EU by měla uznat jasnou porážku západní politiky směrem k Ukrajině a Rusku Doporučený

  • pondělí, úno 16 2015
  • Napsal(a) 
  • velikost písma zmenšit velikost písma zvětšit velikost písma

Premiér Bohuslav Sobotka jednal ve čtvrtek 12. února 2015 v Bruselu na neformálním zasedání Evropské rady. Prvním bodem jednání byla dohoda o ukončení konfliktu na Ukrajině. Lídři EU přivítali Minskou dohodu, kterou osobně dojednali německá kancléřka Merkelová a francouzský prezident Hollande. Shodli se, že zatím není důvod měnit evropský postoj vůči Rusku, které je spolusignatářem jak prvních dohod, tak i Minsku II. EU nyní očekává konkrétní naplňování dohod.  „Je to v každém případě pozitivní krok, je  určitě záblesk zdravého rozumu v tom, co se na východě Ukrajiny začalo opět dít v několika posledních týdnech a je to naděje, že se situace může uklidnit, že se podaří zastavit krveprolití," uvedl předseda vlády ČR Sobotka.

I když o ukrajinské tragédii chodí snad denně zprávy a mnoho článků, po přečtení výše uvedené zprávy z vlády se mi vybavila jiná její zpráva z 21. března 2014 o bojích na Majdanu:

"Dominantním tématem jednání Evropské rady (ER) ve čtvrtek 20. a v pátek 21. března 2014 byla aktuální situace na Ukrajině a nepřijatelný postup Ruska vůči této sousední zemi. V pátek ráno byla podepsána politická část Asociační dohody mezi Evropskou unií a Ukrajinou, pod kterou svůj podpis připojil také náš předseda vlády Bohuslav Sobotka, který se zúčastnil v Bruseli zasedání ER. Politická část Asociační dohody bude v nejbližší době projednána Parlamentem ČR. V rámci jednotné pozice Evropské unie schválili představitelé evropských zemí rozšíření seznamu osob, na které se vztahuje zákaz udělování víz a zmrazení aktiv, dále bylo odsouhlaseno zmrazení vztahů členských států s Ruskem na nejvyšší politické úrovni mimo diplomatických kontaktů a zrušení připravovaného summitu EU-RU v Soči.  O vážné situaci na Ukrajině spojené s možnou bezpečnostní krizí v Evropě bude v pondělí 24. března jednat také Bezpečnostní rada státu."

Tehdy jsme ve Fragmentech reagovali varovným článkem "BEZPRECEDENTNÍ NÁTLAK NA UKRAJINU MŮŽE VÉST KE KRVAVÉMU ODTRŽENÍ LUHANSKA A DONĚCKA" . Konstatovali jsme v něm, že podpis našeho premiéra pod Asociační dohodu o sankcích proti Rusku byla chyba, protože nebyl žádný důvod pro to, aby se z oprávněné nespokojenosti občanů na Krymu s neschopnou ukrajinskou vládou dělala taková aféra, která naši již tak špatnou ekonomiku ještě víc oslabí.

Hospodářská situace Ukrajiny byla po osamostatnění od sovětské nadvlády velmi špatná. Z důvodu uživení svých rodin jezdili ukrajinští vysokoškoláci nádeničit u nás na stavbách či lékařky dělat uklizečky v nemocnicích. Ukrajinci si nedokázali za celé čtvrtstoletí do čela postavit schopného čestného člověka, bylo jasné, že jsou nespokojeni a bylo zcela pochopitelné, že se chtěla jejich neruská část připojit k vysněnému Západu. Využívat této situace k tlaku na rychlé připojení k EU, jak to udělala v listopadu 2013 kancléřka Merkelová, bylo ale nejen nedůstojné, ale politicky naprosto neprozíravé a nedomyšlené. Dokladem toho bylo, jak krvavý konflikt na Majdanu to tehdy vyvolalo.

A není divu, že výsledkem bylo, že pouličních bitek v Kyjevu využili obyvatelé ruské části na Krymu k vyhlášení referenda o navrácení se zpět k ekonomicky stabilnímu Rusku. (Krym byl připojen k Rusku v roce 1954 Malenkovem). A je opravdu demagogií prvního řádu přirovnávat tuto situaci k anšlusu Rakouska či dokonce k okupaci Československa v roce 1968, jak to činili pánové Kalousek či Hermann. Zde šlo o naprosto dobrovolné referendum neboli věc, po níž volá téměř každá naše politická representace. Věc, na jejímž základě vznikla celá slavná EU. I u nás přece proběhlo referendum o připojení se k ní. Merklová tak naservírovala svým zbrklým krokem prezidentu Putinovi Krym na zlatém podnose a měla by se smířit s tím, že tentokrát její zákulisní politika prostě nevyšla. Představa, že se bude referendum na Krymu opakovat, dokud neuposlechnou jeho občané přání paní kancléřky tak, jako se dělo v Holandsku, Irsku či Francii, je naivní. 

Od té doby uplynul takřka rok a i když zatím k úplnému odtržení výše uvedených oblastí Luhanska a Doněcka nedošlo, boj za to stál již obrovské množství životů a tragédií. Paní kancléřka měla snad už dost času se zamyslet nad tím, jaký masakr nátlakem na prezidenta Janukoviče v listopadu 2013 na urychlený vstup do EU rozpoutala. Snad již pochopila, že pokud bude dál EU vyvíjet další nebezpečný pravdoláskovsky podpásový nátlak na Ukrajinu, může opravdu docílit odtržení Luhanska a Doněcka a Rusko se bude nakonec jen bavit. Nějaké ušmudlané zákazy, že ten či onen politik nesmí jet na výlet do slavné EU, jsou přece nejen prezidentu Putinovi, ale celému světu k smíchu. A ekonomické sankce jsou trestem především pro EU samotnou a velkou výhrou pro Čínu a další asijské země kam se Rusko musí díky nim obrátit. EU by měla proto nyní už konečně nechat občany Ukrajiny, aby si sami vyřešili situaci a přestat se vměšovat do problémů suverenního státu. 

Pokud vzpomínám, tak po celou dobu budování evropského superstátu, jeho příznivci vždy tvrdili, že díky němu nebyla 50 let mezi jeho státy válka. EU by se měla proto vyvarovat rozpoutání války s evropským státem, jako je z velké části Rusko. Měla by zachovat opravdovou nestrannost a nerozdmýchávat nadále podpásové akce s jakýmisi politiky nepolitiky pravdoláskovsky dosazenými z ulice. A naši politici by se měli od hystericky působících kroků paní kancléřky držet hezky daleko.   

Co Evropa nyní potřebuje, je mít politika schopného, uznat jasnou porážku západní politiky směrem k Ukrajině a Rusku, odvážného politika schopného uvědomit si chyby, které k její porážce vedly a jasně je formulovat. Prostě uznat realitu, do níž její nátlak na připojení Ukrajiny vyústil a uzavřít opětovné politické příměří s Ruskem. Modleme se, aby Minské dohody byly toho začátkem.

Politika, který by si uvědomil, že strategickým zájmem obou velmocí - EU i Ruska - je sbližování se a to nejen kvůli hospodářské provázanosti, ale i k celosvětovému nebezpečí islámské rozpínavosti a terorizmu. Ať se to komukoli z nás líbí či ne, obě velmoci stojí na křesťanských kořenech a kulturně mají k sobě tudíž  blíž než státy s právem šária. 

I když to nevypadá, že by se v dohledné době takový státník v EU našel, přála bych si, aby se alespoň u nás objevil odvážný státník světového formátu, který by  se postavil nevěrohodným výpadům EU vůči Rusku a snažil se nalézt důstojné a mírové řešení situace. Škoda, že si pan prezident Zeman uzavřel svými chybnými výroky o ukrajinské ústavě k tomuto dveře a drží se stále v eurounijní linii. Jsem přesvědčena, že kdyby byl na jeho místě Václav Klaus, vytěžil by z této bezprecedentní situace maximum a superříši paní Merkelové by uštědřil pěkný políček, který si za tuto svoji obrovskou politickou chybu zaslouží.
 

©Kulturní komise ČR 

Zveřejněno v EVROPA

Zanechat komentář

Ujistěte se, že zadáte požadované informace, tam kde je vyznačeno (*). Kód HTML není povolen.

ÚVODNÍ FOTA A VIDEA

Style Setting

Fonts

Layouts

Direction

Template Widths

px  %

px  %