Ježíš Kristus: „Buďte obezřetní jako hadi a bezelstní jako holubice“

Stanislav Přibyl

Působení Dominika Duky ve funkci pražského arcibiskupa přibližuje paradox tohoto jinak těžko pochopitelného Ježíšova výroku (Mt 10,16). Hned zkraje prezentoval arcibiskup knihu M. C. Putny o české katolické literatuře. Téhož Putny, který v televizní debatě s Ladislavem Jaklem zastával – proti nauce církve – zákon o registrovaném partnerství. Také první arcibiskupovo udílení svátosti biřmování po nástupu do funkce bylo „u Salvátora“, resp. „u Halíka“. Je zřejmé, že po této Dukově pastorační návštěvě se již nedočkáme Halíkova předvánočního rozhovoru v LN, v němž by se jen krčila zmínka o tom, kdo se nám to vlastně narodil (ten Salvátor!), zatímco Václav Klaus by byl poctěn nesčetnými výrony směšně zoufalého vzteku.

Duka na to jde i „zprava“. V době, kdy ještě byl Duka hradeckým biskupem, a jeho pražský předchůdce Vlk dštil oheň a síru na arcikonzervativní „lefébvristy“ s panem Semínem včele, Duka naopak sdělil, že věřící sami mají právo rozhodovat se na základě víry, co chtějí číst, a že některé články v tradicionalistickém časopise „Te Deum“ jsou zajímavé.

Je zřejmé, že arcibiskup Duka integroval do značné šíře ideový rozptyl, jehož jsme zejména v arcidiedézi pražské svědky. Největší podrazy mohou přicházet vlastně z „mainstreamu“. Oficiální Katolický (výstižnější by bylo „Lidovecký“) týdeník již estébácky kádroval, že jeden z biskupů prý lidoveckým senátorům ordinoval, jakého že prezidenta mají volit: „My máme své zprávy!" Je to ten biskup, který (podle jejich způsobu myšlení) cpe katedrálu státu a v podobě korektního vztahu s prezidentem se zaprodává tomuto světu“. Toto už si raději říkají jen mezi sebou.