hhh

NEPRAKTA *80 - legenda pokračuje

Třistadvacátý druhý Salon kresleného humoru byl věnován oslavě osmdesátých narozenin krále českých karikaturistů, kreslířů, humoristů a grafiků, Jiřího Wintera, který tisícovky svých kreslených vtipů publikoval pod pseudonymem Neprakta.

Jiří Winter je původem ryzí Pražák. Firmu Neprakta založil s Bohdanem Kopecným, který mu dvacet let, až do své smrti, vymýšlel náměty. Dalším dodavatelem námětů byl Miloslav Švandrlík. Za svůj plodný život vytvořil Neprakta nespočetně kreseb, podílel se na vydání 250 knih, v současné době pracuje na dalších publikacích. Na náš dotaz, jaké to je být nejlepším odpověděl: „Nestojí to za nic. Chtěl bych být pouze dobrým, abych měl i nadále motivaci být jedním z nejlepších a tím se někdy nejlepším stát.“ 

Skromnost, pracovitost a záviděníhodná vitalita spojená se životní moudrostí a absolutním profesionálním přístupem řadí Nepraktu na výsluní a vrchol české kresby a karikatury. Král českého humoru i přes své úspěchy zůstal skromným a naprosto normálním člověkem se svými každodenními starostmi, z nichž čerpá náměty pro svoji práci.

Jiří Winter přichází v doprovodu syna do Malostranské besedy na vernisáž své výstavy uspořádané u příležitosti jeho osmdesátých narozenin.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

"Legenda? Zní to hezky, ale legenda je příběh, který sice vznikl na základě nějaké pravdivé události, ale pak se stal základem pro fabulaci. V případě Neprakty se fabulovat nemusí. Jaroslav Dostál, Marie Plotěná, Vlasta Mlejnková, René Janoštík a další se v GEKu ČUKu vyjádřili k přínosu Jiřího Wintera k jejich tvorbě a k vývoji kresleného humoru u nás. Ale i Jan Koutek fotografií a Ivan Hanousek a Roman Jurkas svými sešity s výstřižky Nepraktových obrázků z doby jejich mládí. I já sám, který jsem sbíral jeho vtipy v době, kdy jsem ještě nevěděl, co je archivní práce mám obrázky velmi staré, ale nevím ze kdy a odkud. Všichni skládáme Mistrovi hold," uvítal vzácného hosta Josef Kobra Kučera

Podle Kobry by se mohl vytvořit obsáhlý sborník o Nepraktovi. Přišli bychom ale o to podstatné, o humor, který nás provází od prvního otištěného vtipu v příloze Svobodného slova Kvítku 2.11.1948 dodnes. 

Autor je sám velký fabulátor, dokonalý vyprávěč, gurmet a encyklopedista, navíc zcestovalý. Vybrat z archivu průřez Mistrovou tvorbou prý nešlo, protože obsáhl svými kresbami všechny oblasti našeho života, historii i futurologii, oblasti citové, duševní i duchovní a pohádkové včetně duchů a trpaslíků. Vyšla mu řada pohádkových knih, po časopisech lze posbírat torso jeho životopisu, ale na monografii člověka tak plodného a plného životních zážitků si žádný autor zatím netroufl.

Mistrovi přišlo popřát a především poděkovat mnoho přátel a příznivců za to, co pro nás všechny dělá - rozdává humor a dobrou náladu již několika generacím. Naše revue nemohla chybět. Snímek zachycuje presidenta Kulturní komise ČR a vydavatele Fragmentů Jiřího Pancíře při gratulaci

 

"Do katalogu jsem vybral kresby z Dikobrazu, Zápisníku, Práce, Květů, měsíčníku Praha a katalogu Salonu. Je těžké ale najít noviny nebo časopis, ve kterém nebyla otištěna Nepraktova kresba. Legenda je pravděpodobná událost, Neprakta je jistota a kvalita, je stálice (*12.7.1924). Věnoval se všemu co je spojeno s přírodou či vědou od pakobylek přes astrologii po vesmír. Dělal oblíbené seriálové knížky pro děti, humor pro všední den a humorné ilustrace do odborných magazínů. Desetitisíce kreseb, nespočítatelný počet výstav, stovky rozhovorů, redakční práce, kdy uváděl karikatury na publicistickou scénu, se nedá shrnout do několika vět," uvedl ve své gratulaci Kobra.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Po podepsání snad stovky knih a katalogů se mistr spolu s manželkou a synem konečně mohl oddat zábavě

 

 

 

 

 

"Nikdy mne nenapadlo, že budu uvádět výstavu takového giganta," říká předseda České unie karikaturistů Břetislav Kovařík, chápe se obřího klíče k odemknutí výstavy a dodává: "Když jsem byl malý a vystřihával si obrázky Mistra, nechápal jsem, proč si říká Neprakta, protože podle mého dětského mozku to znamená něco jako být blbec. Nevěděl jsem, co je to legenda, myslel jsem si, že je to něco strašidelného, co se nedá uchopit. Nyní ji zde vidím."

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

"Pražský hradčanský orchestr přišel zahrát mistrovi něco českého," uvedl Kobra. Nikoho nenapadlo, že to bude Vltava od Bedřicha Smetany. Slyšeli jsme ji již mnohokrát s obřími symfonickými orchestry, ale nikdy nezněla tak krásně, jako v podání těchto tří hudebníků, protože byla hrána nikoli nástroji ale srdcem. Výraz Mistra a jeho choti svědčí o pravdivosti našich slov.

 

 

 

 

 

Duševní svěžest  a pracovitost Jiřího Wintera je v jeho letech obdivuhodná. Podle jeho nejbližších je dána tím, že byl vždy široce encyklopedicky zvídavý, byl a stále je dokonalým pozorovatelem života a píle je pro něho stále samozřejmostí. Neprakta se vyzná v historii i zoologii, sbírá lebky, mince, východní umění a zbytečnosti všeho druhu. Leze do hradů i starých hrobek, avšak vyzná se i v čínské kuchyni. Ví, jaké knoflíky nosil Napoleon, jak se česaly jeho milenky a do čeho se oblékali jeho sluhové. Okamžitě dovede nakreslit lenochoda tříprstého i rypouše sloního, válečníky a kurtizány všech věků se spoustou charakteristických detailů… Je to renesanční člověk a navzdory všem módám stále komentátor současnosti. To, že je zapsán do Guinnesovy knihy rekordů 2001, je marginální proti tomu, jak je zapsán do obecného povědomí celého národa.

 

A takto se smál Jiří Winter v mladších letech. Přejeme mu, aby mu takto dobrá nálada vydržela nejméně do sta let!