Český úděl: " Vivat Imperator"

Jan zeman

"Cézar je mrtev ať žije cézar" bylo heslem zítřka dob otroctví po výměně personifikovaného boha imperátora a před nálezem Boha univerzálního, který z otroctví vyváděl. "Bůh je mrtev ať žije stát" se stalo heslem zítřka převratného 19. století. "Stát a národ je mrtev ať žije internacionála" se stalo heslem zítřka rudě krvavého století dvacátého. Co bude heslem zítřka té přítomnosti, ve které žijeme? "Svoboda je otroctví ať žije superstát a Gaia" aneb zas "Vivat Imperator", jen na poněkud větším prostoru než kolem rybníku Středozemí a s otroky zcela propadlými klamu vlastní svobody? Svobody bez vědění, co to je, a bez boje proti strachu.

Kdesi jsem četl bonmot, že základní hodnotou pravice je pravda a právní stát, zatímco principem levice stoupnout si do fronty na levné kubánské pomeranče. Musím k tomu podotknout, že ač levicové názory vesměs vůbec nesdílím, skutečnou levici politickou, tedy zástupce skutečně se na jejich straně zasazující za lepší vyhlídky těch chudších, místo starání se především o své malými domů nadité peněženky, jsem nikdy v opovržení neměl, neboť věřím, že spravedlnost je možná jedině, jsou-li zájmy všech vrstev rovně zastoupeny při nalézání a tvorbě práva. Takové zřízení nazývám republikou nebo konstituční monarchií. Shrnu-li to: tedy žádný stát jednoho názoru, jedné ideologie, jedné předem nalinkované budoucnosti. Ale že pravda je něco jiného než levárna. Vážně. Co dokáže zotročit lidskou duši natolik, že dokáže uvěřit, že farao je bůh, či naopak uvěřit, že bůh neexistuje? Jak věřit nevěřícímu? Jak věřit tomu, kdo káže vodu a pije víno? Jak může spolek pojmenovaný po bájném pachateli samých leváren proti lidem i bohům Sisyfovi, hodit balvanem zrovna po Hájkovi za víru v Boha a přesvědčení, že nepochází z opice? Zcela zřejmě to tento spolek dělá proto, aby tím v éře globálních podvodů, proti nimž prezident v rámci svých možností vystupuje, zoufale ukázal, jaké že to bludaře má kolem sebe. Nepřipadá vám to poněkud zbloudilé až obludné? Jako Planeta opic.

Kdosi pojal čecháčkovství jako: "Co jsme se nakazili světovostí, je pro nás to, čemu říkáme svět, stále předlohou a vzorem. V čecháčkovi je pevně zakořeněn názor, že každý český vůl, sotva vstoupí na americkou půdu, stává se menším volem, ba přímo příkladem hodným následování, a jestliže pro něho horují Francouzi, Italové, západní Němci, ba i sami Severoameričané, jak by nám to mohlo ujít, jak bychom pro to neměli hořet i my!" Bylo to proneseno v přímé souvislosti s Kunderou a stojí za zmínku, že právě pan ehm smysluplný Havel nás za čecháčkovství často kárá. Není ale právě on s jeho činností pro různé ty (neo)kolonializační spolky humanitárních bombarďáků a s jeho věčným moralizováním stále častěji přímo ukázkovým příkladem takového čecháčkovství?

I hle, zde možná nacházíme jeden znak našeho údělu: Vždy se vyskytne někdo, kdo nám říká, že nejsme takoví a makoví, a že máme být onací a světácí, a když ne, tak jsme čecháčci záprďáčci, a někteří tací nám v tom jdou i příkladem a zároveň nás okřikují, aniž by sami sebe umravnili. Vzpomeňme jen jak se při volbě českého prezidenta odkudsi kde se vzal tu se vza z USA Jan Švejnar. A spousta lidí jim to na základě stejného paradoxního principu žere, a zřejmě i protože tu pravdu a lásku do zblbnutí opakují v našem cizím tisku. Svět bez vlastní vůle a představy, svět předlohy a vzoru. Vlastně jen přívlastek vzorového svazu byl změněn.