Prosíme pana prezidenta, aby se zasadil o to, aby si mediokracie nemohla hrát s lidskými životy
Jaromír Fojtík Slezský zemský hejtman Koruny České
Koruna Česká sleduje kauzu Ladislav Bátora. Už nejsme ani překvapeni, ani šokovaní, ani zklamáni, ale přímo rozzlobeni, neboť připomíná lynč. Je to klasická ukázka jak v této zemi fungují média a jejich propojení s určitými lobby, které se stavějí do role umravňovatelů veřejnosti. Ani politická reprezentace (pan premiér Nečas), dokonce ani akademická obec (pan děkan Stehlík z Filozofickéfakulty UK) nejsou schopny vzdorovat mediálnímu tlaku. Ohýbají záda před tzv. politickou korektností, která je v jistém ohledu horší, než přímá a zjevná likvidace jedinců v systému komunistickém a nacionálně socialistickém.
Kdo dal lidem kolem politické ideologie, zaštítěné vznešenými pojmy pravdy a lásky, právo „kádrovat“ každého, kdo se nevejde do jejich hodnotového světa a již zcela zřejmých plánů. Kdo potřebuje jejich soudy o psychickém zdraví prezidenta republiky, jeho spolupracovníků, pana Bátory a každého, kdo není vyznavačem liberálně-levicové víry, skrze kterou hodlají postupně zničit českou státnost a suverenitu a podřídit naši zemi nadnárodním myšlenkovým korporacím?
Kdo zde ustavil veřejného odborníka na „katolicismus“ v osobě vnitřně odpadlého kněze, který by za normálních časů v Katolické církvi byl buď v církevním trestu či dokonce exkomunikován za šíření synkretických nauk mezi katolíky?
Monarchisté mají vůči autoritám respekt, byť neschvalujeme vše, co činí, neb mnohdy nekonají, co je objektivně dobré a spravedlivé. Přesto si všímáme, že tzv. pravdoláskaři nemají úctu před ničím a nikým, přičemž jsou mediálními korporacemi povyšováni na „hlas lidu“, který je prý hlasem Božím. To však není náš hlas a jsme přesvědčeni, že v této zemi je dost lidí, kteří umí rozlišit, co se skrývá za těmito „humanisty“, neboli „humanitárními bombometčíky“. Nepovažujeme za „elitu národa“ pana Havla, Vondru, Schwarzenberga, Bakalu, Halíka a další, protože po létech střízlivění mnozí z nás již pochopili, oč jim jde. Případ pana Bátory zvlášť ukazuje, že tito polymorfní ideologové jsou nebezpeční lidem, jejich životům i jejich profesnímu zařazení, přičemž jednají mnohem zákeřněji než kdysi komunisté či nacisté.
Demokracie, jakožto možnost svobodně vyjádřit náboženský či politický pohled a nemít kvůli tomu problém získat pracovní místo je něco, čeho si vážíme. Jestli však případ pana Bátory dokazuje, že jde o všeobecný trend, pak , aniž si to veřejnost uvědomila. Prosíme proto pana prezidenta, aby se vahou svého úřadu zasadil o to, aby si mediokracie nemohla hrát s lidskými životy a jejich pověstí. Aby akademická půda byla opět svobodným kolbištěm různých náhledů na realitu a nebyla výsostnými vodami jen jednoho myšlenkového proudu. Aby mediokracie nevytlačovala politické přístupy a politické subjekty, které se jí nehodí do jejich představ o budoucnosti této země a machiavelisticky manipulovala námi běžnými občany. Tohle není demokracie, ale diktatura korporací. Kvůli tomu jsme si změnu v roce 1989 nepřáli.