AŤ SE MLÁDÍ VYDOVÁDÍ

Jiří Sommer

Pravidelně už po několik roků s potěšením sleduji scénu divadelní fakulty – divadlo DISK. Pravda, někdy si člověk musí až dodatečně v hlavě ujasnit, jaký vnitřní smysl mladí herci a potažmo mladí režiséři, scénografové a výtvarníci kostýmů do jednotlivých představení prostě „vsunuli“. Ono to totiž bývá někdy ošidné, vyslovit pozitivní či negativní soud hned po skončeném představení a to říkám i přesto, že dosti zásadně dám na svůj první dojem, tedy buď se vám to prostě a jednoduše líbí či nelíbí. V divadle DISK tomu ale tak vždycky nemusí být. Mladí adepti herectví, ať už jde o herectví činoherní nebo alternativní nemohou pochopitelně vzhledem k věku sehrát jakékoli představení, byť už i taková jsem zde shlédl. Patrně to není hlavní důvod, proč si vybírají také hry či adaptace prozaických titulů, které by i jim byly věkově a mentalitou blízké. Jistě, občas mezi sebe „pustí“ někoho ze starší herecké generace, nezřídka i svého pedagoga, ale nebývá to zcela běžným jevem. Snad právě z tohoto důvodu je třeba pohlížet na jednotlivé inscenace, které DISK nabízí. A věřte, že tady mají téměř stále vyprodáno. Nemalou měrou se na tom asi podílí i skutečnost, že se tady nehraje na klasickém jevišti, ale přímo před diváky, kteří mohou dokonce využít polštářků a posadit se na zem a dostat se tak do bezprostředního kontaktu s herci.
    Posledním premiérou, kterou jsem tady shlédl, byla adaptace téměř chronicky známého Dostojevského románu Idiot. Je to druhá inscenace, vycházející z psychologicky náročného literárního díla Dostojevský na scéně DISKu. V souvislosti s tím si vybavuji , že mně tady před časem v živé paměti mně zůstalo představení Bratři Karamazovi, v němž se kromě už tehdy famózního Vojtěcha Dyka prezentovali jeho další herečtí kolegové, dnes povětšině už dobře zapsaní na prknech renomovaných pražských i mimopražských divadel.
    Určitě je dobře do DISKu chodit a sledovat umělecký (ale i fyzický) vývoj mladých budoucích herců. To, co se mně na nich zvlášť líbí, je jejich bezprostřednost, jejich jakási vnitřní herecká upřímnost, nesvázanost principy, kterými je oblažují režiséři. V inscenaci Idiota tu v podstatě jednotliví aktéři odpovídají svým věkem tak trochu těm, jak je Fjodor Michajlovič stvořil. Nicméně tentokrát mezi sebe „vpustili“ i velmi renomovanou postavu českého divadla a filmu, svého ročníkového vedoucího a známého režiséra Miroslava Krobota. Byl to nepochybně šťastný nápad, protože postava senilního otce se přece jenom musí poněkud odlišovat od ostatních „mlaďochů“. Krobot je také tvůrcem divadelní podoby Idiota a režisérem inscenace. Poněkud zvláštní je scéna, zúžená a rozšířená zároveň, takže máte dojem, že hlavní děj se odehrává na forbíně, ale zároveň se hraje i za prosklenou stěnou. Tedy, spíše nehraje, tam jsou herci připraveni na své výstupy, tam jakoby sledovali, co se děje na hlavní scéně a jak a kdy mají do děje zasáhnout. Spolu s kostýmy je tvůrcem této scény Adriana Černá. A co navíc, dojem ze scény, která jinak není vůbec předimenzovaná mobiliářem, umocňují křišťálové lustry…

         

Známý příběh je tu samozřejmě poněkud zjednodušen, ale jeho smysl je zachován. Dostojevského z různého předchozího studia znám totiž poměrně dobře, takže i tento scénický tvar považuji za dostatečně hlubokou sondu do duše knížete Myškina, muže, který „přál všem to nejlepší“. Vizuálně i herecky se této představě určitě  blíží Jan Vejražka, velmi pozitivně na mně působil Jiří Konvalinka v roli Gani, jako velmi dobrá  se ukázala v roli Varji Adriana Máčiková (nicméně v dopracování češtiny má jako Slovenska ještě určité rezervy). Nicméně, Idiot v DISKu je absolventská inscenace a myslím si, že nemá slabin, což je i zásluhou dalších mladých adeptů herectví – Lukáše Bouzka,  Víta Rohra, Ondřeje Besedy, Mariany Večeríkové. Marie Švestkové, Anny Čonkové a Markéty Dvořákové.