Fragmenty - Fragmenty - EUROZÓNA A EKONOMIKA ČR http://fragmenty.cz Wed, 24 Jan 2018 03:41:22 +0000 Joomla! - Open Source Content Management cs-cz Nová evropská směrnice GDPR - Diktatura eurošmejdů http://fragmenty.cz/index.php/evropa/eurozona-a-ekonomika-cr/item/1982-nova-evropska-smernice-gdpr-diktatura-eurosmejdu http://fragmenty.cz/index.php/evropa/eurozona-a-ekonomika-cr/item/1982-nova-evropska-smernice-gdpr-diktatura-eurosmejdu Kdy si mandaríni z EU uvědomí, že už mají jejich sekýrování občané dost?!

Za novou evropskou směrnicí GDPR, která údajně přináší občanovi novou, silnější ochranu osobních údajů, se skrývá nehorázný a nic neřešící byrokratický „eurovopruz“, s hrozbou sankční pokuty až ve výši 20 000 000,- Eur. Za dobu patnácti let starostování jsem již zažil mnohanásobné nabobtnání zcela zbytečné a nepotřebné státní administrativy, ale to, co se zrodilo v byrokratických mozcích eurohujerů v oblasti ochrany osobních údajů, převyšuje všechny dosavadní úřednické šimly. Pro názornost rozsahu evropské směrnice si pojďme vyjmenovat, koho se toto obecné nařízení na ochranu osobních údajů, neboli GDPR (General Data Protection Regulation), bude týkat. V podstatě každého, kdo shromažďuje nebo zpracovává osobní údaje Evropanů, včetně společností a institucí mimo území EU, které působí na evropském trhu. Jsou to v podstatě všechny úřady, města, obce, neboť pracují s osobními daty. Dále školy, školky, internáty, domovy důchodců, sportovní a zájmové kluby, různá sdružení, svazy, neziskové organizace, nemocnice, doktoři atd. Veškeré firmy, živnostníci, obchodníci, právníci, notáři, pojišťovny a všichni poskytovatelé služeb, kteří mají zaměstnance a zákazníky, tedy klienty. Nová směrnice zplozená eurobyrokraty dopadne s plnou vahou na každého, kdo s osobními údaji při svém podnikání, či jiné administrativní činnosti, nakládají.

Občané EU tak prý opět získají kontrolu nad svými osobními údaji. To by mě zajímalo, jakým způsobem. Prostudoval jsem celý obsáhlý materiál a o tom, že by se dosáhlo lepší kontroly a ochrany požadované občanem, to opravdu není. Naopak, takzvaná nadřízená autorita, sídlící někde v Bruselu, jako jediná bude mít totální kontrolu nad vašimi osobními údaji - bude o vás vědět vše. I to, jaké máte neduhy, u koho nakupujete, kde všude jste byli zaměstnáni, kdo vám dodává elektrickou energii a plyn, se kterou společností jste jeli na dovolenou, které školy jste absolvovali, vaše politické či sexuální zaměření atd. Vašim dětem se tento systém samozřejmě nevyhne. Všechny výše jmenované instituce, se kterými jste kdy přišli do styku, budou poslušně posílat vaše údaje Velkému bratru, aby nad vámi bděl.

Všem postiženým tímto byrokratickým evropským nesmyslem přibude obrovská administrativní zátěž, kterou budou muset úřady, instituce a firmy zpracovávat pro mezinárodní tzv. nejvyšší euro-autoritu, tedy pro velkého euro-bratra. Při vyčíslení nákladů za vynucenou a dle mého názoru zcela nefunkční a zbytečnou administrativu, spojenou s tzv. ochranou osobních údajů, se dá hovořit o vyhozených miliardách, a to jen v rámci ČR.

Směrnice říká: občan by měl mít přístup k údajům, které jsou o něm shromažďovány, a tento přístup by měl být ideálně přímý, tedy on-line. To je ohromná výhoda, jako by občan byl nesvéprávný a neznal svoje osobní údaje a nevěděl, komu je poskytl. O tom, že je musí vyklopit všude tam, kde je o ně požádán, jinak by se s ním nikdo nebavil, směrnice jaksi mlčí. Naprosto novým elementem zakomponovaným ve směrnici je právo na výmaz a jeho rozšíření na právo být zapomenut, díky kterému může osoba požadovat, aby byly bez zbytečného odkladu vymazány její osobní údaje, pokud neexistuje právní důvod pro jejich další zpracování. Co je to za nesmysl, když stejná směrnice ukládá všem zúčastněným data evidovat a uchovávat celá desetiletí, pod trestem až 20 miliónů eur? Nedovedu si představit, že bych například bance, u které bych žádal např. o hypoteční úvěr, sdělil, že se o mně nic nedozví, neboť jsem nechal všechny svoje osobní údaje zanesené v databázích institucí vymazat. Nebo že bych požádal katastr nemovitostí o výmaz mých osobních údajů ze všech nemovitostí a parcel, které vlastním, protože si to prostě nepřeji. Tam totiž jsou moje osobní údaje k dispozici komukoli, kdo si požádá o můj list vlastnický. Ten mu za stovku vytisknou kdekoliv na poště nebo obecním úřadu. Při každém nákupu přes internet musí občan obchodníkovi sdělit svoje osobní údaje, a pokud si kupuje třeba boty, tak i číslo bot. S GDPR dochází také k rozšíření definice osobních údajů. Nově sem spadají i technické parametry, jako e-mail, IP adresa nebo tzv. cookies v zařízení uživatele. Nová je kategorie tzv. genetických a biometrických údajů, jejichž zpracování bude prý podléhat přísnějšímu režimu. Přísnějšímu pro koho? Pro občana? To je ale v přímém rozporu s právem na výmaz svých údajů z nechtěného záznamu. Oni z nás dělají doslova hlupáky!

Největším strašákem se pro mnohé prý stane oznamovací povinnost v případě narušení bezpečnosti údajů. Už by se tedy nemělo stávat, že se o kauzách masivních úniků osobních dat dozvídáme až s odstupem několika let, jako se stalo např. v kauze společnosti Yahoo. Nově bude muset zpracovatel ohlásit únik či ohrožení zabezpečení osobních dat Úřadu pro ochranu osobních údajů nejpozději do 72 hodin od okamžiku, kdy se o incidentu dozvěděl. V některých případech bude muset také informovat osoby a subjekty, kterých se únik týkal.

No to je novina a kam se vytratila slibovaná bezpečnost? Já vám to povím. Ona totiž žádná se vším tím byrokratickým marastem nevzniká. Žádný tzv. pověřenec, ani žádná byrokratická překážka, nezabrání korupci v této oblasti. Sama směrnice přiznává, že svojí podstatou je pět let pozadu za běžným technologickým vývojem a dle mého názoru o dalších 10 let za hackery, kteří dokáží prolomit i neprolomitelné zabezpečení Pentagonu.

Celý tento nesmysl (mimo jiné) zavání silným lobbingem ze strany jedné skupiny, neboť takzvaný pověřenec může být zaměstnanec, nejlépe advokát či advokátní kancelář. Složitost celého procesu GDPR je nastavená svým rozsahem tak rafinovaně, že na takovou pozici člověk bez právnického vzdělání nedosáhne. A o to tu zřejmě také jde.

Centralizování dat a jejich pečlivé roztřídění do požadovaných oblastí a skupin, tak, jak to eurobyrokratická diktatura plánuje, je v přímém rozporu se zájmem občana. Tedy s možností být schopen se účinně bránit proti zneužití osobních údajů. Vše nasvědčuje tomu, že se naopak chystá brutální zneužití za pomoci získání informací o všech Evropanech pod bruselskou střechou. Nařízená centralizace osobních údajů nedává žádný smysl. Smysluplnou ochranu proti masivnímu zneužití může naopak poskytnout jedině důsledná decentralizace a nekompromisní postih každého, kdo informace zneužije. To lze v rámci práva jednotlivých států zvládnout, ale kdo bude souzen v Bruselu, kde sedí nikým nevolený úřad bdící nad osobními údaji nás všech, když tzv. pověřenec nesmí být propuštěn, ani nijak sankcionován. To je tedy ukázka pravé tváře evropské legislativy. U ní totiž není nikdo za nic zodpovědný, a proto to jde s evropskou demokracií tak razantně z kopce. Samotná její podstata je totiž překážkou v realizaci struktury, která se svojí podstatou přibližuje estébáckému fízlování za komunizmu nebo nacisty za německé okupace. Nikdo není schopen občanovi zajistit ochranu například před mocnými korporacemi a oligarchy, kteří dnes ovládají média. A co je nejhorší, i politiku, ekonomiku, a tím pádem i celé státy. O „Euro­­-sajůzu“, o tom kdo, jak a kam Evropu vede, si můžeme udělat obrázek například na základě žaloby na členské státy za neuposlechnutí přijímání nelegálních ekonomických migrantů, mnohdy bez dokumentů, tedy bez jakýchkoli osobních údajů, kteří navíc do států Visegrádské čtyřky ani nechtějí.

EU se hrne do hluboké propasti, kde práva mají všichni, ale zodpovědnost z nich plynoucí už nikdo. Otázka na závěr by mohla znít takto: Jak z toho ven? Odpověď je, alespoň pro mne, prostá. Udělat to samé, co Britové a vystoupit z EU.

]]>
EUROZÓNA A EKONOMIKA ČR Wed, 20 Dec 2017 13:26:59 +0000
Sobotka se neštítí za oblibu u Merkelové poškodit národní zájmy ČR http://fragmenty.cz/index.php/evropa/eurozona-a-ekonomika-cr/item/1696-sobotka-se-nestiti-za-oblibu-u-merkelove-poskodit-narodni-zajmy-cr http://fragmenty.cz/index.php/evropa/eurozona-a-ekonomika-cr/item/1696-sobotka-se-nestiti-za-oblibu-u-merkelove-poskodit-narodni-zajmy-cr Poslanec Jan Skopeček, lídr ODS za Středočeský kraj se svým profesoram a nyní kolegou na VŠE prezidentem Václavem Klausem

Premiér Bohuslav Sobotka se dnes vyslovil na sněmu Hospodářské komory pro stanovení pevného termínu k přijetí eura v ČR. Přijetí eura není v zájmu ČR a ODS tento záměr důrazně odmítá. Odmítáme vstupovat do dluhové a transferové unie, jejíž je dodnes součástí předlužené Řecko díky překotnému přijetí eura. Eurozóna je dodnes tvořena strukturálně odlišnými ekonomikami, pro které není jednotná měna a tedy i jednotný měnový kurz a jednotná měnová politika výhodná. Není v zájmu občanů ČR stát se dalším Řeckem. Koruna nám doposud nepřekážela, ani nám neškodila a nyní dokonce posiluje. Dílčí výhody jednotné měny pro exportéry přebíjejí celkové náklady a rizika, které jsou s jednotnou měnou spojeny. Chybnost projektu eurozóny v současné struktuře a podobě ukázala i nedávná finanční a ekonomická krize. Kvůli snaze Bohuslava Sobotky se zalíbit dvojici Merklová, Macron, by neměl premiér objetovat národní zájmy ČR.

ODS dlouhodobě prosazuje referendum k euru, aby se k této otázce naší národní suverenity mohli vyjádřit občané.

]]>
pancir@fragmenty.cz (Super User) EUROZÓNA A EKONOMIKA ČR Wed, 17 May 2017 10:43:14 +0000
Junkerovi nestačilo 764 000 Kč měsíčně http://fragmenty.cz/index.php/evropa/eurozona-a-ekonomika-cr/item/1499-junkerovi-nestacilo-764-000-kc-mesicne http://fragmenty.cz/index.php/evropa/eurozona-a-ekonomika-cr/item/1499-junkerovi-nestacilo-764-000-kc-mesicne Holt, svůj k svému, oligarcha oligarchu na holičkách nenechá....

Předsedovi Evropské komise Junckerovi nestačilo 32 tisíc eur měsíčně a musel si přilepšovat z provizí od nadnárodních firem, že jim umožňoval platit extrémně nízké daně...? Jak napsal britský The Guardian, Juncker se nyní snaží rovněž brzdit či oddalovat spolupráci členských států v boji proti daňové optimalizaci gigantů, jako je Amazon, Fiat či McDonald's s bilionovými zisky. Navíc to nebyla Junckerova první aféra v této otázce. Deník vzpomíná také na daňovou aféru LuxLeaks v roce 2014, kdy se ukázalo, že Junckerem vedená vláda uzavírala tajné daňové dohody s nadnárodními společnostmi a z Lucemburska vytvořil daňový ráj... https://drive.google.com/file/d/0B2OD4P09vMlaR3ZhdzhPTzU4UFk/view

Unie se právě potácí na pokraji propasti, proto je třeba vyrýžovat, co to jen půjde

Nenažrané svině prostě od plného koryta neodeženeš, ani kdyby mlaskali sebevíc. Platy se zvyšují i pro členy Evropské komise a poslance EU. „Sedm místopředsedů Evropské komise se může těšit na zvýšení platu o 633 eur. Jejich měsíční plat pak bude 27 953 eur, „uvádí Tageblatt Letzeburg. Komisaři si také nemohou stěžovat: jejich měsíční plat je 24 945 eur a příjem se jim zvýšil o 570 eur. Diety poslanců také vzrostly o 193 eur na 8 214 eur. Ty jsou každoročně upravovány podle nominálních mezd.

Ty pak platily minimální daně. A dnes se šéfové EU Juncker, Schulz a Tusk stali symbolem úpadku EU, která je jen nevydařeným klonem RVHP; a po britském brexitu místo toho, aby si sypali popel na hlavu, je jejich bohorovnost na dosud nejvyšší úrovni. Europoslankyně Eva Jolyová o tom napsala ve své knize se signifikantním názvem "Vlk v salaši"...Je v ní také o tom, jak si EU drze se zpětnou účinností schválila zvýšení platů pro své europoslance o 2,4 procenta.

Šéf komise EU Jean-Claude Juncker a předseda Rady EU Donald Tusk si tak přilepší měsíčně o 699 eur; oba by měli mít každý nyní 31 272 eur na měsíc, což je bratru přes 830 tisíc korun za měsíc. No, kdopak z vás to má...? Nárůst přichází uprostřed nejhorší krize Evropské unie, která má mít podle některých předpovědí fatální následky. Ale její papaláši si jen hrabou pod sebe, Juncker rovněž s přispěním nadnárodních firem, co nejsou škrobové a též za snížení svých daní pustí nějaký ten chlup...

Geny jsou prostě geny, Juncker má zřejmě i ty české po daňových podvodních jako Kalousek, Fiala a další šibalové z partičky pražské kavárny... Andreje Babiše a EET na ně; jen z výběru daní od „junckerovských“ podvodníků po česku už vybral na 40 miliard Kč, čímž poprvé od roku 1995 vytvořil přebytek v rozpočtu ČR 62 miliardy korun pro splacení státního dluhu…...

Když jsem před lety projížděl Benelux - Belgii, Nizozemsko a Lucembursko, oficiálně Velkovévodství lucemburské, zajímalo mě jen Radio Luxembourg, které však už ukončilo vysílání, jelikož bylo přísně apolitické. Jen z nostalgie jsem se podíval na dům, odkud se vysílalo. Byl jsem ve svých klukovských letech jeho věrný posluchač, kdy jsem si na starém valašském radiopřijímači ladil super muziku. Nikdo jeho vlny nerušil, nikdy z něho totiž programově nezazněly žádné politické zvěsti a lži. Na Radiu Luxembourg jsem vůbec poprvé v socialistickém Československu slyšel Elvise a Haleyho a další rock'n'rollové hvězdy; třeba to byl Chuck Berry nebo Little Richard, Ricky Nelson, Pat Boone a Cliff Richard. Ten měl písničku Living Doll - Panenka, od Beatles pak to byl super trhák Oh, Darling.

Jo, Lucembursko. Bylo přece kdysi součástí Českého království a Jan Lucemburský nastoupil v roce 1311 na český trůn jako čtrnáctiletý syn německého krále a později římského císaře Jindřicha VII. Lucemburského; byl korunován Petrem z Aspeltu, nejvyšším dvorním kancléřem českým a arcibiskupem mohučským a jeho ženou s stala Eliška Přemyslovna...

Dnes je Lucembursko nejbohatší zemí EU, počtem obyvatel přes půl milionu je na 174. místě na světě. Přes osmnáct roků však byla skoro na mizině, ovšem měla svého Jean-Clauda Junckera, který zabral a ještě když nebyl předsedou Evropské komise, ale "jen" premiérem Lucemburska a lucemburským ministrem financí, uzavírala jistě ne neúplatně jeho zemička se stovkami nadnárodních firem speciální dohody, což jim umožňovalo platit extrémně nízké daně.

To už není Radio Luxembourg, ale nátisk mají skoro stejný...

 

Kdo to je vůbec ten velký boss Juncker, šéf Evropské komise, když pomateně srovnává přistěhovalectví před půl stoletím a dnes? Jeho demagogie je až rozkošná; v roce 1960, když mu bylo šest, tak se k nim do ulice přistěhovalo několik nových rodin. Ptal prý se táty, co jsou zač, a on mu řekl, že jsou to Maďaři. Za nějakou dobu se do jejich okrsku údajně nastěhovalo také několik českých a slovenských rodin. A oni je přijali, uprchlíky, kteří utíkali před komunistickým režimem do Lucemburska.

Spadl pan Juncker z višně na hlavu? Srovnávat pár rodin, které se přistěhovaly do Lucemburska z Maďarska nebo Československa, se statisíci běženci z Afriky a Blízkého východu? Přicestovaly ony jím zmiňované rodiny bez cestovních pasů či s těmito dokumenty falšovanými? Jakými nemocemi byli tito lidé nakažení. Hrozila z jejich strany teroristická činnost? Nebude nám snad dnes vykládat jako Šiklová,  že se máme naučit přijmat do svých rodin i neidentifikovatelné běžence různobarevné pleti, abychom nebyli rasisti a xenofobové...?

Dělat si iluze o Junckerovi je čiré bláznovství. Z postu premiéra Lucemburska musel odstoupit poté, co se zjistilo, že lucemburské bezpečnostní služby sbíraly informace o předních politicích a podnikatelích a některé z nich odposlouchávaly. A vloni vyšla najevo výše již zmíněná levota, že Lucembursko pod jeho vedením uzavíralo se stovkami nadnárodních firem speciální dohody a umožňovalo jim platit extrémně nízké daně. To vše v době, kdy byl Juncker nejen premiérem, ale i lucemburským ministrem zahraničí.

Holt, svůj k svému, oligarcha oligarchu na holičkách nenechá... foto: Reuters...

A navíc nejenže ubírá na úkor Lucemburska peníze členských zemím EU, ale chce po nich, aby dodržovaly také emigrační kvóty, jež se však prakticky netýkají Lucemburska? Právě tento egoismus jednotlivých částí Evropské unie brání efektivnímu a humánnímu řešení těchto problémů... http://www.rukojmi.cz/clanky/zahranicni-politika/1988-sef-komise-eu-lucemburcan-jean-claude-juncker-a-polsky-predseda-rady-eu-donald-tusk-si-brexit-nebrexit-prilepsi-mesicne-o-699-eur-kazdy-z-nich-ma-nyni-31-272-eur-na-mesic

„Friedrich Nietzsche geniálně charakterizoval současnou morálku Evropy. Žijeme ve lži, protože předstíráme jako by stále platila křesťanská morálka, ačkoliv v ni v hloubi duše nevěříme... Což je signifikantní pro žvanícího Junckera, kterého rozhořčuje, že katolíci nechtějí přijímat muslimy, když on sám se jim vyhýbá jako čert kříži? Kolik jich ubytuje ve svých komnatách v Lucemburku tento oligarcha z žebříčku miliardářů dle Forbesu a přítel velkovévody Jindřicha I. Lucemburského ...?

Inu, jakoby předsedovi Evropské komise Junckerovi nestačilo 32 tisíc eur měsíčně a musel si přilepšovat z provizí od nadnárodních firem, že jim umožňoval platit extrémně nízké daně. Lidové moudro k tomu praví: "Nenažranou svini od plného koryta neodeženeš, ani kdyby mlaskala", a že Evropský parlament je doslova našpikován nenažranými sviněmi skoro v počtu osmi set, o tom žádná... http://www.rukojmi.cz/clanky/336-ma-pravdu-pan-juncker-s-tvrzenim-o-nejvyssich-azylovych-standardech-evropy-na-svete-aneb-maji-bezenci-zlato-zlate-prsteny-zlate-retezy-a-jejich-deti-iphony

http://www.rukojmi.cz/clanky/1963-mnoho-povyku-pro-nic-aneb-jak-velkou-britanii-pred-brexitem-nezachranil-ani-londyn-se-svymi-islamskymi-volici-pod-velenim-muslimskeho-starosty-sadiqa-khana

Spasit Schengen je jako věřit v muslimský ráj s dvaasedmdesáti černookými pannami, řekami plnými mléka, medu a vína…

Když se čeští akademici chlubí v petici svými tituly, aneb Kolik titulů používali u svých jmen Einstein, Röntgen, Edison či Pasteur a další skutečně opravdoví hybatelé dějinami naší planety…?

Neumí česky, ani romsky; začátek asimilace či konce Romů v Čechách?

Kanadská pacifistka napsala kanadským úřadům a stěžovala si na zacházení s teroristy zatčenými v Afghánistánu.

http://www.rukojmi.cz/clanky/1959-britska-kralovna-alzbeta-ii-nelezi-na-zadech-a-netrepe-nozickama-nadsenim-z-clenstvi-jejiho-britskeho-spolecenstvi-narodu-commonwealthu-v-eu-a-je-zvedava-co-je-to-to-brexit-tedy-vystoupeni-britanie-z-evropske-unie

Slova představitele Republiky Kongo u Organizace spojených národů (UN, OSN), Serge Boreta Bokwanga…

]]>
olser.bretislav@seznam.cz (BŘETISLAV OLŠER) EUROZÓNA A EKONOMIKA ČR Thu, 05 Jan 2017 16:35:21 +0000
EU nechce doopravdy chránit své hranice před přistěhovalci, naopak! http://fragmenty.cz/index.php/evropa/eurozona-a-ekonomika-cr/item/1236-eu-nechce-doopravdy-chranit-sve-hranice-pred-pristehovalci-naopak http://fragmenty.cz/index.php/evropa/eurozona-a-ekonomika-cr/item/1236-eu-nechce-doopravdy-chranit-sve-hranice-pred-pristehovalci-naopak Nedovolme v civilizované Evropě zavádět krutou rituální porážku halal, na níž čeká tato nebohá kráva

Že EU nechce chránit vnější hranice schengenského prostoru je jasné. Bylo by to také nelogické, když sem ty hordy zdivočelých muslimů pozvala. Vložila na to jen za poslední dva roky 9 miliard eur a na záchranu Řecka, které jí v tom pomáhá dala dokonce 90 miliard. Kdyby jí šlo o návrat těchto hostů kancléřky Merkelové domů, už by to dávno udělala a vyhozené miliardy eur by vložila do zlepšení života svých občanů, tedy občanů v národech v ní sdružených, neb své vlastní občany nemá. dělá naopak vše pro to, aby zde příchozí udržela. Pokud někdo může jen na vteřinu věřit tomu, že jí v boji s muslimy pomůže muslimské Turecko, tak by měl rychle navštívit psychiatra. A že je výhodné z bezpečnostního hlediska poskytnout 80ti milionům tureckých muslimů bezvízové cestování do zemí EU, to je již výsměch bruselských úředníků všem politikům v národních státech.

Argument, že příliv uprchlíků hrozí i z bezvizového styku s Ukrajinou tak proč diskriminovat Turky neobstojí. Ukrajinci jsou lidé, kteří se u nás mohou integrovat. Muslimové ale nemohou, protože se musí řídit výhradně podle příkazů proroka Mohameda. Tedy žít podle středověkého práva šári, jímž Mohamed tehdy řídil stát a podle něhož ho od té doby řídí každá další muslimská vláda. Kdyby se chtěli muslimové integrovat, museli by se vzdát muslimské víry. Ale nepředstavujme si to jako když se někdo vzdá třeba jehovitsví a přejde na víru katolickou, či bude bezvěrcem. Muslim, který se zřekne víry je podle ostatních barbar a bezvěrec, je nad ním vyhlášen džihád, neboli svatá válka, a každý má tudíž právo ho bez trestu zabít. Takže nejde u muslimů požadovat důslednou integraci jako u cizinců z jiných zemí.  Mohou sice vystudovat náš jazyk a třeba i za čas začít pracovat, ale stejně jejich posláním je nastolit vládu podle proroka Mohameda. Rozhodně je ani nenapadne žít podle pravidel křesťanské morálky.

Muslimové, kteří k nám přicházejí, se integrovat nejen nemohou, ale ani nechtějí. Jsou skálopevně  přesvědčeni, že mají modernější názory, neboť jejich prorok Mohamed je o 1600 let modernější proti našemu Ježíši Kristu. Chtějí žít podle svých "moderních" pravidel a naopak chtějí převychovat nás zaostalé na jejich způsob života. Jsme jim dobří pro začátek pro využívání výhod sociálního státu, zájem přijmout hodnoty naší společnosti ale nemají.

O tom, že se nechtějí přizpůsobovat svědčí již mnoho zkušeností ze zemí, kde je přijali. Například ve Vídni již nemohou dávat Rakušané své děti v některých čtvrtích do škol, které jsou z 90 % nabité muslimy, kteří tam zavádějí svoje zvyky a a chování. Nejen, ež nejedí vepřové maso, ale z ostatních zvířat musí být upraveno podle tzv. halal, neboli zvířata jsou před smrtí rituálně mučena za zvuků modliteb. Takže se každému civilizovanému Evropanovi zvedne žaludek při pozření sousta jejich masa. O oblečení nemluvě. Co je ale mnohem horší, upadá tam samozřejmě výuka, protože rakouské děti se chtějí ve škole učit víc než ty, které se tam učí teprve mluvit. To vše chce mnoho nových učitelů a peněz na ně. Německo muselo vytvořit kvůli naučení muslimů německy například 25 000 učitelských míst navíc. To nehovořím o agresivitě muslimů. Kvůli jejich agresivitě povolalo Německo urychleně z penze 10 000 policistů. Naše ministerstvo školství žije v jakémsi vzduchoprázdnu, že tento problém valící se v budoucnu i na nás nevidí a zaobírá se inkluzemi a podobnými nesmysly. Co je dalším výsměchem snům madam Merkelové, která si myslela, že budou posilou německé ekonomiky, že  nemají zájem o práciV muslimských komunitách dlouhodobě žijících ve Švédsku a v Německu je například 70procentní nezaměstnanost i když mají pracovní míst mnoho.

Zabraňme proto včas tomu, aby se v našich městech vytvořila muslimská gheta, navraťme včas tyto lidi do jejich původních domovů. Námitka, že to nejde, neobstojí. Poslechněme např. předsedu Bavorské AfD Bystroně, zaplaťme jim letenku a dejme jim 10 000 eur kapesného na cestu zpět. Vzhledem k tomu, že uprchlík přijde Německo na 35 000 eur, vyplatí se mu to, a muslimové budou spokojeni a po návratu do svých zemí pány. 

]]>
haslingerova@fragmenty.cz (IVANA HASLINGEROVÁ) EUROZÓNA A EKONOMIKA ČR Wed, 20 Apr 2016 16:12:07 +0000
Británie nic nezískala. Ani Česká republika nic nezískala. Připravme se na odchod Británie z EU. http://fragmenty.cz/index.php/evropa/eurozona-a-ekonomika-cr/item/1132-britanie-nic-neziskala-ani-ceska-republika-nic-neziskala-pripravme-se-na-odchod-britanie-z-eu http://fragmenty.cz/index.php/evropa/eurozona-a-ekonomika-cr/item/1132-britanie-nic-neziskala-ani-ceska-republika-nic-neziskala-pripravme-se-na-odchod-britanie-z-eu Předseda Svobodných Ing. Petr Mach

Lídři zemí EU na únorovém summitu uzavřeli dohodu týkající se postavení Velké Británie v EU. Británie nezískala nic konkrétního a premiér Sobotka selhal při prosazení zájmů České republiky.

Europoslanec a předseda Svobodných Petr Mach k tomu říká: „Výsledkem dlouhého nočního jednání je jedno velké nic. Premiéři se domluvili, že smlouvy o EU se nyní měnit nebudou. Do příští změny smlouvy slibují zahrnout ujištění pro Velkou Británii, že není vázána závazkem k další politické integraci Evropské unie, a že zahrnou omezení pro volný pohyb osob pro případné nové členské země. Nedovedu si představit, že by Britové v referendu souhlasili s dalším členstvím, když premiér Cameron nepřiváží žádný výsledek.“

 Pokud jde o požadavky Británie na omezení sociálních dávek, získala Británie jen „ujištění“, že bude moci požádat Radu, aby směla (Británie) omezit sociální dávky a že Komise předloží návrh směrnice, podle které budou moci členské státy omezit dětské přídavky posílané do zahraničí.

Ve věci eura opakuje Evropská rada jen ujištění, že zatímco Velká Británie nemá povinnost euro zavést, o zavedení eura u ostatních rozhoduje Rada. „Premiér Sobotka nebyl schopen prosadit do odstavce o euru ani respekt k tomu, že také Česká republika si o euru chce rozhodnout sama. Sobotka zcela selhal a jako slabý premiér nebyl schopen využít situace k získání jakýchkoliv výhod pro Českou republiku. Místo zájmů našich občanů ve skutečnosti hájil zájmy Camerona,“ dodává k výsledkům summitu místopředseda Svobodných František Matějka.

Česká republika by se měla začít připravovat na odchod Velké Británie z EU a česká vláda by měla dotáhnout svůj slib o obecném referendu, aby se referendum o setrvání či odchodu z EU mohlo konat i v České republice.

]]>
EUROZÓNA A EKONOMIKA ČR Sat, 20 Feb 2016 15:28:36 +0000
Vláda i prezident schválila přistoupení ČR k fiskálnímu paktu EU za blahosklonnost bruselských elit http://fragmenty.cz/index.php/evropa/eurozona-a-ekonomika-cr/item/967-vlada-i-prezident-schvalila-pristoupeni-cr-k-fiskalnimu-paktu-eu-za-blahosklonnost-bruselskych-elit http://fragmenty.cz/index.php/evropa/eurozona-a-ekonomika-cr/item/967-vlada-i-prezident-schvalila-pristoupeni-cr-k-fiskalnimu-paktu-eu-za-blahosklonnost-bruselskych-elit Ladislav Jakl na setkání s občany při volební prezidentské kampani

A to ne vůči České republice (tu čekat v žádném případě nelze), ale vůči nim samotným. Tento dlouho avízovaný krok podporuje nejen prezident republiky a všechny strany vládní koalice, ale i opoziční TOP 09. Pro levicovou vládu a prezidenta jde o demonstraci poslušnosti vůči Bruselu, o viditelné přihlášení se k „hlavnímu integračnímu proudu“. Od této demonstrace si koaliční strany i prezident slibují blahosklonnost bruselských elit, a to ani tak ne vůči České republice (tu čekat v žádném případě nelze), jako spíše vůči nim samotným. Očekávají podporu svých zahraničních mocných přátel v boji proti domácí politické konkurenci.

TOP 09 tvrdí, že tímto krokem naše republika získává nástroj proti rozpočtové marnotratnosti, jakýsi bič schopný vynutit si větší fiskální odpovědnost. Ve skutečnosti jim ale jde o totéž, o co usiluje vláda a Miloš Zeman: TOP 09 jde o body u svých bruselských sponzorů. Každý přece ví, že tyto nástroje žádným dluhům a schodkům nezabránily ani v zemích eurozóny, natož tam, kde fiskální pakt dosud nenabyl účinnosti.  Ostatně rétorika, že vlastním cílem paktu je omezování rozpočtových deficitů a institucionální fiskální brzda, není pravdivá. Připomínáme v této souvislosti důležitou skutečnost, že fiskální pakt či kompakt je jen jednou z částí celé smlouvy, která nese označení „Smlouva o stabilitě, koordinaci a řízení v hospodářské a měnové unii“. Tento plný název smlouvy značí její skutečný rozsah.

Rozhodnutí vlády nebylo překvapením. Již vládní prohlášení naznačovalo ztotožnění se vládní koalice s  levicovým západoevropským ideovým mainstreamem a nekritickou konformitu ke všem snahám o utužení evropské integrace bez ohledu na naše zájmy (viz Politickým komentář IVK č. 18). Je to vítězství zcela chybné vyjednávací strategie postavené na tom, že poslušný a servilní partner bude odměněn, zatímco úporně vyjednávající bude potrestán. Jenže v životě i v historii to bylo vždy přesně obráceně: když jeden z partnerů zjistí, že souhlas druhé strany je zadarmo, nemá důvod za tento souhlas cokoli platit, zatímco tam, kde souhlas evidentně zadarmo není, je protistrana nucena licitovat.  Naše vláda dala do Bruselu zprávu, že souhlas České republiky bude napříště automatický a nebude jej třeba nijak kompenzovat. 

Vláda své rozhodnutí zdůvodnila tím, že „přistoupení k fiskálnímu paktu má v této chvíli pro Českou republiku výrazný přínos v podobě okamžité možnosti účastnit se vybraných jednání summitů eurozóny“ a že „česká vláda zároveň vysílá jasný signál o změně své evropské politiky“. Rezolutně tvrdíme, že zmíněný přínos účasti na summitech eurozóny je zcela marginální až směšný. Toto zdůvodnění nás jen utvrzuje v přesvědčení o absenci argumentů nejen vlády, ale i všech ostatních obhájců přijetí smlouvy, o přínosech z toho vyplývajících pro Českou republiku. Souhlasíme s tím, že je to jasný signál o změně naší evropské politiky. Jde však o signál poddajnosti a loajality propagátorům utužení evropské integrace a o signál nekritické snahyzalíbit se evropským elitám.

O nesmyslnosti využití konceptu tzv. strukturálního deficitu (deficit veřejných financí očištěný od vlivu cyklických výkyvů ekonomiky) jako nástroje pro fiskální pravidlo jsme se detailně věnovali již dříve (viz Sborník CEPu č. 97: „Strukturální schodek rozpočtu: měkký ukazatel k tvrdým trestům?“ Praha, 2012) a uvedli jsme, že ze své podstaty jde o absolutně nevhodný výraz racionality fiskální politiky a o zcela nefunkční instrument pro vymáhání jakýchkoli právních závazků. Použité pravidlo totiž nemá jasně definované subjekty, cíle, povinnosti, sankce a povede dle našeho přesvědčení jen k tomu, aby bylo možné se na něj vymlouvat.

Jak napovídá už sám název paktu, jeho cíle jsou ve skutečnosti mnohem širší a nebezpečnější. Vedle unionizace rozpočtových politik zemí, které neplní kritérium pro schodek či dluh, zavazuje členy k všeobecné koordinaci všech zásadních reforem hospodářských politik. Tedy i země, které všechna kritéria fiskální odpovědnosti plní, musí s ostatními zeměmi a Komisí podle paktu projednat každou svou zásadní reformu.

Ve smlouvě tedy vůbec nejde o zpřísnění fiskální disciplíny, ale o bezprecedentní přesun fiskálních pravomocí od národních vlád k úředníkům Evropské komise a k nejmocnějším zemím eurozóny. Prohloubení integrace a centralizace hospodářských politik nadále omezí svobodu států utvářet vlastní státní rozpočet a provádět autonomní hospodářskou politiku. Přijetím smlouvy vydáváme bianco šek na soubor pravidel, o jehož fungování v praxi budou rozhodovat jiní.

Jsme přesvědčeni, že přistoupení k paktu by mělo být spojeno s případným rozhodnutím o přijetí eura. Přehodnocení a opětovné rozhodnutí o přijetí/nepřijetí eura je oprávněné, neboť navzdory již existujícím závazkům se celková struktura hospodářské a měnové unie za posledních deset let radikálně změnila a koneckonců i tato smlouva ji nadále mění.

Zdůrazňujeme, že podporujeme řádné hospodaření a že problémy veřejných financí (u nás i v dalších zemích Unie) vnímáme jako závažné, systémové, jako projev krize evropského sociálního modelu. Řešení však musí spočívat na národní úrovni. Chce-li se vláda chovat fiskálně odpovědně, nikdo, ani EU, ji v tom nebrání. Může začít hned zítra. Nemusí ale kvůli tomu omezovat svoji fiskální suverenitu a přenášet ji na nadnárodní úroveň. To se nám v budoucnu může velmi vymstít.

Ladislav Jakl, Martin Slaný, Institut Václava Klause

 

 

 

]]>
ladislav.jakl@institutvk.cz (LADISLAV JAKL, ředitel Centra společenských studií Institutu Václava Klause) EUROZÓNA A EKONOMIKA ČR Thu, 08 Oct 2015 15:49:24 +0000
Jak máme reagovat na dění v EU aneb Poučení z řecké krize pro malou postkomunistickou zemi http://fragmenty.cz/index.php/evropa/eurozona-a-ekonomika-cr/item/945-jak-reagovat-na-deni-v-eu http://fragmenty.cz/index.php/evropa/eurozona-a-ekonomika-cr/item/945-jak-reagovat-na-deni-v-eu Prezident Václav Klaus

 

 

 

V listopadu 2014 jsem v Bratislavě promluvil na Ekonomické univerzitě na téma „25 let od pádu komunismu“[1] a v březnu roku letošního na Panevropské vysoké škole s projevem nazvaným „Vyřeší stagnaci a další nemalé problémy Evropy přeměna EU v transferovou unii?“[2]. Zastával jsem názor, že nevyřeší.

 

Názvy těchto mých dvou projevů se sice výrazně liší, ale jejich obsah se – stejně jako toho dnešního – točil kolem jedné jediné, pro nás v současnosti klíčové otázky: jak se má relativně malá postkomunistická země dívat na to, co se v Evropě dnes děje, a jak na to má tato země reagovat? Tato otázka je tématem naší doby jak pro Českou republiku, tak pro Slovensko, a vlastně pro každého z nás, kdo přemýšlí o otázkách budoucnosti. Nás obklopující svět se sice v současnosti v mnohém liší od toho, v čem jsme žili do listopadu 1989, ale ani teď to není to, co bychom si – mnozí z nás, a říkám to zejména za sebe – přáli.

Co jsme si přáli se dá shrnout do tří hlavních skupin. Přáli jsme si žít ve světě politické svobody a demokracie (v klasickém slova smyslu), ale – i přes prvotní mimořádně úspěšné zbavení se minulých nesvobod – v průběhu následujících dvou desetiletí nastalo spíše něco jiného. Bylo to způsobeno okolnostmi domácími i z venku přicházejícími:

- slabostí našich politických stran, jejich nevyzrálostí (a umělým přerušením jejich „dozrávání“) a z toho plynoucí neschopností politických stran identifikovat zásadní společenská témata, přesvědčivě oslovovat voliče a zastupovat jejich zájmy;

- vytvořením společenské atmosféry vedoucí k posilování neparlamentních, zdánlivě nepolitických subjektů na úkor subjektů parlamentních (tedy nevolených na úkor volených);

- obrovským nárůstem moci mediokracie a soudcokracie na úkor parlamentní demokracie, což přispívá k prosazování minoritních, často velmi parciálních postojů na úkor postojů majoritních, jejichž – dnes zcela nedoceňovanou – předností je to, že mají blíže k tolik potřebnému zodpovědnému pohledu na celek;

- posilováním moci nikomu se nezodpovídajících institucí evropského a globálního vládnutí na úkor institucí národních, podléhajících – i při vší nedokonalosti současné parlamentní demokracie – alespoň elementární voličské kontrole;

- zesilováním role technokraticko-byrokratických aparátů (a pohledů na věc), oproti respektu k politickému řešení věcí veřejných;

- diktátem politické korektnosti a humanrightismu (neboli doktríny předsazující tak zvaná lidská práva právům občanským), což je základní příčinou neřešitelnosti dnešního evropského imigračního problému;

- a spoustou dalších věcí.

Tím jsme se místo ve světě standardní demokracie ocitli ve světě postdemokracie. Někomu to vadí méně, někomu hodně. Já patřím mezi ty druhé.

Přáli jsme si, konečně, po dlouhých staletích nesamostatnosti a nesuverenity, stát sesamostatnou a suverénní zemí, která přestane být řízena z Vídně, Budapešti či Moskvy (Slováci by možná dodali ani z Prahy) a která za sebe bude nést plnou zodpovědnost. Která se nebude moci na nikoho vymlouvat. Kde nebude dělená či nejednoznačná rozhodovací pravomoc (i nesení důsledků). Kde se nebude rozhodovat o nás mimo nás.

Nic z toho nám dnešní Evropská unie nenabízí. Její vývoj v čase, který nelze považovat za vývoj evoluční, protože se jedná o vývoj velmi nespontánní (shora až příliš politicky a konstruktivisticky řízený), nás od tohoto přání odvádí hodně daleko – směrem k oslabování či rušení národního státu a k zesilování moci nadnárodních byrokratů, „nezávislých“ expertů a kádrů nové kontinentální nomenklatury. Suverénními státy už zase nejsme, rozhodováno je o nás v Bruselu.

Přáli jsme si tržní ekonomiku, jak já jsem vždy dodával, „bez ji poškozujících adjektiv“.[3] Takovou tržní ekonomiku kolem sebe dnes nevidím. Vidím daleko více řízenou, regulovanou, nadměrně zdaňovanou a dotovanou, evropskou násilnou standardizací podvazovanou ekonomiku, než jsme, alespoň někteří, v listopadu 1989 očekávali. Politika, byrokracie a – jako třetí faktor – převážně mimoekonomické nebo dokonce protiekonomické zájmy prosazující tzv. nevládní subjekty (dnešní NGO´s) tolik potřebnou, a za komunismu tolik chybějící, autonomnost ekonomického rozhodování nesmírně oslabují a tím narušují ekonomickou efektivnost a naši prosperitu. Der Beamte, neboli úředník, je se svými zákazy a příkazy v horizontálních vztazích ekonomických subjektů opět, téměř stejně jako v minulosti, mocným hráčem. Sociální, ekologická, antidiskriminační, genderově pomýlená, chybné priority sledující a tím vším atribut tržnosti potlačující ekonomika současnosti má s ideálem volného trhu jen málo společného.

Bylo by poměrně snadné rozebírat kterýkoli z těchto aspektů narušování efektivního fungování trhu, ale to teď není mým záměrem. Řecká dluhová krize a z ní vyplývající chaos v celé Evropské unii zcela logicky obrací naši pozornost k těmto tématům a nutí nás klast si otázku, zda se z toho lidé v Evropě poučí a začnou respektovat ekonomické zákonitosti. Ekonomové vědí, že příčinou velmi se odlišujícího ekonomického výkonu jednotlivých zemí nejsou

- příznivé či nepříznivé klimatické či povětrnostní podmínky (nejde-li o extrémy),

- vybavenost zemí přírodními zdroji,

- vrozené dispozice lidí,

ale že je pro ekonomický výkon rozhodující kvalita ekonomického systému, racionalita hospodářské politiky, respekt k dosažené ekonomické úrovni, důraz na výkon, nikoli nárok, žití s tím, co se vyprodukuje, nikoli žití na dluh. Všichni, kteří to vědět chtějí, si jsou dobře vědomi toho, že se právě v těchto věcech Řecko (a další země evropského jihu) od Německa (a dalších zemí středu a severu Evropy) velmi liší. Lišily se v nám známé minulosti vždy, liší se v současnosti, a dovolím si prorokovat, že se budou lišit i v jakékoli dohlédnutelné, tedy relevantní budoucnosti.

Tyto dvě skupiny zemí v důsledku toho vykazují značné rozdíly v ekonomické výkonnosti, v produktivitě a ve vytvářeném bohatství, ale s tím mohly – až do nedávna – žít. Nevadilo to do té doby, než vznikl utopistický (a vůči těmto zemím vlastně bezohledný) záměr vystavit je – na základě idealisticky koncipované evropské unifikační ideologie – stejným vnějším parametrům a zejména parametru pro ekonomiku nejdůležitějšímu: exogenně determinovanému měnovému kursu. To přišlo až se členstvím těchto zemí v evropské měnové unii. Bylo to sice pro mnoho lidí evidentní předem, ale pro ty, kteří to nevěděli, se sice pozdě, ale zkušeností posledních let snad dostatečně prokázalo, že Řecko nemůže mít stejný měnový kurs jako Německo, a že stejně tak, symetricky, nemůže mít Německo stejný měnový kurs jako Řecko.[4] U obou skupin zemí to vede k nerovnováze vnějších vztahů a u deficitních zemí navíc k vnějšímu zadlužování se.

Měnová unie tím je i není vina. Sama o sobě je neutrálním ekonomickým uspořádáním, její přínosnost či ničivý charakter jí dává až její složení. U brány měnové unie by měl stát hlídač, který se nedá obměkčit sebekrásnějšími úsměvy kandidátů (či kandidátek) na členství, což se při vzniku eurozóny nedělo. Naopak, mocní Evropy přemlouvali onoho hlídače, aby toho či onoho kandidáta pustil dovnitř, i když ten hlídač věděl, že to není správné. Nezodpovědní bruselští a probruselští politikové chtěli (a chtějí) mít v eurozóně co nejdříve co nejvíce členů, protože ji berou jako předstupeň svého cíle – unie politické – a protože jsou jim ekonomické zákonitosti lhostejné (nebo aspoň je za příliš důležité nepovažují). Jim jde jen a jedině o vytváření předpokladů pro totální sjednocení (a zglajchšaltování) evropského kontinentu.[5]

Nic nového a převratného se k tomu říci nedá. Možná řešení jsou dvě: buď opuštění eurozóny problémovou zemí, nebo její dlouhodobé financování (jako je tomu i po 25 letech v případě bývalé NDR v – na počátku německé, nyní evropské – měnové zóně) těmi, kteří za jakkoli vysokou cenu chtějí maximalizovat počet členů eurozóny a žádného existujícího člena nechtějí ztratit. Módní debata o tzv. reformách a je doprovázející vnitřní devalvaci nepředstavuje vážnou a realistickou alternativu – je pouze hledáním důvodů odkladu nepříjemných variant řešení, resp. ospravedlňováním vnější pomoci zadlužené zemi před domácím veřejným míněním.

Nijak specificky se nezabývám slovenskou ekonomikou – trochu ze zdvořilosti, trochu proto, že to na Slovensku od Čechů bývalo dlouho považováno za jakési nepatřičné vměšování se. Navíc neznám žádnou odbornou práci, která by se ostře a analyticky zabývala otázkou „Euro a Slovensko“. Nechybí mi práce apologetické, jde mi o elementární analýzu z oboru pozitivní ekonomie. Takové práce určitě existují, ale já se s nimi dosud nesetkal. Velmi opatrně si proto – nesystematickým pohledem zvnějšku – všímám následujících charakteristik Vaší země:

- vstup Slovenska do eurozóny nevyvolal krizi ani na Slovensku, ani v eurozóně (naopak, na Slovensku nastal po krizi let 2008-2009 velmi brzy slušný ekonomicky růst);

- Slovensko svými ekonomickými (i neekonomickými) charakteristikami není Řeckem. Nemá systematický sklon k žití nad poměry, nedělá tak velké dluhy (zahraniční zadluženost je oproti Řecku poloviční, i když vůči ČR dvojnásobná), členství v EU si váží, nebere ho jako samozřejmost (a nárok);

- Slovensko má po reformách počátku 90. let i po dílčích reformách minulého desetiletí pružnější ekonomiku než Řecko;

- Slovensko má úplně jinou ekonomickou strukturu než Řecko. Má průmysl, a díky tomu i export (více orientovaný na EU než Řecko), a není tak závislé na turismu (a terciárním sektoru);

- Slovensko má nižší pracovní náklady než Řecko a jeho produktivita práce na rozdíl od Řecka po vstupu do eurozóny roste;

- míra přerozdělování je rozdílná (například podíl daňových příjmů na HDP je na Slovensku 12,2 %, zatímco v Řecku 22,4 %);

- Slovensko nemá takovou zátěž výší svých starobních důchodů, svých výdajů na obranu, svým počtem zaměstnanců státu. Slovensko se ještě nestihlo stát nárokovou společností západoevropského (a řeckého) typu.

Neaspiruji na to, že jsem postřehl všechny relevantní charakteristiky odlišující Slovensko od Řecka, ale snad jsem popsal ty nejdůležitější.

Na druhé straně na Slovensku

- vidím poněkud riskantní nestejnoměrné tempo ekonomického růstu v jednotlivých regionech země;

- vidím relativně vysoké „euroceny“ vůči příjmům nemalé části obyvatelstva země, což sice brzdí vznik „řeckého problému“, ale pro lidi je to obtížné;

- vidím vysokou a regionálně velmi rozdílnou míru nezaměstnanosti (která je nad průměrem EU i eurozóny);

- vidím vysoký počet pracujících v zahraničí (např. vůči ČR), což sice chápu jako výraz pozitivní flexibility a adaptability lidí, ale i jako důsledek nacházení či spíše nenacházení pracovních příležitostí doma;

- vidím nebezpečnou tendenci k jisté monokulturnosti slovenské ekonomiky (největší výroba aut na hlavu na světě) a k riskantně velkému významu a váze několika málo velkých firem;

- vidím vysokou závislost na exportu, který není snadno nahraditelný domácí poptávkou vzhledem k relativní slabosti vnitřního trhu.

Jistě je toho o slovenské ekonomice možné říci daleko více. Mně nešlo o komplexní pohled, ale o náznak odlišností vůči Řecku, které jsou nemalé. Není sporu o tom, že v debatě o racionalitě vstupu do měnové zóny jde o daleko více ekonomických charakteristik než jen o měnový kurs, který však příliš odlišný od tzv. „economic fundamentals“ být nesmí. Kurs se však při velké změně ekonomické situace ve světě (či regionu) a při eventuálně nepříznivém ekonomickém vývoji uvnitř země změnit dá, zatímco tisíc jedna dlouhodobě utvářených ekonomických charakteristik země nikoli. To považuji – jako poučení z řecké krize – za závěr zcela klíčový.

[1] Vystoupení na Ekonomické univerzitě v Bratislavě, Bratislava, 14. listopadu 2014, http://www.klaus.cz/clanky/3699.

[2] Vystoupení na Panevropské vysoké škole v Bratislavě, 26. března 2015, http://www.klaus.cz/clanky/3731.

[3] Za týden to bude přesně 25 let, kdy tehdejší Federální shromáždění schválilo tzv. Scénář ekonomické reformy, platný pro obě republiky.

[4] Podrobněji bylo argumentováno v mém článku „Trpí Německo doplácením na Řeky?“, MF Dnes, 30. 7. 2015, také http://www.klaus.cz/clanky/3784.

[5] Potěšilo mne, že ve svém komentáři pro Project Syndicate nedávno stejně argumentoval H. W. Sinn (Ekonom, č. 32-33 2015), když napsal, že došlo „k pokusu nadřadit politiku ekonomickým zákonitostem“ (str. 74). Podrobně jsem se tomu věnoval v projevu na konferenci VŠB-TU Ostrava dne 2. září s názvem „Poučení z řecké krize aneb příliš vysoká cena, kterou Evropa platí za nerespektování elementárních pouček ekonomie“.

Václav Klaus, projev na diskusním fóru Hospodářských novin, Bratislava, 10. září 2015.

 

 

 

]]>
vaclav.klaus@institutvk.cz (VÁCLAV KLAUS, prezident ČR, nyní prezident IVK) EUROZÓNA A EKONOMIKA ČR Mon, 28 Sep 2015 16:43:20 +0000
Eurozóna zachraňuje sama sebe, nikoliv Řecko http://fragmenty.cz/index.php/evropa/eurozona-a-ekonomika-cr/item/843-eurozona-zachranuje-sama-sebe-nikoliv-recko http://fragmenty.cz/index.php/evropa/eurozona-a-ekonomika-cr/item/843-eurozona-zachranuje-sama-sebe-nikoliv-recko Jan Skopeček přednáší na konferenci IVK

Ministr financí eurozóny odsouhlasili záchranný program pro Řecko. Ve skutečnosti nejde o záchranu Řecka, ale o záchranu politického projektu evropské měnové unie v její stávající podobě. Další finanční transfery řeckou krizi nevyřeší, jak už dostatečně ukázala zkušenost posledních pěti let, kdy bylo Řecku poskynuto více jak 300 mld. euro.

Skutečným řešením dlouhodobé řecké krize by bylo opuštění eurozóny, devalvace vlastní měny vedoucí k vyšší konkurenceschopnosti a provedení strukturálních reforem. Řada podmínek nového záchranného programu, které musí Řecko kvapně splnit, jsou přesným opakem toho, co nyní Řekové potřebují. Zejména věřiteli požadované zvýšení korporátní daně a rozšíření daňového základu DPH jsou opatření, která konkurenceschopnost řeckých podnikatelů sníží a uvrhnou Řecko do ještě horší ekonomické situace.  

]]>
EUROZÓNA A EKONOMIKA ČR Fri, 17 Jul 2015 16:26:24 +0000
Vzrušená jednání o řeckých reformách je jen divadlo http://fragmenty.cz/index.php/evropa/eurozona-a-ekonomika-cr/item/841-vzrusena-jednani-o-reckych-reformach-je-jen-divadlo http://fragmenty.cz/index.php/evropa/eurozona-a-ekonomika-cr/item/841-vzrusena-jednani-o-reckych-reformach-je-jen-divadlo ladislav Jakl na konferenci k jeho kandidatuře na prezidenta

Už pět let sledujeme v médiích komediální seriál, vydávající se za drama, o opakujících se epizodách údajně tvrdého vyjednávání Evropské komise, Evropské centrální banky a Mezinárodního měnového fondu s řeckou reprezentací. Řecko prý má do 12 hodin libovolného dne za těch pět let odsouhlasit jakési úsporné reformy, jinak prý přijde nějaký bankrot, nebo co. Ale pak se nic nestane a lidé s napětím sledují další díl a znovu a znovu věří, že to je ten díl rozhodující.

Po letošních volbách, které dostaly v Řecku k moci hnutí Syriza, ne zrovna nakloněné nějakým úsporným opatřením, se seriál změnil ve vzrušující on-line přenos nebo reality show, kdy mají lidé mít pocit, že sledují poslední rozhodující minutu prodloužení zásadního utkání. Vidíme zpocená čela, silná prohlášení, nová a nová ultimáta. A všichni se tváří, že opravdu o něco jde a že zrovna tahle chvíle je ta zlomová. Jako všechny předchozí a všechny budoucí.

O co jde? Co hrozí? Bankrot rozhodně ne. V něm už Řecko žije dávno. Bankrot znamená jediné: ztráta schopnosti plnit své závazky, tedy splácet dluhy. A ty Řecko bez nových dluhů a nových injekcí ze zahraničí dávno neplatí, protože není z čeho. Jde o pouhé divadlo, na kterém je pozoruhodné jen to, jak ho veřejnost baští, jako kdyby si nepamatovala, jak se sto předchozích ultimát kamsi vytratilo.

Jaké má to divadlo smysl? Na řecké straně jde o divadlo pro voliče. Ten má mít pocit, že za něj nová politická garnitura srdnatě bojuje, že hájí zájmy řeckého lidu a nerozklepe se poslušně z každého pokynu z Bruselu.

Na straně unijních institucí jde také jen o divadlo. Potřebují říci některým zneklidněným vládám členských zemí a hlavně občanům největších plátců do unijních rozpočtů, že peníze do Řecka se nelijí jen tak, ale pouze za cenu zásadních ústupků řecké vlády.

Ale je tomu opravdu tak? Tečou do Řecka peníze výměnou za nějaké reformy? Vůbec ne. Ty nemají žádný význam. Je úplně jedno, jestli všechny podmínky unijních institucí budou splněny do puntíku nebo budou zcela ignorovány. To má pouze vytvářet efekt pro veřejnost. Na schopnosti Řecka fakticky vracet své dluhy nějaká požadovaná opatření nemohou nic změnit.

Unijní instituce celým tímto divadlem potřebují zakrýt fakt, že peníze svých daňových poplatníků budou „do Řecka“ lít bez ohledu na jakákoli jednání nebo sliby reforem.

Nové a nové úvěry a finanční injekce Řecku mají totiž úplně jiné důvody, na nějakých úsporách zcela nezávislé.

Zaprvé: Peníze se v Řecku ani neohřejí. Jen jím protečou a skočí na účtech věřitelských západních bank, kterým tohle divadlo náramně vyhovuje. Proto také tyto banky bez obav půjčovaly i tomu, u koho bylo jasné, že sám nikdy nic nevrátí. Banky počítaly s tím, že to zaplatí občané zemí eurozóny ve formě pomoci Řecku. Jenže to nemůže německá kancléřka jen tak německému poplatníkovi říci, že jeho penězi jen sanuje své vypočítavé bankéře.

A zadruhé: Jedině litím peněz do svých bank oklikou přes Řecko je možné udržet Řecko v eurozóně, což je důležitý nástroj bruselské mocenské unifikace. Je to pořád levnější než válka, panování nad kontinentem za nějaké ty (cizí) peníze stojí.

Z obou důvodů penězovod bude fungovat i nadále a divadelní představení z různých summitů nás má jen oklamat, že další lití peněz záleží na výsledcích nějakých jednání.

Nemluvme vůbec o bankrotu (když už je dávno realitou a nemůže tedy Řecku hrozit). Jde o to, zda unijní vlády a bruselské instituce budou dál „Řecku“ platit další miliardy. Jen to je otázka a nic jiného. A to vůbec nezáleží na nějakých reformách ale na tom, zda bude trvat zájem na udržení moci nad Řeckem (popřípadě dalšími zeměmi, které by po eventuálním řeckém vysmeknutí se z chomoutu chtěly následovat řeckou cestu) a zda bude trvat vliv bankéřů na západní politiky.

V této souvislosti musím zmínit ještě jednu věc. Často se mluví o Řecku a Řecích pohrdlivě v tom smyslu, že si žijí nad své poměry, nikdo tam pořádně nepracuje, všichni mají veget a ostatní občané EU na ně doplácejí. Ale není to koneckonců věcí každého národa, jestli chce usilovat o větší produktivitu, nebo raději chytat lelky? Co nám je do toho? Co je do toho Bruselu a Berlínu? Když chtějí být Řekové chudí, ať jsou, když si rovnostářstvím chtějí zmrazit jakýkoli hospodářský růst, jejich věc.

Nebo ne? Jistě. Je to přece euro. A o to jde. Kdyby euro Řecku nikdo nenutil, kdyby dál mělo svou drachmu, tak by mohlo vesele devalvovat do té doby, dokud by nenastal rovnovážný stav cen a mezd, který by zrcadlil rozdíly v produktivitě. A nikdo by na něj nemusel doplácet. A také by to eventuálně motivovalo Řeky o něco se snažit a třeba i něco vyvážet.

Jenže euro bylo řadě méně vyspělých zemí vnuceno kvůli tomu, aby mohly být snadněji ovládány. Bez politické unifikace totiž měnová unie fungovat nemůže, protože kde nemůže proběhnout devalvace, musí téci peníze. A tok peněz musí schválit centrální politická moc. A o její udržení jde.

Euro je jen nástrojem další unifikace.

Kdysi nám říkali, že euro zajistí naši stabilitu. Nyní nám říkají, že my naopak musíme zajistit stabilitu eura. To bez peněz nejde. Ale euro bruselské elity nutně potřebují k udržení a posilování moci. V zájmu udržení eura (a pod jeho záminkou) se každý den objevují nové a nové nápady na omezení suverenity členských zemí.

Řecká krize má jedinou příčinu a jediné řešení. Příčinou je euro a řešením je odchod od něj. Jenže Řecko by mohlo fungovat jako první kostka domina a bruselská babylonská věž by se zřítila. A proto peníze do Řecka potečou dál a dál, jen to divadlo kolem je třeba občas zdramatizovat a vyšroubovat, protože vnímavější lidé mají pocit, že už to začíná být nuda.

politický komentář IVK, 25. června 2015

 

 

 

]]>
EUROZÓNA A EKONOMIKA ČR Fri, 17 Jul 2015 15:42:23 +0000
Náklady na Řecko by měly nést výhradně země eurozóny http://fragmenty.cz/index.php/evropa/eurozona-a-ekonomika-cr/item/837-naklady-na-recko-by-mely-nest-vyhradne-zeme-eurozony http://fragmenty.cz/index.php/evropa/eurozona-a-ekonomika-cr/item/837-naklady-na-recko-by-mely-nest-vyhradne-zeme-eurozony Náklady na Řecko by měly nést výhradně země eurozóny

Celý den dnes 16. června 2015 probíhají intenzivní jednání o financování pomoci Řecku. V tuto chvíli máme signály, že se možná podaří najít řešení, které česká vláda požadovala od začátku diskusí s ostatními členskými státy – tedy že jakékoliv náklady na pomoc Řecku ponesou výhradně země eurozóny. Řecko by podle navržené dohody mělo získat půjčku z Evropského finančního stabilizačního mechanismu (EFSM) a zároveň bude zemím mimo eurozónu poskytnuta garance, že náklady případného nesplacení této půjčky ponesou pouze země platící eurem.

Díky tlaku české vlády a dalších zemí, které použití EFSM silně kritizovaly, se tak zřejmě podaří nově získat jasnou záruku, která dosud nebyla součástí EFSM, že český daňový poplatník nebude financovat pomoc Řecku, a zároveň jsme nezablokovali možnost pomoci Řecku ve chvíli, kdy nutně potřebuje rychlou finanční injekci a kdy už začalo naplňovat dohody víkendového eurosummitu. Uvidíme, zda se jednání v tomto směru podaří dotáhnout do konce.

]]>
EUROZÓNA A EKONOMIKA ČR Fri, 17 Jul 2015 07:15:28 +0000