Když teče křesťanská krev

Michal Semín

Pronásledování křesťanů je na vzestupu a počet oblastí, v nichž jsou vystaveni cíleným útokům ze strany vyznavačů jiných náboženství či ateistů, také významně stoupá. Indičtí hinduisté, cejlonští buddhisté či ortodoxní Židé v Izraeli, kapitalističtí komunisti v Číně či jevropeističtí sekularisti – ti všichni podnikají účinné kroky k tomu, aby byla Kristova zvěst z veřejného prostranství vytlačena kamsi na okraj či zcela mimo zákon. Patrně nejvýrazněji se tato nenávist ke Kristu a jeho stoupencům projevuje v zemích, v nichž je většinově přítomný islám. Hrůzných příkladů této systematické nenávisti v posledních týdnech a dnech jsme byli mediálními svědky ve dvou „spojeneckých“ zemích Západu – Pákistánu a Egyptě. Jak píše zpravodajský server Res Claritatis: „Pandžábský guvernér Salmaan Taseer se stal terčem islámských fundamentalistů poté, co zahájil neúspěšný pokus omilostnit Asiu Bibi, 45letou křesťanku, která byla začátkem listopadu odsouzena k smrti na základě zinscenované žaloby o rouhání. Islámští učenci vydali dekret o odpadlictví proti guvernérovi. Současně v té době pákistánský prezident Asif Ali Sardari upustil od svého záměru Bibi exekutivně udělit milost.“ A Taseer za to zaplatil životem.

A v čem mělo to její údajné rouhání spočívat? V pouhé odpovědi, kterou před více než rokem reagovala na výzvu svých kolegyň během práce na poli. Ty ji přesvědčovaly, aby opustila křesťanskou víru a přešla na islám, na což Asia Bibi odpověděla: „Věřím v Ježíše, Božího Syna, který zemřel, aby všechny lidi vysvobodil z hříchu a smrti. Co udělal pro lidi Mohamed?“

Přítomné dámy ji nejprve zbily a následně udaly. A tak je Asia Bibi od června 2009 ve vězení, kde čeká na definitivní verdikt Nejvyššího soudu. Salman Taseer byl patrně jediným vysoce postaveným pákistánským politikem, který v sobě našel odvahu postavit se na obranu nespravedlivě uvězněné a k trestu smrti odsouzené matky pěti dětí. A zaplatil za to životem. Zatímco křesťané zasedali ke štědrovečernímu stolu, probíhaly v Pákistánu mohutné protesty muslimů, požadujících urychlené vykonání trestu nad nebohou Bibi. Na sv. Silvestra ze stejného důvodu stávkovali a nyní se připravují k prý zatím nejmasovějšímu shromáždění, jež má proběhnout 9. ledna v Karáčí.

Nový rok nezačal povzbudivě ani pro koptské křesťany v Egyptě. V závěru půlnoční sv. liturgie v Alexandrii vybuchla v automobilu, parkujícím před kostelem, bomba, jež zabila 21 věřících a další desítky vážně zranila. Není to poprvé, co islamisté zaútočili v Egyptě na křesťany. Za posledních dvacet let jich zemřelo v důsledku atentátů přes 300. Vyšetřování předchozích útoků vyšlo do ztracena, za úkladnou vraždu či teroristický čin dosud nebyl nikdo odsouzen. V důsledku tohoto neblahého stavu opouští každý rok koptští křesťané Egypt, napodobující tak exodus křesťanů z „osvobozeného Iráku“ či Svaté země, v níž si zbylí křesťané lížou rány, uštědřené jak od muslimů, tak od židovského státu. Když se proti útoku na koptské křesťany ozval Benedikt XVI., vysloužil si napomenutí od nejvyššího muslimského klerika v Egyptě za vměšování se do vnitřních záležitostí Egypta…

Křesťané v Kristově pozemské vlasti a v okolních státech, v nichž vládne náboženství míru, nemají téměř žádného zastání. Přívrženci islámu se radikalizují, a to i v důsledku idiotské politiky USA a jejich bezvýhradné podpory režimu apartheidu „jediné demokracie na Středním východě“. Místní křesťané se nemohou spolehnout ani na účinnou pomoc - politickou, hospodářskou či duchovní – z řad tzv. křesťanských sionistů. Jde o v USA politicky i finančně vlivnou skupinu, pro niž je víra v nadpřirozené poslání státu Izrael osou svého náboženského přesvědčení a proto vše, co napomáhá posílení státu Izrael, včetně buldozerů, ničících políčka křesťanských rolníků v Betlémě a okolí či ponižující peskování těhotných Palestinek na již legendárních checkpointech, je jim více svaté, než práva místních křesťanů. Účinná pomoc nepřichází ani od Evropské unie, pro kterou jsou křesťanství a jím inspirovaní politika tak nanejvýš verbální fasádou, za níž se skrývá hluboká lhostejnost k osudu trpících i faktické odmítání svých vlastních civilizačních a duchovních kořenů.

Nedej Bože, aby se jednoho dne stalo Václavské náměstí svědkem toho, jak je rozbíjena socha sv. Václava muslimským davem, krvavě slavícím svůj každoroční den Ašury.

Naštěstí se na tomto pro český národ památném místě prozatím konají jiná shromáždění. Naši zvláštní pozornost si zasluhuje akce, jež se zde koná v úterý 18. ledna od 17. hodin, kdy autoři petice a vánoční výzvy „Postavme se teroru proti křesťanům“ pořádají manifestaci na podporu pronásledovaných křesťanů.

Doufám, že se i čtenáři tohoto článku dostaví v hojném počtu