Povinné kvóty ženám nepomohou, je nutná změna legislativy a postupná změna společnenského klimatu Doporučený

  • neděle, kvě 03 2015
  • Napsal(a)  Ivana Haslingerová
prezident Miloš Zeman přichází předávat manažerské Oskary Manažerům roku prezident Miloš Zeman přichází předávat manažerské Oskary Manažerům roku snímek: Ivana Haslingerová, Fragmenty

Tak jako každoročně byly již po dvaadvacáté v paláci Žofín v Praze vyhlášeny výsledkynejprestižnější a systematicky nejpropracovanější manažerské soutěže u násMANAŽER ROKU 2014. Slavnostní atmosféru podtrhla účast prezidenta republiky Miloše Zemana, prvního místopředsesedy První komory parlamentu ČR Přemysla Sobotky, prvního místopředsedy vlády pro ekonomiku a ministra financí Andreje Babiše, místopředsedy vlády pro vědu, výzkum a inovace Pavla Bělobrádka, ministra zahraničních věcí LubomíraZaorálka a dalších významných představitelů politické representace jakož i 400 předních manažerů. Soutěž vyhlašují Svaz průmyslu a dopravy ČR, Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR a Česká manažerská asociace (ČMA), která je organizátorem soutěže. Jejím cílem je vyhledat, objektivně a nezávisle vybrat a zviditelnit nejlepší a nejvýznamnější osobnosti managementu, jejich metody a přínos pro rozvoj firem a celé ekonomiky. Manažery, kteří pro společnosti jim svěřené dělají víc, než je běžně zvykem. Společenským a etickým posláním akce je přispět k rozvoji elity českého managementu.

 Absolutními vítězi letošního ročníku se stali a titul Manažer rokuManažerka roku 2014 získali Daniel Beneš, předseda představenstva a generální ředitel společnosti ČEZ a Zuzana Ceralová-Petrofová, jednatelka a ředitelka společnost PETROF. Podrobnosti o vyhlašování výsledků soutěže naleznete na  http://www.manazerroku.cz/manazer-roku-2014/. Celou fotogalerii finalistů soutěže naleznete zdeTento článek věnujeme konferenci věnované problematice zastoupení žen ve vedoucích funkcích pod názvem „Gender Gap 2015“ aneb „Žena - klíčový faktor úspěchu řízení společnosti i byznisu“, kterou pořádala ČMA v paláci Žofín v dopoledních hodinách před oficiálním vyhlášením výsledků soutěže.

Probírala se na ní především otázka, zda povinné kvóty žen ve vedoucích funkcích požadované Evropskou komisí budou pomocí ženám či naopak povedou k jejich dehonestaci v očích veřejnosti. Panelisté dospěli k závěru, že nejde o krok správným směrem.

Kvóty samy o sobě nevyřeší zlepšení podmínek pro možnost zaměstnání žen – dostatek školek, jeslí, umožnění práce z domova, mateřskou dovolenou a případné hlídání nemocných dětí i pro muže. Bez tohoto zázemí ženy nemohou do práce po porodu dítěte nastoupit, i kdyby o to stály. A především si musejí bruselští mandaríni uvědomit, že žádným byrokratickým nařízením nelze ze dne na den změnit postoje společnosti v pohledu na cokokoliv, v tomto případě na postavení ženy v rodině a ve vztahu k dětem, který se vyvíjel v každé zemi EU po staletí a je v každé zemi jiný.

V severských státech je pohled na muže na mateřské jiný, než u nás, kde převládá stále pohled z doby císařství, že žena se má starat předevšímn o děti a muž o finanční zabezpečení neboli o svou kariéru. Proto si ženy vesměs nedovolí dát po půl roce nebo dokonce po porodu dítě do jeslí jako například ve Finsku, nehledě k tomu, že u nás byly po revoluci jesle zrušeny. A zlomit tento pohled společnosti na ženu je dlouhodobá záležitost. Nejde ho zlomit ze dne na den rozkazem stejně jako komunisté nedokázali přikázat větru ani dešti, jak má vát či pršet. Je důležité klidně a postupně měnit za pomoci médií postoje společnosti a informovat o důležitosti práce žen. Přesvědčit konzervativní českou společnost, že pro dítě je příjemnější spokojená maminka, která vydělá na jeho obživu, když na ní počká v jeslích, než zoufalá uštvaná matka samoživitelka nemající ani na sunar. Vidím nyní před očima spoustu známých mužů, kteří bojují za přesný opak, za starodávnou rodinu pánů Kondelíků. Ano, to by bylo hezké, ale ne každé ženě se povede sehnat tak dobré zázemí, realita moderní doby je prostě jiná. 

 

Řešit postavení žen formou kvót neschvaluje ani president ČMA Pavel Kafka, který zahájil konferenci slovy: „Konference  je věnovaná iniciativě, kterou chystá Evropská komie (EK), kterou jsou povinné kvóty žen ve všech oblastech života. Předesílám, že podle mne nejde o krok správným směrem a chápu úspěšné ženy, že se jim to zdá být dehonestující. ČMA spolupracuje se světovým ekonomickým fórem v analýze konkurenceschopnosti a zastoupení žen v managementech. Další krok bude analýza rizik této iniciativy. Formu kvót neschvaluji. Nejdříve je potřeba připravit změnu společnosti ohledně podmínek. Ani státní správa se na kvóty nedostala, a přesto je prosazuje. Připadá mi to, jako když prosazovali komunisté, že poručí větru dešti. “

V EU má gendrovou politiku žen na starosti europoslankyněVěra Jourová, která ve své zdravici zdůraznila, že podle ní je to naopak neodmyslitelná podmínka pro ekonomický úspěch. 

 

     Jan Mühlfeit uvedl výsledky výzkumu společnosti Gender Parity Gap Index produktivity věnovanému rozdílům přístupu a v rovnosti žen a mužů, kterého se zúčastnilo 136 zemí z celého světa. Bylo zjištěno, že nejlépe je na tom zdravotnictví a vzdělávání. Velký problém je ale technické nevzdělání žen. V businessu je jen 0,6 % žen a nejhorší poměr je v politice. ČR se umístila na 96. místě za Zimbabwe a Mozambikem, což pokládá Mühlfeit za katastrofu. Nejlépe si vedou severské státy. Podle pana Mühlfeita to je mj. dáno tím, že tam je samozřejmostí rodičovská pro muže, je dostatek jeslí a školek. Běžně je zadávána práce domů. Tým, který on vedl v Microsoftu, byl prý vyrovnanější, když měl víc žen. Jeho slova potvrdila ve své zdravici generální ředitelka Microsoftu v ČR Biliana Weber.

Dana Jurásková, bývalá ministryně zdravotnictví, ředitelka Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a manažerka roku 2010 doplnila pana Mühlfeita, že zdravotnictví je sice feminizované, ale řídící funkce zastávají muži. Je to podobné, jako ve školství. Přiznala, že ani ona sama nikdy neměla odvahu k soukromému byznysu, přestože pracuje již 35 let ve zdravotnictví a situaci v něm zná. Podle ní současné zdravotnictví prochází krizí elit. ČR neděkuje elitám, jen je trestá. U žen to platí dvojnásob. Žena vědkyně je promarněná příležitost: „Naše společnost je nesmírně konzervativní. Stále přetrvává názor z Rakouska-Uherska, že peníze, moc a prosazení se jsou mužské hodnoty a žena se má starat o děti. Povinný unisex k postoji k práci a rodině naši společnost děsí. Nátlak a příkazy EU nic nevyřeší, musí se změnit duch společnosti.“

A to platí podle Juráskové i pro přítomné v sále. Na její žádost, aby zvedli ruku ti, kteří jsou proti kvótám, zvedla ruku většina, a to i v předsednictvu. Odpor proti kvótám je také proto, že je to postaveno politicky, příkazem. Na to jsou naši lidé po životě v komunistické diktatuře velice citliví. Paní Jurásková sice přiznala, že „mladá generace žije již jinak – chtějí žít i osobní život. Zdraví, podporu, lásku a rodinu nezmiňují. Mediální interpretace kvót moderní ženy ale uráží.“

Zmínila zajímavý postřeh, že nejde jen o to, zda se žena dostane do vysoké politické funkce, ale o to, jak tam na ni pohlížejí muži. A to nevyřeší žádné kvóty. „Muži na jednáních vlády mluví nejdéle s minimálními výsledky. Je to přehlídka ztraceného času. Mají nepředstavitelné výmluvy, proč to či ono nejde. Ženy, když něco rozhodnou, udělají to. Vědí přesně, co mají dělat. Na vládě je ale muži přehlasují politickou prioritou. Když přece nakonec něco prosadí, skončí to stejně zamítnutím v parlamentu. A za pár let dostanou, proč to neprosadily.“

 

Olga Kupec, jednatelka ABYDOS, s.r.o., členka prezidia ČMA připomněla, že problém emancipace žen je historický. Německá burza povolila ženám vstup na burzu až v roce 1921. „Základ rovnoprávnosti žen a mužů je především vzdělání, ale samo o sobě to nestačí. Každá žena chce děti a musí proto řešit problém, jak se navrátit do práce. Děti jsou vesměs nemocné a zaměstavatelé nestojí o ženu ošetřující děti. I se zdravým dítětem je problém, pokud nejsou školky. I sám čas na mateřské dovolené brzdí ženu v kariéře, protože v nejlepších letech, kdy muži mohou dělat vše pro pracovní rozlet, ona musí být doma. Její rovnoprávné postavení umožní proto pouze možnost muže být na mateřské dovolené. Jinak bude žena vždy proti mužům hendikepována. Naše legislativa to sice umožňuje, ale muži se tomu brání. V Německu proto zavedli, že alespoň dva měsíce musí být na mateřské muž.“  Ano, mužům na mateřské se kolegové smějí, ale pokud by to bylo pro ně povinné, tak by se tomu zamezilo. Pak by se zřejmě vyrovnal i rozdíl v platech, neboť by obě pohlaví měly stejný časový hendikep, kdy z práce vypadnou, a naopak žena by neměla takový skluz v postupu.

 

Ředitelka Ústavu experimentální medicíny Akademie věd ČR, manažerka roku 2011, Senátorka Eva Syková uhodila hřebík na hlavičku, když uvedla, že ženy jsou a dlouho budou diskriminovány zažitými názory společnosti. Podle modelu z Rakouka-Uherska je ve společnosti vžito, že muži mají povinnost se postarat o rodinu finančně a žena se má věnovat jejímu chodu a starostí o děti. Podle jejích postřehů jak vědci, tak politici nechápou rovnoprávnost žen a otevřeně ji odmítají. „Myslí si to i naši senátoři a proto se velmi obtížně o tomto tématu hovoří. A nejde přitom o maličkosti. Procento schopných žen a mužů je stejné, ale jen málo je to v praxi vidět. Například průměrný výdělek žen zastávajících tutéž práci je u nás 60 %, zatímco i ve Slovinsku 80 %. Z toho plyne, že potenciál žen je nevyužitý. Kdyby měly ženy mezi 20-30 rokem stejné platy jako muži, zvýšilo by to daně o 1,6 mld. Kč, ještě víc by to bylo u žen mezi 27-30 rokem. Plýtváme tímto potenciálem žen, kterým klademe překážky. Češky jsou nevyužitým potenciálem země.“

A paní profesorka jde ještě dál a přimlouvá se pro brzký nástup dětí do kolektivu, protože podle výzkumů se mozek nejlépe vyvíjí mezi 1-3 rokem: „Mít mateřskou dovolenou 3 nebo 6 let je krátkozraké. Španělé mají mateřskou dovolenou jen 4 měsíce a pak se ženy chovají manažersky. Já sama jsem se chovala vždy manažersky v práci i doma. Mělo by se k tomu vychovávat. Předškolní zařízení ve Finsku se starají o děti okamžitě po porodu. Netvrdím, že je to ideální, ale když už se žena dostane do situace, že nemůže dítě bez nástupu práce sama uživit, je to lepší, než ho dát do baby boxu. Ta možnost by měla proto být i u nás. Samoživitelky by to jistě uvítaly. My nemáme ale dokonce ani školky pro tříleté děti. Jesle jsou vůbec zrušeny. Přitom kolektiv pro malé děti je prospěšný. Mozek se nejrychleji vyvíjí mezi 1-3 rokem. Mohou se proto lépe socializovat. Doma mají míň výchovných podnětů. Vyřešilo by to i problém Romů. V 5. roce života je hrozně pozdě začínat s kolektivem.“

Naše konzervativní společnost by měla být o všech těchto problémech neustále informována, aby se změnil její postoj v pohledu na roli žen v rodině. Povinné kvóty to nevyřeší. Pokud jde ale o kvóty, tak mají význam pro ženy v politice. Stále se poukazuje, že tam není dost žen a vysvětluje se to jejich nezájmem o vedoucí funkce. Podle Sykové však jejich nedostatek není z důvodu, že o to nestojí. Místa jsou však zabydlena  muži a bez kvót se tam ženy prostě nedostanou. Podobně je tomu i ve velkých firmách. Tam se bez pomoci zákona ženy prostě takřka neproderou.

Zástupce médií na panelu Michel Fleishmann vysvětlil, proč se média otázce kvót nevěnují. Potvrdil, že lidé souhlasí, že existuje diskriminace žen, chtějí však, aby ženy braly za stejnou práci stejně jako muži a mohly zastávat vyšší funkce. Pozitivní diskriminaci žen si přeje ale jen 25 % lidí. Média se proto kvótám nevěnují, protože musejí vycházet vstříc názorům posluchačů a čtenářů, kteří problém kvót neřeší a přepnou na jiný program či koupí příště zábavnější tisk. Běžní lidé totiž nevědí vůbec nic o tom, o čem v EU zase jde.

Mluvené slovo je jedna z nejhorších technik. Posluchač slyší každé třetí slovo. Úspěšnost rádií dělá hudba a ženské posluchačky. Pokud jde o zastoupení žen a mužů v programech, tak podle průzkumů hlasatelky mají většinou vyšší hlasy, a ty posluchačky ze 75 % vypínají. Milují krásné hluboké rosákovské hlasy. U žen posluchaček je navíc jedna  žena v pořadu neúspěšná, ale tři již tvoří nepřehledný babinec. Nejlepší je pořad se dvěma ženami a jedním chlapem. Takže i zde platí gendrové zastoupení (úsměv). Televizi naopak pouštějí zejména muži. Proto je tam žena důležitá pro změkčení pořadu, ale co říká, to poslouchá opět méně lidí, než co říká muž. Kvóty pokládám proto dokonce za nebezpečnou věc.

Ing. JiříKunert, ředitel  UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a. s., pordil, že i v bankách je gender gap velký problém. Mají programy pro ženy, školky, poskytují práci z domova. Jde ale zejména o ženy na pobočkách, na řídících místech je jich jen  4,5 %. Podle pana Kunerta je to dáno tím, že  jejich sebedůvěra je malá. Po mateřské chtějí dělat jiné věci. „Pokud hledám někoho, dávám přednost těm zevnitř banky a na prvním místě ženám po mateřské. Ty ale odmítají manažerské práce a preferují osobní život. Mají naopak ambici sehnat dobrého manažera, který uživí rodinu a podporují ho v kariéře zajistěním rodiny z domova. Nikdo nechce dělat to, co já. Musí se změnit pohled společnosti, pro níž  žena, která dá po roce dítě do jeslí, je vyvrhel.“

 

Helena Kohoutová, ředitelka Agentury Helas, zavedla  první klub žen u nás, kde si mohou osamělé podnikatelky popovídat. Její agentura zjistila, že 26 % žen začalo podnikat z nutnosti a po mateřské, 11 % kvůli úmrtí partnera, 8 % z rodinné tradice, teprve ty ostatní pokládají podnikání za náplň života. Nepotřebovaly k tomu žádné kvóty. Firmy vlastněné ženami jsou podle ní stabilnější a rostou stabilně. Bariérou pro podnikání žen je obava, že vzdají rodinný život. V tom by měl stát legislativně pomoci, ale ne kvótami.

 

 

 

 

 

 

 

Zveřejněno v BYZNYS a TOP PODNIKATELÉ

Související položky (podle značky)

Právě přítomno: 127 hostů a žádný člen

ÚVODNÍ FOTA A VIDEA

Style Setting

Fonts

Layouts

Direction

Template Widths

px  %

px  %