Fragmenty - Církev a morálka národa
J. Em. DOMINIK KARDINÁL DUKA, OP, arcibiskup pražský a primas český

J. Em. DOMINIK KARDINÁL DUKA, OP, arcibiskup pražský a primas český

Email: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Dnes si podle lidového kalendáře připomínáme Škaredou středu. Někdy se také název Škaredá středa dává i Popeleční středě, ale to byla ta středa, která byla na počátku postu. Ve vlastním smyslu je Škaredá středa právě ona středa polovinou svatého týdne, který nás přivádí k velikonočnímu tajemství. To velikonoční tajemství je také doprovázeno škaredým skutkem jednoho z učedníků Kristových Jidáše, který Krista zradí, prodá za třicet stříbrných. Myslím, že je opravdu důležité si tuto skutečnost uvědomit, neboť již staré latinské přísloví říká, že zrada je vlastně ten nejhorší zločin, jakého se člověk může dopustit. Víme, že pro onoho strůjce této zrady byla středa škaredá i v tom smyslu, že nakonec neunesl svůj čin a spáchal sebevraždu, pověsil se. Také by asi bylo na místě zdůraznit, že právě postava Jidáše – tohoto zrádce – se ale stala určitým prototypem i jistého antisemitismu, který se promítl především v pozdním středověku ve střední Evropě, protože v německém jazyce slovo „judas“ a „juda“ – označení pro člena kmene Juda, česky Žid – se vlastně ztotožnilo. V našem prostředí v českém jazyce je tento rozdíl markantní a nezaměňujeme Jidáše s příslušníky židovského národa či příslušníky judského kmene. Víme, že tento fenomén zrady je dramaticky vylíčen v samotném evangeliu a vlastně celá velikonoční večeře Krista s apoštoly byla jaksi v této atmosféře, neboť Kristus naznačil, že bude zrazen. Když se nejbližší učedník Jan ptá, kdo zradí, Kristus mu naznačí, že ten, který skývu chleba namáčí do mísy s omáčkou, je onen zrádce. 

Po několika teroristických útocích především ve Francii a Německu jsme zažili i útok na kněze, který sloužil mši svatou. Tato skutečnost jako by byla mementem všem, kdo se snažili předchozí dění bagatelizovat, přisuzovat jen duševně nemocným lidem či lidem frustrovaným. Pro nás, katolíky,  tato hrozná vražda  ještě další rozměr, je totiž svatokrádeží. Neozývám se tedy proto, že bych podříznutí stařičkého kněze otce Jacquese Hamela považoval za větší hrůzu vzhledem k jeho kněžství, ale že jeho vraždou vrcholí série útoků, a mlčet či lhát si o skutečných příčinách tohoto stavu rovnalo by se už podílení se na sebevraždě této civilizace.

Co očekávám jako běžný křesťan od uprchlíků? Z nejrůznějších stran, z médií, od politiků, ale i od svých známých jsme několikrát denně konfrontováni s tematikou uprchlíků. Není asi lehké se vyznat v této problematice, kde část novinářů dělá ze všeho bulvární událost, část politiků využívá situace k „sbírání politických bodů“ a řada lidí si na základě zmatených a protichůdných informací vůbec není schopná udělat nějaký vlastní názor. Rád bych se tedy pokusil podat i svůj názor, spíš k vašemu vlastnímu uvažování a rozhodování, než jako nějakou směrnici či rozkaz z vysokých církevních míst.

Když byl po více než dvaceti letech realizován zákon daný ještě federálním parlamentem a byl přijat zákon o částečném napravení křivd způsobených komunistickým režimem církvím, říkal jsem si, že už mne toto téma nebude budit ze spaní. Těch názorů, bojů a protichůdných informací bylo opravdu mnoho. Člověk je nakonec rád, když se konečně nějaká kapitola v životě uzavře, i když to není tak docela podle představ ani jedné strany, protože vždy jde o dohodu, o kompromis.

Rozhodnutím blahoslaveného papeže Pavla VI. slavíme tuto neděli 17.4.2016 jako den duchovních povolání. Byl velkým přítelem našeho národa, jak o tom svědčí jeho postoje a pomoc za druhé světové války, tak i pozdější přátelství s kardinálem Beranem. Otázka duchovního povolání, která je padesát let od Druhého vatikánského koncilu v naší zemi stále aktuální, stala se pro mnohé téměř nepatřičnou. Otevřme Bibli, listujme stránku po stránce a budeme doslova šokováni skutečností, jak často Bůh povolává člověka a svěřuje mu specifický úkol: povolání praotce naší víry Abraháma, Mojžíše, krále Davida, proroka Izajáše, Jeremiáše či Jonáše…, myslím, že bychom neskončili ani za hodinu, kdybychom se pokoušeli vyjmenovat celou litanii jmen povolaných. Také Pán Ježíš povolává své učedníky. Jak často se povolaní vzpouzí, odmítají a právem poukazují na nesplnitelnost úkolů, které Bůh před ně klade.

Dominikánský řád slaví letos již 800 let od svého založení. Hlavním setkáním v oslavách 800. výročí založení Řádu bratří kazatelů – dominikánů  bylo jejich setkání v Paříži ve dnech 5.-8. února 2016. Bylo spojené s uctíváním ostatků sv. Tomáše Akvinského, přednáškou Otce kardinála Dominika Duky v katedrále Notre Dame, slavnostní bohoslužbou, mší svatou v katedrále, kde byl hl. celebrantem O. Dominik, kázal Magistr Řádu Fra Bruno Cadoré.

Je to velkým úspěchem a velikou výzvou pro Římskokatolickou církev a dominikánský řád v naší zemi. A to zejména proto, že do prostoru svobody vstoupila církev zdecimovaná čtyřiceti lety militantní násilné atheizace, která způsobila velké škody věřícím v otázkách povolání, studia, ale i věznění, zastrašování, jakož i popravy duchovních i laiků. Církev tak byla ochuzená nejenom o fungující struktury, ale také o své elity, o počty svých věřících. Tento úspěch je proto pro ni velkým povzbuzením a také výzvou, aby ve své úspěšné činnosti pokračovala a hrála stále důležitější roli ve formování kultury našeho národa. Aby se  chrámy a kláštery staly jako kdysi místy, kde se rodí skutečná morálka a kultura národa - poezie, literatura, hudba, krásné umění, sochařství, architektura. Katedrálu s univerzitou spojovala historicky katedra  biskupa, která byla místem výuky duchovního vzdělání. Zejména do života dominikánského řádu se promítla katedrála se svou katedrou a  univerzitou velmi silně neb právě tento řád vedl disputace, které byly typické pro univerzity. Díky dominikánům se tak zrodil univerzitní prapor 13. století, kterým je Summa sv. Tomáše Akvinského. Současná doba je proto velkou výzvou právě pro ně, aby svými desputacemi povzbuzovali občany k víře v Boha, lásce k národu a zlepšoval jejich morální hodnoty tolik poničené lety života v komunistickém morálním marasmu. A protože právě nad tím se zamýšlel u příležitosti 800 výročí vzniku dominikánského řádu ve svém myšlenkově hlubokém a kultivovaném projevu J. Em. Dominik kardinál Duka, přetiskujeme ho v plném znění s vírou, že se do něj začtete a zamyslíte se nad jeho moudrými slovy. 

Nejen komunističtí, ale i mnozí současní politici se za pomoci médií snaží z naší paměti vymazat minulost. Spoléhají na to, že nová generace již nezná ani zrůdnosti komunismu ani pojem národ. Je proto nutné připomínat stále události před a po převratu 1989, aby nakonec pateticky neobhajovala takové lidské zrůdy jako Che Guevaru, Trockého, Lenina či Stalina. Je smutné, že čtvrt století po pádu komnismu se mediální manipulací tzv. svobodných médií zabývá dokonce již i primas český J. Em. Dominik kardinál Duka, i když ji v pravidelném komentáři pro Radio Proglas s noblesou sobě vlastní nazývá mediálním mámením:

ÚVODNÍ FOTA A VIDEA

Style Setting

Fonts

Layouts

Direction

Template Widths

px  %

px  %