hhh

KAM AŽ MŮŽE DOJÍT LIDSKÁ BEZOHLEDNOST?

Jiří Sommer

Rád bych na začátku napsal: konečně je něco v Národním divadle, kde se neexperimentuje s jeho dobrým jménem.  Zjednodušeně řečeno, tak na mě zapůsobila nejčerstvější premiéra, která se odehrála na jevišti Nové scény a jíž se stala světové uvedení hry českého autora a režiséra zároveň – Petra Zelenky s názvem Ohrožené druhy. Musím přiznat, že právě na tento titul jsem byl zvláště zvědav, protože z předpremiérových informací jsem se dozvěděl, že nabízený titul je hlubokou sondou do morálky soudobých kapitalistických firem, které se neštítí žádné blamáže, aby posílily své zisky. Já vím, tato slova tak nějak „zavánějí“ obžalobou kapitalismu, jaká se objevovala v tisku před rokem 1989, nicméně tehdy většina běžně žijících obyvatel naší vlasti měla jen malé potuchy o tom, jak to vlastně s kapitalismem doopravdy je. Změna společenských poměrů otevřela prostor pro pochopení kapitalismu „s lidskou tváří“, alespoň tak byly převratné události roku 1989 reprezentovány. Málo se už ale mluvilo o temnější rovině tohoto způsobu produkování zisků, tedy zisků za každou cenu, svým způsobem na úkor všech „těch blbých“, kteří stále věří v čistotu kapitalistického podnikání.
            Farmaceutická firma, její název je lhostejný, produkuje jakési „životabudiče“ (opět je lhostejné, k čemu jsou určené, ale zaručeně „vám“ pomohou) a přitom nebere v úvahu jejich sekundární a zcela zákeřné účinky. Vždyť jde jen o jakousi všude a vždy přítomnou nezbytnost, která…která prostě nemůže nikoho ohrozit. Firma potřebuje reklamu a dva mladí reklamní kreativci (Sabina Králová a Jan Dolanský) mají „své“ zcela privátní zájmy, které jsou vzdálené hledání potřebného a účinného reklamního „superúderu“. Povolají si na pomoc zkušeného, protřelého a uznávaného fotografa Jiřího Čejku řečeného Jeremy (Jiří Štěpnička), který se doposud zuby nehty brání „dělání reklam“. Je to člověk možná trochu podivínský, ale v principu zásadový, byť jeho rodinný a osobní život není bez poskvrn. Poněkud proti své vůli je vtažen do bojů s nadnárodní farmaceutickou korporací, v němž se ocítá na parketě, která je pro něho spíše balancováním na křehkém ledě. Následné setkání s přítelem z mládí  ho poněkud rozhodí. Jan, jeho spolužák ze školy (Igor Bareš)  je totiž právě představitelem tohoto podivuhodného podnikání s lidským zdravím. Jeho homosexuální vztah s mladým přítelem Hankou (Michal Kern) končí, jeho život se tím hroutí. I navzdory své sexuální orientaci se pokouší nalézt vztah k Jiřího přítelkyni (Miluše Šplechtová), ale shodou „okolností“ se sám stává zajatcem odumřelého mloka skvrnitého, jehož byl v ZOO sponzorem. Tak se z propagační kampaně stává aktivistický boj a z přátelství vyřizování osobních účtů.