hhh

Co ještě přinese Topolánek za oběť na oltář postu eurokomisaře

Ivana Haslingerová

Vážená paní Línková, je to hrozně smutné, co přinesl již Mirek Topolánek za oběť postu eurokomisaře a stále toho nemá dost. Obětoval mu nádhernou stranu ODS, v níž nastal díky jeho nehoráznému prosazování podpisu Lisabonské smlouvy (LS) rozkol, někteří členové, jako například současná předseda Svobodných Petr Mach či poslankyně Alena Páralová ji opustili, jiní trpně čekají, až se vše přežene a veřejnost na toto její ostudné období zapomene. Politická strana musí držet své závazky a prohlášení, jinak ztratí v očích voličů svoji image. Za působení Václava Klause v jejím čele měla ODS image seriózní pravicové konzervativní strany srovnatelné snad jako jediné v Evropě s Konzervativní stranou VB. Ta ale, na rozdíl od ODS, ctí uzavřené dohody. Pan Topolánek naopak neváhal zrušit slovo dané právě britským konzervativcům v tzv. Pražské výzvě.

Prezident Václav Klaus přicházel na 18. Kongres ODS s jistou váhavostí, jako by tušil co po jeho odchodu přinese

V ní se podpisem zavázal spolu s předsedou britské Konzervativní strany Ian Duncan Smithem 10.7.2003 k vypsání referenda ke smlouvě měnící uspořádání EU zvané LS: „Evropské národy nepotřebují smlouvu – ať již se jmenuje Ústava nebo ne – stlačující všechny evropské země do jednoho ekonomického, politického a právního rámce. Bohužel, přesně tam však směřují výsledky Konventu o budoucnosti EU. Proto je třeba podrobit je jedinému spolehlivému testu – lidovému hlasování, referendu. Základem spolupráce mezi evropskými národy by měly být smlouvy uzavřené mezi suverénními státy a legitimita Evropské unie by měla být odvozena pouze od těchto smluv. Je třeba, aby politické síly, které sdílí tuto vizi, ji uměly společně podpořit a prosadit.“

Pamatuji na následný a snad nesmutnější Kongres ODS na Žofíně, kde se týž Topolánek, který podepsal Pražskou výzvu, bil v rozporu s ní za ratifikaci lisabonské tragické listiny. Po výhrůžce z úst až do té doby neohroženého bojovníka za národní stát Jana Zahradila, že pokud Kongres nedovolí panu Topolánkovi ratifikovat LS, vláda podá demisi, to vyděšení delegáti panu Topolánkovi dovolili. Vzpomínám, jak jsme na balkoně žofínského paláce spolu s mnoha kolegy novináři zděšeně sledovali se slzami v očích dění v sálu, se slzami nad touto zradou na našem národu. Ozvaly se tam dokonce hlasy tytu "Pro boha, to je jako Hácha u Hitlera, ale ten čelil vojenské hrozbě. Topolánkovi ani ČR by přece Frau Merkel nic neudělala. Naopak by je možná následovali další a byli by hrdiny dne, že se jí postavili". Ať tak či onak, stali jsem se tehdy na Žofíně svědky události, která odstartovala uvržení naši země na desítky a možná stovky let do náruče socialistického superstátu EU. Události, která vstoupí do učebnic dějepisu ne pod hlavičkou jednoho kongresu jedné strany ale pod hlavičkou počátku definitivní ztráty státní suverenity. Na tom Žofíně, kde se scházela tradičně intelektuální elita a odehrávaly se tam proslulé národní besedy. Maně se mi při vzpomínce na to vybavila památná věta Palackého, kterou pronesl na jedné z nich: "Zhovadilost obecná nastane byť by komunismus jen jedné generaci panovati měl". Je proto více než smutné, že na ratifikační listině Euroústavy II bude po staletí podpis pravicového politika Mirka Topolánka. Podrobně jsem o tom psala v článku "Kongres ODS definitivně schválil ztrátu české samostatnosti".

A takto se rozloučil s delegáty. Jako by tušil, že je to vlastně naposledy, kdy vystoupil ve funkci Čestného předsedy. Na příštím Kongresu se od klientelistické ODS odpoutal nadobro

Právě určitost a předvídatelnost postojů vedoucích představitelů činila kdysi z ODS nepotopitelnou loď. Současní její představitelé v té smutné listopadové noci se ale zachovali přesně opačně. Lidé na ulici klidně chodili z divadel a neměli ani zdání, co se právě v zářícím paláci Žofín odehrálo s jejich budoucím osudem. Bylo to tehdy poprvé, kdy místo načerpání energie a sil do dalšího boje s postkomunistickým marasmem, jsme z kongresu ODS, která byla vždy chápána jako jednoznačný nositel reformního patosu, odcházeli přešlí mrazem, smutkem a zklamáním. ODS byla nejen pro nás, ale nejméně pro třetinu národa chápána jako modré světlo na konci rudo-oranžovo-zeleného tunelu. Kdo jiný než právě ona byla nadějí pro pravicové voliče? Pod taktovkou pana Topolánka tento její reformní patos stále rychleji vyprchával a nyní dělá vše proto, aby vyprchal úplně. Kličkování a změny postojů projdou levicovým stranám s nepozornými voliči.

Mirek Topolánek uzavírá Kongres na Žofíně

Inteligentní voliči ODS naopak toto vše sledují a vnímají velmi výrazně. Dříve věděli, že se mohou stoprocentně spolehnout na svou stranu, na její zásadovost, na pevnost i důslednost jejích vnitropolitických i zahraničních postojů. Na oplátku se ona mohla i v nejtěžších krizových obdobích spolehnout na ně. Její bývalý lídr Václav Klaus překonal i takový Havloluxopilipův podraz, jakým bylo pravdoláskové Sarajevo, protože se mohl na ty opravdu věrné v ODS spolehnout. Bylo to mj. proto, že ani největší nepřátelé mu nemohli vytknout, že je "kam vítr, tam plášť".