hhh

Dominik Duka: "Svatovítský poklad skrývá v sobě lásku k Bohu a lásku k této zemi"

ivana Haslingerová

Prezident republiky Václav Klaus společně s primasem českým, pražským arcibiskupem Mons. Dominikem Dukou zahájili slavnostními proslovy v Rudolfově galerii Pražského hradu v pátek 16. prosince 2011 novou stálou expozici Svatovítského pokladu v kapli Svatého Kříže.

Tuto nádhernou exposici plnou skvostů nevyčíslitelné hodnoty vybraných z největšího a nejposvátnějšího chrámového pokladu v českých zemích shromažďovaného v katedrále sv. Víta připravila Kancelář prezidenta republiky a Metropolitní kapitula u sv. Víta za podpory Správy Pražského hradu. Jde o výběr 139 nejvzácnějších předmětů s vysokou historickou a uměleckou cenou ze Svatovítského pokladu s výjimkou lebky evangelisty Lukáše, ubrusu, který podle legendy ležel na stole při poslední večeři Ježíše Krista a roušky Panny Marie s krví Krista. Tyto tři posvátné exponáty nemohly být vzhledem ke své křehkosti vystaveny.

Svatovítský poklad byl v dvorní kapli Svatého Kříže Pražského hradu vystaven již v letech 1961 až 1990. Po krádeži malého Cranachova obrazu z Obrazárny Pražského hradu se ukázalo, že rovněž expozice nemá potřebné zabezpečení. Expozice byla proto kvůli nevyhovujícím bezpečnostním podmínkám uzavřena a vystavené předměty byly uloženy v tzv. Hilbertově klenotnici v katedrále sv. Víta. Poklad jako celek nebyl od té doby 21 let přístupný veřejnosti. Kaple ale nebyla pouze vylepšena co do bezpečnosti, ale přípravě této unikátní a posvátné expozice předcházelo kompletní restaurování historického exteriéru i bohatě zdobeného interiéru kaple Sv. Kříže. Kaple byla postavena již v první etapě tereziánské přestavby Pražského hradu ve druhé polovině 18. století vídeňským dvorním architektem Niccolo Paccassim. O sto let později ji nechal přestavět rakouský excísař a poslední český král Ferdinand I. Současné stavební práce přišly na 28 miliónů korun a trvaly dva a půl roku. Bylo provedeno i částečné restaurování svatovítského pokladu, které vyšlo Metropolitní kapitulu u sv. Víta na téměř 1,5 milionu korun. Metropolitní kapitula u sv. Víta tento nádherný, unikátní a mimořádný poklad, jehož historie sahá až ke svatému Václavovi, opatruje již od vzniku pražské diecéze v roce 973.

 

 

Prezident republiky Václav Klaus na slavnostním zahájení vernisáže výstavy poděkoval všem, kteří se na obnově výstavy podíleli, a zavzpomínal, že každý den při cestě do práce, když zajížděl kolem kaple do Hradu, sledoval, jak se v ní pracovalo. Je rád, že se rekonstrukce zdařila, a věří, že expozice s pokladem bude velmi cennou součástí prohlídky Hradu.

 

"Jsem velmi rád, že se nám podařilo opět něco přidat k tomu, co návštěvníci České republiky, Prahy a Pražského hradu mohou navštěvovat. Hrad chystal otevření výstavy před Vánoci i proto, aby mohli čeští návštěvníci Hradu o adventu vidět poklad spojený s křesťanskou tradicí a českou historií," uvedl pan prezident. Prezident otevřel za účasti ruského prezidenta Dmitrije Medveděva minulý týden na Hradě v Císařské konírně výstavu Carský dvůr pod žezlem Romanovců, která představuje vzácné památky moskevského Kremlu spojené se slavnou carskou dynastií. Lidé si tak mohou na Hradě prohlédnout jak český tak i ruský "poklad". Mohou se seznámit s historií obou národů a porovnat ji .

 

 

 

K nejvzácnějším exponátům mezi vystavenými díly patří více než půlmetrový zlatý relikviářový kříž, který nechal zhotovit Karel IV. Kříž se označuje také jako kříž korunovační, neboť byl užíván při korunovacích. Bývá vystavován spolu s českými korunovačními klenoty. Naposledy v roce 2008. Podle písemných pramenů ho dal císař Karel IV. zhotovit jako schránu na relikvie související s Kristovým umučením, které byly uloženy pod křišťálové destičky, kryjící přední stranu kříže. Ostatky jsou tak pohledově přístupné. Jsou mezi nimi trny z Kristovy koruny, kousek houby, která byla Kristovi přiložena k ústům, kousek provazu od bičování, kus hřebu z ukřižování a ostatek dřeva sv. Kříže. Karel IV.  ho jako hluboce věřící katolík proto považoval za nejdrahocennější klenot království a za nejvýznamnější součást českého královského pokladu, který budoval jako protiváhu pokladu říšského. Nechal ho bohatě vyzdobit kamejemi, safíry, spinely, smaragdy, akvamaríny, diamanty, perlami a křišťály a byl uložen na Karlštejně. Součástí korunovačního obřadu se kříž stal zřejmě v 16. století.  Panovník jej líbal poprvé při vchodu do chrámu, kde mu jej k políbení podal arcibiskup. Ostatky pak král líbal ještě během korunovační mše. Do Svatovítského pokladu se kříž dostal v roce 1645.

 

K velmi vzácným exponátům patří ještě další ostatkový "Kříž s ostatky Kristovy bederní roušky" pocházející z doby kolem roku 1376. Kříž je zdobený  safíry, spinely a křišťály. Na jednom z výjevů na jeho rameni je vyobrazen papež Urban V. předávající Karlu IV. relikvii, která se nachází pod křišťálovou čočkou uprostřed kříže. Při korunovacích byl kříž používán prokazatelně od roku 1526. V roce 1611 byl použit i při korunovaci císaře Matyáše na českého krále. Na oltáři byl vystaven spolu s  dvěma nejvzácnějšími částmi českého královského pokladu - s obrazem Madony typu Aracoeli (malba na papíru, Praha, kolem 1360)  a relikviářem sv. Václava ve tvaru vztyčené ruky (pozdní 15. století, měď zlacená, sklo, zlatý dracoun). Zprávu nám o tom zanechal očitý svědek Matyášovy korunovace Jiří Závěta ze Závětic.

Císař Karel IV. budoval programově český národní poklad

Císař Karel IV. jako osvícený panovník chtěl z Prahy učinit významné poutní místo. V tehdejší době patřilo k velkým oceněním panovníka při státních návštěvách odměnit ho ostatkem svatých. Císař Karel IV. jako uznávaný a mocný panovník je tudíž dostával. A nejen dostával, ale po návratu domů jako věřící a osvícený panovník získané ostatky svatých osazoval do skvostných relikviářů a programově budoval Český královský  poklad. Jako moudrý panovník věděl, že mají srovnatelnou, ba větší cenu, než drahé kameny, které samozřejmě rovněž dostával a sbíral.

 

 

Následující snímky zachycují relikviáře z výše uvedené sbírky:

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Mezi vystavenými relikviemi je i meč sv. Václava zvaný Svatováclavská čepel pocházející pravděpodobně již z 10. století (obr. vpravo). Jeho hlavice a záštita jsou ze 13. století, spodní tkanina na jílci ze 14. století byla překrytá  další tkaninou v roce 1791. Mečem byl král opásán na znamení toho, že mu je odevzdáno království a že v něm má hájit právo a vykonávat spravedlnost. Po obřadu král stejným mečem pasoval přední české pány na rytíře – kořeny této pocty sahají až do 13. století. Dlouho se mělo za to, že meč si nechal zhotovit Karel IV. pro svoji korunovaci v roce 1347. Nedávno byla ale datace meče, resp. jeho čepele, posunuta do 10. století. Hypotéza o značném stáří meče se opírá o restaurátorský postřeh, že čepel meče nese zbytek značky zhotovené technikou svářkového damasku, která se používala v raném středověku. Poškozený a zřejmě ztracený dostal se do navážek ze 13. století. Jde o jeden z mála původních mečů dochovaný na Pražském hradě. (snímek Archiv Hradu).

 

Svatovítský poklad obohatil i Ladislav Jagellonský

Další z osvícených panovníků Ladislav Jagellonský obohatil Svatovítský poklad o ostatky svatých v podobě jejich bust. Na výstavě jsou vystaveny busty Svatého Václava, Svatého Víta a Svatého Vojtěcha.

 

Ostatková busta sv. Václava (obr. vlevo) byla vyrobena před rokem 1503 a je zhotovena z částečně zlaceného stříbra a  drahých kamenů. Daroval ji Svatovítské katedrále Vladislav Jagellonský. Na výstavu byla zapůjčena Metropolitní kapitulou u sv. Víta v Praze.

 

 

 

 

 

 

Rovněž ostatkové busty sv. Víta (obr. vlevo) a sv. Vojtěcha (obr. vpravo) jsou zmiňovány v inventáři Svatovítského pokladu z roku 1503 jako dar krále Vladislava II. Jagellonského Svatovítské katedrále. Důvodem objednání těchto reprezentativních bust mohla být nejen snaha upevnit postavení metropolitního chrámu, ale také zájem využít busty v rámci korunovačních rituálů. Vystavení bust na hlavním oltáři během korunovačního obřadu je skutečně doloženo. Busty s ostatky světců byly vystavovány na oltářích při korunovacích a nosili je při procesích faráři ze čtyř významných kostelů ke katedrále sv. Víta, kde je umístili na oltář.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Na výstavě je možné uvidět i tvář našeho spasitele

Velký dík za výstavu patřil autorce Ivaně Kyzourové (obr. vpravo). Mezi nejstarší vystavené památky patří podle ní dřevěný hřeben svatého Vojtěcha z konce 11. století a také svatováclavský meč a prapor svatého Jiří, jejichž některé části mohou pocházet až z 10. století.  

Na otázku, jaký exponát by si vybrala domů, odpovídá, že obrazy pravé tváře Kristovy a Madony (obr. vlevo). „Věřilo se, že na každou z věrných kopií se přenáší posvátnost originálu, takže tyto obrázky byly uctívané velmi podobně jako ostatky svatých,“ vysvětlila Ivana Kyzourová.

Vřele se slovy paní Kyzourové souhlasím. I přes úžasnou nádheru a cenu vystavovaných předmětů bych si jako ona vybrala zmíněný nenápadný obraz u vchodu do výstavy. Věřím, že pro každého věřícího je určitě nejúžasnějším zážitkem, že na výstavě může spatřit obraz pravé Kristovy podoby - Veraikon pocházející ze 70. let 14. století (tempera, papír, rám z roku 1703). V korespondenci významného českého humanisty Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic je zachován dopis, který popisuje korunovaci Ludvíka Jagellonského v roce 1509. Z dopisu se dovídáme, že Bohuslav během obřadu viděl „tvář našeho spasitele, kterou dal Veronice“. Podle Bohuslava mělo jít o vzácný Veraikon, který získal Karel IV. v Římě od papeže Urbana V. Veraikon byl vystavován nejen při korunovacích, ale také při pohřbech králů. Odedávna právem patřil mezi nejvýznamnější a nejuctívanější předměty českého královského pokladu.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

A na závěr prozaická informace pro návštěvníky: V kapli zaplatí zvláštní vstupné a nebudou potřebovat vstupenku na celý hradní turistický okruh. Počet návštěvníků v kapli bude omezený. Nejvýše do ní bude moci vstoupit 45 lidí. Proto se musí počítat s časovou rezervou.

 

 

 

 

2610: Po slavnostních proslovech si přišli oba naši nejvyšší představitelé světské a církevní moci do kaple Svatého Kříže výstavu prohlédnut.

 

2640, 2592: "Kaple Svatého Kříže je místem, které dává Svatovítskému pokladu opravdu vyniknout," pochvaloval si pan arcibiskup Duka při vstupu na výstavu. Pan prezident vřele souhlasil

2632: Podle pana prezidenta náš poklad obstojí ve srovnání s kremelským velmi dobře: "Jakkoliv se mi zdál ten kremelský poklad úžasný, tak když jsem dnes procházel kapli Svatého Kříže, řekl jsem si, že se dají docela dobře srovnat a že jsme obstáli velmi dobře."

2618Výstavu navštívilspolu s panem prezidentem i jeho kancléř Jiří Weigl (první vpravo)

2644: Svatovítský poklad tak významně podtrhuje liturgický kontext a jak krásně shrnula Jeho excelence, arcibiskup Dominik Duka při slavnostním otevření výstavy, Svatovítský poklad nemá jen historickou materiální hodnotu. "Skrývá se v něm ještě větší poklad - láska k Bohu a láska k této zemi."

2609: „Poklad je prakticky stejně starý jako samotný kostel svatého Víta, který byl založen v 10. století svatým Václavem, když obdržel relikvii ramene svatého Víta. Pro tuto relikvii postavil dokonce rotundu,“ vysvětluje Kyzourová.