STÁTNÍ ZÁSTUPCI NA OBRAZOVCE

MARTIN STÍN

Poslední lednový nedělní večer oživilo televizní zpravodajství zprávou o opilém chomutovském důchodci Kolouškovi, řidiči s více než dvěma promile alkoholu v krvi, který narazil svým vozidlem do sloupu veřejného osvětlení a unikl trestu díky velkorysosti okresního státního zástupce, jenž se spokojil s jeho slibem, že už nikdy nebude řídit a jeho stíhání prý (podle moderátora) „stopl odklonem“. „Odklon“ má být dle téhož zdroje zákonný postup, jímž může být za předpokladu splnění jistých podmínek umožněno, aby trestní řízení nepokračovalo. Rozhněvaný reportér Luboš Rosí pak učinil objev: podle jeho tvrzení „paradoxní český právní systém“ umožňuje, aby řidič, jenž měl v krvi do 0,9 promile alkoholu byl v přestupkovém řízení potrestán pokutou 50 tis. Kč, ztrátou sedmi bodů a dočasným zákazem řízení, zatímco provinilec s vyšší hladinou alkoholu, stíhaný pro trestný čin, se dostane do prostoru rozhodování státních zástupců a soudců, kteří mají dost možností nechat ho uniknout bez trestu. Útočil pak na mluvčího ministerstva dopravy Karla Hanzelku dotazem, zda tím naše orgány nevysílají k řidičům signál, že je pro ně výhodnější pít před jízdou více než méně. Zejména pak dorážel na mluvčí ministerstva spravedlnosti Jitku Zinke v domnění, že za špatnou právní úpravu a případné pochybení státního zástupce je odpovědno ministerstvo, které patrně má možnost zjednat nápravu. Mluvčí ho nezklamala: o případu nic nevěděla, ani vědět nemohla, a související právní problematiku zjevně neznala. Reportáž proto vyzněla v neprospěch ministerstva, které v tomto vyobrazení nemá ani odhad, ke kolika případům nepotrestaných trestných činů dochází, a konání státních zástupců nesmí komentovat.>>>

Ošklivé „šalamounské příběhy“ IV.

Zdeněk Jemelík

V předchozích dílech jsem připomněl trestní případy „katarského prince“ a Jiřího Čunka, které měly mimořádný mediální ohlas. Spolek Šalamoun se na nich přímo nepodílel, ale výrazně reagoval na nepravosti orgánů činných v trestním řízení, ke kterým v nich došlo. Souběžně se snažil čelit mediálnímu zkreslování obsahu kauz, kolem nichž vytvořil bulvár legendy, které mají velmi málo společného se skutečností. Naše „doprovodné akce“ k oběma případům ovlivnily vzájemné vztahy mezi námi na straně jedné a ministerstvem a státním zastupitelstvím na straně druhé. Vnějškově se to projevilo v řízení k našim podnětům na vyvolání kárného řízení proti různým soudcům a státním zástupcům a ještě výrazněji ve vyjednávání o našich podnětech ke stížnosti pro porušení zákona, jež jsou prakticky jediným nástrojem k pokusům o zvrácení pravomocných rozsudků, který můžeme použít. V některých směrech jsou naše vztahy se zmíněnými úřady dosti konfliktní, což ale nepřekáželo vedení korektní výměny názorů a uctivému chování stran k sobě navzájem. V následujících textech se budu věnovat konkrétním, vesměs nepopulárním trestním věcem, v nichž se odrážejí názorové odlišnosti mezi námi a ministerstvem spravedlnosti při vyhodnocování podnětů ke stížnosti pro porušení zákona.>>>

Kde se zastaví náš propad v žebříčku korupce?

Jana Malíková

Dne 3.2.2010 se uskutečnilo v paláci Žofín 97. Žofínské fórum, jehož tématem byla korupce - „Kde se zastaví náš propad v žebříčku korupce?“ Vystoupil na něm ministr vnitra Martin Pecina s komplexem protikorupčních opatření, tzv. protikorupčním balíčkem.

„Korupce je jeden z nejzávažnějších problémů v České republice a vede k ohromným ztrátám veřejných financí. Je potřeba zdůraznit, že korupce je v pozadí většiny organizované a závažné trestné činnosti. Naší snahou je zlepšit legislativní podmínky, potlačit korupci a zlepšit řadu oblastí života společnosti,“ řekl na úvod ministr vnitra Martin Pecina.

Navrhovaný protikorupční balíček obsahuje institut korunního svědka, spolupracujícího obviněného, protikorupčního agenta, nastavení zákonných podmínek pro použití odposlechů telekomunikačního provozu a nasazení agenta a novelizaci nového daňového řádu. >>>

Plzeňský masakr práva a státu

Aleš Vébr

Mám toho na román. Ale přečtěte si, prosím, alespoň v několika bodech, kam všude sahají chapadla mafie kolem plzeňských práv a jejich bosse Milana Kindla. A pak si to hoďte... Kindl je novodobým Leonardem da Vinci Českého postbolševického práva. Shrňme si, co tento 55letý renesanční divous zvládá: žatecký rodák byl soudcem, vědeckým pracovníkem, vlastní advokátní kancelář, působil jako děkan, proděkan i šéf katedry občanského práva na PF ZČU, byl ředitelem Ústavu státu a práva AV, členem představenstva České advokátní komory, vedoucím redaktorem specializovaného časopisu Právník, rozhodcem v miliardových kauzách, v dalších případech autorem odborných posudků, romanopiscem z justičního prostředí, chovatelem mývalů... Ale hlavně je klíčovým hráčem široce založeného zločinného spolčení. Jeho jméno a jméno plzeňské právnické fakulty se objevují mj. v policejních spisech Berkova gangu a Krakatice (Mrázek, Sekyra, Íčko, Téčko..). Níže uvedené informace pocházejí z veřejných zdrojů nebo z mého osobního sedmiletého bádání v oblasti justičních (konkursních) zločinů. Arbitráže - největší dojná kráva státu: Doc. Kindl bude rozhodovat o miliardách, které stát zaplatí v letité (a nesmyslné) arbitráži Diag Human. Za touto firmou stojí švýcarský reemigrant Josef Šťáva, přítel a soused exministra financí a faktického vůdce TOP 09 Miroslava Kalouska z jihočeské Bechyně. Kindl zastupuje v arbitráži český stát.(!!!) Jeden z konkursních mafiánů mi soukromě svěřil, že ihned po propuštění několika zadržených členů gangu po skandálu s podvodným Berkovým konkursem na Union Banku si dali povazební několikadenní relax na golfovém hřišti v Bechyni "u Kalóska se Šťávou"... >>>

Všem stejnou spravedlnost

Martin Stín

Pořad Reportéři ČT ze dne 25.ledna 2010 znova připomněl hezkou reportáží Evy Tomanové další z překvapivých činů paní ministryně Daniely Kovářové: nebývale rychlé vyhovění podnětu ke stížnosti pro porušení zákona ve prospěch bývalého policisty Martina Barkóciho, spojené s přerušením výkonu trestu až do rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR. Abych nebyl podezírán z nepřátelství vůči obšťastněnému: nemám důvod si myslet, že rozhodnutí paní ministryně bylo věcně nesprávné a přeji panu Barkócimu, aby měl úspěch také u Nejvyššího soudu ČR. Jeho případem se budu v tomto článku zabývat pouze jako projevem určitého způsobu jednání ministerstva, ministrů spravedlnosti obecně a paní ministryně zvlášť, a také z hlediska vlivu médií na nestrannost moci výkonné a nezávislost soudů. Když se Eva Tomanová ptala paní ministryně po příčinách její vstřícnosti, dostalo se jítéto odpovědi: „...jsem tady od toho, aby se každému občanu tohoto státu dostalo stejné spravedlnosti…aby s každým bylo zacházeno stejně…“ K tomu paní ministryně dodala, že na její e-mailovou adresu začaly docházet petice, které vzbudily její pozornost. Pak přišel na ministerstvo podnět ke stížnosti pro porušení zákona, na jehož základě nechala vyzvednout od soudu trestní spis a přezkoumat jej experty ministerstva. Podle jejich názoru došlo k porušení zákona v neprospěch odsouzeného, podala tedy stížnost a současně jej nechala propustit z vězení.>>>

Poněkud zakalené České pivo

Martin Stín 

Uvěznění bývalého policisty Martina Barkóciho vyvolalo poměrně silný ohlas veřejnosti, projevující se nejen zájmem médií, ale i vystoupeními občanských aktivistů na jeho podporu. Jeho osud zaujal také senátora Horníka, který podal podnět ke stížnosti ministryně spravedlnosti pro porušení zákona. Výsledkem bylo zázračně rychlé vyhovění paní ministryní, provázené přerušením výkonu trestu. Běžný předkladatel podnětu ke stížnosti pro porušení zákona se musí s ministerskými úředníky „přetahovat“ o kladné vyřízení někdy i déle než rok, a k souběžnému přerušení výkonu trestu dochází jen ojediněle. Časově se případ prolíná s jinou, skutečně významnou událostí v oblasti trestního řízení, kterou je zamítnutí stížnosti Československé obchodní banky proti usnesení státního zástupce VSZ v Praze Ladislava Letka o zastavení trestního stíhání manažerů banky Nomura v kauze České pivo. Materiálním základem kauzy je vyvedení akcií předních českých pivovarů z portfolia bývalé Investiční  a poštovní banky do společnosti České pivo, kterou pak IPB prodala Nomuře za peníze, jež jí na to půjčila. Nomura pak půjčku splatila tehdy již bezcennými akciemi IPB. Pokud se to posuzuje jako izolovaný případ, jde o klasický privatizační „tunel“ ve své nejčistší podobě. Nedovoluji si ale posoudit, jak by stejná věc vypadala, kdyby se hodnotila v kontextu celkové bilance působení Nomury v IPB.>>>

Zločiny komunismu 

 Vladimír Šnídl 

    Potvrzeno: Za kolektivizaci jdou před soud, na zločiny není amnestie.

Soud rozhodl, že zločiny spáchané během kolektivizace v 50. letech minulého století nejsou promlčené a nevztahuje se na ně amnestie. Vynesení rozsudku nad jedním z největších komunistických zločinů již nic nestojí v cestě. Padly totiž obě překážky, aby soudci mohli rozhodnout o bývalých funkcionářích, kteří se v padesátých letech účastnili vyhánění selských rodin. Soudy rozhodly, že tyto případy nejsou promlčené a neplatí na ně ani amnestie z roku 1962. >>>

Odškodnění pro oběti trestných činů má být dostupnější

Jakub STADLER

Zatímco dnes v trestním řízení dostane oběť náhradu škody pouze za poškozené věci, psychická zátěž v trestním řízení řešena není. Změnit tuto praxi chce novelou trestního řádu poslanec ODS Jiří Pospíšil. Podle něj by o odškodnění měl rozhodnout už trestní soud a ne další civilní řízení. Oběti by tak nemuseli trpět dvakrát. „Novela by se týkala celé řady trestných činů, kde morální újma je vyšší než případná materiální újma. To je například trestný čin znásilnění, pohlavního zneužívání, sexuálního nátlaku nebo pomluvy,“ říká bývalý ministr spravedlnosti. Chce-li oběť v současnosti jinou náhradu, která jí byla způsobena brutální trestnou činností, po ukončení trestního řízení musí podat vlastní žalobu v rámci civilního občanského řízení. Jako účastník řízení musí zaplatit soudní poplatek, najmout si advokáta a účastnit se celého soudního řízení znovu se všemi traumatizujícími zážitky. Poté má šanci, že něco na konci vysoudí. „Chtít, aby trestní soudce rozhodl i o nemajetkové újmě oběti trestného činu, je správné. Chceme, aby oběť trestného činu byla v českém právním řádu lépe chráněna a měla lepší práva. Platí, že postavení oběti trestného činu v ČR není zcela srovnatelné se západním standardem jiných zemí EU,“ dodal Pospíšil. Vzorem pro navrhované změny byly trestní řády z Holandska, Francie a Rakouska, kde je zajištěna větší ochrana práv obětí trestných činů. Novela trestního řádu je pokračováním revize v trestním a občanském právu, kterou Jiří Pospíšil začal na Ministerstvu spravedlnosti za vlády Mirka Topolánka. Za jeho vlády byl schválen zcela nový trestní zákoník, který je účinný od 1. ledna a zásadním způsobem změnil několik desítek let starý kodex.

Zdeněk Jemelík, Šalamoun a „železná lady české justice“

Inspirováno pí. Ivanou Haslingerovou

Na internetu se objevila část korespondenční výměny názorů mezi spolkem Šalamoun a „železnou lady české justice“, předsedkyní Nejvyššího soudu ČR Ivou Brožovou. Jedná se v ní o nesoulad jejich názorů na svévolné chování soudců ke škodě stran řízení a na vhodnost využití kárné pravomoci paní předsedkyně proti původcům pohoršení. Spolek Šalamoun se o paní předsedkyni začal vlastně zajímat až v souvislosti s její vzpourou proti prezidentovi republiky, kdy si spletla soudcovskou nezávislost s osobní božskou povzneseností nad všechny pozemské autority. Tehdy se Šalamoun postavil jednoznačně na stranu hlavy státu. Její názor je důsledkem pojetí soudcovské nezávislosti jako privilegia, neomezeného ničím: ústavou, zákonem, názorem vyšší autority, dobrými mravy, ohledy na práva účastníků řízení. Poměrně velký rozsah půtek spolku Šalamoun s paní předsedkyní není náhodný. Vzhledem k jejímu vysokému postavení jsou její postoje vzorem pro chování všech justičních hodnostářů s kárnou pravomocí a zprostředkovaně podporuje ovzduší snášenlivosti vůči neetickému a případně i nezákonnému jednání soudců. Proto je na místě klást odpor její podpoře soudcovské svévole. V současné době máme naději, že půtky ustanou, protože paní předsedkyně je na prvém místě mezi uchazeči o úřad českého soudce Evropského soudu pro lidská práva ve Śtrasburku. Je otázkou, zda je nejlepším  nápadem posílení soudu pro lidská práva právě soudkyní, pro kterou je nejvyšším zájmem její osobní prospěch, následovaný starostí o úzce stavovské kastovní výsady soudců a netečnou k lidským právům stran řízení.>>> 

Martin Pecina představil protikorupční balíček

Vladimír Řepka

Dne 21. prosince 2009 představil ministr vnitra Martin Pecina spolu s nejvyšší státní zástupkyní Renatou Veseckou na tiskové konferenci soubor protikorupčních opatření tzv. „protikorupční balíček“. „Velmi pečlivě jsme zvážili, která z desítek opatření se pokusíme dát do prvního protikorupčního balíčku. Musí být pravděpodobné, že opatření projdou jak vládou tak zejména legislativním procesem v parlamentu a senátu. Počet opatření proto není nikterak vysoký. Myslíme si, že jde o opatření účinná a standardní. Opatření, která buď vrací stav v českém právní řádu do situace, ve kterém je nebo byl v minulosti nebo zavádí instituty, které jsou běžné v zemích evropských i mimo EU,“ řekl na úvod ministr vnitra Martin Pecina.  Další podrobnosti naleznete v příloze a nebo na webu Ministerstva vnitra.

Klausovy milosti jsou akty lidskosti a soucitu

Zdeněk Jemelík

Bulvár vyplivl další vlnu očerňování prezidenta republiky v podobě záplavy shodných článkůz 13. ledna 2010, upozorňujících na udělení milosti čtyřem odsouzeným, kteří mají patřit k přátelům nebo jinak blízkým osobám zavražděného Karla Mrázka a uprchlého Tomáše Pitra. Východiskem je zjevně článek „investigativního“ blábolila Jaroslava Kmenty, uveřejněný na iDnes, od něhož všichni ostatní opisovali. Současné uveřejnění téhož sdělení v celé řadě titulů naznačuje, že jsme možná svědky řízené kampaně. Toto je otázka širšího záběru, protože český bulvár s oblibou známkuje lidi podle toho, s kým se přátelí. V myšlení novinářů zřejmě přežívají normalizační zvyklosti: takto přece nálepkovali lidi komunisté. Všechny obdobné kampaně včetně této se vyznačují neúctou k objektivně zjištěným skutečnostem jako základním kamenům novinařiny. Znám velmi podrobně životní osudy jedné z označených omilostněných osob, paní Miroslavy Pragerové, a její cestu k udělení milosti. Mám naprostou jistotu, že v tomto případě není žádný důvod k pochybování o nezávadnosti prezidentova rozhodnutí. Měl jsem po dobu tří let ve spolku Šalamoun na starosti agendu akcí na její záchranu. Znám detailně její trestní spis, přicházel jsem s ní do styku ve věznici a zúčastnil jsem se řady soudních jednání o jejím případu. Znám ji jako vzornou vězenkyni, na kterou dosud vedení věznice ve Světlé n.S. a v Praze-Řepích vzpomíná s uznáním. To bývá: lidé, kteří se za mříže dostali nedopatřením, zůstávají slušní i tam. Ano, omilostněná bydlela ve vesnici, v které tehdy žili rodiče Karla Mrázka, proto ho od vidění znala.>>>

P.S. Kvůli zvratkům Jaroslava Kmenty přišla včera paní Miroslava Pragerová o zaměstnání. Pragerovi jsou velmi chudá rodina, poškodí je to.

Výroky ministra Peciny jsou vměšováním do vyšetřování

JUDr. Klára Veselá Samková, Ph.D. , právní zástupkyně Petra Wolfa

Nezařazený poslanec Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Petr Wolf (za Moravsko-slezský kraj) odmítá výroky ministra vnitra Martina Peciny, který řadí jeho kauzu mezi korupční případy. Ministr Martin Pecina zmínil tzv. "Kauzu Wolf" v souvislosti s protikorupčním balíčkem, který schválila vláda. Případ poslance Wolfa, který byl obviněn ze zneužití vládních dotací na řešení výzkumných projektů v oblasti životního prostředí, hodlá Pecina prošetřit. "Důrazně se ohrazuji proti zavádějícím tendencím spojovat mediálními výroky můj případ s korupcí. Ovlivňují veřejnost a vytvářejí tlak na policejní vyšetřování a justici. Má kauza je především politická a je konstruována jako stranická msta za mé vystoupení z ČSSD. Ani v této poloze však orgány činné v trestním řízení NIKDY nezmínily, že by v souvislosti s mým jednáním či jednáním osob sojených s projekty došlo ke korupci. Ministr Pecina mne tak de facto bez znalosti spisu konstruuje prroti mně další obvinění. Vítám, že pan Pecina chce mou kauzu prošetřit, dočká se velmi zajímavých poznatků o práci policie a státních zástupců. Její medializace vyvolávající spojení s korupcí hrubě škodí mé snaze očistitsvé jméno v agresivním politickém  prostředí. Vzhledem k tomu, že ministr Pecina zastupuje v současné vládě ČSSD, nelze ovšem vyloučit, že toto a nikoliv snaha o prošetřní případu, je pravý důvod jeho opakovaných výroků k mé osobě," prohlásil v úterý Petr Wolf. Právní zástupci poslance Wolfa považují opětovné výroky ministra Peciny za vměšování se do vyšetřování daného případu způsobem, který ministrovi vnitra nepřísluší a je zcela nestandardní. Zváží proto další právní postup ve věci.

Ošklivé „šalamounské příběhy“ II.

Zdeněk Jemelík

V prvém příběhu jsem se zabýval kauzou „katarského prince“ zejména kvůli jejímu přesahu do dění kolem případu Jiřího Čunka, a také proto, že v únoru má pokračovat řízení na ochranu osobnosti sedmi žalobců proti Marii Benešové, v němž na ni může opět přijít řeč. Upozornil jsem na falešnost mediálního obrazu případu, zmínil jsem nové události a zejména jsem vyslovil názor, že stát, v němž soudci nerespektují zákon a rozhodnutí nadřízených orgánů a státní zástupci je chrání před následky jejich počínání, inklinuje k anarchii.>>>

ODS navrhuje systémová řešení při boji se zadlužením a s korupcí

Martin Kupka

Odpovědnost politiků za dluhy, úspora financí, průhlednější veřejné zakázky nebo centrální nákupy pro státní správu. To byla témata, o kterých mluvil předseda ODS Mirek Topolánek s premiérem Janem Fischerem. Oba se také shodli, že jsou proti jakýmkoliv návrhům zvyšujícím zadlužení země. „Představil jsem panu premiérovi ústavní zákon o rozpočtové kázni a odpovědnosti politiků za veřejné finance. Není to návrh, který by mohl projít současným parlamentem, ale pokud chceme ozdravit veřejné rozpočty, pokud chceme mít někdy euro nebo do roku 2020 se dostat do situace stabilních rozpočtů, pak je nutné podobné opatření přijmout,“ řekl po společném jednání šéf ODS Mirek Topolánek. Podle návrhu ústavního zákona o rozpočtové kázni budou politici více odpovědní za své hospodaření. Pokud budou například nedodržovat schválené rozpočty a zvyšovat zadlužení státu, budou se jim snižovat platy, neodpovědná vláda by pak měla povinnost požádat o důvěru Poslaneckou sněmovnu. Protikorupční nástroje mají být systémové, ne silové. Občanští demokraté naopak vidí jako problematické zvyšování pravomocí policie. Návrhy ministra vnitra Martina Peciny jsou podle Mirka Topolánka spíše represivní. „My vidíme cestu v oblasti řešení příčin korupce. Navrhl jsem proto několik exekutivních opatření snižujících protikorupční prostředí. Jedním z nich je zveřejňování životopisu každé zakázky od jejího zadání až po kompletní vyúčtování na webu. Tento krok znamená obrovské snížení prostoru pro korupci,“ řekl po schůzce šéf ODS. Dalším návrhem je změna zákona o veřejných zakázkách, který společnostem s netransparentní majetkovou strukturou znemožní účast na veřejných zakázkách, což jsou například akciové společnosti s akciemi na doručitele. Firmy a občany také zatěžuje nadměrná regulace, zejména ze socialistické dílny. Proto ODS navrhuje, aby každý rok bylo 30 nejhorších regulací buďto úplně zrušeno, anebo razantně modernizováno.

Proč ministr Pecina neprošetří jak funguje protikorupční agent ODS?

 Ivo Strejček, poslanec Evropského parlamentu za OD

ODS považuje za základní příčinu vzniku a existence korupčního prostředí silný stát s vysokou mírou přerozdělování, s vysokým zdaněním a štědrým systémem dotací, o jejichž přidělování rozhodují obtížně kontrolovatelní byrokraté. Protikorupční strategie vlády ČR, kterou představil ministr vnitra Martin Pecina, tyto základní příčiny nepojmenovává. Namísto pokusu o celkovou změnu prostředí nabízí dílčí sporná řešení. ODS nahlíží na zřízení instituce tzv. korunního svědka opatrně. Zdůrazňujeme, že může jít o krok správným směrem pouze tehdy, pokud budou zcela jasně a přísně vymezeny podmínky, za kterých může korunní svědek získat beztrestnost. Topolánkova vláda v lednu 2009 zavedla institut tzv. protikorupčního agenta. Návrh ministra vnitra, který dnes v tomto smyslu přednesl, tedy není ničím novým. Očekávali bychom, že se ministr Pecina zaměří především na to, jak tento institut v současnosti funguje a jak jej případně posílit a zlepšit výkon policie v tomto směru. Činnost tohoto protikorupčního agenta přitom není možné zaměnit s agentem provokatérem.  ODS nesouhlasí se snahou ministra Peciny o změnu znění trestního zákoníku, který by vrátil možnost nasazení operační techniky k získávání důkazního materiálu pro trestné činy s horní sazbou do 8 let (namísto horní sazby do 10 let). Šetření případů korupce plně umožňuje nasazení těchto prostředků, aniž by k takové změně muselo dojít. ODS dlouhodobě podporuje návrh zákona o veřejných zakázkách a prosazuje nejvyšší možnou míru průhlednosti pro zadávání parametrů veřejných zakázek a transparentnost jejich vyhodnocování. ODS nesouhlasí s názorem ministra vnitra Peciny na zvýšení sazeb daně z příjmů fyzických osob, které obhajuje jako další vhodný nástroj boje s korupcí.

Ošklivé „šalamounské příběhy“

Zdeněk Jemelík

V předchozím příběhu jsem psal o problémech v činnosti státního zastupitelství, které se projevily v kauze Jiřího Čunka a různých dějích, které s ní souvisejí. Vyslovil jsem pochybnost o souladu celého postupu státního zastupitelství s právem a navrhl jsem přenesení pravomoci vést přípravné řízení na soudy. Nyní se budu věnovat Úloze ministrů spravedlnosti v kauze Jiřího Čunka: Ministr spravedlnosti je vedle svého odborného poslání politickou hlavou resortu. Má-li tuto svou úlohu dobře zvládnout, musí sledovat také vliv dění v resortu na veřejné mínění. Souběžně musí pracovat na vytváření konsensu pracovníků resortu s justiční politikou vlády. Předmětem jeho zájmu musí být vytváření dobrých vztahů mezi ministerstvem a profesními komunitami a také uvnitř nich. Přirozeně musí dbát toho, aby funkční selhání a nevhodné chování pracovníků resortu nepopouzelo veřejnost. V tomto smyslu je politickým činitelem také ministryně spravedlnosti v úřednické vládě. Kauza Jiřího Čunka má dosud výrazně záporný vliv na veřejné mínění a také na vztahy uvnitř resortu. Zaplatila za ni Občanská demokratická strana ztrátou voličských preferencí. Přispěla k vyvolání vládní krize. Celý resort spravedlnosti utrpěl poklesem důvěryhodnosti v očích veřejnosti. V této souvislosti za hříchy státních zástupců platí také soudci, protože veřejnost mezi složkami resortu příliš nerozlišuje.  Vliv podivností v průběhu případu se podílí na posilování nechuti občanů k politice. >>>

Kauzou na MZV se už zabývají i ve Sněmovně

O korupci na MZV si doposud štěbetali jen vrabci na střeše Černínského paláce. Ze záležitosti se ale pomalu stává i politikum. Ministr zahraničí Jan Kohout byl interpelován komunistickým poslancem Václavem Snopkem. Přečtěte si záznam interpelace ze dne 5. listopadu.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji, pane ministře. Nyní vystoupí pan poslanec Václav Snopek s interpelací na omluveného ministra Jana Kohouta ve věci hospodaření Ministerstva zahraničních věcí. 

Poslanec Václav Snopek: Vážený pane ministře v nepřítomnosti, dámy a pánové, v minulých dnech sdělovací prostředky promílaly Ministerstvo zahraničních věcí v souvislosti s možností korupce a podvodného jednání. Jednalo se především o věci, které se týkalyneuskutečněných seminářů v Hongkongu, Singapuru, v Číně, dále ve věci jakési studie proveditelnosti funkčnosti letiště v Indonésii předem určené firmě, která byla následně přetavena v jakýsi posudek nebo studii v částce 12 mil., která se nápadně podobá studii, kterou si již objednalo Ministerstvo dopravy a byla proplacena. Ptám se. Pane ministře, jaké jste přijal opatření vůči osobě generálního sekretáře(Milan Sedláček, pozn. ABB), která byla nejvíce zmiňována v těchto kauzách? Jaké jste přijal vnitřní opatření, tedy předběžná opatření, a jakým způsobem funguje vnitřní audit na Ministerstvu zahraničních věcí. Děkuji za odpověď.

zdroj: PSP ČR,  DokumentyMZV  11/12/2009 v 15:10

Kauzou na MZV se už zabývají i ve Sněmovně

O korupci na MZV si doposud štěbetali jen vrabci na střeše Černínského paláce. Ze záležitosti se ale pomalu stává i politikum. Ministr zahraničí Jan Kohout byl interpelován komunistickým poslancem Václavem Snopkem. Přečtěte si záznam interpelace ze dne 5. listopadu.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji, pane ministře. Nyní vystoupí pan poslanec Václav Snopek s interpelací na omluveného ministra Jana Kohouta ve věci hospodaření Ministerstva zahraničních věcí. 

Poslanec Václav Snopek: Vážený pane ministře v nepřítomnosti, dámy a pánové, v minulých dnech sdělovací prostředky promílaly Ministerstvo zahraničních věcí v souvislosti s možností korupce a podvodného jednání. Jednalo se především o věci, které se týkalyneuskutečněných seminářů v Hongkongu, Singapuru, v Číně, dále ve věci jakési studie proveditelnosti funkčnosti letiště v Indonésii předem určené firmě, která byla následně přetavena v jakýsi posudek nebo studii v částce 12 mil., která se nápadně podobá studii, kterou si již objednalo Ministerstvo dopravy a byla proplacena. Ptám se. Pane ministře, jaké jste přijal opatření vůči osobě generálního sekretáře(Milan Sedláček, pozn. ABB), která byla nejvíce zmiňována v těchto kauzách? Jaké jste přijal vnitřní opatření, tedy předběžná opatření, a jakým způsobem funguje vnitřní audit na Ministerstvu zahraničních věcí. Děkuji za odpověď.

zdroj: PSP ČR,  DokumentyMZV  11/12/2009 v 15:10

Přelomový návrh zákona v oblasti kontroly veřejných prostředků a majetku

Pomozte změnit politické poměry v této zemi. Děkujeme všem, kteří nám dali svoje hlasy, naše strana neustále roste, máme šanci působit na politické scéně jen díky Vám. Vydržme v přesvědčování svého okolí.Úcta k člověku, k soukromému vlastnictví a svoboda volby při rozhodování člověka jsou základní priority pro dobré soužití a odpovědnost každého svéprávného jedince. Děkujeme za dosavadní podporu a pomoc při propagaci naší nové strany! Iniciativa eStat.cz v Parlamentním servisu číslo 7/09 analyzuje a hodnotí návrh ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon České národní rady č. 1/1993 Sb.(ústavní kompetence Nejvyššího kontrolního úřadu /dále jen NKÚ/).

. Vedoucí eStat.cz Edvard Kožušník k tomu dodává: „Z pohledu větší transparentnosti veřejného sektoru a větší veřejné kontroly představuje tento návrh největší změnu od přijetí zákona o svobodném přístupu k informacím“.

Dosavadní působnost NKÚ je Ústavou omezena na kontrolu hospodaření se státním majetkem a plnění státního rozpočtu. Deklarovaným cílem navrhované úpravy je odstranění tohoto omezeného rozsahu ústavních kompetencí NKÚ, který neodpovídá stupni dosaženého společenského vývoje, změnám ve veřejné správě po roce 2000 a přistoupení ČR k EU.Navrženými opatřeními se například pod kontrolní pravomoc NKÚ podřazuje hospodaření územních samosprávních celků s jejich majetkem, rozšiřuje se působnost NKÚ i na další právnické a fyzické osoby, mezi které budou spadat zejména veřejnoprávní korporace a jiné instituce hospodařící s veřejnými prostředky a s finančními prostředky poskytnutými z rozpočtu EU, zpřesňují se stávající pravomoci NKÚ v oblasti kontroly státního rozpočtu tak, že tato kontrola se bude vztahovat jak na kontrolu příjmů a výdajů státního rozpočtu, tak i na kontrolu návrhu státního závěrečného účtu.Při zachování současného stavu bude NKÚ ve své činnosti stále narážet na velmi úzké vymezení pravomocí, i nadále bude limitován při kontrole jiných subjektů, než jsou organizační složky státu, budou přetrvávat problémy při provádění kontroly těch operací, u nichž dochází ke směšování státního majetku a finančních prostředků ze státního rozpočtu s majetkem soukromým či prostředky z jiných zdrojů. Z těchto důvodů hodnotí iniciativa eStat.cz návrh ústavního zákona jako nejpřelomovější návrh v oblasti zvyšování kontroly veřejných prostředků a veřejného majetku, který vzniknul v 5. volebním období Poslanecké sněmovny

Spravedlnost a platy ústavních činitelů

Martin Stín

Rudooranžová aliance rozbila v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR při projednávání rozpočtu na příští rok předjednaný „Janotův balíček“. Populisticky odmítla úsporná opatření, jež by dopadla na sociálně slabší vrstvy obyvatelstva. Výsledný rozpočet je viditelně nerealistický, s vysokým stupněm pravděpodobnosti lze očekávat překročení plánovaného schodku. Výsledky hlasování levice se tak v příštím a dalším roce promítnou do zrychlení jízdy státu po skluzavce směrem ke státnímu bankrotu. Pan prezident a pravice obviňují rudooranžové z neodpovědnosti, ti ale namítají, že odvrátili od občanů nejtvrdší sociální dopady neodpovědného hospodaření Topolánkovy vlády. Obě velké strany si navzájem házejí na hlavu odpovědnost za špatný stav naší ekonomiky a zdůrazňují často jen pomyslné úspěchy z minulosti. Kdyby ale jejich vůdcové neměli široké svědomí, museli by provinile sklopit hlavy, strany rozpustit a vzdát se nároků na vládnutí, protože v tomto ohledu mezi nimi nejsou velké rozdíly.>>>

Prezident vetoval zákon o Státním fondu rozvoje bydlení

Radim Ochvat, ředitel Tiskového odboru KPR

Prezident republiky Václav Klaus využil v úterý dne 15. prosince 2009 své pravomoci dané čl. 50 Ústavy České republiky a vrátil Poslanecké sněmovně zákon ze dne 1. prosince 2009, kterým se mění zákon č. 211/2000 Sb. o Státním fondu rozvoje bydlení a o změně zákona č. 171/1991 Sb. o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodů majetku státu na jiné osoby a Fondu národního majetku České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

ČSSD usiluje o exemplární potrestání Petra Wolfa

JUDr. Klára Veselá Samková,Ph.D.

Nezařazený poslanec PSP ČR Doc. Ing. Petr Wolf, CSc. obdržel usnesení Vrchního státního zástupce v Olomouci, Mgr. Pavla Komára. Tímto usnesením byla zamítnuta stížnost jmenovaného proti zahájení trestního stíhání. Vrchní státní zástupce však zčásti vyhověl námitkám stěžovatele Petra Wolfa a dospěl mimo jiné k závěru, že v dalším řízení  bude namístě zvolit pro něj příznivější kvalifikaci podle trestního zákona. Tón usnesení a jeho argumentace však zůstávají v intencích ČSSD a jejích již poměrně populárních prohlášení. Vedení ČSSD bylo již před zahájením trestního stíhání jasné, že poslanec Wolf je „usvědčený defraudant“. Je veřejným tajemstvím, že ČSSD usiluje o exemplární potrestání jmenovaného, aby se stalo výstrahou dalším tzv. "přeběhlíkům". Vrchní státní zastupitelství se však dosud nevypořádalo s žádostí obviněného, aby se jeho případ vyšetřoval v jiném místě než v Ostravě. Tato žádost o místní delegaci vyšetřování byla součástí stížnosti a je s podivem, že se Vrchní státní zastupitelství zabývalo tedy pouze částí podání a nikoliv podáním celým. Tento způsob rozhodování je nutno rovněž považovat za značně nestandardní. "Tento výsledek je poněkud lepší, než jsem očekával, zvláště po nedávné opětovné medializaci mého případu předsedou ČSSD a ministrem vnitra, delegovaným toutéž politickou stranou.“ konstatuje můj mandant Petr Wolf.

Paroubek, Benešová, Čunek a ti druzí

Martin Stín

Jiří Paroubek, Marie Benešová a Jiří Čunek jsou veřejně činné a veřejnosti známé, leč  značně odlišné osobnosti, jež nicméně spojuje jedna okolnost: všichni se dostali  nějakým způsobem do konfliktu s orgány resortu spravedlnosti a ve výsledku byli obslouženi lépe než většina řadových občanů ve srovnatelných situacích. Průběh jejich pří se zdá podporovat ve veřejnosti hojně rozšířené podezření, že státní orgány v působnosti ministerstva spravedlnosti neměří všem stejně. V extrémní poloze podezření nabývá povahy paranoidní víry v existenci „justiční mafie“, ovlivňující ze zákulisí procesy,  šířené právě výše zmíněnou advokátkou Marií Benešovou. Jejich příklady ukazují, že občas dochází k nezákonnému postupu soudů či státních zastupitelství při nakládání s podněty stran řízení k vyloučení orgánu pro podjatost nebo k odebrání a přikázání věci. Nezákonné zásahy mívají nevratné škodlivé následky. Kde není žalobce, tam není soudce: byť si postižené strany stěžují a navrhují vyvolání kárného řízení proti původcům zla, spravedlivého žalobce najdou jen zřídka. Předsedové soudů a vedoucí státní zástupci přistupují k nepříjemným zákrokům vůči osobám, s nimiž se denně potkávají na chodbách svého úřadu, jen s krajním sebezapřením. A ministerstvo spravedlnosti se tradičně chová jako úřad pro zastírání selhání soudců, státních zástupců i exekutorů.>>>

Po čem touží soudci

Martin Stín

Na sjezdu Soudcovské unie dne 30.listopadu opět zazněl požadavek na zřízení soudcovské samosprávy, čili na další omezení pravomoci ministra spravedlnosti a přenesení její podstatné části na samosprávný orgán, Nejvyšší radu soudnictví. Požadavek byl formulován spíše jako tužba, jež by se měla uskutečnit v blíže neurčené budoucnosti, neboť jde o příliš zásadní zásah do organizace státních orgánů, vyžadující pečlivou legislativní přípravu. Snad proto nevyvolal veřejnou polemiku a pozornost, již mu věnovala média, brzy vyšuměla. Soudcovská unie se tváří jako organizace, reprezentující veřejné mínění komunity soudců. Její nárok na postavení mluvčí celého soudcovského stavu je ovšem sporný, protože sdružuje jen část soudců. Sotva můžeme z projevů na jejím sjezdu zjistit, co si o záměrech na zřízení soudcovské samosprávy myslí neorganizovaná část stavu. Ani o motivaci průkopníku projektu mnoho nevíme: nelze se ubránit dojmu, že vedle těch, již se skutečně zamýšlejí hlavně nad úrovní řízení resortu, jsou jiní, jimž jde o prosazení víry v kastovní nadřazenost soudců nad jiné profese, nebo si soudcovskou nezávislost pletou s nadřazeností nad zákon a nadřízené autority, či popírají platnost obecných pravidel racionálního řízení také v justici, a právě proto touží po organizaci, v které by nikdo nestavěl hráze jejich svévoli. >>>

Ústavní soud, nebo nejvyšší rada ajatolláhů?

Petr Štěpánek

Přesně před dvaceti lety jsem stál na Václavském náměstí a z plna hrdla – mimo jiné – křičel: Svobodné volby! Jak jsme na tom v této souvislosti ve dnech 20. výročí sametové revoluce? S odvoláním na údajné materiální jádro ústavy zrušil Ústavní soud samotné arci-materiální super-jádro nikoli pouze ústavy, ale přímo samotné demokracie, totiž právě ty svobodné volby. Podle teorie má mít demokratická moc tři nohy – zákonodárnou, výkonnou a soudní. Ano, máme řádně zvolenou poslaneckou sněmovnu, ale momentálně nevíme, kdo je v ní vlastně v koalici a kdo v opozici. Máme řádně ustavenou vládu s důvěrou, ale nevíme, koho vlastně reprezentuje. A moc soudní? Ústavní soud už ani nepřipomíná třetí komoru parlamentu, spíš nejvyšší radu jakýchsi ajatolláhů. Suma sumárum: tři mocenské pilíře demokracie mají aktuálně podobu dvou protéz a jednoho přerostlého chapadla. To vše na pozadí současných mediálních orgií Pravdy a Lásky. Jak z toho ven? Vraťme se k tradičním politickým a mocenským standardům. A nebude-li zbytí, nebojme se některé vztahy redefinovat.>>>

Popelka justice

Zdeněk Jemelík, člen spolku Šalamoun

K neodmyslitelným znakům celého polistopadového období až do současnosti patří stížnosti veřejnosti na selhávání orgánů činných v trestním řízení, které ovlivňovaly pokles důvěry občanů nejen k nim, ale ke státu, politice a politikům jako celku. Nejvíce pocítila důsledky špatného stavu vláda Mirka Topolánka a ODS, během jejíhož působení došlo ke skandálnímu zásahu státních zástupců, vesměs bývalých prokurátorů protiprávního režimu, do kauzy bývalého vicepremiéra Jiřího Čunka a následnému pádu vlády.  Odhaduji, že vyvolaný otřes důvěryhodnosti vlády, ODS, KDU-ČSL a obecně politiky a politiků je srovnatelný, ne-li větší,  než známý skandál s pochybným financováním ODS, který přivodil pád Klausovy vlády a rozštěpení ODS. Není zřejmě náhodou, že stejně jako tehdy je reakcí založení nové strany TOP 09, založené převážně odpadlíky z obou inkriminovaných stran. Předsedu strany Karla Schwarzenberga, ač zastupujícího ve vládě stranu zelených, s nimi spojuje právě jeho odmítavý postoj k postupům, jimiž se Jiří Čunek a jeho dobrovolní či nedobrovolní političtí partneři snažili řešit jeho soukromý problém na účet důvěryhodnosti orgánů činných v trestním řízení. Právě pro nepřehlédnutelnost vlivu, kterou mělo selhání státního zastupitelství na pád vlády Mirka Topolánka obrátil jsem se s  dotazem na vedení obou stran. Zjistil jsem, že politické strany si uvědomují, že nějaký resort spravedlnosti existuje, ale nezamýšlejí se nad žádnými radikálními změnami v jeho začlenění do soustavy státních orgánů, v jeho vnitřní struktuře a ve způsobu jeho fungování. Rozdíly mezi nimi v přístupu k resortu se týkají pouze nepodstatných detailů. Pokud snad někdo počítal s tím, že katarze ze skandálu kolem kauzy Jiřího Čunka přivede politiky k prozření a přinutí je, aby péči o zdravé právní prostředí věnovali stejnou pozornost jako životnímu prostředí nebo ekonomice, nedočkal se.>>>        

POLICIE CHRÁNÍ A POMÁHÁ-JDE O TO, KDY A KOHO

Zdeněk Jemelík

Při sledování výstupů bývalého a současného ministra vnitra v televizním pořadu „Máte slovo“ jsem si uvědomil, jak často Langerovo heslo „pomáhat a chránit“ povzbuzuje lidovou tvořivost k zlobné ironii vždy, když se občan setká s černou ovcí, kazící obraz policie v očích veřejnosti. Nevidět postupné zlepšování úrovně služeb, poskytovaných policií občanům, vyžaduje zvláštní zaslepenost, bohužel často vyvolanou individuální špatnou zkušeností. Při častém styku s policií lze zažít ledacos: od setkání s kriminalisty, kteří nepřetržitě slouží třetí den a ještě jim zbývají síly na soucitné zacházení se znásilněnou dívkou, přes pošlapání lidské důstojnosti a porušení presumpce neviny zatýkáním a nasazením pout v přímém televizním přenosu až třeba ke snaze nechat vyšumět do ztracena trestní oznámení proti „hřešícím“ politikům, státním zástupcům či soudcům. Vůbec si nemyslím, že záporné případy jsou převažujícím prvkem v činnosti policie. Avšak veřejnost si nevytváří představu podle jejího všedního chodu, nýbrž podle výstřelků na obou stranách – jak podle hrdinských skutků, tak podle darebáctví. Proto je správné hrdinské skutky vyzdvihovat a odměňovat, aby jich přibývalo, ale nepřístojnosti pranýřovat a trestat, aby se nerozbujely. >>>

Činnost KSČM lze pozastavit

Jaromír Štětin, senátor

Pokud vláda navrhne Nejvyššímu správnímu soudu v souvislosti s porušováním článku 5 Ústavy ČR pozastavení činnosti KSČM, měla by KSČM provést následující úkony. Jednak odstranit ze svého názvu slovo komunistická a jiné mluvnické deriváty slova komunismus a zaregistrovat se pod jiným názvem. Za druhé jasně a zřetelně odmítnout marxisticko-leninské násilí jako prostředek k dosažení svých politických cílů. Vyplývá to z dopisu, který jsem odeslal jako předseda senátní Dočasné komise pro posouzení ústavnosti KSČM ministru vnitra Martinu Pecinovi a z Usnesení Dočasné komise pro posouzení ústavnosti KSČM ze dne 5.11. 2009. V dopise zejména zdůrazňuji, že "Komunistická strana Čech a Moravy i nadále opakovaně a soustavně koná proti liteře Ústavy České republiky. KSČM neodmítá násilí, jako prostředek dosažení svých cílů, tak jak to pátý článek Ústavy ČR vyžaduje. Činnost kt.rékoliv politické strany lze pozastavit až do okamžiku, kdy je dosaženo nápravy určené soudem.“ Pro úplnost přikládám můj dopis minisstru vnitra, článek Vojtěcha Filipa o jeho představách revoluce i usnesení dočasné komise senátu o pozastavení činnosti KSČM.

USNESENÍ DOČASNÉ KOMISE SENÁTU PRO POSOUZENÍ ÚSTAVNOSTI KSČM PER ROLLAM

Komise po diskusi bere na vědomí, že ministr vnitra České republiky stáhl z jednání vlády 26. října 2009 materiál Informace k podnětu Senátu Parlamentu České republiky na rozpuštění či pozastavení činnosti Komunistické strany Čech a Moravy č.j. 1479/09. vítá rozhodnutí ministra vnitra navštívit Senát a s členy komise projednat Usnesení Senátu č.511 ze 17.schůze ze dne 30. října 2008 před dalším projednáváním ve vládě bere na vědomí interní materiál ministerstva vnitra Informace k podnětu Senátu Parlamentu České republiky na rozpuštění či pozastavení činnosti Komunistické strany Čech a Moravy bere na vědomí znalecké posudky prof. Aleše Gerlocha a prof.Vladimíry Dvořákové, které si ministerstvo vnitra nechalo zpracovat konstatuje, že ani jeden ze znaleckých posudků ani interní materiál ministerstva vnitra neposuzuje základní konstatované podezření, že KSČM opakovaně porušuje článek 5 Ústavy České republiky:>>>

O revolučních procesech

Vojtěch Filip

Jedním z tzv. sedmdesáti šesti bodů obsažených v podivně zpracované a politicky a právně pochybné zprávě Senátu, kterou inicioval senátor Štětina, jež jsou prý důvodem k zákazu činnosti Komunistické strany Čech a Moravy, je slovo revoluční, jež jsem použil v jednom svém vystoupení. Ano, revoluce je vždy spojena s radikální změnou, změnou v myšlení, změnou v zaměření jednotlivých vědních oborů, myšlenkových proudů, změnou ve vývoji té či oné činnosti lidstva. Revoluční procesy přitom nelze zastavit nějakým zákazem. To, jak známo, sice mohlo svého času Koperníkovu teorii postavit mimo zákon a poslat za její hlásání Giordana Bruna na smrt a Galilea Galileiho do vězení, ale zastavit ji nemohlo. Tak je to nejen s dalšími revolučními procesy ve všech oblastech lidského života. Když nazraje doba, prosadí se a posunou lidstvo v tom či onom oboru, v té či oné jeho aktivitě, o kus dál. Že se vize Lenina, Trockého, Kameněva, Lunačarského či Sverdlova neuskutečnily, je tragédií nově vznikajícího společenského systému. Příliš brzy se totiž všechny síly, pro něž tyto myšlenky byly nebezpečné, spojily a snažily se je zardousit. I když se revoluce ubránila a bránit se musela i dál, nedokázala už naplnit své obrovské cíle a, žel, vychýlila se až k vulgarizaci svých myšlenek nebo k jejich byrokratickému sešněrování. Omluvou není, že objektivně ti, kteří je naplňovali, měli stejně daleko k jejich správnému uplatňování, jako byla jejich neznalost samotné teorie Marxe a Engelse nebo i praxe V. I. Lenina. Důsledky neseme na svých bedrech všichni dodnes.. KSČM je silou budoucnosti.>>>

Vážení čtenáři, nelekejte se. Nezměnili jsme zaměření revue. Pouze uvádíme článek předsedy KSČM Filipa na dokreslení toho, abyste si učinili představu, co to KSČM je, že je stále stejná, a proč proti ní pan senátor Štětina tak bojuje. (red)

Dopis senátora Štětiny ministrovi vnitra

Vážený pan Ing. Martin Pecina, MBA ministr vnitra Ministerstvo vnitra Nad Štolou 3 170 34 Praha 7 - Letná Vážený pane ministře, děkuji Vám za poskytnutí znaleckých posudků a interního materiálu ministerstva vnitra, týkajících se usnesení Senátu Parlamentu České republiky, v němž Senát žádá vládu, aby nechala posoudit Nejvyššímu správnímu soudu podezření, že KSČM porušuje zákony a Ústavu ČR. Dočasná komise pro posouzení ústavnosti KSČM k těmto materiálům přijala dne 5. 11. 2009 usnesení, jehož text si dovoluji, vážený pane ministře, přiložit. V souvislosti s tím nemohu neupozornit na to, že Komunistická strana Čech a Moravy i nadále opakovaně a soustavně koná proti liteře Ústavy České republiky. Posledním případem je stanovisko Vojtěcha Filipa nazvané „O revolučních procesech“, uveřejněné k letošnímu výročí tzv. Velké říjnové socialistické revoluce. KSČM se v něm ústy svého předsedy hlásí k odkazu Marxovy praxe, VŘSR, V.I. Lenina a dokonce i k odkazu Lunačarského a Sverdlova. Tato adorace revolučního násilí odporuje článku 5 Ústavy České republiky. Na porušování tohoto článku upozorňuje Senát PČR již ve zmíněném loňském usnesení.>>>

Matka a kmotr "Justiční mafie"

Zdeněk Jemelík, člen spolku Šalamoun

V Otázkách Václava Moravce vedli tři bývalí ministři spravedlnosti – ombudsman Otakar Motejl, advokát Pavel Němec a děkan plzeňské právnické fakulty Jiří Pospíšil – vcelku kultivovanou debatu o problémech resortu justice, která se z počátku točila hlavně kolem rozhodnutí Ústavního soudu ČR o stížnosti bývalé nejvyšší státní zástupkyně, dnes advokátky Marie Benešové, proti usnesení Vrchního soudu v Praze, jímž byla odebrána soudci Krajského soudu v Praze Vojtěchu Ceplovi ml. pře, v které se sedm žalobců – až na dvě výjimky předních státních zástupců – dožaduje na paní žalované zadostiučinění za to, že je veřejně opakovaně označila za „justiční mafií“. V této souvislosti páni exministři vyslovili různé názory o důvodech nedůvěry veřejnosti k justici a opatřeních, nezbytných pro zlepšení stavu. Kupodivu se shodli na tom, že důvěryhodnosti justice škodí veřejné znevažování autority institucí resortu spravedlnosti, ať již se ho dopouští kdokoliv.>>>

Otevřený dopis poslankyni Šedivé ve věci případu poslance Petra Wolfa

JUDr. Klára A. Veselá Samková, Ph.D.

Vážená paní poslankyně, poté, co jsme spolu dne 7. 10. 2009 opakovaně telefonovaly ohledně materiálů PČR týkajících se mého mandanta poslance Petra Wolfa, jste poskytla deníku Právo rozhovor, který byl uveřejněn dne 8. 10. 2009. Doslova jste uvedla, že se hodlám na „případu Wolf“ pouze zviditelňovat. Žádám Vás, abyste si včas vyhodnotila při vědomí svého právnického vzdělání veškeré možné právní dopady situace, budete-li mít i nadále iniciativu orientovat náš dosavadní korektní profesní vztah do roviny osobní a dotýkat se mého profesionálního renomé a mé osobní cti. Dovolím si poznamenat, že pokud veřejně tvrdíte v médiích, že se na „kauze Wolf“ mám zapotřebí zviditelnit, tak jste jednak zaspala dobu zhruba o 20 let a zadruhé ponechte zcela na mé vůli, co je profesionální činnost v advokátské praxi a co z ní vyplyne jako zviditelnění. Mé významné zviditelňování začalo bezprostředně po listopadu 1989 činností poslankyně Federálního shromáždění a členky ústavněprávního výboru, tedy v době, kdy Vy jste byla členkou KSČ a svou právní praxi jste aplikovala v JZD Moravan Petřvald. Mé další zviditelňování se odehrávalo pouze v poctivé profesionální právní praxi, například v těch deseti případech, kdy jsem vyhrála nad Českou republikou u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. A v dalších významných kauzách podobného rozměru, které jsem úspěšně ukončila a nebo v nich pokračuji. Máte-li zájem se blíže seznámit s mým zviditelňováním, použijte google.com. Dle publikace Tomáše Němečka z roku 2008 pod názvem „Kdo je nejvlivnější právník“ jsem na třetí příčce v médiích nejcitovanějších právníků České republiky.>>>

Právnické osoby musí od 1. 11. 2009 komunikovat s úřady pouze elektronicky

Jana Malíková

Už jen 13 dní zbývá do dne, kdy díky spuštění ostrého provozu informačního systému datových schránek (DS) odstartuje největší revoluce v doručování zásilek ve veřejné správě od dob Marie Terezie. S přípravami na konec papírové komunikace s orgány veřejné moci, díky které bude komunikace s veřejnou správou rychlejší, levnější i bezpečnější, tak finišují nejen orgány veřejné moci samotné, ale také právnické osoby zapsané v obchodním rejstříku. Od 5. do 11. 10. 2009, si svou schránku aktivovalo celkem 4 147 právnických osob, což je o polovinu více než v prvním říjnovém týdnu i v týdnech předcházejících. Právě právnické osoby totiž budou muset od 1. 11. 2009 komunikovat s úřady pouze elektronicky, prostřednictvím DS. To se týká i vzájemné komunikace orgánů veřejné moci. Schránku už si navíc aktivovalo i 6 346 fyzických osob. Ty přitom ze zákona povinnost využívat informační systém DS nemají. Z 337 980 zřízených datových schránek si ji k 11. 10. aktivovalo 45 492 uživatelů. Orgánům veřejné moci i právnickým osobám, které se do 1. 11. 2009 do systému nepřihlásí a nevyužijí tak čtyřměsíční přechodné období, které má zajistit plynulý přechod start systému, bude aktivována k 1. 11. 2009 schránka automaticky. Více informací najdete na www.datoveschranky.info.

Vánoce, justice a její oběti

Martin Stín 

Odloučeni od rodin a přátel, o vánocích nesou odsouzení svůj úděl zvlášť těžce. Ti pak mezi nimi, kteří se cítí nevinní, pociťují hrůznost svých osudů velmi citlivě a zoufají si z bezmoci. Přál bych si, aby vánoční pohoda přivedla ty, již jsou pány nad osudy odsouzených, k přemítání o spravedlivosti svých rozhodnutí, k úvahám, zda má větší význam zásada „in dubio pro reo“ nebo neprolomitelnost soudního rozhodnutí, k zamyšlení nad tím, zda jimi užívaný způsob vedení trestního řízení skutečně zajišťuje neomylnost jejich rozhodnutí. Přál bych si, aby si připomněli, že osobní svoboda  je vedle života a zdraví největším bohatstvím člověka, a zamysleli se, zda s ní při rozhodování o vině a trestu nenakládají příliš lehkovážně. Rád bych jim připomněl, že čas, ztracený jimi vyvolanými průtahy v řízení, tráví možná nevinný bližní za mřížemi, strádaje nedostupností různých požitků, jež jsou mimo vězeňské zdi tak samozřejmé, že si jejich cenu ani příliš neuvědomujeme. Během adventu jsme se dověděli, že v U.S.A. byl po 35 letech věznění propuštěn na svobodu nespravedlivě odsouzený nevinný člověk. Jeho nevinu dodatečně prokázaly testy DNA. U.S.A. jsou drsně otevřené: dokáží veřejně přiznat, že jejich justice je schopná zničit takovým strašným způsobem lidský život. Je to dobře: doznání viny je první podmínkou nastoupení cesty k nápravě. >>>

Ministr vnitra Martin Pecina podepsal readmisní smlouvu mezi ČR a Švýcarskem

Jana Malíková

Dne 17. září 2009 podepsal ministr vnitra Martin Pecina a velvyslanec Švýcarska Jean-François Kamer smlouvy, které budou tvořit právní rámec pro spolupráci ČR a Švýcarska při předávání a přebírání osob, které nelegálně pobývají na území těchto států. Ministr vnitra a velvyslanec Švýcarské konfederace podepsali následující dokumenty: § Smlouvu mezi Českou republikou a Švýcarskou konfederací o předávání a přebírání osob pobývajících neoprávněně na jejich území § Protokol (k provádění Smlouvy) mezi Ministerstvem vnitra ČR a Spolkovým ministerstvem spravedlnosti a policie Švýcarské konfederace o předávání a přebírání osob pobývajících neoprávněně na jejich území Readmisní smlouva obsahuje úpravu obecné povahy, jako je například vznik závazku převzít osobu, základní podmínky pro podávání žádostí o převzetí nebo průvoz osob a ochranu osobních údajů. Protokol pak stanoví podrobnosti pro realizaci Readmisní smlouvy. Zakotvuje lhůty pro vyřizování žádosti o převzetí a průvozu osob a obsahuje vzory formulářů těchto žádostí. Jana Malíková ředitelka odboru a tisková mluvčí

Rovní a rovnější

Martin Stín

Generace seniorů má v dobré paměti, že v období totality si byli občané navzájem teoreticky rovni, ale někteří mezi námi byli jaksi „rovnější“, tj. měli nárok na lepší zacházení ze strany nejrůznějších orgánů. Jejich „rovnější“ postavení se odvozovalo od povahy vztahu ke Komunistické straně Československa, která tehdy měla postavení „vedoucí síly“ zakotveno v ústavě. Umožňovalo jí to používat mimoprávních nástrojů vládnutí a svádělo k nezákonnostem. Byl to jeden z nejhorších rysů protiprávního režimu. Většina společnosti se poměrům přizpůsobila, neb vzdor vedl v nejlepším případě k existenčním potížím. Očekával jsem, že tato choroba zmizí se zánikem režimu a překvapuje mě zjištění, že tomu tak není: návyk uplatňovat nadstandardní ohledy vůči „rovnějším“ občanům působí ze setrvačnosti dále. Změnilo se jen to, že zde již není jediná „vedoucí síla“, ale vykonavatelé moci a poskytovatelé různých úsluh se s ochotou sklánějí před jinými autoritami. Říká se tomu různě: politická korektnost, respekt k nezávislosti orgánů činných v trestním řízení, či k právu na vlastní právní názor. Choroba se chová podobně jako rakovina – metastázuje do nejrůznějších orgánů. Většině veřejnosti přímo neškodí, proto se tváří, že si metastáz nevšímá, až do chvíle, kdy vyrazí na povrch a začnou nesnesitelně páchnout. >>>

Vláda schválila „protikorupční balíček“

Jana Malíková

Dne 11. ledna 2009 vláda projednala a schválila soubor protikorupčních opatření tzv. „protikorupční balíček“.

Korupci a finanční kriminalitu považuji za velmi nebezpečnou nemoc naší současné společnosti. Korupce stojí v pozadí prakticky veškerého organizovaného zločinu a závažné hospodářské kriminality a podporuje neefektivní nakládání či přímo rozkrádání veřejných prostředků. V této oblasti hodlám projevit velkou dávku odhodlání. Jsem proto velmi rád, že dnes soubor těchto opatření úspěšně projednala vláda a že jsme ho mohli dále poslat do legislativního procesu poslanecké sněmovny,“ uvedl Martin Pecina. Potřeba razantně změnit situaci v oblasti korupce je tedy v současné ekonomické situaci nanejvýš aktuální. Ministerstvo vnitra proto připravilo komplex protikorupčních opatření neboli „protikorupční balíček“. Ten představuje soubor novelizací tří zákonů, jejichž přijetí ovlivní významným způsobem legislativní podmínky pro potlačování korupce a související závažné kriminality. Jedná se o novelizace trestního řádu, trestního zákoníku a daňového řádu. Obsahem novel je zavedení institutu korunního svědka a úprava institutu spolupracujícího obviněného, úprava institutu protikorupčního agenta, oprava nechtěných důsledků přijetí trestního zákoníku. >>>

 

Nekompromisně proti extremismu

Jana Malíková

Ministr vnitra Martin Pecina představil jeden z výsledků pracovní skupiny Ministerstva vnitra Task Force Extremismus – skupiny Gideon. Jednalo se o projekt partnerské spolupráce ÚSVIT, který je zaměřen na osoby žijící v sociálně vyloučených romských komunitách. „Projekt, který vám dnes představíme, je jednou se součástí naší snahy bojovat s extremismem. A to jinou formou, než represí. Cílem projektu Úsvit je odstranit podhoubí, ze kterého extremismus vyrůstá. Je zbytečné si zastírat, že soužití majoritní společnosti a minorit, které mají jiný životní styl, mnohdy přináší napětí. Odstranit toto napětí můžeme pouze všichni společně důslednou prevencí. Projekt Úsvit je založen na spolupráci, na zapojení romské komunity. Nastiňuje cestu, která by v lokalitách, jako je Chanov, zlepšila situaci všem lidem, jak z majoritní společnosti, tak z menšin. Věřím, že budeme úspěšní a že nabízíme jak šanci, tak motivaci,“ řekl ministr vnitra Martin Pecina. „Cílem projektu je posílení odpovědnosti jednotlivých Romů za své životy, za prostředí, ve kterém žijí a vychovávají své děti, a za pověst romské komunity mezi ostatními obyvateli Mostu. Je nezbytné, aby i samotní Romové přispěli ke zlepšení kvality života a bezpečnostní situace v Chanově. Naší snahou je mimo jiné vytvořit typový projekt, včetně podmínek pro nastartování podobného projektu v jiných lokalitách,“ řekla ředitelka odboru prevence Jitka Gjuričová. „Jsem rád, že si Ministerstvo vnitra vybralo Chanov. Cílem projektu je zlepšení kvality života. Nejde o teorii, ale o konkrétní kroky, které mohou být použity i v dalších lokalitách,“ sdělil primátor města Most Vlastimil Vozka a hejtmanka Ústeckého kraje Jana Vaňhová dodala: „Problémy vyloučených lokalit jsou živnou půdou pro extremismus, a proto je třeba hledat řešení. Projekt Ministerstva vnitra vnímáme velmi pozitivně a věřím, že se nám podaří eliminovat sociální napětí.“

Fiat iustitia ...et pereat mundus

Martin Pánek

Jak vnímat rozhodnutí Ústavního soudu ve věci Melčák? Zde je mých několik laických postřehů. Začněme od píky a představme si účastníky řízení. Na jedné straně stojí poslanec Miloš Melčák, tedy člověk, který doslova symbolizuje politickou amorálnost. Člověk, který v roce 1998 ten samý zákon podpořil, dnes si však na něj stěžuje u ústavního soudu. Vžil se pro něj termín podvozek, což rozeberu níže. Jeho právníkem se stala politická figura obdobné nátury. Jan Kalvoda, kterému nikdo neřekne jinak než Kalivoda, protože za svých politicky aktivních let stále jenom kalil vodu. Bývalý politik, který odešel, když se provalil skandál, že užíval titul JUDr., aniž by byl doktorem práv; dnes si možná vzdělání už doplnil. Člověk, který ve svém článku v LN říká o opoziční smlouvě, že je to perverzita, aniž by jakkoliv zdůvodnil, proč se předchozí perverzity z roku 1996 účastnil coby místopředseda vlády. Není pochyb o tom, že tito dva morální giganti české politiky slouží jako podvozek pro usurpování moci ústavním soudem. Havlismus z toho čouhá jako sláma z bot, navíc se sám velký guru Václav Havel — slunce naše jasné — okamžitě přiznal. Tohle není spor o předčasné volby, to je zcela skandální mocenský boj, kdy si ústavní soud přisvojuje kompetence, které mu nepatří. Na druhé straně stojí Parlament České republiky, moc zákonodárná i ústavodárná, který se usnesl na tom, že současné Poslanecká sněmovna není schopna účelně dokončit svoje volební období, a tak se rozhodla jej zkrátit ústavním zákonem. Je podle mého nabíledni, že podporovatelé Lisabonské smlouvy souhlasí i s verdiktem ÚS. Jsou to zkrátka lidé, kteří si nepřejí, aby náš Parlament měl jakoukoliv moc, ergo aby oni sami měli nějakou moc. Cítí se nesvéprávní, a proto raději než sobě svěřují kontrolu nad svými životy nějakému Výboru pro veřejné blaho. Ať už je v Bruseli nebo v Brně.>>>

Soudcokracie v Česku dostoupila vrcholu

Jan Petrůj

Události posledních dvou týdnů jsou symbolickým završením dlouhodobého trendu pozvolného posilování soudní moci na úkor moci legislativní a exekutivní. Misky vah se začaly naklánět ve prospěch soudní moci již od roku 2006, kdy Ústavní soud odmítl rozhodnutí prezidenta republiky o odvolání předsedkyně Nejvyššího soudu Ivy Brožové ze své funkce. Ústavní soud významně vykročil z prostoru, který má definovaný ústavním pořádkem, a stal se navýsost politickým hráčem, třetí komorou Parlamentu ČR, nadřazenou všem – Poslanecké sněmovně, Senátu, vládě i prezidentu republiky. Soudci se nyní dokonce za pomoci právního formalismu odhodlali k věci nevídané – zrušení ústavního zákona. Ke kroku, ke kterému nebyli nikdy nikým zmocněni. Stala se Česká republika zemí, kde o konání či nekonání voleb či ztrátě suverenity státu rozhodují profesní ambice několika málo ústavních soudců? Svým nestandardním a necitlivým jednáním Ústavní soud v posledních čtrnácti dnech postupně u veřejnosti a politické scény ztratil kredibilitu a vážnost, existovala-li ještě vůbec nějaká. Rubikon byl překročen, soudcokracie dosáhla svého vrcholu.Je nejvyšší čas, aby se politici bez emocí, racionálně a zodpovědně zamysleli nad postavením a pravomocemi Ústavního soudu a všech soudců jako takových. Jinak si můžeme v učebnicích politologie Českou republiku definitivně přepsat z kolonky „parlamentní demokracie“ do řádku „soudcokracie“.>>>

Jak hluboko ještě musíme a můžeme klesnout?

Martin Vadas

Soudní jednání na ochranu osobnosti Vladimíra Hučína před dehonestujícími výroky Tomáše Hradílka, bývalého komunisty - funkcionáře, pak signatáře a mluvčího Charty 77 a neblaze známého polistopadového ministra vnitra ČR, uveřejněnými mj. v Lidových novinách, využívané dnešními komunisty v předvolebních kampaních a přetřásané u Krajského soudu v Ostravě, bylo pěknou fackou veřejnému vkusu. Asi patnáctkrát ten den u soudu zazněl každý z inkriminovaných výroků Tomáše Hradílka z LN 23.7.2007: „Vladimíra Hučína znám dobře dvacet let a většího gaunera jsem neviděl." Jakož i další pomluvy z jeho pera. Samosoudkyně JUDr. Lenka Severová, soudkyně Krajského soudu Ostrava. Stranami navrhované důkazy odmítla provést a žalobu Vladimíra Hučína zamítla s poukazem na svobodu projevu. Pravomocné osvobozující rozsudky soudů všech stupňů, včetně ústavního, v případech Vladimíra Hučína zde nic neznamenají, pomluvy jsou dovoleny. Prodejnost tisku stoupá. Každý Hradílek může svobodně kálet na svého bližního a úřad mu to ještě požehná. Každý se v České republice o druhém může domnívat, že je gauner. To je naše svoboda myšlení. A dokonce to může i hlásat v novinách. To je naše svoboda projevu a svoboda tisku. Každý občan má právo být pokálen. To je náš úděl. Na obyčejnou lidskou slušnost místo nezbylo. Pokud by se rozsudek stal pravomocným, bude to jen dalším důkazem, že zdejší "justice" je zbytečná, jestliže se stala pouhou výnosnou hračkou mafie, která bez jakýchkoliv morálních zábran může cokoliv. Co všechno musíme zažít, abychom našli cestu k opravdové svobodě a vlastnímu očištění?>>>

Babylonské zmatení v justici

Zdeněk Jemelík, člen spolku Šalamoun

Původce babylonského zmatení jazyků se nadměrně namáhal. K vytvoření formálních překážek dorozumění mezi lidmi není jazyková různorodost nezbytná. Uživatelé jednoho jazyka se mezi sebou nedomluví, utvoří-li se mezi nimi elitářská skupina, která pro svou  potřebu dá slovům přesně vymezený obsah, odlišný od většinového chápání. K častým příčinám vzájemných nedorozumění mezi soudci, popř. státními zástupci a stranami řízení je používání právnického ptydepe. Protože tyto komunity se považují za nadřazené nad občanskou chátrou, po stranách řízení samozřejmě požadují, aby se bezpodmínečně naučily mu rozumět. Lpění na normativně stanoveném obsahu slov a jejich spojení se pak někdy stává doslova pastí: nejen že je překážkou dorozumění se stranami, ale přímo brání orgánům vykonávat v souladu se „selským rozumem“ jejich poslání, jímž je zjednávání průchodu spravedlnosti.>>>

Ústava je živý dokument

JUDr. František Mikeš, právník působící ve veřejné správě

Ústavní soud razantně vstoupil do volební kampaně k parlamentním volbám. Způsob, kterým tak učinil, je zpochybňován nejednoznačností argumentace, zdůvodňující zvolený postup. Politická situace na jaře tohoto roku vyžadovala zásadní politické rozhodnutí, kterým se mělo a také předešlo, závažnějším politickým dopadům, které mohly negativně ovlivnit většinu obyvatel této země. I proto je v ústavě článek 6, který říká, že politická rozhodnutí vycházejí z vůle většiny, vyjádřené svobodným hlasováním. Co může být výsostnějším důvodem pro politické rozhodnutí, než zájem na stabilitě země? Lid, reprezentovaný svými zástupci v zákonodárných sborech, tedy rozhodl právem a přijetím zákona o zkrácení volebního období Poslanecké sněmovny vyjádřil jednoznačně svou vůli. Učinil tak právně konformním způsobem, protože článek 9 Ústavy ČR říká, že ústava může být doplňována či měněna pouze ústavními zákony. Zákon o zkrácení volebního období se stal součástí ústavního pořádku České republiky, aniž někdo využil legisvakance k podání námitek. Ústavní soud měl být první, protože jako ochránce ústavy má za povinnost zasáhnout v případě, že je narušen právní pořádek země. Moc ve státě je rozdělena na moc zákonodárnou, výkonnou a soudní. Ti, kdo ji vykonávají pak nesou odpovědnost právě a jen za tu část výkonu moci, která jim náleží.>>>

Daniela boduje

Martin Stín

S Danielou Kovářovou skutečně není nuda. V pondělí 17. srpna opět překvapila veřejnost, tentokrát oznámením, že uzavřela rozhodování o dalším postupu v kauze Jiřího Čunka. A následující den poslala Nejvyššímu soudu ČR stížnost pro porušení zákona v této věci. Kdyby nevykonala během svého působení na ministerstvu spravedlnosti již nic jiného, zasloužila by uznání. Podaří-li se jí ještě navíc dosáhnout zveřejnění sporného trestního spisu, nikdo nebude pochybovat, že vystřídání  opatrnického kariéristy Jiřího Pospíšila touto nevšední ženou bylo pro resort spravedlnosti pravým požehnáním. Nestandardní zásah státního zástupce NSZ Stanislava Potoczka (nikoli Renaty Vesecké) ze dne 4. června 2007 do trestního stíhání Jiřího Čunka a na něj navazující zastavení řízení jihlavským státním zástupcem Arifem Salichovem jsou páchnoucím vředem na důvěryhodnosti státního zastupitelství, který je třeba konečně vyříznout. Odebrání případu přerovskému dozorovému státnímu zástupci, jeho předání do Jihlavy a vše co následovalo, vyvolalo nedůvěru a protesty veřejnosti. Vedlo také k vypuknutí „války žalobců“, v které se proti Renatě Vesecké a jejím věrným postavili státní zástupci, považující zákrok z 4.června 2007 za protiprávní. Spolek Šalamoun vydal již  17. června 2007 první veřejnou výzvu k ústavním činitelům (médii jako obvykle ignorovanou), kterou protestoval proti manipulaci s Čunkovým trestním řízením a dožadoval  se okamžitých personálních zásahů proti původcům pohoršení.>>>

Chlap bez gulí

Martin Stín

Leckterý člen „letní“ vlády si jistě pamatuje z předlistopadové Večerní university marx-leninismu (pověstného VÚMLu), že vývoj je střídáním protikladů. Pravdivost poučky lze poměřit praxí, např. zkoumáním určujících projevů vystupujících osobností. Donedávna stál v čele naší vlády „chlap s gulama“, který si potrpěl na vnější projevy drsného chlapáctví. Vystřídal ho poněkud suchopárný statistik bez politických zkušeností, o němž jsme dosud nevěděli, jak na tom s „gulama“ je. Okolnost, že v období normalizace byl devět let členem státostrany, vyvolávala oprávněné pochybnosti o jeho možném vybavení zmíněným „příslušenstvím“. Pan premiér poslal ministryni spravedlnosti dopis, v němž ji napomenul za její personální politiku a za záměr provést nepodstatný zásah do struktury státního zastupitelství: zrušit brněnskou  pobočku Vrchního státního zastupitelství v Brně. Takový dopis je sám o sobě vskutku netradičním nástrojem vykonávání moci.Pozoruhodná je skutečnost, že předseda vlády podnikl s paní ministryní dva dny před napsáním dopisu celodenní cestu do Brna, při které měl příležitost jí sdělit své výhrady. Místo toho volil výše popsaný podlý postup. Důkaz platnosti přísloví o vývoji jako střídání protikladů byl proveden: mít „gule“, své nepodstatné a nekompetentní názory by pan premiér řekl paní ministryni do očí. Přesto se mu dostalo nezaslouženě zdvořilé odpovědi dopisem z 11. srpna. Paní ministryně v něm sdělila panu premiérovi, že způsob, jímž ji oslovil, nepokládá za „gentlemanský a přínosný, a především za efektivní.“ Připomněla mu, že o všech jejích záměrech věděl předem, neměl k nim výhrady, ale pak znenadání změnil názor, což nijak neodůvodnil. A projevila ochotu své kroky znova vysvětlit. >>>

Ústavní soud neobjevil Ameriku

Zdeněk Jemelík

Ústavní soud ČR rozhodl 28.července o ústavní stížnosti předsedkyně Nejvyššího soudu ČR Ivy Brožové, která doufala, že u něj jako obvykle najde spolehlivé útočiště, tentokrát proti svým podřízeným, členům kárného senátu Nejvyššího soudu ČR, kteří v rozporu s jejím přáním přesunuli kárné řízení proti místopředsedovi Nejvyššího soudu ČR Pavlovi Kučerovi od Vrchního soudu v Olomouci k Vrchnímu soudu v Praze. Ústavní soud jí vyhověl jen částečně tím, že zrušil napadené usnesení kárného senátu Nejvyššího soudu ČR, ale na druhé straně jí způsobil zasloužené příkoří: zakázal jí, aby znova do věci zasahovala jako žalobkyně a současně jako stížnostní orgán proti rozhodnutí kárného senátu. Protože nemůže pravomoc přenést na svého zástupce, který má v řízení postavení obžalovaného, musí ji v tomto případě předat některému z předsedů kolegií soudců Nejvyššího soudu ČR. Abychom pochopili smysl poselství, které svým rozhodnutím vyslal Ústavní soud ČR veřejnosti laické i odborné, musíme se vrátit do „prehistorie“ vývoje špatných vztahů mezi Ivou Brožovou a jejím zástupcem, Pavlem Kučerou. „Prehistorií“ míním vzpouru paní předsedkyně proti prezidentovi republiky, který ji s odvoláním na svou ústavní pravomoc a tehdy platné znění příslušného paragrafu zákona o soudech a soudcích odvolal z funkce.>>>

Kotěhůlky  a trapnost „letního“ premiéra

Martin Stín

Již před jmenovánímDaniely Kovářové ministryní spravedlnosti kdosi předpověděl, že s ní nebude nuda. Určitě ale nikdo netušil, že se stane cílem soustavné a nepřetržité bubnové palby neodpovědných novinářů, jimž je pečlivé prověřování údajů cizí a naopak je těší oblbování veřejnosti nanášením stále dalších barev do jimi vytvořeného virtuálního obrazu skutečnosti, značně vzdáleného od pravdy. Posledním výkvětem novinařiny tohoto druhu je komentář Petra Uhla v Právu ze dne 5. srpna. Autorova komentátorská metoda je spolehlivá, bezpečně vede k výrobě nesmyslů: smíchá se hodně žluči a slin s domněnkami a vzniklá kaše se vyplivne na papír. Prověřováním pravdivosti skutkových zjištění opovrhuje, přání je u něj otcem myšlenky. Petr Uhl by rovněž neobhájil podezření o součinnosti exministra spravedlnosti s místopředsedou Nejvyššího soudu ČR při projednávání stížností pro porušení zákona. Kdyby si udělal poctivou rešerši rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, seznámil se s mechanismem projednávání stížností a zjistil si časový průběh vývoje vztahů mezi Pavlem Němcem a Pavlem Kučerou, věděl by, že Nejvyšší soud ČR zamítl více než třetinu Němcových stížností pro porušení zákona, přičemž Pavel Kučera neměl možnost ovlivnit rozhodování soudců. Útěk Krejčíře byl „hrdinským výkonem“ policie, podléhající sociálnědemokratickému ministrovi vnitra Františku Bublanovi, a státního zástupce VSZ Jaroslava Dolejšího, věrného poddaného nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešové.>>>

Zákony pro kočku

Petr Paulczynski

Upozorňuji hned na začátku, že ta kočka je s malým "k" a tudíž tento článek nebude nic proti Jyrkovi, jak byste očekávali. Tento článek bude o blbosti. O blbosti našich zákonodárců. Těch, kteří vymýšlí ty blbosti v zákonech, které se pak v životě buď vůbec neuplatňují, nebo se obcházejí. Blbosti bez rozdílu stran, blbosti napříč politickým spektrem. Prostě letní oddychovka. Ještě v době, kdy jsem spolupracoval s Vlastou Vířivkou, často jsem se pohyboval v kuloárech parlamentu. Řeknu Vám, že z vlastního poozorování jsem nabyl dojmu, že většina našich zákonodárců má na starosti všechno jiné, než věnovat pozornost detailům zákonů. Pokud na blbosti některého z nich neupozorníte sám a on pak zákon nepřipomínkuje, projdou i největší hovadiny. Proč se čílím? Je známo, že si rád dám při dobré příležitosti dobrý doutníček. Ne že bych byl velký hulič, ale po dobrém obídku, nebo při slavnostní příležitosti si kvalitní doutník dám rád. Ale k věci. Byl jsem na obědě s jedním perspektivním obchodním partnerem. Téměř konspirativní schůzka byla v pro mně zcela nové hospůdce asi 10 km za Brnem. Malý hotýlek v lese u silnice. Skvělý jídelníček i kuchyně. Ve 13 hodin jsme tam byli přitom úplně sami. Po obědě a desertu jsme si ke kávě chtěli dát doutníček, protože v lokálu jsme viděli humidor s dobrou nabídkou. Jaké překvapení bylo, že do té doby nesmírně uctivá a profesionální obsluha ztuhla. Pánové promiňte, ale sedíte v nekuřáckém prostoru. Jestli chcete kouřit, musíte si přesednout. Přitom jsme v té restauraci stále byli sami. Restauraci přitom tvořila jediná, ničím nedělená místnost. Prý je to PODLE ZÁKONA. Přesto jsme si zakouřili. A víte jak to? Pan vrchní uznal můj argument, že rozdělení jejich restaurace na sektor kuřácký a nekuřácký má takovou logiku, jako rozdělení bazénu na prostor kde se močit smí a kde se močit nesmí. Ten vrchní totiž na rozdíl od našich zákonodárců myslel logicky. Totéž přeji našim poslancům. Ale to možná bude problém.

Přípravy podání k Ústavnímu soudu ve věci Lisabonské smlouvy jdou do finále

Petr Kostka

Zástupce skupiny senátorů, kteří se obracejí na ÚS, aby posoudil soulad Lisabonské smlouvy s českým ústavním pořádkem, oznámil, že práce na textu podání se blíží do závěrečné fáze. „Máme dokončenu základní kostru sestavenou z příspěvků několika autorů, nyní zahájíme redakci konečného textu,“ říká senátor Jiří Oberfalzer a dodává, že věří, že termín podání v průběhu srpna bude dodržen. „Nemůžeme se na soud obracet se stejnými ustanoveními LS, jaká již ÚS judikoval. Myslím, že kdyby Senát věděl, že se ÚS bude zabývat jen těmi částmi LS, které ve své žádosti uvedl jako hlavní zdroje svých pochybností o slučitelnosti s Ústavou ČR (tedy jako příklady), byl by ve své argumentaci důkladnější. Nám nyní nezbývá než vyzdvihnout úplně jiné souvislosti těchto oddílů smlouvy a ´paběrkovat´ ve zbytku smluvního textu,“ říká senátor Oberfalzer. Stále však zůstává dost materiálu k novému podání. Německý ústavní soud ukázal cestu Definoval esenciální minimum státní svrchovanosti a rozhodl, že je nepřekročitelné v mezích současné německé ústavy. Pokud by EU chtěla zasahovat do trestněprávní jurisdikce více, ÚS Německa rovnou předesílá, že takový vnik do suverenity SRN nepřipustí. Obdobně se vyjádřil i k otázkám fiskální suverenity a dalším ustanovením LS... Senátoři konzultují i zahraniční ústavní právníky. „Ústavní soudy členských států by měly usilovat zejména o to, aby bylo v EU jasně definováno jejich postavení v ochraně národní suverenity a základu ústavního pořádku,“ říká Jiří Oberfalzer, „zejména pak jejich autonomní postavení vůči Evropskému soudnímu dvoru, který se již delší dobu chová mj. jako kompetenční soud EU.“ >>>

Takhle se musí na grázly

Petr Paulczynski

Každý vězeň nás stojí 16.000,- Kč z našich daní! A musí to být fešácký kriminál. Věznice poskytuje obviněným pravidelnou stravu za podmínek a v hodnotách, které odpovídají udržení zdraví a přihlížejí k jejich zdravotnímu stavu a věku, zajišťuje právo obviněným na poskytování duchovních a sociálních služeb, zajišťuje obviněným knihy, denní tisk a časopisy, zajišťuje jazykové kroužky, sociálně právní poradenství, rozpravy s duchovním, besedy pro odsouzené na dané téma, kroužky (výtvarný, hudební, akvaristický, šachový, zahradnický, právního minima, audio, video), akce kulturního a sportovního charakteru, individuální činnost dle vlastního výběru (návštěva koncertů a sportovních akcí, nohejbal, volejbal, košíková, stolní tenis, tenis). O povinnosti pracovat není nikde ani řádka. Šerif Joe Arpaio vytvořil v Phoenixu v Arizoně „stanovou věznici”. Ve věznici zakázal vězňům kouřit a číst pornografické magazíny, vyházel kulturistické nářad,í oblékl vězně do růžového prádla, přinutil je jíst boloňské špagety a zatrhl všechny filmy s výjimkou filmů typu „G”. Říká: „Jsou ve vězení proto, aby splatili dluh společnosti a ne proto, aby si pěstovali svaly proto, aby pak napadali nevinné lidi, jen co vyjdou z vězení.” Když si vězni stěžovali, odpověděl: „Tohle není Carlton, nebo Ritz, jestli se vám tady nelíbí, tak už se sem víckrát nevracejte”. Do jeho vězení se vrací jen 5% vězňů. Podle něj „Kriminálníci mají být potrestáni za svůj zločin – a ne žít v luxusu do doby, než budou podmíněně propuštěni, aby vylezli ven a znovu páchali další zločiny, takže se vrátí zpátky a budou tu žít za peníze daňových poplatníků a budou si užívat věcí, kterých si mnozí poplatníci nemůžou dovolit.“ Nevíte někdo o takovém šerifovi pro naše věznice? Když všechny věznice budou jako ta popsaná, mohlo by být o trochu méně zločinů a nemuseli bychom být v situaci, jako teď, kdy máme stále přeplněné věznice.>>>

Odvolání Jiřího Houby je neomluvitelný exces

Ivan Langer, místopředseda ODS

Rozhodnutí policejního prezidenta Oldřicha Martinů odstavit od výkonu funkce náměstka PP pro trestní řízení plk. Jiřího Houbu považuji za neomluvitelný exces a porušení služebního zákona. Je to pokračování řady nekompetentních a politicky motivovaných rozhodnutí v resortu MV od příchodu ministra vnitra Martina Peciny a 1. náměstka Jiřího Komorouse. Pokračování v neúctě a porušování platných zákonů. Již samotný fakt, že od listopadu 1989 je náměstkem ministra vnitra policista, vrhá tento resort 20 let zpět do období ministerstva strachu, ministerstva policie. Posledním náměstkem MV – policistou byl nechvalně známý šéf tajné komunistické policie generál Alojz Lorenc. Jmenování plk. Jiřího Komorouse do funkce 1. náměstka ministra vnitra nebylo a není ničím jiným, než porušením tzv. velkého lustračního zákona, na čemž nemění ani jeho účelové přijetí do služebního poměru policisty a pokus obejít lustrační zákon touto cestou. Není žádným tajemstvím, že od prvopočátku jak ministr vnitra Pecina, tak i jeho 1. náměstek vyvíjeli enormní nátlak na odvolání náměstka PP pro trestní řízení Jiřího Houbu. V této souvislosti chci připomenout cestu dvou lidí napojených na ČSSD – Karla Randáka a Petra Hosteka za bývalým ředitelem USKPV Janem Švejdarem. Připomínám, že Petr Hostek je ředitelem Krajského úřadu Středočeského kraje a takové jednání je zcela nepřípustné. Jediná možná reakce ministra vnitra Martina Peciny je jeho okamžité odvolání! Rozhodnutí policejního prezidenta Oldřicha Martinů pověřit výkonem funkce náměstka pro trestní řízení plk. Viktora Čecha, není ničím jiným, než splněním politické objednávky ze strany ministra Peciny, a to i za cenu porušení služebního zákona.>>>

Amorálnost má příčiny

Pavel Vyskočil

Hlavně filosofové, pedagogové a teologové se snažili, aby základní pravidla vzájemného chování lidí /morálka/ byla založena na ctnostech. Dnes jim ve společnosti málokdo naslouchá, protože se nevyplácí být poctivý, nesobecký, skromný, obětavý, upřímný atd. Velkou vinu na úpadkovém vývoji morálky mají někteří poslanci, senátoři a soudci. Zejména ti z nich, kteří se nesnaží prosazovat vše, co patří do kategorie Dobro a neničí Zlo. Při tom osudově rozhodují, jaké jednáni jednotlivců a skupin je správné a které je špatné. Když ještě neplní povinnost být vzorem a sloužit občanům a myslí na získání osobního prospěchu ze svého postavení, jsou pak zajedno s úředníky státní správy stejného raženi. Stát kvůli nim není orchestrem, ve kterém pod taktovkou českých národních zájmů souladně znějí nástroje moci zákonodárné, výkonné a soudní, ale sborem packalů - strimpelátorů. Hrají do kroku lidem parazitujícím na práci druhých a obohacujícím se ze zneužívání potíží většinou slušných občanů, jimž naopak by měl stát pomáhat. Žádný normální člověk nechce být urážen, zraňován, podváděn a okrádán. Každý také pochopí, jak bez ctností může být nebezpečná vůle projevená výrokem: "Co chci, to mohu." Jistěže stále jsou ctnostní lidé konající Dobro, ale ubývají. Hrozivý úpadek morálky se šíří celou společnosti. I zloději, kteří si nikdy nelámali hlavu ohledem k majetku druhých, ztrácí zločineckou čest. Okradou zchudlé, nemohoucí i své kamarády. Občany v potížích berou na hůl například bankéři a zastavárníci, ale těm zlodějnu umožňují špatné zákony. Je společenskou tragédií, když touha po nemravném zisku zachvacuje povolání, jejichž poslání je pomáhat strádajícím, nemocným nebo ublíženým, například:>>>

S dočasnou vládou na věčné časy a nikdy jinak…

Martin Stín

Rojení zpráv ministra vnitra Martina Peciny o nedostatku finančních prostředků na provoz policie mohlo v důvěřivějších občanech vyvolat vážné obavy o bezpečnost jejich životů, zdraví a majetku: policisté budou od této chvíle zachmuřeně přihlížet vadnutí květinové výzdoby na služebnách, neb nemají peníze ani na benzin, natož na vodu na zálivku. Na lov zločinců budou vyrážet jen v nejnutnějších případech. A koncem roku nechají veřejný prostor podsvětí na pospas úplně, takže zemí se budou nerušeně prohánět kapsáři, lupiči a násilníci až do přidělení peněz policii z rozpočtu na r. 2010. Policisté mohli ministrovo pábení pochopit jako upozornění na hrozící ztrátu existenčních jistot. Naštěstí média projevila nezvyklou střízlivost: páně ministrově šílení nevěnovala velkou pozornost, takže panika nevypukla. Základ informace skutečně za rozsáhlou medializaci nestál. Nedošlo k absolutnímu vyčerpání financí, ale k nerovnoměrnému čerpání z rozpočtových kapitol, jež lze vyrovnat odpovídajícími přesuny „z jedné kapsy do druhé“, povolenými vládou. Není zatím důvod se domnívat, že je vláda nepovolí, když jde o opakující se stav. I když se ministr Martin Pecina dušoval, že nedělá volební kampaň, jediným užitkem z rozmazávání této nicotnosti by mohlo být poškození obrazu Ivana Langra v očích veřejnosti, potažmo ohrožení voličských preferencí ODS.>>>

Návod na vítězství ve volbách

Petr Paulczynski, radní za ODS Brno

Sleduji politické dění. Je to na zvracení. Topolánek u Berlusconiho, vaječná ofenzíva, debilní billboardy, italské prázdniny se špionážními foty. Hergot, nechcete toho nechat? Lidi doma pálí úplně jiné věci. Dlouhodobě sleduji různé diskuze, mluvím se spoustou lidí. Třeba problém kriminality. Krádež je krádež bez ohledu na cenu ukradené věci. Co tedy zrušit tu pitomost, že krádež pod 5000 je pouhý přestupek. Zavést pokutu v desetinásobné výši napáchané škody. Rodiče mají zodpovědnost za děti tedy i za kriminalitu. Uzákonit progresi závislou na počtu předcházejících trestných činů. Nic není tak účinné, jako facka. Vězni budou tvrdě pracovat. Co s problémem rodění dětí jako výdělečná činnost? Zrušit porodné a nahradit ho daňovou úlevou. Přídavky na děti podmínit je docházkou do školy u školou povinných dětí. Nad určitý počet dětí nabízet bezplatnou sterilizaci. A co s parazitováním na sociálním systému? Přehodnotit množství a výši sociálních dávek. Z vyplacených dávek přednostně uhradit nájem, voda, elektřina, plyn. Provést revizi invalidních důchodců. Odhalené simulanty potrestat. Je to science -fiction. Ale tyhle náměty jsem vážně slyšel. Vox populi, vox dei.>>>

Když soudci nedůvěřují soudcům

Zdeněk Jemelík, člen spolku Šalamoun

Částečným vyhověním ústavní stížnosti Ivy Brožové, předsedkyně Nejvyššího soudu ČR, proti rozhodnutí jí podřízených soudců o předání kárného řízení proti jejímu zástupci Pavlovi Kučerovi k Vrchnímu soudu v Praze Ústavní soud ČR zpestřil dosti chudé prázdninové menu vzrušujících zpráv. Na rozdíl od uměle vyvolaných afér s fotografiemi prominentů tato nemá spojitost s předvolebními masážemi vědomí voličů a má skutečně zajímavý věcný obsah. Na okraj podotýkám, že prvotní mediální ohlas události mimoděk odhalil hloubku bulvarizace zpravodajství. Jak polední zpravodajství ČT, tak tisková zpráva ČTK oznámily nejen vyhovění stížnosti Ivy Brožové Ústavním soudem ČT, ale přinesly také zkratové tvrzení o pravděpodobnosti, že kárné řízení proti místopředsedovi Nejvyššího soudu ČR Pavlovi Kučerovi proběhne u Vrchního soudu v Olomouci. Zrušení usnesení kárného senátu Nejvyššího soudu ČR o delegaci případu z Olomouce do Prahy ale takovou možnost pouze hypoteticky otvírá, samo o sobě ji nečiní pravděpodobnější než ponechání v Praze.>>>

Rozhodnutí ministra Peciny znamenají porušování zákonů

Ivan Langer, místopředseda ODS

Minulý týden jsem se veřejně vyjádřil k nekompetentním a zjevně politicky motivovaným rozhodnutím ministra vnitra Martina Peciny (nominovaného předsedou ČSSD Jiřím Paroubkem) a jeho prvního náměstka plk. Jiřího Komorouse (nominovaného sponzorem ČSSD Jaromírem Soukupem). Tato rozhodnutí znamenají porušování zákonů a překračování mandátu úřednické vlády. Znovu připomínám, že jmenováním plk. Komorouse do funkce 1. náměstka ministra je porušením lustračního zákona. Připomínám také politický nátlak na odstranění náměstka policejního prezidenta pro trestní řízení a jeho odstavení z funkce v rozporu se služebním zákonem. Tato vláda získala důvěru jako vláda úřednická, vláda s omezeným mandátem. Jejím úkolem bylo a je zodpovědně spravovat základní agendu státu do předčasných voleb a do sestavení vlády s mandátem od voličů. Ministr Pecina zcela nekompetentně zasáhl do klíčových reformních projektů, do rozpočtu i do struktury resortu, a to jak personálně, tak organizačně. (snímek nezachycuje autora při rozhovoru s panem Pecinou, ale na tenisu)

O milosti bez milosti

Zdeněk Jemelík, člen spolku Šalamoun

Bohumilu Doležalovi pohnulo žlučí rozhodnutí pana prezidenta prominout Zdeňkovi Novosadovi zbytek neodpykaného zbytku trestu za pomoc při podvodu. Vylil si ji v článku „Jeho milost“. Zjevně ho pobuřuje, že pan prezident svůj „přehmat“ obšírně nevysvětlil. Naznačuje, že by k němu asi nedošlo, kdyby se hlava státu poradila s ministryní spravedlnosti, jak by to zcela jistě udělal Václav Havel. Do protikladu k zjevně nevhodné velkorysosti klade prezidentovu „tvrdost“ vůči bývalé prokurátorce Ludmile Brožové-Polednové, kterou neomilostnil. Na závěr vyvodil, že „omilostněný podvodník je vlastně dítě štěstěny. Je hluboko pod prahem citu našeho prezidenta pro spravedlnost, protože se na rozdíl od Brožové-Polednové bezděčně nepřipletl do cesty jeho politickým ambicím“. Závěrečnou hlubokomyslnost jsem nepochopil, protože žádné rozhodnutí pana prezidenta v této celkem bezvýznamné věci nemůže jeho politické ambice ovlivnit. V pojetí Václava Klause není milost prezidenta republiky aktem spravedlnosti, ale projevem slitování. Prezident ze zásady odmítá napravovat justiční přehmaty, protože nechce vstupovat do vyhrazeného prostoru nezávislé justice. Účelné a právnicky čisté by bylo kromě toho vybavit prezidenta pravomocí nařídit revizi „podezřelého“ procesu jiným než původním soudem. Doležalova starost, zda omilostněný „zločinec“ aspoň o milost požádal, je přímo trapná. Přestavuje si snad, že prezident republiky zaměstnává ve své kanceláři zvědy, kteří vyhledávají po vlastech českých darebáky, jež by mohl omilostnit, aby pohoršil veřejnost? Bohumil Doležal by měl ostatně vysvětlit, proč by se měl pan prezident slitovat nad odsouzenou, která je v nejhorším případě nucena snášet určité nepohodlí, nepřiměřené jejímu věku, která však dosud považuje výsledek procesu s Miladou Horákovou a jejími společníky za správný a když přihlížela její popravě, nelitovala ji.>>>

Dočká se Česká republika v roce 2013 elektronické Sbírky zákonů

Ivo Brokeš, spolupracovník eStat.cz

Je tomu téměř rok a půl co Ministerstvo vnitra představilo návrh koncepce elektronické Sbírky zákonů. A přesně tak dlouho to trvá, než se k této problematice dokáže postavit vláda jako celek, která právě dnes projedná výše uvedený návrh koncepce elektronické Sbírky zákonů. Na nezbytnost realizace tohoto projektu poukazuje eStat.cz již tři roky. V době, kdy v právní praxi téměř nikdo nepracuje s tištěnou Sbírkou zákonů a běžně jsou i v úřadech používány komerční právní informační systémy je institut tištěné sbírky určitým přežitkem. I přes skutečnost, že náklady na tisk a distribuci tištěné Sbírky zákonů dnes dosahují ročně cca 200 mil. Kč, podle návrhu koncepce se vláda zřejmě rozhodne jít konzervativní cestou a tištěnou Sbírku zachovat vedle Sbírky elektronické. Budou tak vedle sebe existovat dva druhy závazné publikace právních předpisů. Navíc elektronická Sbírka bude jako závazné právní předpisy obsahovat pouze přepisy nově publikované. Předpisy publikované před vznikem elektronické Sbírky svou závaznou elektronickou podobu mít nebudou, což může do budoucna způsobit řadu komplikací. Otazník visí i nad cenou celého informačního systému elektronické Sbírky, neboť částka 600 mil. Kč navrhovaná Ministerstvem vnitra několikanásobně překračuje cenu, za kterou lze takový informační systém získat od komerčních poskytovatelů. A úvahy Ministerstva o tom, že pro elektronickou Sbírku bude zřízen zcela nový „Publikační úřad“, jdou již zcela nad rámec rozumného uvažování. Zatím se však jedná jen o koncepci a tak lze doufat, že vláda se umoudří, nebude zřizovat nový úřad, ani nebude vedle drahého informačního systému ještě nákladně tisknout a distribuovat Sbírku tištěnou, ale v konečném důsledku začne vznik elektronické Sbírky zákonů rychle prosazovat. Jestliže plány na její realizaci jsou rozloženy na 3,5 roku a systém má být v ostrém provozu spuštěn k 1.1. 2013, tak již dnes je proces v téměř měsíčním zpoždění, a to dosud ani nebyly předloženy legislativní návrhy, které musí předcházet vyhlášení zadávacích řízení.

Justice-tržiště senzací

Martin Stín

Nasycení hladu čtenářů po stále čerstvém vzrušení je obtížné obecně, o prázdninách zvlášť. Proto se novinářům v těchto dnech hodí justice jako pravé tržiště fiktivních senzací, téměř vždy spojených s osobou paní ministryně. Stala se pro ně vhodným terčem svou mediální neobratností, takže je nejvíce napadaným členem vlády. Média na ni zjevně plýtvají energií: za pár měsíců v čele ministerstva nic velkého vykonat nemůže, ani v dobrém, ani ve zlém. Protože pravda nikoho nezajímá a předkládání důkazů se ve velkovýrobnách „kachen“ nepožaduje, novináři přilepili paní ministryni na čelo nálepku příslušnosti k „justiční mafii“, výplodu paranoidního myšlení exprokurátorky Marie Benešové. V závodu seriozně se tvářících titulů o co nejrychlejší a nejhlubší propadání do hnojiště bulvárnosti si v těchto dnech nejlépe vede Týden. V článku „S justičním mafiánem v zádech“ komentátor Martin Samek tvrdí, že Daniela Kovářová „čelí podezření, že vládne ve vleku justičních mafiánů“ a na přebalu ji uvádí jako „ministryni na provázku“, již „vodí“ justiční lobbista Němec, který jí prý je stále v patách. Na podporu senzačního sdělení ovšem neuvádí nic, co by obstálo jako důkaz. Horko ale asi omámilo mozek trapného tvůrce senzací a oslabilo jeho kombinační schopnost. Připravil se o možnost přijít jako první s novou paranoidní „kachnou“ o rejdech „justiční mafie“. Blábolí sice o setkání Daniely Kovářové s jejími dvěma předchůdci a označuje je za pokračování mafiánských „utajených schůzek po hotelech a restauracích“ >>>

Miroslav Grebeníček protestuje proti filmu Klíček

Ivana Haslingerová

Do kin přijde v srpnu zajímavý film Klíček z prostředí věznice v Uherském Hradišti, kde pracoval jako krutý vyšetřovatel otec Miroslava Grebeníčka. Není divu, že proti filmu již nyní někteří soudruzi protestují. je to fil který přiblíží dobu komunismu a života v něm. Film vypráví příběh chlapce Tomáše Šulaje a dívky Petry Vlčkové, kteří vniknou jedné letní noci do opuštěného komunistického vězení, kde se pomilují. Nad ránem zjistí, že v opuštěné budově nejsou sami. Dostali se zpět v čase do roku 1953. Následuje pokus o útěk, zadržení, vyšetřování a mučení s použitím elektřiny. Celovečerní debut Jana Nováka s názvem Klíček je inspirován postavou krutého vyšetřovatele státní bezpečnosti Aloise Grebeníčka. Není proto divu, že se to jeho synovi nelíbí. Je ale s podivem, že hodlá žalovat tvůrce filmu namísto, aby se za to co dělal jeho otec uvězněným omluvil veřejnosti. Vlastně rto s podivem není, komunisté se nikdy za své skutky neomluvili. Podrobně viz:

http://www.nezapomente.cz/view/klicek_film_komunismus

http://www.nezapomente.cz/view/klicek_film_komunismus_grebenicek

ÚSTR hledá pamětníky “budějovického masakru”

Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR) shromažďuje pro projekt Historie československého undergroundu co nejvíce svědectví o brutálním rozehnání účastníků koncertu skupin PPU a DG 307 v březnu 1974 v Rudolfově u Českých Budějovic. Cílem celého projektu je zdokumentovat českou undergroundovou kulturu 70. a 80. let jako kulturně-historický, sociologický, politický a případně také psychologický jev, který měl své předchůdce, příčiny, inspirační zdroje a v různých podobách existoval i v jiných zemích.

http://www.nezapomente.cz/view/USTR_hleda_pametniky_budejovickeho_masakru

 

Úřední šiml žvýká pomalu aneb ať žije Czech POINT

Petr Paulczynski

To bylo slávy, když se to spustilo. Je to převratný krok, který si sami na svých stránkách pochvalují. Otázka zní, jestli to není podle úsloví, že každá liška chválí svůj ocas. Píší: Končí doba zbytečného obcházení úřadů, hodinová čekání či zdlouhavé dojíždění. Už si nikdo nemusí brát dovolenou, aby si jel vyřídit výpis z katastru nemovitostí do vzdáleného města. Končí pocit beznaděje člověka před kolosem státní byrokracie. Přichází Czech POINT, nejpohodlnější způsob, jak z jediného místa komunikovat s úřady a institucemi. Czech POINT, neboli Český Podací Ověřovací Informační Národní Terminál, je asistovaným místem výkonu veřejné správy, kde každý člověk může získat všechny informace o údajích, které o něm vede stát v centrálních registrech a kde bude moci také učinit jakékoliv podání ke státu. Již nyní si můžete z pracovišť Czech POINT odnést ověřené výstupy z živnostenského a obchodního rejstříku, z katastru nemovitostí a z rejstříku trestů. Czech POINT vám ušetří čas, nervy i peníze. A teď Vám popíši klasický český bordel v praxi, jak mi ji popsal přítel. Dneska jsem byl na tom slavném C pointu, oni mají možnost od 1.7. ověřovat (mimochodem jsem sám zvědavý, jak dlouho jim to bude trvat, než to notáři zatrhnou, přijdou jinak o dost dobrý příjem). Měl jsem na ověření 8 listů, jeden list úřednici trval cca skoro 15 minut, vstát, jít ke skeneru, jestli je volný, vypsat vše, zaplatit a začít druhý, jinak to přes PC prý nejde, při druhém listu jsem to vzdal a šel k notáři, kde to trvalo všechno 15 minut. Tak nevím. Kecá kamarád, nebo stránky Czech Pointu? Jako perličku jen dodám, zřízení datových stránek probíhá podobně. Zájem podniků i jednotlivců o zřízení datové schránky prý překonal očekávání a systém se zhroutil. Tak řekněte, není onen pověstný úřední šiml roztomilý? Nebo spíš na zabití?

Prezident udělil milosti

Martin Erva, zástupce ředitele Tiskového odboru KPR

PrezidentrepublikyVáclav Klaus se ve středu dne 8. července 2009 rozhodl vyhovět dalším žadatelům o milost. Ve většině případů ho k tomu vedly důvody humanitární. 1. Soně Budkové prezident republiky prominul nevykonaných 59 dnů, které zbyly po podmíněném propuštění a zahladil odsouzení. Prezident vzal v úvahu, že jmenovaná většinu trestu vykonala, v minulosti nebyla trestána a nyní žije řádným životem. 2. Márii Čonkové, občance Slovenské republiky, prezident republiky prominul trest vyhoštění uložený za to, že v opilosti odcizila hodinky. Prezident vzal v úvahu, že ke skutku došlo před 13 lety, že jmenovaná trest již vykonala a že své jediné příbuzné má v České republice. 3. Kristině Dzurkové prezident republiky prominul 2 tresty odnětí svobody v trvání 7 měsíců a 25 dnů uložené za drobné krádeže v obchodech. Prezident vzal v úvahu, že jmenovaná řádně pečuje o své dvě nezletilé děti a v srpnu t.r. čeká narození dalšího dítěte. Žádost o milost podpořil i vedoucí domova pro ženy a matky s dětmi v místě bydliště.>>>

Mimosoudní řešení sporů se stalo standardem

Jana Francová

Mimosoudní řešení spotřebitelských sporů, které může zúčastněným stranám ve srovnání se soudní cestou ušetřit čas i peníze, se za čtrnáct měsíců svého fungování v České republice stalo vyhledávaným standardem. Kontaktní místa po celé České republice evidovala v období mezi 1. dubnem 2008 a 10. červnem 2009 celkem 1948 případů žádostí či snah o vyřešení spotřebitelských sporů mimosoudní cestou. Nejčastějším předmětem sporů jsou neuznané reklamace a neakceptování práva na odstoupení od smlouvy. „Celých 70 procent všech případů je dnes řešeno prostřednictvím našich kontaktních míst v rámci celé České republiky,“ uvedl Petr Kužel, prezident Hospodářské komory České republiky. „Těší nás velký zájem ze strany spotřebitelů, ale i vstřícnost podnikatelů k dobrovolnému řešení vzniklých sporů mimosoudní cestou,“ říká Petr Kužel. Z 1948 zaevidovaných případů bylo 1432 již uzavřeno, přičemž plná jedna třetina z nich (483) byla vyřešena kvalifikovanou radou, tj. vysvětlením věci po kontaktování protistrany ke spokojenosti obou stran. 6 % sporů (88) bylo vyřešeno prostřednictvím tzv. mediace, v jednom případě spor skončil u rozhodčího řízení (arbitráže). Celých 60 % případů (860) se uzavírá z důvodu nesoučinnosti protistrany po dobu více než 15 dní po kontaktování, pro přímo vyslovený nesouhlas protistrany či odstoupení od již avizované mediace. Projekt mimosoudního řešení spotřebitelských sporů připravilo Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR ve spolupráci s Hospodářskou komorou České republiky, spotřebitelskými organizacemi, Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR, Asociací mediátorů, ministerstvem financí a ministerstvem spravedlnosti. >>>

Prezident očekávaně – do zbraně Holubová!

Petr Paulczynski

Jak se dalo čekat. Prezident nepodepsal zákon, který měl zavést šrotovné, prosazované právě ČSSD. A není jisté, jestli se ve sněmovně najde dost hlasů k přehlasování veta. Klausův krok uvítalo ministerstvo financí - podle mluvčího Ondřeje Jakoba by peníze na šrotovné hledalo jen velmi obtížně. "Jedná se o zákon, který je diskriminační, nesystémový, s mnohými legislativními chybami a v konečném důsledku s velmi nejistým pozitivním účinkem" pravil prezident. První kdo pana prezidenta (který byl v této kauze předpověditelný či jak se říká konzistentní) sprdl, byl předsedissimus Jyrka. Učinil tak se svým obvyklým výrazem tváře který nazývám "kyselá pr*del". Naopak pana prezidenta pochválil Kalousek. Uvedený prezidentův tah je jako obvykle geniální. Tím, že podepsal snížení pojistného a nepodepsal šrotovné, pustil do sebe ODS a ČSSD, které se musely na tomto směnném obchodě dohodnout. Jidáš Svoboda nezapomněl zezadu předsedissimovi trošku přicmrndovat. Zelení rozpadající se trpajzlíci zatím mlčí. Asi mají co dělat sami se sebou. A tak máme na začátku prázdnin pěkný šrotomišmaš. Teď už jen čekám co udělá moje oblíbená třetiřadá hérečka a nejoblíbenější autor Viewegh (kterému v Brně na autogramiádu přišlo celých dvacet čtenářů). Protože jejich minulá show na Hradě neměla velký ohlas, doporučuji uspořádat nějaký happening u koně na Václaváku. Tam je mnohem víc lidí. Protože na toho lišáka Klause je třeba alespoň plivnout.

Udavačství má zlaté dno, platil za ně již Napoleon

 

Paul Zvěřina

Osmdesát tisíc měsíčně, exotickou dovolenou dle výběru a společnici k tomu navrch. To vše nabízeli muži, kteří se představili jako pracovníci české zpravodajské služby BIS šéfovi znojemské organizace Dělnické strany Rudolfu Pikolovi. Za maličkost. Že s nimi bude spolupracovat a podávat jim informace o Dělnické straně, ale také dalších subjektech... http://www.znoj-tyden.cz/

Když Hvížďala hvízdá…

Zdeněk Jemelík, člen spolku Šalamoun

Komentáře Karla Hvížďaly patří tradičně k tomu nejlepšímu, co se v tomto žánru dá na internetových médiích číst. Proto jsem zbystřil pozornost, když jsem objevil jeho komentář „Justiční mafii vytvořili politici: lidovci a Topolánek“, věnovaný námětu zásahu státních zástupců do trestního stíhání Jiřího Čunka, jímž se rovněž zabývám od samého začátku v červnu 2007. Článek vyšel původně na jeho blogu, pak jej převzaly různé tituly. Přivábil mě neodolatelně jako hvízdání Sirény.Zajímavá je otázka, proč se Karel Hvížďala  do námětu pustil právě teď, tedy zda to má souvislost s nedávným mediálním vystoupením Pavla Rychetského a Paroubkovou odezvou na ně. Autor to nevysvětluje, ale souvislost s probíhající předvolební kampaní se zdá být dobře viditelná ze závěru, v němž vysvětluje, že špatné právní poměry zavinili politici: „lidovci, a teprve pak Mirek Topolánek osobně, a až nakonec justice. Zanedlouho máme volby a  občané jim to mohou spočítat.“ Schází jen přímý pokyn, která je ta pravá strana, jež vyklidí Augiášovy chlévy ve státním zastupitelství a volební agitka je na světě. Nepodezírám Karla Hvížďalu ani z politického romantismu, vedoucího k podpoře pidistran, ani ze sympatií ke KSČM, takže odpověď na klasickou kriminalistickou otázku „cui bono?“ mi připadá jasná. Komentátor není investigativec, nemusí mít vlastní pramen poznatků, pracuje s těmi, jež načerpá ve veřejném prostoru. Rozumí se samo sebou, že by měl pracovat s prověřenými informacemi ze spolehlivých zdrojů, protože komentováním nesmyslů nemůže vzniknout nic jiného než další nesmysl.>>>

Konkordát vykonavatelů práva

Martin Stín

Když se bavím s policisty, státními zástupci, soudci, advokáty, politiky, novináři, o lidu obecném nemluvě, o poměrech v trestním řízení, snadno se v obecné rovině shodneme na takových zásadách, jako že znakem právního státu je rovné postavení občana v případném sporu se státem, že podmínkou výkonnosti a spravedlivosti orgánů činných v trestním řízení je vymahatelnost osobní odpovědnosti každého jednotlivého vykonavatele práva za jeho výkony, zvláště za případné zneužívání moci, že předpokladem pořádku ve státní správě je důsledné respektování vertikální dělby pravomocí. Shoda končí ve chvíli, kdy občan pocítí újmu na svých právech a začne se o ně brát. Velmi často narazí na neprostupnou zeď solidarity orgánů, přes kterou neprorazí. Proti předlistopadovým poměrům je na tom snad lépe v tom, že neriskuje seznámení s StB, začne-li si stěžovat příliš hlasitě a často. Téměř vždy vše skončí oficiálním názorem, že orgán, jímž se cítí poškozen, nechyboval, natož aby se dopustil trestného činu zneužívání moci veřejného činitele. Ryba smrdí od hlavy, v tomto případě od nechuti ministrů spravedlnosti řešit stížnosti na státní zástupce a soudce, kterou ve větší nebo menší míře trpěli všichni šéfové resortu, kteří se v úřadě vystřídali před nástupem Daniely Kovářové ( o jejích postojích v tomto směru přirozeně zatím nic nevíme). Za dvacet let tolerování zlořádů se příslušné útvary ministerstva naučily pracovat ryze formálně. Bájeslovní Pospíšilovi „experti“ sice vyjeli dvakrát do severních Čech, aby svému šéfovi přičinlivě aportovali kýžené důkazy proti Jiřímu Křivancovi, ale běžně „vyšetřují“ pouze tak, že napadený orgán požádají o vyjádření ke stížnosti. Připadá mi to stejné, jako kdyby se policisté na základě trestního oznámení šli zeptat zloděje, co je pravdy na pověsti, že krade. Výsledek lze předvést na průběhu dosud neuzavřeného řízení ke stížnosti kvůli domnělému zmanipulování jistého trestního řízení ve prospěch obžalovaného.>>>

Pouze dobré úmysly k nápravě nestačí

Jan Petrůj, poradce prezidenta republiky

Češi a Slováci si mohli v momentu odtržení Podkarpatské Rusi zachovat československé občanství, v takovém případě však byli povinni se vystěhovat a na tomto území zanechat svůj nemovitý majetek. Za ten jim bylo přislíbeno plné odškodnění, z tohoto důvodu byly provedeny podrobné soupisy majetku. Po složitém jednání mezi oběma státy nabyla v roce 1958 účinnosti dohoda mezi SSSR a Československem o konečném vypořádání těchto majetkových a finančních otázek a Sovětský svaz přislíbil zaslat Československu finanční částku určenou na odškodnění. Její konkrétní výše však nebyla dodnes přesvědčivě potvrzena. Letošní rozhodnutí českých poslanců a senátorů přiznává postiženým občanům náhradu vyplacenou státem v maximální výši dva miliony Kč. Pokud již oprávněné osoby nežijí, obdrží odškodnění jejich manželé, a nežijí-li ani oni, získají náhradu jejich děti. Ze znění zákona tedy vyplývá, že nárok na odškodnění ztrácejí mimo výše uvedené osoby všichni ostatní oprávnění dědici. Vzniká takvysoké reálné nebezpečí, že více než sto oprávněných dědiců vedoucích skoro dvacet let soudní spory o plné odškodnění, které v mnohých případech včetně úroků počítaných od r. 1958 několikanásobně přesahuje výši dvou milionů Kč, bude podle dnešních měřítek prakticky vyvlastněno. Způsob, který byl nakonec zvolen, nezmírní křivdy minulosti, aniž by zároveň nezpůsobil příkoří nová.>>>

Diskriminujme diskriminační diskriminaci

Tomáš Váňa

Svobodni.cz

Donedávna jsem diskriminaci považoval za přirozenou součást svého života. Vždy jsem si při rozhodování mohl z několika možností vybrat jedinou. A najednou to nejde. Diskriminoval bych ty ostatní. Takže při hledání nájemce budu muset spoléhat na to, že bude jenom jeden. Jinak mne ostatní zažalují, že jsem je při výběru diskriminoval. Už si nebudu moci dělat se svým soukromým majetkem co chci. Už si nebudu moci vybrat z nejlepší nabídky. Radši se budu konkurenci vyhýbat. Budu mít nižší zisk. Trhu to moc neprospěje. Ale co, je to lepší než bručet v base. Nevím jak to budu dělat, až půjdu na fotbal. Když budu fandit Spartě, budu diskriminovat Slavii. A pivo v kelímku si budu muset koupit v každém bufetu na stadionu. Jinak mne legislativa požene před spravedlnost. Hlavně nevyčnívat z davu.Rovnostářství … leze mi krkem. Co po mně ten stát vlastně chce? Máme rovná práva? Máme. Kdyby nebyla, prosím – ale takto? Tento legislativní zmetek nehledá rovná práva, nýbrž rovný výsledek.Je to ideologie, ne právo. Vždyť právě schopnost odlišovat mne činí svobodným. Ale má to i své výhody. Mohu žalovat stát. Většinový občan bude zákonitě diskriminován menšinami. Stavíce na multikulturním základu ruší presumpci neviny a svobodnou směnu.>>>

Ostré drápky Renaty Vesecké

Martin Stín

Pavel Rychetský, kdysi pedagog a advokát, polistopadový generální prokurátor, místopředseda federální vlády, senátor, později místopředseda Zemanovy vlády, ministr spravedlnosti a nyní předseda Ústavního soudu ČR, tedy vzdělaný a zkušený ústavní činitel, jehož slova nelze brát na lehkou váhu, vzkázal v úterý 23.června prostřednictvím Práva paní ministryni spravedlnosti, že by kvůli novému jmenování Jiřího Křivance šéfem severočeských žalobců měla odvolat z funkce nejvyšší státní zástupkyni Renatu Veseckou. Prohlásil, že státní zastupitelství je v alarmujícím stavu a bez výměny jeho nejvyšší představené v něm nelze zjednat nápravu. Dovolil si skutečně hodně, ale nejvyšší žalobkyně se zachovala jako osoba, která ví, že má máslo na hlavě a nechce, aby to ostatní poznali. Úder okamžitě vrátila: tasila drápky a sekla po něm s nedůtklivostí a zčásti i s argumentací, hodnou její někdejší profese vyšetřovatelky komunistické prokuratury. Použila k tomu otevřeného dopisu, uveřejněného v Lidových novinách. V podstatě Pavlu Rychetskému vzkázala, že si má hledět svého úřadu a nestrkat nos do jejích věcí. Vytkla mu vše, co považuje za jeho věcný či právní omyl. Nesprávně uvedla, že se neoprávněně vměšuje do vnitřních záležitostí státního zastupitelství, když ve skutečnosti se pouze pokusil ohrozit její existenční zájem. K tomu dodala, že by se měl zdržet takového vyjadřování též proto, že se jeho soud zabývá věcí, týkající se její osoby. Při vší úctě k Pavlu Rychetskému musím částečně souhlasit s Renatou Veseckou, že ve vyjádření pro Právo „ujel“. Kdyby mělo zůstat jen při odvolání nejvyšší žalobkyně, snad by se s ním dalo souhlasit. Ale tím by se otevřela nutnost jmenování nového nejvyššího státního zástupce, což je rozhodnutí s dlouhodobými důsledky, pro které přechodná vláda nemá mandát. Nedá se také očekávat, že by se poměry ve státním zastupitelství začaly lepšit, kdy nejvyšší státní zastupitelství dočasně řídil pověřený náměstek. Předseda Ústavního soudu si dále nevšiml, že mezi generální prokuraturou z jeho časů a dnešním nejvyšším státním zastupitelstvím je velký rozdíl v rozvolnění vnitřní struktury řízení: nejvyšší státní zástupkyně by jako přímá nadřízená mohla přikázat vrchnímu státnímu zástupci v Praze, aby obsadil uvolněné místo v Ústí n.L. do určité lhůty. Ale nemůže mu předepsat, koho smí či nesmí navrhnout paní ministryni na jmenování: to je jeho výlučná pravomoc. Pokud předseda Ústavního soudu ČR míní, že jmenování Jiřího Křivance bylo zásadně špatným krokem, pak by měl vyzvat paní ministryni k odvolání Vlastimila Rampuly, popř. vybídnout Renatu Veseckou, aby jí to navrhla.>>>

Odpovědnost za ztráty MSKL má výhradně a zcela jednoznačně Organizační výbor

 

Mirek Topolánek

Jednoznačně odmítám nesmyslné útoky na mou osobu v souvislosti s avizovanou ztrátou Mistrovství světa v klasickém lyžování v Liberci. Prvotní rozhodnutí o organizaci tohoto mistrovství udělala vláda Vladimíra Špidly v roce 2005. Rozhodovala přitom na základě dokumentace, která jen náklady na vybudování nezbytné infrastruktury ocenila ve výši 1,2 miliardy korun. Sama ale vyčlenila v rozpočtu jednotlivých ministerstev jen 569 mil. korun. Předchozí vláda se nedořešeným financováním šampionátu zabývala poprvé v roce 2007. Řešili jsme tedy základní dilema, zda bez jakéhokoli efektu promarnit vynaložené či nasmlouvané finanční prostředky v řádu stovek miliónů korun, vracet do té doby proplacených téměř 60 miliónů korun od Mezinárodní lyžařské federace (FIS), dopustit mezinárodní ostudu a poškození dobrého jména země u mezinárodní sportovní veřejnosti, nebo mistrovství umožnit za cenu dalších finančních nákladů. Jsem přesvědčen, že v dané chvíli nebylo možné rozhodnout jinak a ani jinak složená vláda by neudělala jiné rozhodnutí. Škody by byly nesrovnatelně větší. Finančními problémy samotné organizace mistrovství se vláda musela znovu zabývat na konci roku 2008, kdy organizátoři upozornili na fatální výpadek soukromých zdrojů a požádali o pomoc ze státního rozpočtu. Tehdy vláda znovu v kritické situaci rozhodovala. Žádný manévrovací prostor ani jinou alternativu řešení ale neměla. Svým usnesením uvolnila pro organizaci mistrovství částku 189 mil. Kč. Její vyplacení ale podmínila předložením podrobného finančního rozboru. Na jeho základě přispěla na mistrovství další částkou 188 mil. Kč. Celkově na pořádání světových pohárů v roce 2008 a pořádání mistrovství světa v roce 2009 plynulo ze státního rozpočtu 258 mil. Kč. Jakákoli morální či právní odpovědnost předchozí vlády za dodatečné změny v rozpočtu organizace mistrovství či za avizovanou ztrátu nepřichází v úvahu. Pokud skutečně ke ztrátě došlo, jde výhradně a zcela jednoznačně o odpovědnost Organizačního výboru Mistrovství světa v klasickém lyžování 2009, o.s.(MSKL).

PROČ NECHCI ANTIDISKRIMINAČNÍ ZÁKON

Petr Paulzynski

Protože diskriminuje. Protože převrací právo. Protože to čemu EU ptydepe říká antidiskriminace je ve skutečnosti diskriminace, byť se jí říka "pozitivní". Protože chce konstruovat jak se má žít, co je správné a co správné není. Protože jde proti principům volného trhu, proti nedotknutelnosti vlastnictví a proti lidské svobodě. Řečeno s Václavem Klausem je tato legislativa typickým projevem evropeismu a posunu k postdemokracii. Jeho důsledkem bude potlačení řady svobod. Že si pod tím neumíte nic představit? Tak třeba: Majitelka domu by se nemohla rozhodnout pronajmout byt pouze ženám-studentkám a nikoli mužům-studentům na základě přesvědčení, že děvčata jsou pořádnější než kluci. Věřící majitel domu by nesměl pronajmout byt pouze manželskému páru, a nikoli páru svobodnému nebo homosexuálnímu. Homosexuální majitel domu by již neměl právo pronajmout byt pouze homosexuálům. Soukromá škola by nemohla přijímat za žáky jen děvčata. Zájmový dětský kroužek by nemohl odmítnout za instruktora aktivního homosexuála, pedofila dokonce ani HIV pozitivního. Škola by nemohla odmítnout jako učitele islamistu který nás považuje za nevěřící psy a vyznává právo šaríja. Bude zavedena presumpce viny. Pokud vás někdo obviní, že jste ho diskriminoval, pak musíte vy dokázat, že tomu tak nebylo! Opravdu to chceme? Skutečně chceme ztratit svobodu nenásilně jednat na základě svého mravního, politického či náboženského přesvědčení na svém vlastním majetku? Chceme přijít o svobodu smlouvy a spolčování, jež, má-li být svobodou, musí zahrnovat i svobodu se s někým nespolčit a smlouvu neuzavřít? Vypadá to, že se svět zbláznil, že něco takového není možné. Je to ale tak. Tento zákon nám ukládá Evropská unie a pokud by nebyl schválen, hrozila by ze strany EU na Českou republiku žaloba a sankce. (Bohužel Poslanecká sněmovnatento skandální zákon schválila, pozn. redakce)>>>

Ministryně otloukánek

Zdeněk Jemelík

Mediální stopy krátkého působení Daniely Kovářové v úřadě ministryně spravedlnosti přechodné vlády dokazují, že pro hladké zvládnutí takové role od samého počátku nestačí vysoké IQ, vysokoškolské vzdělání v oboru a profesní praxe v poměrně poklidných povoláních. Nedostatek politické praxe a nezkušenost v jednání s novináři se jistě dají časem překonat, ale na začátku působení ve funkci mohou působit potíže. Paní ministryně nedomyslela možné důsledky předstoupení před veřejnost se srdcem na dlani, když vyštěbetala Barboře Tachecí okolnosti svého vstupu do KSČ krátce před pádem režimu. Rozhodně netleskám Daniele Kovářové za epizodu vstupu do KSČ a způsob jejího předvedení veřejnosti, nicméně Moravcův útok na ni považuji za nepřístojnost. Fischerova vláda „překabátěnců“ se vyznačuje mimořádnou koncentrací bývalých komunistů, kteří své členství omlouvají potřebami své kariéry, čili pohnutkami, obecně vnímanými jako nízké. Vrcholem ostudnosti je účast na vládě dvou absolventů sovětské diplomatické akademie, běžně považované za odnož zlopověstné KGB. To je skvrna na štítě daleko ohavnější než mladická nerozvážnost paní ministryně. Pro Václava Moravce je příznačné, že „nevypral“ stejným způsobem jako ministryni spravedlnosti také jednoho z nich, ministra zahraničí Jana Kohouta a choval se k němu velmi uctivě. Zřejmě si ho pro jeho minulost neošklivil.>>>

ČSSD pokračuje ve lživé a nenávistné kampani

Ivan Langer místopředseda ODS

Útok představitelů ČSSD ze dne 10. června je nechutný a hloupý. Nezakládá se na pravdě. Umím přesně vyčíslit úspory, kterých jsme v posledních letech dosáhli. Vyšší náklady na rekonstrukci 5. patra budovy způsobila, bohužel, rozhodnutí předchozích ministrů. Nešlo jen o jednu kancelář. Mám v ruce jasná fakta. Nejednalo se o rekonstrukci kanceláře ministra, ale šlo o rekonstrukci celého 5. patra budovy v rámci celkové rekonstrukce budovy, která probíhá. Rekonstrukce 5. patra byla vynucena rozhodnutím ministrů vnitra za ČSSD Stanislava Grosse a Františka Bublana využívat střechu budovy nad tímto patrem jako místo pro přistávání vrtulníku. V důsledku toho došlo k popraskání obvodového zdiva a správce budovy rozhodl o rekonstrukci. Celková rekonstruovaná plocha byla 1100 m2, z toho plocha využívaná ministrem vnitra činí 65 m2, tj. pouhých 5,9 % z celkově rekonstruované plochy. Celkové úspory Ministerstva vnitra dosažené v období od podzimu 2006 do jara 2009 činí 1,5 mld. Kč. Portrét Felixe Dzeržinského na mě vypadl ze skříně po mém příchodu do kanceláře ministra vnitra. Z recese jsem jej pověsil do místnosti, kterou jsem využíval jako svůj osobní sklad, aby připomínal dědictví totalitního Ministerstva vnitra - duch strachu a obav. >>>

Inspekce Policie ČR ukončila akci „JENDA“

kpt. Bc. Martina Lídlová

Pracovníci Inspekce Policie České republiky ukončili akci „JENDA“. Byl zadržen policista Policie České republiky Obvodního ředitelství police Praha IV, který je podezřelý z trestného činu nedovolená výroba a držení omamných a psychotropních látek a jedů. Policista v okrese Beroun distribuoval drogu pervitin, z prostředků získaných z prodeje si kupoval sám uvedenou drogu a tuto užíval. Dne 28.5.2009 v ranních hodinách byl policista zadržen v místě svého bydliště. Při domovní prohlídce byl nalezen materiál sloužící k distribuci a užívání drog. Zadržený policista byl předán s návrhem na zahájení trestního stíhání pro trestný čin nedovolená výroba a držení omamných a psychotropních látek Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 1. Státní zástupce návrh akceptoval a zahájil trestní stíhání podezřelého policisty. Vedení Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy bylo o zadržení policisty informováno.

Ministři vnitra a spravedlnosti zemí G8 jednali v Římě

Markéta Matlochová

Ve dnech 28. – 30. května 2009 probíhá v Římě jednání ministrů vnitra a spravedlnosti zemí G8. Českou republiku na tomto jednání zastupoval ministr vnitra Martin Pecina a ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová. Jednání ministrů vnitra a spravedlnosti zemí G8 se konají pravidelně jednou ročně od roku 1997 za účasti zástupců USA, Velké Británie, Německa, Francie, Itálie, Japonska, Kanady a Ruské federace. Přizváni bývají dále zástupci Evropské komise (na úrovni komisaře pro oblast spravedlnosti, svobody a bezpečnosti), ministři vnitra a spravedlnosti země aktuálně předsedající Radě EU a generální tajemník Interpolu. Na programu jednání byly tři tematické bloky: - Boj proti organizovanému zločinu (Nové hrozby a protiopatření, prostředky boje s mafií, boj s dětskou pornografií a počítačová kriminalita) - Migrace (Boj proti obchodu s lidmi, integrace migrantů) - Bezpečnost ve městech, boj proti terorismu (Bezpečnost ve městech, analýza hrozeb, reakce států a perspektiva mezinárodní spolupráce, strategie boje s radikalizací a rekrutací, bezpečnost, role práva a mezinárodních soudů)

Boj s dětskou pornografií a počítačová kriminalita: „Myslím si, že v souvislosti s bojem proti počítačové kriminalitě je třeba, aby nejvyspělejší státy světa přijaly svoji společenskou odpovědnost a staly se pro ostatní země příkladem, ať se již jedná např. o boj proti dětské pornografii, nebo boj proti útočníkům ohrožujícím počítačové sítě včetně internetu, které jsou důležité pro fungování jednotlivých států i jejich ekonomiky. Internet ani pachatelé těchto činů neznají hranice. Boj proti počítačové kriminalitě musí být mezinárodní, a to nejen v rámci EU, ale i v rámci celého světa, kdy nejvyspělejší země G8 mohou poskytnout např. své cenné know-how. Věřím, že k ochraně dětí před internetovými predátory přispěje i tzv. Pražská deklarace přijatá zástupci EU, Norska a Švýcarska na ministerské konferenci „Bezpečnější internet pro děti“, která se v rámci českého předsednictví uskutečnila 20. dubna v Praze,“ uvedl ministr vnitra Martin Pecina. >>>

Prezident nepodepsal zákon o jednacím řádu PSP ČR

Radim Ochvat, ředitel Tiskového odboru KPR

Prezident republiky se rozhodl, že nebude blokovat shodu, která vznikla v parlamentu nad zákonem o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. Svůj podpis však pod zákon připojit nemůže, protože by tím vyvolal klamné zdání, že s praxí, kterou tento zákon představuje, vyjadřuje svůj souhlas. Zákon je vnitrostátním prováděcím předpisem k Lisabonské smlouvě a jeho přijetím Ústavní soud podmínil její soulad s českou Ústavou. Podřizuje alespoň ty nejzávažnější postupy zástupců české vlády v Evropské radě a v Radě EU předchozímu souhlasu parlamentu a tím na vnitrostátní úrovni mírně eliminuje unijní demokratický deficit. Něco takového zde mělo a mohlo být již dávno, bez ohledu na Lisabonskou smlouvu. Zákon reaguje na Lisabonskou smlouvu a tzv. vázaným mandátem podmiňuje pouze použití pasarel, i když vůbec nic nebránilo tomu, aby jím byla podmíněna celá řada dalších jednání zástupců České republiky v Evropské radě a v Radě EU. Teď však nejde o věcnou argumentaci. 29. května 2009