Červencové novinky Bontonfilmu na DVD a Blu-ray.

Petr Slavík

Z vycházejících titulů určitě stojí za zmínku novinky na DVD, jako jsou: 3 DVD Růžový panter: Peter Sellers jako komisař Clouseau ve třech filmech na třech DVD aneb Růžový panter, Růžový panter znovu zasahuje a Pomsta Růžového pantera; Kniha přežití: postapokaliptické drama, hrají: Denzel Washington, Gary Oldman, Mila Kunis; Love and Danc: romantický film o lásce a tanci, režie: Bruce Parramore, hrají: Mateusz Damiecki, Izabella Miko; Těžká rozhodnutí: drama podle skutečného příběhu, hrají: Harrison Ford, Brendan Fraser.           

Na Blu-ray discích v červenci vyjdou filmy: Víla Zuběnka: rodinná komedie s Dwayne Johnsonem v hlavní roli hokejisty a zároveň i víly Zuběnky; Vlkodlak: horor na motivy klasického filmu studia Universal, hrají: Benicio Del Toro, Anthony Hopkins, Emily Blunt, Blu-ray obsahuje dvě verze filmu: původní uvedenou v kinech a prodlouženou režisérskou verzi obsahující 16 minut neuvedených záběrů; Legie: archanděl Michael se snaží zabránit hrozící apokalypse a čelí armádám zla, hrají: Paul Bettany, Dennis Quaid, Kate Walsh; Percy Jackson: Zloděj blesku: fantasy dobrodružství podle prvního stejnojmenného dílu knižní série Ricka Riordana, režie Chris Columbus, hrají Logan Lerman, Uma Thurman, Pierce Brosnan, Rosario Dawson.


Vážení přátelé, rádi bychom Vás pozvali na prezentaci knihy Cesta bez návratu Ireny Veverkové, která si předsevzala symbolicky, na osudech několika jednotlivců, přiblížit všední život židovské menšiny v Kladně. V jednotlivých kapitolách tak najdeme informace nejen o kladenských rabínech a synagoze, ale také o životě jednotlivců, židovských obchodníků, studentů, lékařů či advokátů. Dozvíme se o jejich zájmech a zálibách. Součástí knihy jsou dvojjazyčné přílohy rodokmenů, portréty vybraných osob a fotografie židovských domů. Knihu bude možné zakoupit. Prezentace se koná v úterý 8. června 2010 ve Vzdělávacím a kulturním centru Židovského muzea v Praze, Maiselova 15, od 18 hodin. Vzdělávací a kulturní centrum Židovského muzea v Praze srdečně zve Miroslava Ludvíková

Žádáme o pomoc karlovarskou veřejnost !!!

Prohlášení Unie orchestrálních hráčů KSO

V návaznosti na prohlášení Unie orchestrálních hráčů ze dne 8.května 2010, ve kterém upozornili na krizovou situaci v KSO, dále na vyhlášení stávkové pohotovosti, také v návaznosti na přihlášení občanské iniciativy na podporu symfoniků na TK MM dne 11.května 2010 a na následující marné snahy o dohodu s vedením KSO, náměstkyní pro kulturu města a s koaličním vedením magistrátu, předstupují dnes společně symfonici a zástupce občanských iniciativ s potvrzením původních požadavků: Současná situace v KSO je pouze vyvrcholením řadu let trvající nestability v KSO, zaviněnou politickými personálními výměnami na pozici jeho ředitelů. Poddimenzované financování KSO má zásadní dopady do kvality souboru a jeho hry.  Požadujeme zrušit politicky zmanipulované výběrové řízení pro ustavení pana Zdeňka Vikora do funkce ředitele KSO a dokončení původního výběrového řízení, nebo vyhlášení nového. Paní náměstkyně Dagmar Laubová spolu s ředitelem Zdeňkem Vikorem, aktuálně dovedli svojí emotivností, nekorektností a odbornou nezpůsobilostí svým řízením KSO do hluboké krize manažerské i personální a jejich setrvávání ve funkcích tuto krizi pouze dále prohlubuje.  Násilná transformace příspěvkové organizace na o.p.s. není koncepčním řešením, ale destrukčním opatřením vedoucí k rozkladu KSO. Proto se hráči symfonického orchestru obrací na karlovarskou veřejnost s prosbou o pomoc a veřejně ohlašují DEMONSTRACI NA PODPORU A ZÁCHRANU KARLOVARSKÉHO SYMFONICKÉHO ORCHESTRU. Veřejné shromáždění se uskuteční  v pondělí dne 14.6.2010 od 17 hod. na Třídě T.G.Masaryka nad Hlavní poštou.

PŘIJĎTE NÁS PODPOŘIT A NENECHTE ZANIKNOUT KSO pro majetkové intriky koaličního vedení města!

Petr Nečas naděje pro odpovědnou politiku

Martin Kupka

„Ať nebe nad Nečasovou knihou je vždy modré a slunce nikdy nezrudne!“ Martin Štěpánek

Volební lídr ODS Petr Nečas na pražském náměstí Míru pokřtil svou novou knihu s názvem Naděje pro odpovědnou politiku. Kmotrem knihy byl herec a novinář Martin Štěpánek, který v knize volebnímu lídrovi ODS pokládal jako jedna z řady osobností otázky na tělo. Kmotrem knihy byl Martin Štěpánek. Jen velmi málo českých politiků působí při rozhovoru tak klidně a vyrovnaně jako Petr Nečas. Zbytečně negestikuluje, nesnaží se vás za každou cenu přesvědčit a už vůbec nezvyšuje hlas. Přesto dokáže klást důraz na to, co považuje za podstatné. Na otázky odpovídá věcně a zároveň střídmě, používá příměry, které o to více „sedí“. „S politickými lídry nesmějí být spojovány věci, které jsou doménou jiných mediálních celebrit. Političtí lídři musí být vnímáni jako nositelé konkrétních hodnot, konkrétních návrhů. Všechny středopravicové strany stále nezakládají svoji politiku na tom, že se vymezují vůči levici, ale vůči ODS. Z tohoto pohledu byl Václav Klaus formující osobností české pravice včetně té části pravice, která nebyla spojena s ODS,“ připomíná Nečas.>>>

Kultura na Vysočině potřebuje schopné manažery

Pavla Janoušková

Kultura v kraji Vysočina potřebuje pevnou ruku a řízení jako každý jiný podnikatelský subjekt. Právě v těchto dnech začíná hlavní turistická sezóna na hradech, zámcích a v dalších kulturních zařízeních a letos se více než kdy jindy ukáže, jak dokážou památky nemovité i movité nalákat nejen turisty, ale i případné investory. Ze státní kasy šlo totiž v tomto roce na podporu regionální kultury historické minimum, které zdaleka nedosahuje evropských standardů. „Řízení kultury potřebuje stejně jako jiné odvětví ekonomiky zkušeného manažera, který umí sehnat peníze na uskutečnění plánů a vytvoří kolem sebe tým schopných lidí,“ vysvětluje Horymír Kubíček, který v minulosti vedl odbor kultury a památkové péče na Vysočině a v současné době šéfuje Národnímu technickému muzeu v Praze. „To se v poslední době na Vysočině podařilo v souvislosti s realizací přeshraničního projektu Dolnorakouské zemské výstavy a za programy na zámcích v Náměšti nad Oslavou, Jaroměřicích nad Rokytnou nebo Oblastní galerie Vysočiny stojí schopní manažeři,“ dodává Kubíček, kterého na podzim čeká v jeho funkci po několikaleté rekonstrukci otevření nových expozic v Národním technickém muzeu. A druhým náročným projektem jsou opravy budov v centru Prahy pro vznik nejmodernějšího železničního muzea v Evropě.>>> 

Jak viděli a vidí svět

Miroslava Ludvíková, Vzdělávací a kulturní centrum Židovského muzea v Praze

Výstava "Jak viděli a vidí svět" představuje nejzajímavější práce XII. ročníku výtvarné soutěže, jíž se pravidelně zúčastňují žáci základních a studenti středních škol, vyhlašované pravidelně vzdělávacím oddělením Památníku Terezín rok co rok. V roce 2008 organizátoři a porotci posoudili celkem 435 (34 v I. kategorii pro žáky 1. stupně ZŠ, 247 v II. kategorii pro žáky 2. stupně ZŠ a odpovídajících ročníků víceletých gymnázií a 154  ve II: kategorii pro studenty 3. středních škol) prací. Sponzorskou věcných a finančních cen byla paní Hana Greenfieldová, bývalá nucená obyvatelka města Terezín, dnes žijící v Izraeli. Zvláštní Ceny Erika Poláka, historika holocaustu a 2. světové války, který pro svůj původ byl nucen strávit léta dětství a dospívání taktéž v Terezíně, dotovala Terezínská iniciativa, sdružující přeživší z  nacisty vytvořeného ghetta.

Václav Klaus: "Arcibiskup Otčenášek je morální a duchovní autoritou naší země"

Ivana Haslingerová

Prezident republiky Václav Klaus se v sobotu dne 1. května 2010 ve 12.00 hodin v katedrále Sv. Ducha v Hradci Králové zúčastnil slavnostní bohoslužby Díkůvzdání církve a vlasti s arcibiskupem Mons. Karlem Otčenáškem, který v těchto dnech oslaví významné životní jubileum. Na následném slavnostním setkání Mons. Otčenáška s dieceziány a s občany na královéhradeckém Velkém náměstí prezident přednel svůj pozdrav k 90. narozeninám pana arcibiskupa Otčenáška. Tento krok prezidenta republiky je velmi významný pro kultivaci duchovní a morální scény naší země, která žila půl století v komunistickém marazmu, který osobnosti jako je pan arcibiskup pronásledoval a mučil ve vězeních. Jako věřící člověk mu za něj velice děkuji a věřím, že se díky jeho postoji vůči církvi postupně změní i její postavení v kulturním životě naší komunistickým atheismem tolik zdevastované země.

" Nejen pro církevní svět, pro kněze a řeholníky, ale i pro širokou veřejnost našeho státu představuje nezlomná věrnost svým zásadám osoba pana arcibiskupa mimořádný, následováníhodný příklad."

Projev pana prezidenta nebyl jen běžným blahopřáním, ale vyjádřil v něm i svůj postoj k této závažné problematice, proto ho přinášíme v plném znění:  >>>

 

 

Ve sklepních prostorách NP vystavuje od 3. do 21. 5.  Střední uměleckoprůmyslová škola svaté Anežky České v Českém Krumlově tvorbu studentů ateliérů fotografie a média, výtvarné zpracování keramiky, scénická a výstavní tvorba, grafický design, užitá malba a kamenosochařství. Srdečně zveme všechny přátele umění…

 

Židovka aneb Žonglování se životem

Miroslava Ludvíková

Židovka - sedmnáctiletá dívka Eva Kohnová - je v únoru 1942 deportována do Terezína, později do Auschwitz II - Birkenau (Osvětimi II - Březinky). Ze zcela nové, nepříjemné situace uniká do hravého světa představ se svou panenkou z dětství a skrze asociace se ocitá v příbězích minulých i budoucích, kde se jako symbol volnosti a svobody objevuje prvek žonglování. Atmosféra představení se nese na poetické lince Evina nadhledu a optimismu. Toto vše se bude odehrávat v predstaveni Divadala Kufú v pondělí 24. května 2010 v prostorách Židovské radnice Maiselova 18, Praha 1, od 18 hodin.

Přemysl Sobotka zahájil projekt „Ethnica Poetica 2010“

Petr Kostka, tiskový tajemník Senátu

Předseda Senátu Parlamentu ČR Přemysl Sobotka zahájil v sobotu 1. května ve Valdštejnské zahradě multietnický projekt Obce spisovatelů „ETHNICA POETICA 2010“. Jedná se o první ročník projektu na podporu integrace cizinců žijících v České republice a koná se u příležitosti dvousetletého výročí narození K.H. Máchy.

 

„Karel Hynek Mácha je českým literárním velikánem a já jsem rád, že jeho jméno je spojeno s literárními ambicemi mladých lidí, a že se propojují takto v jeho odkazu různé kultury a etnické odlišnosti,“ uvedl Přemysl Sobotka.

 

 

 

Jsem bílá, a hetero. Kam mohu, prosím, emigrovat?

Dušica Zimová

            Po poslední deregulaci nájemného  - protože jsem holt svůj byt nemohla odkoupit za hubičku od obce, anžto byl restituován -  jsem dobrovolně a bez jakéhokoli finančního vyrovnání svůj stávající, dekretovaný byt opustila a nastěhovala se do běžného pronájmu. Našla jsem si byt cenově výhodný, s garancí nezvyšování nájmu. Cenově výhodný byl z těch důvodů, že byl v hrozném stavu. Vypůjčila jsem si peníze a byt dala do pořádku tak, aby  se v něm dalo důstojně bydlet. Půlku rekonstrukce koupelny hradil majitel. S výhledem do budoucna se mi momnentální investice vyplatí, byť jsem se zadlužila. Kdybych byla svůj romský spoluobčan, nemusela bych se z bytu, který už jsem nemohla platit, stěhovat. Neplatila bych. Až by to přesáhlo únosnou míru, dostala bych třeba finský domek. Kdybych ale  měla státní byt, tak bych jej prodala, odjela bych na nějaký čas na rekreaci třeba do Anglie nebo za Velkou louži, odlehčila  bych jim tam sociální rozpočet, pak bych se vrátila a dostala bych nový státní byt. Také bych vymáhala sociální dávky, které mi tady "utekly".>>>

Večer židovských autorů s violoncellem, klavírem a zpěvem

Miroslava Ludvíková

Vzdělávacím a kulturním centru Židovského muzea v Praze pořádá koncert židovské hudby, kde zazní díla současných významných izraelských skladatelů Josefa Bardanashviliho, Tzvi Avniho a Joachim-Yehoyahin Stutschewského, skladby pro violoncello a klavír, sólový klavír a písňové cykly pro soprán s klavírem na texty básnířky Ley Goldberg a na texty biblické Písně písní. Zazní rovněž skladby Gideona Kleina, který byl internován v ghettu Terezín, kde se za neuvěřitelně těžkých podmínek věnoval kompozici a organizaci kulturního života. Uslyšíte i známou židovskou modlitbu Kol Nidrei, kterou zhudebnil německý skladatel Max Bruch. Účinkují: klavír Aneta Majerová, zpěv Bronislava Tomanová a violoncello Petr Nouzovský. Koncert se koná v pondělí 3. května 2010 ve , Maiselova 15, od 19 hodin.

Milé děti, ti lidé byli cikáni!

Petr Paulczynski

Dozvěděli jsme se, že kvůli rasistickým průpovídkám v knize o Kocouru Mikešovi hrozí emigrace Rómů do Vatikánu. To je jistě urgentní stav. Představme si, co by se stalo, kdyby Rómové ze dne na den odešli z naší země do Vatikánu. Karlova univerzita by přišla o většinu přednášejících i posluchačů. Gádžové by si na své sociální dávky museli vydělávat sami a učit se čórovat, protože by to neměl kdo dělat. Oproti tomu Vatikán by nestoudně profitoval z přílivu vzdělaných, skromných, pracovitých a inteligentních občanů. V roce 2013 by Vatikán uvedl do provozu vlastní reaktor na termojadernou fúzi, v roce 2015 by přistála dvojice vatikánských kosmonautů (Laco Deméter a Koloman Boďo) na Venuši a v roce 2018 by byl uveden na trh dveřní zámek, který nelze během deseti minut prolomit.  Problém s Mikešem je proto třeba urychleně vyřešit.>>>

 Vážně mám  ráda děti i psy,  pane doktore!

Dušica Zimová

Nemám malé dítě. Mám dospělého syna.  I on byl malým dítětem, což jistě nepopře ani ten, kdo mého syna nezná. Už za jeho dětství se objevovala v televizi dílka, kdy dospívající dorostenci poštěkávali na rodiče, uráželi je a rodičové, hlavu v dlaních a ničící si manželství, místo toho, aby jim dali pár facek, řešili a rešili. Nastal kult dítěte. Děti jsou úžasné bytosti a nikdy, nikdy to u nich nemůžeme přehnat s láskou.  Láskou se nic nezkazí. Naopak. Tak jako jídlo potřebuje sůl, děti potřebují lásku. Pokud není opičí. Ale i tak je věcí pouze a jen  každého rodiče, jak své dítě vychovává. O tom žádná. Ani stát, ani sousedé do toho nemají co mluvit, pokud se rodiče o dítě starají, pokud dítě chodí do školy nebo se vzdělává doma a  nevytřískává vám okna. To, že si myslím, že onen kult dítěte, které si může dělat co chce, ve škole po sobě neuklízet, být drzé na rodiče, skákat neomaleně do řeči, otravovat hosty v restauraci a kopat do lidí v tramvaji není to pravé ořechové, je jen můj problém. Budiž kult dítěte. Pokud v té  v tramvaji nekope do mne. Poslední dobou lze ale registrovat nový kult. Kult Velké Matky. Velkou Matku není radno upozornit na to, že do vás její dítě kope zablácenými botkami. V restauraci, výhradně v těch lepších, vytáhne Velká Matka prs a začne kojit. Zkuste jen naznačit, že snad by mohla uzpůsobit čas návštěvy restaurace režimu dítěte. Vlastně ne! Nezkoušejte to. Vždyť kojení je tááák přirozenééé.>>>

Ladislav Jakl: "Modrá vopice, dobrá vopice!"

Rocková kapela Ladislava Jakla Folimanka Blues (Podrobnosti: www.folimankablues.cz, www.ladislavjakl.cz) už zase bude dělat nějaký ten kravál v Praze. Zahraje v sobotu 17. dubna v moc pěkném klubu Modrá Vopice (www.modravopice.eu) ve Vysočanech, na rohu ulic Spojovací a K Žižkovu. Společnost jí budou dělat kapely Rock Automat, Alice in Madness a Ikaros. Večírek začíná ve 20 hodin a všichni jsou srdečně zváni. Po nějakém čase bude mít Folimanka na repertoáru i nějaké ty novinky! Jo, a její pianista Robby tam bude slavit svátek, tak mu přineste něco vkusného, třeba řízek.  Váš Milan Kabrna, kabris@kabris.net

 

 

 

Eva Pilarová 50 let na scéně

Dr. Josef Louda fotograf, publicista

Eva Pilarová zakončila v Hudebním divadle v Karlíně svoje velkolepé jubilejní turné po městech českých - 50 let na scéně. V Hudebním divadle v Karlíně uslyšeli Ti, kteří ji vždycky milovali, v jejím podání i v podání dalších pozvaných hostů písničky z let 1960-2010. V představení celé koncertní „šňůry“ vystoupili mj. Petr Vondráček, Aleš Brichta, Vojtěch Dyk, Patra Janů, Petr Muk, Matěj Ruppert, Daniel Nekonečný, Pavel Vítek, Pavel Sedláček, Jiří Suchý, harfenistka Zbyňka Šolcová a houslový virtuóz Petr Šporcl. Moderovali Michal Jagelka a Aleš Cibulka. Náš snímek je z děkovačky. (Foto Josef Louda-Fotomotiv)

Židovské muzeum v Praze v měsíci dubnu

Noemi Holeková

P ŘE DMĚ T MĚ S Í CE: Pesachová Hagada s ilustracemi Otto Geismara
Jedny z nejoriginálnějších ilustrací k pesachové hagadě vytvořil Otto (Natan) Geismar (30. 10. 1873 Breisach – 30. 3. 1957 Londýn), který působil jako učitel kreslení na chlapecké, později střední škole židovské obce v Berlíně v letech 1904–1936. V roce 1930 obdržel od židovské obce stipendium, které mu umožnilo realizovat několikaměsíční studijní pobyt v Palestině. V roce 1939 se mu s manželkou podařilo emigrovat do Brazílie, po válce se oba přestěhovali blíže k dceři, do Anglie. S učitelskou praxí Otto Geismara souvisí jeho první vydanápráce, příručka pro výuku kreslení Tier-Schnell-Zeichnen (Berlin 1926). Rok po pesachové hagadě (1928) vydal Geismarovy biblické ilustrace pro děti pod názvem Bilder Bibel Rubin Mass v Berlíně (a znovu v Jeruzalémě roku 1940; později byly v Izraeli využity k ilustrování textů L. Avišaje a L. Kipnise). Ve 30. letech Geismar ilustroval a graficky upravil vydání biblické knihy Ester ve formě svitku (určené ke čtení o svátku Purim), které vydal dr. Herbert Löwenstein v Berlíně a Tel-Avivu v roce 1936, a další knihy.>>>

FOLIMANKA BLUES vzpomínala na Zdeňka Cimmermana

Milan Kabrna

 

Kapelu FOLIMANKA BLUES dal dohromady v květnu roku 1993 Ladislav Jakl, který je také známý ze svého veřejného působení jako osobní tajemník prezidenta republiky a vedoucí jeho sekretariátu.

„Je to už pět let, co nás opustil náš skvělý bubeník a kamarád Zdeněk Cimmerman. I letos jsme se jako každý rok sešli ve stejný den - 28 . února (od 19.30 hodin), na stejném místě - v klubu Vagon na Národní třídě v Praze, abychom nejen zavzpomínali, ale taky si trochu zablbli, jak on to měl rád. Spolu s Folimankou Blues i tentokrát vystoupily kapely, které se Zdeňkem měly něco společného, letos to budou Mick Wathling Experience a Potěmkinova vesnice. Chodíme tam rádi, protože lepší šance se pěkně pohromadě potkat během roku už není. Ti kdo nemohli přijít osobně mohli akci sledovat živě na www.vagon.cz," sděli o koncertu frontman kapely Ladislav Jakl

Současný název nese Folimanka Blues od prosince 1993, nyní hraje v sestavě zkušených a osobitých muzikantů. Robby Černý *1951 - piano, Pavel Pečenka *1980 - drums, Jan Chalupský *1951 - guitar, Hadži Hrkal *1957 - bass guitar, Ladislav Jakl *1959 - vocal, accoustic guitar. Více informací o Folimance Blues pochytíte rovněž z těchto zdrojů: www.folimankablues.cz; www.ladislavjakl.cz, případně na www.facebook.com skupina: folimankablues.

Jaroslav Kolát v galerii PRE

Josef Louda

Galerie PRE byla svědkem vernisáže obrazů expresionistického malíře Jaroslava Kláta, o němž se říká, že malířství je pro něho především uměním barev a barva je jedním z hlavních znaků přírody, kteránás obklopuje. A takový vjem máte od prvního vstupu do krásných výstavních prostor Pražské energetiky. Na stěnách je obdivu hodných hned několik desítek velkých pláten. V Paříži „vyučený“ věhlasný malíř svoji výstavu nazval Menší retrospektiva.>>>

 

 

 

Vojáci republiky v poli

Předseda vlády ČR Jan Fischer se spolu s dalšími hosty ve středu 3. února od 17 hodin zúčastní slavnostní vernisáže výstavy dokumentující vojenské zahraniční aktivity československé a české armády od první světové války po současnost „Vojáci republiky v poli 1914 – 2010“. Expozice vznikla ve spolupráci Úřadu vlády ČR a Ministerstva obrany ČR. Jde o první letošní připomínku 65. výročí konce druhé světové války. Záštitu nad jejím konáním převzal předseda vlády ČR Jan Fischer a místopředseda vlády a ministr obrany Martin Barták. Více informací k výstavě naleznete na webových stránkách http://icv.vlada.cz/ 17.00 hod. – zahájení vernisáže

Zatemněná demokracie

Jana Malíková A vĚRA dVOŘÁKOVÁ

Dne 26. ledna 2010 v předvečer 65. výročí osvobození koncentračního tábora Auschwitz-Birkenau (Osvětim-Březinka), který byl nejkrutějším místem holocaustu, proběhla v pražském kině Světozor premiéra dokumentárního filmu Zatemněná demokracie. Film, který uvedla Organizace osvobozených politických vězňů a pozůstalých, Židovská liberální unie v ČR a Global Entertainment & Media, vznikl ve spolupráci autora námětu Oldřicha Stránského, přeživšího holocaust, a Olivera Maliny Morgensterna, režiséra filmu, jako reakce na vzmáhající se extremismus a rasismus v české společnosti. Záštitu nad celým projektem převzal premiér České republiky Jan Fischer, který se večera osobně zúčastnil. Pozvání dále přijali ministr vnitra Martin Pecina, 1. náměstek ministra vnitra Jiří Komorous, spisovatel Arnošt Lustig, Tatiana Kernová, dcera A. Wetzlera, který společně s R. Vrbou uprchl z Osvětimi, Karel Holomek ze Společnosti Romů na Moravě, Oldřich Stránský, autor námětu, který přežil holocaust, a Oliver Malina Morgenstern, režisér filmu. Premiér Jan Fischer po skončení filmu poděkoval tvůrcům a zároveň varoval před vzrůstající tolerancí k projevům antisemitismu a extremismu ve společnosti: „Je dobré ukazovat tyto věci v jejich nahotě a hrůznosti. Přesto bych si přál, aby tento film nemohl být natočen, aby neexistoval jeho předmět.“ V úvodu následující debaty projevil ministr vnitra Martin Pecina hlubokou úctu všem přítomným, kteří přežili holocaust, a vyjádřil přesvědčení, že se i nadále bude dařit účinně bojovat proti neonacismu. „Snažíme se bojovat proti živlům, které představují velké nebezpečí pro společnost. Nerad bych, aby se mě jednou vnuci a vnučky zeptali, co jsem dělal, když jsem mohl.

Tak kdo a kdy to konečně bude?

Stanislav Přibyl

Pan kardinál vypustil bublinu o tom, že snad má být jméno nového pražského arcibiskupa vyhlášeno na Tři krále, že prý to tak ve Vatikánu obvykle bývá. Ve skutečnosti je tomu ale tak, že až po této slavnosti se římská kurie dává do svého pracovního pohybu, jehož rychlost odpovídá úsloví, že Řím je „věčné město“. Tomuto období se ve vatikánském žargonu říká post reges, tedy „po králích“. Po půlce února se však již letos dočkáme popeleční středy a stále nemusí být rozhodnuto. O masopustu se v Římě také důkladněji oslavuje a potom teprve nastává další šichta, totiž post cineris, doslova „po popelích“. Sháníme různé drby a jména kandidátů ve stylu „přání je otcem myšlenky“ a naopak se také při některých jménech chytáme za hlavu: „Proboha jen ten ne, to by byla katastrofa!“. Věc se ale má tak, že i v dobách nejhoršího marasmu v církvi, kdy mnozí pastýři selhávali na celé čáře, své ovečky sice nepásli, ale o to raději je stříhali, vzbuzoval týž Duch obnovu z různých stran. Třeba se ale nebudeme muset chytat za hlavu... >>>

Vracíme památky do života

  Josef Beránek

Cílem Integrovaného operačního programu Ministerstva kultury ČR s mottem "Vracíme památky do života" je obnova a následné využití nejcennějších památkových objektů. Smyslem programu je tedy nejen prostá  oprava památek, ale i jejich oživení a navrácení do života společnosti. Integrovaný operační program (IOP) je jedním z osmi tématických operačních programů, na jejichž základě lze čerpat prostředky z fondů Evropské unie. V rámci IOP Ministerstvo kultury spravuje jako tzv. zprostředkující subjekt pro Oblast intervence 5.1  program pod názvem "Národní podpora využití potenciálu kulturního dědictví". Vybrané památkové objekty budou v rámci IOP opraveny a naplněny novými činnostmi - kulturními, vzdělávacími a dalšími společensky prospěšnými programy, které umožní, aby provoz památek nadále nezatěžoval veřejné rozpočty. Podpořené objekty vytvoří předlohy pro nakládání s jinými obdobnými památkami a zkvalitní využití potenciálu kulturního dědictví České republiky. Dotace z IOP v Oblasti intervence 5.1 je tvořena z 85 % ze zdrojů Evropské unie a z 15 % z národních zdrojů.

This Is It

Petr Slavík

Michael Jackson těsně před svou nečekanou smrtí a přitom na vrcholu!

26. ledna 2010 vychází na DVD i Blu-ray disku záznam s unikátní pohledem do zákulisí i na jeviště připravovaného představení Michaela Jacksona s názvem This Is It. Přípravy probíhaly v londýnské O2 Aréně, kde měla být v červnu 2009 zahájena série koncertů pokračující až do letošního března. Poté, jen několik týdnů před tím, než nám měl předvést svůj návrat na pódia, přišla šokující zpráva o tom, že Michael Jackson náhle zemřel 5. března na následky zástavy srdce jen několik hodin po zkouškách na tyto připravované koncerty. Film, který najdete na DVD i Blu-ray disku, mapuje období od dubna do června 2009 a vznikl s plnou podporou pozůstalých z více než stovky hodin záběrů, které zachycující Michaela Jacksona při nácviku pěveckých výstupů pro svou show. Michael Jackson´s This Is It v syrových a upřímných detailech se představuje jako zpěvák, tanečník, filmař, architekt a především jako tvůrčí génius a skvělý umělec. Veškeré své úsilí a talent vložil do dokonalé podoby londýnských koncertů.>>>

Přemysl Sobotka se sešel s arcibiskupem Graubnerem a biskupem Dukou

Petr Kostka

Předseda Senátu Parlamentu ČR Přemysl Sobotka přijal 21.1.2010 arcibiskupa oloumouckého a metropolitu moravského Monsignora Jana Graubnera spolu s biskupem Královéhradecké diecéze Monsignorem Dominikem Dukou. „Jednání se uskutečnilo na žádost pana arcibiskupa, dostal jsem Bílou knihu, která shrnuje vývoj katolické církve u nás v posledních dvaceti letech, tedy v době, kdy církev přestala být persekvována,“ řekl po setkání předseda Senátu Přemysl Sobotka. „Bavili jsme se o situaci ve společnosti, o hodnotách, které jsou pro naší demokracii klíčové a jejichž nositelem jsou křesťanské církve v čele s katolíky," uvedl dále předseda Senátu. „Zopakoval jsem, že ekonomika jde spravit daleko lépe a rychleji, mentální a duchovní náprava společnosti po letech komunistické totality bude ale trvat mnohem déle,“ dodal Přemysl Sobotka.

 

Nějak se to komplikuje, ale Meryl Streepová to vyřeší

Ivana Haslingerová

"Představte si, že se rozvedete, po deseti letech si uvědomíte, že jste definitivně odstřihli bývalého partnera, pak ho zničeho nic potkáte a bác ho… Najednou pochopíte, že stará láska nerezaví, a zjistíte, že se vše nějak komplikuje. Vítejte v romantické komedii Nancy Meyersové, režisérky, jejíž příběhy pocházejí až na výjimky ze skutečného života," stálo v pozvánce Bonton Filmu na projekci "Nějak se to komplikuje", jehož premiéra proběhne 21. ledna 2010. "No co, v povánoční době trocha červenoknižního zklidnění neuškodí," řekla jsem si a šla se na film cestou z tiskovky podívat. Byla jsem mile překvapena. Červená knihovna se rozhodně nekonala. Hlavní hrdinka Jane Adlerová v podání Meryl Streepové předvedla bravurní herecký výkon, díky němuž nevyznívá film ani trochu kýčovitě. Nejen pobaví vtipnými dialogy, ale vede i k zamyšlení sice nad banálními situacemi, ale nad těmi, které mnohá z nás prožívá nebo se s nimi v průběhu života setkala.

Když nyní popíši děj, bude to vypadat jako kýč, ale nenechte se mýlit, jde opravdu o skvělou komedii plnou nečekaných zvratů, zápletek a komických situací. Autorka scénáře nezapře, že je úspěšným tvůrcem, který stvořil komediální hity jako Po čem ženy touží, Prázdniny a Lepší pozdě než později.>>>

 

Film Kawasakiho růže bude uveden na festivalu Berlinale

 Petr Slavík

Film Kawasakiho růže tvůrčího tandemu Jan Hřebejk a Petr Jarchovský bude mít mezinárodní premiéru na letošním festivalu Berlinale, kde bude uveden v sekci Panorama. Sekce Panorama probíhá v rámci oficiálního festivalového programu a zaměřuje se na nová nezávislá díla známých režisérů stejně jako na debuty, nové objevy a aktuální trendy v současné světové kinematografii. Film Kawasakiho růže má šanci získat i některé z festivalových ocenění: například ceny udělovaných organizacemi FIPRESCI nebo Amnesty International. Ve hře jsou i ceny o nichž rozhoduje ekumenická porota nebo ocenění  Europa Cinemas Label, které uděluje porota složená z provozovatelů kin v síti Europa Cinemas. 60. ročník festivalu Berlinale se koná od 11. do 21. února 2010. Více o festivalu Berlinale nejdete na www.berlinale.de.

Práce Alberta Camuse posloužily k rozbíjení marxistické doktríny

Ivana Haslingerová

Dne  4. ledna 2010 uplynulo již 50 let od tragické smrti francouzského myslitele, spisovatele a publicisty Alberta Camuse (7.11.1913- 4.1.1960), nositele Nobelovy ceny za literaturu. Ve svých dílech se zamýšlel nad nesmyslností a absurdností života a soustředil se na problematiku odcizenosti a vzpoury. Ve svém románu Mor dospěl k závěru, že postoj revolty je oprávněný, je-li revolta mírou lidské solidarity. Po válce se  rozešel i se svým dlouholetým přítelem Jeanem Paulem Sarterem kvůli jeho levicovým postojům a rozličným pohledům na marxismus. Nechápal, že Sarterovi nevadí, že v SSSR jsou vražděny miliony lidí v lágrech, že je proto otázkou, zda je tam vůbec existuje socialismus, a že může i přesto zůstávat ultrabolševikem. Uvědomil si, že Lenin vytvořil koncepci revoluce řízené svými agenty a proletariát byl pro něj jen jedním z nástrojů v rukou revoluční doby. Sloužil mu jen k tomu, aby mohl říkat, že jeho komunistická strana vznikla z diktatury proletariátu. Uvědomil si, že díky revoluci umlčel Lenin právo, s čímž Camus bytostně nesouhasil. Podobně jako Masaryk byl přesvědčen o tom, že pokud umlčíme právo do doby, než nastolíme spravedlnost, je to stejné jako  umlčet spravedlnost navždy. A právě pro tyto jeho postoje byl pro občany žijící v komunistickém režimu Camus obrovskou inspirací a impulsem k odporu. Není divu, že velkým Camusovým obdivovatelem je prezident republiky Václav Klaus a že jeho Centrum pro ekonomiku a politiku pořádalo k padesátému výročí smrti tohoto myslitele a literáta seminář „Albert Camus – padesát let od smrti“, který sám moderoval.>>>

Arogance moci by neměla převážit autoritu vědy!

V roce 2008 byl dovršen sedmisvazkový Lexikon české literatury, který poprvé shrnuje v statisících údajích a v tisících portrétů českých spisovatelů a charakteristikách děl celé bohatství české literatury od desátého století do roku 1945. Mimořádný ohlas tohoto díla doma i v zahraničí tuto jedinečnost i hodnotu jen zdůraznil. Lexikon se umístil dvakrát na prvním místě v anketě Lidových novin Kniha roku (2000 a 2008), Magnesia Litera mu udělila roku 2008 jednu z hlavních cen. Dílo, které má význam nejen pro literární vědu, ale pro všechny humanitní obory, je výsledkem dlouhodobé teoretické i odborné práce Oddělení dějin literatury Ústavu pro českou literaturu AV ČR, v. v. i. Pracovní kolektiv, vedený PaedDr. Lubošem Merhautem, CSc., úspěšně dokončil Lexikon české literatury a vypracoval nový projekt (Lexikon české literatury pro nové tisíciletí), kterému Grantová agentura České republiky udělila v roce 2008 pětiletý grant.

Ředitel doc. PhDr. Pavel Janoušek, CSc. s podporou vedení Ústavu pro českou literaturu AV ČR, v.v.i., bez respektu k výsledkům atestačního řízení rozbil necitlivými personálními zásahy pracovní tým a znemožnil další práci na Lexikonu české literatury pro nové tisíciletí v původní, Grantovou agenturou ČR schválené, podobě. Tyto nepřijatelné postupy donutily redakční radu Lexikonu ukončit její dlouholetou činnost, pro niž na tomto pracovišti ztratila oporu. Jsme přesvědčeni, že mocenská opatření, motivovaná osobními záměry zbavit se pracovně úspěšných, leč nepohodlných odborníků, na akademické pracoviště nepatří. >>>

Rozvedená… s řadou výhod

Petr Slavík

Představte si, že se rozvedete, po deseti letech si uvědomíte, že jste definitivně odstřihli bývalého partnera, pak ho zničeho nic potkáte a bác ho… Najednou pochopíte, že stará láska nerezaví, a také zjistíte, že se to nějak komplikuje. Vítejte v romantické komedii Nancy Meyers, režisérky, jejíž příběhy pocházejí až na výjimky ze skutečného života, ač je to k nevíře. „Psaní scénářů je pro mě jistou terapií, a proto do nich promítám tolik vlastních zážitků a zkušeností, i když v tomto případě musím přiznat, že jsem poměr s bývalým manželem nezkusila,“ říká Meyers. V tom se od své hrdinky (Meryl Streep) dost liší. Jane Adler má tři dospělé děti, prosperující restauraci a přátelský vztah s bývalým manželem Jakem (Alec Baldwin), jemuž už odpustila, že ji před deseti lety podváděl s výrazně mladší šťabajznou, kterou si vzal, sotva uschlo razítko na rozvodových formulářích. Šťastná to žena, bylo by možné říct, kdyby se u příležitosti synovy promoce ve společnosti exmanžela nezdržela víc, než by se slušelo. Co začalo jako nevinná večeře, pokračovalo několika litry vína, prokládanými vzpomínkami na to hezké z jejich společného soužití. Finále je asi zbytečné popisovat, ale bylo to hodně bouřlivé. Když Jane dospěla do stavu střízlivosti, uvědomila si jednu úžasnou věc. Právě se svým ex-manželem podvedla tu, s níž ji podváděl, když ještě nebyl ex. Nějak se to komplikuje? Připravte se na to, že to bude ještě složitější, neboť ani Jane není úplně bez závazků, protože ji aktuálně uhání bytový architekt Adam (Steve Martin), jenž měl původně navrhnout pouze její kuchyň. Jeho aktuální návrhy jsou mnohem odvážnější, ačkoliv si čím dál víc uvědomuje, že se asi ocitl uvnitř velmi bizarního milostného trojúhelníku.Už od prvních řádek scénáře si Nancy Meyers vysnila, že hlavní roli bude hrát Meryl Streep. „Když jsem si představila, jak by se ona zachovala v těch šílených situacích, pomáhalo mi to příběh posouvat dál. Byla mou velkou inspirací. Když souhlasila s tím, že tu roli vezme, spadl mi kámen ze srdce,“ přiznává režisérka, která prý neměla žádný záložní plán. Otázkou je, zda tak úspěšný tvůrce, který stvořil komediální hity jako Po čem ženy touží, Prázdniny a Lepší pozdě nebo později, nějaký záložní plán vůbec potřebuje, protože: Kdo by nechtěl hrát v „romantické komedii roku“?

Ivana Medka si budu navždy vážit jako velmi odvážného bojovníka za svobodu

Mirek Topolánek

Ivana jsem si vážil jako člověka, který si cení svobody natolik, že se kvůli ní vzdal i toho, co měl rád a co uměl, své práce. A který se naopak ani kvůli možnosti dál se věnovat své profesionální dráze nevzdal své svobody. Ivan Medek se podle mne nikdy nebál říkat své názory. Jeho odvážná vůle se projevovala v jeho přímém a neuhýbavém pohledu. Projevovala se v jeho hlase plném vnitřního klidu a síly. Projevovala se v jeho postojích, které neměnil ani před sametovou revolucí, ani po ní. Ani ve vynucené emigraci, ani během pobytu ve vysoké demokratické politice. Bývalý kancléř prezidenta republiky, publicista a hudebník Ivan Medek byl v roce 2008 oceněn čestnou plaketou nyní již bývalého předsedy vlády. Ocenil jsem ho za jeho dlouhodobý a odvážný boj za svobodu. Po bratrech Mašínech a Milanu Paumerovi byl čtvrtým držitelem plakety, který se postavil proti komunistickému režimu. Jsem smutný, že se s ním již nikdy nebudu moci sejít a poslechnout si jeho názory protože nás navždy opustil.

Tak nějak to ten Karel Kryl už v roce 1989 věděl…

John Bok

Demokracie (>1989)

Jsem dnes stejen, pravím Vám
jako kdysi, nejin.
Tiše sobě zahnívám
na smetišti dějin.
 
Demokracie rozkvétá,
byť s kosmetickou vadou:
ti kteří kradli po léta,
dnes dvojnásobně kradou.
 
Ti, kdo nás léta týrali,
nás vyhazují z práce -
a z těch, kdo pravdu zpívali,
dnes nadělali zrádce.
 
Demokracie prospívá
bez nás a pragmaticky:
brbláme spolu u piva
jak brblali jsme vždycky.
 
Farář nám slíbil nebesa
a čeká na majetky,
my nakrmíme forbesa
za dvě či za tři pětky.
 
Demokracie zavládla,
zpívá nám Gott a Walda.
Baštíme soju bez sádla
u strejdy McDonalda.
 
Král Václav jedna parta je
se šmelinářským šmejdem,
pod střechou velký partaje
se u koryta sejdem.
 
Demokracie panuje
od Aše po Humenné.
Samet a něha v pánu je
a zuby vylomené.
 
Dali nám nové postroje,
a ač nás chomout pálí,
zaujímáme postoje,
místo abychom stáli.
 
Demokracie dozrává
do žaludečních vředů,
bez poctivosti, bez práva
A hlavně bez ohledů.
 
A je to výtka soukromá
snad z optického klamu,
že místo srdce břicho má
a místo duše tlamu.

Schischejdo von Wodnanski oslavil desáté narozeniny

Ivana Haslingerová

Do redakce nám přišel roztomilý dopis od nejsečtělejšího, nejzcestovalejšího a vůbec nejinteligentnějšího opičáka na této planetě: "Mile Fragmenty Ivanko a Jirko. Jsem hluboce dojat tim, ze jste si mne vybrali na Vasi letosni PF a posilam vam fotografie z 15. října 2009 z oslavy mych 10. narozenin. Vas inteligentni opicak Schischejdo von Wodnanski." Ano, je to neuvěřitelné, ale svatební dárek od naší redakce členovi naší redakční rady Janu Vodňanskému, opičák Schischejdo, oslavil již 10. narozeniny. Tehdy nás k tomu inspirovala Janova písnička "máme doma gorilu, vaří toasty na grilu", aby mu i po svatbě někdo uvařil pořádná a hodnotná jídla, neboť jeho nastávající pani Ivanka byla známá zastánkyně nekalorické stravy. Netušili jsme, že se opičák stane nejen kuchařem ale plnohodnotným členem rodiny. Přejeme geniální opici mnoho dalších let ve šťastném kruhu rodinném a hodně dalších studijních úspěchů pod vedením pani profesorky Ivanky. Zlí jazykové tvrdí, že prý Schishejdo ještě neumí integrovat, ale to bude jistě pouze zlá mediální pomluva, které jsou vystaveni všechny slavné a úspěšné osobnosti. Takže milý Schishejdo přejeme Ti hodně štěstí a ať i svou plnoletost oslavíš k radosti svých rodičů ve stejné pohodě!>>>

Cameron posunul hranice filmových technologií

Ivana Haslingerová

Před premiérou filmu režiséra Jamesa Camerona Avatar jsem se tázala v upoutávce na něj, zda "bude Avatar i u nás největší filmovou událostí roku?" Po jeho shlédnutí mohu konstatovat, že událost to skutečně je. Nová 3D technologie umožní skutečně úplně jiný prožitek tím, že divák má snový pocit, že mu uprostřed kouzelné přírody nádherní pralesní motýli usedají přímo na ramena a naopak, když se ocitá uprostřed vojenského konfliktu, se leká zbraní mířících chvílemi přímo proti němu. Díky nové 3D technologii film zavádí diváky  do  nového světa až za hranice jejich fantazie. Bonton film jeho uvedením přinesl opravdu zajímavý vánoční dárek svým divákům. Děj filmu se odehrává na vzdálené planetě jménem Pandora, kde původní obyvatelé národu Na’vi žijí poklidně v souladu s přírodou, dokud nejsou zvenku přepadeni. Díky snovým a nádherným Chagalovským záběrům krajiny odpustí divák podbízivou a banální dějivou zápletku téměř střiženou na míru pana Al Gora. Odpustí, že velkofilm Avatar ukazuje, byť krásnou formou, střet dvou naprosto odlišných civilizací. Divák je ohromen úžasnou rozmanitostí místní fantastické vegetace. Citlivější diváky poze ruší některé příliš umělé a jakoby kovové řvoucí obludy, které se spíš hodí do běžných amerických thrillerů. Co ale opravdu do filmu nezapadlo a poničilo v divákovi pocit, že se vrací z pohádky, bylo to, že Cameron bohužel, zřejmě pod vlivem současného amerického vkusu, podlehl pokušení natočit nadbytečně mnoho akčních válečných scén, které přehlušily jinak jemný celý děj.Při odchodu z filmu mne napadlo, co by s tak neskutečnými technickými možnostmi natočil například náš pan Zeman nebo Vorlíček. >>>

 

 

Centrum pro ekonomiku a politiku pořádá seminář Albert Camus - padesát let od smrti, na kterém vystoupí Miloslav Bednář, Filozofický ústav Akademie věd ČR, Václav Jamek, Ústav románských studií Filozofické fakulty UK, Ján Pavlík, Vedoucí katedry filozofie VŠE v Praze   a Jiří Pechar, Filozofický ústav Akademie věd ČR. Seminář se uskuteční ve středu 6. ledna v 17 hodin v Autoklubu, Opletalova 29, Praha 1 a moderuje ho prezident republiky Václav Klaus.

MILÁ ČT, NECHTE LANDU NA POKOJI

Petr Paulczynski

Není to tak dávno, co ČT uvedla dokument o fenoménu, který hýbe světem divadla i politiky v Brně. To co ČT vyrobila byla sprostá manipulace. Tajemství Zlatého Draka v Národním divadle Brno vidělo do dnešního dne již více než 20 000 nadšených diváků, téměř vždy se po představení tleská dlouze ve stoje. Tyto reakce diváků v kontextu celé České republiky nepamatují ani nejstarší členové souboru činohry. Zlatý Drak je již nyní nejúspěšnějším představením v historii činohry Národního divadla Brno. Velmi pozitivně se o něm vyjádřila velká řada předních intelektuálů této země. Diváci si prostě zamilovali tento příběh obrácení jednoho policajta k vyšším duchovním hodnotám. Je to o obrácení, o možnosti změny, o naději. Dokument Eriky Hníkové „Landův lektvar lásky“ však líčí něco zcela jiného. Předvádí klasickou ukázku mediální manipulace. Jsem pobouřen, jak Erika Hníková zneužila  důvěry autorů a pouze zkreslila a zkarikovala jejich vystoupení.. Je to doslova mediální štvanice na Landu, která se teď přenáší i na jeho přátele. Daniel Landa pomohl mnoha mladým lidem najít tu správnou cestu, když bloudili. On sám hledá čisté ideály. Tak ho hergot nechte zpívat!!>>>

Grand Prahy Czech Press Photo

Petr Žantovský

„Roční tvůrčí stipendium  pražského magistrátu na fotografování proměn hlavního města na doporučení mezinárodní poroty každoročně uděluje pražský primátor tomu z účastníků soutěže Czech Press Photo , jenž svou prací prezentovanou v soutěži a ukázkou projektu poskytuje největší záruky profesionálního přístupu k danému projektu. Povinností držitele grantu je po roce práce  odevzdat pražskému magistrátu dvě paré souboru třiceti  nejlepších fotografií pro archivní a výstavní účely.“ Tak zní definice Grantu Prahy.V roce 2008 získal toto prestižní ocenění známý fotograf sportu Martin Sidorják na projekt „Cyklistika jako alternativní doprava v Praze“ a nyní, souběžně s výstavou 15.ročníku Czech Press Photo´09  představuje výsledek své práce v pražské Galerii Portheimka.Martin Sidorják (nar. 16.5.1963) byl vyučen jako filmový laborant, pracoval v oddělení reportáží Družstva Fotografia Praha a poté se stal fotoreportérem sportovního týdeníku Stadion  a deníku Práce. Od r. 1996 je volným fotografem. Mezi jeho klienty patří Český tenisový svaz, Svaz lyžařů ČR, PIM, ČSTV, Český fotbalový svaz, Nikon. Je držitelem řady ocenění profesionální soutěže Czech Press Photo. Jeho fotografie se vyznačují výraznou obrazovou kvalitou.Je prvním z dosavadních 15 držitelů Grantu Prahy, který se zaměřil na tematiku sportu v Praze. Jeho předchůdci, významní čeští fotografové Jaroslav Kučera, Jan Ságl, Karel Kuklík, Karel Cudlín, Herbert Slavík, Jiří Křenek, Štěpánka Stein-Salim Issa, Jan Schejbal, Jan Zatorsky,Dana Kyndrová a dal., se věnovali vesměs tematice sociální, architektuře, životnímu prostředí a známým pražským osobnostem. Za 15 let udělování Grantu Prahy v rámci soutěže Czech Press Photo má už hlavní město k dispozici reprezentativní fotografickou kolekci zachycující tvář Prahy a její proměny v posledním půldruhém desetiletí.

Romske strany a politici v Evropě

Tak zni nazev publikace, kterou koncem roku 2009 vydalo brnenske nakladatelstvi J. Sabaty Doplnek. Autor Pavel Pecinka v ni zachycuje spory mezi priznivci socialnich a multikulturnich pristupu k romske mensine a priblizuje "zakladnu" mozne romske politiky. Lici prvni spolky, nasledne politicke strany a nektere romske aktivisty. Pozornost obraci ke trem formacim snazicim se operovat na evropske urovni - Mezinarodni romske unii (IRU), Romskemu narodnimu kongresu (RNC) a Evropskemu foru Romu a Traveleru (ERTF). Podrobne se venuje take romskym poslancum v Evropskem parlamentu. Rozsahla je predevsim kapitola zachycujici situaci na romske politicke scene v Cesku a na Slovensku. Kniha nahustena fakty a obsahlym seznamem odborne literatury vychazi v edici Studijni texty. (broz., 196 stran, 165 Kc). Vznikla diky financnimu prispevku Britskych listu ( http://www.blisty.cz ) a Centru aplikovane antropologie a terenniho vyzkumu Filozoficke fakulty Zapadoceske univerzity v Plzni ( http://www.caat.cz ). Pri objednavani knih primo v redakci nakladatelstvi cini sleva 15 %. Objednane knihy zasila Doplnek na dobirku, k zasilkam uctuje postovne a balne. Diky za vas pripadny zajem, preposlani mailu vasim znamym, umisteni na vase webove stranky ci za jakoukoliv dalsi formu propagace tohoto neziskoveho titulu. redakce: doplnek@doplnek.cz objednávky knih: objednavky@doplnek.cz mobil: 731 507 666 tel.: 545 242 455 Nakladatelstvi Doplnek ( http://www.doplnek.cz ) Bratislavska 48/50 602 00 Brno Pavel Pecinka, 728 916 007

„Zachraňte Ježíška,“ volají desítky tisíc lidí

Zuzana Ducháčová


Studentský projekt Zachraňte Ježíška se těší velké oblibě. V letošním roce se k milovníkům tradičních českých Vánoc přidalo téměř třicet tisíc lidí ze všech koutů světa. „Nesouhlasíme s pronikáním cizích kultur do českých Vánoc, protože máme své vlastní krásné zvyky a tradice, které chceme zachovat i pro budoucí generace,“ shrnul hlavní myšlenku autor projektu Adam Dušek. „Snažíme se připomenout, že nejkrásnější svátky v roce nejsou jenom o hromadě dárků tak, jak nám ukazuje z každé druhé výlohy Santa Claus, ale hlavně o příjemných chvílích, které strávíme s rodinou,“ dodává Dušek. Hlavní součástí projektu je internetová petice za záchranu Ježíška a stránky na Facebooku, kde akci podpořilo již téměř třicet tisíc lidí. „S našimi fanoušky aktivně komunikujeme v diskuzích a setkáváme se s nimi na přátelských demonstracích, které proběhly v mnoha městech po celé republice. Osobním kontaktem s milovníky tradičních Vánoc získáváme mnoho zajímavých podnětů, které pomohou projekt posunout opět o krok dál,“ řekla o možnostech aktivního zapojení fanoušků spoluautorka Jana Kodysová. Stejně jako minulý rok, i letos přichází největší zahraniční podpora ze Slovenska, Polska a Rakouska. Za české Vánoce bojují vlastenci i v Kanadě, Spojených státech či v Austrálii. V Čechách si nápad nejvíce pochvalují maminky s batolaty, senioři a děti, které se často podivují, proč tu máme dva dárkonoše, jednoho červeného v obchodech a druhého opravdového, který chodí na Štědrý den s dárky. K projektu se připojilo i několik známých osobností, mimo jiné topmodelka Martina Šmuková, náměstek hejtmana Pardubického kraje Roman Línek nebo poslanci Jan Kasal a Cyril Svoboda. Více na www.zachrantejeziska.cz nebo na Facebooku ve skupině Zachraňte Ježíška.

,,Kdyby se Ježíš tisíckrát narodil v Betlémě, jsi ztracen, když se nezrodí v Tobě.“ Salesius

,,Kdyby se Ježíš tisíckrát narodil v Betlémě, jsi ztracená Evropo, pokud se nenarodí v tobě.“ Václav Lamr

Rocker na Hradě

Ivana Haslingerová

Tajemník prezidenta republiky Václava Klause a šéf politického odboru jeho kanceláře vydává ke svým padesátinám knihu "Ladislav Jakl Rocker na Hradě", v níž rozmlouvá s novinářem, publicistou a ředitelem Institutu masové mediální komunikace na Vysoké škole Jana Amose Komenského Petrem Žantovským o tom, jak kloubí svou vysokou politickou funkci s funkcí frontmana své odvážné rockové kapely Folimanka Blues. Při té příležitosti jsem zalistovala naší revue a uvědomila jsem si, že jsem se s jeho kapelou setkala poprvé již před deseti lety na svérázném křtu jejího alba "Naše hospody" v prostředí pražských houmlesáků na Masarykově nádraží v Praze. (podrobně viz článek: "Naše hospody" Ladislava Jakla") Od té doby jsem viděla mnoho jeho koncertů ve Vagonu, Lucerna baru, Na Folimance a mnoha dalších klubech a hospodách. Dokonce i pod Nuselským mostem. Na všech to vždy rozjel se svou skupinou naplno jako zuřivý rocker. Není to ale žádná rozdvojená osobnost, žádný Džekyl a Hajd. Je člověkem s jasně vyhraněnými politickými postoji patřícím k nejvýraznějším osobnostem naší politické scény i tvrdým rockerem. Vlastně teď jsem si uvědomila, že by mne opravil, jako to již několikrát udělal, že "je rockerem a teprve pak úředníkem", jak své významné politické funkci říká. Ať již ale říká o svých životních rolích cokoliv, je jasné, že obě své profese zastává naplno a obě ho velice baví. V knize se čtenář proto dozví nejen o muzice, ženách, přátelích, ale i o tom, kam podle něj směřuje naše země, Evropa i celá lidská civilizace. Zkrátka o všem, co se v naší zemi za půl století jeho života událo a o čem si vytvořil své postoje. A že jeho postoje stojí zato znát! Nevzpomínám si, že by se někdy vážně zmýlil. Jinak by ho také tak náročný člověk jako Václav Klaus neměl již přes deset let vedle sebe jako nejbližšího spolupracovníka.>>>

"Naše hospody" Ladislava Jakla

IVANA HASLINGEROVÁ

Již několikrát jsme v naší revui psali o řediteli Odborného útvaru předsedy Poslanecké sněmovny Ladislavu Jaklovi. Dnes ho představujeme z jiného úhlu pohledu. Ladislav Jakl ani po vstupu do vysoké politiky nepřestal být věrný své hudební profesi tvrdého rockera. Agentura Bonades vydala právě nyní na CD a MC opravdu pozoruhodné album »Naše hospody« skupiny Folimanka Blues, jejímž frontmanem není nikdo jiný než právě Ladislav Jakl.

„Hrajeme po nejrůznějších špeluňkách všech koutů Čech a naše album jsme se rozhodli pojmout přesně v tom duchu, ve kterém nás znají naši fanoušci – jako syrový záznam z hospodských produkcí. Proto jsme ho pojmenovali »Naše hospody«,“ říká Ladislav Jakl. Křest alba proběhl v odpovídajícím duchu: v sídle pražských santusáků, tedy v hale Masarykova nádraží. Sešli se tam Ti, kteří ještě neztratili smysl pro humor a recesi.

"Doufám, že Folimanka Blues obsadí ještě řadu pražských nádraží a že z ní bude nádražní folimanská kapela, " říká kmotr alba generální ředitel Národní galerie Milan Knížák>>>

 

Krásnou adventní pohodu plnou naděje a očekávání Vám přeje redakce

Kliknutím na obrázek získáte naše dventní přání

 

Bude Avatar i u nás největší filmovou událostí roku?

Ivana Haslingerová

Oscarový film režiséra Jamesa Camerona Avatar je unikátní 3D projekt, který prý zavede diváky  do  nového světa až za hranice jejich fantazie. Alespoň takové vyjádření jsme dostali do redakce od Bonton filmu, který ho přináší jako vánoční dárek našim divákům. Cameron na něm začal pracovat již před více než deseti lety, kdy většinu jeho vizí ještě nebylo možno díky nedostatečně vyvinuté digitální animaci vytvořit. Cesta do fantastického světa planety Pandora čekala proto na svou filmovou premiéru mnoho let. Během této dlouhé cesty vzniku filmu prý nastaly okamžiky, kdy musel režisér James Cameron spoléhat čistě na své instinkty. Nejenže je výborným filmařem, ale od dětství, které prožil v Kanadě, je ve svém srdci dobrodruhem, který podnikl 6 velkých podmořských výprav. Touha po nových výzvách a přání překonávat překážky je zabuduvána přímo v jeho genech a právě ta motivovala zřejmě Camerona, aby natočil tento velkofilm a se svým týmem se tak stal průkopníkem nových filmových technologií, které jiní filmaři vzdali. Cameron už v minulosti několikrát „oral půdu neoranou“. Titaniku, který získal neuvěřitelných 11 Oscarů včetně nejlepšího filmu a nejlepší režie, bylytéž ohromující efekty, za které byl snímek Filmovou akademií také patřičně oceněn. Dokonce už dávno před Titanikem si Cameron vybudoval prestižní pozici za inovativní způsoby, jak vytvářet nové filmy. Kdo by si nepamatoval skvělé efekty v Terminátorovi (1984) nebo děsivě skutečné predátory ve Vetřelcích (1986)? Nebo podmořský sci-fi thriller Propast, ve kterém režisér spojil své životní vášně – režírování a podmořské expedice. Avatar je ale jeho dosud největší výzva, kdy posunul hranicedosud používaných filmových technologií.>>>

Livia Klausová: "Smutkem neobtěžuji"

Josef Louda

SMUTKEM NEOBTĚŽUJU –tak se jmenuje kniha  Marcely Pecháčkové, která s  Lívií Klausovou tuto knihu formou rozhovoru sepsala.  Jednak proto, že si získala důvěru „první dámy“, jednak aby podala svědectví o její pravé tváři a tím vyvrátila dosud pokroucené informace, které se často o paní Lívii údajně objevovaly v tisku. Křtu se překvapivě zúčastnil i president Václav Klaus. Náhle došel přesně na samotný křest a jak se nechal slyšet - nic o připravované knize do poslední chvíle nevěděl a dokonce ji prý ani neviděl. Když zaslechl, jako všichni přítomní, že knihu si lze na místě zakoupit, vyndal peněženku a poslal si pro knihu k pokladně. Když mu ji přinesli, podíval se na paragon a hořce poznamenal: “Nedávno  jsem tady podepisoval svoji knihu a stála méně než tato. Věřím trhu, takže kniha mé paní je zřejmě lepší!“

A pak že náš pan president nemá smysl pro humor… (snímek autor)

 Zachraňte Ježíška!

Zuzana Ducháčová

Češi opět vyráží do boje na záchranu Ježíška. Na první adventní nedělí odstartoval druhý ročník internetového petičního projektu Zachraňte Ježíška, který vznikl jako akce na podporu českých tradičných Vánoc a jejich zvyků. Podle organizátorů jsou hlavními cíly projektu návrat k tradičním českým vánočním symbolům v podobě Ježíška, kapra a vánočky. Autoři projektu chtějí poukázat na stále větší komercionalizaci českých Vánoc a prosazování se amerických vánočních symbolů v podobě tlustého Santy Clause, který plní výlohy obchodů a útočí na nás skrze reklamy. „Projekt budou doprovázet protestní akce, do kterých se může zapojit každý, kdo by rád vyjádřil podporu za záchranu Ježíška,“ uvedl možnost zapojení příznivců autor projektu Adam Dušek. Demonstrace odstartují v Hradci Králové v pátek 4. prosince a  budou na ni navazovat protesty v Jihlavě, Třebíči, Pardubicích, Havlíčkově Brodě a nebo třeba v Náchodě. Vyvrcholením bude opětovná demonstrace před Úřadem vlády v Praze, která se uskuteční 18. prosince. „Na všech akcích budou přítomni sněhuláci, kteří ztělesňují atmosféru české zimy,“ dodala koordinátorka projektu Jana Kodysová. Projekt pomůže dětské onkologii v Brně: Kromě podpory českých tradic projekt pomůže malým pacientům z oddělení dětské onkologie v brněnské fakultní nemocnici, kteří nemohou slavit bezstarostné Vánoce v rodinném kruhu.  Do Nadačního fondu dětské onkologie Krtek může přispět každý zasláním dárcovské SMS nebo převodem sumy na dárcovský účet. Kompletní informace, jak pomoci, jsou k dispozici na internetových stránkách www.zachrantejeziska.cz. .

Kostel na lodi

Ivana Haslingerová

Velmi ráda dávám na náš sever informaci "Kostel na lodi" o aktivitě několika set mladých nadšenců, kteří se snaží podchytit mladé lidi k zamyšlení se nad vírou v Boha vybudovánáím chrámu na lodi. Je to podle mne v naší komunisty atheismem morálně zdevastované zemi velmi záslužná činnost a je škoda, že se o podchycení mladých lidí nesnaží naše katolická církev a kostely jsou téměř nevyužívány a mimo bohoslužby dokonce zamknuty. Doufala jsem jako věřící, že se vše po revoluci změní, ale po této stránce se to spíš zhoršilo. Alespoň o vánocích by měly být přístupné jesličky bez kasírek. Je to nedůstojné a vždy mi to připomene scénu z Bible jak Ježíš rozmetal kupčíky před chrámem. Nejde mi o to vstupné, ale do kostelů se to prostě nehodí a odrazuje to nejen atheisty, ale dokonce i věřící občany. Den otevřených kajut se koná 15. prosince 2009 mezi 13.00 a 16.30 h., v přístavišti Praha-Holešovice. Akce se zúčastní několik osobností z veřejného života, např. Jana Hybášková či Cyril Svoboda. Přeji za redakci pořadatelům hodně úspěchů do další práce.

Křest ohněm nad obrazy Zdenky Marschalové

Ivana Haslingerová

Akademická malířka Zdenka Ma rscha lová v ystavova la v rámci řady výstav „Malířství v Eurodialogu“ svá díla v Reutlingenu v galerii Pupille. Ze stěn galerie zářily její obrazy jásavě žlutě, dravě oranžově, ale i melancholicky modře. Živé linie a relativně jasné obrysy postav okamžitě sdělovaly výraznými barvami, o co umělkyni jde – o vášeň, něhu, strach, paniku, lásku, prostě o pocity, které zažívá každý z nás při setkávaní obecně. Umělkyně přenáší vztahy mezi lidmi na plátno a na jejích obrazech se bouřlivě žije. Němečtí kritici o ní psali, že maluje s grácií a že při pohledu na její díla prodělávají diváci křest ohněm. A opravdu při pohledu na její plátna se zdá, že jasně žhnou v plamenném moři žluté a červené. Ženy se na nich setkávají v „Šíleném tanci“, na „Večerní párty“, vytvářejí divoké lidské klubko „Podzimních přítelkyň“, choulících se „Dívek na podlaze. Protipól rozzářených zlatých a rudých obrazů vytváří modré studené obrazy plavců. Díky vodě se klouzající těla zdají být do sebe sice rovněž spletena, jsou však od sebe oddělena chladnou až studenou modří. Ať již na diváka dýchne smutek či naopak štěstí při pohledu na obrazy, rozhodně ho upoutá jejich expresivní barevnost. Divoké tahy a smyčky štětcem umělkyně jakoby předváděly pohyb její duše. Červené tahy ukazují strach a žhavou paniku. Bílé tahy popisují naopak zamrzlou rezignující součást duše – Kafkovo „zmrzlé moře v nás“. >>>

Bilance nad bilanční knihou Václava Klause

Pavel Doleček

Jedna z nejvýznamnějších postav polistopadové historie vydává svoji bilanční knihu „Kde začíná zítřek". Celkově mohu říci, že jsem se u četby bavil. Kapitoly jsou rozumně dlouhé a vyváženě strukturují knihu na tři intuitivní části: Předvčerejšek (analýza povahy komunismu), Včerejšek (90. léta), Dnešek (současnost) a Zítřek (vyhlídky a předpověď možných scénářů). Obsahově je Klausova kniha neobyčejně zajímavá. V čem je kniha přínosná? Je toho vskutku hodně. Nejprve mě zaujala Klausova dichotomie hypotetického a realistického modelu komunismu. Dalším kladem, i když pro někoho spíše záporem, je konfrontační styl některých výroků. Existují témata, která jsou podle Klause klíčová. V nich skutečně nezná bratra a boj s nimi je průvodním jevem celé knihy. Není přítomná snaha o nějakou katarzi typu „co jsme si, to jsme si". Spíše naopak. Vymezení se proti „havlismu" představuje jeden ze základních momentů knihy. Posledním kladem, který zde zmíním je fakt, že Klausova bilance má zřetelný odkaz do budoucna. Nepohlíží na minulost jako na něco, co je vyčerpané, jako spíše na trvalý proces. Kniha nabízí souhrn postojů ke všem aspektům politiky, které Klaus považuje za důležité. Díky tomu bude ideální pro kritiky názorů Václava Klause, čímž je zároveň vyzývám, aby si knihu přečetli. Zatímco Klaus jím kritizované autory čte, kritici Klause patrně moc ne, což se občas projevuje na úrovni diskuze.>>>

Nekompromisní pohled do zákulisí europarlamentu

Bc. Jan Kopal

Řekne-li se Jana Bobošíková, většina veřejnosti si vybaví mediálně pokřivený obraz ženy nerozlučně spjaté se stávkou v České televizi, případně její kandidatury na úřad prezidenta republiky či ředitelky ČT. Jana Bobošíková je nejen populární političkou (v posledních volbách skončila coby v žebříčku nejpopulárnějších lídrů na 3. místě a politický subjekt Suverenita jen těsně pod 5 % hranicí nutnou pro vstup do europarlamentu), ale také autorkou už druhé knihy. Po knize „Nebudu mlčet“ vydané v roce 2006 s podtitulem „O televizní krizi, životě, politicích a lidech kolem mne“ se na pulty našich knihkupectví dostává její volné pokračování nazvané příznačně „Bojuji za vás!“. Kniha stojí rozhodně za přečtení, a to nejen pro fanoušky a stoupence Jany Bobošíkové, ale prakticky pro všechny občany, kteří se zajímají nejen o dění v evropském parlamentu a o chování svých volených zástupců v něm. Na 166 stranách se mimo jiné dozvíte mnohé okolnosti její prezidentské kandidatury, o případu Barbory Tachecí, o politickém profilu Vladimíra Železného či kandidatuře Pavly Topolánkové do Senátu. Jako červená nit se knihou táhne důraz této političky na její pevné zásady, rodinu, odpor vůči požadavkům sudetských Němců a demaskování všech jedinců ochotných a svolných ke kolaboraci s nimi, pokora a úcta vůči příslušníkům odboje a vojákům bojujícím na všech frontách II. světové války.>>>

Tobě a nám, Anežko Česká

Marie Urbánková

Vlasta Chramostová se v Brně rozloučí osudovou rolí svaté Anežky. Brněnská rodačka Vlasta Chramostová bude jednou ze tří českých hereček, které se na listopadových oslavách dvacátého výročí sametové revoluce v brněnské katedrále na Petrově představí v roli svaté Anežky. Chramostová považuje roli světice v koncertním projektu Tobě a nám, Anežko Česká v režii J. A. Pitínského za osudové završení svého divadelního života. „Anežka Česká je pro mě hluboká osobní záležitost. Moje první divadelní postava po dvaceti disidentských letech byla na prknech Národního divadla právě Anežka Přemyslovna v Hilbertově Falkenštejnovi. A teď se k Anežce opět vracím na konci své kariéry ve svém rodném městě,“ všímá si symboliky Vlasta Chramostová, která připouští, že na podzim s Anežkou v Brně zakončí aktivní divadelní kariéru. Trojlístek hlavní role Anežky České doplní vedle Vlasty Chramostové herečky Marta Issová a Daniela Kolářová. „Jsem moc ráda, že se nám na tento projekt podařilo získat tak výrazné osobnosti českého uměleckého života. Vlasta Chramostová patří k výrazným symbolům boje s komunistickým režimem, kvůli kterému celý projekt uvádíme,“ dodává Marie Urbánková z agentury Musia, která slavností večer v brněnské katedrále připravuje. Unikátní koncertní pořad Tobě a nám, Anežko Česká chce podtrhnout význam události, na jehož počátku bylo svatořečení Anežky České papežem Janem Pavlem II. pár dní před pádem komunismu. Podle některých historiků tento fakt výrazně přispěl k pádu komunistického režimu v listopadu 1989. Večer inspirovaný historickými, literárními i duchovními prameny ožije v režii nejvýznamnějšího českého divadelního režiséra J. A. Pitínského v nenapodobitelném poetickém ztvárnění.

Oslavy Dne české státnosti „Prodaná nevěsta – česká opera oper“

PhDr. Lucie Wittlichová, ředitelka odboru ICV Informační centrum vlády

Den 28. září patří k nejvýznamnějším svátkům českého národa. Toto datum je pevně spjato s výročím mučednické smrti knížete Václava, patrona české země a symbolu české státnosti. V rámci jubilejního desátého výročí se Úřad vlády České republiky ve spolupráci s Národním divadlem, Českým rozhlasem a Národním muzeem rozhodl uspořádat slavnostní provedení opery Bedřicha Smetany Prodaná nevěsta a vytvoření zvláštní série hudebních nahrávek téhož díla.

„Prodaná nevěsta k nám stále promlouvá přes nános věků svojí lidovostí, srozumitelným a ve svém základu stále platným příběhem. Nejde o zvetšelý muzeální kus, který se jen opráší u příležitosti významného výročí. Už po více než sto čtyřicet let je Prodaná nevěsta stále s námi, s českým národem, je svědkem a odrazem jeho života, dějinných zvratů, doby prosperity i doby úpadku, svobody i nesvobody, je posilou v čase ohrožení a zní upřímnou veselostí ve šťastných časech.“ uvádí předseda vlády České republiky Jan Fischer.

Záštitu nad celým projektem převzal předseda vlády ČR Jan Fischer. >>>

Kronika Bratrstva Kočkovy pracky – kniha stojící rozhodně za pozornost

Ivan Langer, předseda Liberálně-konzervativní akademie CEVRO

Nová kniha Petra Štěpánka Kronika Bratrstva Kočkovy pracky mající podtitul Paroubkovi šibalové v akci navazuje na úspěšnou publikaci Plnou ParouBack. Obsahuje dalších 60 politických komentářů ostrých jako břitva. Satirické obrázky jsou opět z dílny aTeo.cz. Vydává ji Liberálně-konzervativní akademie CEVRO. Možná, že by stačilo opsat předmluvu, kterou jsem před třemi lety napsal ke knize Plnou ParouBack. I tentokrát platí, že knížka vybočuje z řady publikací, které CEVRO obvykle vydává. Že se není co divit, neboť její autor také vybočuje, vždy a všude. Že Štěpánkovy politické komentáře jsou ostré jako břitva a tvrdé jako pěst, ale nejen to, mají i vtip. Že nedílnou součástí knížky jsou také skvělé satirické fotomontáže a grafiky z dílny aTeo. A že výsledkem je publikace, která rozhodně stojí za pozornost. Ale vzhledem k tomu, že v roce 2009 se opět nacházíme před volbami a autor knížky v nich za ODS kandiduje na jednom z předních míst, chci zmínit ještě několik dalších souvislostí, které by neměly zůstat přehlédnuty: Petr Štěpánek je nejen rebel, ale také nezdolný a neúnavný bojovník. Čtenářům Kroniky Bratrstva Kočkovy pracky přeji hezké – zábavné i poučné – počtení a Petru Štěpánkovi úspěch ve volbách.>>>

 

 

Do kin přichází film Klíček

Do kin přichází film Klíček, který pojednává o milencích, kteří si prožijí estébácké praktiky a mučení. Film ještě před svou premiérou vzbudil velké emoce u komunistů. První recenze však film příliš příznivě nehodnotí. Film vypráví příběh chlapce (Tomáš Šulaj) a dívky (Petra Vlčková), kteří vniknou jedné letní noci do opuštěného komunistického vězení, kde se pomilují. Nad ránem zjistí, že v opuštěné budově nejsou sami. Dostali se zpět v čase do roku 1953. Následuje pokus o útěk, zadržení, vyšetřování a nesmyslné mučení nevinných s použitím elektřiny. Chlapci se podaří z vězení za dramatických okolností uniknout. Jeho dívka však zůstane uvězněná v minulosti, zatímco on se vrátí do roku 2008. Nikdo mu nechce rozumět, když se snaží vysvětlit, co se stalo. Nakonec se setká se svou dívkou – které je však už přes sedmdesát let. Námět vznikl během natáčení Příběhů železné opony v opuštěném vězení v Uherském Hradišti. Tamní vězení bylo patrně nejkrutější v tehdejším Československu, pověstné mučením elektrickým proudem (a popravami, kterých tam bylo vykonáno nejvíc po Praze). Velitel věznice Ludvík Hlavačka se později stal velitelem celé československé pohraniční stráže a nařídil napustit železnou oponu elektřinou. Film je inspirován postavou vyšetřovatele státní bezpečnosti Aloise Grebeníčka.>>>

Love Stories v Rudolfínu

Foto Josef Louda

Slavné  autorů Josefa Suka, Sergeje Prokopfjeva a Leoparda Bernsteina zazněly ve zcela vyprodaném Rudolfinu. A to přitom  interprety byli členové Komorního orchestru Akademie věd pod vedením  spontánního dirigenta Pavla Hryzáka.

Foto Josef Louda, www.fotomotiv.cz

 

 

Je Brichta rasista?

Petr Paulczynski

A máme tu další multikulti aférku. Aleš Brichta vydal nové album Deratizer a text titulní písně vyvolává kritiku pro svůj údajně rasistický nádech. Dokonce prý se jím bude zabývat policie. A to proto, že prý hanobí rasu a národ a podněcuje k nenávisti, protože v něm zaznívají tato slova: "Politici dělaj z každýho vola / na ulici kradou cikáni kola / už by to vyřešit měl / nějakej deratizer…". Většinová populace přitom ví, kdo že má na svědomí drobné krádeže autoradií, kabelek, strhávání řetízků a vylupování stánků-trafik. A tato kriminalita je jí víc na očích, než nějaké cizojazyčné mafie o jejichž působení nic neví. Je mi divné, že policie nemá opravdu nic jiného na práci, než zkoumat text písně. Když mi nedávno vyloupili auto, nevypátrala nic. Zřejmě ale zkoumat text písně je jednodušší. Co se tak zaměřit na činnost nonstop zastaváren, kde končí většina takto realisovaných "čórek"? A taky je mi divné, kam jsme to dopracovali 20 let od převratu, v němž jedním z hlavních výdobytků byla svoboda slova. Jak je možné, aby dnes byl umělec „popotahován“ za vyjádření názoru, že Cikáni (chcete-li Romové) jsou při drobné kriminalitě přistiženi častěji než jiné skupiny obyvatelstva. A feťáci neboli smažky jakbysmet. Není kriminalizace písňových textů vlastně nová forma cenzury? Neměl by být stažen Erben a jeho Polednice za text "U lavice dítě stálo, z plna hrdla křičelo. "Bodejž jsi jen trochu málo, ty cikáně, mlčelo!"? Nechápu, proč se někdo točí na jednom čtyřverší z celého alba, které jenom popisuje problémy naší společnosti. Že by to bylo proto, že rocker se opřel do politiků? Brichta není můj hudební šálek kávy. Ale toto album si určitě koupím jako výraz odporu k pozitivní diskriminaci a zastírání pravého významu slov, který nám tu předvádějí příznivci politické korektnosti, kteří nás (jako jediný zaznamenatelný výsledek své činnosti) přivedli ke kanadským vízům.>>>

 

Letošní již 10. ročník Kozího mejdanu na samotě Milkovice v Českém ráji, který probíhá tradičně během srpnového úplňku, můžete slyšet a vidět na www.kozy.cz. Podařilo se nám zprovoznit rozhlasové vysílání, které vysílá dění na pódiích a k tomu pirátskou televizi. Krásné prožití zbytku léta přeje Stanislav Penc

Budeme zase přepínat na jiné kanály

Eugenie Linkova

Velice mne mrzí , že ve volbě na ředile ČT nezvítězila Jana Kasalová. Dobře ji znám, je to velmi chytrá a praktická manažerka, má velké zkušenosti z televize. Tihle stávkující umělci to je pakáž a nelze jim věřit, jedině o co jim jde, jsou peníze. Škoda, zase se nic pár let měnit nebude a to jak v rozhlase, tak v televizi, tihle dravci někoho lepšího do pořadů nepustí a tak budeme zase jen přepínat na jiné kanály.

ČT: Smrádek, ale teploučko aneb jdeme dál

Petr Paulczynski

Tak se nám na zataženém nebi volby ředitele ČT vyjasnilo. Sto osob se uklidní, protože zdá se, že žádná reforma nehrozí, což všem vyhovuje. Umělcům, televizním radním, televizákům i politikům. Spousta vyřčených hezkých zástupných slovíček bude zapomenuta. Moravco-Krausovská klika se uklidní, jenom Břéťa Rychlík včera v Událostech ještě dělal nespokojené ksichty. Ale on už je takový profesionální bojovník a asi si zase brzo nějaký další petiční cíl určitě najde. A v ČT to poběží podle zaběhlých schemat. Kolos se sedmimiliardovým poplatkovým v podstatě dotačním budgetem a vcelku bezzubým zástupcem vlastníka půjde dál. Je před volbami, vznikají nové koalice, bude se znovu dělit moc. Zapomene se na řeči o politických tlacích a časně ranních hovorech politiků s televizáky. Ustanou diskuze, co je to vlastně ta veřejnoprávnost protože to stejně vlastně nikdo neví, protože nikdo si televizi nebude chtít popudit. ČT zůstane neprůhledným molochem se spoustou neprůhledných kšeftíků. Jen si všimněte, kolik v titulcích figuruje soukromých společností co participují na výrobě kdejakého pořadu. A to nemluvím o zbytnělém organizačním schematu a spoustě podivných osobností v různých funkcích. Umělcům se nepodařilo volbu ředitele zrušit a udělat jinou. Proč taky. Daný stav potvrzený touto volbou vyhovuje a bude vyhovovat všem. Televizákům, politikům a nakonec i těm petičníkům. Protože zdá se, že jim nikdo na chlebíček sahat nebude. Nabobtnalá ČT bude dál vyrábět mizerné, nudné, nebo tendenční programy. A divák si vždy najde svůj kanál a je mu jedno, že mu ČT sahá do peněženky víc, než celý Julínek s 30 korunovými poplatky. Akce KO televizním poplatkům prázdninově usne, protože její autor už sedí v Europarlamentu. Bouře ve sklenici vody končí. Jenom pár blogerů a diskutérů napíše pár slov. Jinak akce končí jak je v Čechách zvykem. Švejkovským "To chce klid".

Karel Gott oslavil 14. července své sedmdesátiny

Zdeněk Jemelík

To by jeden neřekl, kdo všecko šel na oslavu narozenin božského Káji.

Kdo patří na pranýř?

Petr Paulczynski

MF Dnes při popisování mé slovní přestřelky se zastupitelským kolegou Zlatuškou, (popsanou zde http://www.paulczynski.cz/27106.html, když jmenovaný Zlatuška ve veřejném mediu mne nazval žumpou a sexistickým homofobem) poptala o stanovisko arbitra eleganciarum, pana Ladislava Špačka, jehož knížka o etiketě je i v mé knihovně. Pan Špaček pravil, že patříme na pranýř. Tak bych se rád pana Špačka zeptal. Když na mne někdo ve veřejném médiu takto bezostyšně zaútočí, mám křesťansky nastavit druhou tvář? Časy starozákonního "kdo do tebe kamenem, ty do něho chlebem" dle mne patří do minulého času. Stejně jako časy, kdy urážky mezi muži se splácely v souboji muže proti muži. A pan Zlatuška se mne už pozurážel dost. A nemám-li k dispozici kord, pak mi zbývá jen pero. Opravdu nemá muž, byť politik i když jenom komunální, právo reagovat ve stylu "na hrubý pytel hrubá záplata"? Navíc když tak neučiní ve veřejném mediu, ale pouze ve svém internetovém "deníčku", kterému se říká blog? Nemohu si pomoci, ale nejsem stavěn na to, abych kvůli některým krasoduchům a politologům nechal jedno individuum na sebe do nekonečna kydat co mu slina na jazyk přinese. Kdybych totiž nezareagoval, nikdo z těch. kteří teď pozvedají obočí či prst, by si jeho svinstev ani nevšiml a na mně by ulpěla další z jeho špinavostí. A to si nehodlám donekonečna nechat líbit. Protože já uplatňuji pravidlo "Jak vy k my, tak my k vy." A tuhle situaci jste pane Špačku ve své příručce zapomněl popsat. Jestli si má kvůli bontonu či politické kultuře nechat chlap beztrestně na sebe nechat naplivat.

Sviňárníčka od Zlatušky, nebo amatérismus od Rovnosti?

Petr Paulczynski

To, že nemám rád exrektora (rád se podepisuje jako emeritní) a exsenátora Jiřího Zlatušku není neznámá věc. Pro nezasvěcené dodávám, že tento pán ve svém předvolebním boji na mne hodil hrst špíny a zatáhl mne neprávem do neslavné kauzy koupě brněnského domu zvaného Jalta. Díky svým kontaktům dokonce s jedním umělcem známým ze spacákové televizní rebelie na mne nastrojili povedenou taškařici s adaptací Gogolova Revizora. To, že jsem tohoto pána zažaloval a soud jsem vyhrál, se s odstupem času jaksi vytratilo a náš hrdina rozsudek k omluvě provedl formou zasunutí této omluvy do dva roky staré internetové diskuze. Prostě chlapské chování. A protože se blíží volby a protože toho pána čerstvě vyhodili z představenstva Veletrhů, rozhodl se zviditelnit a na Zastupitelstvu znovu zvedl téma Jalty a korupce. Na nahozenou návnadu se chytila rybička - brněnský deník Rovnost a poskytl panu Zlatuškovi prostor v on-line rozhovoru. A v něm padla otázka týkající se mne "Váš velký kritik je Petr Paulczinky? Jaký máte názor na tohoto soupeře?" Odpověď Zlatušky: "Není mým kritikem, je to spíš místní žumpa a především sexistický homofob. Myslím ale, že by beze mne nebyl na světě šťastný, možná mne i volil, bez myšlenky na mne se ale asi neprobouzí - jestli má můj obrázek nad postelí ale nevím a nestarám se o to." Díky odpovědi jsem zareagoval na svých webových stránkách. http://www.paulczynski.cz/zlatuskovy-psouky-online.html. Této přestřelky si všimla místní MF Dnes a po jejích dotazech Rovnost v on-line (sic!) rozhovoru změnila Zlatuškovu odpověď tak, že byl zcela změněn její smysl: "Není mým kritikem, jeho stránky jsou spíš místní žumpa a on sám z nich vychází především jako sexistický homofob. Myslím ale, že by beze mne nebyl na světě šťastný, možná mne i volil, bez myšlenky na mne se ale asi neprobouzí - jestli má můj obrázek nad postelí ale nevím a nestarám se o to." Naráz jsem nebyl žumpa. Ten, kdo změnu provedl, však asi neuměl změnit čas, takže změněná odpověď se ocitla zcela mimo rámec rozhovoru. Zlatuška změnil svoji odpověď poté, co se ho MF Dnes zeptala a on si uvědomil, že přestřelil.>>>

 

Zemřel náš národní symbol, ale neodešel

Den 30. květen 2009 se stal snad pro všechny občany u nás dnem smutku. Na Floridě zemřel ve věku 77 let (*2. července 1932) na zápal plic a selhání srdce národní symbol našeho národa, umělec, který representoval naši zem vždy tak, že by si z něj mnozí naši politici měli vzít vzor, Waldemar Matuška. O jeho vlastenectví a vztahu k rodné zemi hovoří snad nejlépe to, že si přál být pochován doma, tedy v ČR. Toto jeho poslední přání se mu splnilo a po rozloučení na pražském Žofíně 18. června, kam se za ním sjeli spontánně takové zástupy lidí z celé republiky, že se na mnohé z nich v pozdních nočních hodinách ani nedostalo, byl uložen 19. června k věčnému odpočinku na památném pražském Vyšehradě, poblíž svého idolu, Vlasty Buriana. O tom, jak bude pohřeb probíhat, rozhodla jeho truchlící žena Olinka. Věděla jak si velice vážil svých fanoušků a proto mu dopřála, aby se s nimi ještě naposledy rozloučil. O pohřbu Waldemara Matušky se napsalo mnohé, připomínaly se při té příležitosti nejrůznější jeho vystoupení a jeho nádherné písně. A protože to byl symbol nezkrotného života, nezničitelné energie, která přecházela na koncertech na jeho posluchače, měli bychom si ho uchovat v paměti jako stále živého krásného a zásadového chlapa. Proto nebudu psát o jeho konci, ale pokusím se ho připomenout dvěmi událostmi z posledních let, o nichž jsme nikde neobjevili ani zmínku a které podle mne ilustrují, že kromě úžasného charizmatu, nádherného barytonu a překrásných písní to byl neskutečně zásadový člověk a to nejen morálně, ale i politicky. Ve věku, kdy si většina našich spoluobčanů začíná zoufat, co si sami se sebou počnou a z některých se stávají v důsledku zklamání nad svým vlastním životem dokonce voliči KSČM, dokázal Waldemar Matuška nasednout do letadla a běžel na Staroměstské náměstí podpořit spolu s Lucií Bílou a dalšími slušnými umělci Václava Klause v jeho sysifivském boji za zastavení nástupu socialistů u nás. Přál si, aby naše země vykročila spolu s ním "vstříc novému osudu", zatímco mnozí naši prodejní umělci pěli za milionová angažmá na podiích levice. Již jen pro tento fakt si ho budu navždy vážit, i kdyby neuměl zazpívat ani notu>>>

Poetická zastavení

PhDr. Josef Louda

Každá zvlášť znamenají ve své profesi špičku-Daniela Demuthová – mezzosoprán, Žofie Vokálková – flétnistka a Zbyňka Šolcová – harfenistka. Daly se dohromady a spolu vystupují pod názvem MUSICA DOLCE VITA. Co se mělo stát, stalo se – nahrály společné CD s názvem POETICKÁ ZASTAVENÍ. To si vyžádalo křest. Kmotrou se stala Eva Pilarová-sama vystudovaná „Jamačka“. Ženskou převahu vyvažovali Petr Jančařík a Jan Vodňanský. Vše se odehrálo v důstojném prostředí uprostřed barokních sousoší galerie Labyrint na Starém městě. A televizní světe postůj-záznam z křtu odvysílala komerční TV Barrandov. (Snímky Josef Louda, fotograf, publicista FOTOATELIÉR FOTOMOTIV)