Úkolem vlád je chránit především životy svých občanů. 

Osud mnichů v Tibhirine vyvražděných v roce 1996 v muslimském Alžírsku by měl být proto pro státníky mementem, že totéž se může stát stejně nevinným evropským obyvatelům, a to nejen křesťanům, jak si naivně myslí atheisté. Naopak. Atheisté jsou pro muslimy na prvním místě určeni k vyhlazení jako nevěřící psi. Paní Merkelová a její kolegové by si měli konečně něco o islámu přečíst, než budou tak naivně s otevřenou náručí přijímat každého občana z této pro nás naprosto cizí části světa. A rozhodně by neměli každého, kdo o islámu něco opravdu ví a varuje před nebezpečím jeho zavlečení do evropské křesťanské kultury, nazývat šovinistou, xenofobem či klerofašistou.

Kdyby si paní Merkelové a páni Halíci otevřeli Korán, zjistili by, že on skutečně rozděluje lidi na muslimy, na národ Knihy (tedy Bible) a na nevěřící a nařizuje chovat se k nim různě.  Atheisté by se měli bát především, neboť nevěřící je třeba podle Koránu vyhubit, zatímco národ Knihy, tedy křesťany, pokládá za sice druhořadé, ale po zaplacení jistých obnosů mohou s nimi žít, protože věří v Ježíše, kterého uznávají jako předchůdce Mohameda. A přesně podle nařízení Koránu se chovají muslimové  k občanům ve svých arabských státech. Vláda i média by měly proto lidi  pravdivě informovat o islámu a vysvětlit jim, že křesťanské pojetí lásky k bližnímu v islámu neodpovídá biblickému laskavému přístupu. Že má pravdu v otázkách islámu vzdělaný ředitel odboru vnějších vztahů Arcibiskupství pražského a tajemník pražského arcibiskupa Dominika kardinála Duky Milan Badal a nikoliv nevzdělaný  Tomáš Halík, že nejsme pro muslimy nic než nevěřící psi.

Muslimové mají v Koránu nařízeno šířit víru mečem, v Bibli nic takového nestojí

A náš komunisty zdevastovaný národ pokud jde o orientaci v církevních věcech by si měl již konečně uvědomit, že kolem nás existují i jiné národy, jejichž příslušníci jsou za svou víru ochotni nejen pokládat životy, ale vraždit všechny, kteří ji neuznávají, protože jim to nakazuje jejich prorok Mohamed v jejich svaté knize knih. Nejde totiž vše povrchně bagatelizovat s poukazem, že jsou přeci i hodní muslimové, jako to dělá Tomáš Halík. Samozřejmě, že jsou mezi přišedšími i odpadlíci od Koránu, ale jak má člověk vědět, kdo z nich neposlouchá příkazy Mohameda a kdo ano. Všichni muslimové  mají v Koránu nařízeno šířit víru mečem. V Bibli nic takového nenajdete. Naopak Ježíš si přál, aby se víra v Boha šířila jeho myšlenkami a dokonce byl tak mírumilovný, že v Bibli stojí, že pokud nás udeří někdo na líc pravou, máme nastavit i levou. V tom je rozdíl v pojetí mírumilovného křesťanství a smrtícího islámu. Islám se rovná násilí a mezi islámem a džihádisty nelze rozlišovat. Džihádisté nezneužívají Korán, pouze poslušně jednají podle něj. Když o "mírumilovných muslimech" píše některý nevzdělaný redaktor, tak je to sice chybné, ale pochopitelné. Když to ale říká katolický kněz, je to trestuhodné, protože ten musí přece vědět, že nikde v Bibli nenalezne návod k šíření víry mečem jako v Koránu. Že názory Ježíše ve vztahu k bližním jsou jiné než Mohameda. A že věřící islámisté jednají v intencích nezkresleného, ale faktického Koránu.

Islám není jen náboženstvím jako křesťanství, je  uzákoněn jako státní politika

A pokud se "katolický kněz" Tomáš Halík odvolává na papeže Františka, který říká že "není možné dělat rovnítko mezi islámem a násilím, že ty tendence násilné jsou v každém náboženství", pak i když má sice I. Vatikánským koncilem potvrzeno, že je neomylný, musím rouhačsky konstatovat, že se tentokrát mýlí. Hony na čarodějnice, zločiny křižáků či pogromy na Židy spjaté s křesťanstvím netvoří jeho podstatu, nejsou nikde v Bibli nařízeny. Na čarodějnice a nejrůznější  strašidla věřili lidé naopak v pohanských dobách a něco z toho přetrvalo v myslích některých z nich nezávisle na písmu svatém. Výše popsaná jednání dělali lidé nikoliv z nařízení písma svatého a šlo tam o zneužití Bible, v níž o tom nenajdeme ani slovo. Naopak Džihádisté nejsou karikaturou islámu, jak tvrdí pan Halík, ale jsou to jeho nejvěrnější zastánci. Jednají přesně v intencích Koránu a pokynů Mohameda.

Zřejmě ani pan Halík ani papež František pořádně neprostudovali Korán a neporovnali si ho s Biblí svatou. Jinak by nemohl pan Halík tvrdit, že „Neexistují dobrá a špatná náboženství; ve všech náboženstvích, včetně křesťanství, jsou výroky, které je možné zneužít. Existují jen dobří a špatní věřící a nejvíce je těch, v nichž se zlo a dobro prolíná“. Toto je přímo rouhání a urážka Ježíše Krista. Žádný člověk přece nemůže všeobjímající lásku Ježíšovu k lidem a úctu k životu bližních (přikázání křesťana zní Nezabiješ!) dávat na roveň k Mohamedovu vládnutí pomocí tvrzení, že mu to jako prorokovi nařídil Alláh a kdo neposlechne, hlavu dolů.

Jsme ve válce a to náboženské, neskandalizujme ty, kteří před tím varují

Z výše uvedeného je vidět, že není možné jen tak otevřít bezmyšlenkovitě hranice, jako to provádí kancléřka Merkelová v Německu a požaduje to po všech státech EU. S řešením uprchlické krize již nelze váhat. Není možné zastavit válečný stav v zemích konfliktu bez vojenské přítomnosti, bez mírových sborů, je nutné obnovit infrastrukturu ve válkou zničených zemích. Ostatně i papež František, který se tolik muslimů zastává,  připouští, že "jsme ve válce a je to válka náboženská". 

Pan Halík dělá velké zlo nejen katolické církvi, ale všem našim občanům, když v našem atheisticky morálně komunismem zdevastovaném národě šíří výše popsané myšlenky. Přínos a nebezpečí jednotlivých náboženství dokáže do hloubky vycítit a popsat naopak Halíkem tak vysmívaný akademicky vzdělaný primas český Dominik kardinál Duka, který je jako jeden z mála v našem národě vystudoval dějiny církve a podrobně se jimi zabývá. Dokáže tedy odborně porovnat přínos a nebezpečí některých náboženství a neháže je povrchně do jednoho pytle jako populista Halík a bohužel i jako současný papež František. Nenálepkuje lacino a populisticky namísto poctivého hledání pravdy, nenazývá protivníky v diskusi blázny a xenofoby, nevylučuje je ze společenství slušných a jedině neomylných lidí a neútočí na ně prostřednictvím pomluv až do Říma, ale naopak prosí,  „aby se neskandalizovali ti, kdo v dobré víře hovoří o obavách z budoucího vývoje či o příčinách toho, co Evropu potkává. Mohlo by se snadno stát, že zatímco se budeme přetahovat na svém dvorku, za jeho ohradou se budou dít věci tak závažné, že na ně nakonec ani nestačíme zareagovat.“ 

K těmto moudrým slovům arcibiskupa pražského J. Em. Dominika kardinála Duky nejde nic moudřejšího dodat a tak končím s prosbou, aby se každý, kdo čte článek, nad ním hluboce zamyslel. Osud naší země spočívá totiž na každém z nás. Na tom, jak pochopil hloubku problému, který se na Evropu a tím i na naši zem valí z okolního světa.