LABUTÍ JEZERO opět v Národním divadle

 Helena Bártlová

V Národním divadle v Praze proběhnou ve dnech 12. a 13. února premiéry baletu Labutí jezero a poté  březnové reprízy 11. a 12. března 2009. Labutí jezero patří k nejslavnějším klasickým baletním titulům a bezesporu představuje základní kámen repertoáru všech velkých baletních souborů kdekoli na světě, Národní divadlo nevyjímaje. Navíc je to právě pražské Národní divadlo, které má historicky z mnoha důvodů k tomuto dílu a i k jeho „otci“ P. I. Čajkovskému velmi úzký vztah. Po třinácti letech od premiéry poslední verze inscenačního týmu Erich Walter – Růžena Mazalová – Vlastimil Harapes, se tento klenot klasického baletu objeví na naší scéně v novém „kabátě“. Jeho „krejčím“ bude tentokrát dlouholetý první sólista Dánského královského baletu, hostující hvězda mnoha evropských i světových scén, pedagog, choreograf a současný umělecký šéf Finského národního baletu Kenneth Greve. Půjde o tradiční klasickou verzi čerpající a opírající se o odkaz Mariuse Petipy a Lva Ivanova, ale pochopitelně s názorem a choreograficko-divadelním pohledem začátku 21. století. Na druhou stranu je snahou celého inscenačního týmu se co nejvíce přiblížit původní literárně-hudební předloze, psychologii postav, vztahů a zvláštnímu charakteru a esenci tohoto velkého díla.

„Předešlá verze by se mohla hrát dál,“ uvažuje šéf baletu ND Petr Zuska, „avšak velké repertoárové stálice, stavební kameny baletu, jako jsou Labutí jezero nebo Louskáček, by neměly opomíjet vývoj divadla, aniž by ovšem přitom zavrhly tradici. Takže po čase potřebují nové nastudování. Jenomže po světě neběhá mnoho choreografů, kteří dokážou nastudovat Labutí jezero v tradičním slova smyslu, ale také se nebojí na daném poli rozvinout i vlastní osobitou invenci a zároveň jsou otevřeni vůči divadelním vlivům 21. století! Objevil jsem však Kennetha Greveho, který to vše přirozeně spojuje.“

Město Ember

Petr Slavík

Dobrodružný fantasy film Město Ember byl natočen podle stejnojmenné úspěšné knihy americké spisovatelky Jaenne DuPrau. Producenty filmu jsou Tom Hanks a Gary Goetzman, kteří spolu založili společnost Playtone. Pro spolupráci získali ještě koproducenta: společnost Walden Media, která stojí za takovými hity, jako jsou Letopisy Narnie: Lev, čarodějnice a skříň, Letopisy Narnie: Princ Kaspian a Zlatý kompas. Režii filmu svěřili Gilu Kenanovi (V tom domě straší!), scénář připravila Caroline Thompson (Střihoruký Edward, Addamsova rodina, Mrtvá nevěsta). Posledních dvě stě let je útočištěm lidské rasy podzemní gigantické město Ember. Nyní však stojí na pokraji zániku. Generátor, poskytující jeho obyvatelům energii, která zajišťuje světlo, teplo a vzduch, dosluhuje a začíná selhávat. Obrovské sklady potravin jsou již téměř prázdné a komplikují se i dodávky vody. Klesá morálka přeživších. A nikdo neví, co nastane, až se celé město ocitne v temnotě.Lina (Saoirse Ronan) a její kamarád Doon (Harry Treadaway) právě dokončili školu a dospěli ke Dni rozřazení: Lina byla přidělena mezi poslíčky a Doon se stal opravářem potrubí. Oba si začínají uvědomovat, že město Ember se blíží k svému zániku. Jediný způsob, jak přežít, je odtud utéct. Jenže kudy a kam? Všude okolo panuje temnota a stavitelé města důmyslně zabezpečili všechny cesty na povrch. Shodou náhod Lina nachází starodávnou schránku s tajemnými dokumenty. Jde o zašifrované pokyny, které popisují cestu ven z města. Lina a Doon se podle nich vydávají na dobrodružnou výpravu, při které hraje podstatnou roli vyluštění útržků tohoto dávného dokumentu. Ale to je teprve začátek. V cestě jim totiž stojí nejen skryté stopy, šifry a tajenky, ale především mocný, zkorumpovaný a bezohledný starosta Cole (Bill Murray), který je ochoten zabránit změnám za každou cenu. Linu a Doona čekají temné časy…. Premiéra bude 19. února 2009 v Palace Cinemas Nový Smíchov

Jsem sexistické prase

Veřejné peníze jsou naše peníze

František Mikeš

Je smutné když zemře člověk a když je to navíc člověk známý a úspěšný je to ztráta nejenom pro jeho nejbližší. V Janu Kaplickém ztrácí „evropská architektura“ vyhraněnou osobnost,  erudovaného architekta, řeklo by se až  umělce - vizionáře. Jeho smrt je o to smutnější, že ho zasáhla v okamžiku pro každého člověka nejradostnějším. Narození dítěte je emočním zážitkem, kterému se opravdu nic nevyrovná.U nás se Jan Kaplický stal známým v souvislosti s uvažovanou stavbou nové budovy Národní knihovny na Letné. K tomu byla vyhlášena mezinárodní soutěž o návrh této budovy. Zdůrazňuji o návrh! Porota v čele s architektkou Jiřičnou určila vítězem soutěže Jana Kaplického, kterému byla za vítězný návrh vyplacena odměna ve výši 180 tisíc €, tedy zhruba 5 milionů Kč. Za svou práci obdrželi jednotliví členové poroty příslušnou finanční částku a tím měla být záležitost okolo soutěže uzavřena. Pro vlastní realizaci už měl být stanoven postup v souladu se zákonem o zadávání veřejných zakázek. Že budoucí investor svěřil rozhodování o státních financích ČR do rukou zahraniční zájmové organizace, že neměl pro stavbu pozemek, že stavba měla násobně přesáhnout limit finančních prostředků na stavbu určených, je už jenom smutným konstatováním přístupu, který byl pro tuto několika miliardovou investici v Národní knihovně zvolen. To vše teď musí nové vedení napravit. To, co teď dělá pan Ježek to může být upozorněním, kdo že má vlastně plné kalhoty. V kůži pana Ježka se není co divit. Nakládat s cizími penězi se musí jenom tak, jaké je k tomu svěřeno oprávnění.  Každá pochybnost v tomto směru je problém. Pan Ježek může být rád, že se ještě relativně včas našel někdo, kdo mu znemožnil dostat se do ještě větších potíží.

Patří prsa na veřejnost aneb radost pro horňáky?

Také máte pocit, že se nám ta propagace kultury a EU nějak vymkla z ruky?

Miloslav Kučera

Nejdříve  jsme začali vysílat televizní spot o tom, že to „Evropě osladíme“.  Lehce ironická česká slovní hříčka je pro cizince značně nesrozumitelná a nepochopitelná. To nemluvím o tom, že my Češi dobře víme, co znamená výraz „někomu něco osladit“, takže podávat někomu přátelskou ruku s tím, že mu to osladím, svědčí o všem možném, jen o dobrých úmyslech ne. Avšak „Evropu jsme sladili“ v Národním divadle. Česká televize odvysílala v přímém přenosu nepříliš vtipnou a spíše trapně působící sebepropagaci bratří Formanů a řadu televizních diváků pěkně vyděsila, ba ani exprezident Havel nezářil příliš velkým nadšením. Prezident Klaus jako by tušil, co se bude dít, raději zůstal doma na Hradě a dobře udělal. Uplynul týden a vicepremiér Vondra odhaloval v Bruselu „umělecký“ projekt "Entropa".  Že si David Černý při prezentaci ČR kopl do prezidenta Klause, mne zase nepřekvapilo. Trpaslíci rádi okopávají lidi vyššího vzrůstu, mají-li jistotu, že se jim nedostane odvety. Jako občana České republiky mne ovšem dost urazilo, že naše země je prezentována tím, že ironizuje a zesměšňuje vlastní hlavu státu.  Ukázalo se, že se Černý dotkl i Bulharska, následně Slovenska, snad i Rakouska, možná Itálie  a co já vím koho ještě. Pan místopředseda se musel veřejně omluvit, že toto „dílo není pohledem české vlády, ani českého předsednictví na Unii či jednotlivé členské státy“ – ačkoli přesně pro tento účel bylo původně objednáno.  Lidovci přišli před časem s tím, že by se mělo  uplatňovat pravidlo „třikrát a dost!".  Ten, kdo je zodpovědný za prezentaci Česka v rámci jeho předsednictví EU by si měl konečně  uvědomit, že té ostudy bylo právě třikrát a mělo by jí tedy být dost. Řečmi o svobodě projevu, tvořivosti, potřebě humoru, umělecké nadsázce atd. atd. nezakryjeme fakt, že se tady něco vzácně nepovedlo.

Návrat Jana Saudka s Bimbou do mládí

Josef Louda

Fotograf Jan Saudek navštívil ve čtvrtek výstavu Bimba – dobrodružství Bohumila Konečného. Se zájmem si v doprovodu kurátorů výstavy Jan Hosnedla a Františka Ulče prohlédl celou výstavu a ve vzpomínkách se vrátil do doby svého mládí, kdy hltal časopisy a knihy ilustrované tímto malířem. Na následné besedě s Janem Saudkem se přiznal z obdivu k malíři, jehož osobně znal. Vedle Lady a Sekory jej označil za nejlepšího českého kreslíře a ilustrátora. Výstava ilustrátora foglarovek i krásných žen Bohumila Konečného končí v Obecním domě 31. ledna, využijte poslední možnost návštěvy. Více na www.bimba.cz

Umění bez hranic znamená umění bez pravidel?

Aleš Kadeřábek

Jediným omezením umělcovy práce by mělo být jeho svědomí a vědomí. Po revoluci nastala u nás tolik vytoužená svoboda, kterou mnozí vykládali tak, že se všechno smí a nic nemusí. Počin pana Černého vystihuje právě tuto myšlenku - je přece svoboda, mohu si dělat, co chci, bez ohledu na svoje svědomí a vědomí. A už vůbec bez ohledu na druhé. I svoboda musí mít ale svoje pravidla. Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého. Nazvat urážku ironií či nadsázkou je jen zastírací manévr. Černého plastika je dobrá k uveřejnění v nějakém bulvárním humoristickém plátku, jehož humor je postaven na těch nejnižších urážkách a předsudcích. Rozhodně dle mého názoru nepatří tam, kde by se mělo prezentovat skutečné umění, umění velkých hodnot, které může komukoliv něco říct. Ne které může kohokoliv urazit a ponížit. Je  šokující, že tak bezskrupolózní dílo,  které zřejmě vzniklo bez hlubších pohnutek k reflexi evropských států, ale pouze z potřeby se ostatním vysmát, bylo vystaveno jako symbol našeho předsednictví EU. V celé historii Evropy vznikaly děsivé konflikty jen díky předsudkům a různicím. Černého plastika tyto předsudky a různice nemírní, ale znovu vyvolává a zesiluje, navíc tím nejnižším způsobem. Důsledky si může každý domyslet sám. Obhajoba jejího umístění do Bruselu jako "zlidštění" koženého a úřednického Bruselu působí jako nepochopení fungování EU.  Jakmile by EU začala jednat jako samostatný stát, tedy s emocemi, svými vlastními názory a postoji  a nikoliv jako pouhý úřad, který vykonává vůli zemí EU, byla by ohrožena jednota zemí EU. EU má sloužit zase členským zemím EU podle pravidel schválených zeměmi EU. Buďme proto rádi, že je EU úřednická a dělá jen to, na čem se usnesli její členové. Měli bychom o to naopak usilovat, aby taková byla co nejvíce. Naše země mohla v EU prezentovat jiným uměním, které by spojovalo, vybízelo k zamyšlení a okouzlovalo svou skutečnou originalitou - velkých umělců u nás přece žije hodně.

Opotřebená Evropa a svěží právní stát

Josef Ryzec, malíř a soudní znalec

     Že Evropa už dnes není tou nejmladší mytickou děvou, není žádným velkým tajemstvím. Že se ale právě tento fakt a z něj plynoucí nepříjemný defekt stáří stane hlavním předmětem zájmu naší vlády pro slavnostní vkročení na kapitánský můstek půlročního předsednictví EU, mne tak trochu (přiznám se) zaskočil. Oslava opotřebení? No, konec konců proč ne, když si to vláda přeje. Jakýsi výtvarník David Černý prý vytvořil spolu s dalšími výtvarníky ze všech zemí EU na žádost naší vlády jakési výtvarné umělecké dílo, o kterém po celou dobu jeho vzniku nikdo nic nevěděl, a už vůbec nic prý pak vláda jako jeho objednatel. Bylo zdůrazňováno, že jde o  záměrně koncipované překvapení pro všechny zúčastněné. Citát pana A. Vondry: „Schvaloval jsem bílou mapu… v době schválení projektu jsem viděl jen skládačku z obrysů jednotlivých zemí tvořících EU“, je otevřený výsměch našemu právnímu systému. Jen z faktu, že objednatel nevěděl, co vlastně objednal vyplývá dost závažný právní lapsus vlády. Šlo totiž o zjevné porušení ustanovení obchodního a občanského zákoníku. Vytvoření „díla na objednávku“ podle autorského zákona má ještě jednu důležitou podmínku: současně s touto smlouvou musí být s autorem (autory) uzavřena předem licenční smlouva. Zcela jednoznačnou vinu na zpackaném vzniku s umělcem uzavřeného smluvního vztahu nese naše vláda. Pokud by totiž skutečně měli být spoluautory projektu a díla nazvaného Entropa další umělci z dalších 26 zemí EU, v licenční smlouvě by museli vyjádřit svůj souhlas s tím, že všichni respektují připravovaný právní akt užití společného díla podle ustanovení českého autorského zákona.  A pak jsou tu ještě peníze, které vláda vyplatila autorovi předem, aniž jí to zákony dovolovaly. Na každé straně propagační tiskoviny je navíc uvedena věta: „Autor: České předsednictví v Radě EU“. Vláda ani České předsednictví v Radě EU ale přece žádnými autory „Entropy“ nejsou. Bez vypořádání těchto nevyřešených autorskoprávních, smluvních a finančních položek nelze postupovat dál pokud se ještě pokládáme  za právní stát.   

David Černý na Expo? Bojim, bojim!

Zabil Klaus Kaplického?

Petr Paulczynski

„Výtvarník“ David Černý

Acidburn

Nevím proč, ale mám dojem, že v médiích často zmiňované „moderní umění“ nemá s opravdovým uměním společného vůbec nic. Od doby, kdy Marcel Duchamp předvedl svoji „Fontánu“ (což byl horizontálně umístěný pisoár), uběhlo už skoro sto let, ale snobové dodnes padají na pr... pokaždé, když se jim předhodí cokoli, co je autorem označeno jako umění. Snobové neznalí umění ni dobrého vkusu tak chodí okolo pisoáru nebo kola od bicyklu, případně okolo polité boty, nemaje odvahu říct, že to umění není. Pokyvují hlavami a otvírají ústa jako kapříci, pak tomu vymyslí název Ready-made a voilá, nový „umělecký směr“ je na světě. Výtvarníci se za rohem válí smíchy, co těm pitomcům předhodí příště? Čím lacinější a vulgárnější provokace, tím větší umění.  Doposud žádné „výtvarno“, ať už jím bylo cokoli, však nedokázalo vyvolat diplomatický skandál. David Černý to dokázal svou „Entropou“, multimediálním veledílem s rozměry 16 krát 16 metrů, vážícího osm tun, které má znázorňovat všech 27 států Evropské unie. To vše za 12 milionů Kč, pronájem výstavní plochy nepočítaje. Ačkoli původně se měli na tomto „puzzle“ podílet umělci ze všech členských států, nakonec to zvládl David Černý a jeho dva kumpáni. Aby to prošlo, vymyslel si neexistující kolegy, ověšené fiktivními cenami a dal se do díla. Výsledek přepsal učebnice výtvarného umění. Ano, umění má provokovat, ale musí mít jistou úroveň. Umění musí obsahovat i hlubší smysl, aby se odlišilo od prvoplánovitého, laciného kýče. Umění nerovná se sprostá provokace. Pan Černý to vidí jinak, prosím, ale ať tak činí způsobem, kterým nebude poškozovat Českou republiku a ať tak činí výhradně za svoje peníze. V opačném případě si koleduje když ne o žalobu, tak aspoň o veřejné lynčování.

Pozn. redakce: Lynčován by měl být především ten politik, který toto veledílo panu Černému zadal a který navíc ani nezkontroloval, co vlastně tento rádoby umělec vyrobil a dovolit to pověsit v Bruselu. A navíc by měl do státní kasy vrátit peníze k využití na rozumnější kulturní projekty. Bylo na projekt za 12 milionů vůbec vypsáno výběrové řízení?! Zdegradovalo to naše předsednictví tak, že je již úplně jedno, co pan premiér kde dojedná. Vzpomínat se jednou bude jen na tuto ostudnou provokaci.

Pro břevno v oku svém… !

Určitě se nepletu, a když tak ne zcela, když si dovolím tvrdit, že výtvarník David Černý patří k okruhu lidí, kteří kritizují některé naše představitele za jejich postoje a dokonce neváhají nahlas říkat, že nám dělají ve světě ostudu. Určitě se nepletu, a když tak jen málo, když si dovolím tvrdit, že výtvarník David Černý patří k okruhu lidí, kteří se snaží dostat profesora Knížáka z jeho pozice ředitele Národní galerie s poukazováním na to, že nedostatečně prezentuje tuto instituci na mezinárodním poli. Co vím bez jakýchkoliv pochybností je, že někteří lidé mohou právě proto kritizovat jiné, protože jsou málo kritičtí sami k sobě. Ten, kdo si málo váží sám sebe si samozřejmě nemůže vážit jiných. O některých lidech je dobré vědět, co se stane, když budou mít možnost o něčem rozhodovat. Tedy třeba i pro případ, když se bude vybírat vedoucí národní kulturní instituce. Ostražitost u jistého okruhu možných uchazečů bude jenom na místě.

Zlaté glóby ovládl Milionář z chatrče

 Petr Slavík

Vítězem 66. ročníku Zlatých glóbů (Golden Globe Awards), se stal film Milionář z chatrče – Slumdog Millionaire režiséra Dannyho Boyla. Snímek získal hned čtyři ocenění a to v kategoriích nejlepší drama, scénář, režie a původní hudba. Další dva Zlaté glóby si odnesla herečka Kate Winsletová – jeden z nich za hlavní roli ve filmu Nouzový východ, který režíroval její manžel Sam Mendes. Oba dva filmy distribuuje společnost Bontonfilm: Nouzový východ vstupuje do českých kin 29. ledna v počtu 16 kopií a film Milionář z chatrče – Slumdog Millionaire má premiéru 26. února a bude distribuován na 11 kopiích.

Kolaps komunismu: ještě jednou a od začátku

Pavel Zvěřina

Program akcí k uctění památky Jana Palacha

Před čtyřiceti lety se upálil na protest proti sovětské okupaci hrdinný student Filosofické fakulty v Praze Jan Palach. I přesto, že již od té doby vystudovaly dvě generace studentů, Palach zůstává stále jedním z nich a zůstane i pro následující generace. Současní studenti, Studentská rada FF UK a další zaměstnanci Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze i zaměstanci  Národního muzea před nímž Jan Palach svůj čin uskutečnil, chtějí ve dnech 15. - 16. ledna uctít jeho památku následujícími akcemi: 15. ledna 2009  SEMINÁŘ „JAN PALACH“...

 Probudí film CINKA  PANNA  v Rómech chuť poprat se s osudem?

Petr Slavík

Historický, hudební film – romantické drama Cinka Panna je emocionální drama o síle individuality, která za cenu odříkání a vlastní oběti dokáže lámat zažitá pravidla. Hlavní hrdinka Cinka Panna je historická postava. Víme, že byla první známou rómskou primáškou, ženou která uspěla v tradičně mužské profesi. Legendou, o jejímž životě se mnoho faktů nezachovalo. Naopak, jak to už to u legend bývá, časem se i jí jej připisují zásluhy, které není možné dokázat. A na druhou stranu druhou i hudební kompozice, skladby a úpravy písní, které mezitím zlidověly… Pro verifikaci její postavy byl pro mě směrodatný romský tradicionalismus. Film Cinka Panna není dokumentem mapujícím její život. Z pohledu příběhu hraného filmu je hlavní hrdinka v první řadě žena s hudebním nadáním. Tato teze se stává pro mě dominantní. Poskytuje prostor pro rozvíjení fiktivního příběhu romantického dramatu děvčete na prahu dospělosti, které hledá svoje místo v životě, ve své komunitě a v širších souvislostech společnosti….  Boj o uznání ji doprovází v soukromém životě, v  patriarchální komunitě kočovníků a na cestě k její budoucí profesi. Antitézou je společenství nomádů se svým tradicionalismem. Žije vlastními zvyky, pravidly, které jej chrání a umožňují mu přežít i v čase největší nouze. Navíc patriarchální kočovníci jsou, se svojí osobitou hierarchií hodnot, protipólem světa majoritního obyvatelstva.  Příběh je vložený do dobových souvislostí.  Odehrává se na začátku 18. století, v  období po porážce Turků v Evropě. V Rakousko – Uherské  monarchii se v té době rozpoutal boj o znovurozdělení vlivu na osvobozených územích. Poselství filmu: Z bývalých kočovníků dnes pochází rómské etnikum. Dokázalo si uchovat svoji kulturní jedinečnost, vlastní životní pravidla…. Je však zmítané společenskými změnami, dobou, v které se dokáže obtížněji orientovat a uplatnit. Budu rád, když film Cinka Panna připomene vzor. Probudí v Rómech chuť poprat se s osudem. Pokračovat v cestě, na které je každý strůjcem svého úspěchu a štěstí.

Ježíš je normální!

Petr Slavík

Od 15. ledna 2009 se chystá do kinodistribuce dokumentární film debutující režisérky Terezy Nvotové „Ježíš je normální!“. Film, který klade otázky související s tématem víry, manipulace a výchovy dětí v kontroverzních křesťanských skupinách. Režisérka měla jedinečnou příležitost proniknout dovnitř Triumfálního centra víry a ve svém dokumentu zveřejnila unikátní záběry z jejich výroční Konference víry a ohně.  Režisérka filmu Tereza Novotová jako dítě chodila do bilinguální "Školy budoucnosti". Byla tam vychovávána americkými misionáři, kteří patřili do charismatického křesťanského Hnutí víry. Děti se v této škole kromě biblické angličtiny učily modlením uzdravovat, mluvit s Ježíšem, chválit ho, zpívat mu s rukama nahoře a patřit do elity "vítězů" nad ďáblem. Když Tereza po deseti letech procházela prostranstvím u pražského metra Anděl, někdo na ni znenadání začal křičet, že ji Ježíš miluje. Byli to členové církve "Triumfální centrum víry" uprostřed své pouliční evangelizace. Režisérka se tehdy zarazila, vzpomněla si na své dětství a na příští shromáždění církve se zašla ze zvědavosti podívat.Po dvou letech sledování této skupiny vznikl do velké míry autobiografický film. Potkáme v něm Tereziny bývalé spolužáky ze "Školy budoucnosti" s jejich třídním učitelem a dozvíme se, jak na své dětství pohlíží dnes. Kromě dospělých se setkáme i s dětmi členů církve a absolvujeme s nimi „dětskou konferenci“, kterou „navštívil Ježíš.“ Právě tyto záběry vyvolávají nejplamennější diskusi, do které se těsně po dokončení filmu zapojila mimo jiné i Česká televize jednou z reportáží hlavního zpravodajství. Kde skutečně končí hranice svobody a začíná manipulace? Do jaké míry je sedmileté dítě schopné tyto impulsy rozlišovat? Jakou stopu to na něm zanechá? Stane se ateistou, věřícím nebo fanatikem? Bude mít v dospělosti šanci se se svou minulostí vyrovnat podobně jako Tereza tímto filmem?

Alfa Gospel Praises zazpíval netradičně českou hymnu

Ivana Haslingerová

Opravdovou lahůdkou  přímého přenosu silvestrovské párty na pražském Václavském náměstí bylo vystoupení gospelového sboru Alfa Gospel Praises. Celkem padesátičlenné uskupení ze Zábřehu na Moravě zde zazpívalo těšně před půlnocí českou hymnu v netradiční úpravě. Vystoupení bylo o to cennější, že   nešlo o soubor profesionálů. Řada dětí v gospelu patřila mezi problémové. Alkohol, drogy, rozvrácené rodiny... A právě díky hudbě se dokázaly odrazit ode dna. Na aranžmá tvrdě pracovaly řadu týdnů. A vystoupení na Václaváku pro ně bylo nejen odměnou, ale i důkazem, že život se dá prožít i jinak. "Chci zbořit mýty o gospelu. A ukázat, že tato hudba nepatří jen do kostelů, ale mezi lidi každého věku," sdělil našemu listu sbormistr a sólový zpěvák Simeon Hýbl, který v jazz-rockové oblasti působí již téměř dvacet let.

 Ezdráš Hýbl (vlevo) a Simeon Hýbl (vpravo) se sborem Alfa Gospel

Alfa Gospel nejsou v hudební branži žádnými nováčky. Byť soubor vznikl v roce 2006, má za sebou již řadu úspěšných vystoupení. Naposledy letos 1. prosince, kdy na společném koncertu z Richardem Krajčem dokázali během jediného dne dvakrát vyprodat pražskou Státní operu. Na trhu je již několik týdnů i CD se záznamem tohoto koncertu, stejně jako nové CD Alfa Gospelu.
"Když jsme dostali nabídku zazpívat v přímém přenosu českou státní hymnu, byla to pro mě nejen velká pocta, ale i strašná zodpovědnost. První verzi, na které jsem řadu týdnů pracoval, nakonec neprošla. Produkci se zdála až moc moderní. Tak jsme museli změnit aranžmá a trochu zklidnit tempo. I tak si ale myslím, že se hymna v našem netradičním podání líbila," říká Simeon Hýbl. Sólisty Alfa Gospelu jsou i jeho mladší bratr Ezdráš a Eva Moravcová. Kromě nich se v druhé písni Joyful, která zazněla těsně po půlnoci, objevila na pódiu i čtveřice tanečnic.

Zdeňka Marschalová nalezla novou barevnost 

Ivana Haslingerová

Akademická malířka Zdeňka Marschalová vystudovala v roce 1978 v ateliéru profesora Jana Smetany Akademii výtvarných umění. I přes omezenou svobodu projevu té doby si prakticky ihned nalezla osobitý způsob, jak vyjádřit své představy o bezútěšnosti a marasmu, který ovládal tehdy společnost. Ve svých obrazech reagovala na život kolem ní a na vztahy mezi lidmi. Jakoby právě vycítila okamžik, kdy si mají co říci, kdy si svěřují svá tajemství, a zachycuje tak kouzlo neopakovatelných okamžiků. Od samého začátku si dokázala najít nejen svůj pohled na svět, ale od samých začátků měla svůj výrazný a osobitý styl, což u malířů není věcí samozřejmou a mnozí jej nenaleznou po celý život. Její obrazy v daných obdobích se mění pouze náladou podtrženou barvou okamžiku. V některých šťastných osobních údobích jsou něžnější, kreslené na ručních papírech mnohdy dokonce s vlisovanými květy růží,  místy připomínající až  Degasovské pastely, s převládající zlatavou barevností. Jindy, když má nějaké osobní problémy či ji rozzlobí politická situace jsou agresivnější, realistické, linie jsou ostré a převládá v nich červená  barva. Její obrazy z poslední doby jakoby zmelancholičtěly a ztajuplněly. Atmosféru příběhů na obrazech podtrhuje  výraznějšími barevnými odstíny než jsme u ní zvyklí. Na její poslední výstavě použila snad poprvé v tak velkém nádhernou ostře špálovsky modrou barvu. S trochou nadsázky se dá říci že po červeném a žlutooranžovém období nastupuje modré. Kdyby byla političkou, nezbylo by, než se nad tím zaradovat. Z pohledu uměleckého jde pouze konstatovat, že je to velice působivé.  Modrá a fialová její obrazy velmi oživila a zvýraznila a vnesla do nich nebývalou záhadnost a tajuplnost.

Triumfální návrat trojnásobného zlatého slavíka

Ivana Haslingerová

Sál pražské Carnegie Hall zažil 1. prosince 2009 triumfální comeback trojnásobného zlatého slavíka (1986 až 1988)  Dalibora Jandy. Je všeobecně známo, že jeho písně jsou nezapomenutelné a proto nabitý sál Lucerny očekával pohodový večer vyplněný krásnými písněmi o lásce, s lehce zapamatovatelnými melodiemi. Písněmi, jako například Hurikán, Kde jsi nebo Žít jako kaskadér, kterými se svým sametovým hlasem ve druhé polovině 80. let zařadil mezi hvězdy české populární hudby, dobýval mnohá dívčí srdce. To, co se ale strhlo v Lucerně, nečekal asi ani sám pan Janda. Sál tleskal, jásal, tančil a zpíval. Dalibor Janda rozpoutal takovou náladu, kterou jsem zažila snad jen kdysi dávno na některých koncertech Waldemara Matušky. Zvedl doslova ze sedadel dámy o holích i teenagery sotva odrostlé školním škamnům. Všichni svorně s rukama nad hlavou zpívali a skákali a zapomněli na vše kolem. Kdo tohle dokáže, kdo dokáže kolem sebe šířit takovou atmosféru, to je opravdu jednička. Tomu by obecenstvo asi odpustilo, i kdyby zpíval falešně. Což ale samozřejmě zpěvák a skladatel Dalibor Janda nečiní. Snad je to tím, že jako hluboce věřící člověk má nad sebou anděla strážného, který mu pomáhá překonat nesnáze a šířit kolem sebe takové dobro.

Advent je nejen předvánoční období, je symbolem naděje

Ivana Haslingerová

Dnes nastala první adventní neděle, neboli čtvrtá neděle před Štědrým dnem. To začalo předvánoční období – ADVENT.  Není to pouze doba příprav na Vánoce, ale něco mnohem hlubšího. Toto označení pochází z latinského slova "adventus", což znamená příchod. Myslí se zde na příchod Vykupitele Ježíše Krista. Každoročním prožíváním adventu a slavením adventní liturgie církev zpřítomňuje očekávání starozákonních proroků, kteří připravovali lidstvo na příchod Mesiáše. Tím, že se věřící vžívají do atmosféry této dlouhé přípravy na první příchod Vykupitele, oživují zároveň jeho příchod do svého vlastního života. Advent je oslavou víry a především naděje. Každou adventní neděli zapalují křesťané jednu svíci na adventním věnci.

Tradiční barva adventního věnce je červená a zelená. Červené stuhy, svíčky, případně červené ozdoby na zeleném, nejlépe jedlovém chvojí. Červená upomíná na krev Kristovu prolitou za spásu světa, obě barvy pak symbolizují život. Věnec je od nepaměti symbolem vítězství a královské důstojnosti.  I Bible mluví o věnci jako o projevu úcty, radosti a vítězství. Je holdem Ježíši Kristu. Rozlévající se světlo z hořících svící vyjadřuje přicházejícího Krista, který rozptyluje temnotu a strach, neboť on je "Světlo světa" .

Mirek Topolánek se  soukromě setkal s  Jeho Svatostí dalajlámou

Jana Bartošová

První adventní neděli odpoledne se v Kramářově vile uskutečnilo soukromé setkání předsedy vlády Mirka Topolánka s tibetským duchovním vůdcem Jeho Svatostí dalajlámou. Premiér Topolánek hovořil s Jeho Svatostí zhruba jednu hodinu.

Havlíčkův Brod žil láskou

Ivana HaslingerovÁ

Mottem osmnáctého, tedy „plnoletého“ 18. podzimního knižního veletrhu v Havlíčkově Brodě byla láska a její podoby v literatuře. V rámci cyklu "PEN klub čte" předčítalo  své prózy i básně  o lásce 23 českých spisovatelů a spisovatelek. Nejvíce návštěvníků přišlo na čtení Terezy Boučkové, Ireny Obermannové, Ludvíka Vaculíka, Ivana Klímy, Jiřího Dědečka či Michala Viewegha. Návštěvníci veletrhu měli zájem i o všechny ostatní doprovodné programy – dlouhá fronta lidí čekala na podpis Zdeňka Svěráka, nakladatelé a knihkupci se doslova nemohli vejít na seminář  "Nakolik potřebujeme knižní distribuce?" ani na seminář Tiskáren Havlíčkův Brod, a.s., "Jak správně připravit a předat PDF podklady pro tisk". Veletrh zahájila jeho ředitelka Markéta Hejkalová, majitelka nakladatelství Hejkal v Havlíčkově Brodě. Zdravici pronesl na slavnostním zahájení místopředseda Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Jan Kasal. Snad nejpůsobivější byla na veletrhu presentace knihy Miroslava Růžičky "Vyhnanci" s podtitulem "Akce KULAK". Ti, kteří pamatují hrůznou dobu padesátých let na vesnicích, vědí, že Akce KULAK byla dvakrát hrozná. Nejdříve tím, jak  byla vydána shora prováděcí nařízení, a pak tím, jak je dole prováděli místní soudruzi. A právě tam dole, na vesnicích se komunisté vyžívali ve mstách na sousedech. Prst souseda označil sedláka a nebylo mu pomoci, i kdyby byl čistý jako slovo boží. Dostal nálepku "kulaka" a už se hledala  záminka k jeho likvidaci, mnohdy ani ta nebyla nutná. Přišli pro něj soudruzi, odvedli ho i s rodinou z jeho domova a nikdo nevěděl kam. Milicionáři a dělnická pěst strany dělali domovní prohlídky. "Velice na mne při psaní zapůsobila vzpomínka tehdy dvanáctileté školačky, která ustrašená schovaná za kredencí se dívala, jak soudruzi rabují jejich kuchyň. Když ji objevili, sundali jí z ouška  náušnici a vzali si i tu. Pro to nemám  slov," zavzpomínal pan Růžička.

Klíče k životu

Josef Louda

V Neoluxoru došlo k sešlosti těch, kteří snad měli klíče k životu, když si je vybrala Miroslava Besserorová a nazvala tak svoji knihu rozhovorů  hned s jednadvaceti osobnostmi, mezi nimiž jsou např. Zdeněk Mahdal. Otakar Brousek ml. Valerie Zawadská, Zdeněk Troška, Jan Cimický…Pro autorku prý sepisování lidských příběhů a názorů na život, byl důvod k setkání s přáteli. Kteří ji byli ochotni na sebe prozradit, kdo jim kdy v životě poradil, pomohl a tudíž se stal  tak trochu jejich hnacím motorem a tím jim podal klíč k životu.

Snímek Josef Louda (www.fotomotiv.cz)

Ziriab v Atlasu

 Petr Žantovský

 Prvním koncertem zahajuje nedávno ohlášená spolupráce pražského kina Atlas, Sokolovská 1, Praha 8 a nového pražského Rádia Ethno 90,7 FM. Ve středu 29.10. 2008 ve 20:30 hod. v kině Atlas vystoupí skupina ZIRIAB, jejíž dvouhodinový profil odvysílalo Rádio Ethno 90,7 FM v minulých dnech. Rádio Ethno také zaznamená a odvysílá koncert Ziriabu v kině Atlas. Návštěvníci koncertu tedy budou zároveň účastníky této unikátní živé nahrávky. V této tradici bude Rádio Ethno spolu s kinem Atlas pokračovat i v budoucnu, jednou měsíčně připraví společně koncert komorní etnické hudby a pořídí z něho rozhlasovou nahrávku spolu s publikem. Repertoár je rozmanitý, ale dá se definovat jako klasická arabská lidová hudba. Někdy vážnější písničky a někdy taneční. Snaží se uvést českému posluchači to, co považují za originální arabskou hudbu, která není odnikud zvenčí do arabského světa dovážena. Ziriab má v arabštině několik významů. Ten hlavní je jméno nebo přezdívka jednoho slavného arabského loutnisty, zpěváka a básníka, který žil v devátém století. Jeho původní jméno bylo Ahmed Bin Ali. Pocházel z Iráku a po emigraci do Španělska (bývalá arabská Andalusie) založil první arabskou hudební školu v Evropě, která nosila jeho jméno. Ziriab je taky název jednoho ptáka, který žil kdysi v arabském světě a krásně zpíval, a proto toho našeho slavného zpěváka nazývali Ziriab. Zpíval tak hezky jako ten pták. V kapele používají arabskou loutnu, arabskou flétnu a arabské bubny (darbuka, daf, bendír a tamburiny)Vznikla roce 1997 a byla založena několika arabskými rezidenty v Praze. Složení skupiny prošlo několika změnami a v současné době ji tvoří dva Syřané: Marwan Alsolaiman (arabská loutna "ud", arabská flétna "nai", zpěv) a Haitham Farag (zpěv, arabský buben "darbuka"), a Libanonec Mouin Abu Chahine (zpěv, arabská tamburina "daff"). Ziriab zpívá převzaté písně ve vlastní úpravě. Jsou to písně známé v celém arabském světě. Některé jsou tak staré, že nelze určit jejich původ. Jsou tedy lidové v pravém slova smyslu. Jiné mají své konkrétní autory, avšak jsou natolik staré a notoricky známé, že se vlastně lidovými staly. Třetí zdroj, z něhož Ziriab čerpá svůj repertoár, představují novější písně, které se však hlásí ke zvuku i aranžmá klasické arabské písně. Všechny jsou, jak hlásá podtitul jejich eponymní desky, o lásce, ale přece jenom každá trochu jinak.

Aleš Cibulka,  miláček žen

Foto Josef Louda(www.fotomotiv.cz)

Aleš Cibulka byl vždy miláček žen, které už něco pamatují, i když o těchhle se to říkat nemůže. Přišly, aby se staly kmotry Cibulkova  stolního kalendáře na rok 2009.  V Kalendáři jsou fotografie z filmů pro pamětníky, takže i pro ně…

Musím sníst mikrofon?

 Ladislav Jakl

Chutnají Vám mikrofony? Že jste to ještě nezkoušeli? A že byste se do takového zkoušení ani nehrnuli? No to dá rozum. Myslím, že to fakt není žádná lahůdka ani potravina zdraví prospěšná. A tak není divu, že i mně se do téhle svačiny moc nechce. A proč bych takovou pitomost měl dělat? Inu, chlapi občas z furiantství podobné pitomosti dělají. Třeba já. Před dvanácti lety jsem v jedné hospodě (Magister Kelley) prohlásil, že v jednomandátovém obvodu se u nás nikdy komunista nemůže prosadit. A že to bych klidně snědl popelník. A vida, o pár týdnů později v prvních senátních volbách vyhráli komunisti hned dva a tak jsem zjistil, jak chutná takový keramický výrobek s ostrou a tvrdou, olovo obsahující glazurou. Vím, že tímto činem jsem pro každou příští rozumnou debatu předem diskvalifikován, ale jsem holt jenom chlap. A tak jsem o pár let později při natáčení rozhovoru s jedním novinářem v jedné hospodě (Magister Kelley) řekl, že sním ten jeho mikrofon, jestli CME vyhraje s Českem arbitráž o náhradu škody za údajnou ztrátu investice v televizi Nova. Byl jsem v letech 1992 až 1993 vedoucím úřadu Rady České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání a byl jsem u toho, když společnost CET 21dostala licenci. Snědení mikrofonu jsem klidně mohl riskovat, pře byla tak jasná, že se přece nedá prohrát. Jenže jsem s jednou věcí nepočítal. Že český stát BUDE CHTÍT PROHRÁT. Že prohraje schválně. Vlastně co by ne. Odškodnění zaplatí daňový poplatník, stát se zbaví televize, na kterou neměl vliv, a získá nového provozovatele, jenž mu půjde na ruku. Za těchto okolností se mi do pojídání mikrofonu nechce. Každý by to dávno zabalil a občas by si postěžoval někde na nádraží na lampárně. Ne tak Petr Štěpánek. Se svým kolegy věc nenechali být a podařilo se neuvěřitelné, soud po letech konstatoval, že odvolání jejich rady bylo nezákonné. Najde se jednou soud, který za nezákonnou označí i dobrovolnou porážku českého státu v arbitráži? Nevím, jestli Petr Štěpánek tímhle bojem, svými články i svou knihou "Špinavá hra" nakonec dosáhne svého. Vím ale jistě, že nedá pokoj a nedá se zadupat. Čtěte, milí čtenáři. Je to vakcína proti letité mediální masáži. A taky příběh sveřepého kluka, co se nedá.

Počet sviní a kurev mezi spisovateli, intelektuály a politiky není nižší než v namátkovém vzorku populace

Miroslav Macek

Dvě informace, které ledacos vysvětlují: V době, kdy byl ekonomickým náměstkem pražského primátora Jiří Paroubek, pronajal magistrát výstaviště v Holešovicích společnosti Incheba, přičemž asistentem ruského majitele Incheby nebyl nikdo jiný než Václav Kočka starší. Pronájem je na podivuhodných šedesát let a podle ekonomů za neuvěřitelně nevýhodných podmínek pro Prahu. Po roce 1989 si Bohumír Ďuričko pronajal od podniku Restaurace a jídelny Praha 1 několik restaurací. Ekonomickým náměstkem podniku byl Jiří Paroubek. A jedno podivení: proč se hlídací psi demokracie namísto bulvárních podružností nevěnují této podstatě? Není proč se divit:  Člověk, který v roce 1950, za vrcholícího bolševického teroru, o němž nemohl nevědět, píše verše:

"Ta naše družba, ta se klene jak oblouk duhy oblohou.
Sovětský svaz a naše země navždycky navždy spolu jdou.
Vysoko naše družba stojí jak nad příboji skalní štít.
O ten štít si lebku svoji váleční štváči roztříští."

jistě mohl docela bez výčitek svědomí udat estébákům cizího člověka, ač jistě dobře věděl, co se s ním stane. A že jde o dnes světoznámého spisovatele Milana Kunderu? No a co? Copak počet sviní a kurev mezi spisovateli a intelektuály vůbec je nižší než v namátkovém vzorku populace? A že byl mlád a naivní a svůj hanebný skutek odčinil svým dílem, jak se nám snaží nyní namluvit jeho tehdy stejně bolševicky smýšlející vrstevníci a další levičáci? Pche! Jako by tehdy nebylo dost mladých a naivních lidí, co se s bolševiky nezapletli...
A sám Kundera? No, jak jinak: zatlouká a zatlouká, přece nikoho neudal. Takže máme věřit následujícímu: 14. března 1950 si řadový estébák na OVNB 6 odd. II v Praze 6 nasoukal do psacího stroje papír a jen tak z prstu si vycucal větu "Dnešního dne o 16. hodině dostavil se ku zdejšímu oddělení studující Milan Kundera nar. dne 1. 4. 1929...." Jak je vidět, Kundera se od té doby charakterově nezměnil.... 

ŠVEJK SE VRACÍ!

Josef Louda(www.fotomotiv.cz)

Nové vydání nakladatelství XYZ, a to s novými ilustracemi… Něco, co má znovu vzbudit zájem o největší naši, dost možná i světovou protiválečnou literaturu. Co je novinkou, jsou tedy ilustrace. Těch se nadšeně ujal Petr Urban. Jsou nejen barevné, ale i barvité a je jich mnohem více než v původní verzi.  Že vzbudí polemiku, o tom není pochyb, zrovna jako není pochyb, že nadchnou  všechny obdivovatele našeho nejlidovějšího karikaturisty.

„Udělal jsem Švejka, jak jsem v tu chvíli nejlépe uměl a jsem tomu rád, že jsem tuto životní nabídku přijal,“ nechal se slyšet autor kreseb.

Proč nezkusit,  původně zdánlivě neodmyslitelné ladovské dílo jinak? Je spousty děl, které byly zpracovány novátorsky a měly úspěch. Přejme jej i Švejkovi v podání Petra Urbana. Hašek by jistě nebyl proti, stejně jako jeho vnuk, který se křtu zúčastnil. Stalo se při křtu tohoto veledíla v pražské hospodě U Pivrnce. Kmotry byla i další  potomkyně Jaroslava Haška, dále pak Saša Rašilov, stejně jako i Marek Brodský - oba synové slavných představitelů různých  postav  filmových přepisů Dobrého vojáka Švejka, také v různém zpracování…Osudy dobrého vojáka Švejka se tak vydaly vstříc dalšímu svému osudu-přízně čtenářů.

Projekt Josefa Loudy se dostal až do Ameriky

Ivana Haslingerová

Výstava velkoformátových fotografií od 22 nejen českých fotografek projektu pod názvem Múza očima múz  fotografa a publicisty Josefa Loudy byla zahájena vernisáží na generálním konzulátu v Chicagu. Generálním konzulem Markem Skolilem tak pozvaným hostům z diplomatických sborů a Čechoameričanům z krajanských spolků, jakož i americkým studentkám češtiny zahrála ta, která byla hlavním a jediným "modelem" – múzou – vynikající česká harfenistka Zbyňka Šolcová. Snímek ji zachycuje s autorem výstavy fotografem a publicistou Josefem Loudou. Smetanova Vltava tak nadšeným posluchačům zazněla shůry jednoho z chicagských mrakodrapů-sídla generálního konsulátu ČR. Ani týden neuplynul od vernisáže projektu Múza očima múz v americkém Chicagu a už tu byla další vernisáž Josefa Loudy v jedné z nejkrásnějších galerií v Čechách – Na Špejchare v Chomutově. Tu zahájil jeho garant Jan Saudek. Zatímco v Chicagu byly vybrané velkoformátové fotoobrazy, v Chomutově byla již kompletní sestava všech originálních fotografií od 33 fotografek. Ani to ještě není konec. Další výstavy budou následovat, např. v Českém Krumlově a v Pardubicích…

Bílá excelovala

 Josef Louda

Bílá Carmen excelovala, tak i Noid, pro kterého měl slova chvály i jeden z mnohých celebritních diváků Petr Janda. Jiří Korn byl rovněž excelentní, vše vyznělo jak mělo. Jen snad ústřední melodie mi po odchodu z divadla nezněla, jakoby žádná nebyla. O tom ale, že Carmen amerického střihu bude mít  u našinců a našinek úspěch, pochybovat nelze. Všichni protagonisté se zhostili svých rolí jak se patřilo na výbornou. Účinkujícími počínaje přes stále živou choreografii, po skladatele hudby a autory libreta konče. Dokonce své si uhrála i cirkusová šou s živými exotickými zvířaty. Ne každému muzikálu je u nás takto dáno, do konce roku vyprodáno… (Snímek autora zachycuje závěrečné skupinové foto po premiéře Carmen V Hudebním divadle v Karlíně ve čtvrtek 2.10.2008)

Sluha dvou pánů na festivalu Čekání na Václava 2008

 Ladislava Jandová

Taneční zpracování slavné komedie Carla Goldoniho Sluha dvou pánů Pražským komorním baletem Pavla Šmoka, mohou diváci zhlédnout v rámci V.ročníku Festivalu Čekání na Václava v Hradci Králové dne 6.října 2008 v 19 hodin.  Známou komedii o sluhovi Truffaldinovi, který slouží rovnou dvěma pánům současně, nastudovala Lucie Holánková za doprovodu živého orchestru pod taktovkou Jiřího Hájka na nádvoří Lichtenštejnského paláce. V rámci festivalu bude představení uvedeno s nahrávkou. Divadelním festivalem ČEKÁNÍ NA VÁCLAVA naplno startuje každá nová divadelní sezona v Hradci Králové. Začíná tradičně na Svatého Václava 28. září a měsíční divadelní maraton končí 28. října, tedy opět v den české státnosti.

První sólisté Stuttgart Ballett Zatančí v Oněginovi

Helena Bártlová

Balet Národního divadla přivítá na své scéně vzácné hosty, baletní hvězdy evropského nebe a tanečníky světové třídy, kteří vystoupí v rámci zářijového představení baletu Oněgin.V pondělí 29. září 2008 v 19.00 se v titulní roli Oněgina představí - pražskému publiku již známý - polský tanečník, první sólista Stuttgart Ballett Filip Barankiewicz. V roli křehké Taťány vystoupí jeho partnerka, kolegyně ze Stuttgartu, první sólistka Sue Jin Kang.V dalších rolích vystoupí Michal Štípa (Lenský) a Nikola Márová (Olga).

Seminář o životě a díle Augusta Bournonville

Helena Bártlová

Řekne-li se August Bournonville (1805–1879), vybaví se všem profesionálním tanečníkům, baletním mistrům, choreografům a choreologům, stejně jako milovníkům baletu, absolutně nezaměnitelný styl a znak. Styl, který měl vliv na další rozvoj baletu a znak vyvolávající naprosto jasný „obraz“ určité podoby baletu. Podoby, která se od doby svého vzniku téměř vůbec nezměnila. Fenomén „Bournonville“ totiž představuje anebo ovlivnil především techniku klasického tance, baletní repertoár – režijní a inscenační postupy, školu – svérázný vyučovací systém, a samozřejmě také historii a současnost Královského dánského baletu. August Bournonville byl vskutku velkým umělcem, novátorem baletu a dalo by se říci i zasvěcencem tohoto krásného „bílého“ umění. Dramaturgie baletu Národního divadla zařadila na repertoár dvě choreografie Augusta Bournonvilla, aby připravila divákům opravdovou delikatesu nejen z jeho tvorby, ale také z doby, kterou představoval. Představení La Sylphide  a III. jednání z baletu Napoli mělo svou premiéru v historické budově Národního divadla 21. února 2008 a dle reakcí diváků lze soudit, že i úspěšnou.

Kulturní centrum Atlas a Radio Ethno 90,7 FM

Petr Žantovský

 Od října 2008 rozšiřuje kino Atlas (Sokolovská 1, Praha 8) svoji působnost. Doposud byl Atlas  vyhlášeným art-kinem.  Nyní obohacuje svůj program o pořady hudební, malé divadelní produkce, výstavy atd. Stává se tak novým kulturním centrem v hlavním městě. V souladu se svým názvem se bude orientovat na projekty odrážející pestrost, osobitost a zároveň vzájemnou propojenost kultur v mnoha koutů světa, jak se mimo jiné potkávají i v Praze – srdci Evropy. Prvním připraveným projektem je spolupráce Atlasu s nově vznikajícím pražským Radiem Ethno 90,7 FM. Společně budou uvádět koncerty zajímavých hudebních uskupení z oblasti world music. Koncerty budou přenášeny nebo v záznamu vysílány právě Rádiem Ethno, které zároveň připraví rozsáhlé hudební portréty účinkujících a odvysílá profilové interview, které povede hudebník a publicista Karel Navrátil. Prvním souborem z této koncertní série bude skupina Ziriab. Její profil odvysílá Rádio Ethno premiérově v pátek 3.10. ve 20 hodin, koncert Ziriabu v Atlasu se bude konat ve středu 29.10. ve 20,30 hodin. Vstupenky na koncert v pokladně kina Atlas.

1.pražský Ethnofest

 Lucerna Music Bar, Praha , 29.září 2008

Petr Žantovský

V dubnu udělila Rada pro rozhlasové a televizní vysílání společnosti Ultravox, s.r.o. licenci k rozhlasovému FM vysílání v Praze pro program Rádio Ethno na kmitočtu 90,7 MHz. Jde o první rádio svého druhu, jehož cílem je jednak nabídnout kulturní servis a program Pražanům, ale také návštěvníkům hlavního města, a  také cizincům projíždějícím Prahou či zde dlouhodobě působících z pracovních či studijních důvodů. Proto je hudební tvář Rádia Ethno orientována na širokou paletu ethno a world music, která je dnes dominantním zdrojem inspirace pro většinu progresivních směrů světové populární hudby. Zahájení vysílání Rádia Ethno proběhne 29. září 2008 stylově: na 1. pražském ethnofestu, který se bude konat v Lucerna Music Baru pod záštitou ministra kultury ČR Václava Jehličky a pražského primátora MUDr.Pavla Béma a ve spolupořadatelství hlavního města. Vystoupí na něm špičkové soubory world music z ČR i ze zahraničí – např. Triny, Didymos a Mantra z ČR, Aline de Lima z Brazílie, Iván Gutiérrez z Kolumbie, Virginia Mukwesha z Namibie či projekt Antika 21 ze Slovenska. Bonbónkem na závěr festivalu – a jakousi nápovědou, prozrazující, že Rádio Ethno se chce zaměřovat i na nejmladší posluchačskou generaci, bude vystoupení Ewy Farné – s rockovými úpravami slezských halekaček. Začátek festivalu 29.9.2008 v 19:00 hod, lístky v sítích Ticketpro, Tcketstream a Ticketportál.

Balet Pavla Šmoka zatančí po zarostlém chodníčku

Ladislava Jandová

BALET ND a HRADIŠTAN ve společném projektu

Helena Bártlová

Každoročně se začátkem září, již od roku 2003, proměňuje historické jádro Uherského Hradiště v jedno velké pódium, na kterém se představují desítky folklorních souborů, cimbálových muzik i dechových kapel, aby společně s ochutnávkou vín, burčáku a regionálních gurmánských specialit vytvořily nezapomenutelný zážitek pro desetitisíce návštěvníků. Ano, je to tak. Slovácké slavnosti vína a otevřených památek jsou jednou nejvýznamnějších akcí svého druhu, která prezentuje bohatost a rozmanitost tradiční lidové kultury na Slovácku. Jejím dějištěm jsou otevřené historické památky královského města Uherské Hradiště, které je ne nadarmo nazýváno slováckou metropolí. Mecenáš Národního divadla, společnost SYNOT LOTTO, a.s., spolupracuje s Národním divadlem řadu let a právě z jejich popudu vzešla nabídka vytvořit nový projekt baletu ND společně s populární cimbálovou muzikou Hradišťan, který bude mít svou premiéru 12. září 2008 v Klubu kultury Uherského Hradiště, při slavnostním zahájení Slováckých slavností vína a otevřených památek.

Přední sólisté Baletu Národního divadla úspěšně hostovali na Taiwanu

Helena Bártlová

Na sklonku srpna se z letního hostování na Taiwanu vrátili přední sólisté Baletu Národního divadla Nikola Márová, Alexandre Katsapov a Michal Štípa. Vystupovali v hlavních rolích baletu Dáma s Kaméliemi na pozvání choreografa Allena Yu v hlavním městě Taipei i na dalších místech. Návštěvě umělců z ND věnovala velkou pozornost média i místní společenské kruhy. Slavnostní premiéru v Taipei navštívil prezident Čínské republiky, jak oficiální název Taiwanu zní, a šest vyprodaných večerů svědčí nejlépe o zájmu diváků.
Allen Yu, vlastním jménem Neng-Sheng yu, je v současnosti choreografem a baletním mistrem v rakouské Oper Graz. Zároveň je uměleckým ředitelem souboru Chamber Ballet Taipei, s nímž každoročně pořádá letní sezóny se zahraničními hosty. Jeho letošní produkce, neoklasický balet na motivy slavného románu Alexandra Dumase Dáma s kaméliemi, je verzí představení, které mělo premiéru v roce 2000 v Německu, na Taiwanu o tři roky později. Jako hudební doprovod použil choreograf koláže z devíti oper Giuseppe Verdiho a pro letošní sezónu některé části baletu přepracoval.

Dyk versus Havel 5:0

Jan Kopal, člen Společnosti Viktora Dyka

         Divadelní hry nepatří k mému oblíbenému čtivu před usnutím, přesto jsem v tomto případě učinil výjimku. A vzhledem k tomu, že se mi v takříkajíc jeden čas sešly divadelní hry hned dvě, tak se pokusím o jejich vzájemné komparace. V prvém případě jde o dílko dnes naštěstí již vysloužilého „politika“ Václava Havla „Odcházení“.  Krom „přínosných“ myšlenek v podobě ochucování alkoholu skořicí. Vrcholem trapnosti je do hry prodat sama sebe – všudypřítomný hlas autora a křečovitě vklíněný závěr, že všechny politoložky uspokojující četbou Havlova politického díla a toužící napsat jeho životopis. Hra měla údajně parodovat Václava Klause, ale je jen výpovědí o jednom neschopném a zneuznaném dramatikovi, který se všemi prostředky snaží o návrat na výsluní. Havla a havlismus považuji za nejnebezpečnější ideologii zrodivší se v polistopadovém období. Naproti tomu svěží Dykův politický pamflet „Zvěrstva“ na pouhých 7 stranách nabízí myšlenku i pádný závěr, který je odsouzením rudých politikářů a osnovatelů politických kampaní proti pravicovým politikům budujícím stát (Rašín, Vraný). Svět novin, kde se důkazy nehledají, ale vyrábějí dobře známe i našich dní. Stejně jako otázka, pro koho se krví hrdinů – legionářů – vykupovala svoboda národa? Dramatikem se někdo nestává tak, že se sám, případně jeho patolízalské okolí, za něj označí, ale tím, že se jím stane svým díle. Viktor Dyk byl nejen velkým básníkem a spisovatelem, ale i dramatikem. Havel byl a je pouhou šmírou.

Mecenáš klub udílel mecenášům Ceny Ď

Ivana Haslingerová

Na přelomu našeho letopočtu žil v Říme aristokrat Gaius Maecenas, přítel císaře Augusta a především velký podporovatel umění a pokorný obdivovatel krásy a dokonalosti vztahů ke všemu kolem nás. V jeho šlépějích kráčejí současní mecenáši a jsme jim za to vděčni neboť na rozdíl od sponzorů nevyžadují za dar protislužbu. Nosný projekt vzdát hold nesobeckému mecenášství vymyslel Richard Langer, mistr světa v délce dvacetičtyřhodinové talk-show. Mecenáš klub, jehož je presidentem, předává každoročně největším mecenášům u nás "Ceny Ď", které se staly již symbolem díkůvzdání českým mecenášům. Fragmenty si pokládají za čest, že jsou mediálním partnerem tohoto záslužného projektu, který probíhá každoročně v Národním divadle v Praze (ND). Letošní osmý ročník předávání „Cen Ď“ českým mecenášům proběhl pod záštitou ředitele Národního divadla PhDr. Ondřeje Černého ve Stavovském divadle. Proč právě „Ceny Ď“? Protože slangem neříkáme „Děkuji Ti“, ale „Tak Ti Ď“. Je to srdečné a ztrácí to formálnost. A protože zde jde o mecenáše, nikoliv o sponzory, je toto oslovení na místě.

Výstava „Nepokořené město“

Marcela Machutová

Rok 1968 se nesmazatelně zapsal do dějin naší republiky. Pražské jaro s jeho příslibem obrody a návratu demokracie bylo perspektivou pro velkou část obyvatel tehdejšího Československa. Veškeré naděje však skončily v srpnových dnech téhož roku. Ke 40. výročí srpnových událostí otevírá Muzeum Policie České republiky v Praze výstavu s názvem „Nepokořené město“. Jejím cílem je vystižení reálné situace a událostí, ke kterým v Praze během invaze armád Varšavské smlouvy došlo. Náladu v pražských ulicích a reakce obyvatel vykresluje množství dokumentárních materiálů z té doby. Nad akcí převzal záštitu předseda Senátu Parlamentu České republiky, pan Přemysl Sobotka.

Michal David: "Vítáme Tě Kleopatro!"

 Josef Louda

Vítáme Tě Kleopatro -  tak představil Michal David novinářům novou Kleopatru ze stejnojmenného muzikálu.  Je jí Kamila Nývltová, finalistka soutěže X-Factor. Chceme dát příležitost novým mladším talentům a ten jsme objevili v X Factoru.  Je to první pravá sedmnáctiletá Kleopatra v našem muzikálu s tím, že v titulní roli i nadále zůstávají Monika Absolonová s Radkou Fišarovou. Ilona Czáková  dospěla a tak jsme museli sáhnout po  takové představitelce, která by  věkově více odpovídala historické postavě - dodal na vysvětlenou Michal David a s Monikou Nývltovou ochotně zapózoval před objektivy fotografů…Obnovená premiéra se uskuteční v Divadle Brodway 11.9.2008. (Foto: PhDr. Josef Louda, fotoateliée Fotomotiv)

Pozor! Prahou kráčí lev

Ivana Haslingerová

Alena Ježková, oceňovaná česká spisovatelka v žánru populárně naučných knih o historii pro děti i dospělé vstoupila do povědomí čtenářů  knihou "Praha babka měst"(Albatros 2002). Následovala řada dalších publikací, např. "Staré pověsti české a moravské" (Albatros 2005), Karel IV. (Práh 2005), "Strážci pražských ulic" (MF 2006), "77 pražských legend" (Práh 2006), "55 českých legend z hradů, zámků a měst" (Práh 2007), "Příběhy českých knížat a králů" (Albatros 2007), "Pražská domovní znamení" (Práh 2008). Není proto divu, že křtu její poslední knihy "Prahou kráčí lev" (Práh 2008) se zúčastnily významné osobnosti z pražského kulturního a politického života a že byl pojat ve velkém stylu na lodích společnosti Pražské Benátky pana Zdeňka Bergmana. Snímek zachycuje autorku při vítání  účastníků křtu na projížďce Prahou."Chtěla jsem splatit dluh Praze v oblasti kouzla, které Praha má a to nejvíce pro děti. Kouzlo Prahy je přímo magické," říká Alena Ježková

Trojnásobný zlatý slavík chystá velké turné

Ivana Haslingerová

Dalibor Janda, rodák z Hranic na Moravě, začínal již ve svých šestnácti letech hrát bigbít. Jeho vzorem tehdy byli Bee Gees a Olympik. Pak ho podle jeho slov „sebrali na vojnu“ na letiště do Košic, kde zajišťoval jako řidič spojení mezi letadly a věží. I tam hrál ve dvou kapelách na tanečních zábavách a na svatbách dcer lampasáků. Doposud mu prý vrtá hlavou, proč důstojníci ČSLA měli většinou pouze dcery. Po skončení vojny pokračoval v Hranicích s rockovou skupinu Pacifik, s níž hrál na čajích a na tanečních zábavách. Jeho kamarád pracoval v Praze na letišti a přemlouval ho, aby šel do Prahy. Chvíli odolával, ale nakonec se nechal přemluvit a nastoupil na letišti v Ruzyni. Chtěl si vydělat na dobrou aparaturu. Bydlel v Ruzyni na ubytovně. Kamarád ale v Praze dlouho nepobyl. Dostal od manželky ultimatum, že se rozvede, pokud se nevrátí do Hranic. Janda zůstal v Praze sám. Nechtěl se vrátit, neboť by se mu prý všichni smáli. Na štěstí si od samého počátku sám skládal melodie, které se mu přesně podle hesla „Štěstí přeje připraveným“ nyní velmi hodily v další kariéře. A jak to bylo dál a co chystá na nejbližší období? O tom všem si s námi povídal trojnásobný zlatý slavík Dalibor Janda v útulné kavárn Parkhotelu Praha: Život je souhra náhod. Když jeden spolubydlící na ubytovně slavil narozeniny, šli jsme do Drancy, klubu na Červeném vrchu, kde hrála tehdy známá kapela pana Čejky. Kamarád si přál, abych mu zazpíval k narozeninám písničku „Only you“. Kapelník to za stovku povolil a k jeho i mému překvapení návštěvníci klubu přestali tancovat a odměnili mne potleskem. Kapelník za mnou poté přišel, zda bych neměl chuť si s jeho kapelou občas zazpívat, že to bylo dobré.

Miroton – běh za uměním

Josef Louda

Miro Smolák-náš nejznámější obchodník s výtvarným uměním, spravující svoji galerii v odsvěceném kostele svatého Rocha na Strahovském nádvoří si plní sny. Jednou se mu prý zdálo o maratónu, který se poběží ve jménu umění. Tedy v jeho jménu a za uměním. A název byl na světě - MIROTON-BĚHEM ZA UMĚNÍM.  A to také zrealizoval. V sobotu se běžel již 8. ročník. Ten letošní v délce 3 365 metrů vyhrál  osmadvacetiletý Martin Taraba, který jej uběhl za  12 minut 17 sekund. Cenu mu  předala náměstkyně primátora hl. m. Prahy Ing. Marie Kousalíková.V ženské kategorii pak vítězně zabodovala osmačtyřicetiletá, bývalá representantka ve vytrvalostních bězích, dnes státní úřednice Karla Mališová.  Všichni  na prvních místech v obou kategoriích dostali hodnotná umělecká díla v ceně dvacet, patnáct a deset tisíc korun. JFota:Josef Louda, www.fotomotiv.cz.

Žihadlo ocení nejlepší veřejně prospěšnou kampaň

Ing. Marek Šedivý, ředitel Neziskovek.cz, o.p.s.

Letos budou opět rozdány ceny Žihadlo za nejlepší veřejně prospěšnou reklamní kampaň v České republice. Již druhým ročníkem tak pokračuje u nás zatím ojedinělá soutěž, která hodnotí pouze reklamy propagující neziskový sektor. Na rozdíl od jiných soutěží podobného typu navíc Žihadlo neoceňuje jen kreativitu reklamní agentury, ale také neziskové organizace jako zadavatele reklamy. „Jedním z našich cílů je podnítit neziskové organizace, aby reklamu jako jeden z důležitých komunikačních kanálů využívaly efektivně a smysluplně. Proto je součástí hodnocení i to, do jaké míry kampaň splnila svůj cíl, zda oslovila správnou cílovou skupinu a zda to udělala vhodnou formou,“ vysvětluje Marek Šedivý, ředitel společnosti. Neziskovky.cz, která soutěž pořádá. „Potěšilo nás, že loňský první ročník soutěže vzbudil velký zájem. Ukázalo se, že soutěž o nejlepší sociální reklamu na českém trhu chyběla, přitom jde o poměrně prestižní záležitost nejen pro samotné neziskovky, které ji zadávají, ale i pro její zpracovatele z řad reklamních agentur.“ Soutěže se mohou zúčastnit nestátní neziskové organizace (občanská sdružení, obecně prospěšné společnosti, nadace, nadační fondy, církevní právnické osoby), které zviditelnily veřejně prospěšný projekt prostřednictvím mediální kampaně v období od 1. září 2007. Ceny budou udělovány v kategoriích tištěná reklama, televizní a kino spot, rádiový spot a internetový projekt. V odborné porotě zasednou stejně jako v loňském roce zástupci médií, reklamních agentur a neziskových organizací. Vítězové soutěže pak budou slavnostně vyhlášeni 30. října v průběhu slavnostního večera v Kostele sv. Šimona a Judy. Hlavní cena – Žihadlo od zlínského sochaře Jiřího Pašky - poputuje neziskové organizaci jako zadavateli kampaně. Soutěž organizuje obecně prospěšná společnost Neziskovky.cz (dříve Informační centrum neziskových organizací). Přihláška a propozice k soutěži jsou ke stažení na internetových stránkách www.neziskovky.cz. Uzávěrka soutěže je 3. října 2008.

Konec knedlíků v Čechách

Josef Louda

Konec knedlíků s univerzálními omáčkami v Čechách v dětské výživě! Dr. Petr Fořt, známý to dietolog z televizních pořadů, zejména Pod pokličkou, vydal knihu pod názvem Aby dětem chutnalo, která  boří mýty a navrhuje moderní způsob výživy dětí. Rodiče se doví, jak zdravým způsobem čelit náporu reklam na sladkosti a tzv. fast food - tedy rychlé občerstvení amerického typu. Knihu pokřtila autorova příznivkyně, moderátorka, šansoniérka a intelektuálka v jedné osobě Ester Kočičková. Ta přednesla báseň o české školní kuchyni, z níž přítomným běhal mráz po zádech a úsměv na rtech. Na snímku je zároveň autorova přítelkyně, jak vidno v pokročilém stádiu těhotenství a tak se publikace matce  dítěte bude hodit…Jen jako dodatek by stálo za to,  zjistit u autora publikace, jakou on používal dietu, že se stal v tomto věku (62) úspěšným autorem nejen knihy, ale i očekávaného potomka…

Tý Tý 2007

Josef Louda

Letošní ročník Tý Tý 2007 bezesporu patřil mezi zdařilé-režie Jiřího Adamce, který je už předem zárukou kvality. Zdařilá modrace Dalibora Gondíka a Terezy Kostkové, prostředí i organizace, to vše ke spokojenosti jak účinkujících, tak diváků. Jediný smutek si moli odnášet jen Ti, co byli nominováni a nevyhráli. Příště. Suverénními  vítězi ve svých kategoriích se tradičně stali Karel Gott, který si pro ni přišel za doprovodu samodruhé manželky Ivanky, a Lucie Bílá. Ta se dostavila po boku s Václavem Noidem i synem Filipem Kratochvílem, který maminku kvapem dorůstá. Maximální spokojenost v tomto směru musela být v srdci Hany Maciuchové, neboť se stala nejen nejoblíbenější herečkou, stala se i absolutní vítězkou co do počtu diváckých hlasů. Je to paní herečka. Do síně slávy vstoupila moderátorská legenda  Kamila Moučková. Do dvorany jí uvedl dlouholetý kolega, redaktor a komentátor zahraničního zpravodajství České televize Zdeněk Velíšek. Radost ze „zrcadla“ a osmdesát růží ji pomáhali nést její nejbližší – syn Ondřej a dcera Barbora. Dcera Kateřina žije v zámoří.

Stávka – široce pojatá a hlavně levná předvolební kampaň

JUDr. František Mikeš, 1. náměstek ministra kultury

Zvýšená aktivita odborů před krajskými  a dílčími senátními volbami je pochopitelná už proto, že představitel největší odborové centrály je členem největší opoziční strany. To, že stávka  nemůže vyřešit  problémy v resortu ministerstva kultury tedy ani v Národní knihovně ani v Národním muzeu, ale ani v jiných resortech, ví každý a ví to i odboráři z těchto institucí, kteří ke stávce vyzývají. To, že problémy s výstavbou nové budovy Národní knihovny způsobili jistou nedůsledností při interpretaci platných zákonů ČR ti, kdo tento finančně i organizačně náročný projekt v minulosti připravovali a  že tudíž ve stávce se bude řešení hledat opravdu těžko, ví rovněž každý nebo alespoň ten, kdo vědět chce.

Ředitel Národní knihovny Vlastimil Ježek se utká v senátních volbách a poslancem za ODS Tomášem Kladívkem

 To, že se tedy do stávky vrhá po hlavě Národní knihovna, jak napsala  Mladá fronta, je dáno možná i tím, že její ředitel je jedním z možných kandidátů do podzimních voleb a diskuse okolo stavby nové budovy knihovny mohou být považovány za dobrý marketingový projekt a jeho využití ve stávce pak za umnou,  široce pojatou a hlavně levnou předvolební kampaň. Ostatně nedávná tiská konference, organizovaná v Národní knihovně manželkou předsedy právě největší opoziční strany, určitě nebyla jen náhodným aktem.  Ono by bylo možná dobré obecně vědět na které straně do voleb jdou někteří lidé

Laterna magika hraje i v červenci

Lucie Kocourková

Zatímco většina divadel zavírá se začátkem prázdnin své brány, Laterna magika nabízí v prvních dvou červencových dnech série dvou oblíbených představení: Rendez-vouz a Kouzelného cirkusu. Rendez-vous je nejmladší celovečerní představení Laterny magiky. Premiéra se konala v koprodukci s francouzskou La Compagnie Commun Instant v roce 2005 v jihofrancouzské Cathedrale d´Image, bývalém kamenolomu. Druhá verze vznikla jako repertoárové představení pro pražskou Laternu magiku. Magické prostředí francouzského lomu inspirovalo choreografa Jean-Pierre Aviotta k vytvoření představení, které staví na principech Laterny magiky, využívá některých dalších nevšedních scénických prostředků a vypráví o tajemném setkání v aréně. Kdesi uprostřed Španělska ve vyprahlém cirku se odehrál zápas na život a na smrt... Toreador, putující proti proudu svého času se setkává s okamžiky svých tajných vizí. Tento scénický „flash-back“ lidského života je mozaikou filmové, hudební, choreografické a akrobatické féerie. Jak by asi vypadaly poslední vteřiny našeho času?  Hraje se: 1.–5. 7. 2008

Kdo duši má, ten musí zpívat blues...

Ivana Haslingerová

Poslanec Walter Bartoš  má zřejmě duši opravdu velikou. Pod záštitou premiéra Mirka Topolánka  a ministra kultury Václava Jehličky se svými přáteli uspořádal na nádvoří kavárny Demokracie v budově PS PČR skutečně nádherný koncert blues, jazzu a rocku. Poslanec Petr Bratský ho v roli konferenciéra trefně nazval "vrcholem Pražského jara v Poslanecké sněmovně". Nádherný teplý letní večer, romantické osvětlení a krásná hudba, to vše tvořilo opravdu krásnou atmosféru pro koncert Waltra Bartoše. Hosté se shodli, že ho musí mít pánbu rád když je tak krásně. Obsazení orchestru bylo hvězdné. Na klávesy hrál Ondřej Hájek, který doprovází Karla Gotta, Lucii Bílou a je členem orchestru BOOM BAND, na bicí  Vítek Koblížek z orchestru Karla Vlacha a doprovázející Marii Rottrovou, na kytaru hrál Petr Zeman z "Michal Gera Bandu", Walter Bartoš ve svém "Walter Bartoš Bandu" hraje na basovou kytaru. V Bartošově skupině je ve Strážnici hlavním zpěvákem bratr vítěze X-Faktoru Pavel Zonyga, který se podle svých fanynek nemohl přihlásit do soutěže, protože by soutěž byla hned u konce. Bylo by prý totiž okamžitě všem jasné, že jedině on má ten pravý X-Faktor. "Mít duši v těle, to je blues. Kdo duši má, ten musí zpívat dobře blues," zpívá  Pavel Zonyga v písni "Duše v těle" s textem Pavla Kopty.