Imigrace bude prokletím Evropy Doporučený

  • čtvrtek, čen 25 2015
  • Napsal(a)  Ivana Haslingerová
IVK uspořádal na toto téma seminář, který  moderoval ředitel IVK Jiří Weigl a vystoupili na něm emeritní profesor demografie na Přírodovědecké fakultě University Karlovy Zdeněk Pavlík, politolog Alexandr Tomský, poslanec EP Jan Keller a předseda Akce D.O.S.T. Michal Semín. IVK uspořádal na toto téma seminář, který moderoval ředitel IVK Jiří Weigl a vystoupili na něm emeritní profesor demografie na Přírodovědecké fakultě University Karlovy Zdeněk Pavlík, politolog Alexandr Tomský, poslanec EP Jan Keller a předseda Akce D.O.S.T. Michal Semín. snímek: Ivana Haslingerová, Fragmenty

Liberální humanismus je sentimentálním kultem nadkřesťanství. Po severní Americe se nyní stává západní Evropa útočištěm milionů politických a ekonomických běženců, kteří prchají jednak ze zemí postižených válkami, ale zejména za vidinou bohatšího života. Podle výzkumu agentury Gallup Poll se jedná v blízké budoucnosti o zhruba sedm set milionů těchto lidí. Bohužel současné vládnoucí strany si pod knutou všeobjímající bruselské multikulturní policie nedovolí proti této neomezené a nikým kontrolované mase lidí s naprosto odlišnou kulturou a zvyky prakticky ani špitnout. Není proto divu, že se občané začínají tohoto exodu děsit a to nejen pod zprávami o tom, že mezi těmito cizinci přicházejí i bestiální vrazi a muslimští teroristé.

Evropané chtějí zase začít žít v klidu, tak jak žili po tisíciletí ve svých národních státech se svými zvyklostmi a křesťanskou kulturou. Vkládají proto naděje do nově vzniklých stran, které slibují, že radikálně omezí počet těchto nekvalifikovaných přistěhovalců, a nedovolí vůbec přijímat přistěhovalce z muslimských zemí, kterých se lidé děsí právem nejvíc.

Není to žádný rasismus, ale opravdový strach a odpor vůči bestiálně vraždícím Arabům a Pákistáncům, mnohdy dokonce pyšně v přímých televizních přenosech. Stačí vzpomenout na nedávné teroristické útoky islamistů v Paříži, o dlouholetých řáděních muslimských teenagerů v jejích ulicích nemluvě. Právě tato nikým netrestaná kriminalita nudící se nenávistné muslimské mládeže – vnoučátek původních přistěhovalců -  je pociťována jako naprosto neúnosná a není divu, že si Pařížané říkají: „Proč máme importovat do naší krásné země tyto bestiálně vraždící Araby? Ať se vrátí do své vlasti, když se jim u nás nelíbí a nemohou se přizpůsobit našemu způsobu života!“ O Anglii, Francii a dalších státech EU se dá říci totéž.  

Argumentace, že i naši občané prchali před komunistickou zvůlí na západ neobstojí. Ti tam nic neničili, nikoho nevraždili, snažili se zapadnout do společnosti a byli vděčni, že je přijal. Natož aby dělali atentáty a vraždy. Je jasné, že pokud se bude bát současná politická representace s tím něco urychleně a rázně udělat, nebude koho volit. 

Bruselští do sebe zahledění politici by si měli uvědomit, když už pro nic jiného tak z důvodu zachování svých teplých míst, že je nejvyšší čas, aby zanechali falešně sentimentální multikulturní politiky a zavedli, pokud možno včera, ostré antiimigrační a antidiskriminační zákony.

Jinak je zavedou brzy nové strany, které si uvědomují, že úkolem politiků je především chránit vlastní obyvatele, kteří do nich ve volbách vloží své naděje na lepší život. Měli by si konečně uvědomit, že v této falešné altruistické multikulturální politice nemohou pokračovat, protože dvě miliardy lidí žijících ve světě v katastrofálních poměrech Evropa prostě nemůže vstřebat, aniž by se sama zničila, a musí v zájmu záchrany svých obyvatel tomuto exodu imigrantů velice rychle zabránit! Jinak se domorodá většinová populace začne proti bezpráví na ní páchanému pseudohumánní pozitivní diskriminací bránit. A nebudou to žádní rasisté či nacionalisté, ale naprosto běžní zoufalí a zděšení občané bránicí své navyklé životní zvyklosti obávající se o své životy a o životy svých dětí. Budou se bránit tomu, aby jejich stát poskytoval přistěhovalcům privilegia za peníze plynoucí z jejich daní z práce, kterou odvádějí. Občané, kteří si nebudou chtít nechat již nadále líbit nespravedlnosti plynoucí z pseudohumánního antidiskriminačního zákona.

Rozumní politici musejí vidět do budoucnosti a nesmějí se nechat mýlit tím, že příchozí utečenci jsou v první generaci vděční a šťastní a chovají se většinou slušně. Jejich děti, které se v zemi narodí, již však cítí, že jsou na tom sociálně hůře, než domorodí občané. A to ne pro svoji barvu pleti, jak tvrdí, ale proto, že nejsou vedeni ke studiu a neznají mnohdy ani jazyk země, v níž se narodily. A co je horší, tito lidé přivádějí na svět třetí generaci, která vyrůstá pod vlivem jejich frustrace a jejich nenávisti k původním obyvatelům. Generaci, která po vzoru rodičů považujících za samozřejmé, že jim stát díky zrůdnému zákonu o positivní diskriminaci musí poskytovat všechno nutné pro život (zdravotní péči, dávky v nezaměstnanosti…). Tato vnoučata původních přistěhovalců jsou již patologicky závislí na státu a nikoho z nich napadne pracovat. Může si za to samozřejmě pečovatelský socialistický stát EU, který jim poskytuje na dávkách víc, než by si jako nekvalifikovaní dělníci vydělali prací. Zdálo by se, že by mohli být spokojeni, ale nejsou. Cítí, že v nových zemích nemohou nalézt v konkurenčním prostředí uplatnění srovnatelné se vzdělanými původními obyvateli a jejich závist v nich vyvolává agresi vůči takové divné společnosti. Z těchto nudících se frustrovaných poflakujících se vnoučat původních přistěhovalců se tak rodí stále rostoucí nenávist k těm, kteří jejich babičky a dědečky zachránili a bez nichž by oni nebyli na světě.

Shrnuto a podtrženo, pseudohumánní ideologie multikulturalismu a lidských práv povede k stále rostoucí nenávisti přistěhovalců vůči domorodcům a naopak k odporu vlastní vládou diskriminovaných domorodců proti nim.

Ve svém důsledku je antidiskriminační zákon nebezpečný nejvíce k přistěhovalcům samotným. A nemusíme chodit ani do vzdálené budoucnosti. Když se dovolí cizincům provozovat psí jatka se zdůvodněním, že je to jejich kulturní obyčej, vede to k obrovskému odporu domácí kulturní civilizované veřejnosti vyrostlé na křesťanských základech. Za takové „kulturní obyčeje“ cizince rozhodně nikdo nebude milovat. Zdůvodnění, že nás Čechy také přijímali na Západě při útěku z komunistického teroru, neobstojí. My jsme se na Západě snažili přizpůsobit jejich životu, který jsme ctili. Nikde nebylo slyšet, že by lidé z východní Evropy vypalovali na Západě ulice, dělali teroristické vraždy a provozovali psí restaurace…

Je pochopitelné, že vyspělé státy západní Evropy přijímali v 60. letech cizince, kteří byli ochotni pracovat za méně peněz a brát práci, kterou jejich zhýčkaní obyvatelé nechtěli vykonávat. Kdyby jim s možností zaměstnání neposkytovaly pod vlivem zákona o lidských právech od 70. let i státní příslušnost, vrátili by se tito spokojeně s výdělkem domů a nenastala by tato katastrofa. EU zavedla bohužel velice chybnou azylovou politiku zamezující již takřka úplně deportaci. Jejím představitelům nedošlo, že děti a vnuky přestěhovalců nebude kam deportovat, protože to již nebudou Turci, Pákistánci, Arabové, ale Němci, Angličané, Francouzi  a další občané zemí, v nichž se narodily. Výsledkem jsou nyní 2 miliony přistěhovalců - Evropanů. Je nejvyšší čas se podobným chybám vyhnout alespoň v budoucnosti!

Masová imigrace hýbe Evropou.

Z výše uvedeného je jasné, že masová imigrace zejména díky zvěrstvům, které v poslední době provádí muslimské vraždící gangy říkající si Muslimský stát, hýbe Evropou. Je proto pochopitelné, že se rozumní politici nad tímto problémem zamýšlejí. Jedním z prvních byl Václav Klaus, který již jako prezident léta varoval před nerozumnými imigračními zákony, které naše eurohujerské vlády přijímaly pod taktovkou EU. Zejména varoval před zákonem o pozitivní diskriminaci, který protežuje menšiny proti většinové společnosti. Vláda ho přesto i bez jeho podpisu nesmyslně prosadila, jen aby se s ohnutým hřbetem zalíbila protektorátním úředníkům Bruselu. Není proto překvapením, že v současné době, kdy dochází na Klausova varovná slova a valí se na Evropu obrovské tsunami přistěhovalců chráněných po příchodu navíc tímto zákonem, se jeho Institut Václava Klause (IVK) zamýšlí nad otázkou, zda „Je masová imigrace podmínkou prosperity Evropy?“

Již sám název příspěvky Alexandra Tomského „Imigrace - nezbytnost, přínos nebo prokletí?“, dal tušit zajímavé informace o tomto problému z úst člověka, který žil jako emigrant v Anglii a dovede se vžít do pocitů imigranta i domorodých Angličanů. Tomský se zabýval zejména otázkou, „proč celá politická vládnoucí třída razantně odmítá nekontrolovaný proud běženců či migrantů omezit“, a to v době, kdy již je jasně prokázané, že přistěhovalci dlouhodobě nezvyšují HDP státu a vyspělé země s vysokou nezaměstnaností nepotřebují cizí pracovní sílu. V době, kdy je již jasné, že druhou generaci s požadavky na sociální pomoc a penězi na zamezování její kriminality se již zdaleka nevyplatilo přijmout a že třetí generace je již naprosto pro společnost destruující.

Vysvětlení tohoto sebevražedného postoje západních politických elit se nachází podle pana Tomského v politické teologii: Francouzská revoluce a osvícenství zlikvidovalo křesťansko-židovskou víru v osobního Boha i izraelský existencionalismus smlouvy mezi Židy a Bohem podmíněný trestem a pokáním. Instituce rovnosti lidí před Bohem, se stala kultem lidství. V Americké deklaraci (1776) stojí: “Pokládáme za samozřejmé pravdy, že si jsou všichni lidé stvořením rovni a že jsou obdařeni svým Stvořitelem určitými nezcizitelnými právy.” O žádných právech a rovnosti ale smlouva Boha s Izraelem nehovoří. Stvořitel slibuje věrnost a území, Židé lásku k Bohu i bližnímu,“ vysvětlil pan Tomský. Dnes podle Tomského sice žijeme v kultuře bez Boha, ale nikoli bez kultu. Naše elity uctívají lidstvo, které August Comte nazval dokonce “velkou Bytostí”.

A protože kult kolektivního komunistického i nacistického humanismu svůj idealismus (nahrazení Boha rozumem či lidstvem) prohrál, dopracovali se tito humanisté k humanismu liberálnímu.

Co to je liberální humanismus?

Pan Tomský připomněl, že komunisté prohlašovali heslo: “Člověk, to zní hrdě”. Dnešní humanisté by dnes podle něj řekli „Člověk, to zní svatě“, protože člověk je podle nich samotným faktem svého lidství posvátný. Liberální humanisté jako např. Yuval Harari věří, že posvátná přirozenost lidstva - humanita - sídlí v každém jednotlivém Homo sapiens, tato niterná kvalita dává světu smysl a je zdrojem veškeré morální autority a politické moci. Každé politické dilema je tudíž řešitelné pouze ve vztahu k individuální lidské svobodě a rovnosti, jakkoli se tyto dvě záležitosti navzájem vylučují. Každé politické rozhodnutí musí být univerzální, musí se řídit obecnými zákony, musí být převoditelné na neosobní imperiální jurisdikci,“ kritizoval Tomský.

Plán nového univerzálního řádu Evropské unie odvozeného z lidských práv, který má být předvojem řádu budoucího sjednoceného lidstva, nesmí obsahovat výjimku ani rozlišovat mezi lidmi. Selekce přistěhovalců je proto nepřípustná a imigrační politika Unie je univerzální. Tento humanitarismus odvozený z lidských práv, nazval již Dostojevskij sentimentálním kultem nadkřesťanství.

Tomský upozornil dále na to, že tito liberální humanisté chtěli nahradit dokonce lidskou lásku, která je podle nich omezená, neboť lidé mají rádi jen osoby jim blízké, jakýmsi altruismem, který měl být naopak láskou k druhému, právě proto, že je člověku cizí. Pomocí tohoto podivného slova, které vymyslel Comte, je možné hlásat, že lidstvo zastoupilo národ a lidé se pro ně mají obětovat stejně, jako by se obětovali pro svou vlast.

Tento podivný humanistický kult je v Evropské kultuře tak zásadně ovlivněné tisíci lety křesťanství velmi matoucí. Žádný křesťan nemůže přijmout, že hlásá totéž co náboženská tradice. Nemůže přijmout, že sekularizované ctnosti podivné altruistické lásky a milosrdenství je možné zapracovat do politického řádu. Žádný křesťan nemůže tento podivný humanismus bez Boha přijmout za své, protože cítí, že liberální humanismus je uměle vykonstruovanou podobou politického islámu. Podobnost je jasná: liberálním humanismem hlásaná univerzální tolerance, anti-diskriminace i rovnostářství vedou k likvidaci snášenlivé a pluralitní společnosti stejně jako to činí politický islám.

Co je politický islámismus?

Politický islamismus není prázdný pojem, ale forma vlády v muslimských zemích. Na rozdíl od křesťansko-židovského individualistického existencialismu je pro Islám podřízení boží vůli absolutním zákonem celé společnosti, jako by neexistoval problém víry a volby i teologické interpretace koránu a jeho tradice. V islámských zemích na rozdíl od sekularizovaných zemí Evropy vládne církev neboli politický islamismus. V Evropě zasahuje zatím jen malé procento frustrovaných jedinců, odhady se pohybují mezi 5-7 procenty, ale má své přirozené kulturní zázemí v bezradné komunitě a jejím tichém souhlasu. 

Europoslanec za ČSSD Jan Keller je dokladem toho, že multikulturní politika EU je již nepřijatelná i pro levicové politiky. Že vlny migrantů nejsou přínosem ani podle nich. Kdyby byli využiti pouze jako levná pracovní nekvalifikovaná síla, jako tomu bylo do poloviny 70. let, a pak se vrátili s penězi domů, bylo by vše v pořádku. Chybou bylo, že po druhé polovině 70. let mohli zůstat v Evropě natrvalo a zatímco původní přistěhovalci dělali vzestupnou kariéru v porovnání s tím, jak žili doma, tak jejich potomci jsou přebyteční na trhu práce a nemají se kam vrátit. Nemají budoucnost a nemají ani kam odejít. Aby tuto svoji chybu EU nějak zaobalila, přišla se zdůvodněním, že přistěhovalci kulturně obohatí zemi. Je to ukázkový příklad, jak udělat z nouze jiných svoji ctnost. ČR je na štěstí v jiné situaci. Nepotřebujeme nekvalifikované dělníky. Nemá ale ani smysl spoléhat se na vysoce kvalifikované imigranty. Ti půjdou za většími zisky a do zemí, jejichž jazyk znají. Školství by proto nemělo být takové, aby nás zachraňovali technicky zdatní odborníci z rozvojových zemí.

Migranti jsou větší zátěží pro pojistné systémy EU, než příspěvkem pro rozvoj ekonomiky. Jsou velkým rizikem, že neudržíme současnou prosperitu. Bude potřeba mnoha peněz na jejich podporu. Nejsme založeni na přijetí masivní vlny uprchlíků. Bruselští politici chtějí, aby se na pomoci imigrantům podílely střední vrstvy, aby měly povinnost otevřít jim náruč. Ono totiž není možné, jak si mnozí myslí, poskytovat například přebytky do rozvojových zemí zdarma. Ve Francii mají v současnosti např. vyšší náklady na skladování přebytků než na sklizeň. Nesmějí je ale vyvážet do hladových zemí, protože ostatní by od nich nechtěli nakupovat za peníze, když jsou tam zdarma.

Michal Semín nezapře původní profesi pedagoga, který ví, že nejlépe upoutá pozornost něčím veselým. Proto začal přednášku vtipem: „Nedávno jsem četl anketu s anketní otázkou: „Myslíte, že je ve VB mnoho imigrantů?“ 20% odpovědělo ano, 9 % ne a 71 % „nerozumět otázka“.“

Na problém imigrace se podíval optikou kulturně civilizační.  Obává se toho, že jakmile zavede Brusel solidární kvóty pro příjem cizinců, mohou i u nás nastat enklávy cizinců, do nichž se budeme bát vstoupit stejně, jako je tomu např. ve Francii.

Současné imigrační tsunami se liší například od osidlování Ameriky ideologickou podporou západního establishmentu. Válka změnila svět nastolením neomarxistické levice. Ta chtěla, aby se narodil nový člověk. K tomu potřebovala odstranit starého. Musela ovládnout média a školy a církve. V současné době je možné k další revoluční proměně využít přistěhovalce. Proto současní mocní preferují menšiny. Kulturní relativismus hlásá: „Jsou jen jiné kultury, ne lepší či horší.“ Tato vyšinutá tolerance vede k nekritizovatelnosti omylů. Masivně to omezí svobodu slova, neboť média musí hlásat: „Uznej rovnost všech kultur a toleruj je.“ Ladislav Jakl to vystihl jasně: „Koukej bejt tolerantní, nebo dostaneš po hubě!“ Multikulturalisté jsou prostě oikofobové štítící se vlastního domova.

Michal Semín se zamýšlel nad tím, jak může něco tak šíleného hrát roli v EU. Odpověď zní: EU sní o tom, jak na troskách evropských národů vykouzlit z imigrantů neexistující evropský lid.

Zdeněk Pavlík vysvětlil, že migrace nemá k demografii daleko, ale není to demografie. Celý referát proto věnoval vysvětlení definice imigrace, a když v překvapených očích účastníků setkání viděl údiv, konstatoval, že setkání se mu zdá ideologické, nikoliv vědecké. 

 

 

 

Zveřejněno v EVROPA

Zanechat komentář

Ujistěte se, že zadáte požadované informace, tam kde je vyznačeno (*). Kód HTML není povolen.

ÚVODNÍ FOTA A VIDEA

Style Setting

Fonts

Layouts

Direction

Template Widths

px  %

px  %