Socialisté a bolševici všech odstínů si letos 4. května připomenou 200 let od narození velkého "myslitele", příživníka a parazita Karla Marxe (1818-1883). Toho experta na kapitál, který by bez pomoci slušného fabrikanta Bedřicha Engelse a jeho majetku dávno bídně zašel o hladu a zatuchlostí ve špíně. Nejlépe podstatu Marxova zvrhlého světonázoru ilustruje následující výrok: "Všeobecná válka rozdrtí slovanské spojenectví a zcela vyhladí tyto národy, že i jejich samotná jména budou zapomenuta... Vyhladí nejen reakční třídy a dynastie, ale zničí také tyto naprosto reakční rasy... a to bude skutečným krokem v před." Nepřekvapí, že mezi uctívači a nositeli odkazu Karla Marxe se v německém Trevíru vyskytne také hlavní potentát neomarxistického nesmyslu jménem Evropská unie Jean-Claude Juncker, který slavnostně zahájí výstavu věnovanou právě Marxovi. Muže, který pronesl tyto výroky může uctívat pouze masochista nebo zločinec, že pane Junckere! Možná by nebylo od věci si připomenout také Marxův "kladný" poměr k Čechům, o kterých mluvil jako o "reakční verbeži", jenž zatvrzele klade odpor nastolení zářné utopisticko-socialistické budoucnosti (a dějiny se nám opakují).

Existují zajímavé historické paralely, kdy se například shodně v epoše uznávané a adorované I. republiky a posléze i v dějinách samostatné České republiky v praktické politice výrazně neosvědčil (decentně řečeno) senát. Tato komora parlamentu se ukázala potřebná stejně jako pro člověka slepé střevo. Představuje odkladiště vysloužilých, nepotřebných a zestárlých politiků. Takový politický domov důchodců či LDN. Párkrát se stalo, že se v jeho řadách objevil osamocený jezdec směřující do nebezpečného světa barracud a žraloků, kde však takový coby solitér brzy pohořel. Pokud schopný a potřebný politik následkem nevyzpytatelných okolností doputoval do senátu, okamžitě svůj omyl napravil a opřen o silnou politickou stranu jej kvapně opustil a zamířil do poslanecké sněmovny. Příkladem takového jednání mohou být lídři Tomio Okamura a Mirek Topolánek. Nikoliv opačně. Pokud chce někdo dát pádný důvod pro zrušení senátu, stačí se podívat na jména politických ztroskotanců a beznadějných nýmandů, kteří znovu a opakovaně vyhlašují své kandidatury. Naposledy mimtrio ve složení Jiří Drahoš, Marek Hilšer a Pavel Bělobrádek.

Známé pořekladlo, že co je dovoleno bohovi, není dovoleno volovi, platilo a platí. A v podmínkách námi všemi milované a 7 miliardami dotované veřejnoprávní České televize to platí dvojnásob. Bulvární tisk v těchto dnech propírá kamarádský vztah dvou bývalých moderátorek České televize - Světlany Witowské a Alex Mynářové. Bylo by spíše divné, kdyby se dvě bývalé kolegyně spolu nebavily i po ukončení pracovního poměru, neboť přátelství spolu s pracovním úvazkem nevzniká, ba ani nezaniká. Je to zvláštní, že se něco takového řeší v zemi, kde každý je někoho strýček, synovec, bratranec, spolužák, kamarád nebo alespoň milenec. U Světlany Witowské by to podle dnešních mravokárců mělo být na závadu, když moderovala prezidentskou superdebatu a měla by i takovéto okolnosti hlásit svým nadřízeným. Nikomu podobné a horší poklesky nevadily u Václava Moravce, který uváděl rovněž politické debaty, a přitom žil s aktivním politikem Jiřím Pospíšilem.

Mezi kandidáty na post šéfa sociální demokracie to vře, socialisty čeká tuhý bratrovražedný boj mezi triem Hamáček-Chovanec-Zimola. Adept Jan Hamáček se navezl do úřadujícího předsedy ČSSD Milana Chovance za to, že se spolu s Tomiem Okamurou si stoupl na jedno pódium při oslavě vítězství Miloše Zemana v jeho volebním štábu (a věru nebyl tam sám!). Podle Hamáčka by seběvědomá sociální demokracie na jednom pódiu s Tomiem Okamurou stát neměla, protože Okamura je pro socany asi prašivý... Jenže problém je v tom, že sociální demokracie už dávno není seběvědomá. Mnoho jejich voličů i členů dávno řady ČSSD opustila a přeskupila se pod křídla nového, vlasteneckého a lidového hnutí SPD pod vedením Tomia Okamury. To je prostě fakt! Tomio Okamura je nejen progresivní a úspěšný politik, ale také místopředseda poslanecké sněmovny. Takže do určité míry zastupuje a reprezentuje stát. Toto vše by měl vzít Jan Hamáček v potaz, než-li začne někoho mistrovat a poučovat.

Důvod odlišnosti volebních preferencí Prahy a zbytku republiky se pokouší v těchto dnech nalézt řada lidí. Vzniká řada zdůvodnění a rozličných teorií. Mainstreamová média konstruují tezi o vzdělaných, úspěšných a bohatých, kterým závidí chudí a nevzdělaní venkované. Pravdě bude blíže prezidenta Václava Klause staršího, který, ač sám rodilý Pražák, o svých spoluobčanech nemilosrdně soudí: "Praha je více než jiné končiny město nemakačenků. Vysvětlím. Citoval jsme nedávno amerického kongresmana, který moc hezky řekl, že si lidé nepřejí práce, které se dělají rukama a při které se musí stát. V Praze je nejmenší počet těch, kteří se živí prací svých rukou, a kteří při tom dokonce musí stát. To mozek trošku pozměňuje, a proto mozek typického Pražana není stejný jako mozek průměrného občana České republiky mimo toto velkoměso. To říkám i jako celoživotní Pražák, který ani nežil mimo Prahu."

Volby skončily zaslouženým a očekávaným vítězstvím obhajujícího prezidenta Miloše Zemana nad trapnou a ubohou loutkou Jiřím Drahošem, o kterém v tomto klání ale vůbec nešlo. Jednalo se o referendum o Zemanovi a vyslovený pokus  Kavárny o mocenský puč se všemi jeho atributy. Zásluhou venkova byl jejich pokus odražen a Kazihoš na věky zapuzen. Je však  jisté, že pravdoláskaři si nedají pokoj a budou ve svých podvratných pokusech, štvaní a rozeštvávání pokračovat. Pokora a sebereflexe se od nich nedá očekávat. Již v sobotu večer mnozí z nich provokovali ve volebním štábu Miloše Zemana. Incident pochopitelně prezentovali ve zcela opačném gardu. Ze lži je ale usvědčila jejich vlastní videa. V příštích dnech uslyšíme z jejich úst (přesněji nevymáchaných tlam) výkřiky, že Zeman není jejich prezident a oni ho nevolili. To už patří ke koloritu zdejších voleb.

Pokud se Česká televize snaží dodávat zastáncům její privatizace argumenty, tak to dělá na výbornou. Její zaujatost a tendenčnost patří k jejímu základnímu ideologickému arzenálu. Teď k tomu přidala tanečky kolem závěrečné prezidentské superdebaty, účasti a neúčasti moderátorské primadony Václava Moravce. Pokud ČT doopravdy disponuje jediným "kvalifikovaným" moderátorem, tak je nejvyšší čas to zabalit, neboť se jedná o velmi smutné a tragické zjištění. "Hvězdný" Václav Moravec patřil možná ve svých začátcích k nadějím televizní publicistiky, ke kterému se upínaly zraky a očekávání. Bohužel ale záhy sám uvěřil chiméře o vlastní důležitosti a významnosti. Nevšiml si, že dávno již většinu národa nezajímá, o čem to každou neděli na televizní obrazovce tlachá a rozumuje. Otázky Václava Moravce jsou svým formátem i obsahem reliktem minulosti, o který vlastně nikdo valně nestojí. Každá komerční z televize by z toho dávno vyvodila důsledky a pan Moravec by se již delší dobu nacházel na dlažbě. Ostatně většina redaktorů ČT se chová jako angažovaní svazáci, kteří si Českou televizi nárokují jako svoje vlastní s.r.o. Tuto partičku od dob velké spacákové televizní revoluce žádný z ředitelů nedokázal zpacifikovat a uvést do patřičných kolejí. ČT jako sůl potřebuje v čele někoho kvalit a odvahy Jany Bobošíkové, ale takových osobností se nejen tam nedostává.

Zdál se to být předem vyhraný zápas s cinknutými kartami a podplacenou porotou. V pařátech se to hemžilo trumfy. Takový byl výchozí stav před utkáním. Pak se to začalo kazit a nyní už to vypadá na epidemii, kdy morová rána stíhá morovou ránu. Vítačské pamflety z minulosti, prostořeká žena, která doznala kolaboraci s ČT, vypískání v Třinci (následné zamlouvání ve stylu Miroslava Štěpána), zbabělost tváří tvář nepříteli, předčasné prohlašování se prezidentem, členství v Římském klubu, otázky do debat předem a nakonec i ty falešné brejle... Profesore Drahoši, přestaňte být už za komika a raději to zabalte. Tak jako tak vás ostuda nemine! Ještě máte šanci odejít se ctí, neboť hrozí, že z vaší dobré pověsti nezbude zhola nic!