Twitteru
Facebooku
1. Jedni nenormální podporovatelé říkají, že přijetím Istanbulské úmluvy nebudeme muset měnit český právní řád. Toto tvrzení je ale lživé. V Úmluvě se 70x objevuje formulace: „Smluvní strany přijmou legislativní a jiná opatření“ a 20x formulace „Smluvní strany zajistí, učiní, se zavazují či poskytnou“.
Řadu jednání, o nichž se Úmluva zmiňuje, v našem právním řádu upravenu nemáme vůbec anebo nejde o trestné činy a netrestáme je. Příkladem může být verbální sexuální obtěžování, nepromlčitelnost, rozhodnutí bez slyšení druhé strany, oznamovací povinnost pro budoucí chování nebo osobou blízkou jako přitěžující okolnost.
2. Druzí nenormální podporovatelé Istanbulské úmluvy říkají, že jde o normu proti zahraničním středověkým praktikám (ženská obřízka, svatby ze cti apod.). Je-li to však pravda, pak takovou normu nepotřebujeme, protože všechny tyto zrůdnosti už dostatečně chrání české právo a český trestní zákoník.
3. Třetí nenormální podporovatelé Úmluvy tvrdí, že ji musíme přijmout pro ochranu žen před domácím násilím. Ale my už máme dobré české zákony, stačí je jen dodržovat. Problém není v zákonu, ale v dokazování. A nedostatek důkazu žádná úmluva neodstraní.
4. Čtvrtí nenormální podporovatelé říkají, že musíme normu přijmout, protože tak učinily jiné vyspělé země EU. Tento argument je podobný dotazu našich rodičů, když jsme se v dětství vymlouvali, že v průšvihu nejsme sami, ale že se námi byli i spolužáci. „Když Pepa skočí z okna, skočíš taky?“ říkávali. Naši nejbližší sousedé - Maďarsko a Slovensko – ovšem Istanbulskou úmluvu dosud neratifikovali. Naopak ji ratifikovalo Turecko, Dánsko, Itálie a řada dalších států, které se právě dnes, po ratifikaci, potýkají s ženskou obřízkou.
Ráda bych viděla, v které zemi, jež Istanbulskou úmluvu ratifikovala, ženská obřízka a svatby ze cti poklesly a snížilo se domácí násilí a ochrana obětí. Ukažte mi tvrdá data, ukažte mi její efektivitu.
5. Poslední skupina nenormálních podporovatelů je z EU a tlačí na nás sankcemi a vydíráním. Tedy přesně tím, čemu má úmluva bránit. A nejen to. Evropské unii zjevně jedna úmluva Rady Evropy nestačí, a tak připravila návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o potírání násilí vůči ženám a domácího násilí.
Návrh obsahuje spoustu „perel“, například tyto: „Důležitou referencí je pro návrh Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí z roku 2014 („Istanbulská úmluva“). Istanbulská úmluva je nejrozsáhlejším mezinárodním rámcem ke komplexnímu řešení problematiky násilí vůči ženám a domácího násilí.“ Anebo „Násilí vůči ženám a domácí násilí je všudypřítomné a odhaduje se, že v EU postihuje každou třetí ženu.“
Vrcholem tlaku ze strany EU je pak tato věta: „Istanbulská úmluva sice převážně byla impulzem k přijetí opatření na vnitrostátní úrovni, z monitorování provádění úmluvy je však patrné, že přetrvávají nedostatky. Vzhledem k tomu, jak se násilí vůči ženám a domácí násilí v posledních desetiletích vyvíjí, je nepravděpodobné, že by se výskyt těchto trestných činů výrazně snížil, jestliže EU nepřijme žádná opatření.“ Takže nikoliv svobodná vůle států, přání či jejich vnitřní potřeba, ale tlak, buzerace, sankce, urážky a ostouzení, když odmítáme souhlasit s něčím, na čem by účast měla být dobrovolná.
A co je obsahem návrhu směrnice? Návrh směrnice proto navrhuje zvýšení kriminalizace kdejakého chování a trvá na značně dlouhých nepodmíněných trestech.
Tlak z EU je obzvlášť troufalý za situace, kdy vůdčí státy EU otevřely v posledních letech hranice Schengenského prostoru a umožnily volný přístup do Evropy milionům migrantů z muslimských zemí. Na jedné straně tedy chce Rada Evropy a EU zpřísňovat trestní represi a vychovávat vlastní občany (zejména chlapce a muže) od mateřské školy, a na druhé straně jí nevadí cizí kultury, pro které je – na rozdíl od rovnostářské a civilizované Evropy - násilné a povýšené chování vůči ženám naopak typické.
Jako žena bych mohla mávnou rukou a z výše svého Venušina Olympu bych mohla volat po porobení mužů. Jsem ale normální žena. Nejsem bláznivá, psychotická, zmanipulovaná, poslušná, zaplacená ani ustrašená. Jsem normální, životem zkušená a zkoušená žena. Ale taky jsem občan suverénního státu a jako právník, jako trestní obhájce nebo rodinný advokát a zejména jako politik nemohu mlčet. Proto budu dál vystupovat a nahlas volat: zastavme tohle turecké šílenství. Pomůže totiž jen neziskovkám, aby měly větší byznys. A mnohem víc uškodí. Rodině, škole, vztahům mezi lidmi, rovnosti, právu. A takhle normální život nevypadá.
A pojďme si střízlivě a normálně lidsky říct, co v této oblasti potřebujeme.
Máme málo peněz pro oběti, odborníky, centra, školení, psychology, viktimology a vzdělávání? OK. Tak jim ty peníze dejme. K tomu žádné úmluvy nepotřebujeme.
A na závěr tři věty o manželství pro všechny. I to je totiž jednou velkou lží.
Nejde o všechny a nejde o manželství. Jde o právo na obchod s dětmi a má přímou souvislost s Istanbulskou úmluvou. Státy, které ji ratifikovaly, se bez mrknutí oka podílejí na světovém kšeftu s dětmi a s ženami provozujícími náhradní mateřství a prodej vajíček. Tento byznys nezastavila ani válka na Ukrajině. Jak loni v létě informovalo Info.cz, mladé ženy v bunkrech rodí děti bohatým cizincům ze Západu. Ukrajina je světovým centrem náhradního mateřství a specializované kliniky na objednávku bohatých párů dodávali před válkou až 4000 dětí ročně. Tento kšeft nepřekazila ani válka, děti na objednávku se rodí dál. Kde jsou všechny feministky a bojovnice za práva obětí domácího násilí? Kde jsou, když je ženy skutečně potřebují? Náhradní matky jsou totiž novodobé otrokyně. A k takovým zvěrstvům Evropa mlčí.
Proto vznikla celosvětová iniciativa, která v pátek 3. března 2023 v marocké Casablance podepsala Casablanca Declaration usilující o globální zákaz všech forem náhradního mateřství. V této oblasti už totiž dávno nejde o pomoc sestře nebo kamarádce, která nemůže mít děti. Jde o obrovské peníze a obchod s dětmi. A na něčem takovém se nechci a nebudu podílet.
Vystoupení na konferenci Istanbulská úmluva a manželství pro všechny dne 6. 3. 2023 v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR
JUDr. Daniela Kovářová
