Japonci odstraňují svastiky z budhistických chrámů, aby si je negramotní cizinci nepletli s nacistickým Německem Doporučený

Japonský budhistický chrám Japonský budhistický chrám snímek zaslal Břetislav Olšer

Na japonských mapách označují symbolem svastiky buddhistické kláštery. Protože jej většina západních nevzdělaných turistů spojuje výhradně s nacistickým Německem, budou z map odstraněny. Přitom symbol svastiky byl v dějinách mnohem dřív než hákový kříž Hitlera a jeho Třetí říše.

Svastiku Japonci nahradí obrázkem pagody, aby prý západní nevzdělané turisty nemátly, napsal list The Daily Telegraph„Používali jsme tento symbol tisíce let předtím, než se stal součástí nacistické vlajky, takže jsem přesvědčen, že by bylo lepší ho na našich mapách ponechat a požádat návštěvníky, aby pochopili jeho pravý význam,“ řekl Makoto Watanabe, expert na komunikace na univerzitě Bunkyó na ostrově Hokkaidó.

Dnes ale zjišťuji, že mentálně nevyzrálí nejsou jen západní návštěvníci země vycházejícího slunce, ale i politici a čeští populisté. Jde sice jen asi o promile, ale za to s kolosálními rozměry jejich blbosti. Jsou tací, co se totiž nedávno rozhodli přispět k boji proti „neonacismu a národnímu socialismu“ tím, že chtěli podat trestní oznámení za propagaci nacismu na základě svastiky namalované na hrudi Buddhy ve vietnamském buddhistickém chrámu v Praze.
Uznají sice, že hákový kříž je symbol mj. buddhismu, ale nic jim nebrání v tom, aby kritizovali policii, že s tím nic nedělá, resp. nikoho nezatýká pro podporu a propagaci hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod člověka nebo hlásá národnostní, rasovou, náboženskou či třídní zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob… Jde jen o to potrestat nácky, pardon, nemilované vietnamské „soudruhy“ buddhisty… http://zpravy.idnes.cz/Foto.aspx?r=zahranicni&foto1=AHA46378d_NO_TEXT.JPG
Na pokusy zakázat používání svastiky v Evropské unii už před třemi lety reagoval představitel Hindského fóra ve Velké Británii Ramesh Kallidai slovy: „Svastika k našemu náboženství patří pět tisíc let, jde o druhý nejsvatější znak hindů. Je to stejné jako byste chtěli zakázat křesťanům kříže, jelikož jsou v hořícím provedení symbolem Ku klux klanu…“

Wikipedie má jasno: Samotný výraz „svastika“ pochází ze sanskrtu, proto se autorství symbolu často připisuje staroindickým kulturám. Údajně pochází ze slova „swasti“, což znamená „štěstí“. Další z verzí vzniku slova tvrdí, že staří Indové při náboženských obřadech rozdělávali oheň pomocí dřívek vynalezených mytickým tesařem Tvasti. Při tření v prohlubni dřeva sídlila bohyně ohně Maja a dala vzniknout svému synovi – bohu Agnimu. Ve vietnamských horách u Da-nangu jsem narazil na hinduistický chrám, který mě kdysi v hluboké neznalosti šokoval svastikou, jakoby se nechumelilo.

Hákový kříž se skutečně objevuje už ve vykopávkách měst Harappa a Mohendžodaro v povodí Indu, které prožívaly svůj největší rozkvět mezi 26. a 17. stoletím př. n. l. a udivujícím způsobem převyšovaly většinu ostatních kultur té doby. Obecně je tento mnohoznačný symbol chápán jako znamení štěstí. Jinde symbolizuje mj. obíhající slunce či oheň. Jako náboženský symbol byla svastika používána některými kmeny amerických indiánů.

V hinduismu je považována za výjimečně svatý a pozitivní symbol, je proto velice často vidět na zdech hinduistických chrámů, na oltářích, oblečení, špercích. Existují dvě formy svastiky – levotočivá a pravotočivá.  (pravotočivá – vyvíjení vesmíru, levotočivá – zanikání vesmíru). Vedle toho se svastika používá jako výraz pro sluneční stabilitu (čtyři světové strany). Je navíc jedním ze 108 symbolů boha Višnua a značí životodárné sluneční paprsky.

Je toho víc, co vše se za tímto symbolem skrývá. Levotočivá označuje lásku a milosrdenství, pravotočivá sílu a inteligenci. Sochy sedícího Buddhy na ostrově Lanthau v Hongkongu nebo spícího Buddhy v chrámu v Číně mají na hrudi „hákový kříž. Jako „corpus delikti“ ho lze vyfotografovat v jednom vietnamském kostele v Praze, jak to provedl náš všeznalec.

Svastika získala v Evropě a v USA velkou popularitu. V modrém provedení se dokonce v letech 1918 – 1945 používala jako výsostný znak ve finské armádě, v omezené míře (s mírně změněnou geometrií, aby se výrazně lišila od nacistické) se svastika ve finském letectvu používala i později. Za první světové války byla též sporadicky namalována na strojích obou válčících stran jako letcův osobní symbol pro štěstí či talisman, stejně jako čtyřlístek nebo karetní eso. Nebyla ještě znakem zlověstným a zdá se, že měla šanci stát se i symbolem neutrality. Finům pod názvem „hakaristi“ dokonce symbolizovala boj za svobodu, když byli napadeni Sovětským svazem.

Lotyšské letectvo používalo v letech 1926 až 1940 červenou svastiku jako výsostný znak na svých letadlech. Některé americké vojenské jednotky ji měly jako svůj emblém (viz. 45. pěší divize, jež používala do 30. let žlutou svastiku na červeném pozadí – šlo o domorodý indiánský symbol. Svastika byla značně oblíbená i v Polsku a mnoho jednotek polské armády používalo ve 20. letech svastiku jako součást svého znaku. Ve 20. a 30. letech 20. století byla svastika v kruhu symbolem kanadského hokejového týmu.

Nacisté, kteří změnili svastiku v symbol smrti, hrůzy a vraždění, obecně používali pravotočivou černou svastiku (vykreslenou v mřížce 5 krát 5 čtverců) v bílém kruhu, jednotlivé nacistické organizace měly však tento znak mírně pozměněn. Na vlajce nacistického Německa byla černá pravotočivá svastika pootočená o 45° v bílém kruhu na červeném pozadí. Podobně pootočenou černou svastiku v bílém čtverci používala mládežnická organizace Hitlerjugend. Luftwaffe zase měla na směrových plochách svých letadel bíle orámovanou černou svastiku…
Hákový kříž se stal i znamením přízně pro Tibeťany. Tvoří rovněž zápletku v mém novém románu „Stihomam psance“. Záštitu nad ním jsem získal v Pekingu od českého velvyslance ing. Libora Sečky. Jeho děj se odehrává také v Tibetu. Důvod je prostý; Lhasa se stala předmětem zájmu Hitlerových nacistů. Proč? Nadlidi zvaní Árijci (Indogermáni) jsou etnická skupina, která před rokem 2000 př. n. l. zahájila rozsáhlou expanzi. Árijci při této expanzi pronikli na území Íránu, Indie, na západ dnešní Číny a do celé Evropy. Tato skupina si udržela jazykovou příbuznost a do přijetí křesťanství i společné rysy v náboženské oblasti. A o tom to mé psaní je. Slovo „Árijec“ má původ v sanskrtu a znamená „vznešený“ – dodnes je obsaženo např. v názvu Íránu (původně Árján = země Árijců).svastika

V roce 1936 byla založena “Německá himálajská nadace”, která se stala důležitým nacistickým propagandistickým nástrojem, a to nejen pro organizování spekulativních expedicí. Měla popularizovat sportovní zařízení pro nastávající válku a zajímat se o údajné “germánské kořeny” horského národa Hunzukuc v Himálajích. O dva roky později už vyrazila pětice mladých německých vědců do Tibetu. Měli provádět etnografické, zoologické a botanické výzkumy.

Jen málokdo ale věděl, že za touto zdánlivě nevinnou akcí stál Říšský vedoucí SS Heinrich Himmler. Druhý nejmocnější muž Třetí říše už v roce 1935 inicioval založení výzkumného ústavu Ahnenerbe (Dědictví předků), jehož posláním bylo “vědecké” zdůvodňování nacistických rasových teorií. Skutečným záměrem expedice bylo pátrání po “pravých a původních” Árijcích”, kteří údajně na “střeše světa” našli své útočiště.

Následovala další Tibetská expedice SS vedená Ernstem Schäferem v letech 1938 až 39. Ve Lhase se pak snažil údajně bezvýsledně přesvědčit tamního britského rezidenta Hugha Richardsona, že by jejich země měly kontrolovat celý svět. Podařilo se mu však obdržet od tibetského regenta dopis Hitlerovi, ve kterém se vyhovuje žádosti o “souhlas vzájemného přátelství”. Antropologické znalosti, které byly zjištěny výpravou, především měřením lebek 300 Tibeťanů, byly v roce 1943 předány ke srovnání hlav zavražděných vězňů koncentračních táborů…

V předvečer 11. června 1963 usedl šestašedesátiletý buddhistický mnich Thích Quang Duc do pozice lotosového květu k pravidelné modlitbě. Tehdy už dobře věděl, že se ten večer je jeho poslední. Poté se náhle pohnul, ze záhybu roucha vytáhl sirky a jednou škrtl. Ruku pak volně spustil do klína a během několika vteřin vzplanul. Lidé, kteří jeho počínání viděli, později uvedli, že se ani nepohnul, a dokud mu kouř nevnikl do plic, stále se modlil.Upálení vietnamského budhistického mnicha na ulici v Saigonu. (11. června 1963)

Přihlížel i americký fotograf Malcolm Browne. Šokovaný okamžitě několikrát stiskl spoušť a fotografie klidně sedícího muže, živé pochodně, záhy obletěly celý svět. Všude vyvolaly rozhořčení, především v Americe, která do té doby režim autoritářského a silně prokatolického prezidenta Diema podporovala. Obrázek se stal symbolem utrpení buddhistů ve Vietnamu a Ducovo počínání v následujících týdnech inspirovalo mnoho dalších mnichů. Ne však 50 tisíc, co byli zavražděni za protesty proti komunistům, ale proti katolickým represím šéfa jihu Vietnamu Diama…

Buddhisté cítili, že je třeba, aby svým mučednictvím upozornili na bezpráví, kterým trpěli vyznavači buddhistické víry v nedávno zřízeném Jižním Vietnamu. Zemi už takřka osm let ovládal člen vietnamské katolické menšiny a korupčník Ngo Dinh Diem. Štvalo mě to, jsem přece křtěný valašský katolík. Po odchodu francouzských kolonizátorů a rozdělení Vietnamu na sever a jih se v roce 1955 stal prvním prezidentem Jižního Vietnamu, jejž podporovaly USA. Nenáviděli císaře Bao Daie i problematicky zvoleného prezidenta Ngo Dinh Diema. jehož zavraždění Američany vypovídalo o všem… Je nesmysl tvrdit, že komunisté zlikvidovali buddhistické náboženství. Dnes je ve Vietnamu přes 90 procent buddhistů, necelých sedm procent katolíků, půl druhého procenta vyznavačů Hao Hao, půl procenta protestantů a 0,1 % muslimů…

V dnešním Ho Či Minově Městě každý zná místo, kde se Thích Quang Duc se stoickým klidem v sedě upálil. Stál jsem v Saigonu na tom místě a bylo mi zvláštně… Podle odhadů ve státě vyznávalo buddhismus až 90 procent lidí, to ale neměnilo nic na tom, že aktivní buddhisté byli perzekvováni. Jihovietnamský režim pod taktovkou US Army je většinou označil nálepkou komunistických štváčů, takže často skončili v žaláři. Tvrdé postupy proti buddhistům vyvrcholily, když někteří chtěli oslavit jeden z nejvýznamnějších buddhistických svátků Vesak – oslavu zrození Gautamy Buddhy -vyvěšením náboženských vlajek na pagody. Devět mnichů tuto provokaci proti režimu zaplatilo svým životem. Prosím, uvědomte si, že nešlo o perzekuci Čínou, ale nekomunistickým Jižním Vietnamem… A ten zmetek Ho zemřel v roce 1969, tedy šest let před ukončením války. Kdy tedy vyvraždil miliony rolníků…?

Vietnamská válka nemusela vůbec být. Dokazuje to úryvek z jednání Ho Či Mina v roce 1945: „…Když se loučili, Ho Či Min požádal svého návštěvníka, amerického kapitána Pettiho, aby předal vzkaz, že vietnamský lid bude vždy vděčný za pomoc, kterou dostal od Spojených států, a bude si ho vždy pamatovat jako přítele a spojence a že americký boj za nezávislost bude pro Vietnam vždy příkladem. O několik měsíců později jiný odjíždějící americký představitel vezl do Kchung-mingu dopis Ho Či Mina prezidentu Trumanovi. Ale pravděpodobnost americké pomoci rychle mizela. Pattiho aktivity posílily podezření mezi americkými představiteli v Číně i ve Spojených státech, a když jeho následovník telegrafoval do Washingtonu, že Hanoj by uvítala americké prostřednictví v konfliktu, byly jak tento návrh Hanoje, tak i Ho Či Minův předchozí dopis ignorovány…“

A co se týká zhůvěřilého napadení jihu severem, tak jsou nové zprávy. Po téměř půl století vychází najevo, jak to doopravdy bylo ve vietnamsko-americké válce. Americký národní archiv zveřejnil tzv. Acta Pentagon – The Pentagon Papers – záznamy americké vlády prezidenta Johnsona o skutečném průběhu konfliktu. Všech sedm tisíc stran zprávy americké vlády o válce ve Vietnamu se po 4 dekádách přísného utajování dostává na světlo světa. Také to, že konflikt v Tonkinském zálivu rozpoutali Američané a severní Vietnamci. Řekl to před smrtí i  Robert McNamara, ministr obrany za prezidentů Kennedyho a Johnsona. Byl prohlášen za architekta mj. vietnamské války a karibské krize.

Pro magazín Time v roce 1991 navíc po letech prohlásil, že incident v Tonkinském zálivu byla americká provokace. Tak také promluvilo mnoho dalších důstojníku přiznávajících, že tento konflikt byl uměle vytvořená fraška, lež a byznys jako obvykle. Ho Či Min byl především praktik. Jak řekl americkému novináři Haroldu S. Issacsovi při rozhovoru na podzim roku 1945: „Nezávislost je jedna věc. Co následuje, to následuje. Ale nejdřív musí přijít nezávislost, aby vůbec něco mohlo následovat potom…“

Inu, prohlížím si snímek člověka, který chce žalovat pro neonacismus současné Vietnamce v Čechách a žasnu; inteligentní tvář dává na rozdíl od té mé záruku, že určitě ví, jak se hledá ve Wikipedii, co je to svastika. A že dřív než si Sověti vytvořili znak srpu a kladiva, mělo ho už Rakousko ve svém státním symbolu, takže onen inkriminovaný "antinacista" jen asi prožíval momentální psychické vyčerpání, což se stane každému, a averzi vůči Vietnamcům v Česku, což se však soudným lidem vyhýbá obloukem na sto honů…

Snímky Vladimír Zouzalík, Břetislav Olšer a jeho archiv

http://eportal.parlamentnilisty.cz/Articles/4685-potrestejte-nacky-pardon-tedy-vietnamske-soudruhy-buddhisty-.aspx

Čína-země buddhistů, katolíků, muslimů, taoistů a konfucionistů…

Jak John Kennedy, Lyndon Johnson a Richard Nixon lhali o Vietnamu?

Kdy vyvěsí Bursík ve škodovce vlajku Tibetu?

Dá si Bárta kuchařskou čepici a obslouží čínského velvyslance…?

 

 

 

 

Nejnovější od BŘETISLAV OLŠER

Právě přítomno: 100 hostů a žádný člen

ÚVODNÍ FOTA A VIDEA

Style Setting

Fonts

Layouts

Direction

Template Widths

px  %

px  %