Sirotek Moravec
Petr Panuczynski
Naše vaše TV se již dávno stala hříčkou v rukou dvou kašparů – Jana Krause a Václava Moravce. Při poslechu pořadů těchto pánů je na pořadu dne jedna zásadní otázka:Pro slzy jsem neviděl na klávesnici, když přišla smutná zpráva, že ČT ukončí spolupráci s Janem Krausem. Ó jak mi budou scházet jeho soukromé pohledy na politickou scénu a citace internetově-facebookových fórků. Nic proti nim, ale nesmí být prezentovány zastaralé jak naložený sýr. Rovněž výběr účinkujíccích mi poslední dobou připomínal přehlídku ve stanu venkovského panoptika. No, on se Jeník neztratí. Přinejmenším zorganizuje zase nějaký štrajk. Jen počkej zajíci, pardon - Janečku. Celkový dojem z pořadů Krause či Moravce mi připomíná rozhovor němého s hluchým. Pánové si většinou melou své ptydepe a moderátor na to kouká jako slepý mravenečník na rozsypaný mák. A panu Jiřímu odpověděl svého času na jeho výzvu k diskuzi: "Nevím, z čeho pramení Vaše poněkud obsedantní fascinace televizními debatami. Sám jste jich absolvoval mnoho, a tak nepochybně z vlastní zkušenosti víte, že v nich o poznání či objasnění skutečných názorů diskutujících osob veřejnosti jde až v druhé řadě. " Souhlasím s prezidentem Klausem, že vysílání takových pořadů je zrůdnost, která nemá nikde obdoby.
Nové kachny Petra Uhla
Zdeněk Jemelík
Před majestátem smrti obvykle vášně a zloba ustupují do pozadí a také mnohostranné hodnocení osobnosti zesnulého se odsouvá na pozdější dobu. Lidová moudrost to vyjadřuje příslovím „o mrtvých jen v dobrém“. Neplatí to pro komentátora Práva Petra Uhla, pro kterého se úmrtí ombudsmana Otakara Motejla stalo příležitostí k dalšímu výlevu posedlosti nenávistí k „justiční mafii“. Z jeho pamfletu „Když se mafie propojují“ v Právu v pátek 14.května 2010 si neznalý čtenář může odnést dojem, že jedinou životní zásluhou zesnulého bylo vystupování proti „justiční mafii“, což jistě není pravda. Petr Uhl se v listopadu r.1989 proslavil tím, že bez prověření spolkl návnadu Drahomíry Dražské a pustil do světa kachnu o mrtvém studentovi Martinovi Šmídovi na Národní třídě. Páteční článek je dalším důkazem, že jeho přístup k informacím z podezřelých zdrojů se od té doby nezměnil. Zásada ověřování informací ze dvou nezávislých zdrojů pro něj neplatí. Otcem jeho myšlenek není ani tak přání, jako slepá zášť. Petr Uhl spolu s dalšími bulvárními pisálky postupuje v souladu s Goebelsovou zásadou o stokrát opakované lži, která se stává pravdou, a tvrzení omílá stále dokola. Projevy neznalosti se v Uhlových článcích s justičními náměty vyskytují dosti často. Nepřestávám divit, že mu redakce Práva stále poskytuje prostor k vyjadřování jeho paranoidního a obsesivního vidění světa. Rozumný člověk se vždy radí s chytrými lidmi a hlupákům se vyhýbá.>>>
Sloučení Českého rozhlasu a České televize je na pořadu dne
Petr Štěpánek
Radiojournal, coby předchůdce Československého rozhlasu, začal vysílat v roce 1923. Na Československý rozhlas po zániku Československa navázal Český rozhlas. Zrození Československé televize se datuje k roku 1953 a její nástupnickou organizací v českých zemích je Česká televize. Obě instituce – rozhlas a televize – se u nás rozvíjely odděleně. V některých zemích je to ale jinak, veřejnoprávní televize a rozhlas jsou součástí jedné organizace, např. ve Velké Británii BBC, v Rakousku ORF. Úvahy o spojení České televize a Českého rozhlasu do jedné instituce se v minulosti vyskytly již několikrát, nyní se objevují opět. Odvažuji se dokonce tvrdit, že tato tendence postupně sílí. Důvodů je hned několik. Ten hlavní je, že v relevantních politických strukturách sílí trend ke změně financování veřejnoprávních médií (televizní a rozhlasové poplatky nahradit státním rozpočtem), což vyvolává zvýšený zájem o efektivitu hospodaření médií veřejné služby. Základní otázky stojí takto: Opravdu to musí stát tolik? Dají se v systému nelézt úspory, aniž bychom ohrožovali to hlavní, totiž program? Kolik případné spojení rozhlasu a televize ušetří? Rozhlas si přestane hrát na televizi. Spojení Českého rozhlasu a České televize do jedné instituce je naprosto zásadní změna, která přinese velké úspory. Nemůže ji ale protlačit jedna politická strana, i kdyby to měla sebelépe promyšlené. K takovému kroku musí existovat poměrně široký politický, ba přímo společenský konsensus. Prvním krůčkem by mělo být sestavení nevelké skupiny ekonomů a mediálních specialistů, kteří vyhodnotí všechna pro i proti a především to všechno spočítají. Pokud k tomu dostanu příležitost, vytvoření takové expertní skupiny budu v Poslanecké sněmovně iniciovat.>>>
Česká televize sabotuje veřejnou diskusi o České televizi
Petr Štěpánek
Také jste si toho všimli? Řada médií a na prvním místě veřejnoprávní Česká televize některá předvolební témata – eufemisticky řečeno – opomíjí, řečeno natvrdo, cenzuruje. Snad se shodneme, že obecně by asi mělo platit – a zvláště pak v předvolebním období –, že politici a politické strany nabízejí nápady, témata, pojmenovávají problémy a nabízejí jejich řešení, a média o tom informují, diskutují, hodnotí, analyzují, komentují atd.Téma změny financování veřejnoprávních médií se dotýká prakticky všech občanů, všech domácností, a navíc i řady podnikatelských subjektů a také domovů důchodců, takže celá věc má nejen ekonomický, ale i sociální rozměr. Není to prostě podružné téma a zároveň to ani není téma spadlé z nebe. Televizní a telekomunikační industrie zaznamenává bouřlivý rozvoj, který s sebou přináší dramatické změny. >>>
Televizní a rozhlasové poplatky omezují naše ústavní práva
Petr Štěpánek
V souvislosti s mým seriálem článků o zrušení tzv. koncesionářských poplatků mi chodí zajímavé e-maily. Jeden čtenář se na stávající legislativní úpravu televizních a rozhlasových poplatků dívá z úplně jiného právního pohledu, než je ten dnešní, všeobecně akceptovaný. Myslím, že jeho vývody jsou natolik zajímavé, že stojí za to nenechat si je jenom pro sebe. Čtenář píše: V této souvislosti bych rád upozornil na to, že zákon ze dne 5. srpna 2005 o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů (č. 348/2005 Sb.) je z hlediska mezinárodního i našeho práva velmi sporný, neboť: 1) Podle § 3 považuje za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku každou fyzickou či právnickou osobu, pokud je odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě. Povinnosti platit se může zbavit, jestliže oznámí České televizi nebo Českému rozhlasu písemným čestným prohlášením, že není vlastníkem přijímače. (To vše pod hrozbou sankcí dle § 9 při neplnění povinnosti platit rozhlasový nebo televizní poplatek.) Je zřejmé, že v civilizovaném světě uznávaná zásada presumpce neviny je tak postavena na hlavu, neboť se důkazní břemeno, že občan něco nevlastní a nepoužívá, přenáší na něho. Stát si tak nepřípustným způsobem přisvojuje práva v podstatě totalitního charakteru. >>>
Kolik potřebujeme mediálních rad?
Petr Štěpánek
Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) – 13 členů, Rada České televize – 15 členů, Rada Českého rozhlasu – 9 členů, Rada České tiskové kanceláře – 7 členů, Rada Českého telekomunikačního úřadu – 5 členů. Pět rad, čtyřicet devět členů. Opravdu potřebujeme tolik mediálních rad a tolik mediálních radních? Myslím, že k tomu mám co říct. Jsem jediný člověk v téhle zemi, který byl členem obou mediálních regulátorů, jak toho programového (RRTV), tak toho technického (Rada ČTÚ). A jsem také jediný, kdo jde proti obvyklému proudu. Zatímco o bývalé poslance či senátory, kteří si to namířili do mediálních rad, není nouze, opačným směrem to dosud nevzal nikdo. Radikální laici v tom mají jasno, všechny ty – dle nich – mediální darmožrouty by zrušili. Tak jednoduché to ovšem není. Politici zase mají sklony k nepromyšleným, nesystémovým zásahům od stolu. Úvahy o jisté redukci či racionalizaci mediálních rad by se ale měly odvíjet od jejich agendy a kompetencí. Existuje-li – ať už podle naší či evropské legislativy – nějaká agenda, pak zcela zákonitě musí existovat i orgán, který ji spravuje. Profesionální úvaha by se proto měla odvíjet od redukce a racionalizace agendy mediálních rad, to ostatní z toho vyplyne.>>>
Je Paroubek nejlepší diskutér? NE. Pouze nejhlasitější.
Petr Paulczynski
První televizní debata mezi volebními lídry dvou nejsilnějších politických stran, Jiřím Paroubkem a Petrem Nečasem, mi po počátečním pozvolném zahřívacím rozjezdu připadla jako návštěva Matějské pouti. Lídr oranžových si asi vzpomněl, pod dojmem svého věrného soudruha Kočky, jak má správná Matějská vypadat a mohutně zadul do pouťové frkačky. Vytáhl transparent, za nímž mu koukaly jenom očička, a zbořil mikrofon. Vypadal jak strašák, co na vás vyjukne při průjezdu tajuplným hradem.
Za vítěznou považuji Nečasovu větu: "Vaše politika je pouťová, ukřičená, jako od kolotočů. Rozhazujete voličům cukrovinky."
Tematické odborné otázky lépe seděly Petru Nečasovi, lépe zvládl zdravotnictví, privatizaci i státní maturity. Bylo vidět, že se nechce nechat vtáhnout do témat Jiřího Paroubka, který ukázal, že je mistrem světa ve skákání do řeči a nikdo se mu nevyrovná v nejhlasitějším projevu v situaci kdy mluví naráz dva či tři, jak jsme viděli a hlavně slyšeli. Majitel Matějské Kočka by měl z tohoto pořadu radost.>>>
Nesmazatelnost mediální špíny
Martin Stín
„Rozklad významných institucí je význačným rysem úpadku civilizace“ pravil 7.dubna 2010 Eric Best v Závěrečném slově (Final Word) deníku Fleet sheet.Publicista Bohumil Doležal v úvaze o mediokracii z 3.dubna na svém blogu uvedl, že „zatímco vztahy mezi exekutivou, legislativou a soudní mocí jsou jakž takž vyvážené, v mediální sféře neexistuje vyváženost mezi svobodou a závazky a právo veřejnosti na informaci je svázáno s účastí na politickém zápase… list funguje jako samostatná politická síla, která je v postavení politické strany, ale nemá nepříjemná omezení a povinnosti, které straně svazují ruce…“ Bohumil Doležal mýlí, když jim přisuzuje samostatnost: dělají přece politiku svého vlastníka, popřípadě velkých inzerentů a sponzorů, kteří si jejich službu koupí; jen někdy slouží pouze vlastní kapse bez dalších spojitostí. Na koho jednou média nalepí špínu, je ztracený, i kdyby mu bylo sebevíce ukřivděno, neboť novináři si přivlastnili postavení nejvyšší soudní autority a jejich rozsudky jsou neprolomitelné. Nenajde se nikdo, kdo by se nařčeného veřejně zastal, a když už se najde, v nejlepším případě se mu dostane jen trocha prostoru na internetu, kde si jeho text přečte pár čtenářů. Velká média nepřipustí jiný názor než novinářským virtuálním soudem přijatý verdikt. Svoboda slova a názoru se tak stávají fikcí: můžeme si myslet a říkat co chceme, ale nástroje k zveřejnění našich názorů střeží cenzura rovnocenná s řáděním Úřadu pro tisk a informace neblahé paměti. Ještě nás nezačali za „nevhodné“ projevy zavírat do věznic a do blázinců… i když chuť by občas byla>>>.
Úděl český. Prezident beztrestně vydírán!
Jan Zeman
Třetího listopadu minulého roku "neimperiální impérium" Evropského svazu po dlouhých politických tahanicích a proti vůli možná i většiny národů Evropy a každopádně většiny českého národa a jeho prezidenta nakonec bez tanků, ale zato za vydatného přispění místní páté kolony definitivně pohltilo český stát. Ačkoli je právní platnost tohoto faktu nanejvýš sporná, neboť jej již veřejně známo (viz článek Václava Klause chtěli lékaři prohlásit za blázna, pozn. redakce), že a veškeré právní akty s tím spojené by byly tedy nejspíš de-jure neplatné a nevymahatelné u žádného soudu, ukončil fakticky tento den krátké období samostatnosti našeho státu. Čistky posledních mohykánů obrany národní svobody začaly téhož dne kdy byla LS ratifikována prezidentem republiky. Můj kolega Adam Bartoš, který se velmi zasloužil o informování české veřejnosti o Lisabonské smlouvě, byl vyhozen z iDnes, prý pro jeho styky s Hradem. Byl to totiž on, který v průběhu několika týdnů předtím získal unikátní důkazy o zcela vážně míněném spiknutí směřujícímu k ničemu menšímu než státnímu převratu v České republice pod heslem: Z chronologie celé věci je víceméně jasné, že iDnes zdržovala zveřejnění dokumentů pana Bartoše a nakonec, aniž by je vydala, Adama Bartoše vyhodila, přesně v den, kdy k onomu palácovému puči za vydatného přispění politických elit napříč spektrem došlo. V den, kdy došlo k nátlaku o zbavení svéprávnosti prezidenta jakož i celé ČR z moci úřední a bez odvolání.
A čemu se proboha divíte?
Václav Vlk st.
Kdo? No všichni ti, které teď čtu v novinách a slyším lkát třeba z rozhlasu, že Paroubek, ten normalizační šíbr, to má v kapse. Tedy volby. A že se připravuje vládnout v „tajné koalici“ s komunisty–stalinisty z KSČM (protože značnou část dnešního vedení ČSSD lze také klidně označit za tvrdé komunisty). Nebo že s lidovci udělají novou vládu Národní fronty.
Jak to, pláčou komentátoři, že lidi nechápou, že Paroubek lže a žene nás do státního bankrotu? Proč nechápou že z nás plánuje dělat něco, co zažili na Slovensku za Mečiara? Achich achich... No a co jste si přátelé mysleli, že bude? Po tom, co jste tady předváděli posledních dvacet let! Kdo? No přeci naše intelektuální a novinářská elita?! Dvacet let poslouchají a čtou občané ČR (ale i emigranti), že tohle je od doby, kdy jsme „vycinkali“ komunismus, jen „spálená země“, „svět tunelářů a zlodějů“, bankrotářů a šmelinářů, úplatkářů a nevzdělanců, alkoholiků atd. atd. Nedávno jsem četl upřímný povzdech nad politickými výkřiky ministra Kocába. „Proč Kocábovi vadí, že se v televizi vysílají padesát let staré komunistické televizní noviny? A proč mu nevadí, že se dneska vysílají na ČT dnešní komunistické televizní noviny?“ A v tom je ten problém. Od doby, kdy „už se smělo kritizovat“, nastoupili naši novináři jako nesmlouvaví kritici …… kapitalismu a demokracie.Není potřeba rozebírat jednotlivé případy. A bylo by složité zjišťovat, kteří intelektuálové, protože to se netýká jen novinářů, tak jednali jen z důvodů svého hlubokého levicového přesvědčení. Intelektuálové a media v těchto dvaceti letech jasně selhali.
Média a politika – spojité nádoby
Jan Kopal
Vliv médií na volební chování je nezpochybnitelný a nikoliv nahodilý. Svůj díl odpovědnosti za volební výsledky nesou i média a jednání novinářů. I tak by se daly interpretovat závěry konference nazvané „Politika, komunikace, média“, která se uskutečnila v pátek 5. března na půdě Metropolitní univerzity Praha. Jistý deficitem české demokracie je i nedovzdělanost a úplatnost českých novinářů, kteří si osobují pozici nezávislých arbitrů a „hlídacích psů demokracie“, aniž by si připustili, že i oni se na těchto negativech lvím podílem přičinili. Bylo to vidět na vystoupení představitelů médií – konkrétně zástupce Mladé fronty Dnes, který za stěžejní část svého příspěvku zvolil tzv. náhubková zákon. Z uvedeného vystoupení by měl neinformovaný posluchač dojem, jací jsou novináři chudáci a jak ti zlí politici ubližují. Přitom to jsou často novináři, kteří mají ve svých rukou osud politiků i běžných občanů. Mediální stigma a falešná obvinění mohou člověka ze slušné společnosti i doživotně vyřadit, účinná obrana je takřka nemožná. Po několikaletých soudních tahanicích si už nikdo většinou nepamatuje, o čem původní pře byla. Nehledě na to, že mnohé fámy se ani zcela vyvrátit nedají. V éře mediokracie se tištěná média bulvarizují a směřují k polovinám. Pseudozprávy a pseudoudálosti vytlačují skutečné zásadní dění a problémy. Causy se nedotahují a mnohá obvinění po čase přehluší svým dosahem causy nové. Dokud naše média nebudou pracovat eticky a plně profesionálně, ne ve službách toho či onoho pod deklarovanou nálepkou nezávislosti. Jediným přijatelným pravidlem je informovat a hodnotit v duchu hesla PADNI KOMU PADNI.
Prezident nemá zapotřebí chodit do nějakého Hydeparku
Ivana Haslingerová
Přišel nám 
do redakce dopiso aroganci apna Moravce vůči prezidentu republiky, na který nelze neregovat: Já se na pořady pana Moravce přestala již dávno dívat. Nesdílím jeho třetocestní orientaci, která z něj přímo září, i když se snaží jí zakrýt. Zastávám názor pana prezidenta, že "třetí cesta k socialismu vede do třetího světa". Pokud znám prezidenta Václava Klause z politických a ekonomických přednášek (právě v úterý na jednu jdu), tak je to klasický vysokoškolský profesor, který diskusi přímo vítá a určitě se nebojí vysvětlovat komukoliv své názory. A že má někdy oponenty opravdu erudované, ne nějakého redaktora z ČT. To, že se nechce bavit s moderátorem, který nemá vystupování a neví jak se chovat k hlavě státu, to je věc jiná .Pan Moravec neodlišuje s kým jedná a dává svoji nadřazenost ostatním v pořadu jasně najevo. Jinak jednám s papežem, jinak s prezidentem či předsedou vlády a jinak s těmi, kdo jsou na mé úrovni např. se spolužáky či kolegy z branže. Pan Moravec tohle přehlíží a jedná se všemi hosty stejně a navíc jako Bůh.To neznamená, že se těch prvých bojím zeptat, ale musí to mít jistou štábní kulturu. I kdyby byl nachystán na pořad sebe lépe, povýšená arogance do něj prostě nepatří a trocha pokory by mu udělala jen dobře a pak by byl velmi zajímavý. Být panem prezidentem, tak ho budu ignorovat i kdyby se uvztekal a vytahoval se, že se ho bojím. Kdo zná Václava Klause, ten ví, že se nebojí jiných oponentů natož pak nějakého redaktora. Trocha pokory by rozhodně panu Moravcovi slušela lépe než ho za to urážet.>>>
Zrušení koncesionářských poplatků jako sociální opatření
Petr Štěpánek
První věc, kterou v případě zvolení do Poslanecké sněmovny udělám, je, že navrhnu zrušení televizních a rozhlasových poplatků, přičemž další financování České televize a Českého rozhlasu přejde na státní rozpočet. Tzv. koncesionářské poplatky už totiž dávno ztratily svůj původní smysl a změnily se jen na jakousi další podivnou celoplošnou – a dojme hned, že velmi nespravedlivou – daň. Každá domácnost musí měsíc co měsíc – ať se jí to líbí, nebo nelíbí, ať Českou televizi sleduje, nebo nesleduje, ať Český rozhlas poslouchá, nebo neposlouchá – nevolnickým způsobem nasypat do veřejnoprávní černé díry 180 korun, 135 za televizi, 45 za rozhlas. Solit musí každý, kdo má zavedenou elektřinu. Všichni – bohatí i chudí – platí stejně.>>>
Mladí do sta let
Zina Zborovská
Televize Prima uvedla nový pořad „Mladší o pár let“ , kde omlazuje lidi vypadající starší než ve skutečnosti jsou. Nemíním diskutovat, zda je pořad etický či neetický, ale zdá se mi neskutečně hloupý stejně tak jako údajně 1600 zájemců, kteří se do soutěže přihlásili. Při vší úctě k vítězům, vyhrát něco za to, že jsem nechodila k zubaři, proto nemám zuby a hulím 30 cigaret denně, nebo v případě pána za to, že se neskutečně přežírám, se mi zdá poněkud trapné a hlavně bavit tímto diváky je značně ubohé. Plastičtí chirurgové a zubní lékaři jistě odvedou skvělou práci, pochybuji však, že získají, kromě pošahaných soutěžících další zákazníky z těchto kruhů. Normální ženské celý život usilujeme, abychom dobře vypadaly a když už to nejde bez plastiků, obrátíme se na ně. Že by ti, co to nechali dojít tak daleko jako účastníci soutěže, masově vyhledávali jejich pomoc je nesmysl. Potkávám jednoho neustále opilého bezdomovce, kterému je něco přes třicet, vypadá na osmdesát, kdo ví, jestli se nenechá omladit. A vůbec. Docela by mne zajímalo, jak ti „omlazení“ žijí. Jakou poslouchají muziku, co čtou, jaké se jim líbí obrazy, jaké vyznávají politické názory , jak tráví volný čas. Protože mládí určitě není obličej bez vrásek a falešné zuby v ústech.
Politická korupce v přímém přenosu
Petr Štěpánek
Spočítá někdo, kolikrát už se televize Prima pokoušela o tzv. očištění od regionálního vysílání, tedy od povinnosti přímo vyplývající z její vysílací licence (licence byla udělena jako centrální program pro lokální a regionální televizní vysílání) a stvrzené dokonce soudním rozhodnutím? A je to tady zas! ČSSD v Poslanecké sněmovně aktuálně usiluje o vrácení zákona o audiovizi zpátky do druhého čtení. Proč? Aby mohl být načten pozměňovací návrh, který by Primu od povinnosti koexistovat s regionálními televizemi „očistil“. To vše za situace, kdy jsou volby na dohled a je veřejným tajemstvím, že primácké zpravodajství do značné míry z Lidového domu nekočíruje nikdo jiný než Paroubkův fámulus Dimun. Sečteno, podtrženo: Korupce jak vyšitá, hanebný politický obchod! Pokud by k tomu opravdu došlo, naskytne se zajímavý pohled. Takřka v přímém přenosu budeme moci sledovat zrod další mezinárodní arbitráže. Ono totiž nejde jenom o Primu, ale také o regionální televize, které tím budou okradeny o vysílací a reklamní čas, garantovaný řádně udělenými vysílacími licencemi. Vzhledem k tomu, že jejich vlastnická struktura zahrnuje také zahraničního spoluvlastníka, arbitrážní vyústění lze považovat za takřka jisté. >>>
Vítězem voleb se stane Jiří Bartoška
Ivana Haslingerová
Tradiční novoroční setkání senátorek a senátorů s představiteli sdělovacích prostředků bylo tentokrát velmi zajímavé. Ať to již bylo z důvodu hrozby blížících se voleb nebo pod vlivem minulého roku tak bohatého na politické události, přišlo na něj mezi novináře velké množství senátorek a senátorů. Podle pana předsedy nejsou novináři sedmá, ale první velmoc a je zvědav, zda obstojí i za současných složitých podmínek se ctí v roli hlídacích psů demokracie. "Vím o čem mluvím, sleduji každodenně jejich práci ještě, než posnídám. A mám proto obavy, zda demokracii nenahradí demohracie, kdy se informace změní ve hraní či ještě hůře demokratůra, kdy budou šéfredaktoři diktovat, co se musí psát a co ne." V průběhu večera jsme se dozvěděli věci, o nichž zatím nemá veřejnost ani tušení:
Tak například, že Jiří Bartoška založí do voleb politickou stranu, která bude mít podle slov jejího generálního tajemníka Jaroslava Kubery 1 200 000 členů a stane se tak největší silou v zemi a jasným vítězem voleb. Takže po příchodu z recepce domů jsem nabyla po dlouhé době dobré nálady, že to s naší politickou scénou nemusí po volbách dopadnout špatně. Představa fešného milovníka Bartošky v roli premiéra a především generálního tajemníka strany Jaroslava Kubery se mi zdá velice příjemná. Konečně po dvaceti letech zavládne u nás dobrá nálada a do politiky se dostane něco jiného, než jen honba za vlastním obohacením .>>>
Daniel Landa ve světle pokleslé publicistiky ČT
Jan Kopal
Veřejnoprávní Česká televize a její publicistika měla zase jednou slabší chvilku. Pořad nazvaný „Landův lektvar lásky“ byl ukázkou neprofesionality a zaujatosti. Autorské dílu tandemu ve složení Erika Hníková a Richard Komárek. Tématem pořadu bylo uvedení hry „Tajemství zlatého draka“ na prknech brněnského Národního divadla. Autorem hry není nikdo jiný, než populární zpěvák Daniel Landa. Tvůrci pořadu však sáhli k metodám propagandy, před kterými závistí bledl i Dr. Josef Goebbels. Záběry dvacet let starých koncertů Orlíku byly jen odpich pro další ataky vůči Landovy, a tak se diskutovalo o (ne)existujících skrytých fašistických symbolech v této hře, Landovy coby vůdci a inspirátorovi. Těmto spekulacím a manipulacím zdárně sekundoval „nezávislý politolog“ Ondřej Slačálek známý zejména svým působením v anarchistickém hnutí, bitkami s policisty, hysterickými výkřiky a publikační činnosti v bezdomoveckém Novém prostoru. Peskoval a dehonestoval Landu jako nestálého povahou násilníka a hvězdičku showbyznysu. Vzhledem k jeho stabilnímu umístění ve Zlatém slavíku více než úsměvné. Nevím, kde pan Náčelek bere tu drzost někoho označovat za mesiáše, když si na něj sám rád hraje a k násilnostem má mnohem blíž, než objekt jeho kritiky. Nejprve je nutno důsledně zamést před vlastním prahem a teprve potom přikročit ke kritice druhých. Pokleslá ideová diverze s veřejnoprávním posláním nemá nic společného.>>>
ČT: Není audit jako audit
Petr Štěpánek
Česká televize se pilně věnuje tématu audit Opencard. Propírá pražského primátora, jeho náměstky, šéfa odboru informatiky, kolik to stálo, kolik se prodělalo, kdo za to může, vyjadřuje se kdekdo. Tu tomu Česká televize věnuje podstatnou část Událostí, tu je to hlavním tématem Událostí komentářů. To vše za situace, kdy samotný audit ještě ani nebyl zveřejněn. Přesto říkám – nic proti tomu. Jestli existuje jakékoli podezření, že odpovědní činitelé nakládají s veřejnými prostředky nehospodárně, je povinností novinářů strkat do toho nos. Problém je v něčem jiném. A to v selektivnosti strkání toho nosu. Novináři obecně a Česká televize speciálně totiž do něčeho nos strká a do něčeho vůbec. On kupříkladu z poslední doby existuje ještě jeden audit, který stojí za pozornost, totiž tzv. personální audit České televize. A jak to tak vypadá, respektive jak se lze domýšlet, nedopadl pro Českou televizi zrovna nejlépe, možná by se dalo říct, že dopadl přímo katastrofálně. Jenže tenhle dokument je tak tajný, že management ČT ho nechce ukázat ani samotné Radě České televize. Ba co hůř, přímo vodí radu za nos. K auditu uspořádal pro radní seminář, jenže na něm se hovořilo o všem jiném, jen ne o tom auditu, kvůli kterému se to sešlo. Není se co divit, že některým radním pomalu dochází trpělivost.>>>
ČT má rozpočet 7,318 mld – TOP09 z nich ukrojila miliony pro sebe
František Matějka
Neuvěřitelných devět hodin si veřejnoprávní Česká televize vyhradila na přímý přenos, studia a komentáře z ustavujícího sněmu TOP09. Ta nás všechny, ačkoli je do jednoho velmi dobře známe, stála několik milionů na koncesionářských poplatcích. Česká televize musí sice podle dosavadního zákona vystupovat nestranně, objektivně a vyváženě. Tento neuvěřitelný moloch ovšem nemůže být už z podstaty objektivní, nestranný a vyvážený. ČT je zcela závislá na politicích, jejich rozhodování a palci nahoru a dolů. Ať již jde o rozpočet, koncesionářské poplatky, jinou související legislativu, případně mnohdy i program. V minulosti jsme byli opakovaně svědky zasahování politiků a jejich lobbistů do toho, co se má a co nemá odvysílat. Koncesionáři si povinně koupili od našeho dodavatele devět hodin materiálu o Kalouskovi, kterého u nás znají všichni. A zatraceně dobře! „Národní hrdost se vytratila a na její místo nastoupila závist a klam, stranické a osobní zájmy vyhrály nad odpovědnosti k vlasti a nad lidem této země," řekl delegátům Karel Schwarzenberg. Pravděpodobně netušil, že tato jistě dobře míněná slova patří zejména a právě Kalouskovi... Kdyby neměl Kalousek Karla Schwarzenberga, kterého nechápou v tomto spojení mnohdy i jeho blízcí, je v pytli. Je mi velmi líto, že právě Karel Schwarzenberg Kalouskovi pravděpodobně umožní ještě pár let politicky žít.>>>
17. listopad 2009?! Perzekuce novinářů a PR pro jednu stranu!
František Matějka
Přečetl článek od Jakuba Pokorného na idnes.cz s názvem „TOP 09 otevře „fan shop“ a la FC Barcelona, prodávat bude trička i propisky“. Jenže ta parta přeběhlých politiků bez mandátu v řádných volbách má svůj „fan shop“ již dávno. V současné mediokracii bohužel možná i na idnes.cz? V TOP09 jsou lidé, kteří se osobně podíleli na deficitech v řádu stovek miliard, nadhodnocených veřejných zakázkách, jednali o možnosti „udělat zákon“ na zakázku za peníze a ještě mají tolik drzosti, že svou „novou“ politiku označují za pravicovou. Miliardy za jejich aktivního souhlasu utíkají lidem v naší zemi prostřednictvím rozpočtu. Přesto mají u novinářů a médií oblibu, o průšvizích se nepíše a vyzdvihují se téměř výhradně pozitiva a „fan shopy“. Kam nám zmizela například kauza Šustra, nejbližšího Kalouskova spolupracovníka za posledních dvacet let. Zajímavou paralelu tohoto PR článku na idnes.cz vidím bohužel například v tom, že jeho . Demokracie sedí po dvaceti letech opět v koutě a pláče. >>>
Podpoříme návrh zákona o zrušení televizních a rozhlasových poplatků
Tomáš Julínek, předseda senátorského klubu ODS
Na jaře letošního roku byl senátorem ODS Richardem Svobodou připraven návrh zákona o zrušení televizních a rozhlasových poplatků. Tento návrh byl v posledních 8 měsících projednáván ve všech výborech Senátu a mediální komise k němu dokonce uspořádala veřejné slyšení. Na nadcházejícím plénu Senátu budeme rozhodovat o jeho dalším osudu. Senátorský klub ODS podporuje přijetí návrhu zákona o zrušení televizních a rozhlasových poplatků, který předkládá náš kolega, a přijal k němu následující usnesení: Senátorský klub ODS podpoří na následujícím jednání pléna Senátu PČR senátní návrh zákona o zrušení televizních a rozhlasových poplatků ve znění pozměňovacích návrhů mediální komise Senátu. Předložený zákon nahrazuje povinným výdajem státu platbu českých domácností ve výši 2 160 korun ročně, racionalizuje daňový systém zrušením archaicky a nákladně vybírané daně za vlastnictví televize i rádia a přesouvá financování médií veřejné služby plně na státní rozpočet, a to s účinností od 1. 1. 2012. - konstatuje, že navrženou úpravou zůstává zcela nedotčena současná míra nezávislosti médií veřejné služby a odmítá účelová tvrzení, která nepravdivě líčí tuto úpravu jako zásah do jejich svobody. Částka určená veřejnoprávní televizi a rádiu je dána zákonem a nepodléhá tedy jako povinný výdaj státu každoročnímu schvalování. Potenciální režim změny této částky je stejný, jako změna výše současných poplatků.
Placáka ovládla bolest
Ladislav Bátora
Reakce na Placákův článek v Lidových novinách "Česko ovládli anarchisté".
Petra Placáka šokovalo, že český president měl před časem prohlásit, že s podpisem Lisabonské smlouvy si počká na rozhodnutí německého ústavního soudu: „Nepamatuji se, že bych kdy v literatuře narazil na případ, že by něco obdobného veřejně prohlásil nějaký domácí kolaborant za protektorátu Böhmen und Mähren.“
Preziden republiky děkuje autorům a signatářům Memoranda na podporu prezidenta, které od nich převzal na závěr jejich Pochodu na hrad na podporu prezidenta na Hradčanském náměstí v Praze. Ladislav Batora stojí za moderátorkou odpoledního programu Dušicí Zimovou
Placák dále konstatuje, že je to "buranství a provinčnost, které se netýká jen Václava Klause". V roce 1941 Wolfgang Wolfram von Wolmar, šéf „skupiny tisk“ říšského protektora řekl: "Čechy a Morava jsou malým kamenem ve velké mosaice „Evropa“. Tento malý kámen bude zasazen do velkého útvaru, určeného Prozřetelností, při čemž je lhostejno, dají-li jednotlivci k tomu radostně souhlas, nebo budou-li činiti opak. Tito pak zůstanou jako intelektuální směsice ležet někde na pokraji silnice naší doby, kdežto ostatní se vřadí mezi údy tvůrčích a tvořících národů Evropy.“
Pozn redakce: Když jsme obdrželi článek Ladislava Bátory, nechtělo se nám věřit, že pan Placák si myslí, že v čele státu stojí provinční buran a ověřili jsme si to přečtením Placákova článku. Je to tam. I kdyby jako fanatický europeista napsal všechny ty ostatní invektivy a i kdyby si jako historik pletl slovo vlastec se slovem anarchista, tak tohle svědčí již opravdu o ztrátě jeho soudnosti. Ani nejúhlavnější nepřátelé prezidenta Klause o něm nikdy neřekli, že je provinční buran. Naopak, pokud se do kritiky dají, kritizují ho právě za jeho přílišnou noblesu a eleganci hraničící podle nich až s narcismem. Nerozumím tomu co se to s našim národem stalo. Otevřu-li knihy historiků psané před sto lety, tak vlastenectví v nich je stavěno na nejvyšší místo. Kam by asi pan historik Placák zařadil Masaryka, který před 90 lety vyrval náš stát z rukou Habsburků, když jeho následovníka častuje takovými výrazy za to, že chce jeho odkaz udržet při životě. A jak je možné, že noviny, které se staví jako seriozní, tak nehoráznou snůšku polopravd a nepřesností vůbec zveřejní.
Je to šokující, jak je Jan Kraus vlezlý
Radek Vopěnka
Tento člověk cíleně šokuje, aby se zvedla jeho sledovanost. Člověk může někdy šlápnout vedle, ale on se do prezidenta republiky trefuje setrvale. Já jeho pořad na Frekvenci 1 nesleduji, leč naše dítě, bohužel, ano. Příště už to má zakázáno, neboť to co provádí pan Kraus, nepatří do veřejného vysílání. Jestli jste ten pořad někdy poslouchali, tak jste museli dojít k závěru, že je nechutný. Pan Kraus si v minulosti do prezidenta rád kopnul i ve svém pořadu Uvolněte se, prosím, jenže tam je zdrženlivější, neboť by jej snad ČT zcenzurovala. Přišlo na něj za tento pořad také již několik stížností radě ČT, že zneužívá pořad k řešení osobních sporů http://www.novinky.cz/kultura/181966-kraus-v-uvolnete-se-prosim-nadrzoval-vondrackove-zlobi-se-radni-ct.html, tak si tolik nedovolí. Na Frekvenci 1 se ovšem chová jako utržený ze řetězu. Pan Kraus dokáže být hnusný i na jiné osobnosti. Známá je jeho roztržka s profesorem Klezlou. Zpočátku jsem jej měl docela rád, ale nyní mi začíná pam velmi vadit. Možná se v jeho animozitě vůči Václavu Klausovi zrcadlí jeho uražená ješitnost. Václav Klaus v jeho pořadu jako jeden z mála výzmaných osobností nikdy nebyl. Nedívím se, že mu to Ladislav Jakl nedoporučoval. Nemusím patrně připomínat, že jeho bratr pracoval v době prezidenstké volby pro pana Švejnara.
Proč Rada ČT kryje excesy Krause?!
Ivana Haslingerová
reakce na článek Radka Vopěnky "Je šokující, jak je Jan Kraus vlezlý"
Nechápu proč Rada ČT nekoná!? Dokonce nereaguje ani na stížnosti radních Pavlaty a Mezulánika. A proč radní Jan Jirák je dokonce toho názoru, že vyváženost se má týkat jen zpravodajství a publicistiky? Buď dělá že neví nebo opravdu neví, že zákon o České televizi nic takového konkrétně neříká. Je v něm pouze obecně napsáno: "Hlavními úkoly veřejné služby v oblasti televizního vysílání jsou zejména poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů“. A to nemluvím o tom, že předseda rady ČT Jiří Baumruk dokonce bagatelizuje v Právu stížnosti radních, že jsou to jen jejich osobní názory. Jeho věta že "Nicméně, pokud někdo z radních požádá na začátku zasedání, aby byla zařazena do programu jednání zmíněná záležitost, buď v bodě Podněty a stížnosti nebo v Různém, budeme o tom mluvit" vyznívá, jakoby dělal velkou milost pánům stěžovatelům, že vůbec bude o tom mluvit. Měl by být rád, že ho na totyto Kraosovy excesy upotzornili a sám vznést okamžitě stížnost a nenechat takové neprofesionály pracovat v ČT. Vrhá to přece stín, a to velmi hluboký stín, právě na něj samotného. Takto jeho postoj působí, že se staví za názory a chování Jana Krause.
Česká televize dalším pilířem ústavní moci?!
František Matějka
To ji raději zrušme. Česká televize je placena z koncesionářských poplatků. A je jednostranná, jakkoli poplatky platí všichni. Česká televize musí vystupovat nestranně, objektivně a vyváženě, a nikoli budit dojem spojence jedné strany názorového sporu. Zejména pak, jde-li o tak závažné otázky, jako je Lisabonská smlouva, Ústava České republiky, suverenita České republiky a jistě také žádoucí úcta k jejím ústavním představitelům. Jak si mám pak vysvětlit, že například Václav Moravec ve svém pořadu svými komentáři pomalu systematicky jednostranně dehonestuje prezidenta republiky, že Česká televize zve do svých pořadů téměř výhradně pokyvovače „hlavním myšlenkovým proudům“, a že skuteční a argumentačně vybavení oponenti jsou drženi od vysílání na hony daleko. Ptám se pak, jaký je rozdíl mezi tím, co jsme tu zažívali do roku 1989 a dnes? Toto je ona proklamovaná svoboda slova? Má snad být veřejnoprávní Česká televize dalším nepsaným pilířem ústavní moci v době mediokracie, která skutečnou demokracii pomalu nahradila?
Co dělá Rada ČT a Rada českého rozhlasu?!
"Václav Klaus je úlisnej chlap, hraje na nejsprostší city, a pohrdám jim", vyznal se včera populární bavič Jan Kraus ve svém pořadu na Frekvenci 1. Nebylo to míněno ze srandy, bohužel. Mínil to zcela vážně. Co je horší, pan Kraus posluchačům kázal, že by zbavil pana prezidenta způsobilosti k výkonu funkce. Paní Haslingerová, upozorňuji Vás, že to není poprvé, co se do V.Klause pan Kraus opřel. V mnohých předešlých pořadech tak činil podobně. V jednom z předešlých pořadů kanalizoval své destrudo tím, že by prý poslal na Hrad sanitku, aby V.Klause, P.Hájka atd. odvezli k hospitalizaci (asi na psychiatrii). Co si myslíte o tomto sprostém baviči? Baví Vás osobně pan Kraus? Děkuji.S pozdravem a přáním všeho dobrého, Radek Vopěnka
No co si o tom může myslet každý slušný občan. Že je to špína na entou, v limitě s n se blížícímu k nekonečnu. Od pana Krause mne ale naprosto nepřekvapuje. Staší vzpomenout na jeho chování při televizní stávce a na některé jiné jeho pořad a vystoupení. A co je horší, že podobně jako na F1 hovoří i na ČT1. Je opravdu děsné, že ho ředitelé ČT a F1 nechají takto dehonestovat hlavu státu a s okamžitou platností ho nevyhodí a co je ještě horší, že mi chodí dopisy podobné Vašim, ale ani jeden postoj od Rady ČT či od Rady českého rozhlasu. To je opravdu hrozné! Přeji přesto hezký zbytek víkendu, Ivana Haslingerová
Zneužívání krajských prostředků na prezentaci ČSSD musí přestat
Martin Kupka
ODS navrhuje Zastupitelstvu Středočeského kraje ustavení Redakční rady, která bude dohlížet na obsahovou vyváženost a kvalitu tiskovin vydávaných Středočeským krajem.„Reagujeme tak na vloženou inzerci v denících a na podobu Středočeského magazínu. Jde o opakované zneužití veřejných prostředků k vlastní prezentaci vedení kraje a hejtmana. Kraj přitom informační povinnost vůči občanům kraje, kterou ukládá i zákon o krajích, neplní,“ argumentuje místopředseda ODS a krajský zastupitel Petr Bendl. V nákladné celostránkové inzerci v denících i v novém Středočeském magazínu, který v nedávné době kraj distribuoval do středočeských domácností, se objevují převážně samoúčelná sdělení zdůrazňující přednosti a úspěchy hejtmana či členů krajské rady. Bez jakéhokoli prostoru pro odpověď či polemiku přinášejí tyto materiály nepodložené a demagogické útoky na předchozí vedení kraje. Materiály jsou navíc zpracovány v nízké literární i grafické kvalitě. Z povahy věci a zdroje prostředků pro vydávání těchto materiálů by mělo jít o komunikační nástroje veřejné služby. V takovém případě je ale nezbytné zachovávat elementární vyváženost názorů, co největší objektivitu sdělení. >>>
ČTK a Rada ČTK za hranou zákona
Petr Štěpánek
Když jsem před pár dny v článku Procházka usneseními Rady ČTK aneb Hreha je ředitelem ČTK napsal, že pokud bude Rada ČTK chtít zabránit nástupu Radima Hrehy do čela ČTK, bude k tomu muset zvolit jiné prostředky než jakési automatické zrušení již proběhlého výběrového řízení, opravdu mne ani ve snu mě nenapadlo, že zoufalí radní na tenhle špek opravdu naskočí. Lístek do první řady jsem si na tu komedii kupovat nemusel, stačilo 1. 10. 2009 zajít na schůzi sněmovní Stálé komise pro sdělovací prostředky. Předsedkyně Rady ČTK Pavla Valčáková zde oznámila, že rada krátce předtím na svém zasedání, také 1. 10. 2009, odvolala Radima Hrehu k 1. 10. 2009, tj. v den jeho nástupu do funkce, z postu generálního ředitele ČTK a zároveň do této funkce jmenovala nedávno rezignovavšího Milana Stibrala. Ve skutečnosti tím rada samozřejmě nevyřešila vůbec nic, právě naopak, pouze postoupila do finální fáze vlastní sebezáhuby. Netřeba pochybovat, že její dny jsou sečteny. Slzet nebude nikdo. Zažil jsem už na Stálé komisi leccos, ale performace, jakou zde předvedla Rada ČTK, byla fakt mimo veškeré kategorie. Rada vytvořila neuvěřitelný galimatyáš, ve kterém teď má ČTK možná dva, možná jednoho a možná, že žádného ředitele. Každopádně je zde jeden řádně zvolený – totiž Radim Hreha, leč tomu rada v pokoutné kolaboraci s odstoupivším ředitelem a mediálními odboráři brání, aby se ujal funkce. A druhý – nestandardně (znovu)instalovaný za použití prostředků za hranicí zákona, totiž Milan Stibral, který ovšem předtím na svůj post rezignoval a výběrového řízení se ani neúčastnil.>>>
Šaškárna v ČTK
Petr Štěpánek
Pan generální Stibral jednoho dne zjistil, že je už starý a opotřebovaný, pročež se rozhodl odejít do důchodu. Napsal tedy Radě ČTK rezignační dopis. Rada nelenila a hned druhý den vypsala výběrové řízení na nového pana generálního. Přihlásilo se šest zájemců a řízení řádně proběhlo. Ale ouha! Vyhrál ho někdo jiný (Hreha), než měl někdo (???) naplánováno (Majstr). A najednou se začaly dít věci.Vrchní mediální odborář Hubička napsal o Hrehovi nactiutrhačský dopis, plný polopravd a lží. Pro předsedkyni rady Valčákovou se stal záminkou k zařazení zpátečky. Lži českých odborářů dostaly v radě zelenou, argumenty slovenských odborářů, kteří na Hubičkovy lži zareagovali a vyvracejí je, nikdo slyšet nechce. Dochází k zajímavému paradoxu. Ti, kteří pod Hrehou nikdy nepracovali, ho haní. Ti, kteří s ním mají konkrétní pracovní zkušenost, ho chválí. Těm prvním rada naslouchá, ty druhé ignoruje.A do toho všeho do penze nakročený Stibral najednou zjišťuje, že je zdravý jako rybka a do důchodu se mu vlastně ještě nechce. A zároveň se jako deus ex machina zjevuje „zázračné“ právní stanovisko, že rezignaci nepodal správně, takže ji vlastně nepodal vůbec. Načež rada zjistí, že se tedy vlastně vůbec nic nestalo, pan generální bude dál panem generálním a žádné výběrové řízení se vlastně neuskutečnilo. Sním, či bdím!?>>>
Novináři-spolutvůrci absurdistánských dějin?
Martin Stín
Jiří Wagner se na středečním Neviditelném psu vyjádřil kriticky k rázu působení novinářů na politický vývoj. Konstatoval, že „ ...se během let změnili z pozorovatelů a komentátorů politické scény v její přímé účastníky a tvůrce… ovlivňují veřejné mínění natolik, že dokáží změnit výsledek voleb či zapříčinit pád vlády“. Vytkl jim snahu vytvářet „kauzy“ na základě smyšlených, neúplných nebo zkreslených informací a s pomocí jejich rozvíjení a „přežvykování“ ovlivnit smýšlení obyvatelstva. Nikterak se nemýlil. Má více pravdy než svěřil papíru (či internetu), spíše téma porozhalil jen mírně. Součástí dnešní reality je tak silné působení novinářů na smýšlení a chování občanů vytvářením mediálních afér, že nejen Václav Klaus cítí, že jsme více usměrňováni různými nástroji včetně novinářských štvanic, než jsme před Listopadem očekávali. Zajímavé je sledovat nejen to, o čem novináři veřejně hlasitě mluví, ale také to, o čem právě raději mlčí. Nevšiml jsem si například, že by v souvislosti s debatami kolem přípravy rozpočtu padla v novinách otázka, o kolik peněz přichází státní pokladna exportem zisků velkých nadnárodních korporací a investičními pobídkami.>>>
Být v novinách antiklausovec znamená být "in"
Dušan Strait
Probíral jsem s několika lidmi článek o narcismu ve čtvrteční příloze nedávné MF DNES z dílny Ladislava Vereckého. Skutečně jsem při čtení onoho článku nevěřícně zíral (nedivím se, že mu jeho ostřejší část, Pohádku o zneuznaném vladaři, editor nezveřejnil). Skoro bych si myslel, že ji nemohl sepsat on, kdyby mi ji nepřeposlal Dr. Höschl. Debatoval jsem o tom článku mj. i s tímto významným psychiatrem a nabyl jsem dojmu, že z něj rovněž nebyl moc nadšený. V textu článku mne nejvíce zarazil silně negativní vztah k panu prezidentovi. Mám dojem, že se nejedná zdaleka pouze o pana Vereckého, nýbrž o velmi početnou skupinu v naší žurnalistické obci. Skoro mám až dojem, že být antiklusovec v novinářské obci znamená být tzv. "in".>>>
Vláda médií a boj o lidskou svobodu
Michal Semín
Exkluzivní rozhovor s vicekancléřem prezidenta republiky Petrem Hájkem
O letošním jaru bylo v médiích velké čóro. To když si dlouholetý spolupracovník prezidenta Klause dovolil zpochybnit evoluční teorii a vydal knihu, relativizující utkvělé mediální obrazy naší politické reality. Pan vicekancléř nám k tomu sdělil náseldující: Při své současné práci nemohu mediální virtuální svět ignorovat, pracuji s ním – a tím se svým způsobem na utváření této „nepravé reality“ spolupodílím, to je jasné. To ostatně bylo také jedním z motivů pro Smrt ve středu. Chtěl jsem tento obludný svět přiblížit čtenáři a tím mu napomoci nejen v orientaci, ale také mu dát do hlavy jistý návod k obraně před všudypřítomnou nekontrolovanou mocí médií. Média mají společný zájem, jednotící ideologii, i když v obecné podobě jde o zájem a ideologii spíše implicitní. Nejde v ní o nic jiného, než oč jde ve veřejném prostoru stále. O moc, o peníze, o vliv na chování, myšlení a jednání stamiliónů lidí. Politické a ekonomické cíle se v čase proměňují, ale princip zůstává – ovládat, a tím vládnout. Média se skutečnou komunikací dávno nemají co dělat. Jsou metastázemi bujícího problému západní civilizace. Tím je její oddělení od přirozeného světa, od Boha. Pod prapory jimi zjeveného Dobra se nás pokoušejí vést ke světlým zítřkům nových Utopií typu Evropská unie, pracují pro ty, kdo chtějí z veřejných prostředků získat astronomické částky prostřednictvím absurdit typu globální oteplování a tak dále. Totální oddaností smutnému pravdoláskovskému světu Václava Havla a spol., má v politickém zaměření českých médií absolutně dominantní postavení. Veřejnoprávní média jsou ve skutečnosti média v družstevním vlastnictví jejich zaměstnanců. Neznám nic jako „celospolečenský zájem“. To je čistý bolševický termín. Média mají být buď státní – tedy napojená nezakrytě na státní rozpočet, bez reklam a dalších finančních zdrojů – anebo soukromá. Všechno ostatní je podvod. A co je založeno jako podvod, bude se podvodně i chovat. A chová se tak.>>>
Procházka usneseními Rady ČTK aneb Hreha je ředitelem ČTK
Petr Štěpánek
Pokud Rada ČTK bude chtít nástupu Radima Hrehy do funkce generálního ředitele ČTK, do které jej teprve před čtyřmi týdny sama právoplatně zvolila, z nějakého důvodu zabránit, musí k tomu zvolit jiný způsob, než jsou pochybné účelové právní úskoky, ke kterým se nyní ve spolupráci se Stibralem uchyluje. V každém případě však bude muset svoji náhlou změnu názoru prohlasovat kvalifikovanou většinou (§ 9, odst. 3 zák. 517/1992 Sb.) a samozřejmě ji také řádně zdůvodnit. Dost pochybuji, že k tomu lze použít záludný denunciační hanopis Hubičkových mediálních lži-odborářů, jenž posloužil k rozpoutání téhle nechutné hry. A pokud by rada chtěla znovu instalovat Milana Stibrala, musí ho po Hrehově odvolání znovu do funkce řádně zvolit a jmenovat, a to na celé funkční období, tj. na šest let. Nic jiného zákon nezná. Na takový spektákl si ovšem koupím lístek do první řady. A nebudu sám. Rada ČTK a speciálně její předsedkyně Pavla Valčáková a odstupující generální ředitel Milan Stibral rozehráli nebezpečnou partii na hranici zákona. V právním státě nemůže podobný právní nihilismus projít. Viníci musejí počítat s tím, že budou voláni k odpovědnosti. V minulosti jsem měl několik příležitostí poznat JUDr. Milana Stibrala coby slušného člověka a manažera na svém místě. Osobně pro mě proto zůstává naprosto nepochopitelné, že na sklonku své profesní kariéry se propůjčil k něčemu tak obludnému a nízkému.>>>
Vedoucí komentátorské rubriky MF Dnes se nesmí chovat jako hospodský tlachal
Dušan Strait
Nedávno mne udivil Martin Komárek tím, když v Nedělní partii připodobnil prezidenta republiky Václava Klause k autistovi. Když jsem se jej na to posléze ptal, odvětil, že to prý myslel v nadsázce. Mě to tak ale moc tenkrát nepřišlo (bylo to těsně před volbou prezidenta). Asi nikomu nemusím vysvětlovat, že autismus je těžká duševní porucha s nedostatkem lidského vcítění, uzavřením se pacienta do svého vnitřního světa a v důsledku toho neschopného rozumné komunikace s okolím. To prostě není sranda, pokud někdo něco takového plácne. Navíc o hlavě státu. Komárek je novinář, navíc vedoucí komentátorské rubriky jednoho z nejčtenějších listů v zemi, má mít proto zodpovědnost - a ne se v televizní debatě chovat jako hospodský tlachal páté cenové skupiny. Navíc to plácnout o člověku, který se komunikací s lidmi přímo nabíjí.
MF Dnes jako tiskový orgán Lidového domu
Petr Štěpánek
(Ukázka z nové knížky Petra Štěpánka Kronika Bratrstva Kočkovy pracky. Kniha má podtitul Paroubkovi šibalové v akci a navazuje na úspěšnou publikaci Plnou ParouBack. Obsahuje dalších 60 politických komentářů ostrých jako břitva. Satirický obrazový doprovod je opět z dílny aTeo.cz. Knihu vydává Liberálně-konzervativní akademie CEVRO.)
Není to tak dlouho, co Jiří Paroubek označil MF Dnes a Lidové noviny za pravicový tisk, ba dokonce některé novináře, konkrétně třeba Karla Steigerwalda, Martina Komárka či Janka Kroupu, za placené agenty ODS. To, co tyto noviny v posledních týdnech a měsících předvádějí, však spíše svádí k domněnce, že jde o tiskové orgány Lidového domu, respektive kvarteta Paroubek – Tvrdík – Dimun – Randák. Kolik titulních stránek již Čásenský, Vačkov (Balšínek) a spol. věnovali pseudokauzám, respektive denunciaci ODS? Bylo by zajímavé to spočítat.Ano, můžeme se přít, zda Topolánkova toskánská dovolená byla krátce před volbami šťastná či „taktická“, zároveň by nám ale neměl uniknout takový malý detail: předseda ODS nic neprovedl. Nebo už se snad opět pěkně po bolševicku musí prokazovat nevina, namísto aby se ti druzí namáhali předložit důkazy nějaké viny? A promiňte, infantilní bláboly, že někdo někde byl a s někým se tam viděl, ba dokonce s ním – no, považte to! – mluvil a jedna paní prý kdesi 40 kilometrů vedle zahlédla i Pitra nebo že jeden „podezřelý“ chlápek z Lichtenštejnska má dům v poli, by za normálních okolností byly jenom k smíchu. Jenže je před volbami. Noviny je ale třeba – jak vidno – prodávat i v okurkové sezóně. Za každou cenu. Tahle cena ale opravdu může být setsakra veliká.>>>
Zrušme televizní a rozhlasové poplatky
Petr Štěpánek
Téma zrušení televizních a rozhlasových poplatků visí ve vzduchu už několik let. Vlastně bylo jen otázkou času, kdy se ho někdo chopí. Udělali to senátor Richard Svoboda (ODS) a europoslanec Edvard Kožušník (ODS) a slouží jim to ke cti. Existuje mnoho důvodů, proč se k jejich iniciativě připojit. Poplatky ve stávající podobě jsou totiž iracionální, neefektivní a asociální.Iracionální jsou proto, že ve zcela změněných podmínkách praktikují model z první poloviny minulého stolení. Tzv. koncesionářské poplatky vznikly v době, kdy se rodil rozhlas, a kdo chtěl používat rozhlasové přijímač, musel si koupit koncesi. Dnes mají rozhlasové a televizní přijímače prakticky všichni a dle zákona musí platit každý, kdo má elektřinu. Ve skutečnosti jsou tedy poplatky jen jakousi další podivnou povinnou kvazi-daní. Neefektivní jsou proto, že jejich nemalá část se cestou poztrácí někde jinde a do televize, respektive do rozhlasu vůbec nedoputuje. Navíc – přestože směřují do institucí majících přídomek veřejnoprávní, veřejná kontrola nad jejich vynakládáním je paradoxně velmi neveřejná.>>>
Tak takhle ne, paní Paroubková!
Petr Štěpánek
Petra Paroubková chce žalovat výtvarníka aTea, de facto mu vyhrožuje. Co tak strašného aTeo vyvedl? V zásadě nic, jen publikuje svoje obrázky. Svoje šlehy rozdává nalevo i napravo, nešetří nikoho. Ani paní PP. A svoji práci dělá setsakra dobře. Stejně jako jeden nejmenovaný ředitel Národní galerie si myslím, že aTeo je vlastně génius. Jeho nápady, významové zkratky a pointy bývají excelentní, také provedení je vysoce profesionální. Byla to tak trochu náhoda, trochu řízení osudu, že jsem toho chlapíka potkal. Před vydáním knížky Plnou ParouBack jsme si s vydavatelem říkali, že by nebylo od věci knihu politických komentářů oživit nějakými politickými karikaturami. V hlavě mi cinknul nápad a jen tak na blind jsem napsal na mailovou adresu aTeo, jehož skvělé obrázky poletují internetem zdaleka nejčastěji. Výsledkem byla nejen knížka Plnou ParouBack, ale i přátelství. Ale zpět k paní PP, aTeem geniálně překřtěné na Paní Papalášovou. Především by si měla sama udělat jasno v tom, čím vlastně chce být. Zda veřejnou osobou, nebo „pouhopouhou“ manželkou? Nelze vystupovat jako ta první a zároveň požadovat ochranu té druhé. Neznám v naší polistopadové éře jinou manželku vrcholného politika, jež by své postavení institucionalizovala do takové míry jako paní PP. Nebo snad někdo víte o jakékoli jiné manželce českého politika, která by na stranických sjezdech sedávala mezi stranickými prominenty? Která svoji svatbu či těhotenství avizuje prostřednictvím stranických tiskových zpráv? Která zasahuje do stranických personálních záležitostí? Která píše endorfinové píárové předvolební texty lakující odpudivého manžela narůžovo? Pak se ovšem nesmí divit, že ji veřejnost – a tím pádem i karikaturisté – vnímají jako politickou osobu>>>
Je Paroubek erotoman? Ne, ale žijeme v mediokracii.
Petr Paulczynski
Paroubek má na Facebooku nahatou Nikolu. Zpráva, která se ve Výběru zpráv politici na Právě dnes v podvečer objevila tolikrát, že jsem nabyl dojem, že Paroubek je erotoman. Každý kdo čte mé články ví, že pan Paroubek není můj šálek kávy. Z celé řady důvodů. Poté, co se v Kubiceho zprávě objevil dokonce jako potenciální prznitel nezletilé Ďuričkovy dcery (to je ten, co naučil oranžisty lovit kočky), jsem si řekl: a prosím, tak přece jen ten Paroubek je na ty mladý holky. A naklikl jsem. Jaké bylo mé zklamání z článku. Autoři, zřejmě z horka dokázali popřít lidové moudro, které praví, že z lejna bič neupleteš. A když, tak nezapráskáš. Tady dokázali oboje. Ale účelu bylo dosaženo. Další dušička co klikla byla ulovena. Další čárka pro inzerenty. To mne tak inspirovalo, že jsem si projel všechny titulky. Dospěl jsem k názoru, že zdrojem celkového znechucení nejsou ani tak politici, ale pisálkové všech barev. Došel jsem k názoru, že žijeme v mediokracii. Běžný občan si to ani neuvědomuje protože na zprávy v podstatě kašle, ale politici jsou v neustálém tlaku uplacených nebo jen nepřejících novinářů a tomu tlaku se nedá nepodlehnout, něco o tom vím protože jsem si své také prožil. Stačí si uvědomit komu dnes všechna media patří a jsme doma.>>>
Ladislav Jakl: "ČR stojí dvě miliardy a živí tisíc lidí. A to vše v mých uších zbytečně."
Ivana Haslingerová
Rada českého rozhlasu odvolala po deseti letech z vedení nesledovanější stanice u nás, Radiožurnálu, Václava Kasíka. Zdůvodnění odvolání bylo vágní, jako je tomu u podobných kauz vždy. Radiožurnál poslouchám jako podbarvení při práci a nemám rozhodně pocit, že by se změnil pod jeho vedením k horšímu. Je proto možné, že jsem podujata, a proto mne zajímal názor na tuto kauzu od člověka s odstupem a nadhledem – publicisty, hudebníka a politika, bývalého redaktora Lidových novin, frontmana rokové kapely Folimanky blues a osobního tajemníka prezidenta republiky Ladislava Jakla. Právě na čajích o páté, které kdysi pořádal pro novináře ve funkci ředitele tiskového odboru předsedy poslanecké sněmovny Václava Klause, jsem pana Kasíka poznala a vzpomínám, jaké plány s Radiožurnálem tehdy měl. Pan Jakl odpověděl: "Český rozhlas stojí dvě miliardy a živí tisíc lidí. A to vše v mých uších zbytečně, protože kdykoli se ozve nějaká hudba, musím okamžitě přepnout. A abych nemusel přepínat pořád, raději si ho nepouštím. A tím pádem neslyším práci té tisícovky lidí za dvě miliardy. Poslouchám Radio Beat, tam mě hudbou neurážejí a z veřejných peněz nedostávají nic." >>>
Povstaňte čeští bontáci
Petr Paulczynski
Jeden se nestačí divit. Renomovaný server vyzývá čtenáře, aby identifikovali neznámé osoby z už pověstné italské dovolené squadry Topol a spol. Na adrese http://zpravy.idnes.cz/specialni-priloha.asp?y=domaci/dovolena-premiera-topolanka.htm visí 24 fotek na nichž jsou lidé, které pořizovatelé rádoby skandálních snímků zjevně neznali. Jsem zvědav, kolik Brettschneiderů se ozve. Za sebe prohlašuji, že i kdybych někoho znal, rozhodně se k této hnusotě nepřipojím. Leda že by někdo prokázal, že identifikujeme válečné zločince.. Nebo snad jsou na snímcích nějací kriminálníci? Prohlášení Mirka Topolánka o používání estébáckých metod se mi zdálio přehnané i když jsem mu z politického hlediska rozuměl. Ale tato akce ho jen potvrzuje. A tak se ptám. Vzhledem k tomu, že fotografie byly pořízeny a zveřejněny bez souhlasu vyfotografovaných osob, nebyly porušeny zákony na ochranu osobnosti či osobních dat? Protože jestli ano, dopouští se redakce iDnesu nezákonného jednání. Myslíte, že to někoho bude zajímat? P.S. Mile mne překvapila ČSSD, protože reakce Jiřího Paroubka byla více než zdrženlivá. I když důvody této zdrženlivosti jsou veskrze praktické. Pokud tato "aféra" má poškodit ODS, tak může maximálně přihrát pár hlasů TOP 09, nebo snížit volební účast. Ani jedno se ČSSD nehodí do krámu. Poradili mu najatí mediální mágové. A nakonec hádanka. Kolik se najde českých práskačů, kteří začnou odhalovat totožnost rekreantů?
Lištičky budou soutěžit v rámci MFF v Benátkách
Petr Slavík
Světová premiéra právě dokončeného filmového debutu režisérky Miry Fornay (absolventka filmové režie na pražské FAMU) Lištičky se uskuteční na letošním 66. mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách. Drsný snímek s motivem úniku před nevypovězenou minulostí, ale hlavně sesterské lásky a odpuštení, byl vybrán do soutěžní sekce Týden mezinárodní kritiky - 24 International Film Critics´ Week (Settimana Internazionale della Critica – SIC), jak oznámili na tiskové konferenci organizátoři tohoto nejstaršího a jednoho z nejvýznamnějších světových filmových festivalů. Sekce s maximálním počtem 7 filmových debutů z celého světa Týden mezinárodní kritiky (International Film Critics´ Week) byla založena již před 24 lety jako nezávislá sekce mezinárodního filmového festivalu v Benátkách ve stejné tradici jako Critic´s Week v Cannes nebo na Berlinale. Jedná se o mimořádný úspěch českého filmu, protože po roce 1989 nebyl do žádné ze soutěžních sekcí zařazen žádný český nebo slovenský filmový debut. Lištičky spolu s dalšími šesti filmovými debuty v prestižní paralelní sekci 24 International Film Critics´ Week budou soutěžit o cenu Audience Award "Premio Regione Veneto per il Cinema di Qualite" (dotovanou 5.000 euro) a dále spolu se všemi celovečerními režijními debuty prezentovanými v celém oficiálním výběru 66. MFF v Benátkách budou soutěžit o cenu Benátský Lev Budoucnosti známou též jako Cena Luigiho de Laurentiise („Premio Venezio Opera Prima – Luigi de Laurentiis Award)“ dotovanou 100 000 dolary. Česko - slovensko - irský film Lištičky, který se odehrává v Dublinu, bude mít českou distribuční premiéru 17. září 2009.
Nejen Čmelda a Brumla, zakažme bílou!
Petr Paulczynski
Ten Svěrák už je mně dávno podezřelý. Teď však byl odhalen coby skrytý rasista a jeho text ke včelím medvídkům je zkoumán policií. Považte co napsal: "Bílá, bílá, bílá, bílá, komu by se nelíbila? Bílá vrána bílá noc, bílé není nikdy dost." Navrhuji je také prověřit například "Čechy krásné, Čechy vaše, bez legrace, bez legrace, jde k vám cizí delegace." a "Dělání je lék." A další písňové texty: Bílé vánoce und Böhmischer Winter, Já sním o vánocích bílých, Bílé banjo a Bílé, mám tě rád, Věra Bílá, Lucie Bílá, Písnička v bílém, Muchomůrky bílé, Má bílá královno, Bílá orchidej, Biely kvet. Kocourek Mikeš také pomlouval cikány, že kradou slepice. Bude nás obdivovat a tleskat nám celý multikulturní svět. A na těch pár lidí, kteří si o nás budou myslet, že jsme se zbláznili, se můžeme vykašlat. Stejně to jsou rasisti.>>>
Jakl má pravdu, ČT je stání. Poplatky by se měly proto zrušit, jak navrhuje Mach
Do redakce nám přišlo hodně ohlasů na články týkající se volby nového ředitele ČT. Vesměs šlo o reakce na články tajemníka prezidenta republiky Ladislava Jakla Ladislav Jakl: "Veřejnoprávní televize by se měla zrušit!" a předsedy Svobodných Petra MachaPetr Mach: "Žádné peníze daňových poplatníků do státní televize!" . Odpovídám na následující dopis pani Sedlářové, protože v něm jsou shrnuty všechny jednotlivosti:
Petr Mach a Ladislav Jakl na happeningu Svobodných "Čteme za vás Lisanbonskou smlouvu" na náměstí republiky v Praze
Vážená pani Sedlářová, přiznám se, že na mne Váš dopis působí poněkud rozporuplně. Na jednu stranu se hněváte, že tajemník prezidenta republiky Ladislav Jakl nazvývá ČT konečně pravým slovem - státní televizí a neutíká se, jako většina politiků, za nesrozumitelnou zástěrku "veřejnoprávnosti" a na druhou píšete, že jedině stát může trvat na její etické a kulturní úrovni. Takže tím vlastně potvrzujete jeho slova – že její úroveň tvoří stát neboli politici. A máte pravdu. Všem nám je přece jasné, že rada ČT je jen zástěrkou, ale ve skutečnosti vládnou ČT politici, kteří ji vytvořili. Vznikla za vlád ČSSD a podle toho to vypadá. V čele stojí komunista, pořady jsou jasně pod taktovkou třetocestních politiků a opravdová pravice se do ní nedostane. Tak to nevidí jen z oken Hradu pan Jakl, to je prostě fakt. Nerozumím, z čeho by měl mít soudruh Filip radost, kdyby ČT zrušili, jak si to přeje pan Jakl. Musí mít radost z toho, že ČT bude pokračovat ve stejném duchu jako dosud pod vedením komunisty. A to, že Mach chce zrušit koncesionářské poplatky, je to pochopitelné. Je to výrazný pravicový liberál, který je proti jakýmkoliv zbytečným státním zásahům do života občanů. Chce dokonce zrušit i zdravoní polatky a nahradit je systémem doprovolného pojištění podobným jako při havarijním pojištění aut. Nedávno to sdělil našemu listu v článku Petr Mach: „Jde o hodně, opravdu o hodně!“ >>>
Prý je móda nadávat na "cikány"
Petr Paulczynski
Studénková, Brichta, Čunek, Janáčková, Řápková, Paulczynski… Zdá se, že rasisté začínají stále více a více obsazovat veřejný prostor. Nadávat na „cikány“ se stává novou společenskou módou, která přináší politické body, popularitu, vyšší náklad. Rasista, xenofob, homofob a mnoho dalších přídomků, kterých se mi dostává mne nerozladí, už jsem si na ně zvykl. Na dotaz co je v blogu rasistického odpověděl jeden diskutér, že nic, ale má to rasistický podtext. Tak. Není rasistický, ale má podtext. Was ist das podtext? Když už ale rasista, tak se podívejme, kdo to vlastně je. Ve slovníku cizích slov jsou přesné významy těchto slov: xenofobie – odpor, nepřátelství, strach, nedůvěra ke všemu cizímu, homofobie – strach či odpor vůči stejnopohlavně eroticky zaměřeným osobám, rasizmus, rasismus – názor o nerovnosti ras, obv. v souvislosti s nadřazováním některé. Myslím, že nic z toho se v mých příspěvcích najít nedá. Političtí odpůrci a korektníci prostě těžce snášejí pravdu a v mém případě navíc můj sžíravý blogerský sarkazmus a nadsázku. Když navštívíte server spolku Romea, který určitě převážně žije z dotací, pochopíte, že dnes se za státní peníze nosí rasizmus naruby. To co tam se píše, napsat kdekoliv jinde, máte na krku vyšetřování. Jinak jako léčbu choroby politické korektnosti doporučuji si přečíst literaturu: Petr Bakalář a jeho knihy Tabu v sociálních vědách a Psychologie Romů ,Dalibor Plichta - O problematice germanizace Evropské unie a Pavel Sedláček - O střetu integrálního nacionalismu s neomarxismem a demoliberalismem.>>>
Je Brichta rasista?
Petr Paulczynski
A máme tu další multikulti aférku. Aleš Brichta vydal nové album Deratizer a text titulní písně vyvolává kritiku pro svůj údajně rasistický nádech. Dokonce prý se jím bude zabývat policie. A to proto, že prý hanobí rasu a národ a podněcuje k nenávisti, protože v něm zaznívají tato slova: "Politici dělaj z každýho vola / na ulici kradou cikáni kola / už by to vyřešit měl / nějakej deratizer…". Většinová populace přitom ví, kdo že má na svědomí drobné krádeže autoradií, kabelek, strhávání řetízků a vylupování stánků-trafik. A tato kriminalita je jí víc na očích, než nějaké cizojazyčné mafie o jejichž působení nic neví. Je mi divné, že policie nemá opravdu nic jiného na práci, než zkoumat text písně. Když mi nedávno vyloupili auto, nevypátrala nic. Zřejmě ale zkoumat text písně je jednodušší. Co se tak zaměřit na činnost nonstop zastaváren, kde končí většina takto realisovaných "čórek"? A taky je mi divné, kam jsme to dopracovali 20 let od převratu, v němž jedním z hlavních výdobytků byla svoboda slova. Jak je možné, aby dnes byl umělec „popotahován“ za vyjádření názoru, že Cikáni (chcete-li Romové) jsou při drobné kriminalitě přistiženi častěji než jiné skupiny obyvatelstva. A feťáci neboli smažky jakbysmet. Není kriminalizace písňových textů vlastně nová forma cenzury? Neměl by být stažen Erben a jeho Polednice za text "U lavice dítě stálo, z plna hrdla křičelo. "Bodejž jsi jen trochu málo, ty cikáně, mlčelo!"? Nechápu, proč se někdo točí na jednom čtyřverší z celého alba, které jenom popisuje problémy naší společnosti. Že by to bylo proto, že rocker se opřel do politiků? Brichta není můj hudební šálek kávy. Ale toto album si určitě koupím jako výraz odporu k pozitivní diskriminaci a zastírání pravého významu slov, který nám tu předvádějí příznivci politické korektnosti, kteří nás (jako jediný zaznamenatelný výsledek své činnosti) přivedli ke kanadským vízům.>>>
Budeme zase přepínat na jiné kanály
Eugenie Linkova
Velice mne mrzí , že ve volbě na ředile ČT nezvítězila Jana Kasalová. Dobře ji znám, je to velmi chytrá a praktická manažerka, má velké zkušenosti z televize. Tihle stávkující umělci to je pakáž a nelze jim věřit, jedině o co jim jde, jsou peníze. Škoda, zase se nic pár let měnit nebude a to jak v rozhlase, tak v televizi, tihle dravci někoho lepšího do pořadů nepustí a tak budeme zase jen přepínat na jiné kanály.
Nefalšovaná tvář (tak trochu falešného) ekonomického úspěchu ČT
Jiří Oberfalzer
V průběhu výběrového řízení na funkci generálního ředitele ČT se nechal dosavadní ředitel slyšet, že je televize stabilizovaná a má na další roky rezervu tři miliardy korun. České televizi ale reálně hrozí, že nemalou část z tohoto finančního polštáře - 300 miliónů korun - bude muset zaplatit státu na daňových nedoplatcích. Ačkoli to Aktuálně.cz uvádí jako novinku, je to problém, který je znám už řadu měsíců. ČT akumulovala koncesionářské poplatky na zvláštním účtu, aby jejich zůstatek v účetním roce nepodléhal zdanění. Opírala se přitom o nějaké dobrozdání z ministerstva financí. Každý účetní přitom dobře ví, že žádné stanovisko MF nezakládá právní jistotu vůči finančnímu úřadu, tedy nelze se na ně spolehnout a nelze se jím ani bránit. Hlavní autoritou je finanční úřad a jedinou nezávislou rozhodčí instancí je v těchto záležitostech Nejvyšší správní soud. Televize věří, že neudělala chybu a že peníze dostane zpět. Bude jistě zajímavý spor, kdy daňový subjekt bude prokazovat, že jeho hlavní zdroj příjmů podléhá daňové povinnosti jen do té míry, jak si on sám stanoví, tedy jak bude ČT obhajovat, že část koncesionářských poplatků se vztahuje k danému kalendářnímu roku a jiná část až k následujícímu. V tomto kontextu je zajímavá informace, že vedení televize přiznává, že v následujících letech bude muset obracet každou korunu a že propouštění zaměstnanců už je jisté, je jen otázka, v jakém rozsahu. „Příjmy televize totiž narozdíl od nákladů stagnují,“ říká ředitel Jiří Janeček. Jiří Janeček byl jistě mj. zvolen pro své úspěchy v ekonomické stabilizaci ČT.Pojďme se podívat na její pravdivou historii. Když nastoupil, byla televize v deficitu. Po nepokojích, které historicky předcházely, nebyla vůle parlamentu zvyšovat koncesionářské poplatky, příjmy jednoduše nestačily na výdaje. Jiří Janeček udělal dobrý tah, pozval si podnikového manažera Františka Lamberta, aby mu pomohl ekonomiku konsolidovat.>>>
ČT: Smrádek, ale teploučko aneb jdeme dál
Petr Paulczynski
Tak se nám na zataženém nebi volby ředitele ČT vyjasnilo. Sto osob se uklidní, protože zdá se, že žádná reforma nehrozí, což všem vyhovuje. Umělcům, televizním radním, televizákům i politikům. Spousta vyřčených hezkých zástupných slovíček bude zapomenuta. Moravco-Krausovská klika se uklidní, jenom Břéťa Rychlík včera v Událostech ještě dělal nespokojené ksichty. Ale on už je takový profesionální bojovník a asi si zase brzo nějaký další petiční cíl určitě najde. A v ČT to poběží podle zaběhlých schemat. Kolos se sedmimiliardovým poplatkovým v podstatě dotačním budgetem a vcelku bezzubým zástupcem vlastníka půjde dál. Je před volbami, vznikají nové koalice, bude se znovu dělit moc. Zapomene se na řeči o politických tlacích a časně ranních hovorech politiků s televizáky. Ustanou diskuze, co je to vlastně ta veřejnoprávnost protože to stejně vlastně nikdo neví, protože nikdo si televizi nebude chtít popudit. ČT zůstane neprůhledným molochem se spoustou neprůhledných kšeftíků. Jen si všimněte, kolik v titulcích figuruje soukromých společností co participují na výrobě kdejakého pořadu. A to nemluvím o zbytnělém organizačním schematu a spoustě podivných osobností v různých funkcích. Umělcům se nepodařilo volbu ředitele zrušit a udělat jinou. Proč taky. Daný stav potvrzený touto volbou vyhovuje a bude vyhovovat všem. Televizákům, politikům a nakonec i těm petičníkům. Protože zdá se, že jim nikdo na chlebíček sahat nebude. Nabobtnalá ČT bude dál vyrábět mizerné, nudné, nebo tendenční programy. A divák si vždy najde svůj kanál a je mu jedno, že mu ČT sahá do peněženky víc, než celý Julínek s 30 korunovými poplatky. Akce KO televizním poplatkům prázdninově usne, protože její autor už sedí v Europarlamentu. Bouře ve sklenici vody končí. Jenom pár blogerů a diskutérů napíše pár slov. Jinak akce končí jak je v Čechách zvykem. Švejkovským "To chce klid".
Ladislav Jakl: "Veřejnoprávní televize by se měla zrušit!"
Ivana Haslingerová
V průběhu dnešní volby předsedy České televize jsme byli zavaleni rozhořčenými dotazy čtenářů, proč naši politici nereagují na nátlakové akce některých umělců, kteří se snaží volbu ovlivnit ve prospěch stávajícíhio ředitele, aby nepřišli o prostředky ze sedmi miliard, které ČT od nás daňových poplatníků získává. Protože naši politici k této otázce mlčí jako by se jich netýkala, zajímalo nás, zda alespoň Hrad není k problému lhostejný. Zeptali jsme proto, co si o této otázce myslí člověk nadmíru povolaný, bývalý redaktor Lidových novin a současný osobní tajemník prezidenta republiky, Ladislav Jakl. I přes velké pracovní vytížení nám odpověděl velmi rychle: Nejsou žádné státní noviny či časopisy. Rádio a televize státní máme, i když jim říkáme eufemisticky veřejnoprávní, přičemž nikdo neví, co to divné slovo znamená. A proč je máme? Protože obhájci jejich existence tvrdí, že v oblasti elektronických médií (na rozdíl od tištěných) existují veřejné zájmy, veřejné statky. A proč existuje demokratický stát a jeho instituce? Proč existuje politika? Pouze kvůli péči o veřejné statky, péči pod veřejnou kontrolou a s demokratickým mandátem. Jestli v oblasti vysílání existují veřejné statky, pak o ně musí pečovat stát a jeho instituce a tato péče musí být pod veřejnou demokratickou, tedy politickou kontrolou. A pokud neexistují, dovedu si představit mnohem bohulibější využití těch budov ve Vinohradské a na Kavčích Horách. Divil bych se, kdyby se tato osvědčená sestava neozvala, když se rozhoduje o jejích zájmech. Ale podle mne může být v klidu, nemyslím, že penězovod veřejných prostředků do jejich kapes je ohrožen. Na to nikdo nemá odvahu. Nejlepší by bylo ji zrušit, ale na to nikdo nemá odvahu.>>>
Do spacáků! Hrůza!!
Petr Paulczynski
V tom vízovém rumrajchu nám nějak zapadla akce100 umělců, kteří velí: do zbraně. Asi jenom náhodou seznam obsahuje jména týchž protagonistů, kteří nám již jednou předvedli spacákovou tragikomedii na téma "čí je ČT?" – Zdeněk Svěrák, Jiří Krejčík, Juraj Herz, Hana Hegerová, Věra Chytilová, Ludvík Vaculík, Olga Sommerová, Jan Svěrák, Jan Hřebejk, Ladislav Smoljak, Zdeněk Troška, Petra Procházková, Fero Fenič, Břetislav Rychlík, Petr Oslzlý, Jiří Stránský, Vladimír Merta, Petr Jarchovský, Igor Chaun, Daniela Fischerová, J.A. Pitinský, Jiří David, Jan Kraus, vesměs příjemci veřejnoprávních prostředků. Už mi tam jenom chybí abych si vychutnal pološílená BUBu, arogantní Drtinová a pravdoláskovní Moravec. To by tak scházelo, aby jim někdo přetrhal nastavené penězovody. Chtějí svůj díl z těch cca 7-mi miliard. Vážené pokleslé osobnosti. To není o morálce, ale o vašem napojení na penězovod ČT.>>>
Petr Mach: "Žádné peníze daňových poplatníků do státní televize!"
Ivana Haslingerová
Dnes volí veřejnoprávní televize svého nového ředitele. Do redakce nám chodí mnoho rozhořčených dopisů nad tím jak je volba manipulovaná nátlakovou akcí umělců, kteří pod rouškou boje za svobodu slova se snaží docílit toho, aby se nic v ČT nezměnilo, aby si z poplatků, které televizi všichni posíláme mohli urvat svůj podíl jako dotsud. Protože stávající politici se tvářejí jako by se jich tento problém netýkal, obrátili jsme se s dotazem, co si o tom všem myslí na předsedu mladé a nové strany Svobodných, která bude v budoucnu o těchto problémech rozhodovat, Ing. Petra Macha, PhDr. Obratem nám přišly jeho odpovědi: * Vážený pane předsedo, dnes probíhá volba nového ředitele ČT. Umělci Zdeněk Svěrák, Jiří Krejčík, Juraj Herz, Hana Hegerová, Věra Chytilová, Ludvík Vaculík, Olga Sommerová, Jan Svěrák, Jan Hřebejk, Ladislav Smoljak, Zdeněk Troška, Petra Procházková, Fero Fenič, Břetislav Rychlík, Petr Oslzlý, Jiří Stránský, Vladimír Merta, Petr Jarchovský, Igor Chaun, Daniela Fischerová, J.A. Pitinský, Jiří David, Jan Kraus se ohrazují proti této volbě. Do redakce nám chodí dopisy, že to dělají proto, že se obávají, že balíček který jim parlament sype z našich poplatků by mohl vyschnout, nebo být přesměrován k jiným. Co byste našim čtenářům na tyto dopisy odpověděl? Tito lidé představují zájmovou skupinu, které vyhovuje současné postavení České televize včetně miliard koncesionářských poplatků, které jsou de facto majetkovou daní - daní z vlastnictví televize.
* Jaký je Váš názor na současnou veřejnoprávní televizi, neměla by se privatizovat?Státní, nebo jak někdo raději říká veřejnoprávní, televize se přežila. Bude se na ni dívat stále méně diváků. Lidé sami začnou dávat přednost internetu, alternativním soukromým kanálům a jiným formám zábavy. . Nezbyde jí, než kontraktovat pořady od soukromých dodavatelů i s reklamou. Žádné peníze daňových poplatníků do státní televize! >>>
Proč nám hrozí smrt právě ve středu?
Ivana Haslingerová
Nelekejte se. Ne nám, ale pravicovým politickým stranám hrozí podle Petra Hájka smrt, pokud se chtějí umístit do středu politického spektra. Jako člověk dlouhodobě působící v politice po boku prezidenta Václava Klause se ve své knize "Smrt ve středu“ zamýšlí nad úpadkem pravicové ideologie, která se odpoutala od původních idejí a přesunula se do pomyslného politického středu. Ten navíc podle Hájka ani neexistuje, ale je pouhou marxistickou koncepcí. Za dobu mých studií na na Matematicko-fyzikální fakultě UK jsme "střed" definovali jako bod na ose souřadné. Vlevo od něj šla na ose úseček do nekonečna záporná čísla, vpravo kladná. A pokud se do středu, tedy do tohoto pouhého bodu chtějí směstnat poslední dobou takoví šíbři, jako Topolánek, Kalousek, Schwarzenberg, Bursík, Svoboda a další, pak má Hájek má pravdu, že jim tam hrozí smrt, přinejmenším smrt umačkáním. Takový střed, který by pojal takřka celou naši politickou scénu opravdu neexistuje. Hájek si ale dovolil ve své knize ještě víc. Dovolil si tvrdit, že pojmům jako politický střed a mnoha dalším nesmyslným pojmenováním napomáhají na světlo světa naše média. A v důsledku tohoto obvinění vypukla jejich přímo hysterická reakce proti Hájkově knize.>>>
O pár facek
Zdeněk Jemelík, člen spolku Šalamoun
Jde-li o čtenost a náklad, jdou stranou jak novinářská slušnost, tak věcné zvládnutí námětu a odpovědnost vůči veřejnosti, která očekává pravdivé informace. Setkáme-li se s takto pokleslým přístupem k novinářskému řemeslu u bulvárních novin, je to nepříjemné, nikoli překvapivé. U solidně se tvářících Lidovek, jež k počestnosti zavazuje dlouhá tradice a orientace na čtenářstvo vyšší kulturní úrovně, to však působí nečekaně a odpudivě. Na jejich stránkách by se neměl objevit takový článek, jakým je politický diář Petra Koláře z 9. července, uveřejněný pod názvem Sodovka, Tatrman a sex po jídle. Autor dal ve střední části průchod chuti poplivat ministryni spravedlnosti Danielu Kovářovou a provedl to tak neodolatelným způsobem, že by si jako odměnu za nevychovanost zasloužil pár facek. Nejenže paní ministryni předhodil její rozpustilé výroky soukromé osoby z poměrně vzdálené doby o vztahu k jídlu a sexu, ale dovolil si posměšek kvůli jejímu jím pozorovanému přibírání na váze a doporučit jí zdravý sex jako protilék. Kupodivu ho nezaujala jiná její medializovaná vlastnost, a to objektivně změřená mimořádně vysoká inteligence. Je to nechutné. Ony rozruch působící výroky zveřejnila Daniela Kovářová v době, kdy se jí o kariéře ředitelky Justiční akademie a později ministryně spravedlnosti nemohlo ještě ani zdát, k její současné činnosti nemají žádný vztah. Hodnota ministra není dána jeho dávnými soukromými úlety, ale současným pracovním výkonem.>>>
Základy komunikace s médii
IVANA HASLINGEROVÁ
Sokrates: "Dobře se zeptej, dostaneš dobrou odpověď."
Důležitou součástí práce manažera je efektivní spolupráce s médii, která mohou významně ovlivňov at mínění veřejnosti i názory zákazníků, dodavatelů a odběratelů. Protože většina manažerů toto stále podceňuje nebo prostě neumí dělat, rozhodl se Manažerský svazový fond (MSF) a Q and A Public Relations & Public Affairs, s.r.o., uspořádat v Iris Congress Hotelu seminář na téma Manažeř i a média s podtitulkem Základy komunikace s médii (nejen) v době krize. Cílem semináře bylo seznámení manažerů se základními pravidly fungování médií a s prací novinářů. A to vše s důrazem na pravidla komunikace během krizov ých okamžiků v životě firmy. Součástí semináře byla diskuse nad názornými příklady s odborníky z praxe - novináři, mediálními poradci a tiskovými mluvčími ze státní i soukromé zprávy. Program semináře byl zaměřen především na získání praktických poznatků, které manažerovi pomohou dlouhodobě budovat pozitivní vztahy s médii.