Revue Fragmenty, XVII. ročník, červenec 2012
Děkujeme, že nás čtete již celých sedmnáct let!

Maruška na setkání katolické mládeže ve Žďáru rozdává lásku a štěstí

Lenka Češková

Zatímco ostatní mladí lidé si na Celostátním setkání mladých ve Žďáru nad Sázavou vychutnávají kulturní a duchovní program, devatenáctiletá Maruška přemýšlí nad tím, zda bude muset jít potřetí na operaci zhoubného nádoru na páteři. „V každé chvíli si mě může Bůh zavolat, šance na přežití se s každou operací snižuje,“ přemítá pohledná brunetka. „Jsem ale opravdu vděčná za milosti, které bych nedostala, nebýt postižení a vozíku. A to přesto, že mám od malička zdravotní problémy a od minulého roku zhoubný nádor na páteři,“ tvrdí Maruška z Brna. „Moc mi pomohli kamarádi z Hnutí Fokoláre. Také vyučující mi vycházejí vstříc, čehož si vážím,“ dodává. Nejsem v tom sama, mnoho lidí se za mě modlí po celé Evropě. Cítím, že Bůh je v každém okamžiku se mnou.“ O své poutavé svědectví se rozhodla podělit se všemi 6000 účastníky setkání. „Ráda bych na setkání mladých rozdávala lásku všem, protože se cítím milovaná. Nechci jen přijímat, ale i dávat,“ říká rozhodně Maruška. Proto se přihlásila do tiskové přípravné skupinky, tedy ne jen jako obyčejný účastník. „V každém člověku vidím Boha, a zároveň krásný zářící diamant, který byl od věčnosti naplánován. Sama bych věci nezvládala,“ dodává. A s leskem v očích přemýšlí nad Boží dokonalostí i dále: „Děkuji mu, že se nechal oslavit na mé nemoci, na maličkých, a ne na mocných…“ Před Maruškou je nyní nepříjemný čas čekání před dalším vyšetřením. Na tom posledním se totiž opět objevil nález, který by mohl značit návrat nádoru potřetí. Věřím v sílu a moc Boží. Byla jsem na pouti v Lurdech, a tamní pramen Panny Marie léčí. Tak třeba na příštím vyšetření nebude nic. Podobně jako se v minulosti lékaři po oněch dvou náročných operacích divili, jak neuvěřitelně rychle se uzdravuji,“ doplňuje s nadějným úsměvem na tváři. >>>

 

Přejeme Marušce, aby jí i potřetí Bůh pomohl a ona mohla i nadále kolem sebe šířit víru a lásku. Na jejím příkladu je vidět jak víra v Boha pomáhá člověku i v těch nejtěžších okamžicích života. Každý arogantní a povýšený atheista by měl před ní s pokorou smeknout a zamyslet se jak by on překonával podobný problém sám, bez víry a bez Boží pomoci. (red)

 

 

HRADNÍ ZLODUŠI DOSTIŽENI

Petr Paulczynski

Dlouho, dlouho byl mediální i virtuální prostor naplněn zásadním problémem. Bylo třeba aby se národ řídící se heslem - nechci novou kozu, chci aby zdechla koza sousedovi -  dozvěděl, kolik berou měsíčně muži erckacíře Klause. Problém byl natolik vážný, že bylo třeba se dožadovat informací soudním rozhodnutím. No budiž. Jsou placeni, jak se říká, z našich peněz tak ať se zpovídají. Nu a co jsme se dozvěděli? Strašné věci! Tak například průměrný měsíční příjem vicekancléře Petra Hájka byl v prvním letošním pololetí 111 666 korun. No řekněte sami, nejsou tři šestky známkou nějakého satanismu? Plat tajemníka Ladislav Jakla pak činil 103 786 korun a bude třeba ho podrobit zkoumání, jakou kabalu v sobě skrývá. Tak co, páni novináři, kterým ty platy hradních mužů nedávaly spát. Je to moc nebo málo? Chcete srovnávat platy mužů  ve vysokém postavení s průměrným příjmem? Nebo je srovnáme s platy manažerů státních firem? Proti těm jsou to břídilové. Za takové platy by mnoho těch po jejichž platech se nikdo neptá ani nevstávalo. Tak jsme se tedy konečně dozvěděli, že démoni hradního pána zas až tak moc neberou. Zkuste zjistit stejným investigativním  způsobem, kolik bere třeba právě vzpomenutý pan Moravec či paní Drtinová, protože ti jsou také placeni z našich peněz. Přispívají jim totiž všichni kdo platí televizi. Takže bychom to měli vědět také. >>>

(Pokud si vzpomínám, plat, který přiznal bývalý ředitel ČT Janeček z našich peněz činil kolem 700 000 Kč. Haslingerová)

Problém nepřizpůsobivé skupiny obyvatel

Petr Závladský

To téma je jistě špatně řešené a možná i neřešitelné. Mnoho jsem nad tou otázkou přemýšlel a došel jsem k závěru, že je to takto:Určitá skupina obyvatel této země se programově nechce přizpůsobit, tvoří věčné rozbroje a vytýká části společnosti rasismus a xenofobii. Ano, je to tak, jsou nespravedlivě ostrakizováni. Cítí se být odstrčeni za okraj rovnoprávnosti, kde žijí ve strachu o svoji existenci, majetek, bezpečí a prosperitu.Nepochybně jde o rasismus odstrkující je na vedlejší kolej, do role outsiderů, nemajících nejmenší jistotu pokojeného, plodného, bezpečného a šťastného života.Ano, je to tak! Ti nepřizpůsobiví jsme totiž my, majoritní společnost, která nechce chápat, akceptovat a platit „oprávněné“ požadavky minority.Ano, je to tak. Rasově jsme totiž diskriminováni my, etničtí Češi. Jsme absolutně nepřizpůsobiví a nechápaví k požadavkům té etnické menšiny.Tak až budete zase příště psát o nepřizpůsobivých občanech, protože se neodvážíte tu skupinu pojmenovat přesně, vězte, že není jasné, o kom vlastně mluvíte.>>>

Učňovské školství je nutné reformovat, jinak odejdou zahraniční firmy

Naděžda Karásková

Na půdě Senátu PČR vznikla pracovní skupina Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice na podporu učňovského školství. Senátní skupina nabízí spolupráci všem zaměstnavatelům v ČR a své zástupce v ní bude mít i Svaz drobných, malých a středních zaměstnavatelů, jednotlivých cechů a také česká pobočka Rakouské hospodářské komory. „Zdá se mi, že o problémech učňovského školství se mluví již delší dobu, ale vláda s tím téměř nic nedělá. My v Senátu PČR jsme se rozhodli, že s tím něco uděláme,“ uvedl senátor M. Chládek. „Problém je v tom, že řada firem chce kvalifikovanou pracovní sílu, ale zároveň s nějakou praxí, což je začarovaný kruh, kdy učeň bez práce není přijat, ale kde ji má získat? Zavedení duálního systému by bylo řešením.“ Stínový ministr školství M. Chládek přichází i s dalšími  řešeními této problematiky, kromě zmiňované aplikace duálního systému navrhuje i změnu způsobu financování středního školství, popularizaci oboru a větší prestiž řemesel, např. zavedením mistrovských zkoušek, které by byly na úrovni maturity. Zástupkyně české pobočky Rakouské hospodářské komory Martina Honsová se vyjádřila k budoucí spolupráci na vzděláváni v ČR: „Oslovovali jsme různé subjekty s tím, že by bylo zapotřebí něco s učňovským školstvím v ČR udělat, reformovat, ale naše snahy zůstaly bez odezvy. Jako první se nám ozval pan stínový ministr Marcel Chládek s konceptem reformy učňovského vzdělávání. Na českém trhu působí 4500 rakouských firem a nedostává se jim kvalifikované síly. My můžeme nabídnout zkušenosti a cenné „know how“, ale i stáže a výměny pracovníků. Pokud se situace nezmění, budou muset rakouské firmy svoje investorské aktivity přesouvat jinam.“>>>

PREZIDENTKA FISCHEROVÁ? A CO TAK KRTEČEK?

Petr Paulczynski

S pobavením sleduji jak nám jako čertíci ze škatulky vyskakují prezidentští kandidáti. Jo  nesmím zapomenout, taky kandidátky, aby mne neseřvali příznivci gender hnutí. Ať koukám jak koukám, vidí se mi to na totální krizi osobností. Moje babička, prostá žena z lidu by to vyhodnotila slovy, že se hlásí každý kdo má do zadnice díru. Zvláštní na tom je, že vidím jakéhosi společného jmenovatele té díry a tím je až na výjímky někdejší členství v KSČ. A někteří se s komunisty aspoň pomátli teď. Tak například Táňa Fischerová by prý jako prezident země neměla problém jmenovat vládu, jejíchž členy by byli i komunisti. To by jí spíš prý více proti srsti byli neoliberálové... v tomto prohlášení řekla paní Táňa více než chtěla o svém skutečném vnímání svobody. A také dodala: „Osobně bych do toho nešla, neboť na té funkci nevidím nic moc úžasného. Ale je pravda, že jsem spousty věcí nedělala, protože jsem sama chtěla, ale protože mě k tomu vyzývali ostatní a vehementně na tom trvali. Zvažovala jsem to dlouho, ale už to nechci odkládat. Tento týden to asi oficiálně ohlásím. Půjdu do toho, protože na mě v tomto ohledu tlačí dost lidí.“>>>

 

Pussy Riot, cikáni ve Francii a levicová Eurozóna...

Jiří Hermánek

V rozhlase, tedy správně v Radiožurnálu Českého Rozhlasu se člověk dozví věci. Právě před pár minutami tam proběhl „výcuc“ ze zahraničního tisku, který mě opravdu pobavil.  Myslím, že komentátor britských Times se vyslovil v tom slova smyslu, že ony mladé exhibicionistky z výše zmíněné „vzpoury kočiček“ jsou vězněny za kritiku Putina. To by ovšem musely být kriminály v Rusku zcela plné, ostatně jako v každé demokratické zemi. Protože žádný prezident nikde na světě nemá 100% podporu a nulovou kritizovanost. I když, pravda, některé etapy úřadování Václava Havla tak navenek opravdu vypadaly. Ale jen vypadaly. Ty dívky prostě sedí v base za znesvěcení chrámu a kdyby tam byly bývaly spustily song na téma třeba Barmské opozice, tak by výsledek byl asi stejný. Ony dobře věděly, co jim za to hrozí, ale potřebovaly k sobě přilákat pozornost, což se jim ovšem povedlo zcela dokonale. Druhá věc, která mě pobavila, že jsem málem spadl ze židle, byla hláška, že Francie chce kvůli cikánům z Rumunska a Bulharska uvolnit doposud platná omezení pro legální práci občanů těchto zemí ve Francii a domnívají se, že se tak zmírní problémy s cikány. Nezmírní. A do třetice Mitt Romney, republikánský kandidát na prezidenta USA se prý v Evropě chová jako „slon v porcelánu“. Takto to v Rádiu přesně neřekli, ale zmínili, že Romney prohlásil o Eurozóně, že to je „levicový spolek“. A proboha, čím jiným by projekt Eura měl být než socialistickým projektem sjednocené Evropy s centrem v Bruselu? Vždyť Euro není cílem. Euro je jen prostředkem. Prostředkem k tomu, aby Brusel získával stále více pravomocí. Současná krize Eura a s ní spojená opatření to přece ukazují více než jasně. Cílem není nic jiného než aby vše bylo centrálně řízeno a Euro je k tomu ideálním prostředkem. V situaci, kdy by jednotlivé státy Eurozóny stále ještě měly své národní měny, by to nešlo. A Romney není slon v porcelánu. Je to chytrý politik a ví, že jeho výroky sice nas*rou levičáky, jejichž hlasy stejně nemá, ale mohou mu pomoci u voličů, kteří smýšlejí podobně jako on, tedy pravicově. A že se tím možná odchod marxisty odkojeného Baracka Obamy z Bílého Domu zase o něco přiblížil. Což já považuji jak pro USA, tak i pro ostatní svět, za velmi důležité a prospěšné.>>>

Každý, kdo by se na náměstích pohyboval jen ve spodním prádle, byl by policií zadržen

Bohumil Šourek, jednatel monarchistického občanského sdružení Monos

Na letošní srpen očekává naše veřejnost již druhý festival jinakosti, hrdě nazvaný Prague Pride. Chystá se na jeden srpnový týden po celé Praze, v různých klubech. Jeho vyvrcholením má opět být tzv. Pochod hrdosti, při kterém jsme v loňském roce mohli spatřit dlouhý průvod prapodivně oblečených lidí, některé z nich polonahé. Viděli jsme i osoby, kráčející pouze ve spodním prádle. Okolo průvodu pak stáli policisté, kteří se nikterak nezajímali o zjevné narušování veřejného pořádku ani o účastníky průvodu, narušující základní mravy lidské společnosti. Domníváme se, že je minimálně přestupek chodit po ulicích českých a moravských měst jen ve slipech, tangách a podprsenkách. Máme za to, že do běžné činnosti policie ČR patří i dozor nad mravopočestností na veřejných prostranstvích. Každý, kdo by se na náměstí jakéhokoliv města pohyboval jen ve spodním prádle, byl by za normálních okolností určitě policejní hlídkou zadržen a předán na vyšetření u psychiatra nebo by byl hospitalizován na záchytné stanici, to podle toho, v jakém stavu by se nalézal. Myslíme si, že zákony České republiky platí na našem území bez výjimky a že by je neměl rušit ani moderní festival sexuálních deviantů. Naopak, při tak grandiózní, veřejné a pyšné propagaci sexuální „jinakosti“, by měla policie mít zvýšený počet policistů v ulicích, dbajících na pořádek a zákonné jednání všech občanů. Nehledě na to, že se pochodu a doprovodných akcí budou účastnit i občané jiných států, stejně jako tomu bylo v loňském roce. Při vědomí těchto souvislostí si dovolili oslovit pana policejního prezidenta o zodpovězení následujících otázek:>>>

Jasperse bych vám, Češi a Češky, ze srdce přál

Alexandr Bátora

Předesílám, že v  následujícím příspěvku nebude ani ždibec ironie nebo nadsázky. Nemívám s nimi úspěch. Přinejmenším u čtenářské majority, jak jsem se přesvědčil v diskusích pod svým minulým článkem „Kalouska Vám, Češi a Češky, ze srdce přeju.“ Jasperse bych vám, Češi a Češky, ze srdce přál. Bylo by vám ho potřeba jak soli. Třeba by vám dal poznat, jaký jed se mnohým z vás usídlil v srdcích. A třeba byste ještě mohli sami sebe před sebou samými zachránit. Na počátku to bylo jen rýpnutí holí do prachu. Dnes je to příkop. A ten příkop, který ve vašem národě pravdoláska hloubí nejpozději od časů Masarykových, je možná už nepřekročitelný, navíc se bez přestání rozšiřuje a prohlubuje. A je už jen velmi málo těch, kteří se ho denně snaží aspoň trochu zasypat. Jedním z nich je i prezident Václav Klaus. Jenže jeho dlaně už jsou rozedřeny do krve. Zkuste se, Češi a Češky, semknout kolem svého prezidenta. Je to vaše možná poslední šance na záchranu zbytků státnosti a občanských svobod. A poslechněte ho, až vám ukáže, koho máte následovat. Protože to zase bude vaše snad poslední možnost, jak byste mohli v hodině dvanácté odvrátit od své země to strašlivé neštěstí občanské války. K níž máte velmi nebezpečně nakročeno přinejmenším od té doby, kdy se po posledních parlamentních volbách začal váš stát rozkládat tempem dosud nevídaným. Protože tou opravdu poslední šancí, jak zachovat po případném úplném rozpadu zdejší státní moci aspoň něco málo – ale budou to spíše holé životy, snad aspoň část občanských svobod, ale to kdoví jestli, rozhodně a pochopitelně však ani troška státní suverenity – by pak byl už jen mezinárodní protektorát.>>>

Obrana hrdosti normálních lidí – Dost dekadenci a zániku!

Michal Semín a Petr Bahník

Vážení přátelé, dovolujeme si Vás pozvat na shromáždění příznivců a sympatizantů Akce D.O.S.T. nazvané "Obrana hrdosti normálních lidí", kterým reagujeme na homosexualistický „festival“ Prague Pride a nemístnou podporu, jíž se mu dostává od některých politiků a veřejných institucí. Naše shromáždění není v žádném případě projevem nějakého iracionálního odporu proti homosexuálům, ani prvoplánovou vzdoroakcí vůči zmíněnému „festivalu“, jde nám o mnohem více. Akce se uskuteční v sobotu 18. srpna 2012 v 10:30 hodin u sochy sv. Václava na Václavském náměstí v Praze.

Ideologie homosexualismu a s ní spjaté síly a nátlakové skupiny, působí na globální úrovni jako jeden z mocných nástrojů určených k destrukci západní civilizace, k nenávratnému rozbití hodnot řádu, svobody a činorodé práce, na nichž je vystavěna. V sázce je dnes opravdu mnoho: Svět, v němž mají žít naše děti, naši vnukové! Je třeba, aby také v naší zemi, tak jako na různých místech soudobého světa, vystupovali proti silám rozvratu obránci občanské pospolitosti, tradice a zdravého rozumu. I nás je třeba. Nebudeme-li se totiž znovu a znovu stavět do cesty zkáze, nebude svět budoucnosti k žití!

Připojme se tedy k obráncům normality, kteří říkají DOST dekadenci a zániku! Kdo, když ne my?!

Pražská ,Prague Pride‘ není projevem homosexuality, ale homosexualismu

IVANA HASLINGEROVÁ

Po sametové revoluci jsme věřili, že po socialistickém útlaku myšlení přijde skutečná myšlenková svoboda. To se bohužel naprosto, ale opravdu naprosto, nestalo. Vládne tu jakási „myšlenková policie“ representována přesně vymezenou skupinou obdivovatelů módního trendu EU – třetí cesty k socialismu – tzv. stoupenců Pravdy a lásky, která pomocí masivního působení s ní spřažených médií diktuje, co si smíme o té které věci myslet a co nikoliv. Proti každému, koho tato skupina nepovažuje za „politicky korektního“, rozpoutává lavinu útoků za účelem společensky a především politicky ho znemožnit. Jednou z obětí útoků těchto "Übermenschů" se stal nyní vicekancléř přezidenta republiky, Petr Hájek, který si dovolil pozastavit se nad tím, že "je šokující, když zastává a dokonce svou autoritou ,zaštiťuje‘ údajně pravicový primátor vážnou politickou demonstraci za pokřivené hodnotové vidění světa ,Prague Pride‘". Tato a jí podobné demonstrace slouží k tomu, aby nám občanům vnucovaly tyto minority nové neomarxistické ideologie místo té staré komunistické.  A předkládají to podstatně licoměrněj. Mají plná ústa demokracie a svobody včetně svobody slova a skrývají se zbaběle za politickou korektnost a humanismus. Vrchnostensky nám nabízejí jimi deklarované „Veřejné Blaho“ namísto námi požadované Svobody. Nechápou, že každý nesdílí jejich levicové ideologie a že konzervatizmus je životním postojem lidí, který nejde změnit, protože je prostě v nich. Že tak byli vychováni, stejně jako byli vychováni v úctě a víře v Boha. Ve své zaslepenosti si neuvědomují, že nejsou původní, že jde jen o jakýsi klon světového levičáckého hnutí representovaného mj. skupinou Bilderberg, která touží po nadsvětové všeobjímající vládě bez národů s jedinou tou pravou ideologií.>>>

Neexistuje žádné právo na privilegizaci, propagaci a institucionalizaci homosexualismu jako státní ideologie

LADISLAV JAKL, TAJEMNÍK PREZIDENTA REPUBLIKY, kandidát za prezidenta za Svobodné

Debata o registrovaném partnerství homosexuálů bývá prezentována jako spor mezi tolerantními a svobodomyslnými stoupenci s nepřejícími a předsudečnými oponenty. Chci vysvětlit, že odpůrcem může být i zastánce svobody jednotlivce a přesvědčený antietatista. Tvrdím, že skutečný zastánce minimálního státu, který nemá ambice dirigovat soukromí občanů, může registrované partnerství obhajovat pouze omylem. Daleko spíše si umím od takového člověka představit racionální zpochybnění institutu manželství. A vůbec nemám na mysli nějaké zastánce „volné lásky“ či teorie o přežilé funkci rodiny, ale spíš zastánce myšlenky, že k dobrému rodinnému životu není nutné razítko a dozor státního úředníka. Rodina i manželství tu přece byly dávno před státem a teorie, že rodina je základ státu, je jen produktem zvrácené myšlenky, že stát je střechou nad vším lidským bytím. Proto vůbec nechápu, že lidé, kteří se označují za liberály, pro které je stěží dost argumentů pro zachování státního manželství, bez mrknutí oka vidí dost argumentů pro vznik nové státní instituce: registrovaného partnerství homosexuálů. V problému tzv. registrovaného partnerství vůbec nejde o diskriminaci či nějaká práva. Jde o privilegizaci a institucionalizaci jistého typu vztahu. V tomto problému nejde o homosexuály a jejich práva. Jejich jakoukoli diskriminaci je třeba odmítnout. Zde jde o homosexualismus, tedy o ideologii, která by se ráda stala jakýmsi státním náboženstvím bez odluky. Odmítat tuto ideologii je dnes riskantní, protože již dávno existuje nejen homofobie, ale - jak se zdá - také heterofobie, namířená proti všem kritikům ideologie homosexualismu a nasazující jim psí hlavu netolerance.>>>

Kdo proti nám?

Petr Hájek, zástupce vedoucího Kanceláře prezidenta republiky

V Praze proběhne opět po roce „veselá“ náborová akce homosexuálů. Einmal ist keinmal, říká německé přísloví, jednou neznamená nic. Organizátoři festivalu homosexualismu si to uvědomují, a proto opět zaplaví ulice našeho hlavního města. A opět pod záštitou primátora Svobody. Právě tento fakt je vykřičníkem, kvůli kterému opět nemohu mlčet. Primátor Svoboda je významným představitelem ODS, politické strany, která se ve svém základním dokumentu hlásí ke křesťanským tradicím naší civilizace, která se prohlašuje za liberální v otázkách hospodářských a za konzervativní v postoji k mravním hodnotám. Je zjevné, že svou záštitou se pan Svoboda těmto zásadám hlasitě vysmívá. Primátor Svoboda je navíc ještě lékař. Opravdu mu nevadí veřejná demonstrace festivalu „hrdosti“ na šíření smrtelných pohlavních nemocí, které právě v této „čtyřprocentní“ deviaci, mají svůj původ a hlavní zdroj? Nejde jen o AIDS, hepatitidu a další infekce, jimiž ohrožují normální populaci, ale v poslední době také o novou děsivou pohlavní chorobu lymphogranuloma venereum, která se šíří zatím výhradně mezi homosexuály. Dokdy? Homosexualita je ale především smrtelná choroba duše, jak řekl papež Benedikt XVI. A homosexualismus je příznakem smrtelné choroby naší civilizace. Ožívá v ní duch starého Říma, duch rozkladu hodnot a opětovného pádu do zmaru pohanství. Je pro to příznačné, že i letos veřejný festival Internacionály nestoudnosti, sexuální anarchie a propagandistického teroru, dostává oficiální záštity. Akce D.O.S.T. i Mladí křesťanští demokraté, kteří budou současně demonstrovat za obranu klasické rodiny, a ostatně my všichni, kteří jsme ještě na naši ohroženou civilizaci nerezignovali, stojíme proti obrovské přesile levičácké mediokracie. Nesmíme se bát vést zdánlivě předem ztracený boj o hodnotový řád. Proč by jinak svatý Pavel považoval za nutné povzbuzovat nás svým věčným: Když Bůh s námi, kdo proti nám?>>>

V novinařině je handicap být ženou

Ohlasy na článek v Parlamentních Listech

Dne 26. července jsem poskytla Parlamentním listům rozhovor k současným politickým problémům. Nebyl nikterak zkreslen, za což děkuji. Ovšem nadpis "Klausovská dáma hrozí Kalouskovi Božím trestem a naříká nad Pospíšilem" vzbudil u našich čtenářůt akovou vlnu rozhořčení a údivu, že se nebráním. Proto jsem nucena na věc reagovat. Pro ilustraci uvádím dopis paní Dušice Zimové, která vyjádřila věc nejflagrantněji: "Ivano! Ten titulek Panenkova článku je zářným, briliantovým příkladem bulvární práce s textem!!!!!!!!!!!!! Zcela ignoruje kontext Tvých slov. To je ale pacholek demogogická NEMRAVNÁ!!!!!!!!!!!!!!!! Ať jde do Blesku, nestyda jeden! Dušica". Chci poděkovat všem čtenářům a na vysvětlenou uvádím, že bohužel některé redakce namísto polemiky s názorem, který nezapadá do jejich zaměření, dají prostě důraz na to, že je člověk nevěrohodný neb je ženská, která musí být tudíž zamilovaná a chválit cokoliv, co pronese ten který politik, v daném případě pak prezident Klaus. Je to, BOHUŽEL, účinné a vyřadí to člověka z vážné debaty. S oblibou to dělal pan Potůček v Reflexu, a to nejen mně, a nyní zřejmě jeho taktiku převzaly i Parlamentní listy. Bohužel s tím nejde nic dělat, nadpisy má právo určovat redakce. To, že si přeji, aby pan prezident v politici nadále zůstal, to si myslí mnoho mých známých a nejen žen! Nikdy jsem netoužila být mužem, ale v novinařině být redaktorkou je opravdu handicap. (Červenec 30, 2012)

Senátorský kandidát Svobodných Čestným předsedou Společnosti A. Švehly

Jaroslav Kronus

Dnešního dne jsem zjistil, že senátorským kandidátem Svobodných je ing. Jan Nádvorník, dlouholetý bývalý starosta Prahy 15 a též bývalý senátor v tomto regionu. Jelikož jsem žil až do roku 2002 v MČ Dolní Měcholupy, která s MČ Praha 15 sousedí a na Úřadu MČ Praha 15 je prováděna značná část výkonu státní správy i pro MČ Dolní Měcholupy, tak mohu říci, že jsem mohl sledovat výkon starostenského úřadu ing. Nádvorníka téměř tzv. zblízka. V letech 1998 - 2002 jsem byl i členem zastupitelstva MČ Dolní Měcholupy a v této době se mi podařilo prosadit zřízení prvního památníku 3. odboje na území hl.m. Prahy a po mnohaletém studiu života Muže 28.října 1918 A. Švehly i zasadit se o udělení Čestného občanství MČ in memoriam. A. Švehla zvaný sedlák či liška z Hostivaře měl v lokalitě Prahy 15 rodný dům a statek a jeho rod byl s tímto místem významně spjat. Politický i aktivistický život tohoto velikána politiky ČSR v období předmnichovském ovlivnil velice život Hostivaře i přilehlých oblastí. Například život Obce sokolské v Hostivaři byl dlouhá léta spjat s činností tohoto muže. V memoárové literatuře je dokonce zaznamenán příběh, kdy TGM při návštěvě A. Švehly na jeho statku si zdřímnul na neudržovaném terasu a A. Švehla ho hledající měl dosti starostí, než spícího "presidenta Osvoboditele" našel! Po této vcelku nepříjemné situaci byla vystavena poblíž Švehlova statku strážnice, kde v době návštěv službu konající četník dbal všeho, aby se dotyčná situace již neopakovala. Pamětníci také mluví o občasném zajití obou mužů do legendárního hostince U milionu, kde ač TGM abstinent a A. Švehla milovník vína spolu, řečeno dobovým jazykem, se dobrali ke skutkům prospěšným obecnému.

Samotnou kapitolou je zorganizování návštěvy současného presidenta republiky Václava Klause ing. Nádvorníkem u pomníku A. Švehly a přihlášení se k odkazu tohoto muže současným presidentem. Neznám žádného význačnějšího politika formujícího ethos českého politického prostředí po roce 1989, který by se veřejně a nahlas přihlásil k odkazu Švehlovu.>>>

Evropská komise obnoví proplácení prostředků ze strukturálních fondů pro ČR

 Premiér Petr Nečas

Dne 23. července 2012 jsem telefonicky hovořil s komisařem pro regionální politiku Evropské unie Johannesem Hahnem. Ten mě informoval, že Evropská komise obnoví v nejbližších dnech proplácení prostředků v sedmi operačních programech České republiky. V těchto fondech bylo proplácení pozastaveno Evropskou komisí v průběhu letošního jara na základě zjištění systémových pochybení při řízení a provádění kohezní politiky ČR. Vláda ve spolupráci s Evropskou komisí připravila harmonogram kroků a opatření nezbytných pro odstranění nedostatků a pro obnovu plateb pro Českou republiku, tzv. Akční plán. Evropská komise ho nyní vyhodnotila jako splněný a komisař Hahn výslovně ocenil spolupráci české vlády s Evropskou komisí. Nic tak nebrání tomu, aby proplácení prostředků bylo obnoveno. Formálně k němu dojde poté, co Evropská komise sdělí své rozhodnutí české straně dopisem koncem července.

Současně pokračuje úzká spolupráce mezi českou vládou a Evropskou komisí na odstranění zbylých dílčích nesrovnalostí v sedmi operačních programech, ve kterých bylo proplácení pozastaveno kvůli dílčím nesrovnatelnostem. Jde o operační programy OP Životní prostředí, OP Doprava, ROP Severozápad, OP Vzdělávání pro konkurenceschopnost, OP Podnikání pro inovace, ROP Střední Čechy, OP Přeshraniční spolupráce ČR-PL. U těchto operačních programů je cílem nalézt během letních měsíců shodu na nápravných opatřeních tak, aby v průběhu podzimu mohlo být proplácení prostředků obnoveno i zde a aby nedošlo ke ztrátám z celkové alokace ze strukturálních fondů pro Českou republiku.

 

Čím více přibývá úspěchů policie, tím více je vrcholnými politiky kritizována. Proč?

Ivana Haslingerová

Není tajemstvím, že napětí mezi policejním prezidentem Petrem Lessym a premiérem Petrem Nečasem přetrvává již od Lessyho zvolení, kdy premiér nemohl strávit skutečnost, že významné silové místo policejního prezidenta vyklouzlo z rukou ODS do rukou VV, a nazval tehdy policejní ředitelství dokonce kočkopsem. K překvapení veřejnosti tento kočkopes ale začal pracovat a odhalovat nepravosti kolem veřejných zakázek vrcholící zatčením mocného hejtmana Ratha a obviněním místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Vlasty Parkanové. Přestože Nečasova vláda měla kromě šetření jako další zásadní cíl boj s korupcí a udělání pořádku ve veřejných zakázkách, tak se k překvapení veřejnosti místo pochvaly policie pan premiér rozčílil a konstatoval, že policejním plukovníkům a podplukovníkům nemá být dovoleno, aby rozhodovali o složení vlády, Petra Lessyho nařkl dokonce z politického aktivismu. Je ironií, že čím více přibývá úspěchů policie v odhalování a stíhání trestné činnosti, tím více je vrcholovými politiky kritizována. Je smutné, že v právním státě tyto politické tlaky na policii vůbec nastaly a vyvodit z protizákonného chování politiků, kteří je konali, postih. Petr Lessy se postavil politickým tlakům jako statečný chlap na svém místě. Tím, že se pan premiér alespoň neomluvil za hulvátské chování místopředsedy své vlády, když už se ho bojí propustit, a označil místo toho pana Lessyho jako politického aktivistu, u veřejnosti ztratil velice mnoho. Škoda.>>>

Klausovská dáma hrozí Kalouskovi Božím trestem a naříká nad Pospíšilem

Radim Panenka

Václav Klaus by po svém odchodu z Hradu měl rozhodně zůstat v aktivní politice. Pro ParlamentníListy.cz to říká Ivana Haslingerová, šéfredaktorka revue Fragmenty hlásící k názorům Václava Klause. Podle ní je však nereálné, že by se Klaus vracel do ODS, ta už prý nejde resuscitovat.

* V souvislosti s aférou okolo Miroslava Kalouska jste připomněla, že pouze sklízí, co zasel a Bůh ho potrestal za to, jakým způsobem zacházel s doktorem Bátorou. Ostatně od „bátoriády“ brzy uplyne rok. Jak se na to zpětně díváte i právě v souvislostech s tím, jak nyní ministr Kalousek jedná?

Akce proti Ladislavu Bátorovi byla akcí proti Akci D.O.S.T., které se naši politici bojí jako svého špatného svědomí. Její předseda Bátora jim byl nejnebezpečnější vzhledem k jeho organizačním schopnostem a  charismatu při projevech. Byl bohužel nejzranitelnější. Myslím si ale, že kriminalizovat někoho za účast na nějaké přednášce či za kandidaturu za stranu, která v té době měla jiný program než nyní, je nedůstojné a byla to pouze záminka. To nehovořím o hulvátském lživém označení místopředsedou vlády Kalouskem  tohoto vlastence náckem a panem premiérem fašounem.>>> 

 

Olympijská atrakce

Milan Knížák

I když je sport čím dál tím víc vmanipulováván do zábavního průmyslu a sportovci do rolí dobře placených herců-gladiátorů, přesto vnímám olympiádu jako významný celosvětový svátek, jako oslavu člověčenství v té základní podobě. Proto mě uráží, že český stát (nevím, kdo je za to zodpovědný) posílá do Londýna jako kulturní symbol pouťovou atrakci. Klikující autobus by určitě zapadl na Matějskou pouť a navrhuji tímto rodině Kočků, či jiným významným kolotočářům, aby tuto atrakci zařadili do svého arzenálu.Díla Davida Černého nepatří mezi umělecká díla, je to vždy jen honba za popularitou, touha udělat něco skandálního či směšného, ale hlavně hodně viditelného, aby mu to přineslo slávu a peníze. A naše společnost, která si hraje na kulturní, mu tleská. Nevím, kdo vždycky tak neomylně vybere vulgárního  Davida Černého. Ještě nevyvanul skandál s Entropou, která ať je jakákoliv (nechci posuzovat její kvalitu) vznikla podvodem - byla podvedena celá evropská unie. Nám to však nevadí a znovu se prezentujeme na světovém fóru stejným autorem, navíc s lacinou, neuváženě zvolenou atrakcí. Český národ má ve své historii řadu vynikajících uměleckých děl, které patří mezi vrcholy světové kultury a vždy jsou to díla skromná, plná jemné magie a zvláštní jemnosti. (Mimochodem, rád bych zmínil i EXPO 58, kdy jsme ohromili celý svět.) Zdá se, že jsme se po Sametové revoluci stali obdivovateli barnumských způsobů. Je to zkrátka ostuda.

 

Hasičům nutně chybí peníze. Novela zákona jim výrazně pomůže 

Vítězslav Jonáš, senátor

Senátu se podařilo schválit novelu zákona, která má zajistit vícezdrojové financování jak profesionálních tak dobrovolných hasičů. Díky ní dostanou hasiči na svůj provoz od nového roku přes miliardu korun. Peníze půjdou z pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Tento způsob financování funguje v Rakousku, Německu i v USA. Pokud úpravu schválí sněmovna, zákon začne platit od ledna příštího roku. Podle schválené právní úpravy by každá pojišťovna podnikající na území České republiky odvedla 6 % z vybraného pojistného z pojištění odpovědnosti z provozu vozidla na speciálně zřízený účet vedený Ministerstvem vnitra. Při celkové částce vybrané v roce 2009, tedy 23.815.909.000,- Kč, by se jednalo o částku kolem 1,4 mld Kč, která by byla následně přerozdělena jednotlivým jednotkám požární ochrany. Od roku 2009 se stav moc nezměnil. V roce 2010 bylo celkově pojišťovnami vybráno 24.367.313.000,- Kč, což je prakticky srovnatelné číslo jako v roce 2009. Navrhovaný 6% odvod by představoval částku 1.462.038.000,- Kč. Lze předpokládat, že vybraná výše pojistného by se v následujících letech neměla nijak dramaticky měnit a lze tedy konstatovat, že by se na výše uvedené účely každoročně přerozdělovala přes jednu miliardu korun. Pro přerozdělování musíme nastavit jasná pravidla. Tři pětiny peněz by přerozdělilo ministerstvo vnitra krajským hasičům a dvě pětiny by poslalo krajům, které by tyto peníze přerozdělily obcím zřizujícím jednotky dobrovolných hasičů.

Zákon o zdravotních službách by neměla vláda vnímat jako politický boj

místopředsedkyně Senátu PČR Alena Gajdůšková

Vláda ČR vydala negativní stanovisko k senátní novele zákona o zdravotních službách. Jsem zklamána, že vláda řešení problémů rodin s dětmi a zdravotníků, které sama způsobila nekompetentním zákonem, evidentně vnímá jako politické soupeření, což dokazuje zamítnutí senátního návrhu, ale nakonec to přímo vyznělo i z vyjádření ministra zdravotnictví Hegera v České televizi. Náš návrh zákona byl zpracován ve spolupráci České lékařské komory, Svazu pacientů ČR a senátorů. Senát PČR ho již projednal a byl zde přijat drtivou většinou senátorů, tedy průřezem politických stran jako ryze věcná norma. Tento návrh kromě odstranění povinnosti souhlasu obou rodičů s lékařským zákrokem, ruší povinnost 30 denní lhůty pro prokazatelný souhlas s léčbou, vypouští úchop z kvalifikace omezovacích prostředků a odstraňuje nutnost hlásit soudu omezení volného pohybu pacienta či jeho styku s vnějším světem, pokud je to s jeho souhlasem, nebo z terapeutických důvodů či z důvodu jeho bezpečnosti na dobu kratší než 8 hodin. Zakotvuje také možnost nahlížet do zdravotnické dokumentace pověřeným příslušníkům lékařských komor. Věřím, že poslanci budou ochotnější vnímat věcnost našeho návrhu a naše řešení budou nakonec přijata.

Václav Klaus: "Není možné, aby pokračovaly útoky politiků na policii a jejího prezidenta"

ivana HAslingerová

Právě v těchto hodinách probíhá setkání policejního prezidenta plk. Mgr. Petra Lessyho s prezidentem republiky Václavem Klausem. Kolem schůzky se vyskytlo mnoho fám a "určitě zaručených zpráv", že prý prezident určitě odvolá Lessyho jako odvolal Martinů, že určitě v něčem jede jako vládní politici a chce se ho proto také zbavit. Jsem ráda, že mohu vyvrátit tyto fámy jako nesmyslné autentickým vyjádřením pana prezidenta k této schůzce:

"Inicioval jsem schůzku s panem policenjním prezidentem, protože situaci kolem policie považuji za vážnou. Není možné, aby nadále pokračovaly takové přímé i nepřímé útoky na policii a jejího prezidenta, které slyšíme v posledních dnech. Situaci je třeba zklidnit, je třeba zchladit hlavy. Z těchto důvodu chci s panem policejním prezidentem mluvit a ujistit ho, že má mou podporu ve snaze zabránit destabilizaci policie a uchránit ji od vnějších vlivů," vysvětlil nám pan prezident

Pan prezident chce tedy pravý opak než pan Kalousek a jeho zastánci. Chce zabránit destabilizaci policie. Kéž by i jeho následovníci už konečně dorostli do jeho velikosti a začali se zabývat opravdovou politickou prací a ne jen neustálým řešením svým soukromých kauz a obav z kriminálu. Z politiky se vytratila myšlenka.

Páni politici by si měli uvědomit, že jsou tu pro občany a starat se už konečně o to jak rozjet ekonomiku státu namísto neustálého ožebračování bezbranných občanů. Takovou šanci jakou měla 118 vláda pana Nečase neměla od Sarajevského atentátu žádná koaliční vláda a promarnila ji naprosto zbytečným bojem s podřadnými rozmýškami. Je nejvyšší čas, aby se konečně pan prezident začal věnovat vládnutí a kriminální problémy svých kolegů přenechal policii a soudům.

 

OPRAVDOVÝ HOLOCAUST A OKORALÉ DUŠE

Benjamin Kuras

„Těšte se na opravdový holocaust“ je již hezkou řádku let populárním heslem islámských demonstrací v západních velkoměstech, vedle podobných důmyslností jako „Svobodo, jdi do pekla“, „Islám ovládne svět“, „Usekávejte hlavy těm, kdo islám urážejí“ nebo „Zabíjejte židy pro mír“. Dlouho se nad nimi svět shovívavě usmíval jako na fantazii rozzlobených puberťáků. Málokoho napadlo, že holocaust by se mohl nevztahovat na Židy, nýbrž tentokrát na křesťany. Perzekuce křesťanů v islámských zemích dosahuje šíře a intenzity hrozící odstartovat největší humanitární katastrofu naší doby. Nejnaléhavější tragédií posledních několika měsíců je Sýrie, kam za poslední dva roky uprchl téměř milion (dvě třetiny) křesťanů z Iráku před masivní islámskou perzekucí. Jsou jich další dva miliony. Valí se na ně postupující povstání proti Asádovi, jehož režim křesťany chránil. Povstalecké jednotky, které ovládli džihádisté a alkajdisté, křesťany vyhánějí po tisících, město po městě a vesnici po vesnici, jak je obsazují. Křesťanský západ fandí jejich pronásledovatelům proti jejich ochráncům, které zas podporuje bizarní kombinace Iránu, Ruska a Číny. Dalších deset milionů křesťanů viněných z kolaborace s Mubarakem, sekularisty a levicí, vázne v Egyptě, kde vítězství Muslimského bratrstva v parlamentních i prezidentských volbách povzbudilo muslimy k otevřené perzekuci. Jeho trvalým politickým programem j je „Alláh je náš cíl, Korán je náš zákon, Prorok je náš vůdce, džihád je naše cesta a smrt v boji za Alláha je naše nejvyšší touha.“ Z Egypta uprchlo přes sto tisíc křesťanů a exodus pokračuje přes netečné vlády a církve, po Baracka Husseina Obamu, který spěchal novému egyptskému islamistickému prezidentovi popřát k vítězství. Většině lidí byl kdysi holokaust lhostejný, netýkal se jich, rušil je z pohody a nestrannosti. Až nakonec dorazil i na jejich práh a týkal se všech. Totéž může platit o křesťanech. Protože nemylme se, ono by nás to opět mohlo všechny jednou dostihnout. Bruselská džihádistická organizce „Sharia4Belgium“Belgičanům radí, že když se jim islám nelíbí, ať se z Belgie vystěhují. A Belgie, to už je zatraceně blízko. Najde se tu ještě někdo s neokoralou duší, kdo by věděl, jak pomoci zachránit pár tisíc sirotků?>>>

Strach je rádcem nejničemnějších skutků pane premiére

Ivana Haslingerová

"Strach je nemoc špatného svědomí." Karel Čapek

Miroslav Kalousek obtelefonovával v kauze předražených letadel CASA kdejakého policejního vyšetřovatele a dokonce měl třikrát na lince samotného policejního prezidenta Lessyho. I když se dušuje, že to nebylo za účelem zastrašování, nevěří tomu kromě premiéra Nečase ani malé dítě. Každému je jasné, že pan Kalousek potvrdil svým chováním jen to, co se šuškalo mezi lidem, že policie není nezávislá, ale je v rukou politiků stejně jako kdysi za komunismu. Člověk by si řekl, že u bývalého člena strany, která byla léta v Národní frontě by se takové chování dalo očekávat neboť starého psa novým kouskům nenaučíš. Co je ale nesmírné zklamání, že premiér Nečas mu za toto bezprecendentní chování panu kalouskovi nic nevytkl, ale naopak si k údivu občanů vylil zlost právě na vydíraném policejním prezidentovi Lessym, který si dovolil proti tomuto bezprecendentnímu Kalouskovu chování protestovat výzvou svým podřízeným, aby nepodléhali nátlaku ze strany vlivných a mocných představitelů.  Dokonce tvrdí, že je Lessyho chování neslučitelné s chováním policejního prezidenta, ale je to chování politického aktivisty a vyzval ho, aby se rozhodl zda je prezidentem nezávislého nepolitického sboru, nebo zda chce být aktivistou. Namísto toho, aby se pan premiér zamyslel nad tím, že je smutné, že 22 let po revoluci a právě za jeho tzv. pravicové demokratické vlády musí policejní prezident protestovat proti nátlaku vlivných a mocných politiků stejně jako za komunismu. Aby se za chování svého pořízeného ministra Kalouska omluvil a když už se ho bojí vyhodit, alespoň ho veřejně pokáral a vyzval k omluvě panu Lessymu, tak vyhrožuje naopak postiženému Lassymu vyhazovem. A co je nejsmutnější, že tímto chováním zatáhl do politických praktik používaných ve straně TOP09 i ODS a snižuje tím její hodnověrnost v očích veřejnosti. >>>

Kdy vrátí Albert Arnold Gore ml. Nobelovu cenu za mír…?

Břetislav Olšer

“Ohrožena je svoboda, s klimatem je vše v pořádku,” zdůraznil nedávno prezident ČR Václav Klaus. Hlavní hrozbu podle něj nepředstavuje globální oteplování, ale to, že slouží jako záminka k bezprecedentnímu vměšování do našich životů. „Komunismus vystřídalo nebezpečí ambiciózního environmentalismu. Tato ideologie pod hesly o ochraně Země – podobně jako staří marxisté – se snaží nahradit svobodný spontánní vývoj lidstva jakýmsi centrálním, nyní globálním plánováním celého světa,“ uvedl Václav Klaus ve svém dopise kongresmanům USA. V těchto dnech se definitivně potvrdila jeho slova. A stojí za ním skuteční klimatologové, jimž daly za pravdu i vzorky letokruhů stromů z finského Laponska, z dob před našim letopočtem, nejčerstvější výzkumy ...Je to tvrdý byznys. Příroda si to nezaslouží, ale ani svoboda lidstva. USA láteří: “To ne my máme nejvíc emisí, ale rozvojové země.” Čína s Indií tvrdí: “To vy jste si kdysi bohatli na průmyslu a exhaláty vám byly ukradené, dnes ale chcete nám, co se teprve rozvíjíme, bránit v bohatnutí. Nechte nás také vypouštět exhaláty, ať máme industriální zázemí stejně účinné jako vy…” Konečně však nahradilo „vědecké emailování“ skutečné vědecké bádání: Tým kolem profesora Jana Espera z Univerzity Johana Gutenberga v Mainzu studoval vzorky letokruhů stromů z finského Laponska, které sahaly až do roku 138 př. n. l. Poprvé tak v minulých dnech vznikla přesná rekonstrukce klimatu na určitém území. A z výsledků vyplývá, že během posledních dvou milénií poklesla průměrná teplota o 0,3 stupně každých tisíc let, především v souvislosti s narůstající vzdálenosti Země od Slunce. V miliardové historii naší planety se totiž už vystřídala řada dob ledových. A tak jako kdysi, ani dnes za to nemůže pouze člověk, nýbrž především sama příroda a hlavně sluneční energie, resp. proměnlivá poloha Země vůči Slunci. Inu, klimatické změny jsou uměle vyvolávaný podvod, aby se zabrzdil globální ekonomický růst, hospodářská krize a řetězy přikurtovaní Greenpeace k průnéřovským komínům jsou toho tragickým důkazem.>>>

 

Jen šetřením nezbohatneme, je nutné rozhýbat ekonomiku státu

Ivana Haslingerová

Dne 13. července 2012 uplynuly dva roky od jmenování vlády a je čas na bilanci její práce. Vláda se snažila nám novinářům tuto práci usnadnit tím, že vydala publikaci o tom, co za ty dva roky prosadila. Pan premiérsi v ní pochvaluje že žádný vládní návrh zákona nebyl zamítnut nebo vrácen k dopracování. Nechtěla bych být jedovatá, ale se 118hlasovou převahou to přece nebylo jinak možné. Tak ohromnou šanci neměla po listopadu 1989 žádná koaliční vláda. Nikoho nenapadlo, že se hned v první polovině vládnutí premiér o tuto neuvěřitelnou báječnou převahu dobrovolně připraví kvůli malicherným sporům. Pro vládu je podle pana premiéra klíčové snižování tempa zadlužování a to úsporami. Chápu, že po nehorázném zadlužování státu od převzetí vlády pravdoláskou po "Sarajevském atentátu", pak socialisty, pak Bursíky s Topolánky a posléze snad nejrozhazovatelnější vlády pana Fischera musí premiér snižovat alespoň trochu státní dluh. Ale nemusí být člověk ani ekonomem, aby se při potřebě splatit velký dluh nezamýšlel nad tím, jak vydělat na jeho splácení peníze. Jen samotné šetření bohatství nepřinese. A nejde už vůbec rozhodně šetřit paušálně na všech rezortech stejně. Aby se dostaly peníze do rozpočtu, je především nutné rozjet ekonomiku státu, tedy vybudovat takové legislativní podmínky pro podnikatele, aby mohli rozjet naplno výrobu, nabírat občany do práce a prodejem svých výrobků přinášet peníze z daní do rozpočtu. A každý podnikatel k tomuto potřebuje vymahatelnost práva, bezpečnost, odbyt svých produktů a samozřejmě co nejnižší daně. Tedy dobrého ministra spravedlnosti, vnitra, průmyslu a obchodu a především financí. Ne nadarmo poradil americký nositel Nobelovy ceny za ekonomii Milton Friedman kdysi tehdejšímu ministru financí Václavu Klausovi na jeho návštěvě USA, aby snížil rychle daně, chce-li rozhýbat ekonomiku zdevastovanou předchozími komunistickými vládami. A ne nadarmo za tuto myšlenku obdržel Nobelovu cenu. Pan Kalousek ale chce prosadit navzdory obecně platným ekonomickým poučkám přesný opak. Dokud se nestane ministrem financí skutečně schopný liberální ekonom, pak se naše země z dluhové pasti nevymotá. A pokud se nestane zázrak, občané se neprobudí k rozhodnému činu a nesmetou současné ekonomické kandrdasy  do Vltavy, tak se našim "ekonomickým expertům", v čele s "nejlepším ministrem financí EU" Miroslavem Kalouskem, podaří už brzy nejen dohnat, ale i předehnat Řecko navzdory tomu, že ještě nemáme euro a že budeme šetřit jako mourovatí, až se všichni ocitneme na podpoře státu, tedy životním minimu, které nebude stát mít z čeho platit. >>>

Obrana hrdosti normálních lidí je nutná!

Michal Semín, předseda a Petr Bahník, místopředseda Akce D.O.S.T.

V srpnu tohoto roku se má v Praze opět uskutečnit „festival“ Prague Pride, který má podle našeho názoru ostře konfrontační charakter a propaguje nesnášenlivou ideologii homosexualismu. Akce D.O.S.T. je proto hluboce pobouřena skutečností, že se zmíněnému „festivalu“ dostalo záštity a podpory některých politiků a institucí veřejné služby. Prezentovat v ulicích vlastní sexualitu jako důvod hrdosti není normální. Už sám název „festivalu“ prozrazuje charakter jeho ideologie, která činí ze specifických sexuálních praktik předmět zvrácené pýchy a základ podivného elitářství. Domníváme se, že sexualita může jen těžko být předmětem oprávněné hrdosti. Neumíme si například představit, že by se někdo pyšnil svou přirozenou heterosexualitou. Může-li být člověk na něco hrdý, pak jsou to přínosné výsledky jeho volních rozhodnutí, například dílo, které vybuduje vlastní prací, domov, který spoluvytváří a podobně. Optika Prague Pride je však, jak se zdá, zcela opačná. Odpovědí na konfrontaci je normalita. Rozhodnutí pořadatelů Prague Pride zahájit letošní pochod u pomníku svatého Václava na Václavském náměstí lze těžko chápat jinak, než jako pokus o vyvolání konfrontace. Odpovědí na to musí být hlas normality. Akce D.O.S.T. proto pořádá na tomtéž místě shromáždění občanů, kteří účelové provokace Prague Pride odmítají a chtějí svůj odpor vyjádřit veřejně. K účasti zve nejen příznivce tradičních rodinných a společenských hodnot, ale každého, kdo považuje sexuální život za oblast intimní, jejíž prezentace nepatří do ulic.

 

 

Frankovo povstání bylo odpovědí na zlo a bezpráví

Ladislav Zemánek

Dne 17. července roku 1936 v pět hodin odpoledne vypuklo v marocké Melille, která patřila a stále patří Španělsku, vojenské povstání. Ta část armády, která se nedokázala smířit se socialistickými experimenty, jež vyvracely z kořenů samotné základy španělského státu a národa, se rozhodla zakročit. Vytkla si za cíl zachránit Španělsko katolické, skoncovat s regionálním separatismem a navázat na staletou slavnou tradici španělského národa. Státní převrat byl připravován již od března 1936, tzn. měsíc po volbách, v nichž těsně zvítězila levicová Lidová fronta. Události, k nimž začalo docházet, potvrdily vážné obavy všech těch, kterým nebyly lhostejné hodnoty, jež vyznávali jejich předkové. Mezi ně patřila i nemalá část armády. Odpovědí důstojnického sboru byla příprava převratu, jež měla do čela státu postavit slavného generála Josého Sanjurja, známého mj. svým neúspěšným pučem z roku 1932. Hlavním organizátorem se stal generál Emilio Mola, který se později vyznamenal v bojích občanské války. Jeho plán počítal s tím, že se generál Francisco Franco postaví do čela elitních afrických jednotek; do té doby byl totiž Frankův postoj spíše zdrženlivý. Co by zemi čekalo, pokud by vlastenecké síly nezakročily, ukazuje dění, k němuž docházelo během občanské války na republikánském území? Ve Španělsku by se nastolil stejně hrozný režim jako u nás po roce 1948.  Z tohoto pohledu se pozdější vítězství Frankovy strany jeví v poněkud jiném světle, než jak je obvykle prezentováno. Nešlo o žádné vítězství fašismu ve Španělsku. Povstání zabránilo nesrovnatelně většímu krveprolévání, k němuž by v případě, že by republikánům byla dána příležitost, bezpochyby došlo, jak o tom svědčí události v republikánské zóně, jež byly naznačeny výše. Vítězství Frankova povstaleckého tábora zachránilo španělský národ i katolickou víru. >>>

Pokusy o ovlivňování trestního řízení považuji za naprosto nepřípustné

Jan Kubice, ministr vnitra

Dne 13. července 2012 odpoledne po skončení schůze Výboru pro bezpečnost Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky jsem do datové schránky obdržel odpověď policejního prezidenta plk. Petra Lessy na můj dotaz ze dne 29. června 2012, zda v případu vyšetřování nákupu transportních letadel CASA pro Armádu ČR došlo k nátlaku na vyšetřovatele či k ovlivňování trestního řízení. Ve své odpovědi policejní prezident konstatuje, že toto vyšetřování probíhá v souladu s trestními předpisy pod pravidelným dozorem Vrchního státního zastupitelství Praha, které je o aktuálním stavu vyšetřování průběžně informováno a bez výhrad s ním souhlasí. Přestože z odpovědi policejního prezidenta usuzuji, že k ovlivňování výše zmíněného vyšetřování nedochází, obrátil jsem se dnes dopisem na nejvyššího státního zástupce stojícího v čele soustavy státních zastupitelství, která ve vyšetřování sehrává zásadní roli, s podnětem, zda nedochází k nezákonnému ovlivňování průběhu trestních řízení, zejména v kauze CASA, případně i v jiných probíhajících trestních řízeních. Vážím si práce všech poctivých policistů a jakékoliv pokusy o ovlivňování trestního řízení bych samozřejmě považoval za naprosto nepřípustné a v rozporu s podstatou právního státu. Policie ČR je v trestním řízení procesně nezávislá a podléhá pouze dozoru a dohledu soustavě státních zastupitelství. Pokud existuje podezření o ovlivňování trestního řízení, musí o něm ale přijít relevantní informace od orgánů činných v trestním řízení a nelze o něm usuzovat na základě mediálních spekulací a politických proklamací.

Jak se dělá špína

Zdeněk Jemelík

Vrchní soudy a vrchní státní zastupitelství v Praze nevznikly jen z potřeby racionálního uspořádání organizace řízení soudnictví a státního zastupitelství, ale částečně jako ústupek soudcům a státním zástupcům rušených nejvyšších republikových orgánů. Vrchní soud a Vrchní státní zastupitelství v Praze pro ně  byly vítaným útočištěm. Státní zastupitelství nese stopy svého spříznění s komunistickou prokuraturou uplatňováním zavedených postupů a zvykového práva, jejichž nositeli jsou bývalí prokurátoři a vojenští prokurátoři, většinou bývalí členové KSČ, jichž je stále ve státním zastupitelství přibližně třetina. Podíl „starých osvědčených soudruhů“ na obsazení vedoucích funkcí je ještě vyšší. Z tohoto hlediska by bylo výhodné přejít při reformě zpět k prokuratuře, protože pohrobci normalizace by neměli automatický nárok  na zaměstnání v nové organizaci. Byla by to příležitost, jak se jich zbavit a uvolnit cestu k odborné kariéře státním zástupcům, kteří dosáhli vzdělání až v polistopadové době. Čsl. prokuratura získala hanebnou pověst nikoli proto, že byla zásadně vadným systémem, ale proto, že ji ovládla komunistická strana, která ji zneužila jako nástroje uplatnění „třídního“ přístupu k právu. Není důvod se domnívat, že by v době komunismu státní zastupitelství bylo schopné klást větší odpor politickému tlaku než prokuratura.Nápad na zrušení vrchních státních zastupitelství není proto novým, překvapujícím výmyslem z dílny bývalého vojenského prokurátora a později náměstka nejvyšší  státní zástupkyně Marie Benešové Jaroslava Fenyka a s ním spolupracujících Lenky Bradáčové, Igora Stříže a dalších. Ta myšlenka vznikla jen s malým zpožděním po zřízení vrchních státních zastupitelství a postupně zrála.>>>

Nejsme tolerantní k veřejné prezentaci oplzlosti

Bohumil Šourek, jednatel Monos

Monarchistické občanské sdružení MONOS vyjadřuje zásadní nesouhlas s druhým konáním tzv. pochodu Prague Pride, připravovaným na den 18. srpna v Praze, zahrnujícím celotýdenní program plný perverze. Tato přehlídka zvrhlosti a nevkusu, inspirovaná akcí Gay Pride, konané – jak typické! - v hlavním městě Evropské Unie, Bruselu, má navíc letos začít na Václavském náměstí pod sochou sv. Václava. Určení tohoto místa začátku pochodu lze považovat za vrchol provokace a za výsměch všem zdravým tradicím českého národa, za urážku ideálů ztělesňovaných tímto českým knížetem a světcem, hlavního patrona české země a symbolu české státnosti. Po zkušenosti z loňského roku nejsme již překvapeni skutečností, že událost opět zaštítil primátor města Prahy Bohuslav Svoboda, zástupce ODS, tedy jedné z pravicových, eh, pardon, již levicových parlamentních frakcí. Přímá politická podpora vrcholného zástupce strany, veřejně deklarující ochranu konzervativních hodnot, jen dokazuje její licoměrnost. Akce tohoto typu jen podporují již tak značný mravně-duchovní rozklad národa. Ve vztahu k homosexuálům jsou navíc ve svém důsledku pro tuto komunitu kontraproduktivní. Jsme si jisti, že člověk je přirozeně heterosexuální a jeho pohlaví rozhodně není sociální konstrukcí. V podobných akcích spatřujeme negativní útok na institut rodiny jakožto přirozený svazek muže a ženy, určený k výchově dětí. Ten v žádném případě nemůže být nahrazen protipřirozenými homosexuálními svazky, jejichž účelem nemůže být řádná výchova dětí. V programu akce nás pak speciálně pohoršuje konání ekumenické bohoslužby, což jen potvrzuje nepřijatelnost tzv. moderního ekumenismu. Pohoršuje nás, že proti této bohoslužbě nezvedla důrazný hlas katolická církev. Víme již, že výzva primátorovi města Prahy, aby svou záštitu této akci stáhl a angažoval se ve věci zamezení, či alespoň podstatného omezení jejího rozsahu, zůstane stejně jako v loňském roce neoslyšena. Omezíme se proto pouze na konstatování, že pan primátor za svou podporu destrukci tradiční rodiny a účast na společenském civilizačním úpadku věru nemá být na co hrdý!>>>

Znáte dobře pohádky?

Jana Semelková

Každý z nás si myslí, že pohádky zná dokonale. Nejvíc jsme se o nich dozvěděli v dětství z knížek. Od té doby nás provázejí celým životem. Myslím, že každý z nás si na některou z nich občas vzpomene a mnohdy si jako pohádková postavička i připadá. Jak je to s pohádkami a co o nich je dobré vědět se rozhodla dětem ukázat v soutěži "Co víme o pohádkách?" vychovatelka Eva Frančeová ze ZŠP a ZŠS Lužiny. Připravila pro své žáky vědomostní kvíz o zajímavé ceny pro všechny žáky školy. Skvělý tip pro pedagogy, výtečný nápad pro podporu čtenářství! První ročník soutěže právě skončil a autorka projektu slibuje, že už připravuje druhý, který bude odstartován se začátkem nového školního roku. První ročník zakončila skutečná slavnost v pátek 22. června, na které nejdříve převzali ceny tři žáci za zpracování pátého úkolu. Mohli se radovat z knížek nakladatelství JaS. Pak už začalo velké losování. Ti, kdo splnili všech pět úkolů, se dostali do slosování o krásné ceny z nakladatelství Mladá fronta. To provedla spoluorganizátorka soutěže PaedDr. Marie Hanzová, CSc., která ceny dětem také předala. Soutěž probíhala od 17. ledna 2012 do 19. června 2012. Organizátorky soutěže byly Eva Frančeová (vychovatelka ŠD) a PaedDr. Marie Hanzová, CSc. (externí přednášející PedF UK Praha, Katedra školní a sociální pedagogiky). PaedDr Marie Hanzové, CSc. Nám v závěru řekla: "Jsem velice ráda, že jsem mohla být svědkem slavnostního vyhlášení celoroční soutěže „Co víme o pohádkách“. Mohla jsem tak prožít chvíle s žáky, kteří již o pohádkách mnohé vědí, získávají a prohlubují si vztah ke knížkám. Milé a bezprostřední bylo i setkání s pedagogy, kteří je k tomu vedou. Úspěšným žákům patří gratulace, kolegům obdiv a uznání. Je dobře, že soutěž tímto ročníkem nekončí... " Skvělý nápad na podporu čtenářství je třeba ocenit a šířit. Určitě si zaslouží pokračovatele na dalších školách. >>>

 

Odmítáme pozitivní diskriminaci nepřizpůsobivých, prošetříme privatizaci OKD

Jana Bobošíková

Dlouhodobě bojujeme proti podivné privatizaci OKD a věříme, že se konečně začaly hýbat ledy. Představitelům Suverenity se v kauze OKD podařilo dosáhnout řady dílčích úspěchů. Trestní oznámení, které poukázalo na dvacetimiliardové podhodnocení OKD při jeho privatizaci, prošetřuje Policie ČR a padlo první obvinění. U soudu je rovněž žaloba na privatizaci OKD z devadesátých let, která s největší pravděpodobností proběhla v rozporu se zákonem a za kterou nese odpovědnost i tehdejší ministr průmyslu a obchodu a současný kandidát na prezidenta Vladimír Dlouhý. Stejně důsledně jako postupujeme v kauze OKD, budeme postupovat i při prošetřování dalších podivných privatizac. Suverenita se nebojí. Se stávající politickou garniturou, která způsobila dnešní katastrofální stav ekonomiky a zoufalství lidí, nemáme nic společného, a v tom je naše síla. Představitelé Suverenity chtějí prosadit také výsluhy pro horníky. Chceme, aby majitelé dolů byli povinni odkládat peníze do výsluhových fondů pro horníky. Je to řešení běžné v civilizovaných zemích v Evropě a takové řešení nezatíží státní rozpočet. Obdobná opatření prosazovala Suverenita při volbách do Poslanecké sněmovny před dvěma lety, kdy získala 4,2% hlasů voličů. V Moravskoslezském kraji se zaměříme na řešení problému nepřizpůsobivých občanů, špatného ovzduší a nezaměstnanosti. Pokud jde o problematiku nepřizpůsobivých občanů, odmítá Suverenita dlouhodobě jakoukoliv pozitivní diskriminaci před zákonem i před úřady. Součástí našeho řešení je převedení sociálních dávek v mateřství na mateřský plat, který bude vyplácet matkám obec a zároveň bude mít právo kontrolovat, zda matka se o své děti řádně stará, například, že děti jsou očkovány, chodí na preventivní zdravotní prohlídky, řádně chodí do školy, netoulají se po nocích a nekradou. Pokud matka tyto základní povinnosti nezabezpečí, bude ji mateřský plat krácen, nebo odebrán zcela.

Pan prezident prolongoval v Číně národní stříbro – Krtečka

Jaroslav Kronus

Sleduji čím dál více s pobavením a škodolibostí hysterii typu Kalousek raus, Lessy vivat, Parkanová na sabat, oranžoví vpřed, zelení ještě více kupředu a všichni dohromady s rudými k lepším zítřkům! Jak kdyby všichni zapomněli a přitom to není tak dávno, že mnozí z těch tzv. kladných patřili k těm, u kterých se otvíralo rozumu užívajíce kudla v kapse. Ono opravdu jde o dnes již o fatální střet zřejmě dvou či třech finančních seskupení, z nichž každé chce ty druhé převálcovat a získat monopol při pobytu na postech na nichž využívá, když už nikoliv za účelem rabování, tak jemného vysávání finanční toky všech forem a to zejména toky z EU a veřejných rozpočtů. Nikomu není příjemné, že FAÚ MF ČR zřízený Kalouskem má pod drobnohledem mnohé finanční převody a hlavně mnoho toho nejcennějšího tj. informací. Nebude určitě náhoda, že na návrh jednoho poslanec ODS bylo ztíženo orgánům činným v trestním řízení a zpravodajským službám či spíše zúžena možnost přístupu k účtům a je možná de facto pouze v případě podezření podpory terorismu! Proto raději s velkým zalíbením sleduji současnou cestu pana presidenta po jižní Asii, kde kromě mnoha ekonomických kontaktů a prezentace ČR na úrovni s panem Petrem Kelnerem v miliardové Číně prolongoval v život kousek národního a rodinného stříbra, kterým je bezesporu Krteček nedávno zesnulého pana Milera.

Spravedlnost ještě žije! Vládní poslanci prosadili zákon o vyrovnání vztahů státu a církví

Ivana Haslingerová

Málokdy mne tak potěšila pošta jako když přišla v 0:04 hodin 14. 7. 2012 zpráva od vedoucího mediální sekce a tiskového mluvčího ODS Tomáše Bartovského, že poslanci vládní koalice prosadili 13. čerence 2012 ve sněmovně zákon o vyrovnání vztahů státu a církví, jehož přijetí slíbila vláda v svém programovém prohlášení. Zákon nyní putuje do horní komory parlamentu. Zákonem církvím vracíme jejich právoplatný a komunisty ukradený majetek. Současně s tím umožníme, aby se církve po mnoha letech závislosti na státu postavily na vlastní nohy. V praxi to bude znamenat, že stát postupně utlumí vyplácení platů duchovních. Státnímu rozpočtu to ušetří kolem 1,5 miliardy ročně,“ shrnul cíle zákona jeho zpravodaj a poslanec ODS Marek Benda. Podle něj stát nemůže s řešením vztahů státu s církvemi vyčkávat na ekonomicky příznivější dobu. „Majetkové nároky církví opakovaně potvrdil ústavní soud. Pokud bychom jejich řešení opět odsunuli, budou státu hrozit hromadné žaloby a živelné vydávání majetku, možná i nad rámec toho, s čím právě schválený zákon počítá. Další přešlapování by se proto státu mohlo prodražit. Náklady na chod církví a platy duchovních by se navíc ve stávajících podmínkách časem skokově zvyšovaly. Zaprvé kontinuálně roste počet duchovních, za druhé by bylo třeba začít vyplácet i nové církve, které v současnosti čekají na registraci,“ doplnil Bendaqa dále uvedl, že zákon je historicky unikátní v tom, že vychází z dohody státu se všemi sedmnácti církvemi, které působí v České republice. Nestraní proto nejsilnější římskokatolické církvi, ale spravedlivě zohledňuje všechny církve a náboženské společnosti bez ohledu na jejich velikost a sílu. V konečném hlasování poslanci schválili pozměňovací návrh ústavněprávního výboru, který iniciovala poslankyně ODS Ivana Weberová. Podle něj zákon nad rámec hmotně právních podmínek pro vydání majetku explicitně říká, že církve budou muset samy doložit, že příslušná zemědělská nemovitost nebo věc patří do jejího původního majetku. Neprolomitelnou hranicí je prokázané vlastnictví k 25. únoru 1948. Smutné na zprávě pana Bartovského bylo pouze to, že Česká republika si upravuje své vztahy s církvemi jako vůbec poslední země postkomunistického bloku.>>>

 

Hříchy pro pátera Knoxe, aneb Kalouskovy hříchy

Petr Závladský

Vím, jak je lidská paměť krátká a selektivní. Má snahu špatné věci zapomínat a dobré si pamatovat. Tak mi nezbývá, než paměť lidí osvěžit připomenutím, kdo je Miroslav Kalousek a co „dobrého“ pro nás vykonal.

kalousek.jpgJen tři měsíce po sametovém předání moci nastupuje na Úřad vlády ČR jako ekonomický poradce. Za dva roky už odboru poradců šéfuje. Strmá kariéra pokračuje. Již v lednu 1993 se stává ekonomickým náměstkem ministra obrany. Rozprodává se bývalý federální armádní majetek. Kalousek má pod palcem výběrová řízení a akvizice. Rozhoduje o miliardách, modernizaci tanků T-72, štábním informačním systému, nákupu padáků… Padáky za stovky milionů byly jen troškaření. Modernizace 353 zastaralých sovětských tanků T-72 určených k vyřazení stála neuvěřitelných 19 miliard korun! Dodávka za štábní informační systém vyšly na více než miliardu korun. Kasárna na Náměstí republiky vyšla na 900 milionů a náhrady za druhotné škody na dalších 500 milionů. Zeman&Zeman získala obejitím výběrového řízení zakázku na mnohamiliardové dodávky potravin armádě. Policie vyšetřuje, firma Z&Z je mezitím vytunelována a zrušena a spolumajitel firmy Z&Z David Petrovický je unesen ozbrojeným komandem a již nikdy není nalezen. Za podivných okolností získává Kalousek drahou vilu v Bechyni a luxusní byt v Praze. Situaci se pokouší zachránit jeho tchán Kašák tím, že mu tyto peníze půjčil z vlastních prostředků. V září 2002 jsou u Orlíku zastřeleni Kalouskův švagr Lubomír Kašák a jeho společník ve firmě IDOS Zdeněk Němec.Z majitelů IDOSu zůstává naživu jen minoritní 5% vlastník. A jaké překvapení – jmenuje se Radka Kalousková! Jak známo, mrtví nemluví. Zrovna v době, kdy policie šetří podivné zakázky jejich firmy IDOS od příbramské radnice, kterou šéfuje Kalouskův politický kolega Josef Vacek a z povzdálí tahá za provázky známý příbramský kmotr Jaroslav Starka. Kalousek má prostě prsty ve všem, co jen malinko smrdí penězi a mocí. Co je ale pro stát nejhorší, to jsou  nejschodkovější rozpočty ČR v historii (107, 187 mld.) a navzdory předvolebním slibům zvyšování daňové zátěže obyvatelstva a tím programové brzdění ekonomiky a v důsledku toho zvyšování chudoby obyvatelstva.>>>

Fragmenty vycházejí rovněž TISKEM

Kombinujte reklamu na intenetu s reklamou tištěnou! Využijte síly tisku! TISKOVÁ REKLAMA v ČR FUNGUJE! Naši občané, na rozdíl od občanů západoevropských stále ještě rádi čtou tiskoviny. Podle průzkumu Media projektu je 89,3 % z celkové populace ČR oslovováno tiskovou inzercí a 55,8 % občanů přiznává, že se při nákupu řídí informacemi, které jim dává tisková reklama.

Nebojte se žádat o léky bez doplatků

Jana Víchová

Pacientská ombudsmanka a místopředsedkyně Svazu pacientů ČR, senátorka Alena Gajdůšková vyzývá pacienty aby se domáhali svých zákonných práv. Pacientský ombudsman je zde proto, aby vrátil důvěru mezi pacienty a zdravotníky. Jeho úkolem je zajištění kvalitní komunikace v systému pacient - lékař. Zejména tam, kde mají pacienti pocit, že jsou nějakým způsobem poškozováni, že se nemohou dovolat, zkrátka, že je nikdo neposlouchá a nikdo s nimi jejich situaci neřeší. Jeho úkolem je hledat řešení a daný případ s lékaři projednat. Seznam pacientských ombudsmanů je k nalezení na stránkách Svazu pacientů ČR www.pacienti.cz. Ombudsmanka Gajdušková radí jak má tedy pacient postupovat, aby nemusel doplácet za léky a o co konkrétně si má požádat u svého lékaře: Pokud je pacient v situaci, kdy nechce nebo nemůže doplácet na léky, měl by lékaře požádat o to, aby mu předepsal na jeho potíže lék bez doplatku. A pokud lékař řekne, že takový lék neexistuje, pak by pacient měl určitě dát vědět Svazu pacientů ČR. Lékař by měl mít  přesnou informaci o tom, které léky se doplácí a které ne a lékárny by tato ustanovení měly respektovat. Ale  zase - pokud se tak neděje, měli by nás lidé na to upozornit.Lékař má povinnost pacienta informovat o možnostech, které v léčbě a tedy i volbě  léků má tak,  aby se pacient mohl rozhodnout na základě odpovídacích informací. Pokud mají pacienti špatné zkušenosti nebo dostanou informaci, že na jejich nemoc plně hrazený lék není, nechť tuto skutečnost sdělí svému pacientskému ombudsmanovi na adresu pacientsky.ombudsman@pacienti.cz, nebo přímo na Svaz pacientů ČR na adresu poradna.leky@pacienti.cz. >>>

 

Money bank zneužila státní symbol ke své soukromé propagaci

Jaroslav Kronus

Dnešního dne 13.7.2012 při procházení kolem pobočky Money bank v Kolíně jsem nestačil věřit vlastním očím. Běžela zde promo akce na Zlatou kreditní kartu a propagace spočívala kromě jiného v tom, že hostesky nabízející či spíše jemně vnucující kávu měly na sobě uvázánu státní vlajku způsobem, jakým se nosí klubové fotbalové vlajku skupin typu rowdies!!!! Optal jsem se vedoucího promo akce, asi třicetiletého samolibého frajírka s IN ousměvem, jemně gelovanou hlavou a zřejmě i jemně intelektuálně poddimenzovanou, zda považuje nošení vlajek tímto způsobem na normální. Odpověděl mi s asertivním šklebem, že je to OK a v ten moment jsem zjistil, že se dále s ním bavit je asi tak účinné jako se svým psem pouze s tím rozdílem, že pes mne vnímá. Pokusil jsem se kontaktovat vedení Money bank, ale zde jsem narazil na tvrdošíjnou recepční, která měla pocit, že to stačí řešit pouze s ní jsem po třech upozorněních, že opravdu nikoliv, raději zavěsil. Podávám podnět ČBA k prošetření, zda nebyl porušen etický kodex ČBA. Dle šetření ČBA zvážím i další správní kroky k dotyčnému kreativnímu fešákovi - viz výše. Doporučuji tomuto "kreativci ", aby příště hostesky byly celé nahé. Komerční úspěch bude určitě zaručen. Nezaručuji ale douhodobé trvání akce v tomto provedení, protože i zatvrzelé policejní složky by tento mentální mejdan určitě velice rychle ukončily. Zda si Money bank později vyvodí závěry i ve směru ke svému etickému kodexu je pro mne irelevantní. Resume: státní vlajka ani její analogie tj. prapor nejsou ani toaletním papírem, onucí či slipy striptera. Vlajka se vztyčuje při státních svátcích, svěšuje při dnech státního smutku, je součástí státních pohřbů lidí, kteří se zasloužili o ČR a nebo v ní je zahalena rakev hrdiny či občana ČR, který položil život při plnění svých povinností. Jsou samozřejmě i vyjímky, ale jakékoliv nadužívání jako ve výše podobném případě je nepřípustné. V mnou kritizovaném případě se jedná dokonce i o zneužití státního symbolu k privátním propagačním činnostem.

Leoš Heger: "Prioritou pro zdravotnictví musí být léčení"

Pavel Veselý

 

 

O zdravotnictví se toho v poslední době hodně prodiskutovalo. České zdravotnictví prochází velkými změnami. Nejen o tomto, ale i  jak tomuto procesu může napomoci například  i církev poskytl Fragmentům rozhovor ministr zdravotnictví Leoš Heger:* 

* Vážený pane ministře, jak jste spokojen se zaváděním reforem zdravotnictví do praxe?

 Jde to pomalu, ale úspěšně postupujeme vpřed. Ani jsem neočekával, že je po dvaceti letech stagnace v některých věcech možnost udělat změny rychle. Např. posílení role pacienta a jeho možnost spolurozhodovat je svým způsobem kulturní změna, která nastane ne s datem platností zákona, ale až tehdy, kdy si nějaké nadkritické množství pacientů svá práva plně uvědomí. Podobné je možno říci o zavádění úhradového systému DRG (platba za diagnostickou skupinu). Experimentuje se s ní přes patnáct let. Teprve nyní se však spustila zcela na ostro a s jasným cílem stejné sazby pro velké a malé nemocnice nejdéle během 4 let, tak jako to udělali např. v Německu. Podařilo se nám rovněž jistým způsobem stabilizovat finanční situaci ve zdravotnictví a to za současného bezprecedentního nárůstu platů.

 * Na Žofínském fóru, věnovaném  zdravotnictví padla výtka ohledně likvidace lázní. Jak to vidíte vy? Kdy bude uvedena do praxe vyhláška diagnóz vhodných pro lázeňskou péči? 

Není určitě pravda, že bychom se snažili likvidovat lázně. Vyhláška začne platit pravděpodobně k 1.9.2012, ale pro podzimní měsíce jsou již pacienti indikováni podle původních pravidel, která budou pro již nasmlouvané pacienty ještě platit. De facto tedy bude nový režim nabíhat postupně a převáží až začátkem příštího roku.  Po dlouhých debatách jsme připravili takové podmínky, které jsou pro lázně maximálně ohleduplné. Diskuse o změnách byla velmi široká a účastnili se jí odborníci všech oborů, které lázeňskou léčbu pro své pacienty potřebují. Trvala minimálně tři čtvrtě roku a majitelé lázní tak dostali obrovský prostor na přípravu na změněné podmínky. Musím dále konstatovat, že změna oproti stávající indikační vyhlášce znamená maximálně 15% útlum, který si lázeňská zařízení  mohou kompenzovat pacienty, kteří si budou na svůj relaxační pobyt připlácet. >>>

 

Ukradený majetek se musí v právním státě každému, tedy i církvím, vracet

Ivana Haslingerová

V příštích dnech se bude hlasovat o přijetí zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. Pan poslanec Petr Skokan z VV nám napsal do redakce žádost o náš názor na tuto věc. „Osobně se domnívám, že je potřeba se s církvemi vyrovnat, ale vyrovnání musí být transparentní, nezpochybnitelné a především spravedlivé. Z tohoto důvodu jsem si dovolil Vás požádat o Vaše stanovisko. Pokud sdílíte stejný názor jako já, můžete se přidat k petici na Webu www.spravedlivevyrovnani.cz nebo mi napsat na můj e-mail petrskokan@petrskokan.cz. Váš názor se neztratí a Váš podpis na petici bude předán předsedovi vlády ČR,“ píše pan poslanec. Rádi odpovídáme: na otázku „Má se vracet církvím ukradený majetek, má platit pro všechny rovnost před zákonem? musí každý odpovědět „ANO!“ Podrobné zdůvodnění našeho postoje je následující: Útoky na církve hovoří jasně o pohrdání právním řádem ČR. Některé z nich hraničí dokonce s porušováním zákona o svobodě náboženského vyznání a hanobení náboženského přesvědčení a co je nejvarovnější, hovoří jasně o nerespektování Ústavního soudu a tedy o pohrdání právním řádem České republiky. Politici totiž naprosto s přehledem ignorují usnesení Ústavního soudu (ÚS) z roku 2005 a jednají s naprostou ignorancí protizákonně. Počítají zřejmě s tím, že občané, na které se valí tisíce nesmyslných zákonů o rovných okurkách a páření šedých a zrzavých veverek, již zapomněli na stanovisko pléna ÚS z 1. 11. 2005, které jim přikazovalo sjednotit povinnost zákonodárce vydat restituční zákon i pro církve. Žaloby církví byly totiž jako jedinému restituentu do té doby odmítány, a to i přesto, že již v roce 2004 Evropský soud pro lidská práva vydal rozsudek, že porušení a nečinnost státu v této problematice považuje za zásah do majetkového práva stěžovatele, tedy církví. Připomínám, že Maďaři vrátili církvím majetek již v roce 1993, Slovensko v letech 1992-1993 a následně 2003. Naši politici pouze vydali po revoluci dočasný paragraf 29 v zákonu o půdě, který blokoval vydat jiným než církevním majitelům pozemky církve. Podle ÚS je Parlament vázán ústavou a své kompetence smí užívat jen k naplňování ústavy, ne opaku. Žalobu církve proto mají soudy považovat za restituční. ÚS dal tímto obecným soudům instrukci, že nesmějí zamítat církevní žaloby a musejí o nich rozhodovat, protože Parlament nenaplnil to, co v ústavě přislíbil.>>>

 

Uspořte za elektřinu!

Studie ukazují, že více jak 76% lidí v ČR přeplácí svého dodavatele elektřiny a plynu. Nyní si můžete spočítat Vaši možnou úsporu na přehledné kalkulačce úspor. Průměrně ušetří 83% zákazníků a úspora může dosahovat až 6.439 Kč ročně. Během několika sekund Vám kalkulačka spočítá možnou úsporu plynu a elektřiny. Pokud chcete vědět kolik můžete ušetřit, nemusíte na nic čekat a spočítejte si Vaši úsporu. Pro přechod na kalkulačku klikněte prosíme zde ...

 

Léto v Senátu PČR pro občany

Naděžda Karásková

úterý 10.7. 09:00 - 10:30
Hlavní sál, Valdštejnský palác, recepce C2
Slavnostní setkání mladých včelařů
pořádá: Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice
Zástupci médií jsou zváni 

úterý 10.7. 13:00 - 17:00
Jednací sál, Valdštejnský palác, recepce A
Seminář  Perspektivy bezpečnosti: ČESKO A STŘEDNÍ EVROPA V DRUHÉ DEKÁDĚ 21.STOLETÍ
pořádá: předseda Senátu Milan Štěch>>>

 

 

 

Rada pro vysílání zavinila stamilionovou škodu

Petr Štěpánek

Byla to takřka prorocká slova, když jsem 27. 5. 2012 v článku nazvaném Česká republika jako komplic při okradení soukromé firmy napsal: Stačí, aby se našel ... jeden soudce, ..., který i další – zatím úspěšný – pokus Primy o tzv. očištění pojmenuje pravým jménem. Totiž, že Prima family není žádná nová televize, nýbrž stále ta samá stará Prima televize, jen s jiným vývěsním štítem, což koneckonců vidí úplně každý, a že celá ta komedie s novou licencí a navrácením té staré je účelová právní klička, pročež RRTV měla i v tomto případě zahájit správní řízení a k celé věci přizvat zainteresované regiony a zeptat se jich na jejich stanovisko, ..., a ne Primě zapůjčit šperhák, bez řečí jí odmávat alibi a z regionů učinit statisty, co bezmocně přihlížejí vlastnímu okradení. Celá konstrukce podfuku společnosti FTV Prima, jímž se vyvázala ze svých historických závazků, se rázem sesype jako domeček z karet. Stalo se! Městský soud v Praze ve funkci soudu správního rozhodl, že zánik licence Prima televize byl nezákonný a celou věc vrátil Radě pro vysílání k novému rozhodnutí. Rozsudek je pravomocný, teoreticky proti němu lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu (NSS). Považuji NSS za jednu z vůbec nejlépe fungujících soudních institucí v naší republice a takřka se stoprocentní jistotou vylučuji, že by rada s kasací mohla uspět. Jsou to totiž právě předchozí judikáty NSS, které jasně hovoří ve prospěch regionálních televizí a RTA se o ně také při své argumentaci vždy opírala. Co z toho všeho vyplývá? RRTV bude muset o vydání osvědčení o zániku licence Prima televize rozhodovat znovu, tentokrát ovšem s vysokou pravděpodobností již v režimu správního řízení a jako účastníky k němu bude muset přizvat i zainteresované regionální televize ze skupiny RTA. Kladné rozhodnutí rady je podmíněno právě souhlasem regionů. Celková škoda regionálních televizí ze sítě RTA se pohybuje v řádu stamilionů. V právním státě tu škodu bude někdo muset dříve či později zaplatit. Přímou odpovědnost za tuto neuvěřitelnou blamáž nese Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Tož tak. Bude to ještě legrace. Hodně smutná legrace.>>>

Línek: Nechceme počítat mrtvé na silnicích v Pardubickém kraji

Tomáš Zdechovský

První náměstek hejtmana Pardubického kraje Roman Línek ostře kritizuje ministra dopravy Pavla Dobeše, i jeho předchůdce, za stále odkládanou dostavbu rychlostní silnice R35 přes Pardubický kraj v momentě, kdy se má opravovat klíčová dálnice D1. Pardubický kraj oprávněně předpokládá, že po dobu rekonstrukce dálnice D1 dojde k nárůstu osobní a kamionové dopravy v kraji až o desítky procent. „Ministři dopravy posledních let snad dosud nepochopili, že dopravní tah R35 z Čech na Moravu, který vede právě Pardubickým krajem, je spolu s dokončením pražského okruhu republikovou prioritou číslo jedna. Začít dříve opravovat D1 a posílat tak divoce tisíce kamionů přes náš kraj, mi připadá nekoncepční a nepromyšlené. Jde o ohrožení životů řidičů i občanů kraje. Větší zatíženost silnic bude mít nutně za následek i zvýšení počtu tragických dopravních nehod a nejen já odmítám počítat další mrtvé na silnicích Pardubického kraje,“ kritizuje počínání Ministerstva dopravy Línek. „Je potřeba co nejrychleji dokončit výkupy pozemků, získat potřebná územní a stavební povolení na plánované trase R35 a začít stavět. Podle dopravních expertů se situace zhoršuje a začíná se postupně stávat neúnosnou,“ dodal Línek. V Pardubickém kraji zemřelo při nehodách 48 lidí V roce 2011 bylo na území Pardubického kraje hlášeno 3582 nehod s celkovou bilancí 48 mrtvých. Počet neštěstí na silnicích v Pardubickém kraji byl loni o 1000 vyšší než na srovnatelně velké Vysočině, kterou navíc prochází velká část hlavního dálničního tahu v Česku a na následky zranění z dopravních nehod zde zemřelo o 15 lidí méně. „Není možné, aby byly obce a města Pardubického kraje neúměrně zatěžovány kamionovou dopravou a na silnicích přibývaly další a další pomníky se jmény obětí dopravních nehod,“ řekl Línek na závěr svého prohlášení k neutěšenému stavu silničních komunikací v kraji.

Proč skončil proces privatizace „katastrofou“?

Bronislav Šimoník

IlustraceKatastrofa, krádež století, rozkradená země, rozprodej státu, veletunel... takovéto a další vzrušené přívlastky bylo a dodnes je možné slyšet vždy, když přijde řeč na privatizační proces 90. let. Po staletí v těchto končinách řady rodin i jednotlivců, trpělivě a každodení prací budovali své jmění. Stačilo, ale jen 40 let, aby komunisté tento majetek rozvrátili, a jeho místech vybudovali naprosto nesmyslné podniky po vzoru svých sovětských soudruhů. Aby vydrancovali nerostné bohatství a vytěžili zbylý tvůrčí potenciál zdejších lidí. Zdeformovali běžné lidské hodnoty, z gaunerů, flákačů a povalečů se stali mávnutím proutku (vstupem do KSČ) hrdinové, socialistické práce především. Ti, kteří tu sůl země vlastně vytvořili skončili na šibenicích v komunistických koncentrácích a v dolech. Profesoři a doktoři zametali ulice a jejich vily obýval, teda spíše vybydloval zvlášť uvědomělý proletářský dobytek. Do toho přišel jako blesk z čistého nebe listopad 1989. Jedním z pilířů polistopadových změn byla kromě nastolení politické demokracie a tržního hospodářského mechanismu, také potřeba rychlých a rozsáhlých změn majetkové struktury dosavadního státního hospodářství. Naštěstí v atmosféře tehdejší eufórie z nabyté svobody zvítězil pragmatický a technokratický přístup nad prázdným filosofováním a právními tahanicemi. Právní systém byl bezprostředně po listopadu 89 prakticky ze 100% tvořen prověřenými nomenklaturně-StBáckými lotry. A na tyto lidi se mělo čekat až vytvoří opravdu „dokonalý“ právní rámec pro restituce a privatizace. Privatizaci bylo možno počátkem 90. let provést tak jak se provedla, nebo ji šlo udělat ještě mnohem hůř, jak to navrhovala levice...>>>

Pozn. redakce: Po volbách v červnu 1990 zavedla Čalfova vláda novou hospodářskou strategii, jejíž klíčové body byly liberalizace cen, liberalizace zahraničního obchodu a privatizace. Bez prvních dvou kroků by nešlo realizovat ten třetí, o němž je ve výše uvedeném článku řeč. Málokdo si uvědomuje, že reforma přeměny komunistické ekonomiky na kapitalistickou zahrnovala v sobě nejen Zákon o malé privatizaci, ale i Živnostenský zákon, Devizový zákon, Zákon o dluhopisech, Zákon o dani z příjmu, Zákon o přepočtu deviz, Zákon o státním rozpočtu. Díky ekonomickému týmu pracujícímu s buldočí úporností toto vše tehdejší ministr financí Václav Klaus realizoval během několika měsíců. Již na podzim 1990 předložil scénář ekonomické reformy Parlamentu. K prvnímu lednu 1991 byla liberalizována koruna, díky čemuž mohla začít probíhat liberalizace zahraničního obchodu. V tento den nastala skutečná změna v našem systému. Teprve po uskutečnění těchto nezbytných kroků mohl být 26.2 1991 předložen zákon o velké privatizaci, který se jmenoval "Zákon o převodu majetku státu na jiné osoby". Rychlost (devět měsíců), s jakou se vše odehrálo, byla neuvěřitelná. Mohlo při ní dojít i k některým chybám. Přesto se tyto základy přestavby ukázaly být pevné a správné a položily základ nového systému. Díky těmto změnám jsme stabilní demokracií, v níž je zaveden funkční trh. A to navzdory tomu, že cestou vpřed neboli alternativou komunismu nebyl tehdy pro některé lidi u nás kapitalismus, ale různé utopické třetí cesty. Klausova ekonomická reforma byla trnem v oku nejen reformním komunistům šedesátých let v čele se Zemanem, Komárkem,  Jičínským, Vlasákem, Grégrem, Vrbou, ale i disidentům z kulturní a intelektuální sféry v čele s Havlem, Dienstbierem a Pithartem. O tom, jak neuvěřitelně a někdy přímo hulvátsky tito lidé brzdili změny, jsme psali podrobně v článku "Patnáct let od restaurace kapitalismu v ČR". Bohužel je brzdí stále, demagogicky útočí na privatizaci a na vše, co se kapitalismu týká. Odmítají smysluplnost politických stran, obhajují tzv. nepolitickou politiku a trvají na apriorním nároku intelektuálních a kulturních elit na výjimečné postavení v zemi, což není nic jiného než odmítání nastolené liberální demokracie. Přejí si prostě jiný, nový, neomarxistický kolektivismus, Václavem Klausem trefně nazývaný postdemokracie. 

 

A před čím bychom se měli bránit?

Ivana Haslingerová

Mluvčí FAK ČR a SR Forum angažovaných křesťanů ČR a SR Mojmír Kovář a Václav Lamr rozesílají výzvu katolíkům: Braňte se! "Svatý" stolec odvolal arcibiskupa Bezáka. Jsme s Vámi! Chtěla jsem na to reagovat sama, ale mezitím reagoval skvěle předseda Akce D.O.S.T. Michal Semín: "A před čím bychom se měli bránit? Vy víte, z jaké příčiny papež Bezáka odvolal? Ani na chvíli vás nenapadlo, že by k tomu mohl mít nějaké vážné důvody, o kterým nemusíte vědět? Také se ohrazuji proti uvozovkám u termínu Svatý stolec. Ona svatost se neváže na osoby, které jej reprezentují, ale na úřad, který odpovídá podstatě Církve, jak ji Kristus zamýšlel. Chápu, že se vám to coby jinověrcům nelíbí, o to slabší je však vaše oprávnění vyzývat katolíky k nějakým postojům či aktivitám v rámci Církve. Srdečně, Michal Semín." Plně se za slova předsedy Akce D.O.S.T. stavím. Svatý otec ví jistě nejlépe z nás všech, včetně pana Kováře a Lamra, co dělá, protože jeho kroky řídí Bůh.

 

Hlavní překážkou menších podnikatelů je problematická vymahatelnost práva

Radomíra Kotlárová

Výsledky ankety malých a středních exportérů: V Praze se minulý týden sešlo přes šedesát zástupců z řad malých a středních exportních firem na odborné konferenci „Export – záchranná brzda v krizi“. Z ankety, kterou podnikatelé na místě vyplnili, vzešlo, že 64 % exportujících firem (z přítomných 65) by si přálo ze strany státu lepší informativní podporu: poskytnutí kontaktů, informací o lokální legislativě, místních odvětvích a 82 % (z přítomných 65) by uvítalo ze strany státních institucí více informací na internetu. Mezi nejčastější překážky uvedli na prvním místě problematickou vymahatelnost práva a soudnictví, na druhém administrativu, na třetím místě korupci. Na otázku „Myslíte si, že stát vytváří zdravé podnikatelské prostředí, které umožňuje dostatečnou konkurenceschopnost českých výrobků v zahraničí?“ odpovědělo „Ano“ 46 % z přítomných 65 exportních firem z řad MSP a „Ne“ 50 %. Jako nejčastější překážky uvedli do dotazníku (v tomto pořadí): problematickou vymahatelnost práva a soudnictví, administrativu, korupci, legislativu, zdanění, nezájem vrcholných představitelů, rušení ZÚ mimo EU, rigidní trh pracovních sil. Podpora státních institucí donedávna směřovala především k velkým exportérům, nyní verbálně podporují malé a střední podnikání, otázkou proto je, jak to bude v praxi. Na otázku „Co byste chtěli vylepšit ze strany státu směrem k podpoře exportu?“ odpovědělo 64 % Lepší informativní podporu: poskytnutí kontaktů, informací o místní legislativě, místních odvětvích atd“, dále 54 % odpovědělo „Zahraniční podnikatelské mise“ a 21 % „Zajištění rizik“. >>>

Bankovní sazby nepomohou, pomohly by nižší daně

Luboš Smrčka

Pokus plný bezmoci. Národní banka snížila svoji klíčovou sazbu na půl procenta. Chce tak rozhýbat ekonomiku. Je to marné gesto, ekonomice by daleko spíše pomohlo snížení daňové zátěže. Ale tak daleko moc Bankovní rady nesahá.Českou ekonomiku dusí nízká domácí poptávka. Rozpočet je v ještě větších problémech, než jaké měly být podle plánu. I když daň z přidané hodnoty vzrostla, vybírá se z ní méně peněz než loni (v souladu s Lafferovou křivkou). Lidé nenakupují a firmy neinvestují. Proč podniky neinvestují a lidé nekonzumují, neutrácejí. Nemají totiž důvěru, nevěří v pozitivní vývoj. Vláda jim vnucuje penzijní reformu, kterou nechápou, nevzali ji za svou. Omezuje se péče v nemocnicích, dělají se rozsáhlé změny v sociálním systému, ale zároveň se ruší opatření, do kterých byly investovány miliardy korun a to z rozhodnutí stejných politických stran, jaké jsou u moci i nyní. Je to jako s prodlouženou víkendovou dobou provozu hromadné dopravy v Praze. Před volbami byla slíbena, zavedena a nedlouho po zavedení také zase zrušena. Volič zakroutí hlavou a myslí si svoje. Čehož výsledkem je, že bude považovat MHD za cosi, co také jednoho dne nemusí jezdit, takže je možná lepší jet rovnou autem. Nebo uzavření stanice Národní třída. Původně město chtělo stanici zavřít na 16 měsíců, pak na nátlak občanů povolilo necelý rok – a vida, nyní jsou to roky hned dva. Nehledě na to, že předvolební slib hlavních stran byl: Nezvýšíme daně. Děje se úplný opak.>>>

Vládu přeprala Lafferova křivka. Opět.

Radim Smetka

Zpravodajský server iDNES.cz v pondělí 2. července přinesl zprávu, že za 1. pololetí roku 2012 stát vybral na DPH méně, než v prvním pololetí roku 2011. A to přesto, že je DPH o 4 procentní body vyšší, než v roce 2011. Od zvýšení DPH si přitom ministerstvo financí v rozpočtu slibovalo neuvěřitelný nárůst výnosu z DPH o 15,5 %, namísto toho se však dočkalo propadu. Ministerstvo si to vysvětluje útlumem české ekonomiky. Výsledkem tedy je, že stát musel zvýšit objem přerozdělovaných prostředků, aby měly jednotlivé rozpočtové kapitoly dost prostředků na pokrytí vyšší daně, ale přitom příjmy státu nevzrostly. Předpoklad MF růstu o více než 15 % vypovídá o čistě matematickém přístupu k výnosu z daně – vyšší daň = vyšší výnos. S podobnou situací jsme se setkali už v nedávné minulosti, kdy ministerstvo financí prosadilo zvýšení spotřební daně z benzínu a nafty. Byť se podle záznamů z mýtných bran zvyšuje počet kamionů projíždějící ČR, poklesl počet těch, kteří tu tankují. Stát tak na spotřební dani nevybírá více než dříve. Vládu tehdy dokonale přeprala Lafferova křivka, která ve zkratce říká, že ne každé zvýšení daně automaticky znamená zvýšení výnosu z daně. Ministr financí nikdy nepochopil základní princip Lafferovy křivky a stále věří, že každé zvýšení daní mu přinese zvýšený výnos. Lafferova křivka mu však s každým zvýšením daně dá facku a deficit veřejných financí se bude dál a dál zvětšovat.Chceme-li stabilizovat českou ekonomiku, musíme se vydat cestou poklesu daní a vládních výdajů. K prosperitě se nedá prodanit.>>>

Progresivní daň je loupež posvěcená zákonem

Jiří Hemerle

Je to demotivující trestání za výsledek práce, pod záminkou solidarity a odpovědnosti. Daň pro lidi s příjmy nad sto tisíc korun je políček do tváře spravedlnosti. Je to porušení Listiny práv a svobod, popření rovnosti a selektivní uplatnění zákona. Je prý motivující - to jistě, řekněte komukoliv, kdo má 150Kč na hodinu, že pokud bude v práci přesčas a odpracuje více hodin bude jeho odměna 120Kč na hodinu. Nesmírně jej namotivujete. Budete motivovat své děti ke studiu a získání lépe placeného místa? Podle pomýlených mozků je vzdělání zadarmo, tak ať to pak studentíci pěkně státu vrátí, že?! Pokud někdo dnes studuje, pak jen na ušlé mzdě, kterou by pobíral, pokud by nestudoval, "zaplatí" za studium minimálně půl milionu korun. A pokud by měl, a to by měl, za studium platit, pak bude tato částka mnohem vyšší. Tedy studium by měla být investice, která absolventovi umožní získat lépe placené místo a návratnost prostředků do vzdělání vložených. Na místo toho, bude odměněn motivující, spravedlivou a solidární daní, kterou zmírní sociální rozdíly ve společnosti a zajistí stabilitu státu? Kecy, prostě bude za svou píli a práci oloupen pod dozorem státu, ve smyslu bohatým ber. Odmítám být solidární k rádobypodnikatelům,  kteří na neprůhledných státních zakázkách "dojí" náš rozpočet a zejména díky nim, poté nedoputují prostředky tam, kde jsou opravdu potřeba.>>>

 

Útoky na církve hovoří jasně o pohrdání právním řádem ČR

"Některé útoky na církve hraničí s porušováním zákona o svobodě náboženského vyznání a hanobení náboženského přesvědčení a hovoří jasně o nerespektování ústavního soudu a o pohrdání právním řádem České republiky."
Dominík kardinál Duka OP, arcibiskup pražský

 

Pokrytectví premiéra Nečase

Břetislav Olšer

Pan premiér Petr Nečas je liška podšitá. Hraje si na spravedlivého podle socialistického hesla: Padni, komu padni, přitom je však  jako na obrtlíku. Rázně odvolaný ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil podle Nečase prý požadoval v době šetření zvýšení rozpočtu pro svůj rezort. "To by mělo rozkladný účinek na ostatní ministry. Nemohu připustit privilegované zacházení a jinak přistupovat k ministrům za ODS. Nevěřím, že by Pospíšil zvládl rozpočet pro zbytek roku i přípravu rozpočtu na příští rok bez žádostí o navýšení," řekl Nečas. Takže, najednou je Nečas férový chlap, co rozdává rány všem stejně. Odeesák neodeesák. Ovšem, pokud se jedná o Alexandra Vondru z ODS, bil se za něj jako lev. Nedávno tvrdil, že ministr financí Miroslav Kalousek hrubým způsobem ovlivňuje vyšetřování případu firmy Promopro, která získala spornou zakázku v době českého předsednictví EU. "Není ani vyšetřovatel, ani soudce a na výroky, co je a není trestným činem, by měl být velmi opatrný," prohlásil Nečas a do krve hájil Vondru, který byl v době českého předsednictví EU vicepremiérem právě pro evropskou problematiku a způsobil škodu pro český stát ve výši 388 356 677,57 korun. Celkem přitom stát zaplatil firmě ProMoPro, kterou v rce 2008 vybral bez výběrového řízení, 525 milionů korun. V době, kdy byla vláda premiéra Mirka Topolánka v demisi, žádal Vondra o navýšení rozpočtu na akce v rámci předsednictví, že chybí téměř 400 miliónů korun. Kalousek navýšení o 371 miliónů bez mrknutí oka odkýval a následně ho schválila i trojkoalice. V případě kauzy Pospíšil se jednalo jen o hypotetickou miliardu pro rezort spravedlnosti, což byla podle Nečase částka, která by mohla demoralizovat ostatní členy vlády, a chtěli by také peníze… To jsou mi paradoxy, pane premiére. Vyrazit po šesti letech nejlepšího ministra s tak komickým zdůvodněním. Hlavně, že farizejsky tvrdíte, jak nikomu nenadržovat. Jednou je super důležitá požadovaná miliarda na dobrou věc, jindy jsou zase stovky skoro tutově ukradených milionů brnkačka. Je v podstatě jedno, co za mrva smrdí v tom Augiášově chlévě, zda jde o boj Pospíšil-Rampula, povýšení Bradáčové či miliarda sem, miliarda tam.>>>

Premiér měl vyhodit místo Pospíšila vyděrače

Ivana Haslingerová

Ve středu 27. června 2012 spadla jako blesk z čistého nebe zpráva o bleskovém pádu ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila. Na to, že pan premiér řeší problémy vlády odvoláváním ministrů namísto aby je přinutil řešit lépe problémy jejich resortů, jsme si již bohužel zvykli. V průměru vyhazuje jednoho za čtvrt roku a není proto překvapením, že k sedmi vyhozeným přibyl osmý. Co ovšem je na  odvolání ministra Pospíšila zarážející, to je rychlost odvolání. Ministr Pospíšil v klidu odešel k večeru 26. června  ze zasedání vlády a netušil, že se tam již nevrátí, že druhý den poběží  hned ráno jeho letitý stranický kolega a bývalý přítel na Hrad a bude tam již v 11 hodin prosit udiveného pana prezidenta o okamžité podepsání demise Jiřího Pospíšila, jako by v opačném případě měla vypuknout třetí světová válka. Přitom úsměvné důvody, že Pospíšil chce navýšit rozpočet resortu, rozhodně takovou rychlost nepotřebovaly. Stačilo přece říci, že mu peníze nedá. Nehledě k tomu, že panu Vondrovi TÉHOŽ DNE peníze jeho úřad poskytl. A právě toto nevysvětlitelné chování vede občany k přesvědčení, že pan premiér před nimi něco tají.  Čtenáři se mne ptají, zda nevím, co za takovým jednáním stojí. Otevřeně odpovídám, že nevím, ale že je mi jasné, že musel být neskutečně vyděšen nějakou zprávou, kterou získal bezprostředně předtím, než tak jednal. Zprávou, která musela být tak hrozná, že jednal s rychlostí, jako by šlo o únos či hrozbu zastřelení někoho blízkého.   A samozřejmě nejen mne, ale snad každého napadla i myšlenka, že jde o vydírání, protože takové machiavellské chování, jaké předvedl pan Nečas, je v současných vnitropolitických poměrech něčím zcela, ale opravdu zcela  mimořádným a je jasné, že musel být neskutečně zděšený. Co se mohlo stát toho 27. června ráno?Jediné co se tehdy stalo bylo, že to ráno předložila na svou obhajobu paní Parkánová Imunitnímu výboru dokument, který se všichni členové jali studovat. Je známo, že se hájí mj. tím, že jí pan Miroslav Kalousek slíbil dokument kvůli jehož neodevzdání je popotahována policií, vypracovat a neučinil tak. Hysterické reakce pana ministra Kalouska na toto téma jsou veřejně známé a je dokonce obviněn z hrubého zastrašování prokurátora. A je také známo, že pan Pospíšil by nechal policii konat. Nic jiného se tehdy neudálo. Je to samozřejmě jen domněnka. Ale to ráno se muselo stát něco opravdu velice závažného, že vždy spíše uvážlivý premiér jednal jako vyděšený zajíc, když vyhodil ministra, který má u občanů podle průzkumů veřejného mínění  skvělé postavení a který díky zatčení Ratha a uvedením do pohybu i dalších skandálních kauz začínal vracet ODS glanc.  Zbavit se takového politika může mít pro předsedu strany i vlády stejné důsledky jako podpis vlastního rozsudku k politické smrti. A jak znám pana premiéra, tak si je tohoto dobře vědom. Proto je jasné, že skutečný důvod pro jeho chování musel být nesmírně silný a nebezpečný. Nasvědčuje tomu i okamžitá reakce pana prezidenta. Tak by jednal jen v krajním případě, například kdyby šlo o zprávu, že pokud neodvolá pan Nečas pana Pospíšila, padne vláda. Ať již byly důvody pro jednání pana Nečase jakékoliv, je bezdůvodné odvolání pana Pospíšila nejen pro něj, ale pro celou ODS a potažmo pravici v ČR velké neštěstí. Neměl se nechat nikým vydírat a vyhodit naopak okamžitě vyděrače.>>>

Mladí křesťané chtějí přinášet duchovní ovoce druhým

Lenka Češková

O tom, že to myslí nový arcibiskup pražský J.E. Dominik kardinál Duka vážně s pomocí zlepšit duchovní a morální zakotvení společnosti a zejména mladých lidí v ní, svědčí následující akce Sekce pro mládež České biskupské konference a Asociace mladých křesťanů. Přibližně šest tisíc mladých lidí od 14 do 30 let se sjede do Žďáru na Celostátní setkání křesťanské mládeže ve dnech 14. až 19. srpna. Cílem akce je naučit se pomáhat jiným, předávat radost ze života, prohloubit si duchovní život nebo jej nalézt, poznat nové kamarády a užít si pořádně nabitý kulturně-relaxační program. Hlavním mottem akce je biblický verš „ovocem Ducha je radost, láska a pokoj,“ na kterém je z velké části postavený program. Mladí nepřijedou ovšem jen ochutnávat a sbírat sladké plody sami pro sebe, ale také rozdávat: setkání zahrnuje kromě koncertů či sportovních aktivit i přednášky o duchovním rozvoji a vztazích k druhým, skupinové tvořivé workshopy nebo návštěvy seniorů ve žďárských sociálních zařízeních. Program láká svou multižánrovou pestrostí, tematickou různorodostí a nabízí zajímavý přesah pro mladé tím, že jej tvoří oni samotní. „Na utváření programu se podílí zejména vysokoškoláci, pozadu nezůstávají ani studenti středních škol. Vše doplňuje zkušenostmi a radami hlavní organizátor otec Jenda Balík, který nám ale zároveň nechává značně volnou ruku,“ vysvětluje vedoucí režie programu Kristýna Plíhalová. Proto se mladí mohou těšit nejen na tematické katecheze biskupů, ale i známé osobnosti kulturního života a jejich hodnotné postřehy. Například s otázkou, zda je ekonomie, respektive podnikání, pouze o zisku, vystoupí ekonom Tomáš Sedláček. Zaměřit se chce na morální hodnoty v ekonomii. Teolog, přírodovědec a pedagog Marek Orko Vácha promluví o emocích v duchovním životě a hledání osobního vztahu k Bohu. Režisér, kněz a ředitel TV Noe Leoš Ryška povede workshop o práci s kamerou a natáčení amatérských filmů a videí pro mladé. „Osobně bych také vypíchl vystoupení historicky nejmladšího koncertního mistra České filharmonie, pětadvacetiletého houslisty Josefa Špačka, který je mimo jiné věřícím katolíkem,“ vypočítává Vojtěch Jurásek, který zařizuje kulturní část programu, přičemž je teprve čerstvým absolventem bakalářského studia.  Celkem jsou do programu zařazeny dva přednáškové bloky obsahující dohromady přibližně 70 promluv s diskuzemi. Odpočinek nabídnou koncerty klasické, folkové i pop-rockové hudby například v podání kapel Bétel či Elementum, dále muzikál, divadelní a taneční představení. Aktivní relax na mladé čeká v podobě možnosti účastnit se mnoha sportovních činností. Každý si tak z programu může namixovat vlastní „nálož“ společenského, duchovního, kulturního, vzdělávacího a sportovního vyžití. Na přípravě Celostátního setkání mládeže se aktivně podílejí stovky mladých lidí, kteří ve více než 30 pracovních skupinách již od loňského roku zajišťují ubytování, stravování, technické zázemí i celý program setkání včetně hudební složky a režie. Celkový počet dobrovolníků na místě se odhaduje na 700 mladých lidí. Setkání se ve Žďáru nad Sázavou uskutečnilo již v roce 2002, po deseti letech se tam opět vrací. >>>

 

Premiéra muselo něco hrozně vyděsit, věřme, že to nebyla nastražená past

Ivana Haslingerová

Ve středu 27. června 2012 spadla jako blesk z čistého nebe zpráva o bleskovém pádu ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila. Na to, že pan premiér řeší problémy vlády odvoláváním ministrů namísto aby je přinutil řešit lépe problémy jejich resortů, jsme si již bohužel zvykli. Rychchlost odvolání hodná mistra světa Vettela na mistrovstvích Formule 1 a také to, že se pan premiér obával zprávu o odvolání říci panu ministrovi do očí na zasedání vlády den před tím. Ministr Pospíšil v klidu odešel k večeru 26. června  ze zasedání vlády a netušil, že se tam již nevrátí, že druhý den poběží  hned ráno jeho letitý stranický kolega a bývalý přítel na Hrad a bude tam již v 11 hodin prosit udiveného pana prezidenta o okamžité podepsání demise Jiřího Pospíšila, jako by v opačném případě měla vypuknout třetí světová válka. Přitom úsměvné důvody, že Pospíšil chce navýšit rozpočet rezortu, rozhodně takovou rychlost nepotřebovaly. Stačilo přece říci, že mu peníze nedá. Nehledě k tomu, že panu Vondrovi TÉHOŽ DNE peníze jeho úřad poskytl. A právě toto nevysvětlitelné chování vede občany k přesvědčení, že pan premiér před nimi něco tají. Přiznám, se, že i mně se v této souvislosti v podvědomí vybavilo zatčení Rudolfa Slánského na oslavách narozenin jeho blízkého přítele Gottwalda. Čtenáři se mne ptají, zda nevím, co za takovým jednáním pana premiéra stojí. Otevřeně odpovídám, že nevím, ale že je mi jasné, že musel být neskutečně vyděšen nějakou zprávou, kterou získal bezprostředně předtím, než tak jednal. Zprávou, která musela být tak hrozná, že jednal s rychlostí, jako by šlo o únos či hrozbu zastřelení někoho blízkého. Zprávou, kterou zřejmě neměl čas si prověřit a která může být jen chytrým blafováním někoho, kdo chce rozeštvat nejen dva bývalé kamarády a dnes vlivné politiky, ale zejména, kdo tímto rozeštváním chce zničit ODS a vládu a profitovat z toho, co Petr Nečas udělá. A on skutečně zprávě uvěřil, protože takové machiavellské chování, jaké předvedl, je v současných vnitropolitických poměrech něčím zcela, ale opravdu zcela  mimořádným a je jasné, že musel být neskutečně zděšený. Pokud se ukáže, že to byl důvod jeho zděšení pravdivý, pak učinil dobře. Pokud ovšem naletěl bez ověření na našeptávání mazaných protivníků podobně, jako naletěl nesmyslu, že je Ladislav Bátora nacista, pak je to nejen pro něj, ale pro celou ODS a potažmo pravici v ČR velké neštěstí. Kéž by to tak nebylo!>>>

Petr Nečas by měl říci stop další integraci a odvolat spícího Schwarzenberga

Jana Bobošíková

Vyzývám premiéra Nečase, aby na jednání Rady EU v Bruselu zásadně protestoval proti návrhu na prohloubení evropské integrace z dílny šéfa Evropské komise Barrosa, evropského pseudoprezidenta Rompuye a guvernéra Evropské centrální banky Draghiho. Tito sociální inženýři bez ohledu na vůli občanů jednotlivých členských států EU navrhují vznik bankovní, fiskální, ekonomické a politické unie. Pro Českou republiku neexistuje žádný racionální ekonomický důvod připojovat se k tzv. hlavnímu proudu evropské integrace, který směřuje k evropské fiskální unii. Trváme na tom, že hlavní v této situaci v žádném případě neznamená správný. Určitě ne pro budoucnost České republiky a pro zájmy našich občanů. Premiéra Nečase dále žádáme, aby okamžitě započal jednání o vyvázání České republiky z povinnosti přijmout euro. Bruselský summit nebude ničím jiným, než dalším kolem bezradnosti politiků, kteří svými zásadně chybnými rozhodnutími přivedli Evropu na pokraj ekonomické katastrofy. Budou trvat na tom, že permanentní krizi, kterou svou ekonomickou ignorancí způsobili, vyřeší ještě větší integrací pod heslem „více Evropy“. Jsem znepokojena tím, že stejné postoje, jako probruselští demagogové, zaujímá v české vládě i ministr zahraničí a vyzývám premiéra Nečase, aby ministra Schwarzenberga neprodleně odvolal. Předseda TOP 09 svými postoji i chováním dlouhodobě podkopává suverenitu České republiky a tím i svobodu jejích občanů. Suverenita považuje za jediný možný model budoucího uspořádání EU návrat k rozhodování v demokraticky zvolených orgánech jednotlivých členských států. K řešení současné krize eurozóny je třeba využít výhradně ekonomických nástrojů a nikoli postupovat na základě dalších politických proklamací, které tuto krizi jenom dále prodlouží, prohloubí a prodraží její řešení.


Naděje lidstva: Břidlicový plyn – nový levný a ekologický zdroj energie

Jiří Pancíř

Letos se staly Spojené státy v důsledku těžby břidlicového plynu zcela nezávislé na dovozu zemního plynu ze zahraničí a budou jeho čistými vývozci. Snižují tím emisní limity bezbolestně a ne tak hloupě, jak se to děje v přeekologizované Evropě.

V poslední době se objevil nový zdroj energie, který by mohl značnou měrou zlepšit naše zásoby energetických surovin a tak posunout do značné budoucnosti čas, ve kterém bude svět bojovat s nedostatkem energie a o kterém mluví tak rádi ekologičtí alarmisté původně soustředěni kolem tzv. Římského klubu a jeho Knihy knih – The Limits of Growths, Meze růstu. Zvládnutí těžby břidlicového plynu dalo lidstvu nový velice vydatný energetický zdroj, který by mohl posunout nebezpečí vyčerpání zdrojů přinejmenším do daleké budoucnosti. Není divu, že tato těžba se stala terčem kritiky „ekologů“ všech vyznání, které taková prognóza ohrožuje tím, že již se nebudou muset spřízněným firmám platit nestydaté subvence na tzv. „obnovitelné zdroje energie“ (OZE). Dvě z nejvážnějších námitek těchto odpůrců jsou, že těžba břidlicového plynu silně naruší čistotu spodních vod v dané oblasti a že povede vede k narušení tektonické stability zemské kůry a tím ke vzniku zemětřesení. V této situaci je na jejich vyvrácení samozřejmě zapotřebí základní osvěty a lze jen přivítat, že se tohoto úkolu ujalo Centrum pro ekonomiku a politiku (CEP) uspořádáním semináře „Je břidlicový plyn energetickou revolucí?“  Na seminář moderovaný ředitelem CEPu Janem Skopečkem vystoupili následující odborníci: Ing. Stanislav Benada, Ph.D., ředitel Muzea naftového dobývání a geologie v Hodoníně, posluchače seznámil s problematikou těžby břidlicového plynu, a příslušným přístrojovým vybavením, jakož i ovlivněním kvality podzemních vod. Odborník na seismický výzkum Mgr. Leo Eisner, Ph.D., z Ústavu struktury a mechaniky hornin AV ČR promluvil o možném nebezpečí tektonických poruch a tím také sekundárnímu ovlivnění čistoty spodních vod. Mgr. Ing. Miroslav Zajíček, M.A., ředitel Laboratoře experimentální ekonomie Národohospodářské fakulty VŠE, zhodnotil možný ekonomický přínos těžby zemního plynu jak v USA, tak v Evropě potažmo v České republice.>>>

Dominik Duka: "Obnovení církve po pádu komunismu je možné"

Ivana Haslingerová

Arcibiskupství pražské oslavilo v letošním roce 450 let od svého obnovení po zničení Husity. Obnovení pražského arcibiskupství v roce 1562 mělo zásadní význam nejen pro církev v českých zemích, ale také pro celé České království. Pro naši zemi znamenalo návrat do kontextu Evropy, z níž jsme byli v době husitství vyčleněni. Před císařem Ferdinandem I. stál nelehký úkol konsolidovat zemi po husitských válkách. Od počátku se proto snažil obnovit především pražské arcibiskupství. Dne 6. 6. 1562 předložil reformní projekt Reformations libel, který navrhuje české řešení konfesního soužití a sblížení. Jeho návrhy se opírají o Kutnohorský mír z r. 1485, který je znovu potvrzen na začátku 16. století. Nový pražský arcibiskup má tak být arcibiskupem jak pro římské katolíky, tak pro sjednocené utrakvisty. Avšak vzdálenost mezi kalvinisty, luterány a nově vzniklou anglikánskou církví byla již tak veliká, že se obnovenou jednotu nepodařilo úplně nastolit. Přesto však to byla doba ryzího náboženského rozkvětu a nedocházelo k násilné rekatolizaci. Rozvoj arcidiecéze a arcibiskupství započal za prvního arcibiskupa Antonína Bruse z Mohelnice (1518-1580), někdejšího biskupa vídeňského. Pan arcibiskup znal nejen dramatickou situaci u nás, ale i ve Vídni. Osmdesát procent obyvatel Vídně bylo protestantů, po celých dvacet let tam nedošlo ani k jednomu kněžskému svěcení. Rovněž v Praze počet katolíků drasticky poklesl na cca 15 %. Přesto pan arcibiskup, pro něhož byla typická moravská mírnost a navíc dodržoval Reformation libel Ferdinanda I., odmítal při rekatolizaci donucovánía pronásledování. Císař Ferdinand I. může být proto považován za nejvýznačnější panovnickou osobnost celé habsburské dynastie a právem odpočívá pod vysokých chórem Svatovítské katedrály. „Úspěch při obnově církve v českých zemích v 16. století je pro nás dnes nadějí, že obnovení církve v duchu II. vatikánského koncilu po pádu komunismu je možné," říká o tehdejší situaci, která byla v mnohém podobná té současné, J. E. Dominik kardinál Duka OP. Situace je opravdu v mnohém podobná té v 16. století. Církev na počátku listopadové revoluce oceňovaná jako bojovnice za svobodu žije dnes v mnoha ohledech na okraji či dokonce někde v koutě společnosti. Propásla tehdy jedinečnou příležitost využít atmosféry doby a jen se neustále pletla do polemiky s politiky. Jen nečetní obyvatelé se díky tomu dodnes jasně deklarují jako křesťané. Nová svoboda díky tomu jen posílila starou komunistickou sekularizaci. Je zde ale jeden veliký rozdíl od 16. století. Tehdy zde žil Duch svatý. Věřící byli sice v různých táborech, ale věřili v Boha, i když nastal úpadek církví. Tehdy chyběla ta strašná lhostejnost naší doby vůči Bohu, státu, zemi, zločinům. Zažije církev obnovu své dávné nádhery jako tehdy? Budou občané zase uctívat Boha? Svatý otec vybízí věřící, aby široce otevřeli svá srdce, svého ducha, svou lásku a pozornost svým současníkům, kteří Boha neznají. V této situaci může podle něj právě zkušenost české církve být pomocí pro církev v celé současné silně sekularizované Evropě.>>>

Ne bohatství, ale zdroj pro financování dobrých věcí

Kardinál Dominik Duka OP

Bývám znovu a znovu dotazován na otázky spojené s majetkovým narovnáním mezi státem a církvemi. Dovolte tedy, abych se i tímto způsobem pokusil formulovat argumenty, které by měly odpovídat na pochybnosti, jež se snad víc z neznalosti než ze zlé vůle stále objevují. Nejde o restituce, nýbrž o zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. Bylo nalezeno řešení, se kterým souhlasily jak římskokatolická církev, tak křesťanské církve sdružené v Ekumenické radě církví ČR, tak Federace židovských obcí, podobně jako Svaz měst a obcí, Agrární komora a Asociace soukromých zemědělců. Ocenění majetku bylo provedeno podle platných norem o oceňování lesních porostů. Hodnota nemovitého majetku činí 134 miliard. Toto částečné odškodnění se pohybuje vy výši 25 – 30 % bývalého nemovitého a movitého majetku. Zbylý nemovitý majetek postupuje současným držitelům, tj. městům, obcím, soukromým právnickým osobám. Částečně navrácený majetek má vytvořit předpoklad pro sebefinancování mimo státní rozpočet a současně bude dávat práci mnoha lidem. Komunistickým státem byl sice od církve majetek po 25. únoru 1948 oficiálně „vykoupen“, na rozdíl od pozemkové reformy první republiky ovšem nebyl nikdy zaplacen. Můžeme se ptát, jaké výšky by muselo dosáhnout případné soudní penále. Výhoda stávajícího řešení spočívá v zamezení zmatků oproti výčtové metodě. Výčtový zákon by totiž mohl být označen za protiústavní, jelikož zákony mají být obecné a nikoli individuální. Podle návrhu zákona má stát od roku 2013 postupně běhen 30 let rovněž vyplatit 59 miliard korun (cca 2 miliardy ročně), tedy pouze 0,3 % rozpočtu čímž má být postupně ukončeno placení církví ze státního rozpočtu. (Postupně by v průběhu 17 let by stát přestal hradit platy duchovních, na něž vyplácí ročně přes 1,5 miliardy Kč a tyto výdaje se stále zvyšují kvůli současnému nárůstu počtu duchovních, protože již jejich počet stát nereguluje. V roce 2002 stát musel dát 17 z 32 registrovaných církví a náboženských společností celkem 832 milionů korun, loni už 1,445 miliardy a v roce 2015 by to mělo být přinejmenším 1,672 miliardy korun. Takže by stát fakticky přispíval pouze kolem 300 milionu korun a tento příspěvek by nadále klesal, pozn. redakce).  Kromě platu kněží jde i o pomoc při záchraně kulturního dědictví, což je 12 tisíc kulturních objektů a rovněž podporu charitativním a vzdělávacím programům, které jsou realizovány Charitou Česká republika a více než stovkou církevních škol a školských zařízení. Často napadaná schopnost hospodařit je zcela neoprávněná. Církve hospodaří s výraznými finančními částkami, spravují svůj majetek ke spokojenosti kontrolních úřadů včetně NKÚ, rovněž tak ukazují více jak 50 % dobrovolné spoluúčasti věřících, což je ročně přes 1,5 miliardy Kč. Některé útoky na církve hraničí s porušováním zákona o svobodě náboženského vyznání a hanobení náboženského přesvědčení a hovoří jasně o nerespektování ústavního soudu a o pohrdání právním řádem České republiky. >>>

O spojování a rozdělování Evropy

Dan Drápal

Naše společnost je rozdělená. Navenek se to jeví jako rozdělení mezi pravicí a levicí. Rozdělená je i Evropa. Navenek se to nyní jeví jako rozdělení mezi státy zadluženými méně a hospodářsky úspěšnějšími a státy zadluženými více a hospodářsky méně úspěšnými. Hranice rozdělení se ale mohou měnit a posouvat, některá rozdělení přestanou být relevantní a jiná, dosud nevnímaná, relevantní být začnou.  Klíčové otázky se mohou měnit, hranice rozdělení se může nově vymezit, ale rozdělení samo zůstává.  Chybí nám totiž jednotící myšlenka. Bývaly doby, kdy Evropa již sjednocená byla – pro nás dnes nevídaným způsobem. Bylo to ve středověku. Jistě, to sjednocení se týkalo jen poměrně úzké vrstvy vzdělanců. Všichni mluvili latinsky a s trochou nadsázky se dá říci, že všichni četli tytéž knihy. A především četli knihu knih – Bibli. Dnes se posmíváme některým otázkám, které řešili – ty otázky nám připadají zcela zbytečné. A kvůli některým otázkám interpretace Písma se dokonce vedly války. Jenže to byla doba, kdy vzdělanci byli přesvědčeni, že člověk potřebuje hledat odpověď na základní otázky vesmíru a lidského života. Řešení konkrétních problémů nemůže být čistě pragmatické, ale musí nějak vyplývat z toho, jak jsme si zodpověděli ty nejzákladnější otázky. Řeknu-li to stručně, stojíme před problémem, jak dosáhnout NĚČEHO, když nevěříme v NIC. Já mám jednoduchý cíl, ale když ho vyslovím, většina lidí nebude vědět, o čem mluvím. Ale přesto si dovolím ho vyslovit: Mým cílem je pracovat na vylidnění pekla a zalidnění nebe. Jistě, mohl bych ho vyjádřit i jinak a ukázalo by se, že jde o tentýž cíl. Nedávno jsem byl se svým šestnáctiletým synem, který se věnuje malbě, na návštěvě u jedné věhlasné malířky – dnes již staré dámy. Ptala se ho na jeho motivaci. Odpověděl s až naivní přímočarostí: „Já chci svým uměním oslavit Boha.“ Přiznám se, že mé otcovské srdce se nesmírně zaradovalo. Přestože vím, že pokud půjde za tímto svým cílem, bude to mít velice těžké. Takové lidi postmoderní doba jen tak snadno nestrpí. A vím, že v šestnácti letech je v jeho postoji ještě i mnoho bezelstné naivity, za kterou bude patrně tvrdě platit. Přesto doufám, že za deset, za dvacet či za padesát let půjde stále za svým cílem. Samozřejmě bude odcizen od těch, kteří považují lejno za umělecké dílo. Od těch, kteří si libují v záměrné ošklivosti.>>>

Nigel Farage: "EU není nedemokratická, EU je protidemokratická a musí se rozpadnout!"

Ivana Haslingerová

Na pozvání předsedy konzervativní, pravicové a euroskeptické Akce D.O.S.T. Michala Semína navštívil 18. června 2012 Prahu nejvýraznější kritik evropské centralizace, předseda konzervativní pravicové euroskeptické politické frakce "Evropa svobody a demokracie (EFD)" v Evropském parlamentu, europoslanec Nigel Farage. Názory tohoto europoslance budily kdysi výsměch evropeistů, nyní se mu již nesmějí. Vědí, že nehovořil do větru a jen ti nezarytější kladou proti jeho konkrétní kritice prázdné ideologické fráze. I v jeho rodné zemi jsou již dvě třetiny Britů proti členství v EU a jeho strana byla v evropských volbách druhá. Pro Akci D.O.S.T. a její příznivce byla návštěva pana Nigela Faraga velkým povzbuzením v jejich boji za vymanění se z útrob dravé bájné mořské obludy Charybdy – EU – která požírá všechny národní kultury, stráví je a vyvrhuje jako jednolitou páchnoucí hmotu natráveného euroguláše, do kterého zahrnula do té doby Evropě cizí směry a hnutí jako multikulturalismus, islamismus, homosexualismus, ekologismus a mnoho dalších nebezpečných -ismů.  A co víc, tato Charybda stříká obsah svého žaludku volně do světa. Není proto divu, že se na přednášce Nigela Faraga sešli všichni opravdoví vlastenci a sál v budově ČSVTS na Novotného lávce v Praze byl nabit k prasknutí. Pan Farage nikdy neustoupil od svých euroskeptických názorů, ostatně stejně, jako náš pan prezident. V současné době, kdy začíná otevřeně probíhat bitva za záchranu demokracie  v EU stojí obě tyto osobnosti v jejím čele. Nebylo proto překvapením, že Pražský hrad byl na přednášce Nigela Faraga zastoupen nejbližšími spolupracovníky pana prezidenta – jeho osobním tajemníkem a předsedou Politického odboru Hradu Ladislavem Jaklem, kandidátem na budoucího prezidenta za Svobodné, vicekancléřem Petrem Hájkem a poradcem pro zahraniční politiku Jiřím Brodským. A nechyběl ani přítel pana Faraga z Evropského parlamentu, europoslanec a kritik současné EU Ivo Strejček. Senát reprezentoval senátor Petr Pakosta s chotí.>>>

První rok bez Milana Knížáka

Hana Šauerová, Berlín 2012

   Právě před rokem jmenoval, dnes již za majetkové nesrovnalosti odvolaný ministr kultury Jiří Besser do vedení Národní galerie ekonoma Vladimíra Rösla, který tak po dvanácti letech vystřídal ve vedení Milana Knížáka. Celé výběrové řízení, jehož prvním iniciátorem byl Besserův předchůdce Václav Riedelbauch, bylo od počátku vyvoláno občanskou iniciativou „Čas na změnu“, která se několik let snažila o sesazení Milana Knížáka z vedení galerie.  Milan Knížák dokázal stabilizovat finanční zázemí Národní galerie, která čelila mnohamilionovým dluhům. Využil své přímé a nekonvenční osobnosti a přesvědčil celou řadu soukromých subjektů k mecenášství umění, což lze v raně kapitalistické společnosti považovat za zázrak. Pod vedením Milana Knížáka byla nadčasově předělána, bez ohledu na populistické módní trendy, stálá expozice moderní sbírky českého a světového umění. Barevné řešení uměleckohistorické expozice moderního umění již přejímají světové galerie. Mimořádnost těchto stálých expozic potvrzuje i skutečnost, že se stala cílem zájmu exkurze Mezinárodního kongresu historiků umění, která se uskuteční v rámci červencového setkání v Norimberku.  Vladimír Rösel po roce svého působení nebyl schopen komplexně veřejnosti představit ani onu novou koncepci Národní galerie, kvůli které byl, alespoň podle ministryně kultury Aleny Hanákové, do funkce angažován. Jediné, co nový ředitel NG prezentoval jako „novou koncepci“ Národní galerie, je přesun stávajících stálých expozic z místa na místo. Během jeho vedení jako ekonoma přišla galerie o značnou část sponzorů, historických paláců a prestiž. Propustil vedení sbírky moderního a současného umění a nenašel za něj stále ještě adekvátní náhradu. Zároveň není stále jasné, kdo bude autorem, duší, tvůrcem těchto nových expozic, kdo tedy hodlá přepsat po Milanu Knížákovi dějiny českého a světového umění, a jak? A co na to iniciativa „Čas na změnu“? Po třinácti letech poprvé mlčí!>>>

Festival Musica Figurata Želiv 2012

Kanonie premonstrátů ŽelivZahájení třetího ročníku festivalu duchovního umění s názvem Musica Figurata Želiv 2012 se uskuteční v sobotu 30. června v 18.00 vernisáží fotografické výstavy „Lidské tváře“. Autorem fotografií je emeritní přednosta plastické chirurgie ve Fakultní nemocnici v Olomouci Pavel Hartl. Součástí výstavy budou panely, které připomenou dobovými dokumenty a fotografiemi život opata Víta Bohumila Tajovského. Bude se jednat o dokumenty z jeho pozůstalosti, které nebyly ještě nikdy publikovány. Želivský festival nabídne skvostná vystoupení. Vystoupení souboru Schola Gregoriana Pragensis  se skladbami vynikajícího středověkého  představitele polyfonního stylu  Guillaume de Machauta, který  také krátce působil jako sekretář na dvoře krále Jana Lucemburského. Soubor Schola Gregoriana Pragensis patří mezi přední světové interprety středověké duchovní hudby. Druhé doporučení se týká vzpomínkové mše za 464 kněží a řeholníků, kteří byli v želivském klášteře v letech 1950 až 1956 bez soudu vězněni. Mezi zadržovanými byl i pozdější kardinál František Tomášek, který vedl první vzpomínkovou mši 13. srpna 1968. Tehdy se sešlo asi sto padesát kněží, kteří zde byli internováni.  Na mši bude navazovat vzpomínka jednoho z posledních přímých pamětníků, pana Alexeje Kelina, jehož otec působil v Želivě v 50. letech jako lékař internovaných kněží.>>>

Demokratická revoluce v Evropě?

Ladislav Zemánek    

     V pondělí 18. června poctil Prahu svou návštěvou známý britský europoslanec a snad nejhlasitější kritik Evropské unie Nigel Farage. Součástí jeho nabitého programu, v němž nechyběla ani schůzka s prezidentem republiky, bylo i veřejnosti otevřené podvečerní setkání v budově ČSVTS na Novotného lávce. Jeho vystoupení bylo energické, zábavné, přesto však věcné, slovem strhující. Očekával-li od jeho návštěvy předseda Akce D.O.S.T. Michal Semín (právě toto konzervativní sdružení celou návštěvu zorganizovalo), že „vlije českému euroskepticismu trochu té čerstvé krve do žil,“ pak se domnívám, že taková očekávání nebudou zmarněna. Troufám si tvrdit, že Faragova plamenná slova stran demokratické revoluce, která se v Evropě začíná šířit, padla na úrodnou půdu. A právě otázce „demokratické revoluce“ se v následujících řádcích budu podrobněji věnovat. A co tedy dělat? Především bojovat na dvou frontách – v Bruselu a doma. V Bruselu je potřeba pokud možno napadat plány, s kterými tamní autokraté přicházejí, bránit jim v prosazování jejich zvrhlých idejí a doma působit na veřejnost, možno říci vychovávat ji tak, aby byla připravena ujmout se správy vlastního státu; tento těžký úkol zajisté nepřináleží pouze příslušné politické straně, naopak velkou roli by mohly sehrát kupříkladu církevní instituce. Naše vlast se již nikdy nesmí stát předmětem experimentů v rukou snílků, pro něž je jejich utkvělá představa o nové společnosti přednější než svoboda. Bez účasti co možná nejširších vrstev lidí nemůže demokracie dlouhodobě fungovat.Nač propojení s tradicí? Odpověď je prostá: Nemůže být totiž svobody bez křesťanství – o tom však až v dalším článku.>>>

 

Diskuse k článkům na: Ivana Haslingerová | Facebook v rubrice profil a Blog-Ivana Haslingerová (blog.iDNES.cz)