hhh

 

ROŠŤÁK WOODY ALLEN NA VINOHRADECH

Jiří Sommer

            Pokud chcete zažít pěknou divadelní divočinu, pak musíte do Divadla na Vinohradech na nejčerstvější premiéru, jíž se stala rozverná komedie Woodyho Allena Mocná Afrodité, podle jeho znalců prý vůbec nejlepší komedie, kterou napsal (a v její filmové podobě si sám zahrál). Ano, ano, bohyně lásky a všeho, co je s láskou spojené, pojal infant terrible amerického divadelního a filmového umění Woody Allen jako hledání morality a amorality zároveň, jako hledání absurdity života a jeho reality zároveň, jako mlčení a vtipné žvanění zároveň  a tak dále, a tak dále…
            Allen Stewart Konisberg (1935), což je jeho skutečné jméno, patří sice dnes už mezi postarší generaci amerických  filmových režisérů, divadelních a filmových herců (především komiků), scénáristů, dramatiků ale i amatérských klarinetistů, ale je stále aktuální a stále žádaný. Držitel tří Oscarů se prosadil především jako tvůrce amatérských filmů – a rázem uspěl. Pomohly mu v tom výborné postřehy a vynikající znalost lidí okolo sebe, široké spektrum různých zájmů a pochopitelně, alespoň ta pověstná kapička talentu (spíš bych měl říci, že to v tomto případě byl přímo vodopád). Zaujal svým neotřelým smyslem pro vtipné gagy, někdy i poněkud neslušné svým obsahem, ale nikoho zjevně neurážející. Vystupoval v různých kabaretech a nočních podnicích, odkud po neúspěšném pokusu o vysokoškolská studia ho téměř okamžitě „ulovila“ NBC jako scénáristu. Podle průzkumu britské televize byl zařazen do první padesátky nejlepších světových komiků a bavičů všech dob a – a skončil na třetím místě!!!
            Než tedy půjdete do Vinohradského divadla, je dobré, něco o autorovi této komedie vědět, abyste se prostě dostali „do obrazu“. Text je sice „starý“ už sedmnáct let, ale může se hrát podle mého dobrozdání i třeba za sto let, protože to, „o co tady jde“, je stále a stále aktuální. Adoptovat dítě je, zejména pak v Americe, dnes docela běžné, ale právě s tím mohou být spojena nejrůznější dobrodružství a překvapení.
Solidní a v podstatě usedlý sportovní novinář Lenny  je partnerem úspěšné majitelky umělecké galerie Amandy. Jak jde život, objevuje na pořadu dne otázka – mít či nemít dítě. Amanda ho raději adoptuje a jak se k tomu staví Lenny? Ten začíná pátrat po jeho matce, zajímá ho, kdo může své vlastní dítě dát k adopci, co k tomu vede, jaká že ta matka je a napadá ho spousta dalších tajemství, které se snaží vyřešit. Najde ji, pravda, ale když zjistí, že se jedná o mladou prostitutku, rozhodne se, že ji v zájmu „jejich“ malého adoptovaného synka (či snad „jejího“) začne pomáhat. Zakrátko se ukáže, že to je setsakra náročný úkol, v němž Lenny „bruslí“, jak mu to situace dovoluje
Allen si „vypůjčil“ Afrodité z řecké mytologie a i v této hře o tom přesvědčuje. Celým dějem jakoby pohybuje „chór“, tradiční prvek řeckého divadla, který jednak glosuje Lennyho snažení, ale zároveň mu do něj vstupuje. A tak se na jevišti odehrávají scény pošetilé i vážné, komické i ty, které vyžadují určitou míru přemýšlení.
Samozřejmě, každý příběh nějak končí, zda dobře či špatně, to už si musí divák posoudit sám. Každopádně se nebude nudit, naopak…
Ve vtipné režii Natálie Deákové připravil pro hru scénu Lukáš Kuchinka (a musím říci, že scéna je parádní a „hraje“ s herci), kostýmově se na představení podílí Daniela Klimešová a v hlavních rolích Lennyho se představuje Václav Vydra, Amandu hraje Jana Stryková, prostitutku Lindu Barbora Poláková, „malého Maxe“ Lukáš Příkazský a stařešinu chóru Ladislav Frej. Další herci hrají více rolí.