Twitteru
Facebooku
VIDEO ZPRÁVY
V úterý 12.9.2023 ve 13 hodin GENERÁLNÍ STÁVKA za normální život v Klausismu devadesátých let
ZEMĚ ČESKÁ DOMOV MŮJ, ZEMĚ ČESKÁ DOMOV MŮJ...
Redaktor ČT nedokáže odpovědět na jednoduchou otázku: "Co vláda od svého zvolení udělala pro lidi v naší zemi?"
************************************
Tomio Okamura: Navrhuji CZEXIT!
************************************
************************************
************************************
Projev prezidenta Putina 30.9.2022 o uznání a připojení 4 nově vzniklých republik a oblastí k Rusku
***********************************
Prezident Zeman k negativním vlivu islámismu na Evropu
************************************
************************************
IVANA HASLINGEROVÁ, šéfredaktorka revue FRAGMENTY
Šéfredaktorka revue Fragmenty:
RNDr. Ivana Haslingerová, CSc., ředitelka Odboru pro styk s veřejností KKČ, (*21.08.1946 v Praze)
Vystudovala SVVŠ v Humpolci (1960-64) a Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor fyzika pevných látek (1964-69). V letech 1970-71 absolvovala tamtéž postgraduální studium za účelem získání titulu RNDr., v roce 1977 tam obhájila disertační práci v oboru fyziky pevných látek a získala titul CSc. Výsledky její kandidátské práce byly využity mj. v Ústavu jaderné fyziky v Řeži u Prahy při studiu slitin kovů tvořících povlaky jaderného paliva v jaderných reaktorech, které jsou vystaveny extrémním teplotním a dalším podmínkám. Pracovala tam jako odborný asistent v letech 1973-74. V letech 1975-93 působila jako vědecký pracovník v Ústavu fyzikální chemie a elektrochemie J. Heyrovského ČSAV. Během své vědecké působnosti publikovala 39 původních vědeckých prací a příspěvků na vědeckých konferencích z oboru studia krystalické struktury a vlastností pevných látek a teoretické kvantové fyziky a chemie. Dvakrát jí byla udělena mimořádná Cena Akademie věd. Od roku 1994, po nedobrovolném odchodu z AV ČR po bezprecendentním zákroku tehdejšího předsedy Akademie věd ČR Rudolfa Zahradníka se věnovala publicistice a od 1997 je šéfredaktorkou revue Fragmenty. Prostřednictvím revue Fragmenty jsou zajišťovány granty a umělecké projekty, neboť je zasílána významným osobnostem ze světa kultury, podnikání a politiky. Náplní revue jsou převážně původní články a rozhovory s významnými osobnostmi. Nikdy nebyla členkou KSČ, neboť komunizmus pokládá za největší neštěstí lidstva. Jejím koníčkem je malování, politika, psaní článků a esejů, počítače, četba, turistika. Je vdaná, manžel Doc. Ing. Jiří Pancíř, CSc., syn Michal Haslinger. Je dcerou Libuše Pamětnické, básnířky a spisovatelky kraje Vysočina.
Když jsem 31. 7. 2020 v LN uviděla nadpis článku politologa Mlejnka: "Válka Klause s Okamurou. Největší nepřátelství paradoxně panuje mezi programově blízkými", byla jsem zvědavá, co se stalo, protože až dosud jsem nikdy nepozorovala žádné nepřátelství, natož pak největší, mezi těmito dvěma vlastenecky cítícími poslanci. Co se stalo, v čem si ublížili? Pokud někdo napíše, že si dva do nedávna slušně vycházející politici vyhlásí válku, čekal by člověk opravdu zlé útoky. Po přečtení článku jsem ale zjistila, že jde o pouhé přeběhnutí jedné poslankyně Hyťhové z SPD do Trikolóry. To se stávalo a bude stávat mnoha stranám a říkat tomu vyhlášení války předsedů může člověk čekat u bulváru, ale od politologa je to nedůstojné.
I když oficiálně byla u nás po pádu komunismu cenzura zrušena, v současné době se stále víc stupňuje. Dokonce vznikl její oficiální web "Čeští elfové" vyhledávající pod záminkou boje proti dezinformačním kampaním na českém internetu média, která se, dle jeho úsudku, takových věcí dopouštějí a nejen to. Dokonce zveřejnil Seznam dezinformačních médií místo toho, aby se jeho tvůrci pustili, tak jako to mají dělat skuteční a seriózní redaktoři, do polemiky s autory do těchto médií píšícími. Toho, kdo se jim nelíbí dokáží zahrnout pouze sprostými osobními nadávkami a vulgarismy jako třeba paní profesorku ekonomie na Masarykově univerzitě v Brně Hanu Lipovskou. Přesně podle hesla když dojdou argumenty, musíme zvýšit hlas. A co je ještě horší, že našim strážcům zákona a demokracie, až na výjimky jakou je například advokátka Monika Čírtková, to nevadí.
Právě když jsem chtěla začít psát článek k šedesátinám odvážného dokumetaristy a režiséra Otakáro Marii Schmidta, kterého si velice vážím, přišel mi do redakce od něj mail s následujícím textem: "Zdraví Otakáro a jeho 6 křížků, přátelé, Česká televize a Martin Dejdar mě k 60 tým narozeninám zařídili vysílání dnes již kultovního a legendárního filmu Eliška má ráda Divočinu." Skvělá zpráva, řekla jsem si a chtěla mu k tomu pogratulovat. Jenže když jsem se začetla do dalšího textu, pochopila jsem, že pro pana Dejdara nebylo zřejmě jednoduché zařídit, aby mohl takový dárek oslavenci dát. Potvrdilo to jen mé přesvědčení, že ani po pádu komunismu cenzura z médií nemizí, naopak poslední dobou přituhuje a to dokonce celosvětově. Když už nastoupila i v kdysi svobodomyslné Americe, není před ní kam utéct. Ještě štěstí, že stále u nás existují odvážní lidé, kteří se snaží bez ohledu na ohrožení kariéry s touto hydrou bojovat, jako například přítel pana Otakára pan Martin Dejdar.
I když se podle zpráv v médiích zdá, že největší zdravotní pohromou lidstva je koronavirová chřipka a ke zdraví národa stačí zásobit naše zdravotnictví rouškami, dovoluji si kacířsky připomenout, že v naší republice umírá 49 procent mužů a 55 procent žen na prozaické a neinfekční srdeční choroby, které jsou zejména v druhé polovině života velkým postrachem všech občanů. Je sice velmi potěšitelné, že v naší malé zemičce existují dvě opravdu mimořádná kardiologická centra na světové úrovni, ale pokud jde o prostory, tak bohužel doslova praskají ve švech. Ano hovořím o dlouhodobě známém IKEMU, kde se lékaři kromě běžných srdečních operací zabývají zejména problematikou transplantací srdcí a o Kardiologickém centru v Nemocnici Na Homolce, které se od roku 2007 vyprofilovalo tak, že doslova udává směr světové kardiologii v léčbě nebezpečného skrytého zabijáku - srdečních arytmií. K jeho zakladateli, primáři prof. MUDr. Petru Neužilovi, CSc., FESC, se v současné době jezdí učit největší světové kardiologické kapacity. Není divu, že byl oceněn nezávislými světovými odborníky jako nejlepší z nich. (Nezvyklý mezinárodní titul FESC za jeho jménem znamená zkratku Fellow of European Society of Cardiology a je udělován nezávislými světovými odborníky v kardiologii nejlepšímu z nich v daném roce. Nejde tedy jen o formální běžný titul, ale o ocenění odborné způsobilosti nejlepšímu světovému kardiologovi, na základě dosažení jeho světové vědecké a publikační úrovně.)
I když s články pana Petra Hanniga skoro vždy souhlasím a publikuji je v naší revui Fragmenty, jeho článek "Ve stínu koronaviru hynou naše lesy" jsem opublikovat nemohla. Ne snad proto, že z něj není cítit upřímný zájem a láska k lesům a má v mnohém pravdu, ale proto, že v něm nejsou uvedeny správně důvody, proč jsme o nádherné smrkové lesy s jejich vůní a podle vědců léčivou atmosférou plnou jiných iontů než vně lesů již prakticky přišli. Má sice pravdu v tom, že lesníci jsou zoufalí, co se díky lhostejnosti vlád s lesy stalo. Ale nemohou za to pouze devadesátá léta a převedení lesů do soukromých společností, ani nějaká sucha, na která to nyní zbaběle svádějí probursíkovští ekologisté. Odjakživa se u nás střídalo sušší i vlhčí období a lesy za pomoci zkušených lesních inženýrů vše ustály. Připomeňme například rok 1947, kdy prakticky vyschla veškerá obilná pole, ale lesy jako zdroje podzemní vody přežily. Základ ke zničení našeho jediného přírodního bohatství nedala devadesátá léta, kdy se díky heslu, že všechno zařídí neviditelná ruka trhu, zničil monopol státní firmy Lesy České republiky na veškerou péči, včetně výtěžnosti, jak píše pan Hannig.
Právě přítomno: 42 hostů a žádný člen
