Uchovejme si paměť a odvahu Doporučený

Želivský opatský kostel Narození poanny Marie Želivský opatský kostel Narození poanny Marie snímek Ivana Haslingerová, Fragmenty

Klášter premonstrátů s kostelem v Želivě zažil v neděli 14.8.2016 velkou slávu. V klášterním opatském kostele Narození Panny Marie sloužil u příležitosti Poutě smíření společně s opatem Jáchymem Jaroslavem Šimkem slavnostní mši svatou sám arcibiskup pražský a primas český, J. Em. Dominik kardinál Duka. Pan arcibiskup pronesl motlitbu za 464 vězněných "politicky nepohodlných" řeholníků v letech nejkrutější komunistické vlády 1950-1956, kdy se komunističní vzpupní vládci po vzoru velkého Stalina vysmívali Bohu. Zrušili klášter a přeměnili ho na komunistický koncentrační pracovní tábor. Dokonali tím perzekuci církve za rovněž bezbožného nacismu. 

Pan kardinál Duka v průběhu mše svaté zdůraznil statečnost všech nevinně vězněných kněží: "Víme, že ti, kteří obstáli v těchto prostorách, obstáli pak i v dalších letech svého života." Také zdůraznil, abychom nestavěli životy jednotlivců, společnosti ani Evropy pouze na emocích: "Emoce mají především sloužit něčemu vyššímu".  Několikrát připomněl poselství papeže Františka z polského Krakova „Uchovejte si paměť a odvahu“. 

Ano, jména všech těchto mužů bychom měli opravdu uchovat v paměti jako memento toho, co byla komunistická zvůle a život v komunistickém marazmu.

A nešlo jen o bezvýznamné kněze, i když slovo bezvýznamný k pojmu kněz nepatří a omlouvám se za něj. Kromě jiných byly v klášteře vězněny osobnosti, jako pozdější pražský arcibiskup a kardinál František Tomášek, arcibiskup Karel Otčenášek, adept na blahořečení spirituál olomouckého semináře Antonín Šuránek. 

Po mši svaté odhalil pan arcibiskup Dominik Duka  v klášterních ambitech památník ručně vepsaných jmen v abecedním pořadí všech neprávem ponižovaných vězněných duchovních  na několika metrech vysoké zdi, aby navždy připomínala především mladým generacím, co skutečně znamenala 50. léta a co byla komunistická diktatura. Že to nebyl jen nedostatek banánů a nemožnost ježdění na Riviéru, ale že to byla léta věznění, utrpení a dokonce i mučení a popravovaní nevinných lidí. 

Jména všech kněží internovaných v klášteře v letech 1950 až 1956 přečetl  želivský opat Šimek, který zdůraznil, že "Je naší zodpovědností nezapomenout na utrpení kněží, kteří za těmito zdmi léta trpěli." Profesor Vladimír Franz podtrhl slavnostní okamžiky svou skladbou Na paměť konce časů zahranou na varhanách z roku 1722. 

V želivském klášteře byli bez soudu vězněni nevinní kněží z Čech, Moravy a Slovenska včetně opata kláštera Víta Tajovského. "Proto ten památník. Kéž tady je a mluví," řekl pan kardinál Duka ČTK po skončení slavnosti.

V popředí stojí mohutný kříž. Podle premonstrátského kněze Miloslava Fialy je klášter hodně navštěvovaný a památník díky tomu může oslovit veřejnost. „Šlo tu o hromadnou internaci nevinných lidí. Byl to takový kriminál, a to nemůže zapadnout,“ poznamenal. Na odhalení památníku už bohužel nikdo z pamětníků nebyl.

 
Pro úplnost připomínám, že kněze vystřídali v roce 1957 o sedm let později duševně nemocní, kteří se se svými nemocnými dušemi po areálu kláštera pohybovali až do roku 1992. Řeholníci se do Želiva vrátili až v květnu roku 1991.

Zanechat komentář

Ujistěte se, že zadáte požadované informace, tam kde je vyznačeno (*). Kód HTML není povolen.

ÚVODNÍ FOTA A VIDEA

Style Setting

Fonts

Layouts

Direction

Template Widths

px  %

px  %