Twitteru
Facebooku
Celá odsouzení hodná akce se konala navíc právě dne 13. února 2018, kdy uplynulo 500 let od narození osmého arcibiskupa pražského Antonína Bruse z Mohelnice, který obnovil pražské arcibiskupství poničené po husitských válkách a upevnil morálku kněží i prostých katolíků, kteří byli tehdy zatlačeni do pozadí rouhačskými utrakvisty. Nedůstojná akce před Arcibiskupským palácem současných aktivistů by pro nás měla být o to důraznějším připomenutím toho, abychom si vážili, že máme v naší zemi arcibiskupství a žili v úctě k tomu, že náš arcibiskup Dominik kardinál Duka může v jeho čele sloužit katolické církvi stejně dobře jako to činil arcibiskup Brus před půl tisíciletím. Když si přečteme životopis Antonína Bruse, neubráníme se myšlence, že kdybychom zaměnili letopočty a jména otců arcibiskupů, ocitli bychom se v současnosti. Posuďte sami:
Antonín Brus, 23. velmistr Rytířského řádu Křižovníků s červenou hvězdou a nejvyšší zpovědník habsburských vojsk, se těšil důvěře a přátelství samotného císaře Ferdinanda I. Byl jeho tajným radou a zpovědníkem. Přesto se mohl stát ve čtyřiceti letech pouze biskupem ve Vídni, protože Pražské arcibiskupství bylo v husitských válkách zrušeno. Věřící katolík císař Ferdinand I. se snažil obnovit arcibiskupství pražské a zmírnit spory mezi katolíky a utrakvisty. Jmenoval biskupa Burse arcibiskupem pražským, což papež vzápětí schválil. Úřad pražského arcibiskupa, který převzal Antonín Brus, mu ale neposkytoval příliš důvodů k radosti. Majetek arcidiecéze byl rozchvácen, kněžský sbor v neutěšeném stavu a obyvatelstvo bylo z většiny utrakvistické. Nastoupil na arcibiskupský stolec, který byl uprázdněn od roku 1425, kdy byl exkomunikován a zbaven úřadu prohusitský Konrád z Vechty, na jehož místo zvolili utrakvisté Jana Rokycanu, který ale nedostal potřebné papežské schválení.
S podporou císaře a zejména svého řádu, který byl tehdy, a zůstal 120 dalších let, hlavním zdrojem financí pražského arcibiskupství, Antonín Brus začal pracovat na obnově a reformě z velké části zaniklých církevních struktur v Čechách. Obnovil a upevnil morálku kněží i prostých katolíků a postupně provedl rekatolizaci obyvatelstva. Snažil se přitom maximálně zmírnit napětí mezi katolíky a utrakvisty a společně s Ferdinandem I. přesvědčil papeže, aby v Čechách povolil přijímání pod obojí (1564). Jeho naděje, že by díky tomu mohlo dojít k masívnímu návratu utrakvistů mezi katolíky, se však nenaplnily. Utrakvisté to odmítali.
Ani současný pan arcibiskup to nemá lehké. Ale i přes útoky podobných aktivistů jak o nich psáno výše, dokázal již pro církev udělat, podobně jako Brus, mnoho a patří mu za to velký obdiv a dík.
