hhh

Lidé jako Jiří Winter neodcházejí, jejich legenda pokračuje

Ivana Haslingerová

Když se z rádia ozvala 30. 10. 2011 strohá zpráva, že ve věku 87 let zemřel kolem 15. hodiny ve Vojenské nemocnici ve Střešovicích český výtvarník Jiří Winter Neprakta (*12.7.1924, +30.10.2011) jakoby se na chvíli zastavil čas. I když jsme věděli, že byl dlouhodobě hospitalizován, přesto jsme doufali, že člověk z takovou vitalitou ještě bude o svůj pobyt zde v pozemském světě chvíli bojovat. Bohužel pan Jiří Winter, který tisícovky svých kreslených vtipů publikoval pod pseudonymem Neprakta, tentokrát svůj boj prohrál. Lidé jako on však neodcházejí, jejich legenda pokračuje. Nikoliv legenda jako příběh, který vznikl na základě nějaké pravdivé události, ale pak se stal základem pro fabulaci. Neprakta nebyl jen legenda, neboli pravděpodobná událost. Neprakta byl jistota a kvalita, byl a bude i nadále stálice. V případě pana Wintera se ostatně fabulovat nemusí. On sám byl velký fabulátor, dokonalý vyprávěč, gurmet a encyklopedista, navíc zcestovalý. Obsáhl svými kresbami všechny oblasti našeho života, historii i futurologii, oblasti citové, duševní i duchovní a pohádkové včetně duchů a trpaslíků. Vyšla mu řada pohádkových knih, po časopisech lze posbírat torso jeho životopisu.

Na monografii člověka tak plodného a plného životních zážitků si žádný autor zatím netroufl. Proto jen pro mladší generaci připomínám, že Jiří Winter byl ryzí Pražák. Firmu Neprakta založil s Bohdanem Kopecným, který mu dvacet let, až do své smrti, vymýšlel náměty. Dalším dodavatelem námětů byl Miloslav Švandrlík. Za svůj plodný život vytvořil nespočetně kreseb, podílel se na vydání 250 knih, v současné době pracuje na dalších publikacích. Neprakta nakreslil 37 000 vtipů a je zapsán v Guinnesově knize rekordů z roku 2001. První otištěný vtip publikoval v příloze Svobodného slova Kvítku 2.11.1948. A od té doby publikoval v Dikobrazu, Zápisníku, Práce, Květů, měsíčníku Praha a katalogu Salonu karikaturistů. Je znám nejen doma, ale i v cizině. Vystavoval v 50 zemích světa. Král českého humoru i přes své úspěchy zůstal skromným a naprosto normálním člověkem se svými každodenními starostmi, z nichž čerpal náměty pro svoji práci. Vzpomínám, jak na náš dotaz při oslavě svých 80. narozenin v pražské Malostranské besedě, jaké to je být nejlepším, odpověděl: „Nestojí to za nic. Chtěl bych být pouze dobrým, abych měl i nadále motivaci být jedním z nejlepších a tím se někdy nejlepším stát.“ ( podrobně viz článek "NEPRAKTA *80 - legenda pokračuje")

Mistrovi přišlo tehdy popřát a především poděkovat mnoho přátel a příznivců za to, co pro nás všechny dělal - rozdával humor a dobrou náladu již několika generacím. Naše revue nemohla chybět. Snímek zachycuje presidenta Kulturní komise ČR a vydavatele Fragmentů Jiřího Pancíře při gratulaci

Skromnost, pracovitost a záviděníhodná vitalita spojená se životní moudrostí a absolutním profesionálním přístupem zařadila Nepraktu nadosmrti na výsluní a vrchol české kresby a karikatury. Duševní svěžest  a pracovitost Jiřího Wintera byla i v jeho osmdesáti letech obdivuhodná. Podle jeho nejbližších byla dána tím, že byl vždy široce encyklopedicky zvídavý, byl dokonalým pozorovatelem života a píle je pro něho stále samozřejmostí. Vyznal se v historii i zoologii, sbíral lebky, mince, východní umění a zbytečnosti všeho druhu. Lezl do hradů i starých hrobek, avšak vyznal se i v čínské kuchyni. Věděl, jaké knoflíky nosil Napoleon, jak se česaly jeho milenky a do čeho se oblékali jeho sluhové. Okamžitě dovedl nakreslit lenochoda tříprstého i rypouše sloního, válečníky a kurtizány všech věků se spoustou charakteristických detailů…

Pan Winter by zkrátka renesanční člověk a navzdory všem módám stále komentátor současnosti. To, že je zapsán do Guinnesovy knihy rekordů 2001, je marginální proti tomu, jak je zapsán do obecného povědomí celého národa. Při oslavě jeho osmdesítých narozenin jsme mu přáli, aby mu jeho dobrá nálada vydržela nejméně do sta let! Bůh rozhodl jinak a tak nezbývá než závidět andělům, že bude rozdávat svůj laskavý humor od včerejška právě jim a popřát mu, aby se mu v tom transcendentním novém světě líbilo alespoň tak jako na tom pozemském. Ať ho Bůh opatruje i na této jeho nové cestě...

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

"Pražský hradčanský orchestr přišel zahrát mistrovi něco českého," uvedl Kobra. Nikoho nenapadlo, že to bude Vltava od Bedřicha Smetany. Slyšeli jsme ji již mnohokrát s obřími symfonickými orchestry, ale nikdy nezněla tak krásně, jako v podání těchto tří hudebníků, protože byla hrána nikoli nástroji ale srdcem. Výraz Mistra a jeho choti svědčí o pravdivosti našich slov.

A takto se smál Jiří Winter v mladších letech.

 

 

 

 

Mistr Winter si přál, aby mu na křtu knihy zazpíval jeho přítel a oblíbený zpěvák Dalibor Janda, s nímž "dělal" spoustu soutěží Miss a dalších akcí, na nichž se spřátelili. Pan Winter ilustroval tituly Jandových desek  i Pimprlíky na desce s Pepou Fouskem. Pan Dalibor se těšil i s dcerou, že uvidí Jiřího Wintera, bohužel se mistr nemohl pro nemoc osobně účastnit. A jindy vždy tak veselý Dalibor Janda byl opravdu upřímně zamlklý a smutný. Jak nám sdělil, neměl ani chuť zpívat.

 

 

 

 

 

 

Křest knihyHelén Valentové a Jiřího Müllera  „Hovory s Nepraktou“ v Paláci knihy Luxor již pan Neprakta chyběl. (Hovory Helén a Jiřího s Nepraktou

Mistr Winter si přál, aby mu na křtu knihy zazpíval jeho přítel a oblíbený zpěvák Dalibor Janda, s nímž "dělal" spoustu soutěží Miss a dalších akcí, na nichž se spřátelili. Pan Winter ilustroval tituly Jandových desek  i Pimprlíky na desce s Pepou Fouskem. Pan Dalibor se těšil i s dcerou, že uvidí Jiřího Wintera, bohužel se mistr nemohl pro nemoc osobně účastnit. A jindy vždy tak veselý Dalibor Janda byl opravdu upřímně zamlklý a smutný. Jak nám sdělil, neměl ani chuť zpívat.Hovory Helén a Jiřího s Nepraktou. a Nakonec ale vstal od stolu a stylově uzavřel celý křest knihy písní „Kde jsi, kde jsi...“ . A Mistr Neprakta nechyběl jen jemu, ale všem nám přítomným. I přesto, že nemohl přijít kvůli momentální indispozici, duševní svěžest  a pracovitost Jiřího Wintera je v jeho letech obdivuhodná. Podle jeho nejbližších je dána tím, že byl vždy široce encyklopedicky zvídavý, byl a stále je dokonalým pozorovatelem života a píle je pro něho stále samozřejmostí. Neprakta se vyzná v historii i zoologii, sbírá lebky, mince, východní umění a zbytečnosti všeho druhu. Leze do hradů i starých hrobek, avšak vyzná se i v čínské kuchyni. Ví, jaké knoflíky nosil Napoleon, jak se česaly jeho milenky a do čeho se oblékali jeho sluhové. Okamžitě dovede nakreslit lenochoda tříprstého i rypouše sloního, válečníky a kurtizány všech věků se spoustou charakteristických detailů… Je to renesanční člověk a navzdory všem módám stále komentátor současnosti. (viz např. článek "Král českého humoru v Gala galerii u Frantíka") To, že je zapsán do Guinnesovy knihy rekordů 2001, je marginální proti tomu, jak je zapsán do obecného povědomí celého národa. A věříme, že kniha "Hovory s Nepraktou" k tomu ještě přispěje.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Hovory Helén a Jiřího s Nepraktou

 

IVANA HASLINGEROVÁ  

Helén Valentová a Jiří Müller znají pana Jiřího Wintera-Nepraktu již přes třicet let, ale až nyní uposlechli přání svých přátel, aby se o veselé vzpomínky z dob, kdy s ním moderovali zábavné pořady, podělili i s ostatními jeho ctiteli. Nakladatelství Naše vojsko vydalo jejich knihu

Autoři vzpomínali na veselé příhody, které s Mistrem při zájezdech zažili, litovali ale, že se jich většina nedá před 22. hodinou presentovat  

„Když jsme panu Winterovi říkali, aby napsal životopis, odpovídal nepraktovsky: „Na životopis ještě nemám věk, i když máte pravdu, že někomu je padesát a už jej píše.“ Pak jsme byli na jedné akci, kde se o něj jeden umělec nevkusně otíral, a dopálilo nás to, vzali jsme diktafon a přesvědčili mistra, aby nám vyprávěl. Psali jsme to proto, že jsme chtěli vyjádřit osobní poděkování za přátelství a přízeň, kterou nám 30 let věnoval. Přes rok jsme dávali knihu do kupy a možná bychom pokračovali v natáčení a psaní stále, ale pan nakladatel Drtina potřeboval mít knihu do konce ledna na jarní veletrh dokončenou, tak jsme ji nakonec rychle dodělali," říká Jiří Müller.

 

 

„K napsání knihy nás vedlo několik důvodů. Předně jsme vzpomínali na pořad, s nímž jsme jezdili spolu s Mistrem po republice, který jsem moderovala, pan Winter vyprávěl a Jiří zpíval. Říkala jsem si, že všichni znají jeho obrázky, ale je škoda, že nevědí, jak báječně umí vyprávět. Má totiž na věci zvláštní úhel pohledu. Když začne povídat o věci, na které jste s ním byli, říkáte si: „Bože já tam byl a jak to, že jsem to neviděl?“. I obyčejná věc získá v jeho podání poesii a stane se tím zajímavá,“ uvedla Helén Valentová

 

 

 

 

 

 

 

Na dotaz, co mají v plánu dál, pani Helén uvedla, že to neřekne, neboť je pověrčivá, a Jiří Müller se naopak zasmál: „Mám spousty, tisíce nápadů, ale jde o to, aby se s nimi ztotožnil i pan nakladatel“. Zleva naslouchá zpěvák a přítel Jiřího Wintera Dalibor Janda, majitel nakladatelství Naše vojsko Emerich Drtina a vpravo kmotr knihy, režisér Dušan Klein

Autoři se svěřili, že se dlouho dohadovali na jazyku knihy. Aby nebyla příliš školometná a ani příliš lidová. Navíc prý mistr škrtal červeně, koho jmenovat, koho ne, co vynechat a naopak přidat. „O mé ženě nepište, neboť ještě žije," uvedl prý hned na začátku a při vzpomínce, jak se seznámil v zahraničí s dr. Plzákem, vyškrtl jméno jeho milenky, s níž tam tehdy byl. Najednou prý ale neměl žádné připomínky. Jiřímu Müllerovi to bylo divné, podezíral ho, že to už ani nečte a tak při popisování hastrmana jako bracha, který chodí rád do hospody a má rád moučná jídla, protože nevykynou pod vodou, připsal „a nevykynou a nevykynou, kdyby se posr...“ a čekal co bude. A bylo. Rudá tlustá čára vyškrtla celou neslušnou větu.

Na dotaz, zda má pan Winter nějaký speciální slovník, odpověděla Helén Valentová: „No jistě“. Pak na vysvětlenou dodala, že právě tato dvě slova užívá velice často. A pak již si s kmotrem Dušanem Kleinema s Jiřím Müllerem připili na úspěch knihy

Jiří Winter je původem ryzí Pražák. Firmu Neprakta založil s Bohdanem Kopecným, který mu dvacet let, až do své smrti, vymýšlel náměty. Dalším dodavatelem námětů byl Miloslav Švandrlík. Za svůj plodný život vytvořil Neprakta nespočetně kreseb, podílel se na vydání 250 knih, v současné době pracuje na dalších publikacích. Neprakta nakreslil 37 000 vtipů a je zapsán v Guinnesově knize rekordů z roku 2001. Je znám nejen doma, ale i v cizině. Vystavoval v 50 zemích světa. Do většiny z nich ale na své výstavy nesměl jet. Pouze do Polska a na Kubu ho režim pustil. Ale i to se mu líbilo, neboť Kubánky jsou prý nádherné.

"V některých jeho vtipech se poznali i významní politici. Například prezidenta Husáka nemohl nikdo přesvědčit, že labuť namalovaná Winterem není husa, neboli on.  Po vstupu vojsk držel Winter nad Švandrlíkem, který nesměl po vyjití  Černých baronů publikovat,  ochrannou ruku," zavzpomínal moderátor celé akce Ota Robek

 

 

 

Vzpomněla jsem si, jak na náš dotaz, jaké to je být nejlepším, odpověděl pan Winter při oslavě svých 80. narozenin : „Nestojí to za nic. Chtěl bych být pouze dobrým, abych měl i nadále motivaci být jedním z nejlepších a tím nejlepším se někdy stát.“ (Podrobně viz článek "NEPRAKTA *80 - legenda pokračuje") Skromnost, pracovitost a záviděníhodná vitalita spojená se životní moudrostí a absolutním profesionálním přístupem řadí Nepraktu na výsluní a vrchol české kresby a karikatury. Král českého humoru i přes své úspěchy zůstal skromným a naprosto normálním člověkem.

Po křtu ještě společné foto na památku

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Nakonec ale vstal od stolu a stylově uzavřel celý křest knihy písní „Kde jsi, kde jsi...“ . A Mistr Neprakta nechyběl jen jemu, ale všem nám přítomným.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

I přesto, že nemohl přijít kvůli momentální indispozici, duševní svěžest  a pracovitost Jiřího Wintera je v jeho letech obdivuhodná. Podle jeho nejbližších je dána tím, že byl vždy široce encyklopedicky zvídavý, byl a stále je dokonalým pozorovatelem života a píle je pro něho stále samozřejmostí. Neprakta se vyzná v historii i zoologii, sbírá lebky, mince, východní umění a zbytečnosti všeho druhu. Leze do hradů i starých hrobek, avšak vyzná se i v čínské kuchyni. Ví, jaké knoflíky nosil Napoleon, jak se česaly jeho milenky a do čeho se oblékali jeho sluhové. Okamžitě dovede nakreslit lenochoda tříprstého i rypouše sloního, válečníky a kurtizány všech věků se spoustou charakteristických detailů… Je to renesanční člověk a navzdory všem módám stále komentátor současnosti. (viz např. článek "Král českého humoru v Gala galerii u Frantíka") To, že je zapsán do Guinnesovy knihy rekordů 2001, je marginální proti tomu, jak je zapsán do obecného povědomí celého národa. A věříme, že kniha "Hovory s Nepraktou" k tomu ještě přispěje.

 

Takto se smál Jiří Winter v mladších letech. Přejeme mu, aby mu takto dobrá nálada vydržela nejméně do sta let!