hhh

Kardinál Duka se přišel poklonit sv. Anežce Přemyslovně

Ivana HAslingerová

"Židé si přejí zázraky, Řekové hledají moudrost, my kážeme Krista ukřižovaného. Židy to uráží, pohané to pokládají za za hloupost, ale pro ty, kdož jsou povoláni, ať jsou to Židé nebo pohané, je Kristus boží moc a boží moudrost. Pošetilá boží věc je moudřejší než lidé a slabá boží věc je silnější než lidé." Sv. Pavel Korinťanům

V pátek 2. března 2012, ve výroční den úmrtí sv. Anežky České, celebroval J. Em. kardinál Dominik Duka mši svatou v nejstarším gotickém kláštře u nás, v Klášteře sv. Anežky České. Pražský arcibiskup celebroval mši v prostředí prvního kláštera klarisek v Čechách zcela výjimečně. Důvodem bylo, že v tomto klášteře žila, pracovala, trpěla a zemřela sv. Anežka.  Tento klášter spolu se špitálem založila za pomoci svého královského bratra Václava I. roku 1231 princezna Anežka Přemyslovna a o Letnicích roku 1234 ve věku 23 let za velké slávy do tohoto kláštera sama vstoupila jako jeho představená. V místech, kde nyní visí její obraz a kde stál tehdy hlavní oltář, přijala zasvěcení Kristu.

Jednalo se tudíž o historicky naprosto ojedinělou příležitost – prožít mši svatou v místech, odkud si sv. Anežka dopisovala se sv. Klárou a kde také dočasně našla místo svého spočinutí. Bylo opravdu povznášející slyšet právě v těchto vskutku historických místech, v prostorách nejstaršího gotického kostela u nás, prosbu pana kardinála nejen za církev, ale i za naši vlast.

Kromě J.Em. kardinála Duky, přednesl působivé kázání český katolický kněz, bohemista a jeden ze zakladatelů české matematické lingvistiky Prof. PhDr. Petr Piťha, CSc., který v letech 1992–1994 zastával post ministra školství v první vládě Václava Klause a který za své dílo obdržel řadu ocenění, mimo jiné New Europe Prize a Komenského medaili UNESCO. Nejprve se zamýšlel nad tím, komu Kristus vadil, kdo ho nepřijal a kdo naopak byli jeho přívrženci:

"Nepřijali ho ti kdo drželi v rukou vládu. Římany nezajímal. Král Herodes ho chtěl zabít. Nepřijali ho "držitétlé pravdy" farizejové, nepřijali ho ani zákoníci, kteří přejímali správu božího zákona a osobovali si právo ho měnit. Kdo ho tedy vůbec přijal? Přijali ho lidé cítící svou bezmoc. Sociálně vyloučení, odepsaní a vzdělanci zděšení stavem světa. Ti kteří chápali, že se musí něco stát," uvedl prof. Piťha.

A celé jeho kázání vyznělo ve vysvětlení, že velikost Kristova učení byla v tom, že dával lidem i v těch nejtěžších chvílích naději, že i ta nejtěžší situace je řešitelná. Proto ho lidé tak milovali a proto čerpají z jeho myšlenek sílu po celá tisíciletí.

A i nyní nám moderním lidem 21. století, dává Kristus rady, jak se máme pokusit čelit krizi, která postihuje náš současný svět. Kristovo "Naplnil se čas," znamená totéž, co pro nás "Krize je tady." A co v této těžké chvíli říká Kristus? "Přiblížilo se Boží království". Proč mluví o zraceném ráji? Proč hovoří právě v této chvíli o konci? Protože konstrukce moci sestavená ze lží a pýchy se kymácí jako Babylonská věž. Přesto ale ukazuje cestu, jak i z takové na pohled bezvýsledné situace ven: "Obraťte se a čiňte pokání. Nedělejte revoluci a neopravujte druhé. Změňte svůj život."

Lidem se zdála tehdy, stejně jako nyní nám, tato rada jako něco neuskutečnitelného. Kristus však je ujišťuje, že to zvládnou, a přidává ke své radě vrcholné vyznění naděje plná útěchy: "Obraťte se a věřte evangeliu. Když uvěříte evangeliu, zvládnete změnu svého života." Nemluvil tehdy o evangeliu jako o zaznamenání svého života, tak jak ho chápeme nyní, ale jako o dobré zprávě, jejímž obsahem je sdělení, že boží království je blízko a že je zde naděje.

"Kristus tedy radí, abychom se obrátili. Od čeho se ale máme obrátit?, " ptá se pan profesor a hned si odpovídá: "Obraťme se od všech zlých zpráv. Denně je jich tolik, že nejdřív trneme hrůzou, co se na nás valí, a pak se obalíme lojem naprosté lhostejnosti. Odvráťme se od velikášských diktátorů, kteří nad hroby lidí vytvořili pro nás rovnost na povel. Poznáme, že situace může být těžká, ale ne bezvýchodná, a co je hlavní, získáme naději."

 

 

Poselstvím Krista tedy je: "Věřit evangeliu, znamená mít naději". Uzavřel pan kardinál Duka

 

A dokladem toho, co znamená poslechnout tuto moudrou radu, je právě život a dílo svaté Anežky, která sice netrpěla moderními médii, dostávala ale zlé a mnohdy dokonce velmi surové zprávy. Reagovala však na ně tím, že byla obrácena směrem, odkud přicházela dobrá zvěst – ke Kristu. Jeho nejdůležitější zpráva o milosrdném Bohu byla dobrá a ona proto věřila v dobro, konala dobro a stala se vzorem dobra z boží milosti. Tak zvítězila jako slabá žena nad zlem. A to je odkazem a poučením pro všechny generace po ní. Proto ještě po 730 letech ji lidé uctívají nejen jako laskavou, ale i jako moudrou a vzdělanou ženu.

Čtenář si možná řekne, že to vše jsou pěkné řeči, ale skutečnost je surovější a řeči o dobru jsou kněžské povídačky. Ale apoštol Pavel říká ve výše uvedeném přikázání ke Korintským, že milost boží je silnější než věci lidské. Jako příklad pro správnost tohoto sdělení lze uvést například to, že před rokem, kdy byl vyhlášen Rok sv. Anežky, museli jeho vyhlašovatelé překonávat mnoho překážek - spokojenou lenost, gumovou rezistenci byrokratů a apriorní nedůvěru. Nakonec ale přinesla jejich píle výsledky – krásnou výstavu, vznik jedné z nejkrásnějších knih o klášteře, konferenci o životě sv. Anežky a počiny mladých lidí, jako např. sochy studentů z Hořic, výstavy kreseb školních dětí, lípy vysazené k poctě Roku sv. Anežky, akce dětí k nasazené armádě v zahraničních misích. A to je dobrá zvěst, cosi se v naší společnosti probudilo a pohnulo. Jsou to maličkosti, ale velké věci Boží. Pan profesor Piťha vzpomínal, že viděl, jak děti tančily, slzeli starci a mnozí bez řečí podali pomoc. Jsou to podle něj první náznaky štastného života v pospolitosti. "Obraťte se a přidejte i svou ochotu pomoci, aby se mezi všemi prosadilo boží království, které se přiblížilo. Záleží to jen na Vás," vyzval pan profesor.

Převor kláštera Vladimír Kelner poděkoval na závěr Národní galerii, jmenovitě profesoru Vlnasovi, za spolupráci na výstavě, otci kardinálovi a muži, bez něhož by klášter nebyl takový, jaký je, ing. arch. Josefu Hyzlerovi, který více než 30 let vedl práce na celém objektu kláštera. Čelil přitom neuvěřitelným běsům proti klášternímu areálu. Komunisté chtěli na jeho místě vybudovat dokonce ukázkové sídliště, jímž by se mohli chlubit před cizinou.

 

 

Po skončení bohoslužby vyzvala J.Em. kardinál Duka k liturgickém průvodu, v němž se on a ostatní kněží poklonili místu, kde bylo generálem řádu minoritů uloženo po smrti tělo sv. Anežky.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Po odchodu liturgického průvodu "hrob" sv. Anežky osaměl, ale její odkaz zůstal v srdcích mnoha přítomných.