Tým věrných spolupracovníků je prezidentovi velkou oporou

Ivana HAslingerová

Před Vánoci mi přišel do redakce následující dopis: "Vážená paní šéfredaktorko, Vaše tvrzení, které opíráte o fakt, že to, že Klause neopouštějí lidé, je právě důvodem jeho popularity, je smutné.  Za prvé - Schwarzenberg, Tigrid a Medek  jsou bezesporu lidé, kteří jsou daleko nad úrovní současných hradních „poradců“ – zřejmě jste úplně zapomněla, že jejich životní i kariérní dráha šla pouze a neustále nahoru.   Za druhé - myslíte si, že to, že Hitler, Stalin a podobní devianté měli věrné poradce, je garancí kvality jejich velení? Určitě ne. Tak proč to říkáte o Klausovi?  A za třetí - Vaše tvrzení, že moje články jsou „arogantní“ považuji za směšné a zároveň smutné.  Mé články (stejně jako Váš) reprezentují  názor, se kterým souhlasí stále rostoucí počet lidí.  Názory (v mém případě podložené – ve Vašem čistě emotivní) se mají respektovat, nikoliv házet ze stolu. Nejedná se o závist, ale pouze o protinázor.  Dovedete to nebo jste zabedněna v maločeské truhle? MUDr. M. J. Stránský" Množství předvánočních akcí způsobilo,že na něj odpovídám se zpožděním, za což se omlouvám:

Vážený pane Stránský, bohužel nevím o které články se jedná, takže se těžko reaguje. Pokud jde o Vaši reakci na můj článek "Klause jeho skuteční blízcí spolupracovníci neopouštějí", byla to reakce na článek Martina Komárka  „Klausův tragický omyl“, v němž opravdu neurvale napadl prezidenta Václava Klause. Za vše hovoří již první věta: „Jsme na tom přece jen o něco lépe než Venezuelci. Ti se svého prezidenta nikdy nezbaví. My svého sice máme ještě na čtyři roky, ale aspoň můžeme stříhat metr." Píše tam mj., že se Klaus utrhl ze řetězu a nepřátele si nemusí vytvářet, neboť oni se sami množí a blízcí přátelé ho opouštějí. Tak jsem reagovala, že se mýlí, že naopak se stmelují kolem něj. A ne nějací devóti jak píší v jeho domovském listu MF DNES, ale vyhraněné osobnosti se svými vlastními názory (Petr Fučík, Petr Hájek, Ladislav Jakl, Marek Loužek, Petr Mach, Jiří Weigl a další) viz můj článek "Kolem prezidenta Klause se žádní devóti nevyskytují". Mé konstatování, že se dlouhodobě kolem pana prezidenta vyskytují pouze rázní a chytří chlapi jako je on sám není ničím emotivní, ale je to pouze konstatováním faktu. Stačí se dívat a číst jejich články.

Nevzpomínám si, že bych psala v té souvislosti o Hitlerovi či Stalinovi a rovněž jsem nikdy nenapadla ani slovem pana Tigrida, s nímž jsme zakládali naši revue, pana knížete či dokonce pana Medka. S tím jsem byla dokonce kdysi členkou "Strany mírného pokroku v mezích zákona" a vzpomínám na jeho neuvěřitelně vtipné projevy a nápady a velmi jsme si ho vážila a obdivovala ho. Byly to skvělé večery v restauraci U Medvídků na schůzkách "strany". Jiná věc je, že právě tyto osobnosti kdysi z Hradu poměrně rychle odcházely, zatímco ty které jednou přišly do styku s profesorem Klausem u něj jsou stále. A myslím si, že to svědčí o povahových rysech každého člověka, když si umí přátele udržet. Současní hradní lidé mají volnost psát a říkat co si myslí a nejsou nikým cenzurováni. Prostě je tam svobodné ovzduší a to svědčí vždy o velikosti šéfa. Zatímco vzpomínám jak např. pan Pehe, který je dosud snad největším jeho příznivcem, uvedl po svém odchodu z Hradu (parafrázuji), že musel hlásat názory někoho jiného a on chce zůstat Pehem.

Věrní spolupracovníci jsou pro každého vůdce, i třeba deviata, jak píšete, podmínkou nutnou, nikoliv postačující, abych použila matematické formule. Sám nemůže zvládnout všechno a potřebuje též zpětnou vazbu, zda se rozhodl dobře. Hitler bez Goebbelse by nezfanatizoval národ tak, jak to udělal a nestal by se kancléřem. Vybrat si a udržet věrné spolupracovníky a přátele ukazuje na kvality jeho vůdcovských schopností. Jak se říká vlastní chvála smrdí a každý rozumný politik potřebuje mít kolem sebe tým lidí se stejnými názory, kteří ho propagují a zastanou se ho proti nepřátelům. Jiná věc je, co ten který vůdce hlásá a prosazuje. Ne každý s vůdcovskými schopnostmi musí být nutně obdivuhodný po stránce morální, ale bez nich je i génius určitě osamělou nulou. U profesora Klause se spojilo oboje a v tom je jeho velikost a síla. Hlásá výborné myšlenky a současně má vůdčí schopnosti. Důvodem jeho popularity není tudíž jen to, že má skvělý tým spolupracovníků, ale je to pro něj určitě velkým přínosem.

Pikantní ovšem je, že píšete, že o Vašich článcích píši, že jsou arogantní a já si nevybavuji, že jsem od vás něco četla. Nepíšete pod pseudonimem? Názory se mají jistě respektovat, ale pokud nepodloženě napíše vedoucí komentátorské rubriky hlavního listu u nás nepodloženou pomluvu, nejde k tomu mlčet. Nevnucuji mu přece názor, aby obdivoval pana prezidenta, ale dovolila jsem se ho opravit, že ho neopouštějí jeho věrní. Pokud vím jsou na svých místech již přes deset let a vůbec to přece nesouvisí s jakoukoliv mou emotivitou. To je podložené jejich prostou existencí a naopak konstatování, že tam nejsou je nepodložené.

Přeji Vám hezký start do příštího roku a jsem s pozdravem, Ivana Haslingerová