hhh

 Každý vzdělaný ekonom ví, že zvyšování daní blahobyt nepřinese

Ivana Haslingerová

V současné době se zdá, že svoboda myšlení po sametové revoluci vzala vniveč. Vládne tu jakási „myšlenková policie“ representována přesně vymezenou skupinou tzv. Pravdy a lásky, která pomocí masivního působení spříseneckého tisku diktuje, co si máme myslet. Proti každému, koho tato skupina lidí nepovažuje za politicky korektního, rozpoutává lavinu útoků s účelem společensky a především politicky ho znemožnit. A to přitom stačí, když například řekne nahlas, že se mu nelíbí poslouchat dva prezidenty, že respektuje jen toho svého, že nechce nespravedlivou positivní diskriminaci, evropeismus, multikulturalismus, feminismus, ekumenismus, homosexualismus, environmentalismus, antidiskriminacionismus, humanrightismus, genderismus a další -ismy, že zkrátka má své vlastní nepokřivené myšlení. Václav Klaus to vystihl tak, že žijeme v „PC-Society“ neboli politicky korektní společnosti,  česky "PK-společnosti" Má bohužel pravdu..

 Opět dochází k vnucování té jedině správné ideologie. Pouze s tím rozdílem že tu komunistickou vystřídala nová ideologie neomarxistická. Ideologie o to  licoměrnější, že její šiřitelé mají plná ústa demokracie a svobody včetně svobody slova. Havlovi europeisté skrývající se zbaběle za tzv. „politickou korektnost“ nechápou, že každý nesdílí jejich levicové ideologie a že konzervatizmus je prostě životním postojem některých lidí. Postojem, který nejde změnit, protože je prostě v nich. Že tak byli vychováni, stejně jako byli vychováni například v úctě a víře v Boha. Ten, kdo nechce přijmout novosocialistickou havlovskou dogmatiku, která nám vrchnostensky nabízí „Veřejné Blaho“ namísto námi požadované Svobody, je veřejně dehonestován a kdybychom žili o pár století dříve, skončil by na hranici jako za inkvizice. Trefně to vyjádřil pan prezident, že „mezi Koniášem a Halíkem vidí rozdíl pouhých tří století.“

Přitom jsme všichni doufali, když po volbách získala pravicová koalice nikdy nevídaných 118 hlasů, že  okamžitě a bez dohadování se s levicovou opozicí, jejíž panování přivedlo zemi na pokraj státního bankrotu, začne prosazovat prorůstová opatření. Neboli že vláda zavede už konečně skutečnou rovnou daň, ne ten paskvil se 430 výjimkami, který za ni pan Kalousek s panem Kocourkem vydávají. Doufali jsme, že vláda s tak silným mandátem  sníží celkově daně, aby oživila průmysl, zvýšila zaměstnanost a nastartovala ekonomické změny k lepšímu. Namísto toho, k šoku nás všech, vládní koalice, vydávající se proklamačně za pravicovou, naše daně prudce zvyšuje, čímž vyvolává ještě větší nezaměstnanost, ochuzování a otrávenost lidí. Vůbec jí nevadí, že flagrantně porušuje volební sliby všech koaličních stran. Jako by nebylo dost toho, že občané musí po dobu dvaceti let splácet přes 500 miliard Kč majitelům slunečních elektráren, že platí nesmyslné ekodaně za uhlí a drahý ekobenzín v důsledku chybných kroků předchozích socialistických a poslední Topolánkovy vlády, které ve snaze zalíbit se Bruselu a získání lukrativních míst v jeho aparátu uvrhly naše občany díky jím tak požadované zelené politice do bídy a náš stát  na pokraj bankrotu. 

Když už je vláda složena tak nešťastně, že v ní nejsou erudovaní ekonomové, tak ať si alespoň  přečtou páni ministři poučku významných ekonomů, že když jde ekonomika dolů, musí se snížit daně, aby se obnovil průmysl a nastartoval jeho růst. S rozpočtem totiž nejde zacházet jako s  fondem FKSP známým z doby činnosti Revolučního odborového hnutí, tedy systémem má dáti-dal. Každý vzdělaný ekonom s alespoň základní znalostí lafferovy křivky ví, že to ekonomický růst nenastartuje, ba právě naopak. Podnikatelé si zisky nesníží a tak začnou propouštět a stát bude muset živit armádu nezaměstnaných nehledě k tomu, že klesne kupní síla obyvatel a tím i poptávka.

Je dobře, že vláda chce řešit korupci. Tu ale neodstraní nasazením fízlů typu pánů Michálků. Tu musejí politici omezit lepší legislativou. Čím méně úředníků bude poskytovat všemožná povolení, tím menší bude korupce. A to nehovořím o neuvěřitelném zdroji korupce – dotacích EU. Nikdy u nás nebylo tolik dotací na vše možné i nemožné, jako po vstupu do EU a zapojením se do zrůdného systému penězovodu Praha-Brusel. My do Bruselu pošleme kolem 30 mld. eur a Brusel nám část těchto peněz vrací formou nejrůznějších dotací na jím vymezené projekty. Do roku 2013 dokonce o něco víc, pak ale budeme naopak doplácet my na méně rozvinuté země Unie. Kdyby zůstaly peníze rovnou v daných zemích, nemusela by se z nich platit armáda úředníků, kteří je získávají přes různé fondy zpět, ale naše vláda by je mohla rovnou vložit do opravdu potřebných projektů, nikoliv do nesmyslných fondů EU. Nemusela by pak neustále rozebírat, komu dá či nedá dotaci na to či ono, a její úředníci by nebyli gubernátory, kteří o tom rozhodují a nechávají se za to pořádně uplácet.

Vláda by měla namísto vážné práce na zlepšení životní úrovně občanů přestat řešit neustálé „kauzy“, tedy útoky mezi koaličními partnery, a začít již konečně pracovat. Troufnu si říci, že nikoho z běžných občanů nezajímá, jakého poradce či náměstka si vybere ten který ministr, ale že ho zajímá, co udělá jeho resort pro něj.  Občas se to stávalo i v minulosti, zejména za nechvalně známé Topolánkovy zelené vlády, že ministři a jejich poradci byli  svými kolegy špiclováni a dehonestováni, ale to byly alespoň kauzy týkající se postů ministrů či premiéra, nikoliv jejich podřízených. Otázka jmenování náměstků byla  vždy odpovědností šéfů resortů, o poradcích nemluvě, zatímco současný pan premiér bude za chvíli rozhodovat snad již i o uklizečkách na jednotlivých ministerstvech, jestli to náhodou nejsou zakuklení detektivové z ABL. Takovým chováním se politická scéna dostává o řád níž. Není divu, že to budí oprávněnou negativní odezvu u koaličních partnerů a je smutné, že to došlo už tak daleko, že si ministři nedokáží své výhrady s panem premiérem vyříkat z očí do očí, když s ním tráví nekonečné hodiny ve vládě, ale dovolávají se pomoci dokonce až prezidenta republiky.

Pan premiér by měl, stejně jako kdysi Miloš Zeman, sebrat všechny ministry, odjet s nimi do hor a dát jim tam týdenní kurz chování politika, jeho samého nevyjímaje. Je správné, že se ministři snaží na ministerstvech udělat za pomoci nezávislých auditů pořádek. A pan premiér by měl dohlédnout na to, aby jim v této, občany tak kýžené a sledované činnosti, nikdo nebránil a chválit je za to. Tak by mohl vstoupit do historie jako ten, kdo uvedl všechny nepravosti způsobené jeho předchůdci v naší zemi do pořádku. Jen loni odhadovala Transparency International únik z rozpočtu díky podvodům se státními zakázkami na 100 mld. Kč. Premiér by ale měl trvat, na tom, aby prohřešky svých předchůdců, které za pomoci auditů ministři naleznou, předali policii a soudcům a komentovali je v médiích až po skutečném prokázání viny osob za ně zodpovědných. I on sám by měl teprve pak řešit zbavování úřadu  osob za podvody zodpovědných. Za zásobování novin nepodloženými skandálními odhaleními by měl naopak dotyčné politiky okamžitě zbavit jejich postu. V právním státě se nesluší, aby bez jakýchkoliv opravdu soudně ověřených podkladů vynášel kdokoliv o komkoliv dopředu kladné či záporné postoje. Natož pak politici. Úkolem ministrů je, aby se věnovali současnosti a především budoucnosti země a nikoliv suplovali práci justice. A že těch problémů je obrovské množství, o tom není pochyb.