hhh

Tak nám zakázali žárovky

Petr Mach, předseda Svobodných

Od 1. září se nesmějí na území EU distribuovat stowattové žárovky, postupně budou do tří let zakázány i žárovky 60W a 40W. První stát na světě, který zakázal žárovky, byla Kuba. „Vyměnili jsme běžné žárovky za fluorescentní zářivky v každé domácnosti. Ušetříme spoustu energie,“ napsal před dvěma roky hrdě kubánský komunistický vůdce Fidel Castro ve stranickém listě Granma. Brzy následovala Chávezova Venezuela. Tyto autokratické socialistické vlády se samozřejmě neptaly lidí, jestli si takový zákaz přejí. Když hloupí lidé nakupují levné žárovky a neumějí poznat, co se jim vyplatí, je třeba jim to zakázat. Ústřední plánovací komise zkrátka spočítala, že je to národohospodářsky výhodné.

Nejsme pozadu

Evropská komise nezůstala dlouho pozadu a 18. března letošního roku vydala nařízení č. 244/2009. Jeho znění se prakticky neliší od návrhu, který před rokem Komisi předložilo lobbistické sdružení výrobců fluorescentních zářivek. Evropské nařízení se automaticky vztahuje i na každého českého občana a firmu.

Zákaz žárovek je z podstaty socialistický, neekologický a především nedemokratický. Podstatou volného trhu je, že se každý jednotlivec na základě cen rozhoduje, co je pro něj nejlepší. Sami víme, jestli jsou pro nás lepší levné žárovky s vyšší spotřebou, nebo drahé zářivky s nízkou spotřebou. Rakouský ekonom Friedrich Hayek, dávno prokázal, že to centrální plánovači nemohou vědět. Centrální plánovač, který chce za mě uspořit energii, například nemůže vědět, jestli nechci levnou žárovku do sklepa, kam chodím jednou za měsíc, a jsem ochoten obětovat na krátké svícení větší spotřebu elektřiny. Nemůže znát všechny okolnosti, které beru při nákupech v úvahu.

Nařízení EU je velmi neekologické

Když rozbijeme nefunkční zářivku, vypustíme rtuť, argon, baryum a stroncium. Když rozbijeme žárovku, „vypustíme“ vakuum. Zářivky představují velmi neekologický odpad, slušný člověk by je ani neměl házet jen tak do popelnice. Unie však nechce zákazem žárovek chránit vodu a půdu, ale ovzduší. Při výrobě energie potřebné na svícení v zářivkách se uvolní do ovzduší méně skleníkového plynu, oxidu uhličitého, a tak se prý bude bojovat proti globálnímu oteplování. EU však zapomíná na emise CO2 uvolňované při výrobě zářivky. Při její výrobě dochází k emisi asi padesátkrát více CO2 než při výrobě žárovky. Nejvíc sporný je na celém zákazu žárovek jeho nedemokratický základ. O zákazu rozhodla Evropská komise v Bruselu na základě podnětu lobbistické skupiny výrobců zářivek. Zákaz tedy nemá vůbec povahu zákona, o němž by hlasoval český parlament. K vydání nařízení dala komisi mandát směrnice, kterou český parlament musel schválit pod hrozbou sankcí z Unie. Směrnice se odvolávala na smlouvu o EU, která dala Unii mandát přijímat nařízení v zájmu „fungování vnitřního trhu“. Uvedené nařízení však trh jednoznačně potlačuje. Kde je demokracie? Je tento legislativní postup demokratický? Někdo může tvrdit, že ano. Směrnici EU, která dala komisi mandát zakázat žárovky, nemusela ČR podpořit. Pokud by v roce 2005 vláda Jiřího Paroubka návrh nepodpořila, směrnice by nebyla přijata, neboť platil princip jednomyslnosti při rozhodování v Radě. Demokraticky jsme si v roce 2002 zvolili parlament, který v roce 2005 zvolil premiérem Jiřího Paroubka, jehož vláda směrnici EU podpořila. Mohli bychom tedy doufat, že jiné vlády takto euroservilní nebudou. Jenže hlavní Paroubkův rival Mirek Topolánek dokonce podpořil zcela novou smlouvu o EU, která do budoucna ruší v energetické oblasti princip jednomyslnosti, takže až nám bude příště EU chtít nařídit přidávat do benzinu 20 procent drahých biopaliv, bude nám případný nesouhlas málo platný. Dokud budeme volit euroservilní politiky, nebude změna možná.