkně po chlapsku a srozumitelně pan továrník Světlík, předseda představenstva Vítkovce, a.s. A má pravdu. Ono to snad ani něžněji pojmenovat nejde a dopady na náš průmysl jsou a nadále budou horší než nějaká krize EU. Ceny elektřiny vzrostou díky fotovoltaikám o 20 %, což je pro podnikatele nepředvídatelný náklad, s nímž se musejí naši podnikatelé srovnat. Všem myslícím ekonomům a v současné době již i neekonomům je jasné, že se s tím musí něco bleskově dělat. Byl proveden průzkum o dopadu zvýšení cen elektřiny na český průmysl díky příspěvku na fotovoltaiky, z něhož vyplynulo, že 18 % podniků je ve ztrátě již nyní, po zvýšení poplatků bude ve ztrátě dalších 11 %, přičemž dalších 26 % bude mít tak malý zisk, že musí škrtnout plánované investice. Neboli 55 % podniků je v ohrožení. A ten zbytek zatím netuší, že bude také ochromen. Tento průšvih nevyřeší stále větší výše daní ordinované panem Kalouskem. Daně se platí z vydělaných zisků, a ty chybí. A kde nic není, ani smrt nebere.

A není to jen smrtící pro naši ekonomiku, ale i pro obyvatele. Zejména pro ty nejpotřebnější - invalidy, penzisty a nízkopříjmové skupiny. Když se zavřou továrny, budou tito lidé bez práce. O bídě důchodců se zamrzlými již tak žebráckými příjmy nemluvě. Je smutné, že pan Kalousek se dohaduje v televizi o tom, kde a jak sebrat několik miliard, zatímco desítky miliard na bruselské nesmyslné požadavky od fotovoltaiky až po euroval se peníze v našem "napnutém" rozpočtu vždy našly.

Kdo nese zodpovědnost za 20% zvýšení cen elektřiny?

Zodpovědnost za tuto finanční katastrofu nesou rukou nerozdílnou tři skupiny institucí - orgány EU (které schválily Směrnici 2001/77/EC); čeští poslanci a senátoři (kteří schválili Zákon č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie); a zejména Energetický regulační úřad (který mezi roky 2006 - 2007 prakticky zdvojnásobil výkupní cenu elektřiny z fotovoltaických elektráren). Právě posledně jmenovaná změna spolu s poklesem investičních nákladů na výstavbu elektráren (cena za fotoskla v roce 2008 klesla na čtvrtinu původní ceny a vláda včas nezareagovala úměrným snížením dotací na jejich pořízení), takže počet zájemců o dotace exponenciálně stoupl. V kombinaci se zákonným ustanovením, že výkupní ceny pro nové zdroje mezi jednotlivými lety nemohou poklesnout o více než 5 %, způsobily neuvěřitelný boom ve výstavbě.

Zavedením zákona č. 180/2005 Sb. o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie (podepsáni pod zákonem jsou  Zaorálek v. r. a  Paroubek v. r.), byl odstartován základ nynějších problémů.  Ale musím spravedlivě uvést, že pro zákon hlasovali poslanci a senátoři napříč politickým spektrem: Miroslav Kalousek, Vlasta Parkanová, Pavel Němec, Pavel Severa, Cyril Svoboda, Vojtěch Filip, Michal Hašek, Stanislav Křeček a senátoři Bedřich Moldán, Tomáš Julínek, Petr Pithart, Karel Schwarzenberg. Celkově ve Sněmovně hlasovalo ČSSD: 57 pro, 0 proti, KSČM: 22 pro, 1 proti,  KDU-ČSL: 17 pro, 1 proti, US: 7 pro, 0 proti, ODS: 0 pro, 42 proti.  Bursíkova eurohujerská vláda dokonce souhlasila v EU se zpřísněním stávajících podmínek a původní  Směrnici EU 77/2001 , která České republice stanovila cíl podílu výroby elektřiny z tzv. obnovitelných zdrojů na celkové spotřebě pro rok 2010 na 8 %, nahradila Směrnicí EU 28/2009 , která České republice stanovila cíl podílu výroby elektřiny z tzv. obnovitelných zdrojů na celkové spotřebě pro rok 2020 dokonce na 13 % . Těžko se mi to píše, protože si pana premiéra Nečase jinak vážím, ale pod tuto strašlivou směrnici za ČR se podepsal jako vystudovaný fyzik bohužel právě on. Tento zákon a následná směrnice rozjely ekonomickou pohromu: Zatímco v letech 2003-4 příplatek na 1 MWh vyrobené sluneční elektřiny činil díky fotovoltaikám 6 Kč na 1 MWh, v roce 2005 stoupl na 13 Kč a v roce 2009 již 52 Kč. V roce 2010 byl 167 Kč a v roce 2011  582 Kč.  Pro občany to znamená, že původně připláceli 1,5 %, pak 4,5 %, letos je to 13, 5 % pro domácnosti a kolem 20 %  pro průmysl.

A to ještě nebylo v roce 2005 socialistům dost. Tento enormní nárůst způsobený výšeuvedeným zákonem byl ještě zpřísněn oproti tomu, co požadovala EU, návrhem čtyř zpřísňujících variant sociálnědemokratické poslankyně Ivy Šedivé, z nichž za pomoci komunistického poslance Ladislava Urbana prosadila nakonec, že Energetický regulační úřad může meziročně snížit výkupní ceny elektřiny maximálně o pouhých 5 %. Tímto omezením nastala pohroma, protože každých 100 MWh nových fotovoltaik vedlo ke zvýšení cen o dvacet Kč, což vedlo k trendu enormního zvyšování cen za elektřinu.

Na Rádiu Impuls probíhala celodenní debata, zda mají být hnáni dlužníci tak brutálně k zodpovědnosti, jak to činí vymahačské exekutorské komory. Odpovědmi se nesl jeden tón. Že slušněji, ale pokud ano, pak všichni ti, kteří ožebračují naši zem špatnými zakázkami a zákony by měli stát před soudem prvořadě. Když každou babičku trestají zabráním televize, tak by měli být hnáni k zodpovědnosti ti, kteří v zájmu dobrého zachování svých pozic jednají proti státu. Tedy v první řadě Iva Šedivá. To se ale bohužel neděje. Jinak by výše jmenovaní politici hlasující pro popsaný zákon museli již dávno obývat místo svých rezidencí komnaty Valdického zámku. Prakticky nikdo ze zúčastněných nebyl dosud a zřejmě nebude ani v budoucnu nikdy pohnán k odpovědnosti a to dokonce ani ti, kteří mají na podpoře výkupu fotovoltaické elektřiny vlastní hmotný zájem.

Máme nejlevnější elektřinu a přitom její cena díky fotoelektřině roste.

Realita je tedy ta, že musíme ročně umořovat 28,1 mld. Kč díky závazku učiněnému minulými vládami na podporu neekologických projektů, jinak by ČR hrozily arbitráže.  Takové množství peněz nemůže vláda získat pouze od spotřebitelů elektřiny, ale musí zapojit státní rozpočet jako další zdroj financování tohoto hrozného závazku. Vláda proto předložila novelu nešťastného zákona 180/2005 Sb, který problém nastartoval. Podle jeho novely jsou od 1. března 2011 podporovány fotovoltaiky jen na budovách do maximálního výkonu 30 kW zatímco fotovoltaiky na volných plochách nebudou podporovány vůbec, ani kdyby sloužily pro vlastní potřebu. V  důsledku těchto opatření z celkového dluhu 28,1 mld. platit spotřebitelé pouze 16,4 mld.Kč, přičemž 11,7 mld. Kč půjde ze státního rozpočtu. Příspěvek na elektřinu z fotovoltaik tak pro spotřebitele bude opticky činit místo 582 "pouhých" 370 Kč na MWh. Je ale jasné, že se tím fakticky „snížit zvýšení cen elektřiny“ nepodaří, že musíme zaplatit zvýšení ceny celkové, pouze vláda přesouvá poplatky uvnitř rozpočtu tak, aby to působilo na lidi smířlivěji a neuvědomovali si, že zdražení všech cen je v důsledku toho, že se musí vybrat na zvýšení cen elektřiny o 20% je kvůli fotovoltaikám. Máme i tak o 9 % vyšší ceny za elektrickou energii než v Německu, i když náklady na výrobu máme nižší. Přesto je proti ostatním 27 státům EU a za elektřinu u nás až o 25 % vyšší. Nepromítají se do ní dopady poklesu cen silové energie, která klesla z 90 eur na 50 eur. Máme sice nejlevnější elektřinu (jadernou) a přitom její cena roste.

 Vysvětlení, proč máme nejlevnější elektřinu a přesto její cena roste, podává risk-manažer ČEZu Jan Klaus: "Máme dvě ceny elektřiny. Jednu tvoří trh, a ta neroste, pak druhou, kterou tvoří stát, a ta roste.  Proto nastává toto porušení energetických závislostí." Neboli: kdyby stát neomezoval ČEZ a další výrobce elektřiny ekoteroristickými zákony, byla by cena tržní a nedošlo by k tak hrozivému zdražení elektřiny a tím zdražení i všech komodit s elektřinou spojených. Neboli prakticky všeho.

Jak zabránit řádění bruselských a našich zelených byrokratů a politiků?

Není divu, že brutalita těchto čísel pana prezidenta šokuje a nechce podepsat další zákon zavazující nás k ještě větší podpoře těchto nebezpečných a ekonomice smrtelně škodících nesmyslů. Není divu, že prezident Klaus tyto zoufalé pokusy vlády nazývá záplatkařením příštipkařením, které v žádném případě problém neřeší. Jako makroekonom totiž ví, že celý problém tkví v tom, že naši politici vůbec přijímají za své nesmyslný termín „obnovitelné zdroje energie“. Termín, který ekonomická  teorie nezná a nepatří proto vůbec  do instrumentária ekonomické vědy. Podle pana prezidenta by se měl místo toho používat termín „zeleným se líbící zdroje energie“:  „Již jen na jedinou vteřinu přijmout termín „obnovitelné zdroje“ je kapitulace. Pak jsme prohráli. Podle ekonomie jsou dlouhodobě všechny zdroje obnovitelné, střednědobě je drtivá většina zdrojů velmi snadno substituovatelná a krátkodobě žádná vyčerpanost zdrojů nehrozí. Přijmout slovo „obnovitelné zdroje“ je začátkem konce  a je to naprostá kapitulace. Na tom trvám!“

A pan prezident jde v úvahách o tom, zda připustit arbitráž či raději záplatovat, ještě dál, než pan děkan Ševčík: „Hlavním heslem velvetové revoluce pro nás byla  desubsidiace (rozložení) ekonomiky. Základní téma bylo zlikvidovat dotace a subvence, které ničily ceny. V první dekádě to platilo, ale po deseti letech začala resubsidiace. Na otázku, zda záplatovat, nebo se vzepřít, říkám to, co jsem říkal vždy, že když už musíme vstoupit do EU, tak v EU musíme ihned zavést velvetovou revoluci!" A má pravdu. Jen velkou systémovou změnou zastavíme řádění bruselských byrokratů a potažmo našich eurohujerských politiků. Nelze ze všeho vinit jen Brusel. Nejen socialistická Paroubkova a Špidlova, ale především zelená Bursíkova minulá vláda nadělala zemi nedozírné škody. A je dobře, že pan prezident nepodepsáním dalšího ekoteroristického zákona na to alespoň upozornil. I když, bohužel, i bez jeho podpisu bude jednou stejně platit podle naší nedokonalé ústavy. Pokud se nestane zázrak a naši politici se konečně ze svého eurohujerství neprobudí a neřeknou zničujícím požadavkům z Bruselu jasné NE!