Kulturně-hospodářská revue Fragmenty, XVIII. ročník, březen 2013. Děkujeme, že nás čtete již dlouhých osmnáct let.

Soudci ÚS smetli se stolu stížnost na prezidnetskou amnestii

Petr Paulczynski

Ústavní soud (ÚS) překvapil. Soudci totiž smetli se stolu stížnost na prezidentskou amnestii podanou třiceti většinou socialistickými právními brouky pytlíky. Opozice tak  utrpěla včera u Ústavního soudu porážku, která může věštit i podobný osud jejích dalších podání u tohoto soudu. První kdo se ozval byl jeden z brouků pytlíků lidem přezdívaný Pitomio, senátor Okamura. Ten pravil: "Je mi z toho na zvracení! Něco tak odporného si nelze ani představit! Politicko-ekonomická mafie vítězí, zloději a tuneláři mají zelenou." A v intervjúku na PL se také vyzvrátil.: "Vzhledem k propojení předsedy Ústavního soudu pana Rychetského, pana Zemana a pana Klause nečekám, že bude mít žaloba úspěch. Ústavní soud je už zaplacený, v uvozovkách, prebendami a jeho rozhodnutí nejsou nezávislá." uvedl pro ParlamentníListy.cz. „Je mi z toho na zvracení, něco tak odporného jako Klausova amnestie jsem si dříve ani nedokázal představit. Je to celé hnus. Je rozkradená země a zloději se nám v klidu smějí do ksichtu. Bude i nadále většina občanů mlčky sedět doma," kritizuje Okamura přílišnou přizpůsobivost české společnosti. Přitom vyzývá občany, aby neseděli doma. A co mají dělat? Bude pan Okamura spokojený až se bude tříštit sklo a budou hořet auta? K tomu jedna hádanka: Na shromáždění vysvětlil, že řešení nepřijde z parlamentu, ale z revoluce. V tom, že stát může být obnoven jen radikálními změnami. Kdo to řekl?  Janeček? Popelka? Okamura? Nikoli, rok 1919, Adolf Hitler. No a teď na pár titulků: "Velezrádce, řekl senát" napsaly Lidovky. Teda na ten titulek musel přijít někdo genitální. Už vidím jak se tam všichni tetelili blahem. Jsem zvědav, co tam dají, až jim tu velezradu hodí ÚS na hlavu. Protože to senátní divadlo s velezradou je jedna z největších pras...ren v popřevratové historii české politiky. Ale těším se na jednu věc. Taťka se e v dobách krize a tlaku na svou osobu vždycky zmobilizuje. Zatím vždy dokázal každou takovou situaci obrátit ve svůj prospěch.  Jak napsala kamarádka:  Zkrátka, ať se to komu nelíbí sebevíc, VK byl a je nejvýraznější postavou, jakou kdy česká politika měla. A beze sporu to bude platit i v době, kdy už ani Google.com nebude vědět, že někdy existoval nějaký Dientsbier, Antl nebo nějaká Wagnerová. Dokonce i Jindřich Šídlo, kterého nelze podezírat z obdivu k VK napsal: "Odcházející prezident má jednu pozoruhodnou vlastnost: nejvíc síly nabírá, pokud je považován jednou provždy za poraženého nebo alespoň za outsidera. Je to jeho mistrovská role, mobilizující jeho příznivce: zrazený a ponížený hrdina se znovu zvedá. Pokud měl Senát v úmyslu tohle představení na Klausově dalším začátku zinscenovat, povedlo se to dokonale." Klaus by měl opravdu odejít, píše Aktuálně. A následuje zlolajný text pana Lipolda, který nezapomněl ani na chilské pero. Dokonce dostal slovo největší klausotepec Pehe: „Náznaky, že by mohl chystat politický comeback, neotestovaný skutečnou podporou voličů, jsou samy o sobě politickou zbraní. Už proto se Klaus do politiky nepohrne," soudí Jiří Pehe. No kluci, myslím, že děláte účet bez hostinskýho. A na to že Klaus odejde pane Lipolde a pane Pehe zapomeňte. Jenom se ještě tají odkud se vynoří.>>>

Černý den českého parlamentarismu

Petr Štěpánek

Pondělí 4. března 2013 bude už na věky černým dnem českého parlamentarismu. Dvacet osm politických nul se rozhodlo, že si přifoukne svoje politické sebevědomí návrhem žaloby na prezidenta republiky pro velezradu. Svých pět minut mediální slávy vyměnili za ostudu celé republiky. To vše čtyři dny před vypršením mandátu prezidenta a za situace, kdy naprostá většina ústavních právníků takovou žalobu považuje za nesmyslnou. Senát, který tak rád sám sebe označuje za pojistku demokracie, se stane dějištěm nechutné politické frašky. Je to další z tragických dnů naší historie, kdy oslaví triumf lidská malost, podlost, zloba a zášť, tedy ty vůbec nejhorší lidské vlastnosti. Míra opovržení a pohrdání, jež cítím vůči oněm osmadvaceti politickým hochštaplerům, se slovy ani nedá vyjádřit. Jsou věci, které se stanou, nelíbí se nám, ale jež milosrdný čas přikryje závojem zapomnění. Jsou ovšem věci a skutky, které se nezapomínají a neodpouštějí. Nikdy! Zapamatujme si pro budoucnost jejich jména:>>>
Pozn. Haslingerová: Právě když jsem usedala napsat článek o morálním bahně nastoleném v naší zemi po oznámení, že závist a nenávist zvítězila v Senátu nad politickou noblesou a úctou k právu do té míry, že se páni senátoři neštítí už ani ctít ústavní práva prezidenta, která mu sami v ústavě jako nejvyšší zákonodárný orgán přiřkli, předešel mně člen naší redakční rady Petr Štěpánek. A to tak, že se ke všem slovům v jeho článku připojuji a jen bych je musela opakovat. Míra opovržení a pohrdání, jež i já cítím vůči oněm osmadvaceti politickým hochštaplerům, se slovy ani nedá vyjádřit. Vlastně dá. Matematici by to vyjádřili vzorcem: limita pro n blížící se k nekonečnu z výrazu pohrdání a opovržení na entou. Vzorcem se to píše
lim   (pohrdání a opovržení)n
  n--> nekonečnu

Politické a novinářské chátře nejde o spravedlnost, ale úkol doby: zničení Václava Klause

Zdeněk Jemelík

Amnestie byly a jsou součástí justiční politiky nejen v naší minulosti. V Německu a Rakousku se v dlouholeté tradici každoročně vyhlašují předvánoční amnestie, při nichž se předčasně propouštějí na svobodu stovky odsouzených, jimž nezbývá mnoho do úplného vykonání uloženého trestu. K odpouštění dochází pravidelně a v únosných dávkách, zatímco u nás je výjimečnou záležitostí, připomínající živelní pohromu. Miloši Zemanovi ovšem leží v žaludku hlavně abolice. Všichni ostatní kritici křižují Václava Klause kvůli tomu, že prominul jimi očekávané tresty pachatelům v několika málo kauzách závažných hospodářských trestných činů. Ale nastupující prezident ji vykládá jako odpuštění státním zástupců a soudcům, nezvládajícím svou práci. Nic ale nenasvědčuje tomu, že právě toto bylo Klausovým záměrem, a Miloš Zeman nepodal žádné další vysvětlení cesty, která ho přivedla k nesmyslnému názoru. Je to přece právě naopak. Nevím, zda to měl Václav Klaus v úmyslu, ale díky skandalizaci abolice se veřejnost dověděla o závažném problému našich orgánů činných v trestním řízení: nezpůsobilosti zaručit občanům uplatnění ústavně zaručeného práva na vyřízení věci v únosném čase (týká se jak obviněných, tak poškozených) a poradit si se složitou hospodářskou kriminalitou na přiměřené odborné úrovni. Odpovědná politická reprezentace, které byl dlouhodobě záměrně přehlížený problém takto doslova strčen pod nos, by místo pronásledování prezidenta měla začít hledat cestu, jak palčivý problém napravit. Racionální jádro Zemanova pohledu spočívá pouze v tom, že na rozdíl od ostatních Klausových kritiků správně rozpoznal, že odstupující prezident napravil následky nezpůsobilosti orgánů činných v trestním řízení. Dostal se tak blíže než ostatní k pochopení nutnosti daný stav dále netrpět,  ale nedopracoval se až k položení otázky politickým pseudoelitám, zda by se místo šílených nápadů na stíhání Václava Klause pro velezradu neměly spíše věnovat nápravě poměrů ve státním zastupitelství a justici, aby s do budoucna neopakovaly podobné excesy, jakými jsou například proces s Františkem Chvalovským & spol. nebo kauza soudce Berky. Pro politickou a novinářskou chátru není důležitá úroveň výkonu spravedlnosti, ale  úkol doby: zničení Václava Klause. Václav Klaus si v souvislosti s amnestií postěžoval na ztrpčení života, které si vysloužil vyhověním četným žádostem o vyhlášení amnestie. Mohu dosvědčit, že takové žádosti skutečně v posledních třech letech dostával, a to jak ze strany občanských iniciativ, tak od ministerstva spravedlnosti. Zmínil také poučení, které čerpal z žádostí o milost: jeho hodnotu postavil nad čtyřleté studium na právnické fakultě. Také v tomto směru s ním souhlasím, že mnohé z žádostí jsou svědectvím o nezměrných lidských tragédiích, jiné obžalobou neodpovědného rozhodování orgánů činných v trestním řízení. Nakonec Václav Klaus konstatoval, že v jeho kanceláři se nahromadily dva tisíce žádostí, které nelze ve zbývajícím čase zpracovat. Rozhodl se proto, že už žádné milosti neudělí. Toto je neblahá změna dřívějšího rozhodnutí.>>>

Václav Klaus: "Hlavu vzrůru, jedeme dál!

Ivana Haslingerová

Přiznám se, že když jsme s manželem přicházeli na Pražský hrad na jazzový koncert a rozlučkový včer s panem prezidentem Václavem Klausem při příležitosti ukončení jeho funkčního období, nebylo nám právě do zpěvu. Zejména proto, že naše politická scéna namísto poděkování, že díky právě tomuto státníkovi může pracovat ve svobodné demokratické kapitalistické společnosti, vyvolává nedůstojné ostudné mediální skandály jen proto, aby se zviditelnila před svými voliči alespoň něčím, když svými úspěchy to udělat nemůže. Jak to trefně vyjádřil profesor Milan Knížák - dostáváme se díky naší politické reprezentaci do morální žumpy. Snad právě o to víc bylo pohlazením, jaká atmosféra panovala na Hradě. Sešli se tam totiž opravdoví přátelé pana prezidenta. Ti, kteří tam chodili jen pro svůj úspěch "vidět se s panem presidentem" se od nich oddělili jako plevy od zrn. A o to byla tato "Hradní parta" (která nemá nic společného s "Hradní partičkou" Svěráka a jeho boys), parta upřímných a stejně smýšlejících lidí báječnější. Úmyslně říkám parta, protože množství těchto lidí zaplnilo nejen Španělský sál, kde probíhala oficiální část večera, ale i všechny přilehlé sály a prostory včetně chodeb. Takže se bude mít jistě i v budoucnu pan profesor Klaus o koho opřít. Když někdo vydrží mít stejné názory po celou dobu 23 let, dá se předpokládat, že to vydrží i nadále. A právě toto nás naplnilo jistým pocitem optimismu i přes to, že páni politici v podhradí se chovají jako zdivočelé hyeny. Tady se ten lidský hnus zdál najednou někde velice daleko. Tady se dala naopak vyjádřit atmosféra: Vlci vyjí, karavana jede dál!>>>

 

 

 

Česká republika se dostává do morální žumpy

  MilanKnížák

Skandál, který vyvolal Senát žalobou na vlastizradu prezidenta Václava Klause je největší evropskou ostudou za mnoho let. Ukazuje to, jak je naše levice nízká, nemorální a jak nezodpovědně hazarduje s reputací České republiky. Všichni slušní občané naší země by měli dát najevo, že nechtějí mít s touto duchovní lůzou nic společného. Když si představím, že příští vláda naši země by měla být složena z lidí s takto ubohým morálním kreditem, začínám pochybovat o tom, že demokratický převrat v roce 1989 měl nějaký smysl. Nedivím se komunistům, ti samozřejmě dělají všechno, aby naši společnost cíleně destruovali. Vina je jasně na ČSSD. ČSSD není demokratickou stranou, je to jen špatně maskovaná odnož komunistické strany. Stydím se i za nově zvoleného prezidenta, poněvadž jeho distance je nedostatečná. Jako čestný člověk by měl podobné snahy rázně odmítnout.

                           

Doba vymknutá z kloubů šílí

Martin Neznal

 

Doba vymknutá z kloubů šílí, pan prezident, který, jak podotýkám, bude brzy vlastizrádcem, zaútočil na všechny občany tohoto státu drsnou amnestií, s níž nemůže souhlasit nikdo, kdo zrovna nepatří k omilostněným korupčníkům a defraudantům (zde), jsem z toho celý tumpachový, protože seznávám, že podle šetření CVVM již statisticky téměř nepatřím ke svým spoluobčanům, jsem postižený a divný a mé postižení se snoubí s blbostí, jelikož mám stále docela rád budoucího vlastizrádce a souhlasím s drsnou amnestií, ač nebyl jsem v posledních čtyřiapadesáti letech omilostněn, co víc, za celou tu děsně dlouhou dobu jsem zdefraudoval lauter hovno, jest to všechno trochu nespravedlivé a nespravedlnost stoupá hrdlem horší než žluč, kdybych se alespoň ve svém přesvědčení a údělu necítil být tak sám, osamocený jak ptáče vypadnuvší z hnízda, když pochválím drsnou amnestii v hostinci U krále Jiřího, nemohu si být jist životem ni zdravím, když pochválím drsnou amnestii před tetou Pavlou, přestane se mnou mluvit, jako by zapomněla na krásné doby, kdy jsme spolu zakládali ve Stráži pod Ralskem Občanské fórum a na pláži u Perros-Guirec chytali kraby, jsem osamocenější než příslušník čtyřprocentní menšiny a žádný veselý průvod mi žádný primátor nepovolí, jsem upozaděn a diskriminován a cítím se být diskriminovanější než žába, která poskakuje po silnici mezi kamiony, darmo mi spoléhat na všechna antidiskriminační zákonná ustanovení Evropského parlamentu, darmo spoléhat na přímluvu Tomáše Halíka, darmo čekat podporu od Jiřího Pehe, možná Peheho, omlouvám se, ale v rozrušení nejsem schopen si vzpomenout, jak se to správně ohýbá, ani David Černý umělecky a plasticky mé utrpení na žádné věži téměř jistě nevypodobní, jsem takříkajíc definitivně v koncích a naděje prchá jak noční motýl od mých víček, mám totiž hexenschuss a také moc kouřím, což zvyšuje riziko incidence plicní rakoviny, naděje prchá jak vraný kůň v říji, protože pravděpodobnost, že bych se jednou, až dojde k příštímu pravidelnému přehodnocení veškerých historických souvislostí, mohl díky své dnešní oddanosti vlastizrádci stát zasloužilým disidentem, možná i zasloužilým zákonodárcem pod penzí, je vzhledem k mému tělesnému a duševnímu stavu zanedbatelná, až limitně k nule se blížící, a kéž by mi alespoň mohlo být útěchou, že celou tuto litanii myslím ironicky, když ji bohužel myslím převážně ouplně vážně. Amen.>>>

Jak potrestají ctihodní senátoři Havla za to, že vydal amnestii úplnou a Husáka za vydání amnestie politickým vězňům?

Ivana HAslingerová

"Vážení kolegové, předseda Senátu PČR Milan Štěch dnes přijal návrh 28 senátorů na podání žaloby Senátu na prezidenta republiky pro velezradu a zároveň žádost o svolání mimořádné schůze Senátu. Návrh na podání ústavní žaloby posoudí Organizační výbor Senátu, který svolal předseda Senátu na dnešních 17:00. Organizační výbor posuzuje formální naplnění náležitostí ústavní žaloby. Pokud tyto náležitosti nebudou splněny, může vrátit návrh na podání ústavní žaloby předkladatelům k dopracování. Pokud budou splněny formální náležitosti návrhu, přijme Organizační výbor stanovisko pro Senát, ve kterém doporučí návrh schválit nebo zamítnout. S pozdravem Mgr. Pavlína Heřmánková" Tolik zpráva, která přišla dnes 27.2.2013 do redakce z Horní komory parlamentu, tedy nejvyššího zákonodárného sboru ČR. Je to opravdu šokující, že se v tomto zákonodárném sboru, který kontroluje a vrací Sněmovně k přepracování chybné zákony naleznou členové, kteří si ani nepřečtou v zákoně o Ústavním soudu definici, co to velezrada je . Velezrada je tam definována jako „jednání prezidenta republiky směřující proti svrchovanosti a celistvosti republiky, jakož i proti jejímu demokratickému řádu. V Ústavě České republiky, se sice praví, že je specifickým ústavním deliktem, za který může být stíhán pouze prezident České republiky, a to před Ústavním soudem na základě žaloby Senátu. Pokud ale podají tito senátoři žalobu k Ústavnímu soudu, musí tento jednat podle toho jak ji má definovanou ve svém výše citovaném zákoně. A každému je jasné, že když prezident udělal něco, na co má podle ústavy ČR výsostné právo jako na př. na vyhlášení amnestie, podmínky velezrady to nesplňuje.

Jasně to řekl Vítězslav Jandák (ČSSD): "Já to považuji za absolutní nesmysl. Shánět materiály, aby se na prezidenta podala žaloba pro velezradu, já nevím, jestli si páni senátoři - bohužel i moji kolegové někteří - uvědomují, co to je velezrada. Víte, já si totiž pod velezradou hlavy státu představuji něco absolutně jiného - vydat stát cizím armádám, kapitulovat před něčím, ale určitě ne to, že prezident vyšel z toho, že má právo vyhlásit amnestii.>>>

Kardinál Duka odletí na generální kongregaci

Aleš Pištora

Pražský arcibiskup kardinál Dominik Duka OP, který se vrátil do Prahy z rozlučky s papežem Benediktem XVI., odletí zpět do Říma, aby se zúčastnil zasedání generální kongregace, která začíná 4. března 2013. Toto setkání svolané děkanem kardinálského sboru rozhodne o termínu konání konkláve. Dne 28. února ve 20.00 hodin skončil pontifikát papeže Benedikta XVI. Ještě před tím se papež rozloučil v Apoštolském paláci s kardinály přítomnými ve Vatikánu. Mezi nimi byli rovněž kardinál Duka a emeritní arcibiskup pražský kardinál Vlk. Benedikt XVI. slíbil svému budoucímu nástupci „bezpodmínečnou úctu a poslušnost“ a přítomné kardinály vyzval, aby při volbě nového papeže jednali harmonicky. Kardinálové volitelé se nyní v Římě sejdou ještě před zahájením konkláve k tzv. generální kongregaci, kde pod předsednictvím kardinála děkana projednají různé záležitosti spojené s volbou nového papeže. Kardinálové budou diskutovat o problémech, jimž církev čelí, a budou se vzájemně informovat o situaci ve svých zemích. Konstituce papeže Jana Pavla II. "Universi Dominici Gregis" z roku 1996 zakazuje při těchto jednáních ujednávat jakékoli dohody mezi kardinály, ale dovoluje vzájemnou výměnu idejí a názorů. Generální kongregace také stanoví termín volby nového papeže. Tzv. konkláve bude probíhat v Sixtinské kapli. Volba bude tajná a ke zvolení bude zapotřebí tradičních dvou třetin hlasů kardinálů přítomných na konkláve. Po ukončení volby je zvolený dotázán, zda volbu přijímá. Je-li odpověď kladná, následuje otázka ohledně jména. Konkláve končí v okamžiku, kdy nově zvolený papež vysloví souhlas se svým zvolením. Kardinálové si přejí, aby se tak stalo do Velikonoc. Zvykem je, že o výsledku volby se lid shromážděný na náměstí sv. Petra dozvídá díky bílému kouři vycházejícímu z komína Sixtinské kaple.

 

Pane Štěchu, zabraňte mezinárodní ostudě, nejsme banánová republika

Patr Paulczynski

Zakladatel Nadačního fondu proti korupci Karel Janeček usilující o obvinění prezidenta Klause z velezrady už našel svých 28 volů, pardon, nesmím psát sprostě, našel 28 bučících kastrovaných zvířátek. Takhle se k této snaze postavila jedna bývalá senátorka, kterou léta znám a které si nesmírně vážím. Napsalla šéfovi senátu: "Pane předsedo Štěchu, možná si vzpomenete na dobu, kdy jsem Vám prorokovala předsednictví v odborech po panu Falbrovi a Vy jste to ve své upřímné skromnosti odmítal připustit. Čas mně dal za pravdu. Vaše politická hvězda stoupala výš a výš a dnes jste druhým mužem ve státě. Přeji Vám to, i když s Vašimi politickými názory bouřlivě nesouhlasím, ale vím, že jste slušný člověk a nesmírně oceňuji Váš spořádaný rodinný život, ve vysokých kruzích zcela neobvyklý. Jsem přesvědčena, že nejvyšší stupeň kariéry je ještě před Vámi. A proto Vás naléhavě žádám: zabraňte bláznivému nápadu projednávání prezidentské velezrady!!! Že tím bude znevážen Senát u určitých vrstev obyvatelstva mne mrzí (bylo to i moje hřiště), ale není to podstatné - o hřebíček do rakve víc nebo míň - ale děsí mě mezinárodní ostuda, kterou si naše země nezaslouží. Nejsme přece banánová republika, která mění prezidenty tak, že toho starého vyfackuje. Jsme civilizovaná země a pokud se tak nebudeme chovat, nemůžeme čekat žádnou úctu nebo uznání od svého okolí. Úplně rozumím pohnutkám Vašich ambiciozních senátorských kolegyní, které pro pět minut slávy udělají cokoliv, ale hanba padne na celý Senát, jehož jste hlavou, a bohužel i na celou republiku. Tady přestává legrace. Senát není hradní nádvoří, kde chce pražský dav v čele s Jiřinou Šiklovou posměšně vyprovodit pana prezidenta žlutými narcisy. Senát je demokraticky zvolená horní komora Parlamentu České republiky, která by se neměla znectít hloupou šaškárnou. Vím, že nemáte právo veta, ale do funkce Vás mimo jiné vynesly Vaše diplomatické schopnosti a já Vás prosím, abyste je v tomto případě použil k zamezení mezinárodní ostudy. Přeji do budoucna vše nejlepší!">>>

Zrada se Topolánkovi vyplatila

Ivana HAslingerová

Panu Topolánkovi se podepsání Lisabonské smlouvy a rozložení ODS vyplatilo. Posílil dozorčí radu německé hnědouhelné a elektrárenské společnosti Mitteldeutsche Braunkohlengesellschaft (Mibrag), která je součástí Energetického a průmyslového holdingu. V jeho struktuře má šestapadesátiletý expolitik a jednatel VAE Controls Prievidza i jiné posty. Od podzimu 2011 je například předsedou dozorčí rady Elektráren Opatovice, dále je předsedou výkonné rady Teplárenského sdružení ČR. Kam ještě ho za rozložení ODS a zaprodání naší země podepsáním Lisabonské smlouvy, i přes zákaz Kongresu ODS, naši politici nenávidějící trh, kapitalismus a především jeho strůjce u nás, prezidenta VáclavaKlause, posadí? Díky Topolánkovi zanikla u nás pravicová politika a byla nahrazena klientelismem. ODS rozložil on, nejde všechno svádět na pana Nečase, který již nedokázal tuto spoušť zastavit. Příklad chování Topolánka je natolik inspirující, že mu prostě mnozí nedokáží odolat.

Můžete se znažit nás zakázat jak chcete, až vás budem hromadně zabíjet to se budete divit!

Petr Paulczynski

Prý je KSČM moderní levicová strana. Tak od jednoho jejího moderního člena dostal takovýto mail  jeden můj přítel: "Nazdar ty nacistická kreaturo můžete se znažit nás zakázat jak chcete až vás budem hromadně zabíjet to se budeš divit! Nikdy neuděláte demonstraci kde příjde statísíce lidí jak to bylo u nás na svržení fašistické Nečasovi vlády (i tam bylo ve slově Nečasovy vlády v originále). Pár pomatených sfanatizovaných nácků kteří bojují proti komunistům v krajích nás nechává naprosto chladným. Máme radost jak modrobolševická vymaštěná pravicová monstra proti nám bojují. Přímo je to rajská hudba pro nás a hlavně pro naše uši jak pravicová zlodějská prasata vřískají na náměstích. Těch pár vymaštěných kriplů, kde je vás sotva deset proti našich statisícových demonstrací je k smíchu. A máme radost jak jste nasraní že nemáte na hradě zdegenerovaného zlodějskýho posírajíciho se nacistickýho dětka SCHwartzberka. A proto je na čase pro krvavou defenestraci fašistických prasat z ODS, TOP09, VV KDU-ČSL, LIDEM A ČSSD. Protože jedině komunisté vás dokáží zlikvidovat. Naše doba za chvíli přijde a ty chcípneš taky, ale radši bych si přál kdyby tě zaživa žrala rakovina. Ale jak se říká, postihuje to jen hodný poctivý lid,i nacistický svině jak seš ty a pár těch sfanatyzovaných kriplů, co jste demonstrovali, to né. Ono to přijde a doufám, že se ty budeš smažit v pekle, kde je již jak doufáme největší masový vrah všech dob Václav Prase Havel a kam ho Václav Prase Klaus bude, doufám, brzo následovat.......... SMRT TOBĚ." Tak tohle je česká současnost. Negativní emoce vyvolané senzacechtivými médii ústí v  nenávist.  Vzbuzené negativní emoce jsou nakažlivé, verbují a osmělují nejhorší spodinu, jejíž agresivita je nejen podporována, ale dokonce i vydávána za hrdinství. Kdekdo si tak plivne a kopne, jen aby se zviditelnil nebo aby se zbaběle přidal k štěkajícímu proudu. Už chybí jen Lidové milice.

A jdem na titulky dnešních novin: Žalobu na Klause za amnestii podpořilo 26 senátorů a 73 tisíc lidí. Podle krále králů (cituji Žita) už prý je jich dokonce 27. Petici převzal soudruh odborář Štěch. Myslím, že by se kluci měli umět napřed aspoň spočítat. Je roztomilé, jak ti, kdo chtějí "upřesňovat rozsah ústavních pravomoci" nedokáží rozeznat kterou z jejich listin kdo podepsal a co vlastně podepisují. Napadá mě kacířská myšlenka, že pokud máme senátory takových kvalit, bude možná opravdu lépe, takovou instituci zrušit. Sedmadvacet exhibicionistů, kteří si nevidí dál než na špičku nosu, je ochotno poškodit mezinárodní obraz své vlasti pro pět minut vlastní slávy.>>>

Petr Nečas: Bez neziskovek to nejde

Jiří Sochor

V mnoha oblastech se stát bez neziskového sektoru neobejde, zmínil mimo jiné během své páteční návštěvy Kraje Vysočina premiér a předseda ODS Petr Nečas; uvedl to během polední debaty s asi čtyřicítkou zástupců neziskových organizací z regionu potom, co navštívil domov pro seniory Stříbrné terasy. „Neziskové organizace ve spolupráci se státní správou v mnoha oblastech fungují mnohem lépe, než by to zvládl stát sám. Kupříkladu terénní práci si bez neziskovek nedovedu představit,“ řekl premiér a předseda ODS Petr Nečas. „Za dvacet let jsme vybudovali funkční systém, jehož případné problémy jsou řešitelné. A jako konzervativní člověk zdůrazňuji, že to co funguje, se má rozvíjet a ne zásadně měnit.“ Už během dopoledne se Petr Nečas setkal s podnikateli z regionu, kterým zdůraznil, že se vláda zaměřuje na kroky na posílení ekonomiky: „Máme sedmou nejnižší nezaměstnanost v Evropské unii,“ připomněl Petr Nečas. „Přesto se vláda bude zaměřovat na podporu ekonomického růstu a zaměstnanosti. O tom, že naše práce má výsledky, svědčí to, že jen deset zemí na světě dnes prodává dluhopisy za lepších podmínek než my,“ dodal. Odpoledne se Petr Nečas po jednání s primátorem Jihlavy Jaroslavem Vymazalem zapsal do pamětní knihy města a zamířil na debatu se starosty z regionu. Na pracovní návštěvě Vysočiny byli spolu s Petrem Nečasem také Miroslava Němcová, místopředsedkyně ODS a předsedkyně Poslanecké sněmovny, Zbyněk Stanjura, ministr dopravy, Eva Bartoňová, náměstkyně ministra školství, mládeže a tělovýchovy, a František Mikeš, náměstek ministryně kultury. Už ve čtvrtek večer zasedala v Jihlavě Výkonná rada ODS, na kterou navázalo setkání s necelými dvěma stovkami občanských demokratů z Vysočiny.

 

"Dvacet let české měny" poučení, že z eurozóny lze vystoupit rychle a efektivně

Ivana Haslingerová

Ještě ani nebyl oficiálně otevřen Institut Václava Klause (IVK) a již nám do redakční knihovny Fragmentů přibyly dvě jím vydané knihy"Dvacet let české měny" a "Spor o amnestii". Kolega to komentoval výkřikem: "Ježíši, co si počneme, až začne Klaus v IVM pracovat naplno. To vše ani nestačíme číst, natož psát recenze." Kéž by měl pravdu a IVK opravdu těmito knížkami zaplavoval redakce a politiky. Naše politická i mediální scéna potřebuje kultivaci jako jisté růžové zvířátko drbání. Že někteří mladší politici či novináři berou vše, v čem žijeme, za samozřejmé, je pochopitelné, ale že i mnozí ze zakladatelů ODS či starších kolegů novinářů se chovají stejně, to je, diplomaticky řečeno, zarážející. Je proto dobře, že IVK připomíná v první knize problémy s dělením federace a její měny „kombinací pohledu analytického ekonoma a odborníka v širší oblasti společenských věd s názorem přímého účastníka a autora tehdejších kroků a rozhodnutí,“ jak uvádí v předmluvě ředitel IVK Jiří Weigl. Samostatnou českou měnu berou totiž všichni občané jako něco naprosto samozřejmého a nepřemýšlejí nad tím, jak zásadní význam sehrála pro ekonomický vývoj naší země nejen po rozdělení Českoslovenstka, ale jak důležitou roli hraje naše samostatná koruna v současné době, kdy probíhá v EU krize eura a z ní plynoucí finanční krize většiny zemí eurozóny. V knize "Dvacet let české měny" je popsáno, jak šlo u nás hladce a s úspěchem provést rozdělení měny se Slovenskem a jak to bylo pro obě země ve svém důsledku prospěšné: "Rychle a efektivně provedené rozdělení měny bylo úspěchem. Občanská pohoda a klid v zemi narušeny nebyly. Ekonomická makročísla obstála." Tato slova Václava Klause by měla být inspirací pro politiky mnohých zemí eurozóny, kteří si sice nad zbrklým přijetím eura zoufají, ale bojí se z eurozóny vystoupit. Kniha by měla být pro země eurozóny důkazem toho, že vystoupení z eurozóny, které se jim zdá neproveditelné, jde uskutečnit bez nepříjemných dopadů na ekonomiku jejich států. A ani náklady na provedení měnové odluky podle ní nejsou vysoké, přičemž konečný efekt bude pozitivní. Shrnuto a podtrženo: Kniha je poučením pro dnešní Evropskou měnovou unii, že vystoupení z ní je možné. A pokud by se politici v zemích eurozóny báli sami to provést, tak připomínám slova nositele Nobelovy ceny za ekonomii, ekonomického poradce prezidenta Reagana, Miltona Friedmana, která přednesl ještě před vznikem eura na Stanfordské universitě: "Evropská unie může být ráda, že má Václava Klause, který klidně a úspěšně rozdělil československou měnu. Až to bude potřeba, bude jistě schopen stejně bezbolestně rozdělit měnu evropskou." >>>

Bolest nad opuštěností protikomunistických bojovníků

Václav Lamr

Dne 25.února 2013 jsme si připoměli v Praze na protikomunistické demonstraci 65 výročí nástupu komunistické totality. Na Staroměstském náměstí pod Husovou siluetou s nápisem: ,, Pravdu každému přejte"jsem se  postavil na lavičku pod tím sousoším s Husem a tím nápisem a držel jsem svůj panel s citací Masarykovy myšlenky ze závěru jeho Světové revoluce: ,,Ježíš ne Cézar, toť smysl našich dějin a demokracie." Na druhé straně panelu jsem měl jeden ze svých aforismů: ,,Silní mají pravdu, ale Pravda je silnější." Jeden reportér si vybral tento nápis, a požádal mne, abych to držel proti siluetě Mistra Jana Husa. V té pozici to fotilo několik reportérů. Přišel jsem již po začátku setkání, bylo tu mnoho protikomunistických nápisů, přeškrtnuté srpy a kladiva,mnoho emotivních projevů, výkřiků a skandování. Moderátor popisoval co se děje v krajských městech, a promluvili tam zástupci studentů z Českých Budějovic... Mezitím bylo dáno slovo Věře Čáslavské, která svůj projev stočila do pofunusového předvolebního proklamování pana Karla Schwarzenbergra, jakoby chtěla zopakovat předvolební atmosféru a Zemanovce jednoznačně zkriminalizovala jako pokračovatele komunistů. Pražáci tu prohru s Karlem nerozdýchali a berou to jako národní tragedii. Asi jsem nebyl sám, tedy Moravák, kdo byl  tou  demagogií  Havlistů znechucen a někdo zvolal: ,,Nechceme komunisty, ani zednáře!" Nikdo však nereagoval, lidé tomu nerozuměli. Na podium byl pozván odborník na totalitní režimy, pan Herman a byla mu dána otázka, která je na servru: nechceme.komunisty.cz, a která zněla takto: ,,Co by se stalo, kdyby před 65 lety demokracie zvítězila? Byli bychom ve stejné bídě jako dnes?" Pan Herman pohotově odpověděl, že jsme za první republiky byli na pátém místě rozvoje a úrovně průmyslu v Evropě, zatímco nás komunisté svrhli až na padesáté místo. Dav volal: "Hanba, hanba.." Další řečník vyzval k tomu, aby vláda zrevidovala  rezoluci z roku 2008, ve které se má parlament vyjádřit konečně k zločinům komunismu a odsoudit ho jako zločineckou ideologii. Byla dána výzva k pochodu k sídlu Socialistů a zpěvák zazpíval  Krylovu píseň: ,,Bratříčku... tato noc nebude krátká..." Nakonec zvolal poselství Krylovo jakoby k dnešku: "Lidi, zavřete komunistům vrátka, nevpouštějte je dál a do pozic....." Náhle se mi ten shluk lidí českých pod Husem zdál jako stádo ovec bez pastýře. Pocítil jsem jakousi bolest nad jejich opuštěností. Zacitoval jsem Komenského: ,,Národe Český, vrať se ke Kristu!" Jeden ze studentů se mi skoro v pláči svěřil: "Jak jsme to dopadli, že se i za takové jako Hus či Komenský stydíme a na toho, který je Pravda, Cesta a Život, na Ježíše, zapomínáme". Pozval jsem ty lidičky utrápený a zmatený na svou výstavu v březnu a že si tam o tom všem někde v blízké hospodě promluvíme. Celetnou tak procházela improvizovaná, nepovolená, policajty již opuštěná a nesledovaná demonstrace k sídlu socialistů. Jen auta na nás děsně houkala. Lidé jim tloukli rozčilením do okýnek a volali: "Copak na nás troubíte? Zde jdou lidi protestující proti totalitě. Jsme Češi jako Vy, i za Vaši budoucnodt pochodujeme. Hanba komunistům, hanba komunistům...">>>

ODS dvě zastávky před konečnou

Petr Štěpánek

Člověku, který s ODS spojil své politické osudy, se to nepíše lehce, ale ještě horší by bylo zavírat před realitou oči. ODS jde od porážky k porážce a žádné světýlko, natož světlo na konci tunelu nevidět. Pokud si někdo myslel, že klesání, jež strana nastoupila ke konci Topolánkovy éry, vybere ostrou zatáčkou s novým řidičem Petrem Nečasem, posazeným za volant navíc nepříliš standardním způsobem, realita jej krutě vyvádí z omylu. ODS utrpěla v roce 2010 vítěznou nevýhru, po které Nečas sestavil „nejsilnější“ vládu v dosavadní novodobé české historii. Sto osmnáct vládních poslanců neměl k dispozici ještě žádný premiér. Způsob, jakým Nečas tento potenciál prohospodařil, vejde do dějin. Jistě, s Kalouskem či s Bártou to není jednoduché, nicméně v které koalici to jednoduché je? Nečasovi se pár věcí podařilo. Prosadil důchodovou reformu či církevní restituce. Jenže i tyhle pozitivní kroky mají svá ale. Protlačit takovéhle zásadní normy, jež mají celospolečenský, ba přímo historický rozměr, většinou jednoho hlasu je vždycky špatně a obvykle se to nakonec vymstí. Nota bene, když výslednou podobu příslušných zákonů kritizuje nejen opozice, nýbrž i mnozí přívrženci vládního tábora.  Jistě, hledat celospolečenský konsensus s politickými hochštaplery typu Sobotky či Zaorálka, kteří ve své tragické omezenosti vůbec netuší, že díl historické zodpovědnosti za správu země nese i opozice, a tudíž je povinna ujít k tolik potřebnému kompromisu i svůj díl cesty, je takřka nemožné, ale na výsledku to nic nemění. A když tedy neexistuje elementární shoda s opozicí, neboť jejím jediným programem je „čím hůř, tím líp“, je třeba mít na své straně veřejnost či alespoň její podstatnou část. I tohle ovšem Petr Nečas zanedbal. Výsledkem je tragedie, ve které Nečas tlačí zásadní normy za cenu destrukce vlastní politické strany. Říkává se: Operace se zdařila, pacient zemřel. Ale to pro tento případ není přesné. Nabízí se spíš tato varianta: Operace se zdařila, leč hrozí recidiva, neboť během zákroku zemřel operatér. Žádná politická strana nemůže být úspěšná, nemá-li v čele důvěryhodného a naději vzbuzujícího lídra. Je mi to líto, ale Petr Nečas jím není. Dostal svoji příležitost, leč promarnil ji. Býval dobrým místopředsedou, možná i ministrem, jenže to je asi jeho strop. A tak mu nezbývá než se v čele ODS držet zuby nehty za cenu různých vnitrostranických intrik, kongresových manipulací a lidských podrazů. Představa, že Nečas povede ODS i do příštích sněmovních voleb je děsuplná. Jenže kdo na jeho místo?>>>>

Neporazil komunismus, nepřispěl k mírovému rozdělení Československa a nedovedl nás do EU a NATO. Víte, o koho se jedná?

Jan Koucký

Ve skrytu duše jsem doufal, že až uplyne rok od skonu Václava Havla, dojde ke zklidnění emocí a jeho politické angážmá bude realisticky hodnoceno. Nestalo se tak a mám obavy, že se něčeho takového nikdo z nás nedožije. Adorace Václava Havla neutichá. Naopak nadále nabírá na síle a intenzitě. Ze strany Havlových obdivovatelů slýcháme, že bývalý prezident porazil komunismus, mírově rozdělil Československo, dovedl nás do NATO či EU a nespočet dalších omylů a mýtů, na které je nutné reagovat a neúnavně je vysvětlovat. Nemám problém s tvrzením, že Václav Havel byl výraznou postavou polistopadové politiky. Obdobně můžeme označit už jen Václava Klause a Miloše Zemana. Ostatně již před prvním kolem prezidentské volby jsem psal, že se mi zamlouvá prezidentská linie Havel-Klaus-Zeman. To co mi vadí, je bezmezné uctívání Václava Havla, které z výrazné politické osobnosti dělá Spasitele, jehož kroky změnily svět a bez jehož přítomnosti bychom byli i nadále sovětským satelitem. * Je zarážející, že ti, kteří se označují za stoupence pravdy a lásky, se dopouštějí takové lži. Zřejmě je to způsobeno tím, že přívrženci elitářské demokracie nemohou přenést přes srdce, že hlavní zásluhu na konci komunismu v Evropě mají Margaret Thatcherová a Ronald Reagan. Oba symbolizují to, co lidé kolem Václava Havla nenávidí – klasickou parlamentní demokracii a trh bez přívlastků. * O Havlově vztahu ke Slovensku vypovídá i to, že jeho první zahraniční cesty po zvolení hlavou státu vedly vždy do Německa. Dále je třeba připomínat, že v rozhodujících okamžicích nebyl Václav Havel na Hradě. Václav Havel odstoupil z funkce československého prezidenta 20. července 1992 tedy poté, co nebyl Federálním shromážděním zvolen na další funkční období. Současně chci zdůraznit, že jiné než mírové rozdělení Československa nebylo na pořadu dne. Nehrozila občanská válka. Proto už samotná zmínka o mírovém rozdělní je zavádějící. Opět jsme tak svědky snah o připisování zásluh někomu, kdo stál mimo hlavní dění. Důvod je opět prostý. Nepřiznat zásluhu na rozdělení republiky Václavu Klausovi. * Nikoliv EU, ale NATO bylo zárukou míru, svobody a demokracie v Evropě. Přihlášku do EU podal 17. ledna 1996 tehdejší předseda vlády Václav Klaus. Snad nebude sporu o tom, že hlavním motivem podání příhlášky byl vstup na evropský trh. Vladimír Špidla a Václav Havel, stavěli zájmy Unie nad zájmy vlastního státu.* Při hodnocení posledních 23 let je nám neustále podsouváno, že za vše dobré může Václav Havel, který statečně bojoval proti izolacionastickým a proruským aktivitám Václava Klause. Snad i tento text přispěje k tomu, abychom na polistopadové období nahlíželi krapet realističtěji. Překročme už konečně Rubikon a dívejme se i na éru Václava Havla střízlivýma očima. Je možné, že řadě lidí spadnou růžové brýle, ale to už se při vyřčení pravdy stává.>>>

Miluji naše média – (23-24.února)

Petr Paulczynski

Uplakaný víkend způsobil, že jsem ho lenivě proválel. S dálkovým ovladačem v ruce jsem v leže zjistil, že žádný ze zhruba stovky programů nestojí za nic. Ovšem vrcholem byly programy televize, která mne měsíčně okrádá o výpalné, které stanovil náš parlament plný intelektuálního výkvětu. Nevím jak vám, ale mně připadne, že se vrátil čas. Že ČT znovu ovládají komunisti. Za moje i vaše peníze vytahují ze sklepa normalisační kusy. O přehledu starých zpráv, kde koukám na rudé gaunery nemluvě. A tak se nám nabízí ke koukání Hvězdy které nehasnou, kuchař Svatopluk, Silvestrovské koktejly,  Proč bychom se nebavili, když nám Pánbůh archiv dal.  nebo Nemocnice na kraji města. Už mi chybí jen Muž na radnici. Řídí tu ČT pan Dvořák, nebo soudružka Semelová? Nebo soudruh Filip Falmer který na mne co chvíli juká u Otázek Václava Hlodavce. No tak to jen na začátek takový malý televizní postesk a teď pár titulků: Česká televize měla šetřit, na platech však utratí o 25 milionů víc. Předpokládá to návrh jejího rozpočtu. Podle zjištění serveru iDnes.cz by počet zaměstnanců měl v ČT vzrůst o 92 lidí a mírně se zvýší i průměrná mzda. Mzdové náklady ČT pro letošek očekává ve výši 1,746 miliardy korun. Počet zaměstnanců k pololetí bude podle předpokladu 2962. Loni ČT měla k pololetí 2870 zaměstnanců a na mzdách vydala za celý rok 1,721 miliardy. Průměrná mzda činila 36.585 korun, letos se zvýší na 36.603 korun. ČT náklady pro letošní rok zvyšuje, přestože loni vedení předložilo Radě ČT úsporný plán na následujících pět let. V něm se píše, že do roku 2017 předpokládá snížení personálních nákladů o 14 procent. Snížením nákladů chce televize dosáhnout vyrovnaného hospodaření, protože už několik let musí sahat do úspor, připomněl server.No v souvislosti s úvodním sloupkem je tohle opravdu zpráva která nás co na to nedobrovolně přispíváme jistě radostná. Přece vykladači, co si máme myslet, si svůj žold zaslouží. Těmto novodobým masovým politrukům nejde o žádné šíření informací, nýbrž o tendenční manipulaci našeho myšlení. Známe je všichni i jmény. Kromě téměř všech redaktorů ČT pak jejich přicmrndavači. Když sociolog, tak Šiklová, když katolík, tak Halík, když filozof, tak Bělohradský nebo Kohák, když politolog, tak Pehe nebo Dvořáková, když analytik tak Šídlo. Tak jim to přejme, ne? * Stivín stále foukal do všeho možného, co jako trubka vypadá, až se stal trubkou sám. * Soudruzi z ČSSD nám vesele odhlasovali 40 GKč/rok na soláry a teď hýkají kvůli 2 GKč/rok pro církve? >>>

Nepřehlédnutelný příspěvek do debaty o současném světě – pokus o recenzi

Václav Klaus, prezident ČR

Setkání s Rogerem Kimballem na dálku, resp. s jeho měsíčníkem The New Criterion, které se událo někdy před dvěma lety, bylo pro mne zjevením (a nechápal jsem, jak jsem mohl tento časopis, vycházející už od roku 1982, objevit až tak pozdě). Neméně jsem se těšil ze setkání osobního, ke kterému došlo, když mne uváděl jako řečníka na konferenci tohoto časopisu v září 2011 v New Yorku, v krásném, skoro anglickém klubu na 5. avenue u Central Parku. Jejich konference si dala do názvu  ještě před několika lety zcela nepředstavitelnou otázku „Is America Declining?“ a mně bylo už předem jasné, že odpovědí Rogera Kimballa a jeho kolegů je ANO. Konec konců právě o tom je celá níže uvedená kniha, i když v ní nejde jen o Ameriku. Ode mne chtěli v ten krásný zářijový večer slyšet mou odpověď na podobnou otázku – „Is Europe Declining?“. I oni mou více méně kladnou odpověď asi také očekávali. Kniha se jmenuje „The Fortunes of Permanence“ [*], snad přeložitelné jako výhody, přínosy, efekty plynoucí ze stálosti či trvalosti. Američan Roger Kimball (ročník 1953) je konzervativní člověk a proto udržení oné „permanence“ považuje za jedinou smysluplnou cestu k zachování rozumné budoucnosti lidstva, či alespoň světa Západu, o který mu primárně jde. Naznačuje to i podtitul knihy: „Kultura a anarchie v éře ztráty paměti“. Celou touto svou knihou se proti této, v současnosti tak silně projevující se ztrátě paměti bouří, protože je přesvědčen, že ztráta paměti může být pro západní civilizaci smrtící. Ztrátou paměti současného světa se Roger Kimball velice trápí, protože je přesvědčen, že ve svých důsledcích vede ke ztrátě svobody. Chce – i touto knihou – šířit „kulturní instrukce (či návody)“. Připomíná, že když si chceme doma zasadit nějakou rostlinu, dostaneme návod, kolik vody, slunce, hlíny, příp. hnojiv to či ono semínko potřebuje. Domnívá se, že stejně tak je třeba pečovat o naše myšlení a o naši svobodu – proti „vyslancům anarchie, kterými jsou relativismus, multikulturalismus a utopický socialismus“. To je mému myšlení velmi blízké a není, co bych na tom kritizoval. Pouze si mohu povzdechnout, že by takových knih mělo být více. A že by hlavně měly mít co nejvíce čtenářů. S odkazem na větu – tehdy ještě kardinála – Josepha Ratzingera (dnes papeže) o „diktatuře relativismu“ polemizuje s postoji lidí, kteří se vychloubají tím, že „nemají žádné rigidní názory a žádné morální hodnoty a že jsou tolerantní a otevření“ (str. 1) a díky tomu sami sebe považují „za exemplární příklady osvícených moderních postojů“. Tito relativisté odmítají „hodnoty“ (stačí jim preference) a stejně tak odmítají jakékoli věčné „pravdy“. Zrod toho všeho vidí u J. J. Rousseaua a o jeho slavné větě „člověk se rodí svobodný, ale všude je v okovech“ trefně říká, že jsou to „dvě neuvěřitelné nepravdy v jednom výroku“. Ve srovnání s minulostí dnes „studenti vědí méně z historie, méně z matematiky, méně z literatury, méně ze zeměpisu … Všude jsou k dispozici data, ale nikdo nic neví. To, že to mnozí nechápou, je způsobeno pletením si „prostředků komunikace s komunikací, procesu s produktem“. Těm, kteří to nevědí, je vždy užitečné připomenout, že „informace není totéž co znalosti, a už vůbec ne totéž co moudrost“ .>>>

Kardinál Duka se zúčastní cyrilometodějské konference

Aleš Pištora


Pražský arcibiskup kardinál Dominik Duka OP se 25. a 26. února 2013 zúčastní mezinárodního kongresu s názvem "Svatí Cyril a Metoděj mezi slovanskými národy: 1150 let od začátku misie", který se koná na Řehořově papežské univerzitě a Papežském východním institutu. Mezi mnoha událostmi, které nás v roce oslav 1150. výročí příchodu Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu čekají, zaujímá významné místo mezinárodní konference konající se pod záštitou slovenského kardinála Jozefa Tomka, emeritního prefekta Kongregace pro evangelizaci národů, a arcibiskupa Cyrila Vasiľa, sekretáře Kongregace pro východní církve, kteří jsou zároveň hlavními organizátory. Organizátoři pozvali na konferenci nejen odborníky na odkaz soluňských bratří, ale také významné teology a představitele katolické církve. Se svým příspěvkem vystoupí předseda Papežské rady pro kulturu kardinál Gianfranco Ravasi, který promluví o vztahu mezi překladem Písma svatého a rozvojem národních kultur. Svůj pohled na význam sv. Cyrila a Metoděje pro novou evangelizaci představí předseda Papežské rady pro novou evangelizaci Mons. Salvatore Fisichella. O eklezilogické vizi Cyrila a Metoděje ve vztahu k ekumenismu bude přednášet pražský arcibiskup kardinál Dominik Duka a o byzantsko-slovanské misii jako o náboženském a politickém fenoménu prof. Richard Čemus SJ.Přínos Cyrila a Metoděje pro středoevropské země nelze zřejmě přecenit. Bylo poprvé přeloženo celé Písmo do slovanského jazyka. Byl vytvořen misál, žaltář a přeloženy životy církevních otců. Byla sepsána předmluva k evangeliím – Proglas. Zatímco Cyril se podle historiků spíše zabýval výchovou nových kněží a překlady Písma, Metoděj se věnoval textům právním. Podle řeckého, římského a slovanského zvykového práva vytvořil první civilní zákoník na území Moravy. Po smrti Cyrila v Římě Metoděj získává povolení sloužit slovanskou liturgii a na Moravu se vrací jako arcibiskup pro Moravu a Panonii.

Plný význam cyrilometodějské misie, která obrátila naše předky ke kříži, rozvinul papež Pius IX., který roku 1863 na návrh olomouckého arcibiskupa Bedřicha z Fürstenberka určil 5. červenec svátkem sv. Cyrila a Metoděje. Lev XIII. ve své encyklice „Grande munus“ z roku 1880 hovoří o zásluhách Cyrila a Metoděje a Pius XI. připomněl význam cyrilometodějské tradice tím, že roku 1928 udělil velehradskému chrámu Nanebevzetí Panny Marie titul „Menší baziliky“ a roku 1932 prohlásil na žádost olomouckého arcibiskupa Leopolda Prečana bratry Cyrila a Metoděje za spolupatrony velehradské baziliky. Všechny kroky svých předchůdců zúročil papež Jan Pavel II., který Cyrila a Metoděje prohlásil za spolupatrony Evropy.

Co dělat se stavem naší politiky ?

Ivana Haslingerová

"Klamali jsme v listopadu 1989 sami sebe velkými očekáváními, která jsou příčinami o to větších zklamání ze současného stavu dnešní politiky?“  "Stalo se to díky stále silnějšímu tlaku vládnutí EU světové globalizace?" Tyto otázky si stále častěji kladou občané zklamaní chováním současných politiků. Jistě díky multikulturální politice EU nastal jako důsledek chránění "frustrovaných menšin" nárůst terorismu, díky její nešťastné ekologické politice nastal nárůst cen elektřiny, benzínu a všeho na to navázaného, díky pozitivní diskriminační politice nastal růst požadavků Romů a s tím spojených nepokojů a trestných činů. Díky světové hospodářské krizi vyprovokované Clintonovou socialistickou politikou ochraňující nemajetné do té míry, že donutil banky nepřijímat záruky za jejich hypotéky na domy, což logicky vedlo ke zhroucení bankovního trhu, narostly i v naší zemi nečekané hospodářské problémy. EU navíc jistě přispěla k morální devastaci tím, že pro samé budování evropského superstátu zapomněli jeho tvůrci naprosto na duchovní a tím i na morální rozměr problémů s tím spojeným. Nejde ale svádět všechny problémy naší politiky jen na vnější negativní vlivy ze socializace světa. Toto vše a mnoho dalších, diplomaticky řečeno nerozumných, věcí po léta propagovali a bohužel nadále propagují v naší republice konkrétní lidé. Lidé přesvědčení o své elitnosti, kteří si myslí, že jen oni vědí, jak udělat to nejlepší  pro nás hloupé občany. Politici, s výjimkou prezidenta republiky, si dlouho neuvědomovali, jak velké je to nebezpečí pro naši zem. Podcenili vliv těchto, až na výjimky nikým nevolených lidí, tzv. NGO, kteří se chytře propojili s kapitálem regulujícím celá odvětví, čím získali schopnost vyvinout velký tlak na prosazení svých spasitelských představ. V těchto představách byli podporováni bohatými sponzory, kteří z jejich nápadů profitovali. Připomeňme jen 10 000 slunečních ekobaronů, mnoho větrných ekobaronů a o ekobenzinobaronech a ekouhlobaronech nemluvě. Zatímco slušní politici vliv médií podcenili, oni vysílali přes média tak dlouho do zájmových skupin vzkazy, že jsou tyto v podstatě utopické představy v jejich zájmu, až je podle hesla prosazovaného už Goebbelsem o stokrát opakované lži přesvědčili tupou veřejnost o své jediné pravdě. V důsledku toho, že média propagují myšlenky těchto elit, se z občanů stal manipulovaný dav, který prostě věřil tomu, co mu média přinášela. V důsledku toho u nás skončila politická diskuse a občané začali věřit, podobně jako za totalitárního socialismu, jen té jedné určitě správné pravdě, kterou jim hlásají tito levicoví intelektuálové zaštítění kdysi prezidentem Havlem a nyní prominenty TOP 09. Začali věřit v tzv. nepolitickou politiku.>>>

Za kritikou církevních restitucí je snaha zneužít Ústavní soud

Marek Benda, předseda poslaneckého klubu ODS PSP ČR

S obavami sleduji snahu ČSSD zneužít ústavní soud pro vlastní politické cíle. Zákony vydává parlament přímo volený všemi občany. Ústavní soud není součástí parlamentu. Ústavní soud dohlíží na to, aby nikdo nezneužíval pravidla, na kterých se parlament shodne. Stále nemohu uvěřit tomu, že Jeroným Tejc, předseda poslaneckého klubu ČSSD, mohl veřejně prohlásit, že očekává, že nově jmenovaní členové ústavního soudu budou přístupnější argumentům sociálních demokratů. Nesmí a nemohou. (Kéž byste měl pravdu. Vše ale vypadá, že pan tejc má pravdu. red.) Snaha jedné politické strany - ČSSD - získat vliv nad soudní mocí je o to děsivější, že přichází právě teď, v čase mrazivého 65. výročí dne, kdy se veškerá moc lidu sjednotila na tragických 40 let do jedné totalitní strany.

Cesta k Amorfě - Kupkovy salony 1899-1913

Eva Kolerusová

Posledních deset dnů zbývá do konce mezinárodní výstavy František Kupka: Cesta k Amorfě - Kupkovy salony 1899-1913, kterou pořádá Národní galerie v Praze v Salmovském paláci na Pražském hradě. Za necelé tři měsíce výstavu navštívilo téměř 35 tisíc návštěvníků. S ohledem na obrovský zájem o výstavu se Národní  galerie v Praze rozhodla vyjít návštěvníkům vstříc a prodloužit víkendovou otevírací dobu výstavy o dvě hodiny, to znamená zítra a v neděli  23. a 24. února a o týden později 2. a 3. března 2013 od deseti do dvaceti hodin.  Také na poslední dva víkendy připravilo lektorské oddělení řadu doprovodných programů v interaktivním prostoru v ateliéru pro děti i dospělé i v podobě komentovaných prohlídek. Poslední beznadějně vyprodané komentované prohlídky výstavy František Kupka: Cesta k Amorfě se budou konat tuto neděli 24. února od 15 hodin a příští sobotu 2. března od 17 a 18.30 hodin respektive od 19 hodin a 3. března od 16 hodin. V těchto termínech budou muset návštěvníci počítat s časovou prodlevou. Nakladatelství Národní galerie v Praze pak k výstavě vydalo dvě rozsáhlé publikace : výpravný katalog „František Kupka: Cesta k Amorfě Kupkovy salony 1899 – 1913“ autorů projektu Markéty Theinhardt a Pierra Brullé  a knihu pro malé i velké návštěvníky „František Frank Frantík François Kupka“. Jde o originální publikaci nabízející netradiční setkání s dílem autora, prezentuje inspirativní pohledy na pět stěžejních malířových děl a zprostředkovává čtenářům Kupkův pohled na umění a život. Na výstavě jsou k vidění díla, která Kupka vystavoval na pařížských salonech do roku 1913, tedy díla, která autor sám považoval za hotová, definitivní a vystavitelná. Skrze jednotlivé kapitoly výstavy (tedy jednotlivé salony, jichž se Kupka účastnil) prochází návštěvníci až po klíčový rok 1912, kde na Podzimním salonu vystavil Amorfu, Dvoubarevnou fugu a Amorfu, Teplou chromatiku. Oba tyto stěžejní obrazy, první ze sbírky Národní galerie, druhý ze sbírek Muzea Kampa, lze vidět vedle sebe právě na výstavě Národní galerie. Výstava, na které se sešla díla autora z celého světa, se zaměřuje na Kupku veřejného, prezentujícího se v pařížských salonech - umělce majícího svůj vlastní umělecký koncept a svoji strategii, které takto manifestoval a obhajoval.  Výstava je připravena jako připomínka sta let od otevření Podzimního salonu v roce 1912, pozoruhodné a pro dějiny světového výtvarného umění zásadní události, kterou zároveň v rozsáhlém odborném katalogu nově zhodnocuje. Tento rok bývá také uváděn jako zrod abstraktního malířství. >>>

Je skutečně možné označit amnestii za velezradu?!

Petr Paulczynski

Tak si nám senát popovídal o amnestii, která je jak známo dle ústavy ve výhradní kompetenci prezidenta. Taková debata mi tak trochu přijde, jako diskutovat o vlivu vlhkosti na rezavění osy zemské. Je skutečně možné, že amnestii, která je jedním z výsadních práv presidenta, označíme za velezradu? Hosty na veřejném slyšení byli například nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman nebo ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS), dále pak řada odborníků na ústavní právo. Jediný, kdo pozvánku odmítl, byl jakýkoli zástupce Hradu. Ani prezident ani "široký okruh tří odborníků", kteří amnestii chystali, se nehodlal této taškařice účastnit.  Václav Klaus dokonce označil aktivitu Senátu za směšnou a zapochyboval, že to senátoři myslí s projednáním jeho amnestie vážně. Senátoři Miroslav Antl, předseda ústavně-právního výboru Senátu, a Eliška Wagnerová, bývalá ústavní soudkyně, před zahájením slyšení ujistili, že to myslí smrtelně vážně. Tak dalece, že v horní komoře Parlamentu už je přichystána ústavní stížnost na prezidenta republiky pro velezradu. "A nejde jenom o amnestii, ale i o další kroky," zmínila Wagnerová. Jedná se například o Klausovo letité protahování připojení podpisu pod závazné evropské smlouvy. Tak kur(v)ňa jde o amnestii, nebo o ostrakizaci Klause? Citovat Lenina mi nepřijde příhodné. Ale jak v této situaci nevzpomenout jeho výrok o parlamentní žvanírně. Copak se  u nás ústava a demokracie u nás zachraňuje tak, že se Antl s Wagnerovou a Gajdůškovou domluví s Rychetským a sepíší ústavní dodatek, že Klaus je vlastizrádce? Ono by to chtělo místo nenávisti používat zdravý rozum, ale ten se u socialistů nachází opravdu jen málokdy. A to prý jsou oni: Miroslav Antl (nestr. za ČSSD)•Marta Bayerová (KSČM)•František Bublan (nestr. za ČSSD)•Alena Dernerová (nestr. za Severočeši.cz)•Jiří Dienstbier (ČSSD)•Alena Gajdůšková (ČSSD)•Jan Horník (nestr. za TOP 09 + STAN)•Miloš Janeček (ČSSD)•Miroslav Krejča (nestr. za ČSSD)•Libor Michálek (nestr. za KDU, SZ a Piráty)•Miroslav Nenutil (ČSSD)•Tomio Okamura (nestr.)•Vladimír Plaček (ČSSD)•Radek Sušil (ČSSD)•Eva Syková (nestr. za ČSSD)•Petr Šilar (KDU-ČSL)•Eliška Wagnerová (nestr. za SZ)•Jan Žaloudík (nestr. za ČSSD)... No nic, dáme raději pár titulků.>>>

Kardinál Duka se setká se Svatým otcem

Aleš Pištora, tiskový mluvčí

Pražský arcibiskup kardinál Dominik Duka OP se 25. a 26. února 2013 zúčastní v Římě cyrilometodějského kongresu a ve dnech 27. a 28. února se setká s odstupujícím papežem Benediktem XVI.. Při večeři 24. února se setká s Martinem Holečkem, prvním členem papežské Švýcarské gardy, který je českého původu. Svůj slib složil Martin Holeček loni 6. května, tedy na den, kdy noví příslušníci gardy skládají své sliby a připomínají si, jak jejich předchůdci v roce 1527 ubránili papeže Klementa VII. před armádou Karla V. Řím byl tehdy vypleněn a tři čtvrtiny všech gardistů zahynuly. Od této doby si papežové trvale drží jednotku gardistů na svou ochranu. Martin Holeček se členem Švýcarské gardy stal jako švýcarský a zároveň český občan. Jeho rodiče pocházející z Českých Budějovic opustili Československo kvůli náboženské perzekuci v roce 1969. Martin se narodil v roce 1989 ve švýcarském Lucernu. Švýcarská garda se skládá ze 110 mužů. Pro vstup do jednotky je nutné splnit hned několik podmínek. Kandidát musí být Švýcar, svobodný, katolík ve věku mezi 19 a 30 roky s výškou minimálně 174 cm a musí mít ukončenou celou základní službu ve švýcarské armádě a doporučení své farnosti. Ke službě ve Švýcarské gardě patří zajišťovat bezpečnost papeže, střežit vstupy do Vatikánu či chránit kardinálské kolegium při volbě papeže. Jde o nejmenší a nejstarší oficiální armádu na světě. Lidé se často mylně domnívají, že obleky Švýcarské gardy vymyslel Michelangelo. Současná úprava pochází až z roku 1914 a byla inspirována Rafaelovými freskami.

 

Senát bude rokovat o velezradě presidenta

Ivana Haslingerová

Ústavní soud sice zamítl návrh na zrušení celé novoroční amnestie prezidenta Václava Klause, který podal pražský městský soudce Kamil Kydalka, ale ve hře je stále návrh skupiny senátorů na žalobu prezidenta Václava Klause za velezradu za to, že část jeho amnestie při odchodu z funkce zastavila dlouhá trestní stíhání včetně závažných hospodářských kauz. Odhlédnu-li od toho, že bychom byli asi první zemí na světě, kde by za amnestii, na níž má z ústavy právo ji udělit, byl prezident obviněn z velezrady, ale ponechme toto stranou. Zítra 21. února 2013 se bude Senát naprosto vážně zabývat tím, zda má skutečně tento návrh podat či nikoliv. Navíc na prezidenta, který již bude v době procesu mimo službu. Senátoři zřejmě doufají, že i když se ukáže, že se vlastizrady prezident nedopustil, což musejí vědět již nyní, poukáže to na druhý bod amnestie a ten bude potom pod tlakem veřejnosti zrušen. O Klausově amnestii toho bylo napsáno a odvysíláno hodně, i v naší revui jsme publikovali hodně článků. Takže se mi již nechtělo k tomuto bodu vracet. Leč obvinění hlavy státu z velezrady je natolik závažný proces, že jsem se zašla zeptat předladatelky návrhu první místopředsedkyně Senátu Aleny Gajdůškové, jaké pohnutky ji vedly k obvinění pana prezidenta z tak závažného trestného činu. Zde jsou její odpovědi: "Nechci, aby se například na soudce Berku dívalo jako na nevinného. To je do nebe volající nespravedlnost! Proto si přeji zrušit druhý bod amnestie. Chci znát, jak probíhal proces a přípravy amnestie, a také odpovědnost premiéra. Aby mi Ústavní soud odpověděl, zda to bylo vše provedeno správně, nebo zda to byl úmysl. Proto jsem iniciovala přípravu žaloby pro velezradu." Na dotaz, jak toto souvisí s velezradou, odpověděla paní senátorka, že obžalování Václava Klause z velezrady je jediný nástroj, jak ho lze volat k zodpovědnosti. A důvody, které podle ní svědčí o jeho velezradě, jsou čtyři: "Za prvé amnestií došlo k porušení předpisů demokratického právního státu tím, že prezident vstoupil do rozhodnutí moci soudní. Za druhé porušil základní lidská práva občanů na spravedlivý proces a ochranu majetku. Za třetí nerespektuje usnesení nejvyššího správního soudu, kde neuposlechl výrok, že je povinen jmenovat soudce do 30 dnů. Tím porušil vládu práva. A za čtvrté porušil článek 136 Lisabonské smlouvy, neboť oba parlamenty souhlasily s její ratifikací a on s ní otálel. Měl ji na základ tohoto paragrafu podepsat bez zbytečného odkladu".>>>

Miluji našě média, 21. 2.2013

Petr paulczynski

Těžce závislý Václav Klaus, napsal těžce obsesivní Jaroslav Spurný v Respektu: Poslední akce stávajícího prezidenta odhalily, na čem je závislý. Václav Klaus skončí jako těžký alkoholik. Vychází mi to pořád stejně. Tyto dvě věty pronesl před dvanácti lety můj přítel, amatérský – leč v předpovědích velmi úspěšný – astrolog. Zbývající část kavárenské společnosti, tedy já a pan Patizon, protestovala. Muž s tak sportovním duchem nemůže skončit jako závislák. Dnes přiznávám, že jsme se s panem Patizonem mýlili. Václav Klaus je závislý na pozornosti, obdivu či patolízalství úplně stejně jako těžký pijan na alkoholu a tato závislost jej vede stejnými cestami jako alkoholika. Pane Spurný, na Vás padne jako ušitý následující bonmot: Žurnalismus ospravedlňuje svou vlastní existenci velkým darwinistickým principem přežití těch nejsprostších. A pak mám ještě drobnou radu. Lépe je mlčet a vypadat jako blbec, nežli promluvit a tato slova potvrdit. * Šokující! Reportéři ČT: přišli s děsivými informacemi o straně Věci veřejné! píší Eurozprávy. Ačkoli se řadí mezi nejmenší strany v Parlamentu, je velmi bohatě sponzorovaná, neb dle poslední výroční zprávy získala v roce 2011 přes 38 milionů korun. Reportéři ČT se podívali některým kontroverzním sponzorům na zoubek. Následuje výčet sponzorů, firem ve kterých působili, spousta spekulací ale i skutečných záhad. Samozřejmě, že u akce opět figuruje jako investigativec pan advokát Láska. Tak mne napadá, když je v tom takový švajneraj, proč už to není na policii, namísto prudění ve virtuálním prostoru? Žeby proto, že by z toho mohlo být křivé obvinění? Jestli jsou veverky opravdu takhle financovány, tak šup s nimi do trestního řízení. Nebo jestli si někdo jenom jako cintá vestu, tak ať nesmradí veřejný prostor. * V Senátu proběhne veřejné slyšení o Klausově amnestii. Ústavní výbor horní komory Parlamentu pořádá veřejné slyšení k motivům, okolnostem a důsledkům novoroční amnestie prezidenta Václava Klause. Iniciátorem je senátorka Eliška Wágnerová. Závěry slyšení by mohly ukázat, zda a jak by bylo možné amnestii zrušit. Jindy, a to na mimořádné schůzi Senátu, která by se měla konat do konce prezidentova funkčního období, by se senátoři mohli zabývat návrhem žaloby na Klause za velezradu. Tu zatím podalo 17 senátorů. Aby měla žaloba šanci na úspěch, musí jich být o deset víc. Prezident Klaus nicméně již včera zopakoval, že by amnestii vyhlásil znovu úplně stejně.
K tomu mám jediné. Čím víc se do lejna plácá, tím víc smrdí. S Hrabalovským dodatkem: to zas bude v álejích(senátu) nablito.>>>

Zlo musíme porazit činy, myšlenky na ně ani jeho propagaci nejde zakázat

Ivana Haslingerová

Naše média svou bulvarizací a psaním pomluv či polopravd již tak otravují a rozhořčují občany, že přibývá těch, kteří volají po trestání za tuto činnost. Jinak řečeno, občané volají na omezení svobody slova alespoň do té míry, že by neměly být povoleny názory obhajující zločinné jednání, protože tyto myšlenky negativně ovlivní mnoho občanů, zejména dospívající mládež. Přejí si zavést zákony zakazující propagaci myšlenek vedoucích k útokům na svobodu, na právo, na propagaci politických stran vyzývajících k násilí atd. tedy jakousi částečnou cenzuru. Sdílím samozřejmě jejich rozhořčení nad některými zprávami v našich médiích. Když člověk otevře večer televizní zprávy, má pocit, že kouká na černou kroniku, místo toho, aby se dozvěděl zásadní zprávy ze světa a z domova. Přesto nemohu souhlasit s tím, že by se měly zavést zákony na zakazování propagace myšlenek, i kdyby byly sebehorší. Občané volající po tomto si neuvědomují, že existuje velmi křehká hranice mezi svobodou slova a jejím zneužitím. Za čas by to vedlo k tomu, co jsme zde měli přes půl století, k cenzuře. Kdo by měl právo rozhodnout, které myšlenky jsou dobré a které ne? O kterých jde psát do médií, a o kterých ne. Vždy je to, až na výjimky, subjektivní. Komunisté například zakazovali propagovat myšlenky disidentů, které po revoluci byly naopak chváleny. O nacistech nemluvě. Vždy to vedlo k hrozným nespravedlnostem. Pokud si některý diktátorský režim o sobě myslel, že může trestat lidi za šíření (podle něho) chybných myšlenek a snažil se používat stát k selektování myšlenek občanů na správné a zavrženíhodné, a ty poslední zakazovat a trestat, nikdy to nevedlo k dobrým výsledkům. A nevedlo by to ani nyní k těm výsledkům, jak si tito lidé slibují. V zemi svobody v USA je dokonce na záladě prvního ústavního dodatku zakázáno cokoliv zakazovat. Svoboda názoru tam stojí proti diktátu korektnosti. Silná svobodná společnost unese i zlé myšlenky, hlouposti, nenávist, zlobu, co ale neunese, je předběžná censura. Dobro nevznikne tak, že zakážeme mluvit o zlu, ale tak, že proti zlu budeme stavět lepší spávné myšlenky. Se špatnými názory je potřeba polemizovat a analyzovat je. Politik, který by podepsal zákon proti svobodě myšlení a slova by pohřbil demokracii a zavedl totalitu. Zákaz šíření myšlenek by zlikvidoval svobodu v jejím samotném začátku. V demokracii by měl mít každý možnost svobodně šířit své názory, i když se tyto nemusejí každému líbit, a to dokonce šířit i v mědiích. Na nás je, dokázat je vyvrátit. Daleko větší zlo může být naopak způsobeno tím, že státu dáme sílu trestat občany za to, co si myslí, co říkají, co píší... Zlo musíme porazit, myšlenky na něj a diskusi o něm nelze zakazovat, ale potřít je v diskusi. Nevolejme proto opět po zavedení cenzury projevu. Je samozřejmě určitě špatné propagovat zlé myšlenky, ale koketerie s tím, že použijeme státní moc  na to, aby rozhodovala, které myšlenky jsou zlé a které ty pravé, by stvořila nestvůru, která by požrala ve svém důsledku nás všechny. Tedy celou naši svobodu vydobytou po roce 1989.>>>

MILUJI NAŠE MÉDIA (20.02.13)

Petr Paulczynski

Plný virtuální prostor elektrovoltaiky. Někteří říkají, že je to tunel. Nevím, ale jestli mi v důsledku toho někdo leze do peněženky tak je to spíš krádež. Fakt, že státní skupina ČEZ dostala z našich kapes za loňský rok 1,630.000.000 Kč dotací pokládají Lidovky za bizarní. Já ne. Vždyť je to přece zcela jasné: ČEZ v podstatě žádné solární elektrárny nebudoval, ale skupoval je (zvláště v letech 2009 a 2010), a to od podivuhodných firem, kupříkladu od kyperské firmy Amun Re s utajenými majiteli za 5 miliard korun. Stačilo by tedy vědět, kdo byli majitelé této firmy a jaký měli vliv na rozhodování ČEZU a je po bizarnosti. Zatím lze jen zavzpomínat, kteří politikové a vysocí státní zaměstnanci ovládali tehdy ČEZ. * Pro Klause hrát nebudu, odmítl Stivín děkovný koncert. Prý proto, že se zřejmě bude nazývat Díky nejen za jazz, pane prezidente. To, že tam dosud hrával, jakoby zapomněl, zřejmě se přidal k nesmrtelnému proudu pravdy a lásky, která zvítězí i nad jazzovým koncertem. (To jsou Ti nejlepší, dokud je politik u moci, tak se mu podbízejí jako přátelé a jakmile ztratí moc, už ho neznají. Na takové lidi pozor do budoucna. red.) ** Strůjce slušovického zázraku Čuba bude radit Zemanovi. Čuba na Hradě. Ještě by tam mohl jít Miroslav Vacek či Oskar Krejčí. * Martin Kuba: "Tak jsem se vrátil z Bruselu a koukám, že jsem překvapil Mirka Kalouska, že jsem si jako ministr průmyslu dovolil komentovat situaci ČEZu v Bulharsku. Chápu, že v TOPce, když chce někdo něco veřejně říct, musí se nejdřív poradit s Kalouskem, aby to řekl správně a jestli vůbec může. Ale nenapadlo mě, že tohle pravidlo chce Mirek rozšířit i na vládu :-)) * "Zajímalo by mě, kdy si odpovědní idioti uvědomí, kam až vede "boj proti korupci" a jak blokuje normální běh věcí. Potřebujeme koupit paměťovu kartu do fotoaparátu v hodnotě asi 1400 Kč. Žádost musíme poslat na ministerstvo a to má 30 dnů na to, aby se vyjádřilo, jestli ji smíme koupit nebone. Na jaké planetě to žiju?" volá kdosi na fecebooku>>>

Vyjadřuji upřímnou soustrast pozůstalým obětí ve Frenštátu

Premiér Petr Nečas

Se zármutkem jsem přijal zprávu o nedělním tragickém neštěstí v centru Frenštátu pod Radhoštěm. Chtěl bych vyjádřit upřímnou soustrast všem pozůstalým i blízkým obětí zříceného panelového domu. O situaci na místě jsem průběžně informován a dostal jsem ujištění, že je situace stabilizovaná. Nyní je nutné především pomoci postiženým obyvatelům a zjistit příčinu tragédie, aby se podobná neštěstí neopakovala.

Velvyslanec Ázerbajdžánu v Praze nepravdivě informoval Poslaneckou sněmovnu PČR

Jaromír Štětina, senátor

Velvyslanec Ázerbajdžánu pan Tahir Taghizade nepravdivě informoval zahraniční výbor Poslanecké sněmovny o tom, že v roce 1992  v době karabašské války arménské jednotky  brutálním způsobem usmrtily několik set bezbranných civilistů. Na základě této informace přijal zahraniční výbor PSP 7. února 2013 usnesení, v němž tento údajný arménský masakr odsuzuje. V té době jsem v Chodžaly a ve Stepanakertu jako novinář dlouhodobě pobýval, vyvracím tvrzení ázerbajdžánského velvyslance. Informoval jsem o tom předsedkyni Poslanecké sněmovny paní Miroslavu Němcovou. Zdůrazňuji, že usnesení zahraničního výboru PS nepřispívá k vyváženým a korektním vztahům České republiky k zemím Jižního Kavkazu a přispívá k růstu napětí v této oblasti. Doporučuji, aby toto usnesení, o kterém již  zahraniční výbor PSP hlasoval, které však dosud oficiálně předseda zahraničního výboru nepodepsal, bylo anulováno. Ázerbajdžánský tisk a ministerstvo zahraničních věcí Ázerbajdžánu již dnes rozšířily zprávu, že Parlament České republiky jako jediný z parlamentů zemí EU odsoudil tzv. masakr v Chodžaly.

Útoky na církve hovoří jasně o pohrdání právním řádem ČR

"Některé útoky na církve hraničí s porušováním zákona o svobodě náboženského vyznání a hanobení náboženského přesvědčení a hovoří jasně o nerespektování ústavního soudu a o pohrdání právním řádem České republiky."
Dominík kardinál Duka OP, arcibiskup pražský

 

Finance do sociálních služeb musí plynout podle jasných pravidel

 Lenka Kohoutová, poslankyně ODS a členka výboru pro sociální politiku PS PČR

Vítám ochotu paní ministryně práce a sociálních věcí Müllerové jednat o navýšení dotací pro sociální služby. Samotné dosypání peněz ale problém nevyřeší. Ministerstvo práce a sociálních věcí musí především nastavit jasná a koncepční pravidla pro dlouhodobé financování těchto služeb. Jinak bude v příštím roce čelit ještě větším potížím. Koncepčnímu financování sociálních služeb se bude věnovat také Podvýbor pro osoby se zdravotním postižením a sociálně potřebné. Jeho odbornými výstupy se může rezort práce a sociálních věcí inspirovat.

Kosovo pět let poté: Vládnoucí mafie vraždí srbské civilisty

Ladislav Zemánek

     V neděli 17. února se na Václavském náměstí u sochy sv. Václava sešly zhruba tři stovky lidí, aby vyjádřily svůj zásadní nesouhlas s uloupením Kosova Srbsku. Tuto akci již popáté zorganizovalo sdružení Přátelé Srbů na Kosovu, a to v den neslavného výročí vyhlášení nezávislosti Kosova tamním parlamentem. S úvodním slovem vystoupil předseda Václav Dvořák, mj. autor dokumentu Uloupené Kosovo, který Česká televize odmítla vysílat. Připomněl, že kosovský „kvazistát“, jejž ovládá „albánská mafie“, uznala jen necelá stovka států, zatímco kupříkladu Rusko, Čína, Brazílie, Indie, Kuba či z evropských států Španělsko, Slovensko, Ukrajina a Bělorusko odmítly nezávislé Kosovo uznat. Odtržení Kosova od srbského území bylo protiprávním aktem odporujícím mezinárodnímu právu. Bohužel Česká republika patří mezi ty, kteří své srbské bratry zradili. "Učinila tak Topolánkova vláda pod nátlakem ministra zahraničí Schwarzenberga," dodal Dvořák.  Jedním z řečníků byl také Marek Skawiński, jenž přítomným představil svou polskou organizaci Poláci pro srbské Kosovo, která podporuje Srby proti mezinárodnímu diktátu. Prezident Klaus odmítl na Kosovu jmenovat českého velvyslance a polský prezident Kaczyński dokonce odmítl navázání jakýchkoli diplomatických vztahů. Ministr Schwarzenberg Kosovo v roce 2008 uznal navzdory vůli českého parlamentu. Český národ tak snadno zapomíná. Srbská vláda poskytla za války zakladateli československého státu Masarykovi srbský pas a během pochmurných dnů mnichovské zrady vyjádřila Československé republice svou plnou podporu a ochotu vyslat dobrovolnické oddíly, které by pomohly našim vojákům. Sedmdesát let nato jsme my zradili.>>>

Podpora petice Zachraňte kulturu 2013

PhDr. Jaromír Jermář

ř,

místopředseda pro kulturu a památkovou péči Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice Senátu Parlamentu ČR

Chci tímto vyjádřit svoji podporu petici „Zachraňte kulturu 2013“, která reaguje na značné snížení rozpočtu Ministerstva kultury na projekty tzv. živé kultury. Neustále snižování finančních prostředků na českou kulturu ze strany současné vlády dlouhodobě podkopává její potenciál. Plně se ztotožňuji s požadavkem na navýšení rozpočtu na kulturní granty. Zároveň jsem velmi znepokojen snížením výdajů na obnovu kulturních památek, kdy dnešní vyhrazená částka je pouhou polovinou sumy z roku 2009. Kultura obecně, ať už se jedná o živou kulturu, nebo péči o naše památky, je zcela nepostradatelná pro rozvoj společnosti a její duchovní zdraví. Je nutné si uvědomit, jak důležitou roli hrály právě osobnosti kulturního života v naší historii a v prezentaci dobrého jména České republiky v zahraničí. Ideální rozpočet 1 procenta HDP na kulturu je dnes pouhým přáním, avšak neměli bychom na podporu kultury úplně rezignovat. Současný krok vlády Petra Nečase ke snížení financí na živou kulturu a ochranu památek právě takovouto rezignací je. Bez dostatečné podpory kultury se sami vylučujeme ze společenství kulturních národů.

Alena Gajdůšková připomene oběť Jana Zajíce za náš život ve svobodě

Daniela Olbertová, vedoucí oddělení kultury Městského úřadu Vítkov

V pátek 22. února v 16,30 hodin proběhne ve Vítkově u Opavy 21. předání cen nadačního fondu Ceny Jana Zajíce, moravského studenta, který v roce 1969 přinesl stejnou oběť jako Jan Palach, na protest proti násilí a zlovůli. Čin Jana Zajíce je již 20 let proměněn v oceňování pozitivních hodnot života současné mladé generace regionu Vítkovska. Pro město Vítkov je předávání Zajícových cen mimořádnou událostí – hosté se sejdou v 16,30 hodin u hrobu Jana Zajíce na vítkovském hřbitově a pak už následuje v slavnostním sále Městského úřadu Vítkov předání cen oběma novým nositelům. Novými nositeli Ceny Jana Zajíce za rok 2012 jsou Kristýna Havlická, žákyně základní školy v Melči, za mimořádné úspěchy v oblasti umění a sportu a pak student gymnázia Vítkov Matěj Rucký, ten za mimořádné výsledky v olympiádách a soutěžích. Svoji osobní účast na letošním předání Zajícových cen již potvrdila 1. místopředsedkyně Senátu Parlamentu ČR Alena Gajdůšková.

Při čtení této zprávy z Vítkova nemůže člověka nenapadnout otázka: A kde jsou zástupci pravicových demokratických stran?! pozn. redakce

 

Advokát Sokol beze strachu o Klausově amnestii: Všechno je jinak

Libuše Frantová

Návrh na zrušení celé novoroční amnestie prezidenta Václava Klause, který podal pražský městský soudce Kamil Kydalka, Ústavní soud odmítl. Ale ve hře je stále dříve doručený návrh skupiny senátorů na zrušení části amnestie, která zastavila dlouhá trestní stíhání včetně závažných hospodářských kauz. Na názor, zda má tento návrh šanci na úspěch, se ParlamentníListy.cz zeptaly známého advokáta Tomáše Sokola. Ten se v rozhovoru rovněž nebál "plout proti proudu" v mnoha věcech týkajících se všeobecně kritizované amnestie.

Myslíte si, že návrh senátorů, aby byla zrušena část amnestie prezidenta a mohly se došetřit závažné ekonomické kauzy, u Ústavního soudu uspěje?

Myslím, že ne. Nebyl bych rád, kdybych se mýlil.

Proč?

Vadí mi, že není dodržován princip presumpce neviny. I když jsou ti lidé až do vynesení rozsudku soudu nevinní, v médiích se o nich už mluví jako o pachatelích. A to já jako právník nemůžu akceptovat, to nás vrací někam, ani nechci uvažovat kam. Já si můžu myslet, co chci, ale dokud ti lidé nebyli odsouzeni, pro mě jsou nevinní. Mluvit o amnestovaných jako o pachatelích jen proto, aby se politici zavděčili části voličů, by mohlo být do budoucna nebezpečné.

Ale jsou případy jako H-systém, kde už byli pachatelé pravomocně odsouzeni. Soud už rozhodl, že jsou vinni.

 Advokát Tomáš Sokol odchází od soudu (Autor: Zbyněk Pecák)

Ano, ale pak to bylo zrušeno. Tady se jeví, že když někdo byl odsouzen a dovolací soud to zrušil, například proto, že se mu zdá ten trest nepřiměřený, že žalovaní budou znovu odsouzeni. Ale co já vím, jestli se tam neobjeví nějaké nové důkazy? Prostě ti lidé nebyli pravomocně odsouzeni. A teď je ještě do toho pytle hozena celá řada případů, o kterých nevíme vůbec nic. Takže my řekneme: na tyhle lidi, na které dopadá amnestie, na ty se presumpce neviny nevztahuje, protože my už dopředu říkáme, že jsou vinni. Ale i kdyby měli být odsouzeni a díky amnestii se tomu vyhnuli, no a co, vždyť to je princip amnestie. Nerozumím tomu, amnestie je tady přesně proto, aby ti lidé, kteří by mohli být odsouzeni, odsouzeni nebyli, protože dostanou milost. Takže co se v tom spatřuje za porušení řádu světa, jestliže došlo přesně k tomu, co se v tom zákoně předpokládá? Ať tedy do budoucna zruší amnestii, nic proti tomu, to je jiná záležitost, ale tady jde skutečně o politické hrátky, o kupování si voličů způsobem, který se může, a možná přesně těm voličům, vymstít.>>>

Mladá fronta DNES se opět předvedla hloupým titulkem

Alena Gajdůšková, 1. místopředsedkyně Senátu PČR

Mladá fronta DNES se 19.února opět předvedla hloupým titulkem "Vymítání Škormacha z ČSSD", který mě skutečně rozčílil. Ohrazuji se proti tomu, aby mě používali ke svým hrátkám a snahám o rozdělování sociálních demokratů. Bez Zdeňka Škromacha si sociální demokracii nedovedu představit, stejně jako jsem přesvědčena o tom, že úspěšní příští rok můžeme být jen pod vedením tandemu Sobotka - Hašek.

Olga Bezděková: Po stopách kreslených seriálů I.

Mgr. Bc. Jan Kopal  

  Neobvyklé téma diplomové práce si PhDr. Olga Bezděková (*1946) zvolila na přelomu 60. a 70. let – Kreslený seriál. Sama přiznává, že ji k tomu vedla její neutuchající vášeň pro Rychlé šípy, Ferdu Mravence a Puňtu (hrdiny oblíbených seriálů). Z nenadání se před ní otevřel bohatý a pestrý svět. Zpočátku se zabývala teorií a historií zahraničního seriálu, zejména našimi kritikami na tento opovrhovaný žánr dětské literatury. Přirozeně se k tomu připojilo i několik českých stěžejních seriálů. Autorka ale v šedi nastupující normalizace bádala dál a i díky knihovnickým známostem mohla z pražských knihoven excerpovat řadu zajímavého materiálu. Občas přitom narazila i na nějakého zatvrzelého komunistu, který ji časopis před nosem zabavil coby závadný titul patřící do „zvláštních fondů“. Nicméně autorka práci úspěšně obhájila nejen jako diplomovou, ale roku 1975 také v rozšířené podobě (čítající úctyhodných 526 stran textu) jako práci rigorózní. Oponenty byli nejen odpůrci kresleného seriálu jako žánru, ale i Jaroslava Foglara coby autora! Byli nuceni v posudku uznat, že jde o práci „neobyčejně rozsáhlou a důkladnou“. Část práce potom vyšla ve Státním pedagogickém nakladatelství, prošla i část o Foglarovi. Neprobádanou historii českého komiksu, která se píše od roku 1922, se na konci 80. let rozhodlo vydat nakladatelství Albatros. Následovalo další bádání a pátrání, stupeň poznání byl dotažen do roku 1985. Předběžně byla publikace zařazena do edičního plánu na rok 1991 v předpokládaném nákladu 10.000 kusů. Jenže v okamžiku, kdy už měl jít rukopis do tiskárny, z vydání sešlo. Edice v nakladatelství zanikla. Na 20 let šel rukopis k ledu, až zásluhou Ing. Víta Houšky a nakladatelství Volvox Globátor se kniha objevila na pultech knihkupectví právě u příležitosti 90. výročí českého komiksu. Kreslený seriál (comics) bývá někdy označován jako „deváté umění. Vyznačuje se chronologicky uspořádanými kresbami v jednotlivých panelech. Dohromady vytváří celek, nejčastěji příběh. Komiksy se většinou vyznačují používáním „bublin“ k zobrazení mluvené řeči nebo myšlenek. Tradičním rysem komiksů, který však není podmínkou, je též využívání karikatury, a to převážně při zobrazování postav. Pozadí bývá po vzoru kreslíře Hergého zobrazováno spíše realisticky, pro zvýšení důvěryhodnosti prostředí, ve kterém se hrdina pohybuje. Americké typické komiksy se vyznačují snahou o co nejrealističtější zobrazení postav i prostředí. V poslední době však přibývá experimentátorů, kteří tyto tradiční zvyky úmyslně popírají. Kreslený seriál je v zahraničí dlouhodobě předmětem diskuse i obchodu. Pořádají se semináře, jejichž tématem je historie a poslání kreslených seriálů. Píší se rozsáhlé studie a knihy. V našem prostředí je takový přístup spíše ojedinělý, i když v současnosti se souborná vydání komiksů z jednotlivých časopisů a první ucelené přehledné studie začínají objevovat. >>>>

Smrtící škrty pro české školství

Naděžda Karásková

V sídle Senátu Parlamentu ČR se dnes konala tisková konference upozorňující na škrty v oblasti školství v letech 2014-2015 a na snižování platu učitelům. Na TK vystoupil předseda senátního Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice a stínový ministr školství Marcel Chládek, předseda Českomoravského odborového svazu pracovníků školství František Dobšík a Lukáš Matoška, Iniciativa Za svobodné vysoké školy. „Plánované škrty mohou být v příštích letech pro české školství smrtící. Nedokáži si představit přípravu strategie 2020 bez promyšleného plánu finanční podpory a bez prodiskutování tak důležitého tématu napříč celým politickým spektrem. Z  tohoto důvodu otvíráme debatu na půdě Senátu Parlamentu ČR ke strategii 2020, “ řekl Marcel Chládek.Předseda ČMOS pracovníků školství František Dobšík zdůraznil, že v petici „Za vytvoření podmínek pro kvalitní vzdělávání“, která se projednávala na půdě Senátu, upozorňují na takové problémy  jako je dlouhodobá podfinancovanost školství, nízká výdělková úroveň pedagogických, ale i nepedagogických pracovníků a nesplnění vládního příslibu posílit v rozpočtu finanční prostředky na platy pedagogů.Předseda Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice M. Chládek vyjádřil obavu o budoucí vývoj a uvedl: „V roce 2014/2015 díky tomuto plánovanému výhledu dojde k masivnímu propouštění pedagogů, k poklesu mzdy učitele o 1300 korun a nepedagogů o 700 korun a příslušné orgány by se k tomu měly jasně vyjádřit.“

Zákonodárci přijdou ve vězení o plat

 Jiří Sochor

Pravomocně odsouzení zákonodárci zřejmě přijdou po dobu výkonu trestu o plat. Na přelomu roku to navrhli poslanci za ODS, dnes prošel návrh zákona do druhého čtení. Ještě nedávno jsme si neuměli představit, že může nastat situace, kdy Poslanecká sněmovna vyplácí plat pravomocně odsouzenému zákonodárci ve výkonu trestu. Přesto se sněmovna vinou například Romana Pekárka v této situaci ocitla. Bezodkladně jsme proto za klub ODS předložili návrh změny zákona o platech, která zabrání tomu, aby pravomocně odsouzení poslanci či senátoři pobírali po dobu výkonu trestu plat. Není to jen správný, ale hlavně samozřejmý krok, kterým chceme díru v legislativě vyřešit,“ shrnul účel změny předseda poslaneckého klubu ODS Marek Benda. Nová právní úprava se dotkne všech zákonodárců, kteří se v budoucnu ocitnou před soudem a skončí ve výkonu trestu. „Například vazebně stíhaného Davida Ratha se dotkne v okamžiku, kdy by mu soud prokázal pravomocným rozhodnutím vinu,“ doplnil Marek Benda.  Kromě toho budou poslanci řešit také návrh změny Ústavy, která umožní odejmout pravomocně odsouzenému poslanci či senátorovi jeho mandát. Na rozdíl od zákona o platech by ale tato úprava týkající se odnětí mandátu vzhledem k danému ústavnímu pořádku České republiky vstoupila v účinnost až v příštím volebním období.

Když dva dělají totéž – není to totéž

Petr Hannig

Tak totiž hodnotí naše média. Někdo má znaménko plus a druhý mínus. V Mf Dnes jsem četl: „ ... účastník prezidentského klání Vladimír Dlouhý....“.  Když se referuje o Tomio Okamurovi, tak je ve všech médiích vždy uváděno: “ ... neúspěšný kandidát na prezidenta...“. Co to znamená? Pro propletenec mocných s médii je Okamura nebezpečný, kdežto Dlouhý akceptovatelný. Oba dva shodně nesplnili podmínku prováděcího zákona a tudíž byli z možnosti ucházet se v přímé volbě o úřad prezidenta vyřazeni. Pouze jeden z nich je však „neúspěšným kandidátem“. V současné době lidé nemají čas a ani chuť číst dlouhé články. V hlavě se jim zahnízdí zkratka - pojem „neúspěšný“. A už má stigma pro další volby. „Nemá to cenu pro něj hlasovat bude zase neúspěšný“ budou si říkat voliči, i když v případě senátních voleb byl vrcholně úspěšný, to se však při zmiňování jeho osoby neuvádí. Systém – establishment pochopil, že to, co je důležité jsou titulky a nálepky. O obsah vůbec nejde    Bravurním příkladem byla akce „Karel“. A je třeba hodnotit, že to byla akce ďábelsky dokonalá. Klobouk dolů před autory této image. Použití punkových výtvarných atributů zkratky, masového nadšení v pražských a velkoměstských hospodách bylo dokonalé. Vůbec nešlo o obsah. Já jako image maker jsem zíral, jak se obor dá přivést k dokonalosti i v politice. Sám jsem kdysi v první polovině devadesátých let vymyslel produkt - zpěváka, který v podstatě nezpíval a prodalo se hudebních nosičů za několik platinových desek. Ovšem ani jednou tento interpret nevystoupil na veřejnosti. Vše se udávalo pouze formou videoklipů a reklam v tehdy téměř jediné soukromé televizi. Takže si myslím, kdyby se „Karel“ nezúčastnil žádných televizních, ani jiných debat a zůstal pouze nedostižným idolem, výsledek by byl ještě pro autory kampaně kladnější. A kdyby to nepřepískla umělecká fronta, a příslušníci žurnalistického fochu, kteří nekriticky svého favorita chválili a jeho soupeře hanobili, tak by dokonce mediální produkt „Karel“ zvítězil i ve druhém kole.   Jaké je z toho poučení: Nevěřit agenturám zjišťujícím a prezentujícím volební preference. Je možné při souběhu mediální a finančně velkopodnikatelské lobby, vytvořit idol velice rychle z kohokoliv. Naučte se luštit noviny tak, jak jsme to dělali my dříve. Platí většinou pravý opak. Zkuste si porovnat noviny z počátku devadesátých let a nyní. Uvidíte patrný rozdíl. Spousta novin zanikla, zůstali pouze velcí hráči s jednotným názorem. Už se pomalu blížíme k předsametové žurnalistice.>>>

Svatý otče, hodně sil na psaní krásných knih při zvuku Mozartovy hudby

ivana Haslingerová

   mnoho věřících na celém světě zkamenělo při zprávě, že Svatý otec Benedikt XVI. oznámil rozhodnutí velké důležitosti pro život katolické církve, v němž uvedl, že jeho síly zdůvodu pokročilého věku již nestačí na náležité vykonávání náročného úřadu a že na něj ke konci února rezignuje ze zdravotních důvodů. O možnosti rezignace na papežskou funkci v případě nemoci či stáří hovořil sice už v listopadu 2010 v knize Light of the World: "Pokud papež zjistí, že už fyzicky, psychicky a duševně není schopný zvládat povinnosti svého úřadu, pak má právo a za některých podmínek i povinnost odstoupit." Vědělo se také, že byl postižen mozkovou mrtvicí, ale protože vše přestál na pohled bez úhony, netušil nikdo, kolik úsilí ho to stojí a že ho jeho zdravotní stav přinutí vzdát se úřadu. Naopak se všichni věřící včetně J. Em. kardinála Dominika Duky, OP těšili na jeho návštěvu Velehradu na Cyrilometodějských slavnostech v letošním roce. Svatý stolec bude tedy 28. února 2013 ve 20h uprázdněn pro jeho nástupce a tím bude  ukončena jedna z epoch, v níž ještě  zněly varovné hlasy nad chybným směřováním současného globalizovaného světa.  Benedikt XVI. byl totiž nejen duchovním pastýřem, ale i jedním z velice významných světových  státníků, který zastával konzervativní přístupy k životu podobně jako náš prezident Václav Klaus, který odchází symbolicky z funkce 7 dní po něm.   Odchod Benedikta XVI. z čela katolické církve bude velkou ztrátou pro věřící na celém světě, ale pro naši republiku zejména. A to proto, že i kdyby byla do jejího čela zvolena sebelepší osobnost, nebude mít již k naší zemi tak nebývalý vztah. Svatý otec Benedikt XVI. byl pokračovatelem svého předchůdce Svatého otce Jana Pavla II., který velmi ctil našeho patrona svatého Václava. Svatý otec Benedikt XVI. byl i blízkým přítelem osobního sekretáře Jana Pavla II kardinála Stanislawa Dziwisze, který je přítelem našeho arcibiskupa J. Em. kardinála Dominika Duky. Pojí je zejména odpor k totalitě a to, že oba na vlastní kůži poznali její zrůdnost. Na nedávné návštěvě Prahy vzpomínal pan arcibiskup Dziwisz, že nikdy nezapomene na mši svatou ve Svatovítské katedrále 21. dubna 1990. „Byl to zázrak po několika desetiletích vlády totalitního režimu v našich zemích. Historie obou národů má mnoho styčných bodů.“ A protože oba tito muži měli velmi blízko k současnému papeži jako jeho poradci, dávalo toto propojení velkou naději, že naší zemi po více než půl století žijící v komunistickém atheismu, přivedou opět k víře v křesťanské kořeny a v Boha. Možná ale Bůh chce, aby měl Benedikt XVI.vzhledem ke svému vzdělání a sečtělosti tento muž hovořící plynně šesti jazyky víc času věnovat se v klidu klášteních zdí svým milovaným kočičkám a Mozartově hudbě při sepisování dalších knih, v nichž zůstane odkaz pro další generace. Nezbývá, než popřát Svatému otci, aby mu v tom pomáhal Bůh a jeho milovaná Panna Maria.>>>

Politruci nemají ve školách co dělat

Jana Černochová, poslankyně ODS

 

Spojenectví sociálních demokratů a komunistů, jakkoli je v některých krajích silné, nemůže přepsat tragickou historii, kterou komunismus vypálil do životů statisíců Čechoslováků. Snahu KSČM drát se po pozicích, které rozhodují o školství, a setrvávat na nich přes odpor tisíců lidí, si ale nemůžu vysvětlit jinak. Zcela proto souhlasím s třemi tisícovkami obyvatel Karlovarského kraje, kteří podepsali petici za odvolání politruka Václava Sloupa z postu náměstka hejtmana pro školství. Před několika dny jsem v Poslanecké sněmovně navrhla, aby se smutný den upálení Jana Palacha počítal mezi významné dny České republiky. Z řad KSČM vyvanula tradiční mrazivá reakce. V jejím světle je o to důležitější, aby Václav Sloup, ani žádný jiný komunista nikdy za školství nezodpovídal. Důvody, proč se KSČM snaží kontrolovat školství, se totiž zdají být zcela jasné například vzhledem k perverzním názorům komunistické poslankyně Marty Semelové, která se opakovaně staví na obranu vrahů jako hrdinů a obviňuje polistopadové a demokratické vlády z překrucování historie. Ne, to opravdu ne. KSČM se nesmí ani začít pokoušet přepisovat pravdu. Placky se vzkazem pro Václava Sloupa „odstupte a styďte se“ to vystihují naprosto přesně.

 

MILUJI NAŠE MÉDIA - přehled tisku 13. února 2013

Petr Paulczynski

Papež pomalu odeznívá, Klaus neřekl nic nového za co by bylo potřeba ho mediálně zlynčovat, v parlamentu žádná mimořádná slovní dysenterie, na Zemanovy sepjaté ruce si všichni pomalu zvykají. Nu a my pojďme na další titulky. Havel zanechal Hrad Klausovi v dezolátním stavu. Tak tento Klausův výrok potvrzuje poslanec Boris Šťastný, který mezi lety 2003–2006 působil jako poradce prezidenta Klause. "Vzpomínám, že když jsme poprvé vstoupili do kanceláře bývalého prezidenta Václava Havla a sáhl jsem na kliku, tak mi zůstala v ruce a její druhá část spadla na zem. Dveře byly omlácené, oprýskané, špinavé. Stěny byly šedivé, zašlé, a to prakticky všude. V prezidentské kanceláři byly na zdi velké díry a šmouhy z neodborně odmontovaných kusů nábytku, což jsem se až později dozvěděl, že to byla Šípkova knihovna.“ Teda, ne že bych byl zrovna příznivcem pana poslance, ale takovéto svědectví svědčí, že Klaus asi nekecal, jak se všichni snažili naznačit. Je úžasné jak se spousta lidí pohoršuje nad Klausovou pravdivou kritikou jeho předchůdce: Vyznavači kultu Václava Havla velmi rychle zapomínají a mnozí vůbec nechtějí přiznat Havlovo opravnu nízké chování v počátcích obnovy demokracie. Byl to právě Havel, kdo dal komunistům a stbákům generální pardon, byl to Havel kdo neskutečně podle, zákulisně pletichařil a snažil se Klause odstranit v okamžiku, kdy jej Klaus začal zastiňovat popularitou a začal přebírat iniciativu v transformaci, což bylo jedinné správné. Kdyby se transformace děla pod taktovkou filosofů, dramatiků, ukřivděných osmašedesátníků a dalších krasoduchů byli bychom už v polovině 90. let totálně v řiti. Rusové objevili asteroid mířící k Zemi, pozornosti NASA unikl. Asteroid 2012 YQ1, který objevili před dvěma měsíci dva ruští astronomové Andrej Orješko a Timur Krjačko, by se mohl v lednu roku 2106 srazit se Zemí. Podle serveru SpaceDaily jde o asteroid o průměru 230 metrů a jeho dopad by uvolnil energii 25 tisíc jaderných bomb. Přesto unikl pozornosti amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA), který informace o asteroidech, toulajících se poblíž Země, neustále zpřesňuje. Teda co to v té Americe vzal do ruky Obama, tak už tam ani dalekohledy nefungují. Romové v Ostravě dostali nové byty, na oplátku si musí hledat práci píší na iDnes. Vedení Ostravy předalo klíče od nových bytů čtyřem romským rodinám. Ve městě tak startuje unikátní projekt Sociální inkluze. Výměnou za byt se Romové museli zavázat, že si budou hledat práci či posílat děti do školy. A pokud nebudou platit nájem, bude ho městu muset doplatit "romská" nezisková organizace. Prosím pěkně, to dostane byt každý kdo posílá dítě do školy? Že ne? Tak to potom je něco špatně. Ostatně jsem zvědav, jak dlouho budou byty v původním stavu.>>>

 

Benedikt XVI. byl nejen důchovním vůdcem, ale i významným světovým státníkem s blízkými postoji

           Václav Klaus, prezident republiky ČR

Zprávu o abdikaci Benedikta XVI. jsem přijal s lítostí. Ať již byly důvody pro toto překvapivé papežovo rozhodnutí jakékoli, jsem z něho smutný.

          Benedikt XVI. byl osm roků nejen duchovním vůdcem katolické církve, ale i významným světovým státníkem. Z našich setkání – jak při jeho návštěvě České republiky, tak ve Vatikánu – ale i z řady jeho veřejných vystoupení, projevů a textů jsem v řadě oblastí vnímal blízkost našich postojů. Patřil k nevelkému počtu osobností současného světa, kteří se nevezli na laciné vlně všeobecného pokrokářství. Uvědomoval si nebezpečí plynoucí ze ztráty tradičních hodnot, nebezpečí plynoucí z rozpadající se instituce rodiny a národního státu i z překotného evropského integračního projektu a uměl to dát najevo. Byl proto často mediálně atakován – čemuž jsem také velmi dobře rozuměl.

          Papež Benedikt XVI. za svůj relativně krátký pontifikát zanechal ve světě výraznou stopu. Jeho rezignaci považuji za symbolickou součást příznaků konce epochy, v níž varovné hlasy nad směřováním současného světa ještě zněly nahlas. Tak také rozumím špatně ukrývané radosti těch, kteří jeho nečekané gesto přijali s pokryteckou chválou. Ti, kteří v něm ztrácejí významného politického a intelektuálního spojence, se neradují. Poděkování za svůj statečný, byť nedokončený zápas si papež Benedikt XVI. určitě zaslouží.

Pražský hrad, 12. února 2013

 

Paradoxy novinářské vendety proti Klausově rodině

Petr Štěpánek

Teze, že děti za své rodiče nemohou, nepochybně platí. Nicméně teze, že rodinná anamnéza kandidátů do vysokých politických funkcí – a zvláště pak kandidátů prezidentských – se v kampani nemá vytahovat, je dokonale pomýlená. Veřejnost má vědět, jaká výchova a jaké prostředí kandidáta – a zvláště pak potenciální hlavu státu – formovaly. Rodiče totiž občas za své děti mohou.Chybou není to, že se novináři hrabou v životě předků Václava Klause a jeho manželky. Šílené je, kdy se tak hrabou, jak a s jakou motivací. Kdyby se hrabali v době, kdy se hrabat měli, tedy kupříkladu, když se Klaus o Hrad pokoušel poprvé, nepochybně by Štefana Mištinu vypátrali také. Spousta ubožáků by sice přišla o tu slast posílat si po internetu zaručené informace, že Livie je dcerou Viliama Šalgoviče, zároveň by ovšem z diskuse, kterou by to nepochybně vyvolalo, vyplynulo, co Miština coby aktuárský elév, tzn. nižší správní úředník, skutečně dělal, a především, že prostě nikdy reálně nebyl Klausovým tchánem, stejně jako nikdy nebyl dědečkem Klausových synů. Proč? Protože zemřel dávno předtím, než se Václav Klaus s Livií potkal. Stejně kritičtí ovšem měli být novináři k rodinné anamnéze Karla Schwarzenberga. Bylo povinností novinářů pátrat, jaké rodičovské a příbuzenské myšlenkové vzorce Karla formovaly. Nic takového nám ovšem novináři nenabídli. Namísto toho jsme byli svědky poťouchlého retušování dobových přešlapů Schwarzenbergova otce (přelakovávání antisemity na vlastence), ba dokonce zatajování a posléze bagatelizování nacistické minulosti Schwarzenbergova tchána Johanna Hardegga. To totiž věru nebyl jen nějaký úřednický klotový rukáv jako Miština. Přičtěme k tomu Schwarzenbergovy neuvěřitelné, protože popletené a sebevražedné, výroky o Benešovi, jeho dekretech, ba dokonce o soudu v Haagu, připojme jejich pozitivní ohlas v sudetoněmeckých kruzích, dejme si to vše dohromady se Schwarzenbergovou rodinnou anamnézou, a těm vnímavějším musí být zákonitě jasné, že debata o kandidátově rodinném zázemí do prezidentské volby prostě patří. A ne, že ne! Čeští novináři tedy selhali hned třikrát. Poprvé, když lajdácky (ne)vrtali v Klausově minulosti, když byl sám prezidentským kandidátem. Podruhé, když v letošní prezidentské volbě nejen že nevrtali, nýbrž přímo retušovali Schwarzenbergovu rodinnou anamnézu. A potřetí, když Klausovu rodinu lustrují dodatečně. Je totiž evidentní, že dnes už je jejich jediným motivem pomsta. Hanebná pomsta!Václav mladší a paní Livie totiž nejen artikulovali to, co si myslí spousta lidí, nýbrž nepřímo poukázali na lokajství a křiváctví celé té říšsko-bakalovské novinářské úderky. Ventilovat tato témata a učinit je předmětem veřejné diskuse totiž měli sami novináři. A to se neodpouští! Legrační je, že celá tahle novinářská trapárna nakonec Václava Klause nejspíš opět paradoxně posílí. >>>

 

Na sv. Valentina bude Vyšehrad opět patřit snoubencům

Aleš Pištora

V Praze na Vyšehradě se 16. února 2013 uskuteční arcidiecézní pouť snoubenců v rámci památky svatého Valentina. Na programu budeod 9 do 15 hodin celodenní rekolekce pro předem přihlášené snoubence a poutní mše svatá v 15.30 hodin ve vyšehradské bazilice sv. Petra a Pavla. Na rekolekci je třeba se přihlásit nejpozději do 13. února. Na rekolekci, kterou povede P. Josef Čunek, SJ, se páry snoubenců přihlašují nejpozději do 13. února přes formulář na webu http://manzelstvi.cz/valentin/, kde je možno nalézt též aktuální informace. Na poutní bohoslužbu jsou zváni všichni, kdo uvažují o vstupu do manželství. Pouť snoubenců časově předchází tradičnímu Národnímu týdnu manželství. Na pouť na Vyšehrad se „ti, co spolu chodí“ vydali poprvé v roce 2003. Rok před tím byla totiž objevena při prohlídce starého depozitáře kapituly zcela náhodně relikvie sv. Valentina. Nikdo zpočátku nevěděl, co jeden ze čtyř zaprášených barokních monstrancových relikviářů skrývá. Když Vyšehradská kapitula nechala tyto předměty nepochybné umělecké kvality zrestaurovat, zjistilo se v průběhu prací, že jeden z opravovaných relikviářů skrývá ostatek patrona zamilovaných. Dosvědčovala to nalezená tzv. autentika, tedy malý proužek papíru nalepený na kosti s nápisem Sv. Valentin. Jak a kdy se relikvie na Vyšehrad dostala, už asi nikdo nezjistí. Je však docela možné, že ji pro Prahu z Itálie získal již císař Karel IV. Na jedné z hlavních římských ulic, na Via Flaminia, stála totiž již ve 4. století bazilika, která ostatky sv. Valentina uchovávala. Sv. Valentin z Terni byl biskupem, který zemřel mučednickou smrtí ve 3. století. Císař Markus Aurelius Claudius zvaný Germanikus (268-270) tehdy zrušil manželství, protože ženaté muže nepovažoval za dobré válečníky. Valentin i přes zákaz prý tajně oddával na území Říma zamilované páry a navíc mužům radil, aby neopouštěli své ženy a neodcházeli do válek. Claudius proto Valentina nechal dne 14. února 269 popravit. Do konce 70. let jeho jméno nebylo uvedeno v celocírkevním liturgickém kalendáři. Dnes ovšem patří k velmi známým světcům už i u nás. Jeho věhlasu usilovně pomáhají i mnozí obchodníci. Více na http://manzelstvi.cz/valentin/.

Na konci září 2009 navštívil Benedikt XVI. Českou republiku.Svatý otec opouští řízení Petrovy bárky

Drazí bratři,

svolal jsem tuto konzistoř nejenom kvůli třem kanonizacím, ale také proto, abych vám oznámil rozhodnutí velké důležitosti pro život církve. Po opakovaném zpytování vlastního svědomí jsem před Bohem došel k jistotě, že moje síly z důvodu pokročilého věku již nestačí na náležité vykonávání petrovského úřadu. Jsem si dobře vědom, že tato služba svou duchovní povahou musí být konána nejenom činy a slovy, ale neméně také utrpením a modlitbou. Nicméně, v dnešním rychle se měnícím světě zmítaném záležitostmi velkého významu pro život víry je pro řízení Petrovy bárky a hlásání evangelia zapotřebí také tělesných i duševních sil, kterých mi v posledních měsících ubylo natolik, že musím uznat svoji neschopnost spravovat úřad, který mi byl svěřen. Proto s vědomím závažnosti tohoto úkonu zcela svobodně prohlašuji, že se vzdávám služby římského biskupa, nástupce svatého Petra, kterou mne pověřili kardinálové 19. dubna 2005, takže od 28. února 2013 ve 20h bude římský stolec, stolec svatého Petra uprázdněn a bude zapotřebí, aby ten, komu to přísluší, svolal konkláve, které zvolí nového papeže.

Drazí bratři, opravdu vám ze srdce děkuji za veškerou lásku a práci, kterou jste spolu se mnou nesli tíži mého úřadu a prosím o odpuštění za všechny své nedostatky. Nyní, svěřujeme církev svatou péči našeho Nejvyššího Pastýře, našeho Pána Ježíše Krista, a prosme jeho svatou Matku Marii, aby svou dobrotivou mateřskou přímluvou pomohla otcům kardinálům při volbě nového papeže. Pokud jde o mne budu nadále chtít sloužit z celého srdce svaté církví Boží životem věnovaným modlitbě.

Ve Vatikánu dne 10. února 2013, Benedikt XVI.

Poslední pozdrav papeže Benedikta XVI. českým věřícím při odjezdu z návštěvy ČR v září 2009 (foto: Profimedia.cz)

 

ČR ušetří v budoucnu na příspěvcích do společné pokladny EU 1,3 miliardy euro

Jiří Sochor

ODS důrazně odmítá kritiku sociální demokracie za výsledek vyjednávání o unijním rozpočtu na léta 2014 – 2020 na Evropské radě. Tvrdit, že si Česká republika mohla a měla vyjednat ještě více peněz, může jen někdo, kdo nezná základní principy struktury unijního rozpočtu. U sociální demokracie zároveň vznikají pochybnosti, zda vůbec v souladu s názorem socialistické euroskupiny souhlasí s takto nastaveným unijním rozpočtem, který je skutečně úsporný. Proti původnímu návrhu snižuje objem rozdělovaných peněz členům Evropské unie o 100 miliard euro. Dvěma hlavními důvody pro přirozený pokles příspěvků na regionální politiku jsou vyšší vyspělost české ekonomiky a jejích regionů vůči průměru Evropské unie a nižší celkový rozpočet na regionální politiku. Je přitom skutečností, že Česká republika dosáhla na summitu navýšení českého podílu o 1 miliardu euro proti původnímu návrhu, od nějž se jednání Evropské rady odvíjelo. Díky tomu se posunula v podílu přepočtenému na obyvatele ze 6. na 4. místo v rámci Unie. Hrozba vetem České republiky tak byla brána velmi vážně, přičemž se jedná o standardní nástroj využívaný evropskými státy při prosazování svých cílů. Ve srovnání s dosavadním obdobím dojde k razantnímu navýšení čisté pozice České republiky, nesrovnatelnému s jinými zeměmi, tedy rozdílu mezi příspěvky placenými do unijního rozpočtu a příjmy z něj. Zatímco dosud tento „čistý příjem“ činil v průměru 1,3 % českého HDP, v budoucím období bude představovat 2 % HDP. Česká republika ušetří v budoucím programovacím období na příspěvcích do společné pokladny 1,3 miliardy euro, čímž dosáhla výrazného zvýšení čistého příjmu pro Českou republiku.

 

Václav Klaus: "Havlismus byla extrémně levičáská ozvěna francouzského jakobínství"

 

* Po dvou volebních obdobích opouštíte prezidentský úřad. Co je pro Vás tím největším, čeho jste ve funkci dosáhl a čeho litujete?

V roce 2003 jsem do funkce prezidenta nevstupoval v nějakém přelomovém období naší země – na rozdíl od toho, kdy jsem se stal ministrem financí a následně předsedou vlády o jednu dějinnou fázi dříve. Tehdy šlo o jistý zakladatelský okamžik, teď už více méně „jen“ o běžné fungování země, navíc oslabené naším členstvím v Evropské unii, které možnost země autonomně se rozhodovat výrazně snižuje. Mým celoživotním úsilím – jako důsledek tolika let života v komunismu – je prosazování skutečně svobodné společnosti a v tom jsem se i v období svého prezidentování snažil dělat maximum. Žádný velký úspěch v tomto ohledu si však připisovat nemohu – svoboda je v roce 2013 u nás, v Evropě, i ve světě omezenější než v roce 2003. O tom se snažím říci více ve své knize My, Evropa a svět, která vyjde koncem února 2013.

*Jak hodnotíte stav, v němž se nyní nachází Evropa a Evropská unie? Co ve Vás vzbuzuje optimismus a co naopak je pro Vás zdrojem znepokojení?

Mnoho důvodů k optimismu bohužel není. O ubývání svobody jsem již mluvil, neúspěch ekonomického vývoje Evropy snad také vidí každý, kdo má otevřené oči. Zesílila politická korektnost, svou moc nad námi, občany, neuvěřitelně rozšířila média, trh je stále více a více oslabován tisíci stále narůstajícími etatistickými opatřeními, nesmyslná doktrína obviňující lidi z globálního oteplování přes veškerou kritiku v celém světě dominuje (i když je už snad za svým zenitem), transnacionální ambice oslabují národní státy a vedou k předávání rozhodovací moci od volených a následně kontrolovaných (či kontrolovatelných) politiků k nadnárodním organizacím, které žijí v naprostém vzduchoprázdnu, tedy bez kontaktu s občanem. Je nás málo, kteří se tomu všemu zpěčujeme.

* Jak jste přijal nedávno učiněné varování Davida Camerona před evropským superstátem? Má dnes ještě smysl přijímat společnou evropskou měnu? Před evropským superstátem varuji – a to daleko radikálněji a zásadněji než David Cameron – už mnoho let. V jeho projevu jsem se v tomto smyslu nic nového nedozvěděl. Možná jsem ale ještě lépe pochopil jistou polovičatost či rozpornost jeho postojů. Ohledně svých pozic odkazuji na svou nedávnou knihu „Evropská integrace bez iluzí“.Společná evropská měna evidentně selhala a její přijímání bych v současnosti určitě nikomu dalšímu nedoporučoval. >>>

Rány pod pás Livii Klausové

Petr Štěpánek

Pokud si někdo myslel, že dno české žurnalistiky je už tak nízko, že níž už být ani nemůže, sobotní Lidové noviny ho vyvedly z omylu. Šéfredaktor LN Dalibor Balšínek zdolal další hlubinný rekord a Karel Čapek se zřejmě obrací v hrobě. Během dne pak zprávu Lidových novin přebrali a přitesali rovněž výtečníci z jiných médií. Balšínkovi investigativní „ohaři“ již ve dvacátém čtvrtém (!!!) roce Klausovy politické kariéry a na konci jeho desátého (!!!) roku ve funkci prezidenta „vypátrali“, že otec Livie Klausové pracoval pro Slovenský štát. Článek promptně opatřili titulkem „Klausův tchán pracoval u tajné policie fašistického Slovenska“. Celá ta konstrukce ovšem drží pohromadě asi tak jako domeček z karet. Se „svým tchánem“ se totiž Václav Klaus v životě nepotkal, nikdy s ním nemluvil, nikdy ho neviděl, protože ani nemohl, neb dotyčná osoba zemřela dávno předtím, než se vůbec seznámil s Livií. Livii bylo na konci války jeden a půl (!!!) roku, a když její otec zemřel, patnáct. (Nehledě k tomu, že trestat děti za rodiče to je to nejubožejší co jde. To dělali komunisté a doufali jsme, že tyto podlé a hnusné praktiky se již nikdy nevrátí. Že k nim navíc sáhne šéfredaktor Lidových novin, které jsme za komunismu sháněli jako samisdat a "platili zlatem", o to je to strašnější. pozn redakce) Co se to tu vlastně děje? Čeho jsme svědky? Co to je? Vendeta! Obyčejná vendeta! Hon na rodinu prezidenta republiky, jejíž členové si dovolili během prezidentské kampaně vyslovit svoje názory. Snaha poškodit odcházející hlavu státu za každou cenu. Pravděpodobně i strach, že Václav Klaus bude i po odchodu z Hradu pokračovat v politické kariéře, tudíž potřeba co nejvíce ho dopředu oslabit. Proč ale vendeta? A vůbec, je to normální, že česká média vedou vendetu proti českému prezidentovi, navíc končícímu prezidentovi? Nelze si rovněž nepoložit otázku nejdůležitější. Ve jménu koho novináři onu vendetu vedou? Koho mstí? Nacistu Johanna Hardegga? Připadá vám tahle moje zkratka jako příliš silná káva? Ale vždyť ono to tak vlastně je! Livie Klausová byla skvělou první dámou České republiky. Solidní, uměřená, důstojná. Za deset let neudělala jeden jediný přešlap. Přesto se tu najde spousta lidí, kteří doslova hýkají nadšením, když jí novináři dávají na rozloučenou zákeřné rány pod pás. Je tohle normální? Jsme normální? Jste normální? Ano, třeba právě VY? >>>

Poznámka redakce: Děje se to, že pravdoláskovci, kteří vlastní LN, jsou po zvolení Miloše Zemana odstaveni na druhou kolej a šílí. Doufali, že po nezdařeném podpásovém Sarajevu se jim nyní podaří chopit moci díky panu knížeti. Jenže další nezdařený atentát jim nevyšel a v posledních posmrtných křečích kopou kolem sebe jako šílení. Václavu Klausovi nikdy neodpustí, že u nás zavedl kapitalismus a díky tomu jsme zjistili, co to je žít svobodně. A co je horší, narazili na čestného člověka, nemohou ho zostudit korupcemi, skandály a to se prostě neodpouští. To že musí vyhrabávatdoslova z hrobů pomluvy svědčí jen o tom, jak neúplatný a čestný člověk to je a samozřejmě celá jeho rodina. Jinak by již se to procesy jen hemžilo. To jak se nyní chovají a to nejen vůči paní Livii, jen svědčí o tom, co je to za lidi. Nehledě k tomu, že stále tvrdí, že máme dělat dobrý obraz v cizině, která je pro ně modlou a přitom tímto chováním dělají v zahraničí naší zemi ostudu na entou. Takto se o hlavách státu prostě ve vyspělých státech nemluví. Samozřejmě že se děsí, že prezident Klaus bude za pomoci své vzdělané paní i svých přátel pokračovat ve své práci a to navíc nespoutaný prezidentským úřadem. Ať mu k tomu pomáhá Bůh!

Amnestie se může stát nápravným prostředkem tvrdosti práva

kardinál Dominik Duka

Málokdo asi popře, že nalézání práva a s:15 hiodpravedlnosti je záležitost navýsost obtížná. Důkazy, odborné posudky často si protiřečící, zapomínající svědkové a mnohé další okolnosti, včetně paragrafů kroucených na obě strany, způsobují, že rozsudky jsou znovu a znovu zpochybňovány. Odvolávají se odsouzení i státní zástupci, soudy vyšších instancí rozsudky ruší a vracejí. Za těchto okolností více než jindy nesouhlasím s tvrzením, že milost nebo amnestie je středověkým přežitkem. 

Ano, bývala to kdysi výsada panovníka, který udělil amnestii při svém nástupu na trůn. Jistě proto, že nechtěl na své vládě vláčet zátěž vládce předchozího. V Bibli, ve Starém zákoně se setkáváme s pojmem „milostivé léto“, kdy se jednou za sedm let a pak za sedmkrát sedm let ve větší míře vracelo vše pokud možno do původního stavu. Odpouštěly se dluhy, vracely se zástavy, dokonce se nechávala ladem ležet půda, aby si odpočinula od lidského využívání. Středověk skutečně znal jakousi amnestii dlužníků, kdy se zemědělcům odpouštěly dosavadní dluhy, aby mohli začít nanovo. I dnešní milost následuje, na rozdíl od amnestie, teprve po vyjádření lítosti pachatele, proto je mi bližší. 

Amnestie, tedy hromadně udílená zapomenutí, se tak mohou stát vhodným nápravným prostředkem tvrdosti práva. Jak píše Lenka Marečková, jde o „ohnisko lidství v trestním právu“. I toto lidství musí hledět nejen na prospěch odsouzených, ale i na důsledky pro oběti zločinů. O amnestované a omilostněné je třeba následně pečovat, aby vhodně využili nezaslouženého odpuštění nebo zapomenutí svých zlých skutků a s vděčností dále žili řádným životem. Krásným příkladem je jižní Španělsko, kde už po téměř 300 let rok co rok omilostňují na Velikonoce jednoho těžkého zločince. Je pečlivě vybírán kajícím bratrstvem, které mu po propuštění najde ubytování a práci, přijme jej mezi sebe, aby se tak za rok stal jedním z těch, kdo rozhodují o propuštění dalšího vězně. Kéž bychom dokázali podobně odpovědně přistupovat k institutu milosti a amnestie.>>> 

 

 

Netolerujme KSČM!

Přemysl Sobotka, místopředseda Senátu Parlamentu ČR

Někdy je mě vyčítáno, že stále upozorňuji na zločiny komunismu a nereformovatelnou KSČM. Věty soudruha Miroslava Grebeníčka o janu Palachovi však dávají za pravdu mě a ne těm, kteří prohlašují KSČM za demokratickou stranu. Věřím, že v příštích volbách si budou voliči slova Miroslava Grebeníčka pamatovat a nedopustí, aby se KSČM stala vládní stranou, jak naznačuje ČSSD i budoucí prezident Miloš Zeman. Zatím jde o slova KSČM, v budoucnu by mohly následovat činy a to jsme si již jednou prožili, netolerujme KSČM.

 

 

Místo politiky se demonstruje občanům nepolitické soupeření o vliv

Ivana Haslingerová

Hlavním a zásadním problémem politiky dneška je okolnost, že žádná politika u nás neexistuje. To, co nám politici demonstrují jako politiku, je pouze nepolitické soupeření o vliv a debata o naprosto nepodstatných a podružných parametrech systému, v němž žijeme. Dnešní "politická" debata se vede pouze o tom, jak je nastaven vnitřní mechanismus státu, jak umí vykonávat lepší či horší kontrolu nad dodržováním zákonů a hlavně, jak efektivně bojuje se zbytečně vytvářenými dluhy a mediálně tak dobře použitelnou komoditou – korupcí. V důsledku toho všude slyšíme stále jen debaty o boji proti korupci a o menších či větších dluzích státu.*) A politici napříč stranami se shodují jako jeden muž, že to jsou jediné problémy, které musejí vyřešit, a trumfují se v tom, který z nich nám nabídne ten nejlepší způsob, jak na to. A tváří se přitom, jako by v tom spočíval fundament politiky. To ale není politika, to je tzv. nepolitická politika. Je samozřejmě nutné řešit problémy s korupství a dodržováním zákonů, ale to je přece věc jdoucí napříč stranami. Neznám žádnou stranu, která by měla ve svém programu boj za vyšší korupci, za vyšší dluhy či boj za nedodržování zákonů. Pokud by v politice šlo jen o tuto jedinou věc, pak měl pravdu propagátor nepolitické politiky Václav Havel, že politické strany by byly skutečně k ničemu. Politika je ale něco víc, než jen osočování se, kdo je větší či menší zloděj a kdo to či ono napraví. Tím kloužou politici pouze po povrchu kritizovaných věcí. K vážně myšlenému odstranění těchto věcí je však třeba jít do hloubky, postihnout příčiny těchto jevů. Politici musejí mezi sebou soupeřit především a prvořadě o to, jaké směřovaní státu jako celku si ten který z nich představuje, a vést o tom politické debaty. Přesvědčovat své oponenty i občany o své pravdě. Jen tímto tříbením idejí vybudují stát, který bude každému z nás umožnovat, aby mohl dělat věci o své svobodné vůli, nést za ně osobní odpověddnost, nikoliv odpovědnost státní neboli kolektivní neboli ničí, a dokázal se vypořádat sám se sebou za případný neúspěch. Politika je a má být základní obecnou debatou, střetem a soutěží mezi levicovými a pravicovými politiky o charakter a pojetí státu jako jediného nástroje hájícího hodnoty, ve které věříme. V tom má spočívat střet pravice a levice.Politika není o shodě, ale o konfrontaci názorových proudů a o jejich prosazování. To je ale mnohem a mnohem obtížnější, než jen tupě a bezmyšlenkovitě opakovat pár samozřejmostí, jako že nemáme krást, že nemáme žít na dluh a že nemáme uplácet.>>>

Veřejnoprávní  telvizní bulvár a amnestie

Zdeněk Jemelík

Od pádu totality patří k dobrému tónu občas se přihlásit ke křesťanským kořenům naší civilizace. Dalo by se proto očekávat, že v přístupu k novoroční amnestii prezidenta republiky převládne porozumění, odpovídající moudré lidskosti kardinála Dominika Duky, pro něhož je amnestie kouzelné slovo (zde a zde). Ve skutečnosti ale neutichají projevy nevole profesionálních žvanilů, neskromně se považujících za velké politiky, a jiných nepřátel Václava Klause, jako novinářské chátry či advokátů poškozených účastníků zastavených trestních řízení. Na udržování nepřetržitého toku nenávistných projevů mají zásadní vliv média. Jejich působení na veřejné mínění je vyhraněně jednosměrné, prosazující do povědomí veřejnosti obraz amnestie jako velké nepřístojnosti, snad až zločinu Václava Klause. Veřejnoprávní televize by se měla chovat úplně jinak: měla by přinášet nestranné, vyvážené a věcně přesné informace jak o kladných stránkách páně prezidentova rozhodnutí, tak o potížích, způsobených amnestií občanům... Dalším příkladem z téhož dne je způsob, jímž v odpoledním zpravodajství veřejnoprávní bulvár pojednal návštěvu zvoleného prezidenta Miloše Zemana u Václava Klause. Nejdříve nechal odeznít jeho jalové chlubení při příchodu, že po nástupu na Hrad nechá prověřit, kdo připravil Václavu Klausovi text amnestie, jež mu umožnila propustit šest tisíc vězňů. Při odchodu z návštěvy  se pozornost zaměřila na  sborník „Spor o amnestii“, vydaný Institutem Václava Klause, který si Miloš Zeman nesl. Mluvící hlava televizního bulváru Barbora Kroužková k tomu poznamenala, že pan prezident daroval svému nástupci brožuru o své „kontroverzní“ amnestii. Tím vybočila z mezí chování pracovnice veřejnoprávní televize, neboť vynesla hodnotový soud o povaze prezidentova rozhodnutí. Příslušelo jí pouze podat věcnou, nestrannou, obsahově správnou zprávu o tom, co se stalo. Slovo „kontroverzní“ bylo nadbytečné.  K hodnocení páně prezidentova rozhodnutí ji přivedla pouze drzá sebejistota hvězdičky televizního bulváru. Zvolený prezident jí pak možná nevědomě dal lekci z uvážlivého zacházení s informacemi: odmítl se dále vyjadřovat k amnestii, dokud si nepřečte darovaný sborník. Tím mě příjemně překvapil. Tendenční zpravodajství o amnestii není odchylkou od obvyklého přístupu České televize k politicky citlivým událostem. Je to ale nežádoucí jev, jímž by se měla zabývat Rada české televize. >>>

Velezrada rozumu

Jan Zeman

Po Miloši Zemanovi a jeho "extenzivním výkladu ústavy" za účelem úplného odvolání Nečase s jeho nekouřením a relativní abstinencí zde máme další právní perly, tentokrát vzniklé spoluprací finančního apod. génia Janečka a zhruba 20ti neméně geniálních senátorů. Chtějí nám prosím obžalovat prezidenta z velezrady. Pojďme se tedy milé děti na jejich účet trochu pobavit. Pan génius Janeček se nechal slyšet na adresu prezidenta, že: "Je třeba ukázat, že to, co já považuji za zločin, mu nemůže projít bez povšimnutí". (Nějak jsem si nevšiml, že by ten zločin amnestie prošel bez povšimnutí, ale zřejmě jsem i nevšímavý) S touto svojí přeskromnou iniciativou oblbnul už prý 61 tisíc lidí a dokonce prohlásil: "Na své straně zatím máme zhruba dvacítku členů Senátu. K tomu, aby se podal podnět k hlasování, je potřeba získat podporu třetiny senátorů". Chybí mu tedy již jen (zhruba) sedm (+ 8 miliónů a nějaké drobné dospělých občanů a kýžená poziitivní revoluce bude doma). Podpořili ho prý už každopádně i slavní senátoři Lebeda, Bublan a Dientsbier. Podle Janečka rovněž prý dosluhující prezident "spáchal zločin", když prý při udělení novoroční amnestie "skutečně poškodil právní stát". Dosud platný §96 zákona o Ústavním soudu "Velezradou pro účely tohoto zákona rozumí se jednání prezidenta republiky směřující proti svrchovanosti a celistvosti republiky, jakož i proti jejímu demokratickému řádu.". Toto je jediná v našem právním řádu nyní platná definice oné velezrady  ( jediný to zločin, ze kterého lze prezidenta obžalovat), se ale samozřejmě o ničem jako "poškozování právního státu" nezmiňuje ani písmenem a je rovněž vůbec otázka, zda jsme zde v posledních zhruba nejméně 75ti letech něco takového vůbec měli a zda tedy bylo co poškozovat. Tu však nechám raději koňovi. Každopádně ale se táži: "Jak chce někdo někoho žalovat, notabene prezidenta z velezrady, když očividně ani nezná náš právní řád?" >>>

PAŘÍŽ VÍTÁ NOVÝ ČÍNSKÝ ROK 2013

Hana Strejčková

V neděli 10. února odpoledne se v Paříži rozloučily tisíce lidí s nebeským drakem a přivítaly hada – malého draka, v čínském zvěrokruhu šesté znamení z dvanácti. Pro Číňany je vítání nového roku nejvýznamnějším svátkem ze všech. Podávají se slavnostní novoroční jídla, vystřelují se ohňostroje, věší se lampiony a lidé si navzájem dávají červené balíčky jako přání všeho dobrého. Rok 2013 bude podle Číňanů dobrý právě proto, že přichází po roce draka. V Paříži slavnost vítání nového roku začala na place de l'Hôtel de Ville a průvod vedl třetím a čtvrtým obvodem. >>>

Ještě k amnestii: já o voze, Neff o koze

petr Štěpánek

Ještě nikdy mi na žádný článek nepřišlo tolik pozitivních, často doslova nadšených ohlasů jako na ten o Klausovi a amnestii Klaus opět o kolo napřed aneb O amnestii trochu jinak. Nevyvozuji z toho, že můj názor je jediný správný, nýbrž že mezi lidmi je neuvěřitelný hlad po alternativních názorech, které jim hlavní proud české žurnalistiky (dlouhodobě) vůbec nenabízí. Amnestijní a schwarzenberské mediální vymývání mozků jsou jen posledními plody z tohoto nemocného stromu. To je největší důvod k zamyšlení! Dvacet čtyři let po sametu jsou naše média opět názorově unifikovaná, jen trochu jinak než kdysi. Na Ondřeji Neffovi jsem si vždycky vážil toho, že jeho Neviditelný pes, do téhle kategorie nepatří. Přesto musím napsat, že způsob a tón jeho polemiky s mým článkem mne zarazil. Vytrhnout z celého textu jednu půlvětu a na polemice s nadsázkou o „profackování justice“ vystavět demagogii, že „to není v ústavě“, to je opravdu hodně laciné. Navíc ten osobní osten. No... dost se tím u mě Aston shodil. Chtěl jsem na to původně reagovat, ale někteří čtenáři tak v diskusi učinili za mě: Z. Švrček: Astone, Astone! Petr Štěpánek vám musí ležet v žaludku, jako ostatně mnohým dalším, když používáte takovouhle „protidemagogii“. Jasně, že Klaus justici profackoval a ani to v ústavě být nemusí!... M. Zikmund: Demokratický přístup ke spravedlnosti má nejen starost o to, aby neutekl viník, ale i o to, aby nebyl poškozován nevinný. Pokud prezident svou amnestií „profackoval“ justici za příliš dlouhé řízení (a tím i poškozování řady nevinných), pak média zase využila amnestie k „profackování“ Klause (amnestie přitom byla jen záminka, klacek). Totalitní a demokratický přístup ke spravedlnosti má společný rys - chce potrestat viníky. Demokratický se od totalitního ale odlišuje a má to daleko obtížnější tím, že myslí i na nevinné - než odsoudit nevinného, raději nepotrestat viníka... M. Moravcová: Píšete blbiny, Astone! Tak Klaus za 10 let nic neudělal? On neodvolal Brožovou? On neupozorňoval na hrozící soudcokracii?... P. Pokroný: Pane Neffe, než začnete někoho kritizovat, zjistěte fakta: Omyly justice nás stály 203 366 000 Kč. Víte, náš milý pane Neffe, kdo to zaplatí? Justice? Nikoliv. My, co zde žijeme. A ani jeden soudce nebyl potrestaný za děsivá rozhodnutí. Šok? Ne, fakta z naší vlasti. Pan prezident Václav Klaus chtěl odvolat naprosto neschopnou, neviditelnou nejvyšší soudkyni Ivu Brožovou za totální nečinnost. Víte, co se stalo? Rychetský, Wagnerová a spol. mu to zablokovali. Prý, i když bude po mozkové mrtvici, nikdo ji nesmí odvolat. NIKDO! Jeden soudce dá podmínku, druhý šest let. To je rozptyl, co? A baba Brožová mlčí! 15 - 17 let staré soudní procesy. A nic se neděje. Amnestie otevřela lidem oči.... V. Mlich: Oni se Klause bojí! Amnestie byla samozřejmě správná a pěkně profackovala justici, přesně jak píše pan Štěpánek. Ráno jsem si všimnul billboardu asi 3 x 5 metrů „Amnestie po Česku“. Kdo asi má tolik peněz navíc a co si od takové investice slibuje, že si takhle kopne do člověka, co za měsíc odchází z úřadu? ONI SE KLAUSE BOJÍ! A asi dobře vědí, proč. Pane Klausi, nedejte se!>>>

Miluji naše média - přehled tisku 08.02.2013

 

Petr Paulczynski

Petr velitel, pardon Petr Nečas, slíbil, že už nebude zvyšovat daně, zatímco ministr Kalousek pravil, že takovou blbost už dlouho neslyšel. Premiér Nečas v Bruselu pohrozil, že shodí rozpočet EU. Poslední návrh sedmiletého rozpočtu EU na období 2014 až 2020 není pro Česko férový a premiér dal proto najevo, že by jej mohl vetovat. Připojil se tak k celé řadě unijních premiérů, kteří těsně před startem jednání přitvrdili své postoje. V této chvíl byli všichni upozorněni, že ještě nebyla k dispozici Rompuyem upravená verze tohoto rozpočtu. Rozumíte tomu? To 27 potentátů  jede hlasovat do Brusele o rozpočtu, který ještě nemá finální podobu a lídři tudíž nemohou vědět, pro co přesně budou hlasovat? A proč teda ty naše předpodělané presstitutky tuto zásadní skutečnost neakcentují? Že by to měli od majitelů listů zakázáno? Kalousek navrhuje zvýšení daní živnostníkům. Nečas je prý proti píší ParlamentníListy. Premiér Petr Nečas ve středu slíbil, že se již nebudou měnit a zvyšovat daně. Ministr financí Miroslav Kalousek vzápětí reagoval s tím, že nic takového na vládě neslíbil a zvýší daně osobám samostatně výdělečně činným z 15 na 19 procent. Tak dopr...., kdo tady vládne, kdo tady velí? Velezrada Klause? Jen s amnestií v žalobě neuspějeme, říká Bublan. Nejen amnestie, ale i váhání prezidenta při podpisu Lisabonské smlouvy nebo nedoplňování Ústavního soudu. To vše by se mohlo promítnout do případné žaloby na Václava Klause z velezrady, kterou zvažuje skupina senátorů. Na přípravě návrhu pracuje i bývalý ministr vnitra František Bublan. Podle něj se o podání žaloby rozhodne příští týden. Jémináčku, tak už to máme černé na bílém! Klaus je velezrádce nejenom kvůli amnestii ale taky, protože není dost velký Evropan. Myslím že by pan Bublan měl přidat i Klausův opovržlivý vztah k tání grónských ledovců. Socialistka do morku kosti Alena Gajdůšková, nesmiřitelný miliardář Karel Janeček, bývalá ústavní soudkyně Eliška Wagnerová, která slova ´státní suverenita´ považuje pomalu za sprosté slovní spojení, neúspěšný kandidát na prezidenta Jiří Dienstbier, nebo František Bublan, kterého si za ministra vnitra vybral čistý Stanislav Gross. To je jen krátký výběr „osobností“, stojících za snahou vymyslet důvody pro podání žaloby na prezidenta Václava Klause. >>>

S planoucí svatozáří

Milan Knížák

A se svazáckým nadšením
Potíráme všechny co se od nás liší
Jen pravda a láska z nás čiší
I z našich lží se line láska
(přitom slastně mlaská)
Hrdí pohrobci falše a pýchy
S intrikami ve štítu
Kapitalizmus je lichý
Pomlouváme republiku
Sepisujem encykliku
Modlíme se k svatému Václavu
Přitom si klepeme na hlavu
Jak je to všechno špatně
Svatý Václave Havle
Odpusť nám naše viny
Nabrus nám naše sliny
Zapliveme svět
Pravdou a láskou zahubíme všechny
Co s pochybností v srdci žijí
Jsme vyvolení
Jsme trvale v říji
My neskloníme šíji
Pravdou a láskou  ovládneme svět
Všichni budou zalévat ten květ
Ty co se vzepřou zlikviduje kultura a věda
Všem nepřátelům běda
S láskou ve tváři
Vzkazujou pravdoláskaři

Miluji naše média

Petr Paulczynski

O tom, že rebelující poslanci ODS, kteří se po dlouhých tahanicích nakonec vzdali poslaneckých mandátů, aby umožnili další existenci vládní koalice, následně obdrželi odstupné – „trafiky“, není pochyb. Teď, když k nim ještě přibyl exministr obrany Vondra, to už neunesla místopředsedkyně ODS, předsedkyně Sněmovny – Miroslava Němcová, která se v Radiu Impuls veřejnosti, za sebe, omluvila. Zmíněné dárečky považuje za obrovskou chybu, nemůže prý k tomu dál už mlčet. Tak to nám teda sdělila velké tajemství. V době kdy si vrabci štěbetají že se chystá spiknutí na odvolání vedení a preference sledují klesající teploměr jest to prohlášení vskutku státnické. Ale furt je to maličkost proti tomu, jak se o své odstavené politiky uměli a umějí v tichosti postarat lidovci. Akorát s tím jako hlupáci nelezou na veřejnost. Tak máme úvod a šup na titulky. Žalobu z velezrady na prezidentaKlause podpořilo už 20 senátorů a 61 tisíc lidí.  Sám Janeček přitom přiznává, že šance na odsouzení Václava Klause pro velezradu je mizivá, já bych doslova řekl, že v daném případě neexistuje vůbec. Jenže následující větou se Karel Janeček odhaluje v celé své nahotě: "Je třeba ukázat, že to, co já považuji za zločin, mu nemůže projít bez povšimnutí," říká Karel Janeček na adresu prezidenta Klause. A jsme u jádra pudla. Nepotřebujeme soudy, nepotřebujeme důkazy, nepotřebujeme vlastně vůbec nic, stačí Janečkovo přesvědčení o tom, co je zločin. Co k tomu dodat. Lépe než kolega Polanecký bych to nedokázal: "Bože, chraň nás před takovými samozvanými spasiteli." Člověk, který si sám o sobě myslí, že jedině on je správným vykladatelem zákonů, že jedině jeho mínění je to jediné správné a že pokud se bude vše řídit podle něj zachrání svět a přilehlý vesmír, podlehl pocitu vlastní důležitosti, popřípadě je to schopný manipulátor chytají se populistických gest, které mu mají zajistit nějaký osobní profit. A nemusí být jen materiální. Pan Janeček tedy bude stát nad zákonem. On bude rozhodovat o tom, že někdo spáchal zločin a bude ho za to veřejně dehonestovat a vláčet po soudech. On bude zároveň žalobcem a soudcem. Ještě mu zbývá být vykonavatelem trestu. Hotový soudce Dredd. BTW. Hubálkova konstanta o 30% blbců jeví se býti správnou. Dienstbier nadával na Zemana. A teď přichází velmi tvrdá odveta, píší. Nad posledními slovy místopředsedy ČSSD Jiřího Dienstbiera vůči prezidentu Zemanovi a jeho SPOZ někteří oranžoví spolustraníci kroutí hlavami. Dienstbier totiž v rozhovoru pro ČT potvrdil své přesvědčení, že SPOZ je jen lobbistická skupina kolem Miroslava Šloufa a kolem samotného Zemana se pohybuje mafie. Copak na to ČSSD? Neměl by kluci vládychtiví kritizovat Jirka spíše vládu než Zemana? Ještě chvilku se budete takhle pošťuchovat a preference vám spadnou jako mým vlastním modrým ptákům. ODS hledá novou tvář. Má vést stranu do voleb, spekulují média. ODS prý chce kvůli kampani před parlamentními volbami 2014 najít volebního lídra a předsedu strany a premiéra Petra Nečase odsunout do pozadí. Volebním lídrem by se mohl stát exministr spravedlnosti a místopředseda ODS Jiří Pospíšil. Informoval o tom dnes internetový deník Insider s odkazem na poslance ODS, který má vazby na vlivné straníky z regionů.>>>

Hegerovy reformy a diktát pojišťoven neumožňují kvalitní zdravotní péči

Alena Gajdůšková, senátorka, viceprezidentka Svazu pacientů ČR

Chceme kvalitní zdravotnictví – to je nesporný společný zájem zdravotníků i pacientů. V tom se nemohou nechat rozdělit ani ministerstvem, ani pojišťovnami. Pacienti si přejí, aby se jim dostalo zdravotní péče, kterou potřebují a lékaři léčili, jak nejlépe umí. To však Hegerovy reformy a diktát pojišťoven lékařům dnes už téměř znemožňují. Pacienti i lékaři mají společný cíl - dostupnou, bezpečnou a kvalitní zdravotní péči zajišťující zdraví a kvalitu života občanů. Podporuji proto plně petici České lékařské komory, k jejímuž obsahu se hlásí i Svaz pacientů ČR.

Námitky proti věcným rozporům a některým tezím Návrhu transformace ND

Richard Kolář

Koncept MK 2013 zavrhuje dnešní jednoduchý vertikální vztah „zřizovatel  > ředitel ND > umělečtí šéfové souborů“ a dovozuje, že „zlepší řízení“, když do vertikální škály přidají ještě jeden stupeň  „zřizovatel > generální ředitel holdingu ND > ředitelé divadel > umělečtí šéfové souborů“. Míra autonomie uměleckých souborů je však výlučně v rukou ředitele divadla, byla předtím a má být i potom, takže přidáním dalšího stupně řízení se pro soubory nic nemění k lepšímu. Naopak o jeden stupeň se souborům prodlouží cesta k financím a naopak hrozí posílení byrokracie. Vytvoření holdingu nemá pro soubory a pro kvalitu divadelní tvorby žádný přínos. Silnější a samostatnější postavení ředitele holdingu vůči zřizovateli než má dnes ředitel příspěvkové organizace je požadováno, protože prý „přímé zásahy do řízení divadla ze strany státních orgánů  musejí být zcela vyloučeny“; je prý třeba jít až po „změnu právní subjektivity na instituci jiného typu umožňující samostatnou existenci divadla“. Takový požadavek by odpovídal charakteru instituce založené na soukromém vlastnictví, ale je v přímém rozporu s posláním Národního divadla jako kulturní instituce, jejímž prostřednictvím stát pečuje o národní kulturní památky a spravuje svěřené nemovitosti a do jejíhož provozu stát každoročně vkládá státní příspěvek. Existence Národního divadla nemůže a nesmí být samostatná. Národní památky, další státní majetek i nakládání se státními prostředky na provoz naopak musí být ochráněny, bezpodmínečně a důsledně. Transformace ND v akciovou společnost de facto otevírá cestu k privatizaci Národního divadla s jeho historickými divadelními budovami, dalšími nemovitostmi svěřenými mu do správy a státním příspěvkem. Těžko soudit, zda jde o cílevědomý pokus privatizovat Národní divadlo, jeho historické budovy a majetek v jeho správě, resp. přinejmenším o pokus umožnit soukromým subjektům, aby parazitovaly na státních prostředcích plynoucích do ND, anebo zda autoři konceptu MK 2013 jen poněkud nedomysleli důsledky. Dopustit byť i jen možnost privatizace ND je však nepřijatelné. Opravdu má být ND bez souborů a stát se vyprázdněným pojmem pro velikánskej pozlacenej kultůrák k předvádění zahraniční umělecké elity za peníze našich daňových poplatníků v objemu jako je obsluha církví nebo čtyřnásobek obsluhy politických stran a s rizikem, že vše co ND obnáší může být do pár let zprivatizováno?>>>

Křižovatky Života

U příležitosti oslavy svého životního jubilea, 45-tých narozenin, uspořádali 6. února 2013 v kavárně Čas U Lužického semináře 15, poblíž Karlova mostu, společnou výstavu fotografií a textů fotografka Renáta Lucková a spisovaztel Pavel Veselý. Výstava má případný název "Křižovatky života". Na vernisáži výstavy, která potrvá do 25. února 2013, vystoupila světoznámá harfenistka Zbyňka Šolcová.
Oba oslavenci jsou redaktory naší revue a proto jim za celou redakci přeji, aby si na té své Životní křižovatce vybrali tu správnou cestu, na níž by jejich kroky provázel Bůh.
Doc. Jiří Pancíř, vydavatel revue Fragmenty

 

 

Snímek zachycuje oba oslavence a mou maličkost na každoročním setkání novinářů v Senátu parlamentu ČR

 

 

Klaus opět o kolo napřed aneb O amnestii trochu jinak

Petr Štěpánek

Jen dvě profesní odvětví u nás fungují ještě hůř než politika. Justice a média! Dříve jsem to říkával jako bonmot, posledních pár roků už to říkám smrtelně vážně. A do toho přijde Klaus s amnestií. Jak tohle může dopadnout? Vidíme to v přímém přenosu. Namísto seriozní diskuse šíří zpovykaná média zvrácenou propagandu hlavních viníků zdejšího justičního marasmu: soudců, státních zástupců a... politiků. Ale co když je všechno jinak? Jaké je hlavní poselství amnestie? Prezident republiky náš hlemýždí justiční systém brutálním způsobem profackoval. Profackoval všechny ty namyšlené alibistické rozumbrady v talárech a samolibé a často i umanuté státní zástupce, co si s lidmi pohrávají jak s volejbalovým míčem a přepinkávají si je sem a tam, nahoru a dolů, a zároveň si za peníze nás daňových poplatníků hoví ve svých (v porovnání s ostatními profesemi) královsky placených křeslech, ba dokonce pro sebe v době všeobecného šetření vyžadují úplně jiná platová pravidla, než mají obyčejní smrtelníci. Suma sumárum: Klaus vystrčil na pranýř samotnou justici, nota bene v době, kdy tenduje k soudcokracii. To se neodpouští! Dennodenně jsme zaplavováni lavinou nářků, jak nebýt amnestie, všichni, proti kterým bylo zastaveno trestní stíhání, by byli nepochybně obratem odsouzeni a poškození by se dozajista domohli náhrady škody. Nic není vzdálenějšího realitě. Kupříkladu H-Systém. Jak to, že advokátka poškozených Hana Marvanová svým klientům nevymohla pořádnou náhradu, když všude slyšíme, že stačí ptáčka strčit do klece a pak se ukradené peníze zřejmě jen posypou?V celé diskusi o amnestii je v evidentním střetu zájmů. Bojuje za věc, nebo za svoje palmáre? Nebo snad za svoji příští politickou kariéru? Někteří senátoři dokonce chtějí prezidenta žalovat pro velezradu. Myslím, že oni sami by měli být superarbitrování pro veleblbost. Pitomosti typu, že Klaus zametá za devadesátými léty či že amnestoval své přátele, komentovat nebudu.  Kdo těmhle zhovadilostem věří, tomu stejně není pomoci. Ručník, který Klaus hodil do ringu, potřebuje ponejvíce sama naše justice. Jaké jiné prostředky, jak opravdu důrazně poukázat na zoufalou praxi zdejší justiční soustavy, má prezident k dispozici? A ono to funguje! Hned příští týden po amnestii vláda pověřila ministra spravedlnosti, aby vypracoval soubor legislativních opatření, která práci justice zrychlí. >>>

Nejen naše společnost, ale i celý západní svět se vydává na hayekovskou „cestu do otroctví“.

Ivana Haslingerová

Na valné hromadě Monperelinské společnosti*) měl úvodní přednášku prezidnet republiky Václav Klaus. Již jen sám název přednášky "Nejsme na vítězné straně" byl pro mne šokující a nevyvedla mne z tohoto pocitu ani úvodní slova pana prezidenta: "Svět, ve kterém žijeme dnes, je pro mne zklamáním.  Žijeme v daleko více socialistické a etatistické společnosti, než jsme si uměli představit.  Nemám na mysli pouze naši zemi, ale Evropu a celý západní svět. Po slibném začátku se v mnoha ohledech vracíme zpět do éry v minulosti, o které jsme si mysleli, že jsme se jí už jednou provždy zbavili. Před dvaceti lety se nám zdálo, že přímo před našima očima se odehrává dalekosáhlý posun na ose "totality vs. svobody" a "státu vs. trhu". Byl to odůvodněný pocit. Vše bylo posíleno skutečností, že naše Sametová revoluce se odehrála v době historicky unikátní éry Ronalda Reagana a Margaret Thatcherové. Díky nim a ve světě díky myšlenkám Hayeka, Friedmana, Stiglera a pár dalších jsme věřili, že se kapitalismus, alespoň po určitou dobu, podařilo ubránit proti globálnímu socialismu. Lidé jako já věděli, že tyto okamžiky byly výjimečné a jedinečné, ale nečekali, že to, co dosáhli, bude tak rychle zapomenuto. Chybně jsme doufali, že změny, které probíhaly v té době, budou nezvratné. Dnes mnoho z nás již nesdílí tento pocit. Téměř neviditelně a potichu byly myšlenky kapitalismu a svobody oslabeny.Můj přítel Pascal Salin, bývalý předsedající Montpelerinské společnosti (MPS), musel mít podobný pocit, když ve svém prezidentském projevu v roce 1996 ve Vídni učinil následující poznámku: "Nejsme vítězové v současné době". V roce 1996 se to ale ještě nezdálo tak jasně jako dnes, že jsme ztratili systém politické svobody a parlamentní demokracie, která nahradila v roce 1990 bývalý autoritativní ne-li totalitní politický režim. Tehdy trh a soukromé vlastnictví, které nastoupilo namísto plánování, začalo dominovat hospodářství a došlo k celkové liberalizaci, deregulaci a de-subvencování. Stát radikálně ustupoval ze všech svých rolí a svobodný jedinec se dostal do popředí. Náš optimismus byl založen na víře v sílu zásady volné společnosti, svobodných trhů, myšlenek svobody, stejně jako v naši schopnost podporovat tyto myšlenky. Dnes, na začátku druhé dekády 21. století, je náš pocit jiný." Leč čas dal, BOHUŽEL, prezidentu Klausovi za pravdu. Nedávné prezidentské volby ukázaly, že v současné době klasický liberalismus prohrává v ideovém souboji s paternalismem a etatismem. A bohužel při pohledu do EU a USA nejen u nás, ale i v západní společnosti. Nejen naše společnost, ale i celý západní svět se v důsledku toho vydává na hayekovskou „cestu do otroctví“. Proto jsem se znovu k osudovému projevu pana prezidenta, v němž se zamýšlí nad tím co způsobilo, že myšlenky kapitalismu a svobody byly tak oslabeny, vrátila. A rozhodla jsem se každého, koho zajímá, kde se stala chyba, které problémy liberální ekonomové a pravicoví politici podcenili nebo je neviděli seznámit s názory člověka, který se po pádu komunismu aktivně podílel na přípravě a organizaci radikální politické a ekonomické změny u nás a bez jehož ekonomické reformy bychom nepoznali dvacet let života v kapitalismu. Zde jsou jeho odpovědi na otázky: Měli jsme nepřiměřené a neodůvodněné iluze? Vnímali jsme svět špatným způsobem? Byli jsme naivní a hloupí? Byla naše očekávání mylná?>>>

HLODY PONDĚLNÍ ANEB MILUJI NAŠE MÉDIA

Petr Paulczynski

Nedostatek novinářské invence a vlastní lenost mne donutily vynechat hlody víkendové. Už jsem si říkal, že bych mohl vysadit na delší dobu, když v tom se objevily čerstvé šílenosti, jako je například vztyčování vlajky EU nad pražským Hradem. Fakt je, že už tam visely i jiné zhůvěřilosti, ale zřejmě náš vlezdozadelismus opět bude slavit úspěch. Vztyčení vlajky Evropské unie prezidentem republiky Milošem Zemanem za přítomnosti předsedy Evropské komise Manuela Barrose by mělo proběhnout ve slavnostním ceremoníálu za přítomnosti všech, kdo Miloše Zemana volili z obavy, že nad Pražským hradem bude vztyčena vlajka Evropské unie prezidentem republiky Karlem Schwarzenbergem za přítomnosti předsedy Evropské komise Manuela Barrose. Proč, ptám se, když nad sídlem prezidentů a králů Francie, Německa, Velké Británie ani Švédska vlajka Evropské unie nevisí. Jak napsal kolega bloger: "Vyvěšení eurovlajky nad Hradem je symbolika, za kterou se skrývá naše další souhlasné ovčí zabečení na eurosocialismus, dotace, kvóty, genderovou vyváženost, multikulturalismus, ekologismus a všechny ty lži a nesmysly vycházející z úst maoisty Barrosa a celé té povedené a nikým nevolené partičky." Žaloba na Klause neusíná, sbírají se hlasy senátorů. Organizace a iniciativy, které se připojily k výzvě Karla Janečka za podání žaloby na prezidenta republiky Václava Klause pro velezradu, pokračují ve shánění podpory jednotlivých senátorů. "Jde nám o každý hlas, nevynecháme nikoho," uvedl mediální zástupce Janečka Bob Fliedr s tím, že ve snaze o prosazení žaloby nepoleví. K Janečkově výzvě se připojilo více než dvacet organizací, především různých občanských iniciativ a sdružení. Z nich se o získávání přízně senátorů aktivně snaží například brněnská iniciativa Studentské jaro. Tak prosím. Akce pokračuje a dorazila dokonce do obydlené zatáčky. "Velezrádce musí být potrestán", pravili vymaštěnci z "Vyměňte politiky" a já si říkám, jestli jsem se nedostal do časové smyčky a nejsme zpět někde v roce 1948. Nevím, jestli by už neměl zasáhnout docent Chocholoušek. >>>

Zastavme TOP 09 v podrývání české státní svrchovanosti!

Michal Semín, předseda Akce D.O.S.T. a Petr Bahník, místopředseda Akce D.O.S.T.

Jedním z důvodů, proč Akce D.O.S.T. nepodporovala Karla Schwarzenberga v kampani na post hlavy státu, je jeho bezvýhradný souhlas se vším, co vzejde z jednání eurounijních institucí. Posledním důkazem tvrzení, že Karel Schwarzenberg není ministrem zahraničí České republiky, nýbrž Evropské unie, je podmínění podpisu koaliční smlouvy ze strany TOP 09, jíž Karel Schwarzenberg předsedá, přijetím tzv. Fiskálního paktu EU. Nenamítáme nic proti tomu, aby Česká republika hospodařila s vyrovnaným rozpočtem, ba právě naopak, odmítáme však, aby to bylo z vůle EU, pro níž je Fiskální pakt pouhým prostředkem k institucionálnímu podřízení daňové a rozpočtové politiky svých členských států centrální bruselské autoritě! (Jakmile bude mít EU zřízeno toto jednotné Evropské ministerstvo financí, stane se EU federací - viz článek Přímé bankovní daně  jsou  beranidlem pro vznik federální Evropy, pouzn. redakce) Vítáme proto, že ODS tomuto vydírání prozatím odmítla podlehnout a obracíme se na celou českou veřejnost, aby si uvědomila, že působením takových politiků, jako je ministr Karel Schwarzenberg dochází k bezprostřednímu ohrožení českých národních zájmů a svrchovanosti České republiky.

ODS kráčí k totální sebedestrukci

Zničující kroky ve svém neobratném pohybu na politické scéně musí dnešní ODS vhánět slzy do očí otcům zakladatelům, přinášet lhostejnou přezíravost někdejších voličů a škodolibou radost konkurentům zprava i leva. je neohrabaná a nekomunikující. Už dávno nepatří k tahounům na politické scéně. ODS působí jako by byla jen vlečňákem za vozítkem páně Kalouskovy TOP09 a sbírá odpadky po reformním řádění vlády. Výkonná rada, jako hlavní orgán partaje, se stala jen jakýmsi impotentním davem, který periodicky vydává usnesení, která jako by se vznášela v duchu budovatelských dob, opakující do úmoru větu: "VR schvaluje (podporuje) kroky Petra Nečase a vlády."

Opustila své vize malého a výkonného státu. Místo toho začleňuje do byrokratických struktur své padlé hrdiny, nevolitelné nýmandy, kamarády kamarádů a všelijaký jinde neuživitelný plebs. Zřizuje posty poradců, dostrkává ředitele zbytečných institucí a prsí se nízkou zaměstnaností. Dopouští se toho, co bylo největším zlem za vlády KSČ, tedy že loajalita k mocenským silám uvnitř strany je více než odbornost.

ODS přestala vysvětlovat svou politiku voličům i svým členům. Řádem proto, že je tematicky vyprázdněná a řádem proto, že protiprogramové kroky prostě vysvětlit nejde. Byly doby, kdy desetitisíce členů přesvědčovaly své okolí o politice ODS. Členové chodili po náměstích a přesvědčovali kolemjdoucí. Dnes se za své členství stydí, na ulici nevystrčí nos a centrum řeší předvolební masáž profesionálními agenturami, které z billboardových ploch hlásají světlé zítřky, kterým už nevěří ani žáci zvláštních škol. ODS se finančně sama vykrádá a kterak jí lze věřit, že totéž nedělá se státním rozpočtem?>>>

NÁVRH TRANFORMACE NÁRODNÍHO DIVADLA

Jan Hančil, Stanislav Moša, Bohumil Nekolný, Václav Riedlbauch, Jiří Šesták, Milan Uhde

Tým expertů po hlubokém seznámení s finanční, správní a provozní situací Národního divadla, po prostudování výsledků auditů a dalších materiálů dospěl k návrhu, který komplexně řeší situaci ND, a to jak v krátkodobém, tak střednědobém horizontu. Členové týmu expertů se v době od 19. 10. 2012 do 11. 1. 2013 setkali se zástupci vedení Národního divadla, jednotlivých uměleckých souborů, s jejich členy a reprezentanty kolektivních těles a vedli s nimi konzultace o historii, problémech současného stavu a optimálních možnostech řešení. Návrh rovněž konzultovali s dalšími vybranými osobnostmi. Situace Národního divadla vyžaduje zásadní změnu už po dvacet let. Problémy způsobu jeho řízení, správy a financování jsou však založeny hluboko v minulosti. Současné velmi vážné obtíže vyplývající z postavení příspěvkové organizace a způsobu jejího řízení ze strany Ministerstva kultury vyvrcholily rozhodnutím ministra o zrušení příspěvkové organizace Státní opera Praha a faktickým sloučením souborů Státní opery Praha se soubory opery a baletu Národního divadla. Toto rozhodnutí nebylo připraveno podrobným vysvětlením důvodů, které k němu vedly, ani nebylo provázeno pečlivým projednáním se všemi zaměstnanci, jichž se týkalo. Tak vznikl ještě obtížněji zvládnutelný a prakticky neřiditelný komplex zmítaný protichůdnými zájmy a představami a zbavený navíc ředitele. Vypukla bezprostřední krize, která se projevuje v uměleckém i ekonomickém ohledu, ale zejména v ohledu lidském, a vyžaduje proto řešení, jež nelze odkládat. Řešení situace je podmíněno výrazným zlepšením dlouhodobě neuspokojivé komunikace mezi divadlem a zřizovatelem. Dokud bude tato krize trvat, nelze podniknout další nezbytné kroky, které umožní vybrat a uvést do funkce nového ředitele. Očekáváme rovněž, že finanční situace ND bude co nejrychleji dořešena v intencích příslibů, které ND od zřizovatele dostalo a na jejichž základě podniklo konkrétní personální a mzdová opatření.>>>

HLODY PÁTEČNÍ ANEB MILUJI NAŠE MÉDIA

Petr Paulczynski

Dnešní Hlody začneme citátem  nastávajícího prezidenta.

„Novináře dělím do dvou skupin. Tou první skupinou jsou normalizační komunistická práčata. Tento typ pokládám za novinářské prostitutky a hluboce jimi pohrdám. A pak je druhý typ novinářů. A to nejsou jen hlupáci, to jsou sebevědomí hlupáci, kteří píší o všem a nerozumějí ničemu. A tito hlupáci spolu s novinářskými kurvičkami vytvářejí mediální prostředí v této zemi."

Konec citátu a pojďme se v jeho světle kouknout na pár titulků: S Michálkem do čela NKÚ politici nepočítají, Zemanovi navzdory píší Novinky. Přesně týden mají parlamentní strany na to, aby sněmovní volební komisi doručily své návrhy na nového šéfa Nejvyššího kontrolního úřadu. A je téměř jisté, že jméno Libora Michálka, o kterém v uplynulých dnech mluvil jako o nejvhodnějším adeptovi Miloš Zeman, mezi kandidáty nebude. Byť se Michálek nechal slyšet, že za určitých okolností by nebyl proti. Že  Zeman personální politiku neumí to přiznal sám. Jak jinak by mohl do čela NKÚ navrhovat práskače a kariéristu Michálka. Ale, třeba si jej vezme na hrad jako kancléře. To je pozice kterou obsazovali už různí exoti. Moderátor si vystřelil z Klause. Že se nestydíte, reagoval prezident. Slovenské rádio napálilo českého prezidenta Václava Klause. V reakci na jeho esemesku o emigraci v případě vítězství Karla Schwarzenberga Klausovi zavolal moderátor vydávající se za slovenského prezidenta Ivana Gašparoviče a nabídl mu azyl v Limbachu. Slova o napáleném Klausovi jsou hloupá. Ostatně jak už je v Lidovkách poslední dobou zvykem. Jak může prezident, kterému obsluha spojí hovor tušit, že na druhé straně je kašpar. Pitomci kteří někam telefonují a za někoho se vydávají by si měli vzpomenout na nedávný britský průs...r. ODS odmítla ultimáta kvůli přijetí fiskálního kompaktu hlásá decentní titulek na Novinkách.  Vedení ODS ve čtvrtek zopakovalo, že postoj strany je dlouhodobě konzistentní. O stanovisku grémia ODS informoval mluvčí Tomáš Bartovský. Děkuji svému předsedovi, že se vzepřel diktátu TOP09 a tu průkazku teda zatím do koše nehodím.>>>

 

Hovory s…

 Helena Bartlová  

Jan KodetSKUTR - Lukáš Trpišovský, Martin Kukučka aZbyněk Matějů

Dne 22. února 2013v 15 hodin přivítáme na Nové scéně Národního divadla tvůrce světové premiéry baletu Čarodějův učeň - choreografa Jana Kodeta, režiséry Lukáše Trpišovského a Martina Kukučku, hudebního skladatele Zbyňka Matějů.

Diváci budou mít jedinečnou příležitost vidět tvůrce tanečního hororu Čarodějův učeň v živém rozhovoru s Petrem Zuskou (uměleckým šéfem Baletu ND) o vzniku tohoto unikátního představení a jejich tvorbě. V rámci večera zhlédnou ukázky z připravované premiéry. 

22. 2. 2013 v 15.00 na Nové scéně, Vstup zdarma.

Nejsme na vítězné straně

Václav Klaus, prezident republiky

Pro někoho, jako jsem já, kteří se po pádu komunismu aktivně podílel na přípravě a organizaci radikální politické a ekonomické změny, je svět ve kterém žijeme dnes zklamáním.  Žijeme v daleko více socialistické a etatistické společnosti, než jsme si tehdy uměli představit. Po slibném začátku se v mnoha ohledech vracíme zpět do éry v minulosti a které jsme si mysleli, že jsme se jí už jednou provždy zbavili. Nemám na mysli pouze naši zemi , ale Evropu a celý západní svět. Před dvaceti lety, se nám zdálo, že přímo před našima očimase odehrává dalekosáhlý posun na ose "totality vs. svobody" a "státu vs. trhu". Byl to odůvodněný pocit. Vše bylo posíleno skutečností, že naše Sametová revoluce se odehrála v době historicky unikátní éry Ronalda Reagana a Margaret Thatcherové. Díky nim a ve světě díky myšlenkám Hayeka, Friedmana, Stiglera a pár dalších, jsme věřili, že se kapitalismus, alespoň po určitou dobu, podařilo ubránit proti globálnímu socialismu. Lidé jako já věděli, že tyto okamžiky byly výjimečné a jedinečné, ale nečekali, že to, co dosáhli bude tak rychle zapomenuto. Chybně jsme doufali, že změny, které probíhaly v té době budou nezvratné.

Dnes, mnoho z nás již nesdílí tento pocit. Téměř neviditelně a potichu byly myšlenky kapitalismu a svobody oslabeny. Můj přítel Pascal Salin, bývalý předsedající Montpelerinské společnosti (MPS), musel mít podobný pocit když ve svém prezidentském projevu v roce 1996 ve Vídni učinil následující poznámku: "Nejsme vítězové v současné době". V roce 1996, se ještě nezdálo tak jasně jako dnes, že jsme ztratili systém politické svobody a parlamentní demokracie, která nahradila v roce 1990 bývalý autoritativní, ne-li totalitní politický režim. Tehdy trh a soukromé vlastnictví nastoupil namísto plánování a začal dominovat hospodářství a došlo k celkové liberalizaci, deregulaci a de-subvencování. Stát radikálně ustupoval ve všech svých rolí a svobodný jedinec dostal do popředí. Náš optimismus byl založen na silné víře v sílu zásady volného společnosti, svobodných trhů, myšlenek svobody, stejně jako v naši schopnost podporovat tyto myšlenky. Dnes, na začátku druhé dekády 21. století je náš pocit jiný. Ptáme se proto sami sebe: Měli jsme nepřiměřené a neodůvodněné iluze? Vnímali jsme svět špatným způsobem? Byli jsme naivní a hloupí? Byla naše očekávání mylná?>>>

 

Akci D.O.S.T. je vyhrožováno homosexuálními aktivisty

Petr Bahník, místopředseda Akce D.O.S.T.

Na adresu Akce D.O.S.T. jsme v těchto dnech obdrželi výhružný text, který se vztahuje k našemu letnímu odporu proti primátorské podpoře homosexuálního festivalu Prague Pride. Protože nám uvedený text podsouvá činy a smýšlení, jež nevyznáváme, a zároveň se nás pokouší zastrašit hned několika hrozbami, rozhodli jsme se jej zveřejnit a reagovat na něj vlastním komentářem. Nejzajímavější části jsme graficky zvýraznili. Text byl odeslán 1.2. z adresy  blog.homosexualita@email.cz,  homosexuální aktivisté z webu LGBT nám píší:

Na snímku uprostřed autor článku při následné neformální diskusi se signatáři Memoranda Akce D.O.S.T. po Hovorech na pravici, které Akce D.O.S.T. pravidelně pořádá

„Tento e-mail nebude dlouhý, naopak stručný. Vaše kritizování Prague Pride a homosexuálů bude mít jednou fatální následky. Přestaňte s tím. Je to věc do které se vy nemusíte plést, beztak už skoro celý národ vás má dost a zaslechl jsem i dokonce že vás čeká od homosexuálů i překvapení :), kdo ví co se stane:) Za Blog LGBT vás upozorňuji že činy které pácháte porušují listinu lidských práv, nemáte právo odsuzovat druhé a upřímně seru vám na svobodu projevu. Lidi se mají rádi a vy s tím nic nezmůžete akorát si takhle přivoláváte potíže ze strany homosexuálů , kteří vás nemají rádi a nedivil bych se kdyby dokonce ba i jeden na vás spáchal trestný čin. Přestaňte s protestem na Václavském Nám. a na Ostrůvku v Praze při konání Prague Pride. Uvědomte si že jednou se vám třeba narodí dítě a bude homosexuál (Říkáte si, to se nemůže stát), ale může. O tom to je, co s ním pak uděláte? Vyhodíte do popelnice? Možná se u vás v rodině taky najde někdo s jinou orientací. Proto. Blog LGBT, redaktor Tomáš Svoboda a Jana Šreibrová na vás pokud-li nepřestanete-li pořádat demonstrace na Prague Pride podá Trestní Oznámení, a nebojte se, že to nikam nedotáhneme, finančních prostředků máme dost;).“ Autor mailu nám sděluje, že „sere na svobodu projevu“ a zároveň nám vyčítá, že prý kritizujeme homosexuály a odsuzujeme druhé. Bez dalšího rozlišení dále ztotožňuje homosexuály s akcí Prague Pride. Skutečnost je ovšem jiná. Akce D.O.S.T. nekritizuje homosexuály, kritizuje zmíněný festival a hlavně politickou podporu, jíž se mu dostává! Ve svých vyjádřeních důsledně rozlišuje mezi homosexuály a homosexualismem, čili aktivismem osob, jež se svévolně vydávají za mluvčí homosexuálů obecně. Autor mailu tuto věc zcela pomíjí, zato nás upozorňuje, co nám všechno hrozí, pokud budeme i letos proti podpoře Prague Pridu protestovat. No, možná nás opravdu čeká všelicos a je dobře, že o tom víme předem. Vlastně je třeba uznat, že je to skoro férový e-mail. Jak z nějaké gangsterky: Jestli si chcete ušetřit potíže, nezlobte!>>>

Přímé bankovní daně  jsou  beranidlem pro vznik federální Evropy

Ivana Haslingerová

Ministři financí zemí Evropské unie schválili dne 23. ledna tzv. kvalifikovanou většinou možnost, aby část Evropské unie zavedla novou evropskou daň – daň z finančních transakcí (FTT-Finantion transaction tax).Její pomocí si prý chce jedenáct zemí EU – Německo, Francie, Itálie, Estonsko, Belgie, Řecko, Portugalsko, Slovensko, Španělsko, Slovinsko a Rakousko vylepšit rozpočet. Další země se mohou připojit k iniciativě později. Tlak na zavedení FTT vyvíjely především největší ekonomiky – Německo, Francie a Itálie, které ve FTT vidí nástroje na posílení spolupráce umožňující skupině jedenácti zemí EU postupovat společně v oblastech, kde to není možné v celé sedmadvacítce. Německo a Francie tlačily na zavedení FTT dokonce tak silně, že téma o ní prosadily na jednání nejbohatších zemí světa G20. Na štěstí tam s nápadem zavedení globální finanční daně pohořely. Pohořely s tímto hazardem prozatím i v  EU jako celku. Kvůli odporu Británie, ČR i dalších zemí, které se obávaly možného odlivu finančních operací z EU, či přenesení nákladů na spotřebitele. Otázka je, proč vlastně doopravdy se Německo a několik dalších států tolik zasazuje o zavedení této jednotné evropské daně, když i její zastánci uznávají, že povede k poklesu ekonomického růstu HDP až o 2 % a ke snížení objemu z operací s cennými papíry až o 70 %. Na to se snažil dát vysvětlení seminář think-tanku Efektivní stát (eStat) europoslance Edvarda Kožušníka, který považuje otázku daňové politiky za jednu ze zásadních.

Po přednášce přítomní pochopili, že za "nevinným" požadavkem na zavedení celoevropské bankovní daně stojí něco mnohem nebezpečnějšího. Že tento projekt má mnohem dalekosáhlejší rozměr politický: Evropští politici chtějí ekonomickou krizi EU využít ke zřízení Evropského ministerstva financí. Aby totiž EU mohla vybírat daně FTT od jednotlivých členských států, bude muset zřídit nové centrální Evropské ministerstvo financí (EMF). A právě neexistence centrálního Evropského ministerstva financí je tím, co brání vzniku jednotného superstátu EU. FTT je tudíž beranidlem pro ty, kteří chtějí velkou federální Evropu. Nejenže budou mít díky FTT záminku tento úřad vytvořit, ale navíc tyto zdroje z vybraných daní utvoří příjmy na vybudování superstátu EU. Proto není vůbec radno hrozbu podceňovat, a to nejen proto, že zavedení této daně by ožebračilo ČR ještě víc než dosud. Především by to odradilo investory, které již nyní odrazují trojčlenkové daně pana Kalouska a tato další daň by byla už jen pomyslnou třešničkou na dortu, pro niž by naší zem již definitivně ignorovali. Znamenalo by to v budoucnu trvalou ztrátu národní suverenity. >>>

Další prohra Pravdy a lásky. Kolikátá již?

Jiří Hermánek

Za první její porážku lze považovat samotnou „Sametovou revoluci“. Samozřejmě, že mnozí disidenti, zvláště pak Václav Havel do rozjíždějícího se vlaku včas naskočili. Ale velmi mnohé z nich to netěšilo, protože celým svým ideologickým zaměřením nebyli u kapitalismu, ale u socialismu s lidskou tváří, který byl v roce 1968 tak „podle zardoušen“ sovětskou intervencí.A byla to, podle mého, velká klika těchto teoretiků, protože mohli poukazovat na zásah zvenčí a celá šílenost oné myšlenky takto koncipovaného socialismu se neprojevila v celé své nahotě. Člověk, ve své podstatě, není tvorem socialistickým, který by rád kolektivně něco budoval. Hulákat na stadiónech a pokřikovat „Kdo neskáče, není Čech“, to nám jde skvěle, ale kolektivně pracovat a brát stejnou žebráckou mzdu, to se nám nechce. A proto také ono „socialismus s přívlastkem“ nikdy nemělo žádnou šanci na úspěch, zatímco Klausův kapitalismus slavil a slaví úspěchy nesmírné a to i tehdy, když je verbálně peskován. Prvním a vlastně jediným úspěchem Pravdy a lásky bylo v roce zvolení Václava Havla prezidentem. Tento úspěch ale silně devalvuje to, že byl za nejasným okolností a nikdy nezveřejněných podmínek aklamačně zvolen komunistickým parlamentem.Byl to ovšem prezident bez vůdcovských schopností, na které sám dobrovolně rezignoval, a bez nosných idejí, které by tento stát a tuto společnost dokázaly posunout vpřed. Upřímně řečeno, mě velice překvapilo, když Havel, poté co celkem ostudně abdikoval, protože absolutně nezvládl dění ve svém státě, opětovně kandidoval na prezidenta „zbytkového“ státu. To by příslušelo vůdci separatistického hnutí, nikoli však prezidentovi, kterému se stát rozpadl pod rukama.

To ale trochu předbíhám. Základní problém Pravdy Lásky byl, je a asi ještě nějaký čas bude, Václav Klaus. Ten, i přes své víceméně subalterní postavení ministra financí, dokázal strhnout vedení státu na sebe a nekompromisně ho nasměrovat, i přes obrovskou nevůli vyházených komunistů, tzv. osmašedesátníků, ke kýženému kapitalizmu.Rozdělení státu provedl tak hladce, že nikdo neřekl ani popel a tak další velkou příležitostí bylo v roce 1989 hnutí „Děkujeme, odejděte“. Dokázalo sice vyburcovat velký zájem publika, ale jeho výsledek byl absolutně žalostný. Ani tzv. „Sarajevský atentát“ nic nedokázal. Ba naopak by se dalo říci, že možná Václava Klause katapultoval na prezidentský stolec. V mezihře ale byla tzv. Televizní krize, kde Pravda a láska uchvátila veledůležité pozice v hlavním veřejnoprávním médiu a drží je dodnes. A to bylo vidět u všech prezidentských voleb, jak v roce 2003, tak i 2008 a 2013. Starého psa novým kouskům nenaučíš a to platí pro tu partu, která ovládá zpravodajství a publicistiku ČT dvojnásob.Ale ani tato mediální převaha nedokázala české čtenáře, posluchače, diváky a samozřejmě voliče k podpoře „Karla“. Je mnoho faktorů, které pro Karla Schwarzenberga hovoří a i já sám jsem jeho volbu velmi seriózně zvažoval. Když jsem ale viděl tu věčnou partu pravdoláskových petentů, kteří nyní zase podepisoval

Známky panku

Ladislav Jakl

Punková óda na presidentského kandidáta, který chodil s punkovou plackou na hrudi

 

Nechal si vyrobit placky s čírem

Myslel si že je to známka punku

Mluvil jako kdyby žvýkal housku se sýrem

Myslel si že je to známka punku

Chlubil se zámkem s mostem padacím

Myslel si že je to známka punku

Jenže si ho poplet se Zámkem visacím

Myslel si že je to známka punku

 

Ale holky říkaly

Že punk je jinde

Ale holky říkaly

No to snad není možný >>>

 

 

Obrovský úspěch Edwarda Hoppera v Paříži

Hana Strejčková

Velmi zdařile komponovaná výstava celoživotního díla Edwarda Hoppera v Grand Palais se těší velkému zájmu. Od svého zahájení 10. října loňského roku ji dosud navštívilo na 600 000 návštěvníků! Organizátoři se proto rozhodli výstavu prodloužit do 3. února.

Výstava se koná v Grand Palais od 10. 10. 2012 do 3. 2. 2013.

Edward Hopper (1882-1967) byl jedním z nejpopulárnějších meziválečných a poválečných amerických realistických malířů. Maloval osobitým stylem melancholickou krásu každodenního života, postavy v odosobněných prostorách a podivných perspektivách za různého typu nasvícení a osvětlení. V jeho obrazech se nejčastěji opakují témata jako osamělost, izolace, cizí a neosobní, veřejné prostory (kanceláře, hotely, divadlo, bary), umělé světlo, či naopak vycházející slunce. A jeho obrazy jsou (a nejspíš i nadále budou) interpretovány mnoha způsoby a přirazeny k mnoha směrům od romantismu, k realismu, symbolismu až k formalismu. Výstava v Grand, Palais se snaží ukázat a postihnout Hopperovo dílo v celé své šíři a bohatosti. Výstava, čítající zhruba 73 jeho obrazů, je rozdělena na dvě hlavní části. Ta první pojednává o malířových studijních letech, odkazuje na jeho předchůdce a umělce, kteří ho zaujali a ovlivnili a porovnává jeho práci se současníky. Chronologicky představuje kresby, malby, ilustrace, rytiny a akvarely od roku 1900 do roku 1924. Druhá polovina, mapující jeho zralé období, začíná od roku 1925 (obraz House by the Railroad/ Dům u železnice) a uzavírá ji poslední obraz z roku 1966 (Two Comedians/ Dva komedianti). >>>

Mrzí mě, že se TOP 09 opírá o ultimáta

Zbyněk Stanjura, ministr dopravy

Mrzí mě, že se TOP 09 opírá o ultimáta, o kterých se dozvídáme od novinářů. TOP 09 žádá, aby byl podpis fiskálního paktu součástí koaliční smlouvy. ODS představila širší priority pro revizi koaliční smlouvy již minulý týden, ale bez ultimát. Ve čtvrtek odpoledne čeká koalici další schůzka, kde bude mít TOP 09 prostor nám svůj požadavek vysvětlit. Předpokládám, že ho spolu s dalšími spornými body zařadíme na program K9, která bude řešit rozpory v revidované koaliční smlouvě.

Václav Klaus: "Pravda a láska zvítězila nad lží a nenávistí"

Ivana Haslingerová

Ano, 26. leden 2013 se zapíše do naší historie tím, že vítězství v prezidentských volbách pana Miloše Zemana nad panem Karlem Schwarzenbergem znamená konec nepolitické politiky a zachování standardní parlamentní demokratické soutěže politických stran. Končí pokrytecké plácání o politické korektnosti a lží o tom, že dělení na pravici a levici již odzvonilo a že nejserióznější je tzv. politika středu.

Pan Zeman jako zkušený politik zastává názor jiného neméně zkušeného politika Petra Hájka, že ve středu čeká smrt. Nebojí se jasně vymezit jako levicový politik a jeho vítězství odzvání nepolitické politice bez idejí. Překazilo tak dokončení tzv. Sarajevského atentátu, kterým se snažili v roce 1996 pod taktovkou prezidenta Havla lidé sdružující se nyní kolem pana Schwarzenberga zničit Václava Klause za to, že svou ekonomickou reformou otevřel naší zemi cestu k budování kapitalismu a zamezil budování jejich vysněných třetích cest k socialismu s lidskou tváří. Tehdy se jim sice nepodařila zničit tolik nenáviděného Klause, ale nyní by určitě dělali vše pro to, aby ničili vše, co se mu podařilo prosadit. Aby nás rozpustili v kotlíku spolu s těmi zeměmi EU, které se snaží o podobnou socialistickou utopii.

Aby mi bylo dobře rozuměno, nejsem tak naivní, abych si myslela, že pan Zeman nebude bojovat za své levicové ideály, ale pokud si pamatuji, byl vždy čitelný a nevedl boj licoměrně, jako tito farizejové, kteří o sobě tvrdí, že jsou tou jedinou pravicí a přitom sní o opaku. Pan Zeman háže té skutečné pravici nyní rukavici a neskrývá se nekorektně za nesmyslné fráze. A co je nesmírně důležité v době, kdy nad námi visí stále silněji hrozba superstátu EU, je to vlastenec. Ctí zákony i Benešovy dekrety. A tento jeho základní vztah k naší zemi je určující. Proto se ho již nyní frau Merkel tak obává.

Navíc je znám z minula tím, že co slíbil, to splnil. Právě proto si ho vážil jeho politický protivník, prezident Václav Klaus, který má v tomto směru stejnou povahu. Oba nesnášejí jednání za zády a neupřímnost. Proto Václav Klaus tak zajásal nad zprávou o jeho zvolení zvoláním: "Pravda a láska zvítězila nad lží a nenávistí!". Věří určitě, stejně jako mnozí z nás, že přestane vláda nikým nevolených spolků tzv. NGO, ale vrátí se opět stranická politika. Že nám nebudou vládnout nejrůznější korporace, jako tomu bylo kdysi v Německu za Hitlera, ale nastoupí standardní parlamentní demokracie. Že se v parlamentu povedou politické diskuse pouze mezi politiky s mandátem od občanů získaným ve svobodných volbách a nepřekřičí je nějaká Děcka země či Jihočeské máteře a podobné spolky, které mají tu drzost vystupovat jménem nás všech. Že díky tomu se vrátí do politických debat ideje a souboje o myšlenky namísto neustálých dohadů, typických pro současnou vládu, kdo bude zastávat jakou funkci a koho má Parlament zavřít.

I když každý z těchto mužů stojí na jiné straně politického spektra, jsou si Miloš Zeman a Václav Klaus v mnohém podobní. Tedy alespoň svými dosavadními politickými osudy. Oba vybudovali z ničeho silné politické strany. Oběma přichystali jejich straničtí nuláci politický podraz, na který měli doplatit. Václavu Klausovi podpásový Sarajevský atentát, Miloši Zemanovi podraz v přímém přenosu při prezidentské volbě. Oba politici tyto útoky ustáli a troufám si říci, že je zocelily. A to natolik, že je toto zocelení přivedlo na nejvyšší politické posty, jaké mohli získat. Na svou zradu doplatily pouze jejich strany jak ztrátou voličů, tak ztrátou idejí. Pan Zeman, jak se zdá, se pokusí svou stranu zřejmě očistit od zrádců a oživit, ať již pod původním názvem či pod křídly Práv občanů. Jeho příchod na její sjezd očekávají zrádci s velkými obavami. Co udělá profesor Klaus s ODS, uvidíme. Je jasné, že je její poslední spásou. ... Přejeme panu Zemanovi hodně sil do nelehké práce s konsolidací naší zdivočelé politické scény a i když stojíme na opačné straně politického spektra, přejeme mu, aby ho provázel Bůh při všech počinech, které bude dělat.>>>

Dobojováno: Pražský hrad ubráněn!

Ladislav Zemánek    

Je dobojováno! Pražský hrad, symbol české státnosti, byl ubráněn před útoky těch, kteří chtěli do čela státu nastolit šlechtice, jenž ztělesňuje snad cokoli, jen ne to, co by si český občan měl představit pod pojmem „národnízájem“. Na straně těch, kteří českou státnost hájili, stáli mnozí, lidé zleva i zprava, z různých sociálních skupin a vrstev, komunisté, sociální demokraté, ale i konzervativci či nacionalisté. To, že se na jedné straně barikádyocitly tak rozličné skupiny a byly schopny se shodnout na společném cíli, je rozhodně dobrá zpráva. Ještě když je korunována vítězstvím, a to navzdory neuvěřitelné kampani mediální fronty, jež se propůjčila k hanebnémupolitickému boji a zahodila zásady, na nichž má stát – zásady nestrannosti a serióznosti. Ukázalo se, jaké problémy přináší fakt, že jsou média ovládána ze zahraničí, zejména německými vlastníky. Spolu s tím, že šlechtický pretendent zastupoval zájmy Bruselu, Berlína a Bilderbergu, se zde vytvořila věru nebezpečná situace, která hrozila přerůst v jeho konečné vítězství. Chvála Bohu, nestalo se takSchwarzenbergovci na čele s mládeží bojují proti jakýmsi národním mýtům, které stvořila „zatuchlá“ minulost, již je prý třeba nahradit světlou budoucností, a přitom se stali slepými následovníky mýtu jiného, mýtu, že Karel Schwarzenberg je novým Václavem Havlem, apoštolem pravdy a lásky, která zvítězí nad lží a nenávistí. V boji za něj byli schopni zapřít i vlastní národnost. To je smutné; doufejme však, že jim život v naší vlasti (který byl u knížete zatraceně krátký) brzy ukáže, čím jsou a čím mají být.Po bitvě – která rozhodně nebyla poslední – zůstaly vyhloubené zákopy a hluboké rány. Odpusťme si, smiřme se, avšak ve smíření nezapomínejme na boj proti nebezpečným mýtům současnosti, které se derou do popředí, nezapomínejme na boj za národní zájem. A český národní zájem záleží v rozvíjení naší národnosti, respektování našich tradic a dějin. Českým národním zájmem rozhodně není poklonkování Sudetským Němcům či Bruselu!>>>

Vlaj naše vlajko, hrdě vlaj!

 

Petr Bahník, místopředseda Akce D.O.S.T.

O chybách v interpretaci a chybných charakterech

Do veřejné diskuse předcházející prezidentské volbě vstoupil i ředitel gymnázia PORG Václav Klaus mladší. No, vstoupil, byl do ní spíše vtažen, když mu bylo hystericky spíláno za vtípek, kterým glosoval Schwarzenbergovu neznalost české hymny. Při obraně svého volebního názoru se nicméně pořádně „rozjel“ a stržen bojem uplatnil vůči pravdoláskařskému „knížeti“ i několik podpásových úderů v podobě kritiky dávného politického angažmá jeho otce, zvěčnělého historika Karla Schwarzenberga staršího. Kritiky nepatřičné. Kdyby se byl více zajímal o ideové zázemí a motivaci postojů současného knížecího kandidáta, byl by snadno nahlédl, že jeho celoživotním motorem je, navzdory pokročilému věku, nikdy nedoléčená adolescentní vzpoura proti otci. A to v oblasti politické, náboženské, filosofické i estetické. Karel starší byl pravičák, národně cítící Čech, katolický tradicionalista, stoupenec tomistické logiky a milovník romantismu. Současný „kníže“ je naproti tomu pravolevý chaot, programový kosmopolita, náboženský synkretik, relativista a příznivec zvrhlých instalací postmoderního neumění. Argumentovat proti „knížeti“ jeho otcem je tudíž nesmyslné. Volbu této nevhodné munice pro jinak chvályhodný boj dovršil Václav Klaus mladší zmínkou o „vlajkařství“ Schwarzenberga staršího a připomínkou nechvalné činnosti organizace Vlajka v době nacistické okupace. Pravdoláskaři mu za to obratem vpálili výtku, výjimečně nevylhanou, že nerozlišuje různé fáze ve vývoji Vlajky, že předválečná Vlajka, jejímž byl Karel starší členem, neměla s nacizmem nic společného a že by si měl přečíst známou monografii o Vlajce z pera Milana Nakonečného. Fakt, že tohle Klausovi mladšímu vyčítají právě lidé z pravdoláskařské stáje má ovšem neodolatelný „půvab“. Vida, a teď, když se Klaus mladší nešetrně dotkl Karla staršího, najednou mnozí Havloidi umí číst historické knihy, umí rozlišovat různé ideové proudy a jsou s to najít pro mladickou nerozvážnost předválečných vlajkařů i jisté pochopení. Hezké. Kdyby však měli být konzistentní, museli by o Karlu starším hovořit způsobem, jakým se vyjadřovali o Bátorovi, nebo ho rovnou postavit před pomyslný haagský tribunál vedle Beneše.>>>

Jiří Weigl: Odejdu z Hradu s Václavem Klausem

Vedoucí kanceláře prezidenta republiky Dr.Jiří Weigl nebude po skončení mandátu prezidenta Václava Klause pokračovat ve své současné funkci na Pražském hradě. "Velmi si vážím slov, která na mou adresu pronesl v průběhu volební kampaně nově zvolený prezident Miloš Zeman, i toho, že se o mně vyjádřil jako o pro něho přijatelné osobě na funkci kancléře. Nicméně po 23 letech spolupráce s Václavem Klausem považuji za správné odejít se současným prezidentem," sdělil našemu listu pan kancléř.

V prezidentské volbě zvítězil zdravý rozum venkova

Ing. Jan Veleba, nezávislý senátor

Vítězství Miloše Zemana ve druhém kole prezidentské volby jednoznačně vítám a jsem s tímto výsledkem spokojen. Tentokrát zvítězil především zdravý rozum voličů na venkově, a to je dobře. Jsem přesvědčený o tom, že Miloš Zeman, na rozdíl od svých předchůdců, se jako prezident zasadí o podporu i rozvoj českého zemědělství a venkova, ke kterému má osobně velmi blízko.  

Nová ředitelka Sbírek moderního a současného umění NG

Eva Kolerusová

Helena Musilová bude jmenovaná 1. února 2013 jako ředitelka Sbírek moderního a současného umění NG a  její mandát bude na 3 roky. Se svým projektem seznámí veřejnost prostřednictvím médií na tiskové konferenci 30. 1. 2013. Podzimního konkurzu na ředitele sbírky SMSU se nemohla zúčastnit z rodinných důvodů. Vzhledem k dosavadním úspěchům týmu kurátorů SMSU a i s ohledem na výsledky konkurzu se generální ředitel NG v Praze Vladimír Rösel rozhodl takto a dodává: „Je ve výlučné pravomoci generálního ředitele jmenovat ředitele sbírky a jsem přesvědčen, že je správné, aby ti, kteří naplnili nelehké očekávání ve Sbírce moderního a současného umění Národní galerie v Praze dostali důvěru. Sbírka potřebuje vedení, na tom se shodneme všichni. Jmenuji Helenu Musilovou, která má dlouholetou interní znalost sbírky a prostředí Národní galerie, schopnost ji řídit a reprezentovat, znalost a pochopení ekonomických, legislativních a ostatních rámcových podmínek v rámci kterých Národní galerie v Praze jako státní příspěvková organizace může fungovat. Přeji Heleně Musilové v příštích třech letech hodně úspěchů.“ Helena Musilová (1974), vystudovala historii a dějiny umění na Masarykově universitě v Brně, poté od roku 1998 do roku 2003 pracovala jako kurátorka sbírky fotografie a současného umění Olomouc. Od roku 2004 působí v Národní galerii v Praze. V Brně v současné době dokončuje doktorandské studium, přednáší na Filmové akademii múzických umění v Praze teorii výtvarného umění a fotografie. Od září 2011 byla pověřena odborným vedením sbírky SMSU Národní galerie v Praze, kterou dočasně vedla Šárka Leubnerová, ředitelka SUDS (Sbírka umění 19. století). Helena Musilová, dlouholetá kurátorka sbírky malby a výstavních projektů ve dvou sbírkách Národní galerie v Praze: Sbírky umění 19. století a Sbírky moderního a současného umění (kde v letech 2004 – 2006 zastupovala ředitele sbírky), připravila řadu úspěšných projektů, které vedla za Národní galerii ať již jako autorka či kurátorka.

Embargo na informace

  Milan Knížák

Generální ředitel Národní galerie v Praze Vladimír Rösel uvalil přísné embargo na informaci o tom, že bude k 31. lednu 2013 jmenovat ředitelem Sbírky moderního a současného umění Helenu Musilovou bez výběrového řízení, poněvadž v nedávno skončeném si nevybral. To je samozřejmě jeho pravomocí, ale proč potom ono embargo? Proč se veřejnost nemá předem dozvědět kdo povede nejproblematičtější a největší sbírku NG? Tím se jen dokresluje obraz podivných praktik vedení galerie. Vladimír Rösel nejdříve jmenoval svým náměstkem nedostudovaného chlapce, jehož funkci v NG nikdo nepochopil. Možná, že ani on sám si nebyl jist, poněvadž bez varování zůstal v Austrálii a jeho místo je neobsazeno. Moderní sbírkou dlouho „mával“ a stále s ní ještě lomcuje novinář Marek Gregor, jehož profesní způsobilost je nulová. Pan ředitel se chtěl zaštítit profesionálem a tak svým zástupcem jmenoval ředitele Staré sbírky historika Víta Vlnase, jehož orientace v moderním a hlavně současném umění je nulová a přesto o něm rozhoduje.. Dnes se Národní galerie chlubí tím jak prolamuje izolaci zaviněnou dřívějším vedením vývozem výstavy českého moderního umění do Koreje. Zapomínají však dodat, že tuto výstavu jsem s naším velvyslancem panem Olšou začal vyjednávat já. Expozici ve Veletržním paláci, která byla domyšlena do strukturovaného tvaru, doplňují zcela nekoncepčně náhodnými exponáty. Část Veletržního paláce je permanentně prázdná a to i přes vánoční svátky. Na současnou Kupkovu výstavu v Salmovském paláci použili velkou část trvalé Kupkovy expozice ve Veletržním paláci a zdi ponechali prázdné. To se za minulého vedení nikdy nestalo. Je to neúcta a lenost. A to jsem vyjmenoval jen pár křiklavých případů. Vina je na pracovnících Národní galerie, kteří se bojí o svá místa a proto mlčí. Vino je Ministerstvo kultury, které zavírá oči a zacpává si uši před skutečností, vina je vláda, které je výtvarné umění lhostejné. Zajímají ji pouze lidé od divadla a filmu, poněvadž ti křičí do médií. Zdá se, že lhostejnost a lenost se stávají v naší společnosti ctnostmi.>>>

 

A teď opakujte všichni po mně: Volím Karla

Sergej Pavljuk

Podívejte se na graf vývoje státního dluhu a opakujte po mně: Kalousek bojuje proti státnímu dluhu, Kalousek bojuje proti státnímu dluhu, Kalousek bojuje proti státnímu dluhu. Slyšíte echo stejných slov z televize? Televize nikdy nelže, Kalousek bojuje proti státnímu dluhu! Ve škole neměli pravdu, opakování není vždy matkou modrosti. Záleží na tom, co si opakujete. Slyšíte, redaktorka události veřejnoprávní televize také tvrdí, že je to pravicová vláda, co tedy řešíte? Je snad někdo chytřejší než televize? Není! Takže šup kouknout na graf a opakovat po mně: volím pravici, volím Karla, sníží daně, sníží dluhy! Ne, Karel není ve stínu Kalouska. To je snad jasné každému zaostalci! V televizi ho poslední tři týdny ukazují mnohem častěji než Kalouska! A vidíte, na té žluté placce je taky Karel a ne Kalousek! Jste snad slepí nebo blbí? Volím Karla, Karel na Hrad! Karel! Vždyť vám všem jasně řekl, že se bude s Kalouskem pouze částečně radit o tom, kdo má řídit Českou národní banku. No kdo by se neradil s takovým ministrem financí, kouknu na graf a opakuji: Kalousek bojuje proti státnímu dluhu, nevadí, že naše hospodářství se již čtyři čtvrtletí v kuse propadá, no a co, že daně stoupají tak rychle, že rychleji v této zemi stoupá již leda tak nezaměstnanost, já jsem principiální volič pravice a proto Kalousek na Hrad! Teda Karel! Karel na Hrad! Zhluboka nádech, zhluboka výdech. Tato vláda je vládou boje proti korupci. Tato vláda je vládou rozpočtové zodpovědnosti. Tato vláda je pravicová. Tato vláda je eurorealistická. Tato vláda za tři roky své existence úspěšně řeší hospodářské obtíže české ekonomiky, za které samozřejmě nemůže ona, nýbrž a pouze kdokoliv jiný jenom ne ona. Volím Karla, volím Karla, volím Karla!>>>

Zvolením Schwarzenberga by nastala tragédie jako po Bílé hoře

MUDr. Vladimír Dryml, senátor

Vedení soukromé Česko-německé horské nemocnice ve Vrchlabí tvrdě odmítá hysterické útoky podporovatelů pana Schwarzenberga proti umělcům, zejména Martinu Dejdarovi a Jiřině Bohdalové, kteří podporují Miloše Zemana a silně připomínají praktiky 50. let. Vítězství starého, nemocného a stále usínajícího pana Schwarzenberga by znamenalo potvrzení asociální politiky TOP 09 se svým zdražováním potravin, energií, léků, amnestií, církevními restitucemi a plánovaným rozvratem důchodového a zdravotního systému. Největším nebezpečím pro Českou republiku je názor pana Schwarzenberga na Benešovy dekrety a zpochybňování výsledků 2. světové války. Pan Schwarzenberg by měl rovněž veřejně a urychleně objasnit svoje obchodní vztahy s panem Kalouskem a Bakalou a možná i vazby pana Bakaly na zastřeleného podnikatele Mrázka. Zvolení Karla Schwarzenberga prezidentem ČR by bylo stejnou tragédií, jaká nastala po bitvě na Bílé hoře. Pan Schwarzenberg jako prezident by se svými ultrapravicovými názory  nedokázal sjednocovat občany České republiky a společnost by se začala více radikalizovat a útoky na umělce nebo občany s jiným politickým názorem by se ještě zvětšily a prohloubily.

Financování sociálních služeb potřebuje rychlou změnu, ukázala amnestie

Tomáš Bartovský

Dlouhodobě neřešený problém s nefunkčním financováním může už letos ohrozit poskytování sociálních služeb v České republice. Na dnešním jednání sněmovního sociálního výboru, který přímo na půdě Ministerstva práce a sociálních věcí kontroloval situaci v resortu, před tím varovali zástupci Občanské demokratické strany. „Paní ministryně mne rozhodně neuklidnila odpovědí, že je nedostatek finančních zdrojů. Na možný problém upozorňujeme minimálně dva roky. Chceme znát jasné odpovědi na jasné otázky nebo návrhy, co s danou situací dělat,“ zdůraznila Lenka Kohoutová, členka sněmovního výboru a poslankyně ODS. „Sociální služby si zaslouží jasný systém financování a ministerstvo se k tomuto kroku musí odhodlat, stejně jako k úpravě financování sociálního bydlení,“ dodala Kohoutová. Podle Lenky Kohoutové je financování sociálních služeb, stejně jako financování sociálního bydlení, zapotřebí velmi rychle stabilizovat. „Není možné, aby poskytovatelé sociálních služeb neměli jistotu, zač budou sociální služby poskytovat nebo stát nebyl připraven na atypické situace, jako je tuhá zima nebo například letošní amnestie. Ta nevyvolala pouze vyšší nároky na sociální dávky, ale také vyšší nároky na poskytování sociálních služeb, které hradí stát ve spolupráci s kraji a obcemi,“ dodala Kohoutová. Právě nadefinování parametrů pro poskytování sociálních služeb tak, aby bylo jasné, za co a komu stát v systému sociálních služeb platí, patří mezi desítku priorit, se kterou ODS vyjednává se svými partnery novou koaliční smlouvu. Čtvrteční jednání sněmovního sociálního výboru na půdě MPSV se týkalo i začleňování sociálně nebo zdravotně znevýhodněných osob. „Musím konstatovat, že jsme zdlouhavým jednáním k tématům, jako je podpora zaměstnávání osob se zdravotním znevýhodněním, znepokojeni,“ dodává Lenka Kohoutová. „Současná strategie proti sociálnímu vyloučení naprosto nesehrává roli, která se od ní očekává. V podstatě se omezila na poměrně emociální debatu o rušení, či nerušení základních praktických škol. Tento problém nebyl a není řešen komplexně. Toto očekáváme od Strategie zaměstnanosti a sociálního začleňování pro období 2014-2020, která by měla nahradit současnou strategii proti sociálnímu vyloučení,“ uzavírá Jaroslava Wenigerová, členka sněmovního sociálního výboru a poslankyně ODS.>>>

 

Katolik Schwarzenberg podporuje satanistické umělce zobrazující Ježíše Krista jako zažiznuté prase

Při kliknutí na tento odkaz jsem nemohla uvěřit, že by nejen věřící katolík, ale kdokoliv s kouskem vkusu a noblesy mohl obdivovat takovou odpornou ubohost. Jestli jsem měla ještě trochu pochyby, že panu knížeti křivdím, tak tohle mne ujistilo, že nikoliv. Člověka s takovým vkusem za hlavu státu rozhodně nechci. Posuďte sami: http://euportal.parlamentnilisty.cz/Articles/10103--katolik-schwarzenberg-podporuje-satanisticke-umelce-zobrazujici-jezise-krista-jako-zariznute-prase-v-krvi.aspx Ivana Haslingerová

 

 

 

 

 

Než zvolíme prezidenta aneb Aby se vědělo

Petr Štěpánek

Ještě tenkrát ani neodezněla pachuť z prohrané arbitráže ve věci TV Nova, ve které tehdejší vládní garnitura na čele s premiérem Vladimírem Špidlou a ministrem financí Bohuslavem Sobotkou přihrála americkému miliardáři Ronaldu Lauderovi deset miliard korun (přičemž je úplně jedno, zda za tím byl přímo úmysl či jen naprostá neschopnost) a už se objevila další televizní partička, která chtěla prostřednictvím mezinárodní arbitráže rovněž trochu podojit české daňové poplatníky. Pánové byli z maličko levnějšího kraje, takže se spokojili s pouhými dvěma miliardami korun. Každopádně si je obdobně jako Lauder nárokovali jako náplast za svoji vlastní podnikatelskou neschopnost. Ta zkrachovalá televize se jmenovala TV3 a arbitráž se odehrála v Londýně. Na rozdíl od té novácké, jsem v téhle figuroval osobně. V Londýně jsem během dvoudenního křížového výslechu vypovídal jako hlavní svědek České republiky. Účelem tohoto článku ovšem není vracet se k „iks“ let staré záležitosti, nýbrž připomenout její souvislosti s nadcházející prezidentskou volbou. Jsou hned dvě. Oba kandidáti, jak Miloš Zeman, tak Karel Schwarzenberg, se již vyjádřili, že by jako prezidenti do funkce předsedy Ústavního soudu znovu navrhli Pavla Rychetského. Rád bych proto opakovaně připomenul, že Pavel Rychetský, v inkriminované době místopředseda české vlády, se nezákonným způsobem angažoval ve prospěch majitelů TV3, kteréžto zjištění bylo paradoxně, leč zcela logicky londýnským arbitrážním tribunálem přičteno k tíži vykutálených podnikatelů. Důkazy o Rychetského pochybení leží v materiálech ministerstva financí (odkaz na tiskovou konferenci k vyhrané arbitráži je ZDE). Česká televize to má natočené, ale nikdy to neodvysílala. Quod licet Iovi, non licet bovi! Napadá mě v této souvislosti cosi o kastě nedotknutelných. Druhá souvislost s prezidentskou volbou má co do činění s vlastnickou strukturou TV3. Naprosto netransparentně (připomeňme, že transparentnost vlastnických vztahů mediálních společností již tehdy vyžadovaly všechny směrnice Evropské unie), tedy zcela potají a za zády Rady pro rozhlasové a televizní vysílání do TV3 vlastnicky vstoupila zajímavá skupina osob. Byli mezi nimi kupříkladu Jan Kalvoda, Jan Dobrovský, Zdeněk Bakala a ... Karel Schwarzenberg. Tož tak!

Cameron pojmenoval co Evropa potřebuje

Přemysl Sobotka, místopředseda Senátu Parlamentu ČR

Britský premiér David Cameron ve svém projevu ze dne 23. ledna 2013 o vztazích Velké Británie a EU zhodnotil současný stav Unie, se kterým se plně ztotožňuji. Evropu trápí obří zadluženost, nedostatečná konkurenceschopnost. Řešením podle Camerona je hledat nové uspořádání, které přinese flexibilitu, otevřenost a přizpůsobivost při zachování národních zájmů členských zemí. Na tom by měla trvat i Česká republika, neboť je to i v našem zájmu. Ztotožňuji se rovněž s reakcí Davida Camerona na kritiku svého projevu ze strany bruselských eurokratů. Skutečně není možné, aby vládci Bruselu měli odlišné názory za kacířské a nepřípustné. Je dobře, že alespoň někteří evropští politici neztratili smysl pro realitu a zároveň mají vizi úspěšné Evropy.

 

Úřady rozdaly 267 miliard podnikatelům

Miroslav Macek

Přítel   Z. Š. mi napsal: To, zda bude presidentem kníže či zeman, je dnes jen maličkost. Bude malinko více, nebo méně ostudy? Kdo ví. Je to fuk. Daleko důležitější pro náš veřejný život je toto. Přišel s tím ekonomický magazín E15: Hodnota loni vypsaných veřejných zakázek se meziročně zvýšila o devět procent na 294 miliard korun. Podobně vzrostla o 17 procent na 267 miliard i suma zakázek, které úřady nakonec skutečně zadaly. Vyplývá to z předběžných údajů ministerstva pro místní rozvoj. (E15). Znamená to, že veškerý deklarovaný boj vlády, radnic a úřadů s korupcí je v podstatě marný. Je to jen takové omašlené nic. Zvyšuje se totiž objem veřejně rozdělovaných peněz a je jedno, zda jsou to dotace z Brusele, nebo zakázky měst a obcí, či peníze z resortních rozpočtů. Jsou to peníze od daňových poplatníků a to je hlavní. O tyto lákavé peníze se odehrává ten boj. Předpokládáme-li správně, že lidé se dlouhodobě příliš nemění, znamená to, že se v každé chvíli, vždy a všude najde jistá množina lidí, kteří berou veřejné prostředky jako příležitost si odloupnout něco pro sebe. Jediná šance, jak jim to zamezit, jak potřít jejich kreativitu při vymýšlení způsobů „jak na to“ je, ty peníze jim prostě nedat. Tedy přeloženo do češtiny –vynaložit veškeré úsilí na minimalizaci přerozdělování, minimalizaci prostoru pro korupci. Protože však je dnes většina lidí, kteří se cpou do politiky, motivována vidinou příležitosti podílet se na oněch penězovodech, je to asi marné volání. Ti jakoukoliv účinnou aktivitu v tomto směru nevyvinou. Je potom marné vymýšlet, zda je budeme volit přímo, či nepřímo, vždy bude existovat mnoho voličů, kteří se nechají oblbnout, kteří jsou líní se informovat a tudíž ty kandidáty nejsou schopni prokouknout, či poznat blíže. Najde se vůbec kdy strana, která si dá do programu jako stěžejní bod minimalizaci přerozdělování veřejných peněz a s tím spojené drastické snížení daní a utrácivosti státu? Najde se pak významná množina voličů, kteří toto pochopí, využijí takovou příležitost a dají této straně šanci?>>>

Pozn. redakce: Tato strana zde je a to Machova strana Svobodných. Jenže se pro ni nenašla dosud ta významná skupina voličů, kteří by jí dali šanci.

Nové tváře ve vedení Českých center v Londýně a Tel Avivu

Ivana Haslingerová

V budově Českých center (ČC) v Rytířské ulici v Praze představila jejich generální ředitelka Vilma Anýžová nové ředitele Českých center v Londýně a Tel Avivu, Ph.D. Terezu Porybnou a Lukáše Přibyla, M.A. Oba budou podle jejích slov přinášet řadu zkušeností z oblasti kultury a jejího managementu i neotřelé akademické zájmy. Tereza Porybná vnese do londýnského centrapředevším novinky z oblasti vizuální antropologie, kterou vystudovala na Filozofické fakultě  Univerzity Karlovy. Lukáš Přibyl do Izraelského centra přinese novinky z oblasti politologie, filosofie a historie, které studoval v USA, Izraeli, Maďarsku, Švédsku a v současné době je doktorandem na FF UK. Oba ředitelé mají zkušenost i ve filmové branži. Tereza Porybná dělala v letech 2003-2006 programovou ředitelku Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět a LukášPřibyl působil v letech 1999-2009 jako režisér a scenárista série čtyř celovečerních dokumentárních snímků Zapomenuté transporty, jež byly mj. oceněny Českým lvem a získaly kladné recenze v předních světových médiích. O tom, že česká centra nejsou již chápána pouze jako organizace, které uspořádají to či ono kulturní představení či výstavu, ale i jako organizace, které slouží propagaci naší země v širším měřítku svědčila přítomnost významných zástupců naší podnikatelské sféry, a to zejména z oblasti cestovního ruchu a hotelnictví. A to ne ledajakých.

Na tiskovou konferenci se osobně obtěžoval majitel největšího pětihvězdičkového hotelu v Evropě TOP Hotelu Praha Ing. Arch. Vladimír Dohnal (vpravo) spolu s jeho generálním ředitelem Ing. Radkem Dohnalem (vlevo). Naši největší agenturu cestovního ruchu CzechTourism zastupoval ředitel jejího odboru zahraničních zastoupení Ing. Jan Herget (uprostřed)

A jaké jsou představy nových ředitelů?>>>

Tragedie jménem Schwarzenberg

Petr Štěpánek

Karel Schwarzenberg mi byl vždycky sympatický. Oslovuje mne jeho životní příběh. Nucená emigrace po roce 1948, politický asyl poskytnutý rodině v Curychu na základě staletí starých smluv a z toho vyplývající švýcarské občanství, složitý osobní vztah s „dvojnásobnou“ manželkou, překonání „lidských“ nástrah, jež jim oběma osud postavil do cesty, předlistopadová nezištná pomoc českému disentu, polistopadová pomoc exotům typu Magora Jirouse i takové dojemné příhody, jako byla ta polistopadová s neomylně nalezeným Vinnetouem ve schwarzenberské knihovně. Nikterak mne nepohoršuje rakouský původ jeho manželky, ani to, že ta dáma nemluví česky, ani minulost kohokoli z jejích příbuzných. Děti za skutky svých rodičů nemohou. Nepochybuji rovněž, že Karel Schwarzenberg je šarmantní a noblesní muž. Nikterak mne nepohoršuje ani jeho občas jadrný slovník, právě naopak. Daleko méně už mě ale oslovuje Schwarzenbergova politická kariéra. Nejdříve byl senátorem za ODA, respektive Unii svobody, poté byl pro změnu ministrem za levicovou, ba přímo extremistickou Stranu zelených. Nakonec „skončil“ jako maskot politických ambicí Miroslava Kalouska. A ze všeho nejvíc mi vadí, že Schwarzenberg patří do kategorie eurodivých (čti jurodivých) politiků, neváhajících obětovat na bruselský oltář naši staletou národní historii. A pak je tu ještě třetí Karel Schwarzenberg. Schwarzenberg coby mediální produkt a nástroj prezidentské kampaně. Prezidenta si nezvolí lidé, nýbrž média, je to přímo schwarzenbergovský kobercový nálet a vymývání mozků. Za zády Karla Schwarzenberga se opět vynořují ty samé tragické figury, jež tak důvěrně známe z akcí typu Impuls 99, Děkujeme, odejděte! či televizní krize. Zaklínají se pravdou a láskou, jejich pracovní metodou však bývá lež a nenávist. To, že navzdory všem těmto skutečnostem vyslovilo vedení ODS na čele s Petrem Nečasem Karlu Schwarzenbergovi bianco podporu do druhého kola, je fatální, ba přímo tragický politický i politologický omyl. Podstatná část členské základny ODS to vidí na štěstí jinak než její předseda. Jak dlouho ještě tito řadoví členové Petru Nečasovi dovolí, aby jejich stranu ničil?!>>>

 

Miloš Zeman je menším nebezpečím pro národ než Karel Schwarzenberg

Ivana Haslingerová

Poslední dobou mi chodí hodně dotazů, na čí straně vlastně stojím. Že jsem schizofrenik, když jsem pochválila v článku pana Zemana a přitom si zoufám nad prohrou kandidáta ODS. Snad nejlépe to vyjádřil pan Lukáš Havrda: "Dobrý den paní Haslingerová. V posledním článku píšete, že jste zdrcená, že kandidát ODS pohořel. Přitom pár dní dozadu jste  jasně vyjádřila podporu Zemanovi. Nechcete mi snad tvrdit, že z nějakých specifických důvodů volíte Zemana, ale přitom si přejete, aby ostatní volili Sobotku? Víte jaký mám pocit? Že jen papouškujete presidenta bez toho, že by to dávalo jakýkoli smysl ..." I přesto, že jsem si uložila na chvíli bobříka mlčení, musím reagovat a pokusit se vysvětlit, proč ta schizofrenie.

Vážený pane Havrdo, z propadu ODS jsem jako pravičák  samozřejmě zdrcena, protože tu není, BOHUŽEL, zatím žádná nová silná pravicová strana a její fiasko znamená rudozelenou levici. Nejsem tak naivní, abych nevěděla, že pan Sobotka v prvním kole neuspěje, ale dala jsem mu hlas  (pan Jakl, který byl mým favoritem, bohužel nesehnal podpisy). Jinak bych si vyčítala, že jsem přispěla k zániku ODS, přičemž jsem jedním závitem mozku doufala, že podobných lidí bude víc a nebude to takové fiasko. Výsledek byl ale zdrcující.Podle  průzkumů prvního kola bylo tehdy jasné, že lidé budou většinou uvažovat jinak než já při rozhodování mezi socialistou Zemanem a europeistou Fischerem. Menší zlo pro národ podle mne představoval v té době pan Zeman. Proto ten článek, kde jsem rozebrala tyto soupeře ve prospěch pana Zemana. Nikde jsem ale nepsala, že já osobně dám některému z nich svůj hlas. Také na mém hlasu tehdy nezáleželo. Bylo jasné, že většina bude volit tak, jak volila. Nyní nás čeká ale mnohem horší rozhodování. Lépe řečeno, z hlediska národa a rozumu stejné. Opět je pan Zeman menším nebezpečím. Jen zde chybí alespoň nějaký pravicový kandidát. Havlovci s jejich snem o třetí cestě k socialismu s lidskou tváří přes nepolitickou korporativní politiku jsou levicí stejně jako socialisté. Vlastně ještě nebezpečnější, protože pokrytecky tvrdí, že jsou pravice. Navíc jsou velmi proevropští. K podobnému názoru dojde každý, kdo sleduje politiku kolem nás. Natož pak pan prezident Klaus. Chápu tedy, že Hrad nabádá k volbě pana Zemana a pochopím ty, kdo mu dají hlas. Vím, že bych měla udělat totéž. Ale nedokážu překonat v sobě ten odpor k levici, takže k volbám osobně poprvé od listopadu nepůjdu. Jako novinář ale budu zastávat stanovisko menšího zla pro národ a těm, kteří se k volbám odhodlají jít, budu radit volit pana Zemana. Jiné východisko prostě není. Nechci, aby se náš národ rozpustil v superstátě EU. To pokládám za nejhorší zlo pro nás všechny. Dávám slovo kmenovým přispěvatelům a jsem přesvědčena, že uvažují podobně, leč mají jako muži víc sil volit rozumem, ne srdcem. A vážím si jich za to.>>>

 

Václav Klaus: Europe has not yet made a necessary change!

Prezident republiky Václav Klaus vystoupí v úterý dne 22. ledna 2013 v 11.00 hodin ve vídeňském House of Industry na ekonomické konferenci Wiener Kongress com.sult s projevem s názvem Europe has not yet made a necessary change. Týž den v 18.30 hodin ve švýcarském Curychu představí svou knihu Evropská integrace bez iluzí, kterou v němčině vydalo nakladatelství LIT Verlag pod názvem Europa braucht Freiheit – Plädoyer eines Mitteleuropäers. Přednášku prezidenta spojenou s prezentací knihy pořádá nadace Avenir Suisse a Efficiency club.

 

Kdyby české věznice byly jako v Arizoně, ubylo by zločinů a přeplněných věznic

Mike Wharton, Vancouver, Canada

Šerif Joe Arpaio vytvořil „stanovou věznici” proto, aby pomohl ušetřit státu Arizona miliony dolarů výdajů, které by jinak stál jakýkoliv jiný vězeňský komplex. Na vězeňské jídlo vydává o 20 centů méně na porci a nechává si za něj od vězňů platit. Ve věznici zakázal vězňům kouřit a číst pornografické magazíny, vyházel kulturistické nářadí a zatrhl všechny filmy s výjimkou filmů typu „G”. Vyhodil vězňům kabelovou televizi. Šerif říká: „Jsou ve vězení proto, aby splatili dluh společnosti a ne proto, aby si pěstovali svaly proto, aby pak napadali nevinné lidi, jen co vyjdou z vězení. Tohle není Carlton, nebo Ritz, jestli se vám tady nelíbí, tak už se sem víckrát nevracejte. Kriminálníci mají být potrestáni za svůj zločin – a ne žít v luxusu do doby, než budou podmíněně propuštěni, aby vylezli ven a znovu páchali další zločiny, takže se vrátí zpátky a budou tu žít za peníze daňových poplatníků a budou si užívat věcí, kterých si mnozí poplatníci nemůžou dovolit. Zavedl „skupinové řetězy“ pro vězně, kteří zadarmo pracují na veřejně prospěšných pracích ve městě a v celém okrese a šetří tak peníze daňových poplatníků. Proč je 95% vězňů v jeho vězení prvotrestaných a vrací se jen 5% vězňů. Jen tak dál, šerife! Když všechny věznice budou jako ta vaše, mohlo by být o trochu méně zločinů a nemuseli bychom být v situaci, jako teď, kdy máme stále přeplněné věznice.
P.S. Šerif Joe Arpaio byl v r.2007 znovu zvolen šerifem okresu Maricopa, Arizona!

 

Dokument o práci europoslanců, který stojí opravdu za shlédnutí

Ivana Haslingerová

V následujícím videu máte možnost sledovat práci akreditovaného novináře ze Spolkové republiky Německo v parlamentu EU. Parlamentu, který je tvůrcem právních norem a předpisů, které mají řídit a usměrňovat náš život ve sjednocené Evropě. Novinář byl ochrankou vykázán, když natáčel dokument o podvodném chování pánů europoslanců. Jedná se v něm o to, že tito "zákonodárci", kteří berou za svou práci platy vyšší než má evropská kancléřka (7339 € diety, 3980 €paušál, 284 € za každý zasedací den, kterého se zúčastní, tedy celekm 14 727 €) se v 7 hodin ráno zapíší, aby dostali 274 € za práci v EP a pak hned běží pryč. Dokument dokladuje nejen jejich hamižnost, ale i zbabělost jak prchají před kamerami i jak jsou na redaktora drzí. Tento nevšední dokument jistě neodvysílá proevropská veřejnoprávní televize, aby nepokazila zidealizovaný názor svých diváků o skvělé práci těchto lidí, kteří již z 85 % řídí svými zákony naše životy. Klikněte: http://dotsub.com/view/01ad2718-073c-474a-ac40-c7a72e199d55 =

 

Karel Schwarzenberg by měl být za zradu národních zájmů odvolán i z funkce ministra zahraničí

 

Milan Knížák

Poté, co pan Schwarzenberg prohlásil, že Benešovy dekrety už dávno neplatí a že Benešova vláda se v podstatě dopustila válečného zločinu a dnes by byla souzena v Haagu, by měl být zbaven funkce ministra zahraničí. Politik s takovými názory nemůže hájit zájmy České republiky. Slyšel jsem to na vlastní uši a pozdní „vyžehlování“, které pan Schwarzenberg za pomoci věrných médií provádí, na tom nic změnit nemůže. To, že nezná slova české hymny a mluví jazykem přeloženým z němčiny, jsou jen drobnosti proti této zradě, alespoň já to jako zradu cítím.

Proč nevolit Karla Schwarzenberga

Michal Semín, Petr Bahník

 

Důvodů je víc, než si myslíte!

Karel Schwarzenberg by byl dobrým prezidentem, kdyby byl tím, zač je tvůrci své "image" vydáván, tedy osobností pravicovou a konzervativní. Existují bohužel vážné důvody se domnívat, že tento prezidentský kandidát není ani jedním z toho.

Nejde přitom o bezvýznamné detaily zmiňované jeho kritiky zleva, jako je chronické knížecí pospávání, ale o věci velmi závažné, které narušují jeho médii pečlivě pěstovaný obraz nekorumpovatelného člověka s čistým štítem, kterého tolik potřebujeme. Za Schwarzenbergovými zády se tyčí memento jeho restitučních kauz, v nichž se český soud bůhví proč (a zač) řídil rakouským právem, nebo podivný průběh jeho podnikatelských aktivit, spjatý s hospodářským propadem likérky Becher či zánikem továrny Tesla v Mirošicích.

Karla Schwarzenberga ovšem nelze považovat za pravicového konzervativce ještě z jiného důvodu. Ten spočívá v něčem, co knížeti zjednává podporu elitních klubů, umělců i trockistických komentátorů z Práva. Patrně nejvýstižněji tuto věc nedávno pojmenovala jedna ze Schwarzenbergových fanynek, která po skončení prvého kola volby zahájila v jeho volebním štábu onen televizními kamerami a mikrofony zaznamenaný zpěv české hymny, při němž si "Karel" nedokázal vybavit text. Tato dáma časopisu Týden svěřila, že zpívat začala jata silnou emocí, neboť měla pocit, že vedle ní "…stojí Václav Havel v těch krátkých nohavicích…">>>

Za názory jste za komunistů přišli o práci. Dnes také!

Michal Malý

Za komunistů nemohli pro své názory mnozí studovat. Nemohli pracovat ve svém oboru. Byli vězněni. Dnes vás za názor nikdo nevězní, ale o práci klidně můžete přijít.

Pro mnohé voliče bylo první kolo prezidentské volby patem, protože ve druhém, pokud chtějí volit, mají pocit, že budou muset volit to menší zlo a ne aktiva. Mezi ty voliče patřím i já. Přiznám se, že jsem se trochu klonil k jednomu z kandidátů, nicméně po některých jeho prohlášeních z poslední doby buď budu volit toho druhého, nebo nepůjdu k volbám vůbec. Poprvé od roku 1990. Každý kandidát má možná více záporů než kladů a tak ve volbě zřejmě rozhodnou ty záporné argumenty. Opoziční smlouva na straně jedné, Benešovy dekrety na straně druhé. Herec Martin Dejdar, hlavní představitel oblíbeného seriálu Zdivočelá země, řekl veřejně, že bude volit Miloše Zemana a vyslovil mu podporu. Přestože je pravičák. Je zřejmě pravičák, který nesouhlasdí s omluvou sudetským Němcům, podporovanou pravicovým kandidátem a ministrem zahraničí. Zřejmě nesouhlasí s tím, že E. Beneš by skončil u soudu v Haagu, nebo s tím, že by se sudetským Němcům měl vracet majetek. Má na svůj názor právo, jako kdokoli jiný. To je naprosto v pořádku. Co ale v pořádku není, je to, že Martin Dejdar díky svému názoru přišel o práci v seriálu a byl vyhozen. Režisér Bočan a scénárista Stránský Dejdara pro jeho názor vyhodili ze seriálu. Zřejmě není první a nebude asi ani poslední, kdo pro svůj názor v dnešní „demokracii“ přijde o práci. Bylo by zajímavé, jak by dopadl soud, pokud by Dejdar podal proti již bývalému zaměstnavateli žalobu.  Režisér Bočan natočil tendenční, prokomunistický seriál "Druhý dech", který je snad ještě větší škvár, než "Žena za pultem" a dnes si hraje na kádrováka. No a co, když jinde bývalý politruk dnes může vést krajský odbor, že?Za názory vyhazovali z práce komunisté. Pokud se ale za ně vyhazuje dnes, pak je v té naší „demokracii“ něco špatně. Vyslovuji podporu Martinu Dejdarovi a doufám, že kvůli tomu nepřijdu o práci.>>

Poněkud zvláštní rozhovor o Dejdarovi a zdivočelém Zemanovi

Josef Hympl

Spisovatel Jiří Stránský.

Herec Martin Dejdar.Autor předlohy populárního televizního seriálu Zdivočelá země a člen českého PEN klubu Jiří Stránský hovořil s on-line deníkem TÝDEN o tom, jak je zklamán prohlášením herce Martina Dejdara, jenž vyjádřil podporu Miloši Zemanovi, kandidátovi v nadcházejících prezidentských volbách. "Dejdar tím popřel všechny hodnoty," tvrdí jedenaosmdesátiletý spisovatel. Svá slova však v rozhovoru postupně začal mírnit a nakonec uvedl, že si měl svůj názor nechat pro sebe. Stránský a režisér seriálu Hynek Bočan už nechtějí v budoucnu spolupracovat s hercem Martinem Dejdarem - a to kvůli jeho záměru volit ve 2. kole prezidentských voleb Zemana. Představitel ústřední postavy seriálu podle nich léta říkal, jak mu příběh změnil myšlení a názory, nyní ale prý potvrdil, že to "byly jen kecy".

* Pane Stránský, vaše prohlášení vzbudilo velké emoce. Není váš odsudek přehnaný? Přece jen takhle příkře někoho odsoudit za jeho politický názor... To není o politickém názoru, ale o jeho postoji. Sedmnáct let všude říkal, jak mu role Antonína Maděry (komunisty perzekuovaného pilota RAF v seriálu Zdivočelá země - pozn. red.) změnila život a jeho hodnoty. Co všechno komunisti způsobili. A tenhle člověk (Miloš Zeman - pozn. red.) se nechává podporovat od komunistů. Jenom tahle skutečnost stačí sama o sobě. Navíc mi volala básnířka Jana Štroblová. (Podle zveřejněného prohlášení Stránskému sdělila, že lidi argumentují, že budou volit Zemana kvůli tomu, že to říká Dejdar. A ten přece ztvárnil Maděru natolik sugestivně). * Jak to chcete nyní řešit? Já to nebudu řešit. Právě ale dělám to, co dokáže málokdo. Že když udělám chybu, tak to uznám a řeknu, že mě to mrzí. Asi jsem to neměl vypustit z úst. Pořád se ale na mě obraceli lidé z různých škol. Ujely mi trochu nohy a na to, co jsem napsal, nejsem nijak pyšný. Bavil jsem se o tom s Hynkem Bočanem. Ale ten s tím mým prohlášením hluboce nesouhlasí. Ztrácí totiž obecnost. Protože já jsem to taky myslel obecně. * Nerozumím... Já jsem vám to teď chtěl říct. Že jsem to myslel obecně v tom smyslu, že člověk, který vyznává určité hodnoty, se najednou nemůže přiklonit k Zemanovi, který žádá o podporu komunisty. K člověku, který všechny tyhle hodnoty popírat.>>>

Ahae skrze své pokorné fotografie oslavuje Boha Stvořitele

Ivana Haslingerová

Ahae Press pořádal spolu s Keith H. Yoo v paláci Mandarin Oriental Prague na Malé straně v Praze slavnostní banket, na němž byla přítomným hostům představena kniha prof. Milana Knížáka o významném korejském umělci Ahae s názvem Book on Ahae s podtitulem So Simple, so Beautiful, so Perfect. Pochvala v podtitulu patří jeho uměleckým fotografiím. Banket poctila svou přítomností i Jeho excelence korejský velvyslanec Gabriel OH a mnoho dalších osobností z diplomatického, kulturního i politického života. Snímek zachycuje jeho vítání profesorem Knížákem s chotí Marií Knížákovou. Korejský umělec Ahae se narodil roku 1941 v Kjótu v Japonsku, kde žil až do konce druhé světové války. Po ní se vrátil do jižní Koreje. V mládí kreslil, maloval, dělal sochy, zajímal se o bojová umění. Pak začal podnikat a ve 35 letech založil svou první firmu. V podnikání měl díky svému nadání v matematice a technice mimořádný úspěch. Zaregistroval přes tisíc patentů a obchodních značek. A nešlo o nějaké maličkosti. Vynalezl samospínací a samovypínací ventilátor, hydraulicky ovládanou bezpečnostní loď, zábavné vodní hračky pro olympijské hry v Soulu v roce 1988, mýdlo na bázi papíru. Za své vynálezy získal mnoho mezinárodních ocenění. Dostal tři zlaté medaile za samoirigační systém čištění tlustého střeva. Vysoké částky investoval do výzkumu zdravých potravinových výrobků, přírodních léčiv a kosmetiky. Mnoho peněz věnoval na neokázalou ochranu přírody. Vlastní čajové plantáže v Jižní Koreji, kde se o hnojení a odplevelení starají hejna hus, i levandulové plantáže v Kalifornii. Srdce umělce v něm ale nezaniklo. Po 25 letech, v roce 2008, přenechal starosti o podnikání svému synovi Keith H. Yoo, nakoupil si kvalitní fotoaparáty a rozhodl se věnovat se na odpočinku pro potěšení fotografování své nádherné zahrady z okna své pracovny. Jenže i tuto práci začal dělat se stejnou vervou a naplno jako vše před tím a o jeho snímky mají zájem nejprestižnější světové galerie.>>>

Jak se lidé chovají k nejlepším a nejvěrnějším přátelům

Renata Vikartová

Bůh prý stvořil psa, aby člověk nebyl sám. Pes pána vždy  vítá i když je bez peněz, nemocný, rozmrzelý. Nikdy nic nevyčítá a bezmezně jej miluje i když mu člověk ubližuje. Nikdy jsem netušila, že je mezi lidmi tolik zla a krutosti. Jak může člověk ublížit zvířeti, které ho miluje, nic mu neudělalo, jen touží po troše pohlazení. Jak může vůbec člověk na bezbranné zvíře vztáhnout ruku, když k němu vzhlíží s důvěrou a čeká pohlazení. Místo toho se dočká rány, podříznutí nožem, bití, pálení, mučení. Pes s důvěrou následuje pána do auta a on ho jako kus hadru vyhodí z jedoucího auta, vědom si toho, že je to pro něj smrtelné. Je mu líto cesty zajet alespoň do útulku. Nejlepšího přítele nechá mrznout na ulici a v mnohých případech i zmrznout.Mnohé útulky a to většinou ty zahraniční směrem na východ od nás, jsou spíše koncentráky (viz obr. vlevo z maďarského útulku), mnohdy zaměstnávajíce narušené jedince, kteří se vyžívají v utrpení zvířat a jejich likvidaci. Pohled do takového zařízení připomíná to nejhorší peklo a snad i sám Satan by se otřásl hrůzou kdyby to viděl. Bůh prý stvořil psa, ale zanechal jej napospas krutému osudu a napospas lidským zrůdám. Samozřejmě to nejsou jen psi, ale i  jiná zvířata vystavena napospas lidské krutosti, ale píši zde o psech, jelikož mnou a dalšími lidmi, kteří se s tím nemohou smířit otřásli fotky a příběhy, které se poslední dobou staly. Pejsek vyhozený z auta, který samozřejmě musel být utracen (vpravo nahoře), další umrznutý (vlevo dole) a ponechán bez povšimnutí a otřesné fotky z jednoho zahraničního útulku. Přikládám fota těchto případů, ale zdaleka to nejsou všechny a ty nejhorší záběry. Mnoho lidí by se na ně nemohlo ani podívat. Myslím, že fota nepotřebují komentář a každý pochopí.>>>

Budu volit kandidáta studentů Karla Schwarzenberga

Prof. Dr. Petr Piťha

Prof. Dr. P. Petr Piťha, probošt Kolegiátní kapituly Všech svatých na Pražském hradě a bývalý ministr školství v první vládě premiéra Václava Klause, se v den 44. výročí upálení Jana Palacha, 19. ledna 2013, jako duchovní a pedagog vyslovil k nastávajícím prezidentským volbám: Předesílám, že mluvím jen za sebe, to jest ne jako exponent či mluvčí jakékoli organizace ani neoficiálního seskupení. Jde o můj osobvní názor. Ke svému rozhodování mám stejné informace jako každý běžný občan. Utvořit si obraz z tendenčně vyhrocených polopravd a neúplných informací je těžké. Přesto jsem dospěl k několika důležitým poznatkům: V druhém kole prezidentských voleb je položena trochu jiná otázka než v prvém. Nejde již jen o výběr vhodného kandidáta, ale jde o zásadní rozhodnutí o dalším směřování naší společnosti. Nečekaný úspěch Karla Schwarzenberga byl způsoben vystoupením studentů středních a vysokých škol, kteří dali najevo svou nespokojenost se současně platným způsobem politického vedení státu. Odmítají zkorumpované jednání, aféry, skandály, pomluvy, korupci, nezájem o skutečné problémy a o běžné lidi. Budoucnost vidí ve zdravém rozumu a potřebném neosobním nadhledu. Naše společnost po více než 20 letech vývoje stojí ve významné společenské a mravní krizi. Zdravý chod státu je podvázán tím, že demokracie, ve které jsme se nenaučili žít, je podrývána zneužíváním pro osobní prospěch. Zájmy celku společnosti jsou opomíjeny a narůstá vliv nátlakových uskupení, která mezi sebou bojují. Ve zmatku už snad ani většina politiků neví, co kdo opravdu chce, a zápasí každý s každým. Z toho mně vyšlo, že mám a musím podpořit tento mladý hlas naší země. Jednak proto, že se s ním shoduji, jednak proto, že jako pedagog a jako uvážlivý starý člověk nesmím opustit své žáky a naše děti, když vystoupí ve prospěch života, spravedlnosti a rozumu. Tentokrát sice riskuji méně než 17. listopadu 1989, kdy jsem mladé lidi také doprovázel, ale celou svou osobností chci přispět k tomu, že jejich hlas nebude odmítnut s tím, že to jsou ještě nerozumné děti. Nejsou to děti, jsou to nositelé naší budoucnosti a nechci, aby jim někdo, ani teď, ani v budoucnu ubližoval. Budu tedy volit kandidáta studentů Karla Schwarzenberga.>>>

Z fiaska ODS jsem omráčena

Ivana Haslingerová

Již několik let píšeme v naší revue alarmující články o tom, že u nás skončila nejen pravice, ale dokonce i politika, kterou vystřídala tzv. "nepolitická politika", neboli antipolitika nehájící zájmy občanů, ale vybraných společenských elit. Po fiasku, jaké utržila v prezidentských volbách kdysi tak skvělá pravicová strana, jsem však zůstala naprosto omráčená. Člověk může tisíckrát psát o očekávaném neštěstí, ale přece jen tajně doufá, že třeba nemá pravdu, že se stane zázrak a vše nakonec dopadne jinak. Když ale uslyší definitivní ortel, zůstane jako zkamenělý. Je to podobné, jako když člověk doufá, že jeho blízký se uzdraví, a najednou přijde z nemocnice zpráva, že je konec. Aby mi bylo rozuměno, nejde jen o to, že prezidentem nebude Přemysl Sobotka, ale o to, že tyto volby ukázaly, že ODS to díky Topolánkově furiantské a Nečasově zákulisní politice u lidí prohrála s definitivní platností. Proto jsem nebyla schopna se k ničemu ani vyjádřovat. Vím, že člověk se musí s každou zdrcující zprávou vypořádat, že čas otupí každou bolest a člověk se musí zamyslet, jak žít dál. Ale chce to čas, proto se na chvíli odmlčím s komentováním politického dění u nás.

Auto roku 2013 vyhlásilo výsledky v TOP HOTELu Praha

Petra A. Nováková

TOP Congress Hall pražského TOP HOTELu Praha hostil 15. ledna 2013 slavnostní vyhlášení výsledků již devatenáctého ročníku ankety Auto roku v České republice. Dvaatřicetičlenná odborná novinářská porota určila vítěze, z více jak 37 nominovaných kandidátů, a tím se stal vůz Volkswagen Golf sedmé generace. Prestižní, nejen automobilové, společenské akce se zúčastnilo více jak 500 hostů včetně Věry Čáslavské, která předala jedno z významných ocenění. Moderátorem akce byl Michal Novotný, televizní a divadelní herec. Kapacita sálu umožnila, aby účastníky slavnostního večera obohatila i výstava všech 11 automobilů, z toho  6 finálových vozů z hlavní kategorie a 5 vítězů z vedlejších kategorií. TOP HOTEL Praha byl zároveň „partnerem“ celého projektu. Cenu vítězi, vedoucímu divize Volkswagen společnosti Porsche ČR Petru Jambovi předává generální ředitel společnosti LeasePlan Jaromír Hájek.

Miluji naše média

Petr paulczynski

Ze štvanice na Klause mi běhá mráz po zádech. K protestu starostů, kteří vyjadřují nesouhlas s prezidentskou amnestií sundáváním portrétů Václava Klause ve svých úřadech, se k úternímu ránu připojilo již 500 starostů. Uvedl jeden z iniciátorů akce starosta Želechovic nad Dřevnicí na Zlínsku Michal Špendlík. Jakou relevanci má tato do zblbnutí opakovaná informace? V ČR je něco přes 6200 obcí. Z toho na 500 obecních úřadech už nevisí fotografie Václava Klause. Z toho mi  vycházíi, že Klausův portrét sundalo 8% obecních úřadů. A těchto 8% už druhý den plní média. Jenom hlupákům nedochází, že ten neuvěřitelně soustředěný mediální tlak nevznikl samo sebou, že je koordinován. Médiím a najmě veřejnoprávní televizi se štvavou kampaní podařilo dostat obrazy Václava Klause ze zdi. Na margo této TV napsal diskutér pod mým blogem: "Moravec, Drtinová, vlaštovka Augustová, revolucionářka, ani už nevím, jak se jmenuje, ta Jolana, co chtěla spát s Rumlem ve spacáku, ne moc chytré Klepejtko a další našeptávači hněvu a hnisu si mohou sednout do sedačky a zaposlouchat se do názorů milicionáře slizkého Štěcha, agenta-udvače Falmera, blba Zaorálka, novodobého Gottwalda Zavadila a svých dalších mediálních hvězd včetně odbornice Dvořákové." Když vidím tu záplavu zpráv o pár magorech, co sundavají prezidentovy obrazy se stěn i celý ten mediální hon na V.K., vzpomněl jsem si na písničku od J. Nohavici v níž se zpívá: Kříže se nemění, jen příjmení a jména, když letí kamení, jde kolem huby pěna, ... potom se omluvíme, pomníky postavíme, a hlavy ozdobíme....">>>

Karel Havlíček Borovský: Píseň Čechů r. 1850

File:Havlíček.jpg

Zle, matičko, zle,

Šwarcenberci zde:

jeden, ten je jenerál,

a druhý je kardinál;

zle, matičko, zle!

 

Zle, matičko, zle!

Šwarcemberci zde:

jeden drží karabáč,

druhý říká Otčenáš;

zle, matičko, zle!

 

Zle, matičko, zle!

Šwarcemberci zde:

jeden, ten je arcibiskup,

a druhý je taky špicbub;

zle, matičko, zle!

 

Karel Havlíček Borovský: Kniha Veršů, uspořádal Miloslav Novotný, Družstevní práce 1934, str. 199

Představa prezidenta, který neumí česky a plete si slova hymny je bizarní

Milan Knížák

Poprvé po roce 1989 jsem se nezúčastnil voleb. Nenašel jsem mezi prezidentskými kandidáty nikoho, komu bych chtěl dát svůj hlas, ale sledoval jsem prezidentské klání.

Už před samotnou volbou bylo jasné, že mediální masáž posledních týdnů vynese do čela Schwarzenberga jako Zemanova konkurenta, takže mne výsledky prvního volebního kola nepřekvapily. Jen se divím, že těm intelektuálům, kteří podporovali občana Schwarzenberga nevadí, že jejich kandidát neumí česky i když absolvoval českou školu, v emigraci se zdržoval ve Vídni, kde o češtinu není ani trochu nouze a již přes 20 let působí v Čechách.

Karel Schwarzenberg je inteligentní člověk a nepochybně patří mezi politickou elitu, ale představa, že Česká republika bude mít prezidenta, který neumí pořádně česky a dokonce si plete slova v národní hymně, jak nám předvedl ve svém euforickém projevu v Arše, mě připadá hodně bizarní.

 

 

LUCIDOR A ARABELLA

Helena Bartlová    

Dramatický osud Lucie, která je donucena vydávat se za chlapce.Povídka nazvaná Lucidor, která později posloužila jako námět pro baletní zpracování, vznikla již v roce 1910. Napsal ji významný rakouský básník, vypravěč, esejista a dramatik Hugo von Hofmannsthal a také ji sám později přepracoval jako libreto pro operu Richarda Strausse Arabella, která měla premiéru v roce 1933. Hofmannsthal s Richardem Straussem vytvořili řadu společných děl a stali se průkopníky a tvůrci nové formy hudebního divadla založené na literárně náročném libretu (Elektra, Růžový kavalír, Legenda o Josefovi).
Základem příběhu je dramatický osud dívky Lucie, již matka kvůli zvláštním způsobem formulované podmínce získání dědictví přinutí, aby se vydávala za chlapce. Pokus zakrýt svou pravou identitu, obětovat a popřít své ženství ztroskotává v situaci, kdy se dívka setkává se svou životní láskou. Samotné jméno hlavní postavy lze považovat za poněkud hořkou glosu. Ve srovnání s tradičně romantickými jmény ženských hrdinek zní Lucidor odvozený z ženského jména tak bizarně, jakoby se jednalo o krutý žert. Ve skutečnosti spisovatel líčí osudové drama ženy, nucené okolnostmi k nesnesitelnému sebezapírání a schopnosti vymknout se takovému nesmyslnému údělu.

Vàmos se ve své choreografii chopil látky s veškerou soustředěností a velmi detailně zpracoval duševní stavy mysli a charaktery hlavních postav a mistrně je přenesl do tanečního vyjádření. Vybraná hudba k baletu Alexandra Glazunova spojuje svrchovanou výrazovou originalitu s vrcholnými hudebními kvalitami, příslovečnou slovanskou melancholii s energií a chutí do života příznačnou pro moderní Evropu.

Choreografie a režie: Youri Vàmos *Hudba: Alexander Glazunov * Scéna a kostýmy: Michael Scott * Světelný design: Klaus Gärditz * Dirigent: Pavel Šnajdr

 

Soudcova hořká pilulka

Martin Stín

Amnestii prezidenta republiky lze chápat také jako odezvu na výsledky dosavadní trestní politiky státu, mezi něž patří více než dvojnásobek vězňů ve věznicích ve srovnání se sousedními státy, vysoká recidiva, neúnosně dlouhá trestní řízení a navzdory tuhému odporu příslušných orgánů občas prokázání neviny po letech věznění. K úplnosti obrazu patří i pouhých  6% cizinců ve vězeňské populaci, zatímco v Rakousku to je téměř  polovina a  i ve věznicích jiných evropských států mají silné zastoupení. Újma na právech poškozených, způsobená neúnosně dlouhými procesy, kterou prezidentovi kritici nejspíš záměrně zamlčují. Průtahy řízení přece poskytují pachatelům časový prostor pro „odklonění“ majetku z dosahu poškozených. Ostatně tvrzení prezidentových kritiků, že zastavením trestního stíhání zanikají pohledávky poškozených, je úmyslným klamáním veřejnosti. Pohledávek se amnestie vůbec netýká. Základní cestou vymáhání odškodnění je navzdory protiklausovským žvanilům civilní řízení. Příčinami bezútěšného stavu trestního řízení jsou posedlost trestáním, na toleranci k pokleskům státních zástupců a soudců, na lhostejnost k lidským osudům či na neumětelství. Zatím představitelé státního zastupitelství a justice dávají najevo nespokojenost s prezidentovým hrábnutím do jejich mraveniště, ale vůbec se nešíří o tom, co udělají, aby jim za dalších patnáct let nemusel příští prezident uštědřit  podobnou lekci jako Václav Klaus.>>>

S řevem lůzy nepolemizuji - tou opovrhuji

Jiří Pancíř

Můj názor na amnestii je konsistentní. S amnestiemi i abolicemi zásadně nesouhlasím. Vždy jde přitom o pošlapání práv těch nekriminálníků i soudců, kterým se podařilo vinu často složitě dokázat.  Naproti tomu jsem pro udělování milostí  pro jednotlivce s cílem zlehčit v jednotlivých případech tvrdost zákona.

Ale udělí-li president už amnestii, pak na to má zákonné právo a nepřísluší žádnému "cucákovi"  o tomto právu JAKKOLIV pochybovat. Amnestie je VŽDY nespravedlivá, ale udělovat tuto nespravedlnost je presidentovo právo.

O věci dlouhotrvajících sporů mám zvláštní zkušenost. To se jednou pod patronací ministra spravedlnosti Pospíšila uskutečnil o tom seminář, kde byl (pokud si pamatuji) předseda Nejvyššího soudu, nejvyšší prokurátorka (Vesecká), předseda Ústavního soudu, Advokátní komory, Komory exekutorů i známých právníků(Tomáš Sokol). Tehdy byla naprostá shoda v tom, že soudy nad 5 let (!!!!) ztrácejí věechny funkce, které by měly mít, a bylo by jednodušší takové soudy abolizovat. Majetek obžalovaných je po té době bezpečně ukryt před věřiteli, nové důkazy vyhrabat už nelze a naopak, mnozí svědkové obžaloby jaksi začnou si být nejistí, často začnou svědčit opačně... V tom se vzácně shodli všichni panelisti. A pamatuji si taky na tvrzení JUDr. Sokola, že největší zájem na prodlužování soudu mají obhájci POSTIŽENÝCH. Ti totiž vědí, že z obžalovaných už nic vytřískat nejde, ale že protahování soudu významně zvyšuje jejich honoráře.

O mechanismu udělování milostí toho vím relativně mnoho a jsem si jist, že nikdo nebyl podplacen, naopak byli omilostněni i ti, které prezident Klaus živelně nenávidí (Kocáb a fond Trend). Milost pro jednotlivé případy by bylo možné získat odděleně a bez kraválu. Nikdo (včetně mne) ale nemohl tušit, že lůza semknutá kolem pohrobků pravdolásky udělá takový kravál. A obecně, už od řičení při "televizní stávce" přes Děkujeme, odejděte, Dřevíčskou výzvu atd. s řevem lůzy nepolemizuji - tou opovrhuji.

Amnestie je projevem velké státnické prozíravosti

Eva Dundáčková

Potěšily mne články pana Štěpánka. I já považuji amnestii za státnický akt milosrdenství a jeho načasování k 20. výročí vzniku České republiky za projev velké státnické prozíravosti. Upozorňuje totiž na opomíjený svátek nenásilného rozdělení československé federace. Tohototématu se však média ani nedotkla. Dlouhodobě jsem zastáncem domácího vězení. Amnestovaní vězni podle mého názoru spadají do kategoriepachatelů,kteří by měli s náramky na ruce či noze PRACOVAT a ne žít na úkor státního rozpočtu. Věřím více pozitivní motivaci nežli represi aamnestie jako akt hlavy státu obsahuje obrovskou motivaci pro odsouzené. V době, kdy vyhlásil amnestii Václav Havel jsem se také radovala a nereptala. Spolu s přáteli s tehdejšího příbramského Občanského fóra jsem organizovala pomoc propuštěným vězňům z nedaleké věznice Bytíz. Ubytování, práci, drobnou finanční výpomoc. Obávali jsme se, že vyhlášení amnestie bude zneužito proti rodící se demokracii, proto jsme vyzývali propuštěné na plakátech, aby se nenechali vyprovokovat.....:-) Možná to někomu může připadat úsměvné, ale větší strach jsme měli z "komentátorů" amnestie než z propuštěných vězňů. Proč mám dnes podobný strach....?! Přeji redakci úspěšný rok 2013

Poslanci by si měli za domácí úkol přečíst text amnestie

Václav Klaus, president republiky

Amnestie je tak jasná, tak jednoduchá, tak přesná a každému, kdo jí chce rozumět, srozumitelná, že je naprosto bezcenné se ji pokoušet znovu vysvětlovat.

Poslancům bych musel text této amnestie pouze znovu přečíst, nebo jim dát za domácí úkol, aby si jej také oni v klidu přečetli. 

Diskutovat o amnestii nemá smysl. Ovšem používá-li to někdo jako politickou hru proti mně, a nejen proti mně, ale teď i proti dnešní vládě a proti premiéru Nečasovi, tak pro tyto lidi já v žádném případě spoluhráčem nebudu. 

 

Míra odpovědnosti nejen politiků, ale i novinářů vůči národu je obrovská

 

IVANA HASLINGEROVÁ

Poslední dobou nastává stále větší polarizace naší země, což se projevuje i v tom, že se polarizují vztahy politiků a novinářů. Naše politická kultura si sice od dob Parobkovského drsného šibalství a Topolánkovského furiantství nasadila masku vlídných úsměvů pana premiéra, ale problémy v ní zůstaly a v mnohém se dokonce umocnily. Občané cítí, že je to jen maska před kamerami, že nejsou o všem upřímně informováni. Obě skupiny – novináři i politici – se tak ve své práci sice nenudí, ale občané nad  výsledky jejich práce  nadšením rozhodně nezáří. A společenská apatie, která z toho vzniká, je velkým a velice nebezpečným nepřítelem demokracie. Je proto potěšitelné, že si zástupci horní komory Parlamentu ČR uvědomili, že je třeba začít vážně uvažovat o vztazích mezi oběma profesemi a o jejich etice, protože míra odpovědnosti obou profesí vůči národu je obrovská. Předseda Senátu ČR Milan Štěch uspořádal proto 9. ledna 2013 v senátorské restauraci ve Valdštejnském paláci, sídle Senátu Parlamentu České republiky, Novoroční setkání senátorek a senátorů se zástupci sdělovacích prostředků. Možná se někomu může zdát, že je takové setkání  zbytečné, ale není. Právě  na takových setkáních poznají novináři politiky i z druhé strany než jen za mikrofonem a zboří se spousta zbytečných barier a nedorozumění. Začnou v nich vidět lidi s jejich problémy a nikoliv jen symboly moci.  „Dnes jsem vyslechl zprávu guvernéra ČNB Miroslava Singera, že za současného stavu ekonomiky není možné udržet na uzdě inflaci. Není to rozhodně zpráva pozitivní a jsem z ní znepokojený. Všichni víme, že naše ekonomika se nachází v recesi. Podle mne má na ní významný podíl vláda, protože nedělá prorůstovou politiku, což odnášejí občané,“ říká pan předseda. Má pravdu, že je velkou chybou vlády, že nejen nedělá prorůstovou politiku, ale že dělá dokonce vše pro to, aby znechutila ty, kteří ji musejí uvádět do života - podnikatele neboli zaměstnavatele a plátce hlavních daní do rozpočtu. Jen se obávám, aby sociální demokraté po volbách ji nezačali dělat po vzoru pana Zemana, že se budou podbízet cizím podnikatelům nabídkou neplacení daní, domácí tím velice znevýhodní a po pěti letch zbydou všem po odchodu cizinců jen oči pro pláč. Nezbývá než věřit, že už vědí, že toto rozvoj průmyslu nepřinese, že je potřeba naopak snížit daně všem stejně a nechat volnou konkurenci. Že i tak příjdou cizí firmy rády k nám díky naší poloze v srdci Evropy. Jen se nesmí přestat bát tento krok udělat. Všem postkomunistickým zemím zavedení nízké rovné daně pomohlo. Ivan Mikloš jejím zavedením přilákal hned 5 světových automobilek a Slováci měli na hlavu vyroben největšípočet aut ze všech zemí. O Putinově Rusku se 13% rovnou daní nemluvě. Skok, jaký prodělalo Rusko, netřeba připomínat. Pokud se k podobnému kroku socialisté odhodlají a poslechnou renomované světové ekonomy typu Miltona Friedmana, pak mají cestu k prosperitě zaručenu. Připomínám, že nositel Nobelovy ceny Friedman byl ekonomickým poradcem a přítelem prezidenta Reagana, který zdvojnásobil jako guvernér ekonomiku Kalifornie, což mu otevřelo cestu do Bílého domu. >>>

 
Diskuse k článkům na: Ivana Haslingerová | Facebook v rubrice profil a Blog-Ivana Haslingerová (blog.iDNES.cz)