hhh

 

Trestuhodné předvolební pábení

Jana Navrátilová

Na naší politické scéně to v současnosti vypadá jako v pohádce o císařových nových šatech. Máme před sebou předčasné volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, ale zároveň i nevolby, neb se stále neví, budou-li ve stanoveném termínu, či v listopadu nebo zda vůbec budou předčasné. Politici jedou dál kampaň nekampaň, neb připravovat se na určitou akci a ani nevědět, kdy vlastně proběhne je fakt minimálně zvláštní a Ústavní soud svým výrokem dostává všechny politické strany a uskupení tak trošku mimo zákon. Litera volebního zákona totiž mimo jiné stanoví přesný termín, kdy má být volební kampaň zahájena. Takže, jistém smyslu, zákon porušují všichni – kampaň jede dál, média pořádají předvolební diskuse, politici jezdí za voliči. Jediné pozitivní na tom všem je, že politici věnují občanům více svého času než jindy. Obvykle totiž po volbách o svých voličích nevědí a někdy dokonce dávají najevo, že jim vlastně poněkud překážejí v práci…

O celou situaci se postaral celkem nenápadný poslanec Miloš Melčák, dříve člen ČSSD. Jeho stížnost na způsob vyhlášení předčasných voleb k Ústavnímu soudu a následné předběžné opatření rozbouřilo již i tak neklidnou politickou situaci v zemi. Nepřísluší mi polemizovat s výroky soudu, nejsem právník, nicméně pana poslance Melčáka rozhodně nepodezřívám z čistých úmyslů při podávání stížnosti. Otálel s ní téměř dva měsíce a po podání strčil hlavu do písku a nebyl. Pokud by byly jeho úmysly skutečně tak jednoznačné a s cílem striktně dodržovat ústavnost, proč tedy stížnost nepodal ihned po schválení zákona ve sněmovně a především, proč celou dobu vůbec nereagoval. Vždyť mohl vystoupit a své jednání obhájit. Nyní v médiích vystoupil s tím, že čekal, zda stížnost podají někteří senátoři. Na to, co způsobil, trošku slabé vysvětlení… Jediné jistoty, které se nám tady a teď vybarvují, především do oranžova, jsou ty sociálnědemokratické.

Krize-nekrize, jedeme dál. Jen ať občan – volič vidí, jak my se o něj dokážeme postarat. Zdaníme bohaté, chudým dáme. Novodobý Jánošík je na světě. Ono se to, pravda, hezky poslouchá a kdo by se nechtěl mít lépe, že? Ale sliby typu: Příspěvky rodinám s dětmi a seniorům ze zisků ČEZ, mimochodem ČSSD byla u moci po dvě volební období a na zisky ČEZ nějak nedošlo, především pak ve smyslu současných slibů. Další transparent hlásá: Vzdělání pro všechny bez školného. Na obrázku je holčička základní školou povinná a tento výkřik může v lidech evokovat podezření, že všechny ostatní strany chtějí vybírat školné už i v obecných školách. Školné ve vysokých školách je přitom zcela na místě, v rozvinutých demokraciích běžné. U nás však levice lpí na rozdávání zadarmo. Všichni si však jistě uvědomujeme, že to co je zadarmo, toho si pranic nevážíme. Takže odpovídající školné pro vysoké školství je zcela na místě a bude-li využito pro zkvalitnění výuky, nejsou to vyhozené peníze a studenti tak za svůj poplatek dostanou ještě vyšší kvalitu. Nebudu dál rozebírat další sliby, ale doslova mne dostal kandidát ČSSD Miroslav Svoboda, který hodlá „Prosadit příspěvky k platu na dovolenou v Česku“. To už je hodně silné kafe a moc by mne zajímalo, jak to chce pan kandidát udělat! V každém případě všechny tyto nereálné sliby hraničí s šířením nepravdivých informací. V období, kdy ekonomové tvrdě pracují na postupech, které povedou ke snížení katastrofálního rozpočtového schodku na příští rok, aniž by výrazně zvyšovali daně a dokonce zaváděli i daně nové, jsou sliby levice trestuhodné.

Šéf ČSSD Jiří Paroubek je ekonom a přesto klidně slibuje nesplnitelné! Splnit své sliby totiž může pouze tehdy, kdy každému občanovi ČR včetně nemluvňat vytáhne z kapsy několik tisícovek. O tom se však aktéři z Lidového domu nezmiňují. Dvacet let od pádu komunismu nás už četné sliby politiků nepřekvapí. Dosud se na ně více či méně zapomínalo, a proto navrhuji následovné: Tak jak musíme každoročně podávat daňová přiznání, měli by politici (a snad by to mělo být dané zákonem s vymahatelností a sankcí při nedodržení) podávat každoročně Přiznání o plnění volebních slibů! Měli by to vyžadovat novináři a občané třeba formou peticí či jinak, Každopádně hodně nahlas by měli vyžadovat od politiků každoroční inventuru volebních slibů. Trvat na jasných informacích, jak naplňují jednotlivé body svých volebních programů. Výmluvy typu opozice nám to neumožnila a tak jsou nepřijatelné. V politice bude vždycky pozice a opozice a tyto výmluvy jsou na úrovni zaměstnance, který se za pozdní příchod do práce vymlouvá na špatnou dopravu. Zaměstnavatel takové výmluvy zpravidla nebere. A protože i my jsme svým způsobem zaměstnavatelé všech politiků, konečně své platy dostávají výhradně z našich daní, trvejme na jasných odpovědích, chtějme účet jakou práci za naše peníze odvádějí.